Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Mali sme Slovákov, ktorí boli súčasne veľkí Európania. Pripomeniem len troch v rôznych generáciách: Ľudovíta Štúra, Milana Rastislava Štefánika a Dominika Tatarku. Všetci títo veľkí Slováci - Európania - mali jedno spoločné - hlboký a vrúcny vzťah k českému národu.

Do sveta sme sa dostávali predovšetkým prostredníctvom Čechov a ich kultúry. Historicky. To je treba konštatovať.

Dovolím si tiež konštatovať, že Česi, národne saturovaní, si uvedomovali svoju identitu i prostredníctvom slovenského národa, oného jánošíkovského odbojného národa, a preto vec Slovenska chápu celé generácie viac emocionálne než racionálne, ako, obrazne povedané, ženích svoju nevestu.

Konštatoval som, že o sebe vieme málo. Urobme všetko pre to, aby sa to radikálne a čo najskôr zmenilo. Nevedomosť je totiž matkou hlúposti. Videli sme to v dnešnom Svobodnom slove, kde je A. Hlinka označený za fašistického vraha. Niektoré kruhy v českých krajinách, podobne ako na Slovensku, si prajú konfrontáciu. Podobné provokácie z jednej či z druhej strany nahrávajú nepriateľom integrity česko-slovenskej štátnosti. Prihováram sa opäť za to, aby naša republika našla nástroje na svoju obranu.

Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

(Řízení schůze převzal předseda SL R. Battěk.)

Předsedající předseda SN R. Battěk: Děkuji poslanci Mlynárikovi za jeho historický výklad i když jsme si vědomi, že poslanecká sněmovna FS není vědeckohistorickou společností. Nicméně kvituji příspěvek poslance Mlynárika jako výklad, který, zdá se usměrnil naší rozpravu. Chtěl bych ale upozornit, že naší povinností je vyjádřit se v rozpravě k odpovědi premiéra na interpelaci poslance Prokopa. Táži se tedy, kdo k této odpovědi chce ještě něco dodat? Poslanec Slota.

Poslanec SN J. Slota: Vážení prítomní, dňa 18. 7. 1990 poslanci "Klubu Slovenskej národnej strany" zaujali k interpelácii pána poslanca Michala Prokopa ako aj k stanovisku sociálnych a kultúrnych výborov FZ ČSFR nasledujúce stanovisko:

Vzhľadom na to, že osoba prezidenta Slovenskej republiky Dr. Jozefa Tisu nebola doteraz nezávisle a objektívne historicky zhodnotená vo všetkých časových a vecných súvislostiach, navrhujeme, aby sa táto otázka neprerokúvala vo FZ.

Vláda Slovenskej republiky si uvedomuje, že jednotlivé etapy novodobej histórie slovenského národa majú byť posudzované objektívne, takéto hodnotenie sama podnecuje, okrem iného, aj vytvorením osobitnej komisie pre štúdium a hodnotenie sociálno-politického vývoja Slovákov a Slovenska po roku 1938.

Poslanci Klubu Slovenskej národnej strany si myslia, že táto otázka je jednoznačne záležitosťou Slovenskej republiky a vyjadrujú trochu počudovanie, že sa k tejto otázke vyjadrujú hlavne poslanci zvolení za Českú republiku.

Předsedající předseda SN R. Battěk: Děkuji panu poslanci. Znovu zdůrazňuji, že bychom měli zaujmout postoj ke zprávě, kterou podal premiér.

Do rozpravy byla ještě přihlášena Soňa Tarhovická. (Diskusní příspěvek vzala zpět.)

Dále je přihlášen pan poslanec Blažek.

Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi utratit několik minut našeho času úvahou o některých proměnách nepředstavitelného. Ještě před několika měsíci bylo naprosto mimo mé schopnosti představit si, že budu jednou řečnit z těchto míst - soudím, že u většiny z vás tomu bylo stejně. Téměř nic z toho, co jsem měl téměř dvacet let příležitost pozorovat z okna své maringotky, nezdálo se mi směřovat k takovému obratu ve vývoji naší společnosti, v jehož důsledku zde všichni jsme. Podobně mi bylo takřka nemožné představit si, že budu svůj vztah k československému státu někdy chápat jako úkol podílet se na jeho udržení a rozvoji, neboť to pro mě byl dosud jen utlačovatelský mechanismus poslušně sloužící totalitní moci. Dnes, jakožto člen nejvyššího zákonodárného sboru této země, beru svůj mandát také jako závazek pracovat k duchovnímu, ekonomickému a politickému povznesení státu na úroveň vyspělých států demokratických, kam, jak slyšíme z mnoha stran, svými tradicemi patří. K takovým znakům vyspělého demokratického společenství občanů ovšem náleží kromě mnoha jiných věcí i schopnost kritického pohledu na vlastní dějinnou roli a zejména schopnost přijmout za ni odpovědnost. Patří k tomu zajisté i právo vracet se k již uzavřeným dějinným etapám a nově je hodnotit, a to i za cenu rozbití zakořeněných představ a iluzí byť všeobecně přijímaných. Chápu tedy smysl ještě před krátkým časem rovněž nepředstavitelné události, která odhalením desky na škole v Bánovcích nad Bebravou připomněla lidu našich národů - avšak nejen jim - bolestné zkušenosti s fašistickou podobou totality, právě jako pokus Slováků o přehodnocení té části slovenských národních dějin, která je spojena se jménem prezidenta Slovenské republiky Jozefa Tisa a politikou, za kterou byl po obnovení společného státu Čechů a Slováků volán soudem tohoto státu k odpovědnosti. Je samozřejmým právem Slováků přehodnotit své dějiny, zvláště když k objektivnímu hodnocení vlastně ještě neměli příležitost, a my, příslušníci národa, který stál již před více jak sedmdesáti lety o vytvoření společného státu právě se Slováky, musíme být připraveni respektovat jejich závěry.

Rozhodně sem však nemohou patřit pokusy rehabilitovat politiku tak antihumánní, jakou byla politika tehdejší Slovenské republiky vůči vlastním občanům, lišícím se jen svým židovským vyznáním nebo rómským původem. Každý takový pokus je urážkou památky těch skoro šedesáti tisíc slovenských obětí genocidy, kterou rozpoutal německý fašismus proti Židům, a na které se režim tohoto státu a jeho představitelé tak vydatně a ke své nesmazatelné hanbě podíleli. Měl jsem ke Slovensku vždy pozitivní citový vztah a pohlížel jsem na ně i s jistou závistí, jež vycházela z mé představy o vztazích mezi lidmi na Slovensku, které se mi zdály být méně deformované tím vše zasahující marasmem totalitní skutečnosti. Neuměl jsem si proto představit, že by po porážce totality, v atmosféře svobody a v demokratickém prostředí mohl být vztah našich národů pociťován jako problém zasahující až k samotným základům našeho společného státu.

Dnes tedy už zcela zřetelně vidíme, že to problém je, a zdá se, že si již začínáme být schopni představit jeho závažnost i důsledky, které pro naši společnost způsoby jeho řešení mohou přinést. Přimlouvám se za co největší míru trpělivosti a tolerance vůči všemu, co teď Slovensko prožívá a ještě prožívat bude. Je pro mě stále ještě takřka nepředstavitelné, že by tendence rehabilitovat Tisa i jeho politiku se vším, co občanům tehdejší Slovenské republiky přinesla, mohla získat na Slovensku výraznou podporu veřejnosti i slovenských politických sil. Kdyby k tomu však došlo, museli bychom my, občané České republiky, zvážit míru svého odhodlání usilovat za těchto okolností o společný stát se Slováky. Bylo by pak podle mého soudu tragickým důsledkem naší revoluce a společnou prohrou všech demokratických sil v tomto státě, kdybychom my, demokratická část české veřejnosti a politikové, kteří ji reprezentují, museli dospět k názoru, že nemůžeme nadále sdílet společný osud se Slováky, a to nikoliv kvůli problémům národním, politickým nebo ekonomickým, ale především z důvodů mravních. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN R. Battěk: Děkuji panu poslanci Blažkovi. Do rozpravy se ještě přihlásila paní poslankyně Eleonóra Sándorová.

Poslankyně SN E. Sándorová: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, pôvodne som mala pripravený dlhší príspevok, v ktorom som chcela hovoriť o tom, aké boli kľukaté cesty stredoeurópskej histórie, ako sú rozporuplné všetky osobnosti, ktoré sa na tejto histórii podieľali a medzi nimi som chcela spomenúť len jedného chlapa, ktorý v parlamente Slovenského štátu sa ako jediný odvážil hlasovať proti Norimberským zákonom. Volal sa János Esterházy a bol popravený po vojne ako vojenský zločinec.

Túto časť príspevku však vzhľadom na to, čo predo mnou odznelo, vynechám a chcela by som povedať len to, že som tiež občiankou Slovenskej republiky a cítim potrebu vyjadriť sa k tejto veci, i keď momentálne sedím v Prahe. Chcela by som vám tiež ešte pripomenúť, že pred chvíľkou sme uctili pamiatku Milana Rastislava Štefánika, ktorý bol tiež synom slovenského národa, tu v Prahe vo Federálnom zhromaždení. Ďakujem.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji paní poslankyni Sándorové. Dále je do rozpravy přihlášen poslanec Štefan Gürtler.

Poslanec SL Š. Gürtler: Vážený pane předsedající, vážené shromáždění, bylo toho už řečeno dost přede mnou a já se k tomu chci vyjádřit trochu jinak.

Jsem z rodiny, která na Slovensku během Slovenského štátu žila, jsem z rodiny, jejíž všichni čtyři příslušníci, kteří přežili první období, se toho zúčastnili v boji proti takovým lidem, jako byl doktor Tiso. Moje maminka zemřela, když 15. března byl otec zatčen, v první den vytvoření Slovenského štátu, a ona se jeho návratu z vězení nedočkala. Můj bratr padl v prvním boji Slovenského národního povstání, kterého se zúčastnil u Partizánského proti Tisem poslaným vojákům. Já jsem se zúčastnil Slovenského národního povstání u druhého partyzánského pluku, který sídlil v Lomnické dolině. Moje sestra za to byla zatčena, protože my tři jsme nebyli k mání. Otec byl člen Hornonitranské partyzánské brigády.

Když se já vyjadřuji k těmto otázkám, nechci se k tomu vyjadřovat pouze citově, ale samozřejmě i rozumově. Když jsme byli vyhnáni z území Slovenského národního povstání do hor a lesů, kdo vyznamenával německá vojska za to, že statečně střílela do všeho, kdo jim věšel na prsa medaile? Nikdy jsem nepředpokládal, že k těm, kteří padli, kteří zahynuli hladem a zimou, někdy někdo, jiní lidé, kteří jakoby zapomněli na minulost, na své otce a dědy, se budou téměř zcela omlouvat člověku, který nemůže a nesmí být hodnocen jinak, než jak již bylo řečeno přede mnou.

Nejsme a nikdy nebudeme proti slovenskému lidu, ať se to nesměšuje. Jsme proti takovým lidem, jako byl Tiso a další, kteří mu pomáhali, kteří zaprodávali Slovenský štát. Fašismus, nejen že je podle našich zákonů a ústavy trestným činem, ale fašismus kdekoliv dnes, jakož i kdykoliv v budoucnosti. Pokud kterákoli ideologie, kterýkoli národ, kterákoli rasa se považuje za něco mimořádného, seslaného a požehnaného Bohem, aby panoval a opanoval ostatní, taková ideologie musí být a předpokládám, že i po nás naši vnuci zůstanou natolik rozumní, že nepřipustí podobný výklad, který by mohl interpretovat, že takový člověk by mohl přinášet dobro. Dobro, pokud se už tak máme ptát dobro komu? Jedni proti druhým? Násilí proti dobru? To, prosím, zvažte.

Slovenský národ, pokud by byl takto ovlivňován, že Češi jsou proti němu zaujatí, nebo že proti němu mají výhrady - nemají. To je velice špatný, klamný výklad a doslova výklad záměrný, kdy někdo - nevím proč, nebo možná i ano - si chce ohřívat svoji polívku.

Když se dnes stavím s ostatními lidmi v Čechách proti výkladu, že takový člověk má nosit někde na našem území jako vrcholnou čest a být oslavován nebo poučován ve smyslu, že je takovému člověku potřeba se v určitém smyslu poklonit, že mu je dána čest, a ti, kteří to takto vykládají, buď chtěli zkoušet naši trpělivost a nebo se doopravdy domnívají, že nikdo - anebo velmi málo - si pamatuje, jak to doopravdy bylo a co všechno činnost jeho a dalších zapříčinilo. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Gürtlerovi. Prosím, aby mluvící nezneužívali trpělivost mlčících. Prosím, dodržujte pokud možno délku svých příspěvků v mezích naší trpělivosti. (Potlesk.) Dále je přihlášen s technickou poznámkou poslanec Filip.

Poslanec SL V. Filip: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, chtěl bych za prvé poděkovat poslanci Prokopovi za jeho interpelaci a stejně tak bych chtěl poděkovat předsedovi federální vlády za odpověď na interpelaci. Vede mne k tomu poznání, které jsem měl od své matky, která je ze Žiliny, takže se necítím ani nijakým způsobem napadnut výrokem, že k těmto věcem mluví hlavně Češi. Vystoupil jsem s technickou připomínkou hlavně proto, že jsem pro to, aby byl schválen návrh ústavně právních výborů. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Je přihlášen ještě pan poslanec Wagner.

Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové, navrhoval jsem při zahájení této schůze, aby pan generální prokurátor a pan předseda Nejvyššího soudu se k této věci vyjádřili. V té chvíli jsem považoval tuto věc za velice naléhavou Domnívám se, že se zde prokázalo, že to naléhavé je, protože zde vznikla opět otázka - po všech vystoupeních, která zde odezněla - zdali v této zemi bude všude - i v Bánovcích nad Bebravou i v Praze - platit stejný právní řád. To je rozhodující otázka, která před námi stojí. Nechci diskutovat a polemizovat s nikým na téma, zda Tiso to či ono. To, co patří dějinám, nechme historikům, nepatří to do parlamentu Do parlamentu patří právní důsledky těchto věcí, pokud se příslušné instituce státu, který chce být právní, každé na jiném místě republiky chová jinak. To byla jedna poznámka.

Druhá poznámka. Odezněla zde, že by se o tomto mělo mluvit zejména ve Slovenské republice. Jsem ve zvláštní situaci. Jsem Slovák, který žije řadu let, desítky let v Praze. Přesto jsem se nikdy nepřestal cítiti Slovákem.

Domnívám se tudíž, že mě nikdo nemůže nařknout z toho, že z české pozice chci vyvolávat vlny něčeho, co by rozdmýchávalo vášně. Domnívám se tak, že je třeba říci jednoznačně, pokud projevujeme zájem o řešení věcí obecných, že musíme mít stejný metr a stejná pravidla všude. Jestliže tady někdo řekl, že není koho a proč trestně stíhat, tak současně je nutné položit otázku, z jakého důvodu ta tabule byla sejmuta. Je to jen mravní tlak, nebo jsou zde k tomu právní důvody? Domnívám se, že nemůže v této debatě jít o nic jiného než o to, abychom si vyjasnili fakta, náhledy na ně a měli jistotu, že právní názor na tyto ožehavé otázky bude stejný v Bánovcích nad Bebravou i v Praze, protože jsme pořád Česká a Slovenská Federativní Republika. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Wagnerovi. Je zde ještě přihláška do rozpravy poslance Kapusty. Než mu dám slovo, uděluji slovo předsedovi Nejvyššího soudu JUDr. Motejlovi.

Předseda Nejvyššího soudu ČSFR O. Motejl: Pane předsedající, vážení poslanci, chci reagovat na opakovanou výzvu poslance Wagnera, abych se i já vyjádřil k problému, který je předmětem této rozpravy. Samozřejmě bych rád této prosbě vyhověl, ale považuji za nutné zdůraznit, že všeobecně uznávanou podmínkou spravedlivého soudnictví je soudcovská nezávislost. Požadavek soudcovské nezávislosti je v současné době při hledání cesty k právnímu státu výrazně akceptován. Je proto mimo jakoukoli pochybnost, že v duchu této zásady opravdu nepřichází v úvahu, aby soudce předem dříve než v konkrétní věci rozhodne, byl zavazován k tomu, aby vyslovil v této věci názor, byť jen na právní kvalifikaci.

Prosím proto pana poslance a vás všechny, abyste pochopili, že z těchto důvodů nemohu jako soudce a současně předseda Nejvyššího soudu ČSFR, vyslovit své stanovisko k právnímu posouzení činu, který je předmětem této rozpravy. Nečiním tak proto, že bych nebyl schopen si takový názor udělat, byť, se mi jako většině z nás nedostává celé řady dostupných věcných informací, ale především a zásadně proto, že pokud bych jakýkoliv právní názor vyslovil, porušil bych svoji elementární povinnost respektovat jednu z klíčových zásad oboru, jehož jsem v tomto okamžiku nejvyšším představitelem.

Snad mohu pouze dodat, že rozsudek Národního soudu v Bratislavě ze 14. května 1947, kterým byl dr. Jozef Tiso odsouzen pro trestný čin vlastizrady a zrady národního povstání podle § 2 a § 4 byl vykonán, je právoplatný a nebyl podroben dosud žádné revizi. Na tento trest se nevztahovala žádná z amnestií, které v našem státě od roku 1945 byly vyhlášeny. Rovněž tak se na tento rozsudek nevztahoval žádný zákon o soudní rehabilitaci, tedy ani zákon z roku 1968, ani zákon, který jste nedávno schválili. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji předsedovi Nejvyššího soudu. Uděluji slovo členu předsednictva poslanci Sokolovi.

Místopředseda SN J. Sokol: Vážený pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně, byli jsme vyzváni k tomu, abychom na toto téma nemluvili z české strany. Já uznávám a chápu zájem a obavy, které za tím stojí. Nicméně nikdo z nás není jen Čechem nebo Slovákem, jsme také lidmi a za svou osobu cítím povinnost se k této otázce vyjádřit právě jako křesťan.

Nechci zde vůbec prejudikovat a mluvit k otázkám, které se týkají vyloženě politické činnosti zmíněného dr. Tiso. Chtěl bych upozornit na to, že jedna část toho, o čem vlastně mluvíme, totiž antisemitismus, je něco, co žádný křesťan nemůže a nesmí připustit. Křesťan jako člověk, který se hlásí k poselství a k vykoupení v Ježíši Kristu, musí být vždy znovu upozorňován na to, že Ježíš Kristus byl Žid. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci J. Sokolovi. S faktickou poznámkou se hlásí poslanec Kapusta. Dávám mu slovo.

Poslanec SL M. Kapusta: Vážený pán predsedajúci, vážené pani poslankyne, páni poslanci, mrzí ma, že pán predseda vlády práve pred chvíľou opustil sálu, avšak predsa len si dovolím na jeho adresu jedinú otázku: Odkiaľ federálna vláda vzala informácie o dr. Tisovi ako o vojnovom zločincovi, keď predtým JUDr. Böhm generálny prokurátor, tu predsa tvrdil niečo iného? Chcel by som vedieť odpoveď na túto otázku.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Kapustovi. Přece jen bych prosil o procedurální otázku prvního místopředsedu FS pana Jičínského.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych jen říci, že v rámci této diskuse se nám spojilo několik problémů z hlediska jednacího řádu rozličných. My bychom měli zaujmout usnesením stanovisko k odpovědi, kterou podala federální vláda tak, jak ji tu přednesl její předseda Marián Čalfa. Já osobně doporučuji, abychom tuto odpověď s uspokojením vzali na vědomí. To je první bod, který by podle jednacího řádu měl z této diskuse vyplynout.

Druhý bod se týká návrhu kulturního a sociálního výboru, abychom jejich stanovisko přijali jako stanovisko společné schůze sněmoven. Já v této věci s tímto návrhem nesouhlasím, ne proto, že bych se obsahově lišil v tom, co je ve stanovisku obsaženo, ale proto, že si myslím, že nemáme Federální shromáždění měnit v prostý politický orgán, který přijímá bez nějakého zvláštního procesního způsobu, bez zvláštní procedurální úpravy stanoviska k nejrůznějším politickým událostem. Myslím, že to není správné a ještě řeknu proč.