Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Chtěl bych zaujmout stanovisko ke třem komplexům otázek. Předpokládám, že předseda vlády zaujme celkové komplexní stanovisko k připomínkám poslanců k vládnímu prohlášení.

Dotkl bych se tří otázek, které byly explicitně formulovány jedním nebo více poslanci a patří do oblasti ministerstva financí. První byla otázka turistických kursů, za druhé se zde často hovořilo o daních a za třetí několik velmi stručných slov k otázce odstátňování a privatizace. Ve všech třech otázkách existuje mnoho nejasností. Ve výborech jsme se pokoušeli to velmi pozorně a trpělivě vysvětlovat. Vysvětlovali jsme, že všechno toto bude vláda řešit jako svůj dlouhodobý úkol, že to není možné předurčit v několikastránkovém úvodním vládním prohlášení.

Pokud jde o otázku turistických kursů, jedním ze základních nedostatků minulého režimu ekonomického systému bylo to, že tento systém chtěl určovat, dekretovat ceny podle jiných hledisek, než je vytvoření rovnovážné ceny, dokonce to byl princip tohoto našeho minulého systému, protože v momentu, když není vytvořena rovnovážná cena, znamená to, že někdo má pravomoc rozhodovat o tom, co komu dát, prodat, dodat apod. Celá praxe našich plánovacích a jiných orgánů byla založena právě na myšlence, aby ceny včetně kursů nebyly rovnovážné. Kdyby byly rovnovážné, nebyl by žádný důvod pro existenci těchto centrálních orgánů. Bylo to v zájmu těchto orgánů - cenových, plánovacích a dalších ministerstev - aby ceny nebyly v pořádku, aby nebyly rovnovážné, a tím jim získávaly základní moc dekretovat všechno v této ekonomice.

Základním cílem naší ekonomické reformy je opuštění této praxe, vrátit všem veličinám takový charakter, jaký by měly mít. Potřebujeme ceny i kursy rovnovážné. Víte, že mnohokrát opakujeme ve vládním prohlášení i jinde, že je základním záměrem k 1. 1. 1991 dospět k cenové liberalizaci, včetně liberalizace kursů, která by za určitých, přesně vymezených, určených pravidel měla vytvořit takovéto rovnovážné ceny. To je základní východisko celého tohoto problému.

Naše opatření v oblasti turistických kursů bylo opatřením jdoucím v tomto směru. Kurs je cenou peněz, odráží stav nabídky a poptávkv, kurs měny se jen zcela výjimečně blíží k tzv. paritě kupní síly, na kterou velmi často bývá upozorňováno. Parita kupní síly je velmi dobrým ukazatelem vyspělosti, životní úrovně a vůbec ekonomické úrovně té které ekonomiky, ale se samostatným kursem nemá nic společného. Označovat kursy, které byly zavedeny, za kursy vekslácké, je naprostým nedorozuměním. Je to nedorozumění proto, že kdybychom přijali kursy, které navrhuje poslanec Žáček, právě to by byly kursy vekslácké. V tom by nemělo být nedorozumění. Čím se kurs více bude vzdalovat od kursu rovnovážného, tím se více stává veksláckým kursem, protože otevírá pro černý obchod větší a větší prostor. Čím více jsme se přiblížili a přibližujeme k rovnovážnému kursu, tím méně připouštíme černý obchod s cizími měnami. To je na vysvětlenou k turistickému kursu. Ale je jasné, že toto je možné vyřešit pouze komplexem opatření v cenové oblasti v nejširším slova smyslu.

Co se týče daní: standardním požadavkem je, aby daně byly co nejnižší. Tento názor, který je zcela v pořádku, kromě toho, že by si navrhovatel tohoto opatření měl uvědomit, že deset minut po té, co bude hlasovat o snížení daní, bude muset ve stejné místnosti hlasovat o stejném snížení všech výdajů státního rozpočtu na kulturu, zdravotnictví, školství, obranu, podporu ekologie, podporu jakýchkoliv podniků apod. To jsou přece dvě strany téže mince, takže nikdo z nás není proti podpoře soukromého podnikání, nikdo není proti snižování daňového zatížení podniků všech možných vlastnických typů v československé ekonomice, ale je třeba zcela jasně prohlásit, že každý, kdo žádá snížení daní, by měl paralelně uvést, které položky ze státního rozpočtu on bude žádat, aby byly odejmuty ze státního rozpočtu, aby byly financovány nebo nefinancovány jiným způsobem. Takže paralelní žádost, která zde zněla z desítek úst, která je pro každého rozumně uvažujícího ekonoma samozřejmě správná a oprávněná, má smysl pouze do té míry, že jsme schopni současně rozhodnout, které věci nebude stát financovat.

Ministerstvo financí, vláda, nemají sebemenší zájem udržovat nadměrně vysokou míru zdanění. V žádném případě tento zájem nemají a předpokládáme, že se bude objem státního rozpočtu snižovat. Je to základní cíl, aby procházelo méně našeho vytvořeného bohatství státním rozpočtem. Ale v krátkém období jsou to dvě strany jedné a téže mince. Snižovat daně můžeme o tolik, o kolik budeme snižovat vládní výdaje, kolik vy doporučíte, o jaké snížení výdajů by mělo jít, kde, ve kterých oblastech apod. To je potřeba všechno toto vědět.

Na druhé straně bych chtěl říci, že v naší daňové soustavě existuje mnoho úzkých, bílých míst. Je připravena zásadní koncepce celkové globální přestavby, nebo nepoužívejme slovo přestavby, ale změny daňové soustavy, která je připravena a bude předložena na jedno z prvních zasedání federální vlády. Na tomto základě se rozvine další konkrétní práce, která je rozložena zhruba do dvouletého cyklu. Mezi to budou patřit všechny otázky související se soukromým podnikáním, na něž zde bylo poukazováno. Přesto, abychom vyšli těmto připomínkám vstříc, začátkem tohoto týdne byla na FMF založena zvláštní skupina pracovníků ve spolupráci s několika výzkumnými ústavy, vysokými školami, svazem průmyslníků atd., která má urychleně připravit komplex opatření, jak maximálně podpořit rozvoj soukromého podnikání v Československu. Předpokládáme, že tato komise přijde velmi rychle s celým souborem návrhů a opatření, jak k tomu přispět.

Poslední poznámka k otázce privatizace. Dobře víte, že připravujeme velmi složité a propracované návrhy, které vyústí do tzv. transformačního zákona, který bude předložen Federálnímu shromáždění ke schválení. Tento transformační zákon přesně vymezí pravomoci jednotlivých organizací, institucí v tomto procesu, v jeho projektování, v jeho konkrétním provádění, v jeho kontrole, v jeho schvalování budou jasně vymezeny otázky postavení a pravomocí orgánů státní správy a orgánů státní moci apod. Myslím, že není třeba toto všechno předjímat. Kdyby vláda mohla pracovat, měli jsme záměr předložit první variantu návrhu zásad tohoto zákona do 15. července, takže na tom se intenzívně pracuje, a myslím, že není potřeba se zde o tom detailně rozvíjet, protože nemůžeme jít ani krok dál bez jeho projednání ve Federálním shromáždění. Děkuji (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalej chce vystúpiť pan minister Miller.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedo, pane předsedající, poslanci, chtěl bych reagovat na příspěvek pana poslance Danihela, který prohlásil, že se nikdo rómskou otázkou konkrétně nezabývá, že neexistují pracoviště, která by se zabývala touto problematikou atd. Rád bych na tyto náměty a některé další otázky reagoval.

Mohu s uspokojením říci, že jsme na federálním ministerstvu práce a sociálních věcí vykonali v této oblasti mnoho užitečného. Například od ledna jsme začali vydávat kulturně výchovný časopis.

Na žádost Rómské občanské iniciativy jsme jeho vydávání převedli na tuto stranu. Ta nadále zabezpečuje jeho obsah. Operativním zásahem jsme účinně přispěli k vysvětlení tzv. událostí v Severočeském kraji a přispěli tak k uklidnění situace. Současně musím konstatovat, že problematika rómského obyvatelstva je stále na programu zájmu, a to jak doma, tak v zahraničí. Zejména ze zahraničí se dovídáme o tom, že jsou u nás Rómové diskriminováni a málo se hovoří o pozitivních změnách a o problémech, které musíme řešit.

Jsem přesvědčen, že základním předpokladem jakéhokoli dalšího kroku je zahájení otevřeného dialogu mezi zástupci Rómů, jejich reprezentanty, včetně jejich poslanců a zástupců vlády. Je třeba si ujasnit názory na to, co je třeba udělat a jak dále postupovat. Je nepochybně třeba rázně čelit projevům odmítání Rómů, ale i oddělování Rómů, jakoby jejich zájmy byly jiné než zájmy ostatních společností a států. Dříve, než se jednalo o postavení Rómů v naší zemi, na konferencích o rasismu v Paříži a Götlingenu, měli bychom nejdříve jednat doma. Nevidím žádný důvod, který by bránil nalezení programu k řešení těchto otázek, protože sociální vzestup Rómů je předmětem obapolného zájmu. Předpokládám, že připravovaný kulatý stůl v blízké době by se mohl stát počátkem trvalého dialogu a společného postupu. Doporučuji, aby teprve po tomto jednání byly dány na pořad jednání konkrétní kroky. Výsledky kulatého stolu k těmto otázkám předložím vládě, a mohou se stát i předmětem jednání výborů pro sociální politiku. Bude to podobná verze kulatých stolů, kterou jsem zavedl např. při řešení problematiky mentálně postižených a invalidních občanů, atd.

Domnívám se, že je naprosto nepřijatelné, aby se vznášely interpelace např. v holandském parlamentu, proč se udržují styky s Československem, když je zde povinná sterilizace rómských žen. I v této otázce je si třeba říci, jak to je. Dále je třeba si uvědomit, že omezené plánované rodičovství je u 22 % právě rómských žen, kde mají právě o tuto službu zájem.

Problém je v tom, že zatímco jinde ve světě se za tento zákrok musí platit, u nás se za to platí. V tom je hlavní rozpor.

Další problém je, abychom si uvědomili, že polovina všech dětí, které jsou umístěny v ústavech pro mentálně postižené děti, jsou děti rómského původu. Domnívám se, že celý problém začíná ve školství. A tam bude třeba mnohé řešit.

Na další otázky, zda sociální politika byla charakterizována, nechci odpovědět. Např. nový zákon o sociálním zabezpečení není výsledkem třídenní porady, jak zde řekl jeden poslanec, že sestavení vládního prohlášení stálo vládu tři dny práce... To je úsilí sedmiměsíční práce. To není souhrn náhodných poznatků. To je souhrn poznatků, které jsme získávali, kde jsme jen mohli. V zahraničí, z jednání s řadou expertů apod.

Toto vládní prohlášení, slyšel jsem takový názor, se příliš neliší od předchozího. Pokud by se toto vládní prohlášení mělo nějakým diametrálním způsobem lišit od minulého, pak by zde musela nastat úplně jiná situace. Uvědomme si, že řada členů vlády přešla do nové vlády.

Za minulé vlády, za vlády národního porozumění, byla vytvořena potřebná legislativa, která se v současné době naplňuje. Takže není možné, aby se vládní prohlášení od minulé vlády lišilo nějakým zásadním způsobem. To možné není.

Další poznámka zde byla k tomu, že by se ministři měli vzdát poslaneckého mandátu. Sám o sobě cítím, že velice těžko bych mohl vykonávat dobře a vyčerpávajícím způsobem funkci poslance v Severočeském kraji, který má celou řadu zásadních problémů a zároveň dobře vykonávat funkci ministra práce a sociálních věcí, protože si myslím, že to bude klíčové ministerstvo v celém budoucím období. Pak bychom to museli udělat nějakým obdobným způsobem jako např. v Anglii, kde je tzv. odborná státní služba uspořádána v odborech a úsecích a tato hierarchie je završena funkcí státního sekretáře. Tato služba je zásadně apolitická a tito zaměstnanci neprovozují žádnou politickou činnost. Nad touto odbornou strukturou stojí politická struktura, která je zavržena státním tajemníkem, který je členem vlády a který má celou řadu parlamentních podsekretářů. Ten se zúčastňuje práce parlamentu. Takže tuto otázku bylo také třeba zvážit.

Na závěr bych chtěl říci, že ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje celou řadu důležitých dokumentů, které se budou všech dotýkat. Zejména to bude nový mzdový předpis, ZEÚMS se bude rušit od 1. 1. nebo od 1. 7. Podle toho, jak to půjde, zavedeme nový mzdový předpis.

Sociální zabezpečení se bude realizovat ve dvou krocích. Od 1. 1. příštího roku, od 1. 1. 1992 již nový systém sociálního zabezpečení. Nebude to otázka jednoduchá.

Pokud se týče rodinné politiky, připravujeme celou řadu námětů, celou řadu změn v rodinných přídavcích. Zanedlouho budete projednávat zákon o rodičovském příspěvku, takže těch otázek v sociální oblasti je mnoho.

Na závěr bych chtěl říci ještě k některým poznámkám, které zde byly k osobě premiéra Čalfy a ministra národní obrany generála Vacka. Byl jsem členem minulé vlády a prohlašuji, že si neumím představit, že by na těchto postech za současné situace byl někdo jiný. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Žiada o záverečné slovo predseda vlády pán Marián Čalfa? (Ano).

Předseda vlády ČSFR M. Čalfa: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, mal som pripravený záverečný prejav, záverečné slovo, a po zrelej úvahe som ho nechal ležať. Nechcem rozhojňovať záplavu slov, ktorá tu bola povedaná. Potrebujeme totiž činy.

Vláda vám predložila svoje programové vyhlásenie, programové vyhlásenie, ktoré tvorili jednotliví členovia vlády osobne, ktorí to, čo do programového vyhlásenia napísali, myslia úprimne a hodlajú to plniť. Zároveň vás požiadala o vyslovenie dôvery na základe tohto programového vyhlásenia. Ja som veľmi pozorne sledoval túto diskusiu, i keď, pochopiteľne s radom názorov osobne aj ako predstaviteľ Verejnosti proti násiliu aj ako člen vlády nemôžem súhlasiť. Považujem túto diskusiu za neobyčajne pozitívnu a podnetnú.

Programové vyhlásenia sa nedá doplňovať. Programové vyhlásenie je dokument, ktorý predkladá vláda parlamentu. Parlament má právo urobiť závery a odporučiť vláde ďalšie a ďalšie veci na posúdenie, ako sa má chovať, čo má parlamentu predložiť, atď. To sa prejaví v závere, v uznesení. Budeme teda chápať programové vyhlásenie i uznesenie, ktoré bude obsahovať tieto odporúčania, ako určitý jednotný dokument, určitú jednotnú predstavu, ktorou by sa vláda mala riadiť. Každá veta programového vyhlásenia vlastne príde na pretras Federálneho zhromaždenia ešte nepochybne niekoľkokrát, pretože sa bude naplňovať rôznymi dokumentami, rôznymi normami, rôznymi rozhodnutiami vlády, ktoré, pochopiteľne, pri plnení svojej funkcie Federálne zhromaždenie voči vláde bude posudzovať.

Ja teda chcem sľúbiť, že to, čo odporučíte federálnej vláde, to, čo je obsahom programového vyhlásenia federálnej vlády, že to sú veci, ktorými sa táto vláda skutočne hodlá riadiť v tesnej spolupráci s Federálnym zhromaždením.

Prosím teda, aby ste ešte raz posúdili program, ktorý vám vláda dala, a vyjadrili sa, či je vláda i pokiaľ ide o jej personálne zloženie, schopná a ochotná tento program plniť. Ja za seba, i za ostatných členov vlády to sľubujem. Ďakujem vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Týmto by sme naše rokovanie do obeda skončili. Dalšie rokovanie bude o 14. hodine. Ďakujem.

(Jednání přerušeno ve 12.15 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.05 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda FS J. Stank.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené poslankyne, vážení poslanci, ďalej bude naša spoločná schôdza pokračovať prerokúvaním návrhu uznesenia Federálneho zhromaždenia k programovému vyhláseniu vlády ČSFR.

Ako viete, k zostaveniu tohto návrhu sme si zvolili komisiu poslancov, ktorá zasadala včera aj dnes a pripravila dva návrhy. Posledný návrh, tlač 33, ktorú ste dnes dostali v čase prestávky, bude teraz, predmetom nášho rokovania. Podľa uváženia komisie v nej sú zohľadnené vaše pripomienky, ktoré ste dnes dopoludnia predložili. Prosím predsedu návrhovej komisie pána poslanca Šolca, aby nás informoval o práci komisie a odôvodnil predložený návrh.

Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, byl nám nyní rozdán poslední návrh, v němž naše komise vzala v úvahu všechny připomínky, které odezněly včera i dnes v rozpravě.

Víte, že v předchozích dnech byl tento návrh, programové prohlášení vlády, podle zásad parlamentarismu i podle jednacího řádu projednán jak ve výborech, tak v poslaneckých klubech, a to bez časového nátlaku, se kterým jsme dříve byli zvyklí jednat. Naopak pod časovým tlakem byla vláda, která během tří dnů byla nucena tento návrh zpracovat.

Chtěl bych úvodem uvést, že z dvaceti sedmi návrhů, které jste písemně podali, se některé dostaly do přímého rozporu se závěry výborů, někde dokonce se závěry několika výborů. V tomto případě nebylo možno vašim připomínkám vyhovět. Nic ovšem nebrání tomu, abyste se k tomu tady, pokud byste došli k závěru, že to má svou závažnost, vyjádřili. V některých případech byla formulace nejasná. Tam se omlouváme, ale přesto jsme se snažili to nějak zakalkulovat.

Některé vaše připomínky bylo nutno zobecnit přiměřeným způsobem. Byly totiž vyjádřeny velmi konkrétně a velmi podrobně. Doufáme tedy - a tady se k vám obracím za celou komisi - že drtivou většinu svých připomínek jste v patřičné formulaci v tomto návrhu našli. Ne-li, vyjádříte to.

Chtěl bych na závěr říci, že toto Federální shromáždění fakticky přistupuje ke svému pracovnímu prologu. Jde o to, abychom brali v úvahu i určitou politickou a taktickou stránku věci. Přikročíme k diskusi tím, že bych chtěl upozornit na určitou disproporci, která se hned v práci komise projevila, když naše formulace tak, jak jsem ji ještě diskutoval a korigoval s předsedou vlády, podsouvá vládě určitou formulaci, kterou v jejím programovém prohlášení nenajdeme. Obracím vaši pozornost na stranu 4, tisk 33, kde v odstavci 4 dochází k formulaci, která zní: "Aby vláda upustila od záměru státní monopolizace, který odporuje ústavnímu zákonu z roku 1990." To je ten inkriminovaný moment, kde se domníváme, že vláda o toto neusiluje. Tak si dovoluji v tomto punktu navrhnout formulaci, kterou za chvíli přednesu s určitým odůvodněním.

Považujeme totiž za potřebné zachovat státní vysílání rozhlasu i televize. Pochopitelně, že je to účinný demokratizační prostředek a vláda netrvá na monopolu. Vláda tady umožňuje jiným subjektům, aby zde uplatnily svá práva, ale sama trvá na svém právu mít prostředky vlastní, z důvodů, které jsem přednesl.

Konečná verze by byla, aby vláda vytvořila podmínky i pro vysílání rozhlasu a televize nestátními subjekty. Tak by měl odeznít náš požadavek.

Pokud se někomu zdá, že jeho připomínka nebyla zohledněna, otevírám diskusi.