Poslanec SN P. Uhl: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené paní a vážení
pánové, v rozpravě k programovému
prohlášení federální vlády
jsem původně nechtěl vystoupit hlavně
proto, že se ztotožňuji se stanoviskem, které
zaujal Klub poslanců Občanského fóra.
Musím však reagovat na včerejší
vystoupení poslance Václava Bendy, protože
se část jeho příspěvku týkala
Československé tiskové kanceláře,
jíž jsem ústřední ředitel.
Názor, který Václav Benda vyslovil, že
totiž Československá televize, Československý
rozhlas a Československá tisková kancelář
jsou řízeny nejen lidmi z Občanského
fóra, nýbrž i jakousi blíže nedefinovanou,
nicméně úžeji ideologicky vymezenou
skupinou v rámci Občanského fóra,
je naprosto nesprávný. František Pavlíček,
ústřední ředitel Čs. rozhlasu
nebyl a není se strukturami Občanského fóra
nijak spojen. Jiří Kantůrek stál sice
u zrodu Občanského fóra, nicméně
odešel z něho zhruba ve stejnou dobu, kdy z něho
odešli Ján Čarnogurský a Richard Sacher.
l z hlediska životní filozofie, politických
názorů a minulého politického vývoje
mají tři současní ústřední
ředitelé těchto sdělovacích
prostředků málo co společného.
Pokud pak jde o vztah federální vlády k těmto
třem sdělovacím prostředkům,
je dán následující větou vládního
prohlášení: "Akékoľvek ich
(oznamovacích prostriedkov) mocenské riadenie považuje
za neprípustné a vláda bude preto dbať
na to, aby sa jej vzťahy s oznamovacími prostriedkami
rozvíjali na princípoch partnerstva." Za ČTK
mohu potvrdit, že toto skutečné partnerství
existuje a že se spolu všichni, tj. od zpravodaje ČTK
naší odbočky v okresním městě
až po ministerského předsedu, učíme,
jak užívat svobody slova, vázané na
odpovědnost, jíž máme vůči
společnosti, že se, všichni společně
učíme, jak zachovávat a rozvíjet demokratické
principy i v oblasti veřejného sdělování.
Pokud však stát zůstává státem
a je reprezentován vládou, je nezbytné, aby
tato vláda a tento stát měly přístup
k informačním prostředkům, jejichž
povinností musí být rozšiřovat
stanoviska státních orgánů a vlády.
V tomto smyslu jsou, a Československo není v tomto
ohledu ojedinělým případem ve světě,
rozhlas, televize a ČTK státními sdělovacími
prostředky, což nikterak neznamená, že
by stát je řídil, anebo cenzuroval. Má
však v nich záruku, že zůstávají,
vedle mnoha dalších úkolů, které
plní a které si samy stanovují, i státními
informačními zdroji. Hovořit o státním
monopolu v oblasti rozhlasu, televize a agenturního zpravodajství,
jako to učinil ve svém vystoupení poslanec
Václav Benda, je v jasném rozporu se skutečností.
Tento monopol de facto neexistoval ani ve starém režimu.
Od konce sedmdesátých let jsem byl blízkým
spolupracovníkem rozhlasové stanice Hlas Ameriky,
později i BBC a Svobodné Evropy. S těmito
rozhlasovými stanicemi, resp. s jejich československými,
českými a slovenskými redakcemi spolupracovalo
v této zemi mnoho lidí, mezi nimi i Václav
Benda. Jejich vysílání, které takticky
lámalo tehdejší monopol Čs. rozhlasu,
a které bylo tehdy potlačováno, popř.
pouze tolerováno, je dnes oficiálními čs.
místy přímo podporováno. Svědčí
o tom společné projekty a akce, otevření
kanceláře Svobodné Evropy v Praze atd. i
v Československé televizi bylo učiněno
mnoho kroků proti jejímu výsadnímu
postavení. Na třetím programu je možno
sledovat televizní vysílání zahraničních
televizních společností. Monopolní
postavení v oblasti agenturního zpravodajství
nemá ani ČTK. V současné době
navrhujeme zásadní přestavbu jejího
ekonomického fungování, jejímž
smyslem a výsledkem má být relativní
ekonomická nezávislost ČTK na čs.
státu. Chceme, aby ČTK vstoupila na trh informací,
aby obstála v konkurenci zahraničních agentur
a její další zachování v rámci
netržního, neekonomického a na politicko-ideologických
předpokladech založeného mechanismu považujeme
za neúnosné. Je to možné mimo jiné
i proto, že z finančního hlediska je již
nyní vůči československému
státu aktivní. V roce 1989 50 milióny Kčs
čistých odvodů, odevzdaných do státního
rozpočtu.
Ústřední ředitelé Československé
televize, Československého rozhlasu i Československé
tiskové kanceláře nepracují ve vzduchoprázdnu,
nýbrž řídí kolektivy stovek a
tisíců svých spolupracovníků.
V podmínkách svobody slova permanentního
dialogu o každodenní práci i krátkodobé
či výhledové koncepci těchto sdělovacích
prostředků, který se vyznačuje i občasnými
konflikty v těchto sdělovacích prostředcích,
je nemyslitelné, aby tyto prostředky byly vládě
podřízeny, aby je cenzurovala a vnucovala jim svoji
vůli. Vláda není odpovědna za špatný
televizní pořad, který vyzní tak,
jakoby tento parlament vládu nepodporoval.
Pokud se týká rozhlasových a televizních
frekvencí, domnívám se, že z ryze technického
hlediska je nutné, aby existoval mechanismus přidělování
těchto frekvencí. Nedovedu si představit
žádnou jinou instituci než státní,
která by tyto frekvence přidělovala. Je plně
v souladu se základními zásadami platného
práva, aby tento úkol byl svěřen federální
vládě, která za tuto svou činnost,
stejně jako za celou svou činnost, je a bude odpovědna
tomuto shromáždění.
V tomto smyslu je třeba chápat větu z vládního
prohlášení, že "štát
si ponechá monopol správy rozhlasových a
televizných frekvencií, ktoré sú národným
majetkom". V návrhu usnesení Federálního
shromáždění, které jsme dnes
dostali k programovému prohlášení vlády,
je vysloven požadavek, aby vláda upustila od záměru
státní monopolizace sdělovacích prostředků,
který odporuje ústavnímu zákonu z
roku 1990. Požadavek našeho společného
odporu vůči státní monopolizaci sdělovacích
prostředků je však třeba formulovat
jinak, protože neexistuje nic, co by nasvědčovalo
tomu, že vláda takový záměr má.
Státní monopol správy televizních
a rozhlasových frekvenci neznamená ještě
státní monopol televize a rozhlasu.
Obracím se závěrem na poslance Křesťansko-demokratické
unie, aby znovu zvážili, zda současný
stav v Československé televizi, Československém
rozhlase a ČTK, jakož i ta část programového
prohlášení vlády, která se těchto
sdělovacích prostředků týká,
odpovídají obecným zásadám
demokracie, platnému právu i respektu vůči
svobodě slova, a aby po spravedlivém zvážení
všech skutečností udělili vládě
i pro tuto část jejího programového
prohlášení absolutorium. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Dále v rozprave vystúpi
poslanec Wagner, pripraví sa poslanec Honner.
Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedo, pane předsedající,
paní a pánové, prohlášení
federální vlády jako poslanec Občanského
fóra považuji tím, co obsahuje, i tím,
co včetně svých příloh neobsahuje
a nemohlo obsahovat, za dokument v potřebné míře
potvrzující naše předvolební
názory a sliby. Lituji, že časová tíseň
neumožnila dovést mnohé obecné do konkrétní
podoby a některé jednotlivosti naopak do širších
souvislostí. Tlak času je fenomén ovlivňující
podstatně úsilí všech. Čas není
jen měřítkem toho, co vykonám, ale
zejména důsledků těchto činů.
Občan volič projevil ve svobodných volbách,
které nás všechny přivedly do této
jednací síně zejména důvěru
k otevřené politice. Všeobecně byl přijat
názor, že 24 měsíců vyměřených
této vládě, je časem obětí.
O to významnější se jeví možnost
otevřeně, pravdivě, bez příkras
a srozumitelně formulovat rizika stojící
na cestě nápravy věcí obecných.
Aby tato vláda národní oběti mohla
být úspěšná, musí nutně
přenést konsensus do občanské pospolitosti
a dnes a denně vytvářet s ní společenství
národního porozumění. V tom vidím
i náš velký úkol, abychom ji v tom dostatečně
byli schopni pomáhat. Za významný příspěvek
tomuto vývoji vidím naše jednání
a zejména usnesení výboru pro plán
a rozpočet požadující, aby toto vládní
prohlášení bylo konkretizováno navazujícím
scénářem reformy.
V těchto dvou kritických letech půjde nejspíš
o vytvoření předpokladů k příštímu
zlepšování lidského údělu,
současně však alespoň o to, aby nadbytečná
příkoří osud člověka
příliš nezatěžovala. Za vlády
jedné strany jsme byli svědky mnoha mesiášských
výjevů, které končily žalostně,
až skončily v propadlišti. Jiného druhu
mesiášství, které lze nazvat chválou
mistrů své profese, či nyní sebechválou,
se ozvalo v diskusích o radikální ekonomické
reformě. Rád konstatuji, že text premiérova
projevu byl od těchto tendencí oproštěn.
Nicméně obavy z rizika laboratorních pokusů
jsou zde bezesporu pořád. Mají své
racionální jádro. Spory o podobu reformních
kroků probíhaly ve stínu volební kampaně
a i pro kampaň samotnou nedošlo k jejich potřebné
veřejné prezentaci. Některé provedené
kroky jsou brány jako kontroverzní. l dnes se o
jednom z nich zde hovořilo, o kursu. Byl bych pro to, aby
na tuto otázku, která zde byla dnes položena,
bylo zde odpovězeno. Samozřejmě, odpověď
může vysvětlovat opačné účinky
krátkodobé či dlouhodobé či
jinak vyvracet názor o negativním dopadu nebo event.
i potvrdit. Nicméně právě proto i
jako precedens je třeba odpovědět. Nevysvětlené
pochybnosti jsou zdrojem nedůvěry, hospodářské
subjekty vyslovují svou nespokojenost s podmínkami,
které zatím mají vytvořeny. Noví
podnikatelé si stěžují na nedostatečné
legislativní předpoklady. Existující
podniky akcentují obavy z přechodného stavu,
v němž rozpad odběratelsko-dodavatelských
vztahů vyplývajících z dosavadních
mechanismů plánu není ničím
nahrazen. Jako předpokládaný pravděpodobný
důsledek vidí právem snížení
zisku. Snížení zisku, se všemi důsledky
dovedeno až do příjmové části
státního rozpočtu.
V diskusích o reformě se akcentují, vytržené
ze souvislostí významné i nevýznamné
jednotlivosti. Takto jednoznačně se projevuje absence
kompetentního vyjádření k filozofii
i postupu reformních kroků. Dochází
potom k takovým nesmyslným nedorozuměním,
která vedou k charakterizování postojů
lidí k reformě podle toho zda se vyjadřují
pro rychlejší či pomalejší postup.
To vše vychází z kategorií a kritérií,
které nejsou vlastní ekonomii. Rychle či
pomalu, a vcelku či zčásti, musí být
podřízeno jen a jen tomu, zda posuzovaná
věc je či není efektivní.
Důslednou a úplnou informaci očekáváme
i proto, abychom známou skutečnost, že náš
život již desetiletí financují naše
děti a vnuci, měli kvantifikovanou. Z výše
dluhů vůči budoucnosti lze potom odvodit
při znalosti možné výše vkladů
do hospodářství i míru našich
nadějí.
Jsou z našeho života školské příklady,
na nichž lze demonstrovat neúspěch velkých
věcí pro podceněnou maličkost. Cenné
papíry. Kdo je vytiskne? Kam se uloží, kde
se vezmou trezory? A ještě drobnost. Pravidla pro
jejich oběh, kdo s nimi smí a nesmí obchodovat.
Říkáte detail. Chci věřit.
Na příkladu, jenž komplikuje život lze
prokázat, že věřit se zcela nedá.
Tisk Sbírky zákonů je zaveden a skluz znemožňuje
činnost justice.
Vybral jsem několik nesouvisejících případů,
abych demonstroval, že staré reálsocialistické
od potíží růstu k růstu potíží
ještě zdaleka není překonáno.
Nyní ještě několik poznámek,
které vidím jako podstatné. Všichni
voláme po uceleném programu změn či
alespoň scénáři reforem. To vše
může mít jen omezenou platnost. Hospodářská
politika je nutně pragmatická. To vyžaduje
schopnost rychle, odpovědně a kompetentně
rozhodovat. Vše, co jsem říkal, směřovalo
k tomu, aby se veřejnosti dostalo informací, z nichž
by získala nezvratné přesvědčení,
že bude rozhodováno kompetentně. To je otázka
i důvěry našich voličů.
Chování veřejnosti, lidský faktor
vytváří nezbytné ovzduší
potřebné k úspěšnému zvládnutí
celého komplexu rozsáhlých změn. Nicméně
sociální mír, který nás provázel
v době volební kampaně a provází
až doposud, nám možná nedává
dost důkazů k tomu, abychom byli dostatečně
opatrní.
Paní a pánové, jistě i vy sledujete
zájem našich voličů a jejich obavy v
souvislosti s některými jednáními
o názor či stanovisko k neměnnosti poválečných
znárodňovacích aktů. Právě
tak na druhé straně zájem o řešení
těch případů, kdy komunistický
režim nezákonně připravil občany,
drobné podnikatele nejen o majetek, ale zejména
o s tím spojené životní zázemí
a mnohdy i o skutečně lidskou existenci. Obdobně
tento režim připravil znemožněním
práce ve svém oboru o slušnou lidskou existenci
bezpočet našich spoluobčanů. Někteří
či spíše mnozí z nich se dnešních
změn nedožili. Jiní jsou již v důchodovém
věku. Považuji za mravní povinnost i za omezených
možností alespoň z části napravit
křivdy a zlepšit obětem zvůle jejich
lidský úděl. Prosím kompetentní,
aby těmto problémům věnovali s významem
svou pozornost.
Paní a pánové, závěrem mi dovolte
vyjádřit svůj nárok být přísnější
k této vládě, než jsou ti z našich
kolegyň a kolegů poslanců, kteří
mají za to, že jim jejich voliči dali mandát
k jiné či alespoň z části jiné
politice a jinému programovému řešení
věcí obecných. Svůj nárok odvozují
z přesvědčení, že konstruktivní
kritika prospěje federální vládě
k naplňování důvěry, kterou
jí tímto vyjadřuji a hlasováním
rád potvrdím. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: S technickou poznámkou sa přihlásil
poslanec Sacher.
Poslanec SL R. Sacher: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dovolím si nesouhlasit
s tvrzením pana poslance Uhla, který odmítá
výrok pana poslance Bendy, že státní
sdělovací prostředky nejsou ovlivňovány
blíže neurčenou ideologickou skupinou.
Když tisk psal ve velké míře kriticky
o činnosti federálního ministerstva vnitra
a neměl jsem čas na tyto věci odpovídat,
jako například na článek v Mladém
světě, požádal jsem Československou
televizi, abych mohl v této televizi hromadně tyto
věci vysvětlit. Když jsem o těchto záležitostech
hovořil s panem ředitelem ČST řekl
mi, že má představu takovou, abych se vyjádřil
spíš k tomu, jak pokračuje vyšetřování
výbuchu na Staroměstském náměstí
a abych upustil od reakce na článek v Mladém
světě, protože je pod nepředstavitelným
tlakem.
Ptám se tedy, jestliže blíže neurčené
ideologické skupiny neexistují, které by
ovlivňovaly státní sdělovací
prostředky, pod jakým tlakem ředitel ČST
byl?
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ešte skôr, ako bude hovoriť
poslanec Honner, s faktickou poznámkou sa prihlásil
poslanec Ruml.
Poslanec SL J. Ruml: Paní a pánové, pan poslanec
Sacher nemá tak úplně pravdu. Hovořím
z praxe novináře, je dost nenormální
aby Čs. televize nebo Čs. rozhlas poskytl prostor
tomu, aby ministr odpovídal na článek jiných
novin. K tomu má možnost učinit v těch
novinách, kde se o tom psalo. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: S ďalšou technickou poznámkou
sa prihlásil poslanec Seman.
Poslanec SN K. Seman: Vážené dámy a
páni, som členom Klubu komunistických poslancov,
nechcel som byť prvý, aby ste nepovedali, že
komunisti majú zas defilé a pokračujú
aj dnes. Chcem vás požiadať, aby komisia, ktorá
bude dnes pripravovať uznesenie, aby do toho uznesenia bola
zapracovaná požiadavka, ku ktorej som bol vyzvaný
Klubom inteligencie Rómov, ktorý vznikol ako spoločenská
organizácia. Bol som požiadaný, aby som predniesol
požiadavku, aby v rámci parlamentu bola vytvorená
päťnásťčlenná komisia z poslancov
Slovenska a Čiech, aby sa zaoberali otázkou bielych
légií, ktoré v súčasnej dobe
prenasledujú Rómov.
Nechcem znižovať váhu 17. novembra, i ja som
vďačný za tento deň, pretože i
ja som bol vykúpený, i keď nie som členom
strany, trpel som svojím spôsobom dlho. Že som
na druhej strane teraz, to je iný dôvod. Aby ste
to pochopili. Komunistická strana jediná má
v programe, že sa bude starať o túto etnickú
skupinu, preto som neutiekol, to len odpovedám všetkým
tým, ktorí nevedia, prečo som dnes tam.
Pán Pánis dnes vystúpil. Nemali sme pochopenie.
Chcem odpovedať za pána Pánisa, pán
Pánis to mal veľmi dobre premyslené, len to
zle interpretoval. Pán Pánis chápal, že
Rómovia nie sú národnosť, ale je to
etnická skupina. Súhlasí s tým, aby
bola komisia vlády v Českej a Slovenskej republike.
Bol proti tomu, aby bol vytvorený federál.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: S faktickou pripomienkou sa prihlásila
poslankyňa Samková.
Poslankyně SN K. Samková: Pane poslanče Semane,
vy vědomě lžete.
(Faktická poznámka: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
k problematice vystoupení poslance Uhla. Dovolte mi říci
citát z bible: "Podle skutků poznáte
je." Děkuji.)
(Hlas z pléna: Vážený pane předsedo,
vážené dámy a pánové,
chtěl bych vás poprosit, abyste se věnovali
problematice vládního prohlášení
a ti, kteří budou mluvit od stolku, chci upozornit,
pokud si připravili velmi dlouhé projevy, že
nejsou povinni je tady celé přečíst.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Prosím, poslanec Honner.
Poslanec SL K. Honner: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, milé
kolegyne a kolegovia, môj príspevok sa dostal do
takej zvláštnej atmosféry vďaka týmto
vystúpeniam. Budem maximálne stručný.
Som veľmi rád, že pán Hrušínsky
povedal múdru vetu.
Nový zákon o vysokých školách,
nedávno schválený v predchádzajúcom
Federálnom zhromaždení, dal kvalitatívne
nové podmienky pre život a rozvoj vysokých
škôl. Vláda národného porozumenia
prijala uznesenie zvýšiť dotácie do školstva
a zdravotníctva z dôvodu, ktoré sú
každému občanovi všeobecne známe.
I keď od uvedenia tohto zákona uplynula len relatívne
i absolútne krátka doba, je treba upozorniť
na nasledujúce.
Hospodárske vzťahy určované a viazané
na Hospodársky zákonník zaostávajú
za možnosťou podnikateľskej činnosti, ktorá
je zakotvená v zákone o vysokých školách.
Prosím preto, aby táto skutočnosť bola
vzatá ako fakt a zapracovaná do programového
vyhlásenia federálnej vlády.
Druhý poznatok: Rozpočet vysokých škôl
je záväzný, je zákonom. Zvýšenie
cien potravín a pripravované zvýšenie
dopravy sa prejaví v rozpočte vysokých škôl.
Preto upozorňujem, že bude nutné zvýšiť
dotácie vysokým školám neodkladne.
Tretí poznatok: V programovom vyhlásení minulej
vlády bolo prijaté uznesenie riešiť otázky
platov v školstve. Táto problematika zostáva
naďalej otvorená a v súčasnej dobe sme
zaznamenali veľký únik odborníkov z
vysokých škôl, pretože v podnikateľskej
činnosti sa im otvárajú väčšie
možnosti zárobku. Je to ku škode kvality vysokých
škôl.
Štvrtý poznatok: Bola utvorená rada rektorov
vysokých škôl, ktorá mala zatiaľ
dve zasadnutia. Je to konzultatívny a poradný orgán,
nezávislý na vláde. Pri poslednom zasadnutí
prijala doporučenie, na ktoré chcem upozorniť,
aby závery tejto rady boli brané v úvahu
pri riešení problémov programového vyhlásenia.
Je treba podporovať, aby bol základný výskum
na vysokých školách prednostne riešený,
a to z toho dôvodu, že výsledky základného
výskumu sú mnohokrát problematické
čo do úspešnosti riešenie, aby sa znížilo
riziko neúspešnosti vložených prostriedkov,
sú možnosti získané poznatky použiť
priamo pri výuke na vysokých školách.
Výskumná kapacita za súčasného
stavu legislatívy, na čo som upozornil na začiatku,
je málo výkonná.