Dalším falešným stanoviskem je benevolence
k růstu pornografie a úpadku mravů. Ve společnosti
chybí především pro mládež
mravní vzory. Nahlédl jsem o víkendu do časopisu
Vokno a Voknoviny, tolik oslavovaného undergroundu. Po
přečtení jsem pochopil, proč asi má
jeden člen redakční rady, podle svého
vlastního vyznání notorický alkoholik
a vyznavač přírodních drog, přezdívku
"magor". A také jsem pochopil, proč asi
má vydavatel přezdívku "čuňas".
Tím vydavatelem je náměstek ředitele
Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. To
je asi světová rarita. (Potlesk.)
Třetím falešným uspokojením je
asi relativně vysoké procento objasněných
trestních činů. Myslím, že to
není důkazem výkonnosti policie, ale zatím
nízké kvalifikace zločinců, ale oni
se od světa rychle přiučí a žádný
restriktivní rozpočet je nebude omezovat. Skutečnou
výkonnost a efektivnost Veřejné bezpečnosti
totiž lze hodnotit četností trestných
činů. Obrovský nárůst ukazuje,
že Veřejná bezpečnost je stále
ještě paralyzována a neplní svou preventivní
a odstrašující funkci. Domnívám
se, že pro zlepšení stavu bezpečnosti
občanů je zapotřebí kromě těch
zpráv, které tady byly, i zpráv a usnesení
branných a bezpečnostních výborů
a vyjasnění kompetencí mezi ministerstvem
vnitra a Úřadem na ochranu ústavy a demokracie.
Stálo by za to se podívat, zda-li skutečně
všichni pracovníci Úřadu na ochranu
ústavy a demokracie jsou prověřeni, kolik
je mezi nimi příslušníků StB.
Vedoucím Úřadu na ochranu ústavy a
demokracie v Ostravě je bývalý tlumočník
poradců KGB. Měla by být provedena delimitace
ve prospěch Veřejné bezpečnosti. Úřadovny
StB ztratily zhruba 60 % svých stavů, ale nárokují
si stále požadavek na 100 % prostoru a 100 % techniky,
kterou měly do loňského listopadu.
Mělo by dojít k posílení stavu Veřejné
bezpečnosti ve výkonné službě.
V Ostravě je na 35 km2 jeden příslušník,
pět nádraží má na starosti jeden
příslušník, 12 km hranice má
na starosti jeden příslušník. Jakpak
asi mohou zabezpečit skutečně efektivní
práci a službu?
Současně s tím by měla stále
ještě pokračovat výměna a odvolávání
příslušníků, kteří
jsou laxní. Mnohým vyhovuje, že takový
stav bezpečnosti je, protože jsou spjati s érou,
která byla předtím. Přesto si myslím,
že dalším zdrojem by měla být racionalizace
zprávy. Všechna tři ministerstva vnitra mají
možná 3000, možná 4000 pracovníků.
Mám za to, že tam by šlo mnoho lidí ušetřit
a poslat je do výkonné služby.
Myslím, že bude nezbytné zvýšit
dotace pro Veřejnou bezpečnost, zvýšit
platy těm, kteří jsou ve výkonné
službě. Chtěl bych upozornit ministra vnitra,
že na krajské zprávě SNB v Ostravě
vznikl návrh na úpravu současných
uniforem výměnou knoflíků, nárameníků
a drobných nášivek. Náklady by činily
pouze 80 mil. Kč. Ušetřenou částku
by bylo možné použít na nákup techniky.
Pracovníci bezpečnosti na nižších
článcích si stále stěžují
na byrokraticko- direktivní metody řízení.
Jsou stále svazováni různými předpisy,
které je omezují v možnosti operativně
řešit svoji službu. Je třeba zajistit
operativně pružné nasazení Pohotovostního
pluku, zvláště schvalovacího řízení.
Myslím, že je také třeba umožnit
vznik regionálních útvarů rychlého
nasazení. Řešit situaci v České
republice jedním útvarem se mi zdá jako centralismus.
Chtěl bych závěrem vyjádřit
naději, že v situaci Veřejné bezpečnosti
nastane konečně rychlý obrat, abychom měli
tak potřebný klid a pořádek k řešení
zásadních ekonomických záležitostí
ve společnosti. Pan ministr Langoš při nástupu
slíbil, že bude vůči zločinu
postupovat s tvrdou rukou. Česká a Slovenská
Federativní Republika na to stále ještě
čeká. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem poslancovi Valtrovi. Prihlásil
sa poslanec Dostál, pripraví se poslanec Kříž.
Poslanec SN P. Dostál: Pane předsedo, pane předsedající,
chci říci jen pár poznámek k projevu
pana ministra. Budou možná dost nepopulární,
ale já si myslím, že by to tu někdo
říci měl.
Jestliže chceme budovat právní stát,
tak k tomu potřebujeme - i když to zní absurdně
- silnou policii. Pro silnou policii však parlament nevytváří
žádné podmínky. My kritizujeme ministerstvo
vnitra, ale musíme si přitom uvědomit, že
v každém státě, jestliže chce občan
být bezpečný, něco ho to stojí.
Myslím, že poslanci by měli v terénu
přesvědčovat lidi - přes nepopulární
klima, které je vůči policii - že poplatníka
bude existence nové policie a zlepšení bezpečnosti
něco stát. Měli bychom přesvědčovat
své voliče, že musíme vybudovat silnou
a dobře placenou policii, abychom se nemuseli bát
projít parčíkem u Hlavního nádraží.
Pak se nebude moci stát, že bude poslanec na Václavském
náměstí okraden, jak se to stalo kolegovi
Brodskému.
Přimlouval bych se za to, abychom tlačili ministerstvo
financí k tomu, aby uvolnilo, jak říkal kolega
Vrchovský, nějakou dotaci.
Na laxní policie bych se také chtěl podívat
z té druhé, nepopulární stránky.
Myslím, že vyplývá z nepopulárního
klimatu, které se v naší společnosti
vůči policii vytvořilo. Na jeho změně
bychom se měli také podílet. Vidíme
případy, že příslušníci
nezasahují, ale vidíme i případy,
že příslušníci zasahují
proti kriminálním živlům, a co dělá
československý občan? Píská.
Noviny to rozmažou, je z toho bulvární senzace.
S tím také nesouhlasím, myslím, že
bychom se měli pokusit toto klima změnit.
V roce 1968 v divadle Rokoko v Praze hráli hru. Šlo
o muzikál a jmenoval se podle Jiráska Filozofská
historie. Jedna z postav té hry říkala větu
"Ať žije česká policie". Na
to se ozval obrovský potlesk. Tutéž hru jsem
viděl v lednu v Ostravě. Tam se na větu "Ať
žije česká policie" ozval pískot.
Tato alegorie o něčem svědčí.
Svědčí o nepříznivém
klimatu, proti kterému bychom měli něco dělat.
Příslušníci Veřejné bezpečnosti
si stěžují na jednu věc, která
je také pravdivá. Klimatu společenského
se totiž bojí také prokuratura a tak se stává,
že někdo uděl vloupačku, není
vzat do vazby, protože se prokurátor bojí ho
do vazby vzít (jak říkají náčelníci
okresu), a ten člověk udělá další
dvě vloupačky a teprve pak jde do vazby.
Když jsem byl v Olomouci, chodil jsem po věznicích
a zjistil jsem, že obvinění si v podstatě
nestěžují na příslušníky
bezpečnosti. Stížnosti jsou na to, že
nejsou odsouzeni a že jim není ukončena vazba,
že zadržení je uměle prodlužováno.
Čili naprosto rozporné informace, veliký
chaos. Já bych se u kolegů poslanců přimlouval,
abychom tlačili předsednictvo FS k tomu, aby byl
v co nejbližší době odsouhlasen zákon
o zřízení Úřadu na ochranu
ústavy. Protože se dějí neskutečné
věci. Ten úřad, pane ministře, pracuje
v takovém vzduchoprázdnu, ve vakuu. Oni mají
třeba v Olomouci jeden telefon, tuším že
černou volhu, aby všichni viděli, kdo v tom
jezdí, neznají své pravomoce. V Olomouci
jsou arabští studenti, dovedete si jistě představit,
co to s sebou nese. Myslím, že bychom měli
dbát na to, aby ten zákon přesně vymezoval
jejich pravomoce, ale, aby to nebyl úřad na ozdobu
ústavy, aby to byl opravdu úřad na ochranu
ústavy. Chtěl bych vám říci
závěrem věc, která je nyní
na Moravě velice aktuální. Na Moravě
se zřídilo jakési moravské centrum
Ku-klux-klanu.To jsou prosím fašizující
tendence. Proti těmto lidem nikdo nezakročuje. Tito
lidé vydávají seznamy, kde jsou uvedeni lidé
k likvidaci a mezi těmi, kdo tam je uveden, je pan ministr
Hradílek. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem, slovo má poslanec
Kříž.
Poslanec SL E. Kříž: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, chceme-li vytvářet zákony pro budoucnost
musíme se jednoznačně vypořádat
s minulostí. V případě bezpečnostní
situace představuje v minulosti temnou skvrnu jednoznačně
StB. StB, která využívala řady zkušeností
podobných institucí z minulosti, které například
byly již v říši lnků, ale zejména
to potom byla inkvizice, gestapo, následně tedy
StB a její spřeženecké organizace ostatních
tzv. socialistických zemích. Z toho hlediska je
pro mne StB zcela jasně zločinecká organizace.
V podobném duchu k tomu přistupovali v řadě
míst a okresů naší republiky, když
byla posuzována práce jejich příslušníků.
Pokud je mi známo, tak v naší republice se
jasně s StB vypořádaly pouze 4 okresy, mezi
nimi je také Sokolovsko, odkud pocházím,
kde neprošel prověrkami jediný příslušník
StB. Mělo to svůj důvod a ten byl v tom,
že každý člověk rozumně
uvažující, věděl zcela jasně,
co StB je za organizaci. Zejména to věděli
ti příslušníci, kteří
do StB vstupovali. Z toho hlediska jsme uznali za vhodné,
abychom přistupovali i k otázce prověrek.
Proto neprošel ani jeden příslušník
StB. Shodly se na tom všechny demokratické síly.
Z určitého hlediska se dnes ukazuje poněkud
podivné to, že Konfederace politických vězňů
pro nás představuje menšího partnera
a menší problém, kterým bychom se měli
zabývat, než StB. Nejsme schopni přiznat Konfederaci
politických vězňů, to jsou lidé,
kteří byli nejvíce postiženi právě
touto organizací, ani statut třetího odboje.
(Potlesk.) A na druhé straně se až dojemně
staráme o budoucnost příslušníků
StB, co s nimi bude a jestli jim náhodou není ublíženo.
Příslušníci StB, kteří
odešli do civilu, nebo byli nuceni odejít do civilu,
podle mého soudu, mají plné právo
na to, aby získali zaměstnání. Ale
nemají právo na to, aby získali zaměstnání
ve státních službách a už vůbec
nemají morální právo, a mělo
by se to i fakticky zakotvit, aby působili jako právníci
v jakýchkoliv podnikových institucích a už
vůbec je podivné, že například
náčelník StB, který neprošel
občanskou ani prověrkovou komisí v Sokolově,
byl uveden do funkce v pasové službě v Karlových
Varech.
Další otázkou, kterou bych se chtěl
zabývat je SNB, to je budoucí policie. Na jedné
straně jsou zde například napadení
příslušníků, kde například
v okrese Sokolov byla v roce 1989 tři napadení,
v roce 1990 šestnáct, kdy to není patřičně
řešeno prokuraturou, jejíž vztah a její
přístup k současné trestní
činnosti je, dá se říci, katastrofální;
a do jisté míry ani soudy. Na druhé straně
je to však přístup příslušníků
v případech, můžeme to uvést,
napadení našich občanů, jako to bylo
v případě razie tady v Praze, nebo napadení
našich lyžařů - skokanů v Žilině.
Bohužel musím uvést, že přes interpelaci,
kterou jsme podali s kolegou Konečným v tisku číslo
49 na ministra vnitra, v odpovědi na tuto interpelaci nebyla
uvedena konkrétní opatření. Mezi našimi
požadavky bylo i oznámení, kdy se předpokládá
přijetí bezpečnostního zákona,
nebo-li zákona o policii, lépe řečeno.
Jestliže se budu zabývat určitou představou
o východisku, tak to vidím ve třech bodech.
První bod: jasně se vypořádat s minulostí,
tedy s StB, konečně dát odpověď
na to, co to StB bylo a jak dnes bude postupováno v případě
příslušníků StB, kteří
dnes jdou do normálního občanského
života. Za druhé: urychleně vyřešit
akutní bezpečnostní situaci, o které
mluvili velice obšírně mí předřečníci.
A za třetí: urychleně vyřešit
a veřejnosti prezentovat Úřad na ochranu
ústavy. Není nic horšího, než různé
fámy, které se dnes kolem tohoto Úřadu
mezi veřejností vyskytují. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem, slovo má poslanec
Stome.
Poslanec SN K. Stome: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové poslanci. Já bych chtěl
uvést svou poznámku k diskusi dvěma slovy.
Očista a prestiž. Na očistu naříkáme
všichni a v mnohých případech právem.
Ale musíme se zeptat také na podmínky, které
jsme bezpečnostním sborům vůbec poskytli.
Především, kdo se dnes hlásí
k policii? Kdo z vašich synů se přihlásí
k policii s tím, že by v tom viděl své
životní naplnění, své poslání,
své povolání. Kolik takových lidí
se u nás nachází? A od toho se odvíjí
možnost i nemožnost, co si můžeme, nebo
nemůžeme dovolit. My voláme právem po
bezpečnostní doktríně, která
nám má říci, co chceme, co můžeme
chtít a jak má vypadat systém bezpečnosti
v tomto státě tak, aby složky bezpečnosti
nemohly zneužívat své moci, kterou v každém
státě mají. Ale ptejme se, kdo to má
udělat, a jak jsme se o to zatím postarali. Jsme
asi jediným státem na světě, který
v současné době nemá žádné
policejní učiliště, kromě institutu,
který v jednotlivých kursech nahrazuje potřebné
vzdělání, které by policisté
měli dostávat na policejní akademii, nebo
jiné škole. Jestli v této věci se budeme
vymlouvat na to, že nemáme peníze a spoustu
jiných věcí a nejsme schopni udělat
osnovy, způsobíme další odklad toho,
abychom měli korektní, vzdělanou a zásahuschopnou
policii.
My jsme policii nezabezpečili hmotně a máme
pro to své důvody. Nemáme-li tam lidi, kterým
můžeme věřit, tak proč je máme
ještě navíc platit? Ale ptám se, když
policistům, které chceme, nedáváme
ani vzdělání ani plat, ani nevědí
v jakých souvislostech budou žít, jak chceme
"kádrově", nebo personálně
obsadit novou policii a jak dlouho chceme nad ní ještě
naříkat. Domnívám se, že bychom
minimální výhody, dosáhnout vzdělání,
které je potřeba, dosáhnout hodnosti a také
platu, naší nové policii měli dát.
Představuji si, že neúspěch policie
by měl znamenat nekompetentnost tohoto příslušníka
se všemi možnými následky, to znamená
odstranění z funkce až k úplnému
propuštění na straně jedné -
a v tom souhlasím s řadou předřečníků
- ale na druhé straně se domnívám,
že úspěch při zásahu by měl
vést k tomu, aby takový člověk dostal
zelenou, a aby věděl, že v naší
policii může najít životní uplatnění,
aby měl výhodu, která plyne z toho, že
v kritické době nějak zasáhl.
Rád bych se vrátil k očistám. Ty neznamenají
jen zjištění nekompetentnosti při nějakém
zákroku, který měl dotyčný
příslušník provést, ale také
funkci občanských komisí, o nichž zde
byla řeč. Chtěl bych, aby parlament působil
i v této vypjaté finanční situaci
na to, abychom si mohli vybudovat sbor, který má
lepší techniku a auta, než mají kriminální
živly. Připomeňme si, že na této
práci můžeme pracovat i my samotní.
Spousta věcí se oznámí pozdě,
protože nefungují spoje, spousta věcí
se neoznámí proto, že lidé s oznámením
na policii ani nejdou. Domnívám se, že bychom
měli přijímat opatření, aby
byl umožněn rychlejší postup těm
policistům, kteří se nyní osvědčí.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec
Šilhán.
Poslanec SL V. Šilhán: Vážený pane
předsedající, vážené kolegyně
a kolegové, nechtěl jsem hovořit k tomuto
tématu, není to moje téma, ale přesto
mě cosi ve vystoupení pana ministra a mých
kolegů k tomu nutí. Nepostihl jsem všechna
čísla, která uváděl pan ministr
o kriminalitě a všechno co s tím souvisí.
Mám jen dojem, že to jsou čísla hrůzná
a varující. Pozorně jsem poslouchal své
kolegy k tomuto tématu a chci říci toto.
Bezpečnost státu a občana je podle mého
názoru vysokou společenskou hodnotou, jednou z nejvyšších.
Bez dosažení určité úrovně
bezpečnosti státu a občana se mohou zhroutit
všechna naše předsevzetí a všechny
naše ostatní plány. Pokud nebude občan
v naší republice bezpečný, pokud nebude
žít v normálních vztazích s ostatními
občany, pokud bude mít pocit ohrožení
ať ze strany kohokoli, nepodaří se nám
nic ani v pedagogice, ani v morálce, ani v ekonomice.
Musím říci, že mne neuspokojují
dílčí stanoviska k tomuto tématu,
ani od ministra, ani od příslušných
výborů, které se problémy bezpečnosti
zabývají. Na mimořádnou situaci, jak
pravděpodobně krystalizuje, je nutné reagovat
mimořádnými prostředky. Osobně
se domnívám, že bezpečnost státu
a občana v něm je velmi komplexním problémem.
Nemohou ho úspěšně řešit
některé dílčí náměty,
které zde zazněly. Tímto problémem
se musíme jako komplexním zabývat, počínaje
pedagogikou a konče možná i některými
mimořádnými občanskými institucemi,
které vezmou do svých rukou bezpečnost svého
teritória, nebo budou na pomoc těm profesionálním
bezpečnostním sborům, které jsou tím
pověřeny. Už jsem slyšel, že obyvatelé
některých čtvrtí v Praze si chtějí
ze svého platit bezpečnostní složky,
chtějí si najmout lidi, kteří budou
chránit jejich děti a majetek. Jakým způsobem
to chtějí dělat, nevím, ale taková
iniciativa mezi občany vzniká. Občanům
musíme velmi otevřeně říci,
že za bezpečnost se také platí, že
bezpečnost má určitou cenu. Musíme
se s nimi umět otevřeně dohodnout, jakou
cenu budou ochotni zaplatit, za všestranně fungující
bezpečnostní systém. To je nejlepší
a nejdemokratičtější způsob.
Občany musíme oslovit, že jejich bezpečnost
i bezpečnost státu něco stojí, ať
to má podobu daně nebo čehokoli jiného.
Musíme se s nimi dohodnout. Chceme-li ovšem řešit
principiálně a komplexně všechny tyto
věci, pak myslím, že je musíme znát.
Nedávno jsme projednávali ekonomický scénář.
Byla k němu organizována řada seminářů.
Bylo to velmi poučné. Téma bezpečnosti
je neméně vážné a bylo by velmi
užitečné, aby na půdě zákonodárného
sboru zazněl podobný seminář na téma
bezpečnost a vše, co s tím souvisí.
Přimlouvám se proto za to, aby vláda, která
je za tuto věc odpovědna, předložila
parlamentu zprávu o stavu bezpečnosti ve státu,
o stavu bezpečnosti občana a navrhla program a koncepci
opatření, včetně legislativních
podmínek, abychom dostali plnohodnotný obraz o fenoménu
bezpečnosti tak, jak o něm mluvíme, a také
o způsobech, jak ho chceme řešit. Je to samozřejmě
problém budování právního státu.
Přimlouvám se za to, aby v parlamentu byla těmto
otázkám věnována mimořádná
pozornost, abychom se jimi nezabývali jen na základě
interpelací jednotlivých poslanců, ale aby
se to stalo důležitým a vážným
tématem našeho konání. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem poslancovi Šilhánovi.
Teraz urobíme 15 minúť prestávku.
(Jednání přerušeno v 10.39 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 11.00 hodin.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Vážené poslankyne a
poslanci, budeme pokračovať v rokování.
Slovo má poslanec Šolc.
Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedající,
kolegyně a kolegové, jsem rád, že několik
mých předřečníků opustilo
tzv. "velké téma". Mám tím
na mysli otázku policie, nebo, jak se říkalo
státní bezpečnosti, která spadá
do příslušné kompetence.
Chtěl bych pohovořit o tématu zdánlivě
malém, které nám do kompetence nepatří,
ale které je velkou můrou nad námi všemi.
Týká se to otázky běžných
občanských jistot. To je problematika policie veřejné,
o které se chci krátce zmínit, v té
souvislosti, že chci upozornit na to, že v našich
okresech pracuje řada občanských komisí,
řada okrskových velitelství nebo okresních
správ, kde jsou lidé, kteří, ač
nemají zatím naši důvěru, potřebují
pro výkon svých funkcí naši podporu.
Dovolte mi jen stručnou zmínku. Do roku 1948-1950
(proces začal v letech 1951-53), existovala za tzv. první
republiky vypracovaná síť služeben přizpůsobená
městu i venkovu (známé policejní a
četnické stanice). Sovětským vlivem
se rázem tato síť rozbila a objevily se rady
nové instituce okresního zmocněnce.
Kriminalistická služba, která vyrostla z tradic
minulého století, byla k hořkosti našich
kriminalistů a výborných specialistů
rozbita a byla nahrazena tzv. operativními skupinami.
V centru naší pozornosti by měl nyní
stát jeden pojem, ve kterém vidím spolu se
svými poradci z okresu nápravu. Pojem se jmenuje
místní znalost.
Nahradili jsme v terénu tuto důležitou instituci
projíždějícími hlídkovými
vozy, které se nezastaví, nevjedou do průjezdů,
nezkontrolují zájmy, že pachatelům nebo
potencionálním pachatelům stačí,
aby se vmáčkli do průjezdu, vyčkali
a potom šli za svým. . . Aby tato instituce byla beze
zbytku splněna, je třeba obrátit tzv. pyramidu,
a to je to, co po nás chtějí specialisté,
kriminalisté, aby mamutí krajské správy
neexistovaly, aby řízení policie bylo dvoustupňové.
Nemůžeme požadovat, aby se restringovalo centrum.
Za tento dvoustupňový řídící
systém se přimlouvám jménem všech
kriminalistů všech okresů a krajů, aby
fungoval. Krajské správy je třeba zrušit
a to s tím efektem, jak spočítal náčelník
naší okresní správy dr. Klokočník,
že každý okres tím získá
35 specialistů, které okresům tolik chybí.