Kto je proti? (11)
Zdržal sa niekto hlasovania? (14)
Aj Snemovňa ľudu návrh schválila.
Musíme ešte oznámiť, v ktorých
miestnostiach budú poslanecké kluby zasadať.
Súčasne by som vás prosil, až zasadnú
poslanecké kluby, aby ste tiež vzniesli návrhy
na zloženie návrhovej komisie k správe ministra
vnútra pána Lángoša, ktorá bude
v našom programe nasledovať, aby sme k tomu mohli prijať
príslušné uznesenie.
Předseda FS A. Dubček: Vážené
poslankyne, vážení poslanci, v miestnosti č.
209 bude Klub VPN, Občianske fórum bude tu, v miestnosti
274 Klub KSČ, v Klube na 1. poschodí Spoločnosť
pre Moravu a Sliezsko, v miestnosti 534 Slovenská národná
strana, na druhom poschodí Spolužitie, v knižnici
KDH a v miestnosti č. 214 KDÚ.
Ďakujem. Ešte malé upozornenie. Po skončení
práce prosím predsedov jednotlivých klubov,
aby svoje návrhy predložili predsedajúcemu
ešte pred započatím schôdze.
(Jednání přerušeno v 11.55 hodin.)
(Jednání opět zahájeno ve 13.40 hodin.)
(Řízení schůze převzal první
místopředseda FS Z. Jičínský)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Vážené
kolegyně, vážení kolegové, budeme
pokračovat. Dovolte mi, abych než začneme vlastní
jednání, učinil jednu procedurální
poznámku. Myslím, že i dopolední zasedání
bylo poznamenáno neukázněností, která
se projevovala i při nedostatečné přítomnosti
při projevu prezidenta republiky a obdobně to bylo
i při projevu premiéra.
Myslím, že bychom si měli vzít za své,
že určité věci, které máme
v jednacím řádu, které jsou dohodnuty,
budeme dodržovat. Víte, že v novinách
se na naši adresu píší různé
velmi nelichotivé poznámky, ale pokud nebudeme sami
respektovat vnitřní pravidla, to znamená,
když se dohodne, v kolik schůze začíná
a my nejsme s to tu schůzi začít, myslím,
že tímto nelichotivým poznámkám
dáváme za pravdu.
Doporučuji tedy, abychom skutečně, jestliže
jsme zvolili předsednictvo, které má řídit
schůzi, abychom respektovali vnitřní řád,
protože nemůžeme pracovní program jinak
splnit. A víte, že věcí, které
máme na této schůzi na programu, je velmi
mnoho.
V té přestávce se sešly poslanecké
kluby a bylo dohodnuto předběžné složení
komisí, které by měly navrhnout usnesení
k projednání scénáře ekonomické
reformy. Nechci nikoho omezovat v jeho právech, jenom bych
doporučil, vzhledem k tomu, že určitá
pravidla se tvoří v procesu naší činnosti,
abychom, pokud skutečně nebudete mít principiální
námitky ke složení této komise, která,
jak znovu zdůrazňuji, byla dohodnuta s vedením
poslaneckých klubů, abychom složení
komise schválili tak, abychom mohli přejít
k obsahovému jednání, aby procedurální
problémy nás nezatížili víc,
než odpovídá jejich významu.
Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s upraveným
složením komise, kterou má zvolit Sněmovna
národů, a komise, kterou má zvolit Sněmovna
lidu, s tím, že se předpokládá,
že návrh usnesení bude společným
cílem obou těchto komisí.
Za Sněmovnu národů je do této komise
navržen za Občanské fórum poslanec Štern
a poslanec Skalický, za KSČS poslanec Ransdorf,
za Hnutí za samosprávnou demokracii Morava - Slezsko
poslanec Tomis, za Veřejnost proti násilí
poslanec Kočtúch a za Slovenskou národní
stranu poslanec Šedovič.
Pokud jde o komisi ze Sněmovny lidu, za Občanské
fórum je do ní navržen poslanec Kroupa a poslanec
Jurečka, za Veřejnost proti násilí
poslanec Világy, za Křesťanskodemokratické
hnutí poslanec Petrovič, za Spolužití
poslanec Niedoba.
Jsou nějaké připomínky k navrženým
komisím?
Hlas z pléna: Ve Veřejnosti proti násilí
též došlo k změně. Místo
poslance Világyho je navržen poslanec Michal Kováč
ze Sněmovny lidu.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Ještě
jsou nějaké připomínky? (Nebyly.)
Nejsou.
Mám přečíst jmenný seznam ještě
jednou nebo není třeba?
Za Sněmovnu lidu poslanec Kroupa, poslanec Jurečka,
poslanec Kováč, poslanec Petrovič, poslanec
Niedoba.
Za Sněmovnu národů poslanec Štern, poslanec
Skalický, poslanec Ransdorf, poslanec Tomis, poslanec Kočtúch,
poslanec Lux - omlouvám se, toho jsem před tím
zřejmě nečetl - a poslanec Šedovič.
Jsou nějaké další připomínky?
(Nebyly.) Nejsou. Můžeme přistoupit k hlasování?
(Nebylo námitek.)
Ptám se poslanců ze Sněmovny národů,
zda souhlasí se členy navrženými do
této návrhové komise. Obě části
Sněmovny národů hlasují společně.
Kdo je pro? (Hlasuje se.) Děkuji.
Kdo je proti? (Hlasuje se.) Děkuji.
Zdržel se někdo hlasování? (Dva.) Dva.
Poslanci Sněmovny národů tuto komisi schválili.
Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny lidu.
Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s návrhem
tak, jak byl přečten, nechť zvedne ruku (Hlasuje
se.) Děkuji.
Kdo je proti? (Nikdo.) Děkuji.
Konstatuji, že návrhová komise k tomuto bodu
byla schválena ve složení, které jsem
přečetl.
(Poznámka redakce: usnesení SL č. 43, SN
č. 67)
Dostávám tady technickou připomínku
od pana místopředsedy Stanka, který mi dnes
pomáhá v řízení schůze,
protože, jak víte, s aparaturou byly jisté
komplikace, takže jsem ho požádal o jistou asistenci,
a upozorňuji na to, že někteří
poslanci zřejmě nemačkají. Je to jejich
právo nehlasovat, ale hlasovat by měli, ať
hlasují jakkoliv. Pokud tedy někdo z vás
nemačká knoflík v době, kdy je vyzván
k hlasování, aby toto opomenutí v příštích
příležitostech, kdy se bude hlasovat, napravil.
Na výsledek hlasování to ovšem nemělo
vliv.
Komise byla schválena. Prosím ji, aby se po zpravodajských
stanoviscích sešla, aby zahájila svou práci.
Scénář ekonomické reformy, který
byl obsahem vystoupení předsedy federální
vlády, byl projednán pěti výbory našich
sněmoven. Byly to výbory pro plán a rozpočet,
výbory hospodářské, výbory
sociální a kulturní, výbory pro životní
prostředí a výbory sociálně
právní. Výbory připravily společnou
zprávu (tisk 113), která je předmětem
projednávání.
Přednesením zpravodajských zpráv byli
pověřeni poslanci Zeman a Bakšay. Nyní
udělím slovo poslanci Miloši Zemanovi za Sněmovnu
národů, aby přednesl zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
M. Zeman: Pane předsedo pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
máte před sebou společnou zprávu našich
výborů, která vznikla v průběhu
dvoudenní intenzívní diskuse. Chtěl
bych s radostí konstatovat, že v průběhu
této diskuse se podařilo i zastáncům
různých názorů nalézt společné
stanovisko a společný závěr, který
je v této zprávě vyjádřen.
Do tohoto stanoviska byly samozřejmě plně
zahrnuty i závěry dalších výborů,
které scénář ekonomické reformy
rovněž projednávaly a tyto závěry
bych v rámci své zpravodajské zprávy
přečetl.
Je samozřejmé, že toto projednávání
se neomezilo pouze na několik dní v parlamentu.
Předcházelo mu studium stovek stran základních
materiálů a v některých případech
i tisíců stran materiálů doplňkových.
A toto jednání vlastně začalo už
v době tzv. parlamentních prázdnin, které
pro některé z nás byly prázdninami
pouze fiktivními. Dovolte mi proto, abych s pocitem jisté
úlevy a jisté radosti se odchýlil od poměrně
formálního, křečovitého a oficiálního
podávání zpravodajské zprávy.
Jsem v parlamentě od konce ledna tohoto roku a poněkud
mě enervovaly korpulentní poslankyně, které
přicházely k tomuto řečnickému
pultu a křečovitě předčítaly
zpravodajské zprávy se strachem zvednout oči
od papíru a vyjádřit svůj konkrétní
názor. Domnívám se, že by bylo vhodné
začít účelem - proč k projednávání
scénáře došlo a co jsme si od tohoto
projednávání slibovali.
Vycházeli jsme z toho, že podle platného jednacího
řádu má před projednáváním
paragrafovaného znění zákona probíhat
jednání o zásadách těchto zákonů
a kdybychom tento postup důsledně dodržovali,
znamenalo by to nežádoucí zpomalení
naší práce. Společné zasedání
jsme mimochodem udělali právě proto, že
jsme se snažili ušetřit čas. Došlo
k tomu, že jsme se shodli na základní akceptaci
scénáře ekonomické reformy, ocenili
jsme tento scénář jako nesmírné
užitečný materiál. Domnívám
se, jak jsem řekl již na začátku zasedání
výboru, že je třeba vládě za
tento materiál poděkovat, ale současně
se domnívám, že vláda by naopak měla
poděkovat parlamentu, že ji svým způsobeni
přinutil, aby tento scénář zpracovala.
Sledovali jsme, jak se v průběhu zpracování
vládního návrhu scénáře
postupně sbližují stanoviska jejich členů
a je samozřejmé, že o takové sblížení,
které neznamená naprostou totožnost názorů,
jsme usilovali i my v parlamentních výborech, i
když vzhledem k rozsahu a heterogenitě Federálního
shromáždění je to samozřejmě
o něco obtížnější než
ve vládě. Proto jsme zvolili další inovaci.
Výbory hospodářské a výbory
pro plán a rozpočet zvolily dva zpravodaje, kteří
svým způsobem vyjadřují některé
dílčí problémy a rozporná hlediska.
Činíme tak proto, abychom demonstrovali to, že
tato různost hledisek naprosto není překážkou
přijetí scénáře ekonomické
reformy, což se ve společném usnesení
projevuje. Je možné, že se některým
bude stýskat po monolitní jednotě a že
by raději odlišná hlediska neviděli.
Ale domnívám se, že bude dobré, když
si něco o těchto věcech řekneme již
nyní, protože potom se k tomu budeme znovu vracet
při projednávání návrhu jednotlivých
ekonomických zákonů.
O scénář žádalo Federální
shromáždění federální
vládu původně začátkem března
tohoto roku. Dostali jsme odpověď pana ministerského
předsedy, ve které se navrhovalo posunout termín
odevzdání scénáře na konec
dubna. Bohužel, z důvodů, které jistě
dokážeme pochopit, tento scénář
v průběhu minulého funkčního
období parlamentu nebyl zpracován. Vznikla tak poněkud
paradoxní situace. Projednávali jsme dílčí
návrhy dílčích ekonomických
zákonů, aniž bychom my a mnohdy i navrhovatel
měli dostatečně hlubokou kontextuální
představu, tedy představu jejich souvislosti. Přijali
jsme například zákon o soukromém podniku
a domnívali jsme se, že okamžitě soukromé
podnikání u nás začne vzkvétat.
Totéž se týkalo zákona o akciových
společnostech, o státním podniku a řady
dalších zákonů. Po těchto zkušenostech
ve svém usnesení nové Federální
shromáždění požádalo federální
vládu o zpracování scénáře
ekonomické reformy do prvního září
s tím, že základní ekonomické
zákony bude projednávat teprve po projednání
tohoto scénáře.
Domnívám se, že dříve než
přistoupím ke komentáři jednotlivých
bodů našeho usnesení, by bylo vhodné
udělat něco, čemu v matematice říkají
"vytknutí před závorkou", abychom
zcela jasně oddělili principiální
problémy od problémů technických a
relativně podružných, i když tyto technické
problémy se mnohým z nás, kteří
jsme jimi zaujati, mohou zdát jako dominantní.
Vycházíme v podstatě ze dvou možných
představ o přechodu k tržní ekonomice.
První představa například říká,
že liberalizace cen je možné dosáhnout
teprve tehdy, až se podaří přibližné
rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Kdybychom
přijali tuto představu, tak se musíme ptát
k čemu by vlastně cenový mechanismus - jediný
mechanismus, který skutečně vede k vytvoření
této rovnováhy - byl zapotřebí. Je
zde představa, která říká,
že ke konvertibilní měně můžeme
dospět teprve poté, až dosáhneme konvertibility
našeho zboží. Zapomínáme však
na to, že v uplynulých čtyřiceti letech
právě konvertibilita měny může
být jedním z faktorů, jak konvertibility
zboží dosáhnout. Vycházíme z
toho, že stát by měl paternalisticky pečovat
o své podniky, a že by je měl privatizovat
teprve v době, kdy se tyto podniky stanou efektivní
a konkurence schopné. Musíme se ovšem zeptat,
proč se takovými nestaly v uplynulých čtyřiceti
letech. Musíme patrně vycházet z toho, že
privatizace je opět jedním ze základních
faktorů k dosažení skutečné konkurenceschopnosti
a skutečné efektivity našich podniků
už s tím, že tyto podniky budou mít neanonymního
vlastníka, soukromého vlastníka, zainteresovaného
na možnostech jejich rentability a zisku. Toto a pouze toto,
tato obrácená, nebo skutečná kauzalita,
je podle mého názoru základní dělící
linkou mezi dvěma chápáními přechodu
k tržní ekonomice, k přechodu státně
paternalistického, který v podstatě obnovuje
a lehce kosmeticky modifikuje existující mechanismy
a k přechodu, který má charakter určitého
legislativního šoku a snaží se vytvořit
efektivní, tržní a k tomu odpovídající
institucionální prostředí.
Rád bych tento rozdíl ilustroval jen jedním
osobním příkladem. Jsem vřelým
odpůrcem metody kupónové privatizace, která
je ve scénáři jako jedna z použitelných
technik doporučována. Jsem nicméně
vřelým zastáncem pojetí tzv. fondu
národního jmění. Ale kdybych se v
parlamentě setkal s tím, že by proti sobě
stály dvě varianty, z nichž jedna by doporučovala
fond národního jmění jako novou Státní
plánovací komisi, paternalisticky bdící
nad státními podniky a řídící
je, pak bych se zaťatými zuby hlasoval pro kupónovou
privatizaci. Domnívám se, že tyto rozdíly
bychom měli odlišovat.
A nyní bych už přešel k tématům,
která vyplývají z citované společné
zprávy našich výborů. Mimochodem, dovolte
mi drobnou technickou poznámku. Jak jsem se dozvěděl,
jsem společným zpravodajem Sněmovny národů
za výbor pro plán a rozpočet, hospodářský
výbor, výbor sociální a kulturní
a výbor pro životní prostředí.
Ústavně právní výbor SL a SN
hlasoval proti dvěma původně navrženým
kandidátům. Jsem samozřejmě pevně
přesvědčen, že to nemá nic společného
s mým známým "přátelským"
vztahem k ústavně právním výborům,
o nichž stále soudím, že by měly
být zrušeny. Protože však ústavně
právní výbor nenavrhl vlastního zpravodaje,
předpokládám, že jeho představitelé
zde vystoupí a budou mít samozřejmě
plnou možnost projevu.
Kolega - poslanec Bakšay, který bude v rámci
zpravodajského vystoupení interpretovat i odlišné
stanovisko, to znamená stanovisko nakloněné
kupónové privatizaci, mě požádal,
abych necitoval první část usnesení
s tím, že si ji vezme na starost sám. Chtěl
bych proto jen konstatovat, že jsme se přihlásili
k nutnosti zdůraznění hluboké devastace
naší ekonomiky v minulých 40 letech, devastace,
která byla v poněkud euforických vystoupeních
počátkem tohoto roku někdy podceňována
a která se projevovala i hlubokým vnitřním
zadlužením. Domnívám se, že už
zmizela lacině optimistická prohlášení
o tom, že v naší ekonomice nedojde k inflaci
a že si hlouběji než kdy jindy uvědomujeme,
skutečnou intenzitu krize, do níž byla neracionálním
hospodařením naše ekonomika v uplynulých
40 letech vržena.
Chtěl bych konstatovat, že ve všech ostatních
bodech jsme vycházeli rovněž z nezvyklého
stimulu naší práce, který nám
sice jednací řád umožňuje, ale
který jaksi v minulosti výbory příliš
nevyužívaly. Vyžádali jsme si totiž
vzhledem k důležitosti tohoto materiálu expertní
stanoviska, a to od těch institucí, které
by se z povahy věci především měly
ke scénáři ekonomické reformy vyjádřit,
to znamená od nejdůležitějších
ekonomických institucí, jako jsou Ekonomický
ústav ČSAV, Vysoká škola ekonomická,
Československé ekonomické fórum, a
protože máme přemýšlet i o předpokládaných
důsledcích tohoto scénáře,
i od dvou našich Prognostických ústavů.
Jak už na naší společné poradě
konstatoval pan místopředseda vlády Valeš,
a jak nyní řekl premiér Čalfa, bude
při rozpracovávání konkrétních
návrhů zákonů těchto expertních
požadavků využito a předpokládáme,
že tento styl práce budeme aplikovat i nadále.
Mimochodem, v dnešních Lidových novinách
je velmi instruktivní tabulka srovnávající
stanoviska jednotlivých expertů k nejdůležitějším
projednávaným bodům.
Chtěl bych zde jen poznamenat, že konkrétní
experty jsme samozřejmě nevybírali my, ale
vedení těchto pracovišť, protože
je to v jeho odpovědnosti.
Onen nejspornější (a já bych dokonce
řekl, že téměř jediný
sporný bod) se projevoval právě v první
oblasti, to znamená v oblasti technik privatizace. Dovolte
mi, abych vám naši dohodu, kterou doporučujeme
přijmout, citoval: "Výbory doporučují
v oblasti privatizace využít všech dostupných
privatizačních postupů (prodej za hotové,
kupónová metoda, prodej na dlouhodobý úvěr,
zaměstnanecké akcie), bez předčasného
preferování žádného z nich a
při přípravě privatizačního
zákona zvážit časovou následnost
jednotlivých postupů."
O co v tomto sporu, který - jak znovu zdůrazňuji
- se netýká ani tak vlastního scénáře
ekonomické reformy jako spíše budoucí
diskuse o zásadách jednotlivých zákonů,
šlo? V podstatě o preferenci určitých
konkrétních privatizačních procedur.
Promluvím nyní za tu stranu (na rozdíl od
kolegy Bakšaye, který bude mluvit jako další
zpravodaj), která doporučuje spíše privatizaci
formou dlouhodobých splátek a privatizaci formou
zaměstnaneckých akcií. Nebudu zneužívat
skutečnosti, že úplatná privatizace
byla doporučena prakticky ve všech expertních
posudcích. Nebudu dokonce ani příliš
citovat uznávané ekonomické veličiny
(jako je János Kornai), které se k metodě
kupónové privatizace vyjádřily kriticky,
protože jsem si samozřejmě vědom toho,
že jako v každém odborném sporu i zde
bychom našli autory, kteří mají opačné
mínění. Vyjdu naopak dosti paradoxně
z citace těch autorit, které plně uznává
druhá strana.
Milton Freedman při své nedávné návštěvě
Československa ocenil kupónovou privatizaci a současně
zdůraznil, že se nejedná pouze o aktiva, ale
i o pasiva, a že tedy vedle státního vlastnictví
by měl být rozdělen i státní
dluh. Na rozdíl od tržních ekonomik je u nás
ovšem státní dluh podle mého názoru
daleko méně průhledná kategorie. Objem
privatizovatelného vlastnictví v závislosti
na míře veřejně prospěšných
podniků lze odhadnout velmi zhruba na dva bilióny
Kčs. Dluhová kniha odhaduje, že na nápravu
našeho životního prostředí bude
v příštích 15 letech nutné vynaložit
přibližně 700 mld. Kčs. Řádově
shodné částky budou zapotřebí
v oblasti školství a v oblasti zdravotnictví,
abychom neumírali o 7 let dříve než
naši západní sousedé.
Vzniká zde přirozená otázka (i když
ji můžeme označit jako poetickou licenci),
zda i toto není součástí našeho
neviditelného státního dluhu a pokud ano,
kde na to vezmeme prostředky.
Zde je několik možností. Za prvé: nemusíme
dělat nic. Můžeme se spokojit s takovým
privatizačním postupem, který nám
žádné, nebo téměř žádné
prostředky nepřinese. Pak ovšem např.
v oblasti ekologie můžeme zřídit deset
Federálních výborů pro životní
prostředí, dojatě si setřít
slzu z oka, jak jsme té ekologii pomohli, ale bohužel
bez disponibilních finančních prostředků
a samozřejmě bez programů, do nichž
budou tyto prostředky investovány, životnímu
prostředí nijak nepomůžeme.