Pátek - 20. července 1990
(Pokračování schůze v 9.10 hodin)
Přítomno:
13 poslanců Sněmovny lidu
67 poslanců Sněmovny národů zvolených v České republice
59 poslanců Sněmovny národů zvolených
ve Slovenské republice
Omluvení poslanci:
Sněmovny lidu:
Baľgavý, Bartončík, Borguľa, Černý
J., Danihel, Dienstbier J. st., Dienstbier J. ml., Kavan, Kňažko,
Kováč, Langoš, Pobežal, Sahligerová,
Suchánek, Vašáryová, Vidím, Zán
Sněmovny národů zvolení v České republice:
Bratinka, Devátý, Hradílek, Maštálka,
Mikan, Petrová, Štern, Toman
Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:
Babálová, Baculáková, Duray, Hrivík,
Kováč, Mečiar, Mlynárik, Morovič,
Pánis, Seman, Serenčéš, Stank, Stračár,
Sýkora, Šebej, Zlocha
(Řízení schůze převzal předseda
SL R. Battěk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Vážené Federální shromáždění,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, zahajuji pokračování 5. společné
schůze sněmoven. Podle techniky je zde přítomno
ve Sněmovně lidu 107 poslanců. Ve Sněmovně
národů za českou část je přítomno
52 poslanců, za slovenskou část 50 poslanců
(doufám, že další poslanci se dostaví).
Obě sněmovny jsou usnášení schopné.
Budeme tedy pokračovat v zahájeném poradu
ze včerejší schůze. Na poradu je tedy
16
Iniciativní návrh poslanců na vydání
zákona, kterým se mění a doplňuje
trestní řád (tisk 38).
Jak víte, včera proběhlo jednání
ve výborech, nemýlím-li se ve výboru
branném a bezpečnostním a ústavně
právním. Nyní bych požádal poslance
Petra Tomana, aby podal zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec P. Toman: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, včerejšího dne bylo zasedání přerušeno poté, co zástupce branného a bezpečnostního výboru poslanec Petr Uhl přednesl dva pozměňovací návrhy.
První se týkal zúžení okruhu
trestných činů, za něž by bylo
možné vazbu prodloužit, resp. započítat
část vazby nevyčerpané z přípravného
řízení. Po velice zevrubném projednání
v ústavně právních výborech
bychom došli k závěru, že argumentace
navrhovatelů tohoto pozměňovacího
návrhu je oprávněná, a proto jsme
se společně shodli učinit v tomto odstavci
§ 71 změnu. Tato změna by se týkala
pouze taxativně vyjmenovaných trestných činů.
Pouze při těchto trestných činech
by bylo možné vazbu v průběhu soudního
řízení prodloužit o tu část,
o nevyčerpanou část z přípravného
řízení.
Výbory ústavně právní proto navrhly tento výčet trestných činů:
- trestný čin teroru podle § 93 a § 93a
- trestný čin nedovolené výroby, užívání omamných prostředků a jedů podle § 183 odst. 3
- trestný čin vraždy podle § 219
- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 2 a 3
- trestný čin braní rukojmí podle § 23.4 a odst. 3
- trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 2 a 3
- trestný čin pohlavního zneužívání
podle § 242 odst. 3 a 4.
Tímto taxativním výčtem je do značné
míry - oproti původnímu návrhu ústavně
právních výborů - zúžen
okruh těch trestných činů, kdy vazba
může trvat delší dobu, než je tomu
obvyklé, než je tomu obvyklé u ostatních.
Druhou změnou, kterou přednesl pan posl. Z. Uhl,
bylo, dalo by se říci, vytvořit "zadní
vrátka" pro některé závažné
trestní činy, pro možnost postihnout pachatele
závažných trestních činů
tím, že budou ponecháni ve vazbě po
delší dobu, a to po dobu překračující
v tomto zákoně navrhované dva roky.
Vycházely ze závěru, že jsou v průběhu
vyšetřování jisté okolnosti,
které mohou nastat, kdy v této stanovené
lhůtě, po kterou vazba může trvat, není
trestná činnost podezřelého náležitě
objasněna, je zde důvodné podezření
ze spáchání trestného činu,
ale ještě stále není možné
trestní stíhání uzavřít.
Návrh zněl tak, aby ve zvlášť závažných
odůvodněných případech rozhodl
na návrh generálního prokurátora,
ČR popř. předsedy Nejvyššího
soudu ČR Federální shromáždění,
nebo nějaký jiný orgán.
Ústavně právní výbory tomuto
problému věnovaly značnou pozornost a po
obsáhlé diskusi se nakonec přidržely
svého původního návrhu, kdy akceptovaly
především hledisko daného pachatele,
především důraz na to, aby v žádném
případě nebyla prodlužována vazba,
a proto navrhuji, aby tento návrh branného a bezpečnostního
výboru nebyl schválen.
Přesto určitá část poslanců,
třetinová část, byla pro, aby, jak
to zatím provizorně nazývám, "provizorní
výtka" byla vytvořena, a potom by to bylo úkolem
nás všech, abychom se k této možnosti
zde vyjádřili. Poté by teprve došlo
k určité legislativní úpravě
a legislativní formulaci.
Nyní jsem zde dostal informaci, že jsem zapomněl na jeden trestný čin pod bodem 1, na trestný čin obecného ohrožení podle § 179, odst. 2 a 3.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Tomanovi. Nyní se hlásí
se svou zprávou, nemýlím-li se, jde o pozměňovací
návrh, poslanec K. Stome.
Poslanec SN K. Stome: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
pozměňovací návrh skupiny poslanců
M. Čiče, V. Deyla, P. Uhla a můj, který
byl jimi pověřen, abych ho přednesl, vychází
z této filozofie: v podstatě u těch nejtěžších
trestných činů, které zde byly citovány
panem zpravodajem, dochází často k tomu,
že v této době dvou roků není
možno dosáhnout dokonalého zajištění,
které je třeba k rozhodnutí soudu ve směru
získání či vyhodnocení a konfrontací
důkazů.
Zejména jde o takové činy, které by
mohly být organizovány. Jde o terorismus organizovaný,
podotýkám, jde o drogy organizované, podotýkám,
kdy se můžeme dostat do situace, kdy ani po roční
vazbě v přípravném řízení
a ani po roční vazbě u soudů nebude
moci soud rozhodnout, a bude třeba provést ještě
ty či oné úkony.
V praxi by to znamenalo, že pachatel, který nabídne
důkazy ke své obraně na poslední chvíli
a které by bylo třeba provést, aby se jeho
obhajoba vyvrátila, případně i potvrdila,
by musel být propuštěn na svobodu a tím
by bylo zmařeno to, aby mohl být vydán k
potrestání. Může nastat i situace, že
u soudu dojde k náhlé příhodě.
Představme si, že odvolací jednání
bude nařízeno na konec července a vaz.ba
končí začátkem srpna. Předseda
senátu, který si tuto složitou věc nastudoval,
si zlomí nohu nebo se přihodí něco
jiného. Nebude v lidských silách do těch
tří nebo čtyř dnů, které
zbývají, aby věc mohla být rozhodnuta
někým jiným. Budeme muset tohoto člověka
pustit a nebudeme mít možnost žádným
způsobem dát spravedlnosti průchod. Nebo
jiná věc, která souvisí i s cestovním
ruchem. Označí se jako svědkové lidé,
kteří pobývali např. v hotelu v inkriminovanou
dobu s pachatelem. Bude třeba je vyslýchat. Tito
lidé budou cizinci a bude třeba je vyslechnout v
cizině dožádanými soudy. To znamená
s řadou států zvolit cestu, že přes
ministerstvo spravedlnosti postoupí soud žádost
ministerstvu zahraničních věcí. Ministerstvo
zahraničních věcí ministerstvu zahraničních
věcí dožádaného státu,
to ministerstvu spravedlnosti, a to předá záležitost
justičním orgánům.
Jako advokát a obhájce, který se zabývá
těmito věcmi řadu let, vím, že
taková dožádání než se vůbec
vrátí se zprávou, zda byla či nebyla
provedena a otázkou je, zda byla provedena tak, jak byla
žádána, to znamená tak dokonale, jak
soud potřebuje, vyžadují několik měsíců.
Moje zkušenosti obhájce mě vedou k tomu, že
je možno tyto důkazy s výhodou uplatňovat
u hlavního líčení a je třeba
pro zásadu přímosti a pro určitou
konfrontačnost soudního řízení
dávat dokazování před soudem přeci
jen určitou možnost, což potvrzuje i teorie.
Když uvážíme všechny tyto možnosti,
dostaneme se do situace, že sedm, osm měsíců
soudní vazby můžeme potřebovat k čekání
na to, až nám přijdou zprávy, podle
kterých bychom mohli rozhodnout. Domnívám
se, že obecně by toto pravidlo nemělo být
používáno, a proto se navrhuje touto skupinou
poslanců, kterou jsem vyjmenoval, aby Nejvyšší
soud ČFR ve zvlášť vyjímečných
případech v řízení pouze před
soudem, tedy nikoho v přípravném řízení
a nikoli ledajak, ale pouze na návrh předsedy Nejvyššího
soudu ČR nebo předsedy Nejvyššího
soudu SR měl právo prodloužit vazbu obviněného
stíhaného pro nejzávažnější
trestné činy, Jak byly citovány panem zpravodajem
o nezbytnou dobu, nejvýš o 6 měsíců.
Nemůžeme vycházet apriori z toho, že nemůžeme
věřit vlastním orgánům policejním
nebo justičním, že by zbytečně
prodlužovaly vazbu a musíme odmítnout představy,
že by soudy nepracovaly v tomto směru korektně.
Vazby pod takovou kontrolou, že se musí ukončovat
i před uplynutím těchto lhůt, jakmile
důvody vazby pominuly.
Padly námitky ze strany kolegů právníků,
včera na ústavně právním výboru
podal analýzu Dr. Ševčík o této
věci. Zastával opačné stanovisko a
vycházel z toho, že humanizace našeho soudnictví
v tak citlivé oblasti, jako je svoboda občana, za
předpokladu i možnosti neviny je taková, že
je třeba ponechat striktní dvouletou lhůtu.
Je to otázka právní filosofie a filosofie
spravedlnosti, ale moje a naše zkušenosti i zkušenosti
veřejnosti nás učí, že zde stojí
těžká otázka. Jestli za tuto ochranu
bez jakékoliv pojistky máme riskovat to, že
pachatelé nejzávažnějších
trestních činů, kteří se na
tyto trestné činy - a to musíme očekávat
- mohou připravovat, např. mohou zbourat náloží
Bílou labuť, a budou to mít dostatečně
dobře promyšleno, že zůstanou v možnosti
využívat této vazby, protože musí
skončit a oni odejdou z možnosti soudního postihu.
To nás vedlo k tomu, abychom tuto vazbu mohli prodloužit
o půl roku, neboť se domníváme, že
je to průlom. Bude možno toto řízení
podle předpokladu na jedné straně skončit
a na druhé straně to nebude dlouhé prodloužení,
které by znamenalo demobilizaci u orgánů
činných v trestném řízení,
to znamená, že by pracovaly pomalu nebo nezdatně.
Navrhovatelé se nedomnívají, že tím
vykrývají nezdatnost policie nebo nezdatnost justice,
ale vycházejí z těch časů,
o kterých nás praxe poučila. Děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji JUDr. Stomemu za obsáhlý výklad.
Jenom jsem nepostihl, jaké je residuo jeho návrhu,
v čem spočívá, abychom ho mohli zapracovat.
Mohl by to zpravodajce Dr. Toman objasnit?
Společný zpravodaj výboru SN poslanec P.
Toman: Smyslem návrhu bylo objasnit a odůvodnit
zákonné pojistky pro zcela výjimečné
případy u stanovených trestních činů,
tak jak jsem je před tím vyjmenoval. Pravděpodobně
by další odstavec měl znít:
"Nejvyšší soud ČSFR může
ve zvlášť výjimečných případech
řízení před soudem, na návrh
předsedy Nejvyššího soudu ČR nebo
předsedy Nejvyššího soudu SR, prodloužit
vazbu obviněného, stíhaného pro trestné
činy uvedené v odst. 3, a to o nezbytně nutnou
dobu, nejvýše však o 6 měsíců."
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Chce někdo vystoupit v rozpravě k tomuto pozměňovacímu
návrhu? Poslanec Poslúch.
Poslanec SN P. Poslúch: Páni a dámy, tento
návrh je spojený s jedným problémom,
že bude treba zmeniť zákon č. 155/69 Sb.,
ktorý stanoví právomoc Najvyššieho
súdu ČSFR.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byla zajímavá poznámka, ale přiléhavá.
K tomu by se měli vyjadřit poslanci ústavně-právních
výborů.
Poslanec SL M. Benčík: Vážení
páni poslanci, tento návrh, ktorý predložila
iniciatívna skupina, je zaujímavý a možný,
ale silne ide na úkor zásadných občianských
práv. Uvedomme si, že väzba je zaišťovacie
opatrenie. Pokiaľ súd niekoho právoplatne neodsúdi,
je stále nevinný a za dva roky - z toho rok v prípravnom
konaní - i keď je to otázka Bielej ľabuti,
sa predsa musí dostatočne vykonať. A súd
by mal za ďalší rok tuto záležitosť
posúdiť. Myslím, že by sme nemali ustupovať
od zásady, že by sme dva roky považovali za maximum.
Ešte jednu poznámku: keď argumentujeme, argumentujeme
vecne a správne. Je nesprávne hovoriť, že
keď je páchateľ na slobode, a preto sa mi nepáči,
keď sa nejaké otázky takto predkladajú,
pretože je to emotívne a bolo by to v rozpore s tým,
čo pred niekoľkými mesiacmi pri novelách
trestného zákona a trestného poriadku vykonali
poslanci ku prospechu humanizácie trestných zákonov.
A túto humanizáciu by sme mali stále prehľbovať,
a nie vracať sa k iným otázkam.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Benčíkovi. O slovo se
hlásí poslanec Šamalík.
Poslanec SN F. Šamalík: Dámy a pánové,
také bych chtěl velmi stručně k této
záležitosti promluvit.
Problém velké vazby úzce souvisí
s tím, co nazýváme návratem do Evropy.
A návrat do Evropy v oblasti trestního práva
neznamená nic jiného, než to, že jeho
konstrukce vychází především
z představy, že se může nevinný
člověk dostat před soud a že celá
konstrukce trestního zákonodárství
i trestního procesu musí být budována
na tomto principu.
Jestliže jsme v minulosti postupovali v právu takovým způsobem, že jakmile jsme narazili na nějaké nové překážky, posunovali jsme zákon. Musíme si přece ale už vytvořit, a nyní je to naše povinnost, takové zákony, před nimiž budeme ustupovat my tam, kde se tento zákon ukáže právě ze svých principů takový, že musíme platit určitou daň za svobodu a za to, že základním principem je ochrana člověka, jeho svobody, jeho důstojnosti.
Jestliže si nevytvoříme takovou mentalitu,
abychom byli ochotni tuto daň zaplatit, abychom se museli
a chtěli smířit s tím, že i pochybné
případy musíme nechat, aniž bychom je
chtěli znovu řešit novým zákonodárným
opatřením, podle mého názoru se nemůžeme
dostat v žádné právní oblasti
k tomu, aby majestát práva a zákona byl prosazen.
Domnívám se, že právě tuto mentalitu
si musíme osvojit my především jako
zákonodárci, ale že naší povinností
také je, abychom tuto mentalitu přenesli do celé
společnosti.
Jestliže si uvědomíme, že minulost vlastně
byla opřena o represivní filozofii, pak musíme
nejenom rozšířit opačnou filozofii,
ale také opačnou mentalitu, v níž právě
tento zřetel ke svobodě člověka, nikoliv
k tomu, abychom potrestali každého, kdo si to zaslouží,
toto primární postavení člověka
dáme do společnosti jako hodnotu, kterou každý
uzná a kterou se každý bude řídit.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Šamalíkovi. Hlásí
se ještě někdo se svým příspěvkem?
Poslanec Burian.
Poslanec SN P. Burian: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, promiňte, že nebudu
mluvit právnickým jazykem.
Bylo tady řečeno panem poslancem Stomem mimo jiné,
že si například prokurátor zlomí
nohu apod. Jsou i jiné možnosti, že se člověk
dostane do vazby a je obviněn za něco co nespáchal.
Ať už z důvodů úmyslných
od někoho, nebo omylem. Pak si odsedí dva nebo dva
a půl roku a i když se přijde na to, že
byl nevinen, co mu to bude platné.
V Americe existoval nebo existuje soud, tzv. posledního
odvolání. Tito dobrovolníci často
zjistili justiční omyly a často pozdě,
protože těm, kteří byli třeba
už mrtvi, to nepomohlo.
Myslím, že je velice relativní to, co tady
bylo řečeno a souhlasím s původním
návrhem, nesouhlasím s návrhem pozměňovacím.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Burianovi. Hlásí se ještě
někdo do rozpravy? Poslanec Ševčík.
Poslanec SN V. Ševčík: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
paní a pánové, byl jsem zde víceméně
kolegou Stomem osloven a pokládám proto za svou
povinnost zaujmout k tomu stanovisko. Předem se omlouvám,
že nebudu tak stručný, jako kolega přede
mnou.
Spor, který se tady vyvinul, nemá charakter sporu o šest měsíců, i když si myslím, že doba šesti měsíců ve vazbě pro člověka, kterého nám zákon přikazuje až do pravomocného skončení věci pokládat za nevinného, je doba zanedbatelná.
Spor, o který tady jde, je v podstatě spor o hranice.
Bohužel vždy v právní vědě
narazíme na okamžiky, kdy společenské
jevy a důsledky z nich vyplývající
se svým charakterem mění.
Jestliže nedospělec dva dny před tím
nabude 15 let, spáchá společensky závažný,
nebezpečný trestný čin, argumentuje
se tady zpravidla vraždou, je beztrestný.
Dva dny nato bude postaven před soud pro trestný
čin vraždy.
Těchto případů je v teorii i praxi
řada a vždy s těmito hranicemi se společnost
musí ve svých normách vypořádat.
Nedovedu si představit civilizovaný právní
řád, který by pod tlakem ať už
veřejného mínění, případně
rozsahu její právní kultury nutil zákonodárný
sbor z podnětu vraždy, spáchané nedospělcem,
aby měnil trestní zákon.
Samozřejmě plně chápu a svým
způsobem i oceňuji argumenty, které zejména
kolega Stome předeslal. Také já jsem obhájce.
Také já jsem se setkával a budu setkávat
patrně v jednacích síních s podobnými
problémy, které naznačil on. Nejde však
o to.
V podstatě mám za to, že při náležitém
chodu justičního aparátu, bezpečnostního
aparátu a při obvyklém způsobu vyšetřování,
lhůta, která už stejně je prolomena,
je zcela dostatečná. Je třeba odmítnout
takové nahodilé jevy, jako je onemocnění
soudce, či jiné okolnosti, protože nikde není
napsáno, že těch 6 měsíců
je tak dostatečná doba, že neonemocní
v té době a nebude zapotřebí prodlužovat
vazbu opět.