Je třeba uzavřít tím, že úkolem
je obrátit pyramidu, aby opět existovala základna,
která by správně plnila svou funkci. Na závěr
bych zopakoval to, co jsem řekl úvodem - musíme
najít politickou odvahu, neboť i k politice patří
umění důvěry. Bezpečnosti,
i když jí nepopřáváme zatím
důvěru, musíme v tuto chvíli a neprodleně
dát podporu. Děkuji vám za podporu. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec
Blažek. Pripraví sa poslanec Sláma.
Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedající,
paní a pánové, jedním ze znaků
právního státu je i povinnost ručit
za bezpečnost občanů. K výkonu této
povinnosti si stát zřizuje výkonné
orgány, především policii, které
vybavuje příslušnými pravomocemi - např.
možností užít v případě
potřeby zbraň. To jsou pravomoci většinou
výlučné a vymykaly se z nich za totalitního
režimu jen udatné Lidové milice, které
si pro své potřeby a zájmy zřídila
a nechala vyzbrojit komunistická strana.
Jsem skeptický vůči možnostem naší
současné policie - řádně užívat
svých výlučných pravomocí.
Naproti tomu, jak funguje policie, vidíme pokusy některých
skupin obyvatelstva, které se aktivizují a radikalizují
s cílem vzít ochranu své bezpečnosti
do vlastních rukou. Kdyby tato situace dále pokračovala,
mohli bychom se brzy dostat až na samý okraj občanské
války. Navrhuji proto vytvořit dobrovolně
občanské útvary z řad bezúhonných
a demokraticky smýšlejících občanů.
Měly by je vytvořit demokratické politické
síly vzájemnou dohodou a byly by podrobeny krátkému
intenzívnímu výcviku, ozbrojeny a vybaveny
pravomocí zasahovat ve spolupráci s bezpečnostními
orgány státu.
Tato domoobrana nebo místní policie by podléhala
místním samosprávným orgánům,
byla by financována z místních zdrojů
a podrobena kontrole veřejnosti. Samozřejmou podmínkou
existence a fungování takových sil musí
být i příslušná legislativa.
Poslanec SN V. Sláma: Pane předsedající,
poslankyně a poslanci, chtěl bych se poněkud
vrátit k naší slavně neslavné
státní bezpečnosti. Bylo toho již mnoho
řečeno, nebudu to dále roztahovat. Srovnává
se to do určité míry s gestapem. Je to pravda.
Za svou činnost se nemusí stydět ani KGB,
protože ti byli daleko důslednější
a schopnější. Naše státní
bezpečnost používala metod gestapa. Když
nás zatkli - já jsem tam byl, neříkám
to proto, abych se nějak prezentoval - tak jejich první
otázka byla: Jak jste nám říkali vy...
a použili hrubých slov, tehdy nebyl ještě
VUML, nebyli tak vzdělaní, byli to primitivní
lidé. Jak jste nám říkali vy "rudí
ďábli", nebo"rudé gestapo",
ale to bylo odpuštěno, protože oni nebyli důslední.
Jak dobře víme, potom to byla KGB, a byli sem Stalinem
posíláni lidé, kteří tady dělali
celou koncepci. Zkrátka tam, kde nebyl motiv na zatčení,
tak si to vymysleli. To dělali nejen u svých nepřátel,
tedy nepřátel naší společnosti,
to znamená u obyčejného a obecného
lidu, ale bohužel si to vytvářeli i mezi svými
lidmi, mezi "estébáky" nebo i v ústředním
výboru. Víme, jak to bylo - Slánský
a spol a celá společnost, která se tehdy
tvářila.
Bylo tady hovořeno o konfederaci politických vězňů,
co se jim neuznává. S tím plně souhlasím,
protože pořád jsou považováni za
jakousi Popelku, i když vlastně odboj proti komunistům
nevznikal v roce 1968, ale vznikal v padesátých
letech. V roce 1968 to bylo vyřizování účtů
červených mezi růžovými. (Potlesk.)
Národ to tehdy s povděkem bral, protože předpokládal,
že tady vznikne nějaká náprava, že
tady budou nějaká sociální práva,
sociální výhody, ale v žádném
případě nevěřím, pokud
to byl i socialismus s lidskou tváří, že
bychom se dopídili toho, co máme teď. To v
žádném případě ne, protože
socialismus zůstane vždycky, ať má přívlastky
jaké chce, diktaturou. Tím se nic nemění.
(Potlesk.)
Chtěl bych říci něco k jejich rekvalifikaci.
Když si vezmete obyčejné členy státní
bezpečnosti, ti nám tak nevadí, ale vadí
nám ta špice, která nahoře je. Tu bychom
potřebovali vyměnit. Domnívám se,
že když má někdo doktorát a k tomu
ještě VUML atd., tak takový člověk
je schopný dělat všechno a když dovede
všechno, tak manuální práci dokáže
dělat vždycky. (Potlesk.) Jestli to nedokáže,
tak potom je to jenom jeho nechuť k té práci.
Když mu budeme dávat na rekvalifikaci, jak to bylo
určeno, tři měsíce 100%, potom 80%
až do 2500, tak ho nedonutíme, aby šel dělat.
Bude dělat možná nějaké fušky,
ale rozhodně pracovat nebude. Když z nás, obyčejných
lidí, jste mohli udělat za tři dny horníky,
tak nevím, na co k tomu oni potřebují rok.
Přitom jsme k tomu VUML neměli, to už jsem
říkal. (Potlesk.) Akademik Čič tady
řekl jednu dobrou věc, se kterou se dá do
určité míry souhlasit. Nemůžeme
šmahem odmítat všechny komunisty, protože
ty lidi potřebujeme, jsou mezi nimi velice schopní
lidé, jsou mezi nimi takoví lidé, kteří
dovedou organizovat, dovedou pracovat, nebyli tam jenom tak. Jak
ale máme poznat schopného komunistu od neschopného
a jak máme poznat ty lidi, kteří by chtěli
něco pro nás dělat a nebo nechtějí
dělat. To je veliký problém. Nemáme
žádný indikátor, abychom poznali, kdo
to s námi myslí dobře a kdo ne. Je třeba
si z toho vybrat tu myšlenku, že lidé, kteří
něco znamenali a dokázali v minulém režimu
a vystupovali na špici, že jim celých 42 roků
národ na srdci neležel, že sice určitá
sociální jistota byla, ale víme jak, že
jsme se nikam nedostali, že jsme prakticky nic nemohli a
nesměli, jenom to, co nám povolili, ale najednou
teď, když se začínáme trošku
zmáhat, mávat křidélky, tak najednou
mají ohromné sociální obavy o národ.
Proč se 42 roků o to alespoň trochu nestarali?
(Potlesk.) Proč nás nechali dopadnout až do
tohoto bahna, ve kterém jsme a dnes se tváří,
že oni nic, že to ti druzí. Teď jenom pořád
do nás trkají, co všechno máme udělat,
ale že to všechno před námi měli
udělat oni, aspoň část, na to zapomněli.
Už jsem tady říkal, že jsem byl zaměstnancem
ministerstva vnitra, to bylo krásné, já za
mřížema a oni před mřížema.
Byli jsme tam oba. Stal se mi takovýto případ.
Mluvím teď o státní bezpečnosti
a jejich pomocnících. Podle mne je to strašně
závažná věc. Nevím, jak se kdo
na to dívá, ale po roce 1945 udavači a konfidenti
byli souzeni a mnoho odsouzeno na dlouhou dobu. Záleželo
na tom, co kdo měl nebo neměl.
Přišel jsem před soud - byly to tahanice, dlouho
to trvalo, oni nespěchali, protože věděli,
že tam dlouho "zkysnem", někteří
byli přesvědčeni, že se nevrátíme,
to nám říkali na lágru Barboře,
chtěli nás tímto potěšit, že
se žádný odtud nevrátíme - a
ještě před tím za mnou přišel
vyšetřovací referent, nevím jak se jmenoval,
protože oni se styděli za své jméno
a řekl mi: "Člověče, nebuď
blbec, si mladej, tady budeš sedět, to přece
nechceš. Ty nám něco, já tobě
něco atd. Já jsem mu řekl, fajn, já
tady samozřejmě sedět nechci. On říkal,
můžeš tady sedět jak dlouho, třeba
můžeš mít doživotí nebo můžeš
sedět 2,5 roku." Věděl jsem hned, co
chce a zeptal jsem se, co za to. Řekl, že nějakou
tu zprávičku, něco nám řekneš
ty atd. Oni mi toho říkali dost, ale to nebylo k
ničemu. Řekl jsem: "To po mně nechtějte,
já spolupracovníka dělat nebudu, nebudu dělat
konfidenta, protože nebudu tak nečestný charakter,
abych lidi, kteří jsou na té samé
úrovni jako já, ještě shazoval... On
to zkrátil, a řekl: "Když jseš blbej,
tak jseš blbej". A taky jsem asi byl, protože místo
dva a půl roku jsem si odseděl deset roků
a když jsem se vrátil, tak jsem protiprávně
šel na vojnu na dva roky. Měl jsem jít na půl
roku a protože jsem spolupráci zase nepodepsal, tak
jsem sloužil dva roky.
Myslím, že když někdo říká
- a teď konkrétně nemyslím jednu osobu,
protože on nebyl sám a bylo jich daleko více
- že nic nedělá, že sice podepsal jenom
spolupráci, ale že STB po něm nic nechtělo,
to je blaf. Oni zase tak na hlavu padlí nebyli, aby si
od někoho nechali něco podepsat a potom po něm
nic nechtěli. (Potlesk.)
Dávám na zváženou, abychom si toto tady
trochu promysleli, je to velmi vážné. Souhlasím
s tím, že je třeba bezpečnost podpořit.
Měli bychom si ale rozmyslet, jak se dívat na tyto
lidi, kteří zkřivili páteř,
kteří ve svůj prospěch dělali
všechno pro to, aby se na svých postech udrželi
a podepsali spolupráci. Myslím, že to je křivárna
a tyto lidi, když už je nechceme zavřít,
jak se to dělalo, ale myslím, že bychom měli
aspoň některé, že bychom je neměli
brát mezi sebe a v žádném případě
by neměli zastávat politické funkce. Odstavme
je od toho. To nemá význam. Co řekneme mládeži,
generaci po nás, to řekneme, když se dostaneš
do nějakého srabu, tak to podepiš a máš
to dobré. K čemu to je dobré? (Potlesk.)
Chceme tvořit demokracii, chceme být spravedliví,
buďme spravedliví, ale je spravedlivé Biľak
a ti ostatní, že nám sem zavolali naše
sovětské přátele a 20 roků
nám stáli na krku a my se jich ani teď nemůžeme,
možná nechceme zeptat, proč to vlastně
udělali, kdo jim k tomu dal oprávnění,
nebo z jakého práva a podstaty nám sem zavolali
okupanty. Proč? My to pořád neděláme.
Lidi by už chtěli vidět někoho potrestat.
Nehoňme komunisty, ale hoňme viníky, ono
je to totiž jedno a to samé. Nechtějme jednotlivce,
ale chtějme viníky a ti tady jsou, tedy čeho
se bojíme, my přece tu demokracii neuděláme
dříve, než si uděláme pořádek
ve svých řadách. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem poslancovi Slámovi,
slovo má poslanec Ruml.
Poslanec SL J. Ruml: Dobrý den, dámy a pánové. Mám čtyři otázky na pana ministra:
- Kdy bude odtajněna struktura státní bezpečnosti.
2. Kdy bude objasněno spojení a spolupráce státní bezpečnosti s KGB.
3. Kdy budou rozkryty vazby těchto dvou institucí na vrcholné orgány KSČ.
4. Jak hodlá federální ministerstvo vnitra
spolupracovat s nově se tvořící komisí
pro vyšetření událostí 17. listopadu,
a jak hodlá spolupracovat na zjištění
a potrestání viníků masakru na Národní
třídě. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem, slovo má poslankyňa
Eleonora Sándorová.
Poslankyně SN E. Sándorová: Vážený
pán predseda, vážení kolegovia a kolegyne,
v prejave poslanca Valtra sa vyskytol jeden pojem, ktorý
mne nie je dostatočne zrozumiteľný. Ide o pojem
rómskej zločinnosti. Obrátila by som sa preto
na pána poslanca Valtra i na pána ministra vnútra
s otázkou, či existuje špecifická kriminálna
činnosť charakteristická pre túto časť
obyvateľstva. Keď nie, tak neviem, aké opodstatnenie
má používať tento pojem i na pôde
parlamentu. Keby opodstatnenie táto kategória mala,
potom by bolo treba zrejme vypracovať špecifické
druhy z kroku proti tejto kriminalite, čo považujem
za nesmierne nebezpečné, a z hľadiska rovnosti
občanov pred zákonom i neprípustné.
Spomenula by som i ďalší fakt a obrátila
by som sa na pána ministra v tom smere, že v minulosti
pri štátnej bezpečnosti existoval samostatný
odbor, ktorý bol zameraný na sledovanie príslušníkov
menšín a na akcie najrôznejších
menšinových organizácií. Chcela by som
sa spýtať, či tento odbor ešte existuje
alebo nie.
K celej našej diskusii si myslím, že situáciu
na ministerstve vnútra najpresnejšie vystihol poslanec
Šimko, ktorý tu hovoril v mene výborov branných
a bezpečnostných. Správne vystihol, aká
je zložitá celá táto situácia.
Napriek tomu počas diskusie nepadlo ani jedno pozitívne
slovo v súvislosti s činnosťou terajšieho
ministra vnútra. Mala som možnosť ako členka
branného a bezpečnostného výboru túto
správu vypočuť dvakrát, najskôr
vo výbore a tu v pléne a snáď si teda
lepšie pamätám na jednotlivé časti
tohoto prejavu. Preto si myslím, že činnosť
súčasného ministerstva vnútra nie
je tak zlá, ako sa to rysuje podľa tejto diskusie.
Myslím, že pán minister urobil ohromný
kus práce za tri mesiace, čo je vo svojej funkcii
a má moju plnú dôveru. Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Žiadam členov
komisie, aby sa odobrali do knižnice na rokovanie. Ďalej
sa prihlásil poslanec Tomsa.
Poslanec SL V. Tomsa: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, nechtěl bych příliš
dlouho diskutovat o věcech, o kterých se zde dostatečně
hovořilo. Vzpomínám si jen na to, že
jsem v předvolebních vystoupeních slíbil
svým voličům, že se budu snažit
o to, abych - pokud tomu mé síly budou stačit
- abych udělal všechno pro to, aby se znovu neopakovaly
doby, kdy třeba uprostřed štědrovečerní
večeře se otevřely dveře, do místnosti
vstoupili neznámí lidé, odvlekli tátu
od rodiny a táta se vrátil za pět, deset
let nebo se nevrátil nikdy.
Jsem jeden z těch 218 tisíc nebo 200 tisíců
politických vězňů, kteří
jsou těžkou obžalobou minulého totalitního
komunistického režimu. Nebudu vypravovat o tom, jak
probíhaly výslechy, jakým způsobem
byl činěn na ně nátlak. Jen malou
osobní reminiscenci. Můj syn se narodil v den mého
soudu, takže nemusím vyprávět o tom,
v jakém psychickém rozpoložení se člověk
v této době nalézal, uprostřed soustavných
výslechů, obviňování, nařčení
a hlavně přinucováním k tomu, aby
se přiznal k věcem, které nikdy nedělal.
Byl jsem postupně obviněn ze čtyř
různých paragrafů - když nebylo možné
prokázat trestní činnost na základě
jednoho §, byl vystřídán druhý,
třetí a pak čtvrtý. A tak se zacházelo
téměř se všemi politickými vězni.
Tito lidé byli při výslechu i mučeni
- je známo, že na osm tisíc politických
vězňů bylo v komunistických koncentračních
táborech umučeno a že se takto zacházelo
nejen s muži, ale také i se ženami. Jsou známy
případy, že i ženy byly přinášeny
z výslechů ve zkrvaveném prostěradle,
že byly mučeny. Toto všechno by mělo vejít
ve známost, mělo by to přijít ve známost
i tomuto parlamentu.
Jestliže chceme vytvořit právní stát,
vážení přátelé, pak je
především nutné se vypořádat
s minulou totalitní nomenklaturou, která zapříčinila
tento stav. Nedovedu pochopit, jak je možné, že
zatímco rehabilitace politických vězňů
probíhá tak pomalu, na druhé straně
prošlo prověrkami mnoho příslušníků
státní bezpečnosti a dokonce mnozí
z nich, kteří byli z ministerstva propuštěni,
co by údajně odborníci, přijímáni
zpátky. Souhlasím s kolegou poslancem ze Sokolova
- státní bezpečnost an block, nikoliv její
jednotliví členové, ale jako organizace,
by měla být prohlášena za zločineckou
organizaci a měla by být postavena mimo zákon.
(Potlesk.) Tvrdím, že v každém právním
státě patří zločinci do vězení
a ne do státní správy. A pokud nebudou ve
vězení a pokud budou přijímáni
zpět do státní správy coby údajní
odborníci, do té doby nelze hovořit v žádném
smyslu o jakémkoli právním státu.
To si dovoluji tvrdit.
A proto myslím a navrhuji, aby v příštím
zákoně na ochranu ústavy a republiky bylo
právně zakotveno, že bývalí příslušníci
státní bezpečnosti nesmějí
zastávat žádný státní
ústav. Ať jdou dělat.
Můj kolega, rovněž politický vězeň,
který tady sklidil tak velký potlesk, řekl
mnohé z toho, co bych chtěl říci já,
nebudu to opakovat. My všichni, kteří jsme
toto prožili na vlastním těle, na vlastní
duši, víme, co to je, co to bylo. Nechceme, aby se
to vrátilo. A jestliže lidé, kteří
toto prováděli na našich lidech, budou sedět
ve státním aparátu, nikdy nebude jistota,
že se toto zpátky nevrátí. A my tu jistotu
chceme mít, chtějí ji mít naši
občané. Proto chceme budovat právní
stát.
My jsme se pozastavovali nad tím a právem odsuzovali
jako zločin, když jsme se dověděli po
válce nebo věděli už během války,
že gestapo, nacismus mučily vězně, týraly
psychicky, fyzicky - a právem to celý svět
odsoudil. Ovšem násilí zůstává
násilím, zločin zůstává
zločinem, bez ohledu na to, je-li páchán
ve znamení hákového kříže
či ve znamení srpu a kladiva. A toto si musíme
uvědomit. (Potlesk.)
Ještě bych si dovolil jednu otázku na závěr
panu ministru vnitra. Do jaké míry se na prověrkách
Státní bezpečnosti podíleli bývalí
političtí vězni? Děkuji vám.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďalej má slovo poslanec Kováč
Michal.
Poslanec SN M. Kováč: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené kolegyne, vážení
kolegovia, k môjmu vystúpeniu ma podnietil pán
poslanec Čič, z ktorého vystúpenia
som pochopil asi toto, zjednodušene povedané: Začína
v našej spoločnosti rozhárať oheň,
ktorý v budúcnosti, možno za rok, nebudeme
schopní ani uhasiť. Myslím, že hodne sa
tu rozprávalo o tom, čo chcú ľudia.
Rozhodne chcú vidieť policajtov na uliciach, ale ako
to urobiť, keď nemáme peniaze, nemáme
ľudí. A tak si dovolím navrhnúť
pánovi ministrovi vnútra spojenie s ministerstvom
obrany, či by nebolo riešenie asi takéto: skúsme
sa zamyslieť nad tým, keď znižujeme stavy
armády, či by nebolo vhodné hodnosti rotný,
rotmajster a nadrotmajster stiahnuť z armády aj so
mzdovými prostriedkami, tým by sa vyriešili
platy a prisunúť ich k Zboru národnej bezpečnosti,
nehovorím, že to musí byť natrvalo, ale
dajme tomu na jeden rok, aby ten plameň, ktorý sa
rozhára, uhasili ešte na začiatku. Bude to
lacnejšie a jednoduchšie, ako keby sme čakali,
až to bude požiar.
Myslím si, že by sa to dalo vyriešiť, práporčícke
hodnosti by mohli prevziať prácu hodnosti rotmajstrov
a vyšší dôstojníci by mohli kľudne
zobrať práporčícke práce, ktoré
tam sú, pretože zvládnuť sa to určite
u armády dá.
Minule bola v televízii relácia, že urobili
nejakú akciu a o 80% sa znížila kriminalita,
keď videli príslušníkov na uliciach. Som
presvedčený o tom, ak ľudia budú cítiť,
že na uliciach príslušníkov bezpečnosti
je, že sa kriminalita zníži. Ďakujem za
pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďalej má slovo poslanec Magyar.
Poslanec SL F. Magyar: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, kolegyne,
kolegovia, zhodou okolností ma tiež inšpiroval
pán akademik Čič, keď spomenul sudcov
a prokurátorov. Ja si myslím, že v záujme
cti sudcovského talára je, aby sme i na týchto
postoch mali len občanov bezúhonných. Na
ilustráciu by som uviedol jeden konkrétny príklad.
V Košiciach bol tajomníkom prírodovedeckej
fakulty istý súdruh Bergou. Kvalifikáciu
mal primeranú, bol vyučený? krajčír
ako - myslím, že nemusím spomínať
kto. Teda bol puncovaný káder. Jeho syn ako dozorca
výťahu na Idanskej ul. č. 4 vybral drôtené
sklo z dverí výťahu, vyslobodil občana,
výťah nezabezpečil a odišiel. Na druhý
deň na pracovisku informoval kolegu, ktorý chytil
telefón, zavolal ako Kovoslužba a žiadal opravu.
Lenže božie mlyny melú rýchlejšie
ako Kovoslužba v Košiciach a na pravé poludnie
zase tam zostal občan vo výťahu. 12-ročný
chlapec tam skočil, vytlačil občana, ako
taký mladý športovec, chytil sa rukami za madlá
a nohami dopredu vyskakoval z výťahu. Netrpezlivý
obyvateľ na vyššom podlaží držal
gombík, výťah sa pohol a chlapec prišiel
o hlavu.
Prišiel príslušník národnej bezpečnosti
a povedal Súdruh Bergou, v mene zákona. Keďže
zistil, že sám je príslušník straníckej
organizácie, otec puncovaný káder, čiže
do procesu sa nehodí, vrátil sa a povedal: Súdruh
Eschwig, Bergou tým, že vás informoval o svojom
čine, preniesol zodpovednosť za svoj skutok na vás.
V mene zákona vás zatýkam. Že to urobil
príslušník národnej bezpečnosti,
tomu sa nedivme. Ale, že tú istú obžalobu
vzniesol prokurátor a s tým istým odôvodnením
odsúdil predseda senátu nevinného - videl
som rozsudok na vlastné oči - a oslobodil vinníka,
to, myslím si, že je skutočne v záujme
cti talára, aby ho nemohli obliecť takí ľudia,
ktorí majú niečo takého na konte.
Ďakujem pekne.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Slovo má poslanec Ransdorf a pripraví
sa poslanec Kostya.
Poslanec SN M. Ransdorf: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, chceme - a to je nepochybně
hlavním obsahem našeho úsilí - u nás
vytvořit občanskou společnost. Občanská
společnost spočívá - jak je vlastně
už dávno známo - na vzájemném
uznání. Vzájemné uznání
je základem občanské společnosti.
Ale jak se dívat na ty lidi, kteří v posledním
období páchají bestiální vraždy,
likvidují vlastní rodinné příslušníky,
v podstatě nerespektují základní instituty
naší společnosti?
Je pravda, že v posledním období došlo
k velkému nárůstu kriminality, ale s tím
se muselo počítat, protože je sociologickým
zákonem, že v období hlubokých revolucí
dochází ke zvýšené kriminalitě.
Bylo proto třeba přijmout hned v prvních
fázích změn v naší společnosti
příslušná opatření. Je
ale možné, že někteří lidé
spekulují s populistickou vlnou a s tím, že
jakmile dospějeme ke zvýšené hladině
kriminality, dojde k volání po režimu tvrdé
ruky. To je věc, kterou bychom si nepochybně nepřáli.
Proto je třeba opakovaně připomínat
- jestliže chceme obnovit v naší společnosti
důsledně lidská práva - že základním
lidským právem je právo na život, a
ten, kdo nerespektuje právo na život u druhého,
se staví do pozice, že se vlastně vyřazuje
z občanské společnosti.
Je samozřejmé, že bychom rádi dosáhli
režimu právní jistoty. Všechny složky
naší společnosti mohou fungovat tehdy, jestliže
budeme mít právní jistotu. Jak říká
Schiller: "Společnost funguje tehdy, jestliže
občané uléhají s vědomím,
že zákon bdí". Bohužel, toto vědomí
dnes naši lidé nemají.