Středa 11. července 1990

Poslanec SN P. Uhl: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní a vážení pánové, v rozpravě k programovému prohlášení federální vlády jsem původně nechtěl vystoupit hlavně proto, že se ztotožňuji se stanoviskem, které zaujal Klub poslanců Občanského fóra. Musím však reagovat na včerejší vystoupení poslance Václava Bendy, protože se část jeho příspěvku týkala Československé tiskové kanceláře, jíž jsem ústřední ředitel. Názor, který Václav Benda vyslovil, že totiž Československá televize, Československý rozhlas a Československá tisková kancelář jsou řízeny nejen lidmi z Občanského fóra, nýbrž i jakousi blíže nedefinovanou, nicméně úžeji ideologicky vymezenou skupinou v rámci Občanského fóra, je naprosto nesprávný. František Pavlíček, ústřední ředitel Čs. rozhlasu nebyl a není se strukturami Občanského fóra nijak spojen. Jiří Kantůrek stál sice u zrodu Občanského fóra, nicméně odešel z něho zhruba ve stejnou dobu, kdy z něho odešli Ján Čarnogurský a Richard Sacher. l z hlediska životní filozofie, politických názorů a minulého politického vývoje mají tři současní ústřední ředitelé těchto sdělovacích prostředků málo co společného.

Pokud pak jde o vztah federální vlády k těmto třem sdělovacím prostředkům, je dán následující větou vládního prohlášení: "Akékoľvek ich (oznamovacích prostriedkov) mocenské riadenie považuje za neprípustné a vláda bude preto dbať na to, aby sa jej vzťahy s oznamovacími prostriedkami rozvíjali na princípoch partnerstva." Za ČTK mohu potvrdit, že toto skutečné partnerství existuje a že se spolu všichni, tj. od zpravodaje ČTK naší odbočky v okresním městě až po ministerského předsedu, učíme, jak užívat svobody slova, vázané na odpovědnost, jíž máme vůči společnosti, že se, všichni společně učíme, jak zachovávat a rozvíjet demokratické principy i v oblasti veřejného sdělování.

Pokud však stát zůstává státem a je reprezentován vládou, je nezbytné, aby tato vláda a tento stát měly přístup k informačním prostředkům, jejichž povinností musí být rozšiřovat stanoviska státních orgánů a vlády. V tomto smyslu jsou, a Československo není v tomto ohledu ojedinělým případem ve světě, rozhlas, televize a ČTK státními sdělovacími prostředky, což nikterak neznamená, že by stát je řídil, anebo cenzuroval. Má však v nich záruku, že zůstávají, vedle mnoha dalších úkolů, které plní a které si samy stanovují, i státními informačními zdroji. Hovořit o státním monopolu v oblasti rozhlasu, televize a agenturního zpravodajství, jako to učinil ve svém vystoupení poslanec Václav Benda, je v jasném rozporu se skutečností. Tento monopol de facto neexistoval ani ve starém režimu. Od konce sedmdesátých let jsem byl blízkým spolupracovníkem rozhlasové stanice Hlas Ameriky, později i BBC a Svobodné Evropy. S těmito rozhlasovými stanicemi, resp. s jejich československými, českými a slovenskými redakcemi spolupracovalo v této zemi mnoho lidí, mezi nimi i Václav Benda. Jejich vysílání, které takticky lámalo tehdejší monopol Čs. rozhlasu, a které bylo tehdy potlačováno, popř. pouze tolerováno, je dnes oficiálními čs. místy přímo podporováno. Svědčí o tom společné projekty a akce, otevření kanceláře Svobodné Evropy v Praze atd. i v Československé televizi bylo učiněno mnoho kroků proti jejímu výsadnímu postavení. Na třetím programu je možno sledovat televizní vysílání zahraničních televizních společností. Monopolní postavení v oblasti agenturního zpravodajství nemá ani ČTK. V současné době navrhujeme zásadní přestavbu jejího ekonomického fungování, jejímž smyslem a výsledkem má být relativní ekonomická nezávislost ČTK na čs. státu. Chceme, aby ČTK vstoupila na trh informací, aby obstála v konkurenci zahraničních agentur a její další zachování v rámci netržního, neekonomického a na politicko-ideologických předpokladech založeného mechanismu považujeme za neúnosné. Je to možné mimo jiné i proto, že z finančního hlediska je již nyní vůči československému státu aktivní. V roce 1989 50 milióny Kčs čistých odvodů, odevzdaných do státního rozpočtu.

Ústřední ředitelé Československé televize, Československého rozhlasu i Československé tiskové kanceláře nepracují ve vzduchoprázdnu, nýbrž řídí kolektivy stovek a tisíců svých spolupracovníků. V podmínkách svobody slova permanentního dialogu o každodenní práci i krátkodobé či výhledové koncepci těchto sdělovacích prostředků, který se vyznačuje i občasnými konflikty v těchto sdělovacích prostředcích, je nemyslitelné, aby tyto prostředky byly vládě podřízeny, aby je cenzurovala a vnucovala jim svoji vůli. Vláda není odpovědna za špatný televizní pořad, který vyzní tak, jakoby tento parlament vládu nepodporoval.

Pokud se týká rozhlasových a televizních frekvencí, domnívám se, že z ryze technického hlediska je nutné, aby existoval mechanismus přidělování těchto frekvencí. Nedovedu si představit žádnou jinou instituci než státní, která by tyto frekvence přidělovala. Je plně v souladu se základními zásadami platného práva, aby tento úkol byl svěřen federální vládě, která za tuto svou činnost, stejně jako za celou svou činnost, je a bude odpovědna tomuto shromáždění.

V tomto smyslu je třeba chápat větu z vládního prohlášení, že "štát si ponechá monopol správy rozhlasových a televizných frekvencií, ktoré sú národným majetkom". V návrhu usnesení Federálního shromáždění, které jsme dnes dostali k programovému prohlášení vlády, je vysloven požadavek, aby vláda upustila od záměru státní monopolizace sdělovacích prostředků, který odporuje ústavnímu zákonu z roku 1990. Požadavek našeho společného odporu vůči státní monopolizaci sdělovacích prostředků je však třeba formulovat jinak, protože neexistuje nic, co by nasvědčovalo tomu, že vláda takový záměr má. Státní monopol správy televizních a rozhlasových frekvenci neznamená ještě státní monopol televize a rozhlasu.

Obracím se závěrem na poslance Křesťansko-demokratické unie, aby znovu zvážili, zda současný stav v Československé televizi, Československém rozhlase a ČTK, jakož i ta část programového prohlášení vlády, která se těchto sdělovacích prostředků týká, odpovídají obecným zásadám demokracie, platnému právu i respektu vůči svobodě slova, a aby po spravedlivém zvážení všech skutečností udělili vládě i pro tuto část jejího programového prohlášení absolutorium. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Dále v rozprave vystúpi poslanec Wagner, pripraví sa poslanec Honner.

Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedo, pane předsedající, paní a pánové, prohlášení federální vlády jako poslanec Občanského fóra považuji tím, co obsahuje, i tím, co včetně svých příloh neobsahuje a nemohlo obsahovat, za dokument v potřebné míře potvrzující naše předvolební názory a sliby. Lituji, že časová tíseň neumožnila dovést mnohé obecné do konkrétní podoby a některé jednotlivosti naopak do širších souvislostí. Tlak času je fenomén ovlivňující podstatně úsilí všech. Čas není jen měřítkem toho, co vykonám, ale zejména důsledků těchto činů. Občan volič projevil ve svobodných volbách, které nás všechny přivedly do této jednací síně zejména důvěru k otevřené politice. Všeobecně byl přijat názor, že 24 měsíců vyměřených této vládě, je časem obětí. O to významnější se jeví možnost otevřeně, pravdivě, bez příkras a srozumitelně formulovat rizika stojící na cestě nápravy věcí obecných. Aby tato vláda národní oběti mohla být úspěšná, musí nutně přenést konsensus do občanské pospolitosti a dnes a denně vytvářet s ní společenství národního porozumění. V tom vidím i náš velký úkol, abychom ji v tom dostatečně byli schopni pomáhat. Za významný příspěvek tomuto vývoji vidím naše jednání a zejména usnesení výboru pro plán a rozpočet požadující, aby toto vládní prohlášení bylo konkretizováno navazujícím scénářem reformy.

V těchto dvou kritických letech půjde nejspíš o vytvoření předpokladů k příštímu zlepšování lidského údělu, současně však alespoň o to, aby nadbytečná příkoří osud člověka příliš nezatěžovala. Za vlády jedné strany jsme byli svědky mnoha mesiášských výjevů, které končily žalostně, až skončily v propadlišti. Jiného druhu mesiášství, které lze nazvat chválou mistrů své profese, či nyní sebechválou, se ozvalo v diskusích o radikální ekonomické reformě. Rád konstatuji, že text premiérova projevu byl od těchto tendencí oproštěn. Nicméně obavy z rizika laboratorních pokusů jsou zde bezesporu pořád. Mají své racionální jádro. Spory o podobu reformních kroků probíhaly ve stínu volební kampaně a i pro kampaň samotnou nedošlo k jejich potřebné veřejné prezentaci. Některé provedené kroky jsou brány jako kontroverzní. l dnes se o jednom z nich zde hovořilo, o kursu. Byl bych pro to, aby na tuto otázku, která zde byla dnes položena, bylo zde odpovězeno. Samozřejmě, odpověď může vysvětlovat opačné účinky krátkodobé či dlouhodobé či jinak vyvracet názor o negativním dopadu nebo event. i potvrdit. Nicméně právě proto i jako precedens je třeba odpovědět. Nevysvětlené pochybnosti jsou zdrojem nedůvěry, hospodářské subjekty vyslovují svou nespokojenost s podmínkami, které zatím mají vytvořeny. Noví podnikatelé si stěžují na nedostatečné legislativní předpoklady. Existující podniky akcentují obavy z přechodného stavu, v němž rozpad odběratelsko-dodavatelských vztahů vyplývajících z dosavadních mechanismů plánu není ničím nahrazen. Jako předpokládaný pravděpodobný důsledek vidí právem snížení zisku. Snížení zisku, se všemi důsledky dovedeno až do příjmové části státního rozpočtu.

V diskusích o reformě se akcentují, vytržené ze souvislostí významné i nevýznamné jednotlivosti. Takto jednoznačně se projevuje absence kompetentního vyjádření k filozofii i postupu reformních kroků. Dochází potom k takovým nesmyslným nedorozuměním, která vedou k charakterizování postojů lidí k reformě podle toho zda se vyjadřují pro rychlejší či pomalejší postup. To vše vychází z kategorií a kritérií, které nejsou vlastní ekonomii. Rychle či pomalu, a vcelku či zčásti, musí být podřízeno jen a jen tomu, zda posuzovaná věc je či není efektivní.

Důslednou a úplnou informaci očekáváme i proto, abychom známou skutečnost, že náš život již desetiletí financují naše děti a vnuci, měli kvantifikovanou. Z výše dluhů vůči budoucnosti lze potom odvodit při znalosti možné výše vkladů do hospodářství i míru našich nadějí.

Jsou z našeho života školské příklady, na nichž lze demonstrovat neúspěch velkých věcí pro podceněnou maličkost. Cenné papíry. Kdo je vytiskne? Kam se uloží, kde se vezmou trezory? A ještě drobnost. Pravidla pro jejich oběh, kdo s nimi smí a nesmí obchodovat. Říkáte detail. Chci věřit. Na příkladu, jenž komplikuje život lze prokázat, že věřit se zcela nedá. Tisk Sbírky zákonů je zaveden a skluz znemožňuje činnost justice.

Vybral jsem několik nesouvisejících případů, abych demonstroval, že staré reálsocialistické od potíží růstu k růstu potíží ještě zdaleka není překonáno.

Nyní ještě několik poznámek, které vidím jako podstatné. Všichni voláme po uceleném programu změn či alespoň scénáři reforem. To vše může mít jen omezenou platnost. Hospodářská politika je nutně pragmatická. To vyžaduje schopnost rychle, odpovědně a kompetentně rozhodovat. Vše, co jsem říkal, směřovalo k tomu, aby se veřejnosti dostalo informací, z nichž by získala nezvratné přesvědčení, že bude rozhodováno kompetentně. To je otázka i důvěry našich voličů.

Chování veřejnosti, lidský faktor vytváří nezbytné ovzduší potřebné k úspěšnému zvládnutí celého komplexu rozsáhlých změn. Nicméně sociální mír, který nás provázel v době volební kampaně a provází až doposud, nám možná nedává dost důkazů k tomu, abychom byli dostatečně opatrní.

Paní a pánové, jistě i vy sledujete zájem našich voličů a jejich obavy v souvislosti s některými jednáními o názor či stanovisko k neměnnosti poválečných znárodňovacích aktů. Právě tak na druhé straně zájem o řešení těch případů, kdy komunistický režim nezákonně připravil občany, drobné podnikatele nejen o majetek, ale zejména o s tím spojené životní zázemí a mnohdy i o skutečně lidskou existenci. Obdobně tento režim připravil znemožněním práce ve svém oboru o slušnou lidskou existenci bezpočet našich spoluobčanů. Někteří či spíše mnozí z nich se dnešních změn nedožili. Jiní jsou již v důchodovém věku. Považuji za mravní povinnost i za omezených možností alespoň z části napravit křivdy a zlepšit obětem zvůle jejich lidský úděl. Prosím kompetentní, aby těmto problémům věnovali s významem svou pozornost.

Paní a pánové, závěrem mi dovolte vyjádřit svůj nárok být přísnější k této vládě, než jsou ti z našich kolegyň a kolegů poslanců, kteří mají za to, že jim jejich voliči dali mandát k jiné či alespoň z části jiné politice a jinému programovému řešení věcí obecných. Svůj nárok odvozují z přesvědčení, že konstruktivní kritika prospěje federální vládě k naplňování důvěry, kterou jí tímto vyjadřuji a hlasováním rád potvrdím. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: S technickou poznámkou sa přihlásil poslanec Sacher.

Poslanec SL R. Sacher: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si nesouhlasit s tvrzením pana poslance Uhla, který odmítá výrok pana poslance Bendy, že státní sdělovací prostředky nejsou ovlivňovány blíže neurčenou ideologickou skupinou.

Když tisk psal ve velké míře kriticky o činnosti federálního ministerstva vnitra a neměl jsem čas na tyto věci odpovídat, jako například na článek v Mladém světě, požádal jsem Československou televizi, abych mohl v této televizi hromadně tyto věci vysvětlit. Když jsem o těchto záležitostech hovořil s panem ředitelem ČST řekl mi, že má představu takovou, abych se vyjádřil spíš k tomu, jak pokračuje vyšetřování výbuchu na Staroměstském náměstí a abych upustil od reakce na článek v Mladém světě, protože je pod nepředstavitelným tlakem.

Ptám se tedy, jestliže blíže neurčené ideologické skupiny neexistují, které by ovlivňovaly státní sdělovací prostředky, pod jakým tlakem ředitel ČST byl?

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ešte skôr, ako bude hovoriť poslanec Honner, s faktickou poznámkou sa prihlásil poslanec Ruml.

Poslanec SL J. Ruml: Paní a pánové, pan poslanec Sacher nemá tak úplně pravdu. Hovořím z praxe novináře, je dost nenormální aby Čs. televize nebo Čs. rozhlas poskytl prostor tomu, aby ministr odpovídal na článek jiných novin. K tomu má možnost učinit v těch novinách, kde se o tom psalo. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: S ďalšou technickou poznámkou sa prihlásil poslanec Seman.

Poslanec SN K. Seman: Vážené dámy a páni, som členom Klubu komunistických poslancov, nechcel som byť prvý, aby ste nepovedali, že komunisti majú zas defilé a pokračujú aj dnes. Chcem vás požiadať, aby komisia, ktorá bude dnes pripravovať uznesenie, aby do toho uznesenia bola zapracovaná požiadavka, ku ktorej som bol vyzvaný Klubom inteligencie Rómov, ktorý vznikol ako spoločenská organizácia. Bol som požiadaný, aby som predniesol požiadavku, aby v rámci parlamentu bola vytvorená päťnásťčlenná komisia z poslancov Slovenska a Čiech, aby sa zaoberali otázkou bielych légií, ktoré v súčasnej dobe prenasledujú Rómov.

Nechcem znižovať váhu 17. novembra, i ja som vďačný za tento deň, pretože i ja som bol vykúpený, i keď nie som členom strany, trpel som svojím spôsobom dlho. Že som na druhej strane teraz, to je iný dôvod. Aby ste to pochopili. Komunistická strana jediná má v programe, že sa bude starať o túto etnickú skupinu, preto som neutiekol, to len odpovedám všetkým tým, ktorí nevedia, prečo som dnes tam.

Pán Pánis dnes vystúpil. Nemali sme pochopenie. Chcem odpovedať za pána Pánisa, pán Pánis to mal veľmi dobre premyslené, len to zle interpretoval. Pán Pánis chápal, že Rómovia nie sú národnosť, ale je to etnická skupina. Súhlasí s tým, aby bola komisia vlády v Českej a Slovenskej republike. Bol proti tomu, aby bol vytvorený federál.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: S faktickou pripomienkou sa prihlásila poslankyňa Samková.

Poslankyně SN K. Samková: Pane poslanče Semane, vy vědomě lžete.

(Faktická poznámka: Pane předsedo, pane předsedající, vážené dámy a pánové, k problematice vystoupení poslance Uhla. Dovolte mi říci citát z bible: "Podle skutků poznáte je." Děkuji.)

(Hlas z pléna: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, chtěl bych vás poprosit, abyste se věnovali problematice vládního prohlášení a ti, kteří budou mluvit od stolku, chci upozornit, pokud si připravili velmi dlouhé projevy, že nejsou povinni je tady celé přečíst.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Prosím, poslanec Honner.

Poslanec SL K. Honner: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, milé kolegyne a kolegovia, môj príspevok sa dostal do takej zvláštnej atmosféry vďaka týmto vystúpeniam. Budem maximálne stručný. Som veľmi rád, že pán Hrušínsky povedal múdru vetu.

Nový zákon o vysokých školách, nedávno schválený v predchádzajúcom Federálnom zhromaždení, dal kvalitatívne nové podmienky pre život a rozvoj vysokých škôl. Vláda národného porozumenia prijala uznesenie zvýšiť dotácie do školstva a zdravotníctva z dôvodu, ktoré sú každému občanovi všeobecne známe. I keď od uvedenia tohto zákona uplynula len relatívne i absolútne krátka doba, je treba upozorniť na nasledujúce.

Hospodárske vzťahy určované a viazané na Hospodársky zákonník zaostávajú za možnosťou podnikateľskej činnosti, ktorá je zakotvená v zákone o vysokých školách. Prosím preto, aby táto skutočnosť bola vzatá ako fakt a zapracovaná do programového vyhlásenia federálnej vlády.

Druhý poznatok: Rozpočet vysokých škôl je záväzný, je zákonom. Zvýšenie cien potravín a pripravované zvýšenie dopravy sa prejaví v rozpočte vysokých škôl. Preto upozorňujem, že bude nutné zvýšiť dotácie vysokým školám neodkladne.

Tretí poznatok: V programovom vyhlásení minulej vlády bolo prijaté uznesenie riešiť otázky platov v školstve. Táto problematika zostáva naďalej otvorená a v súčasnej dobe sme zaznamenali veľký únik odborníkov z vysokých škôl, pretože v podnikateľskej činnosti sa im otvárajú väčšie možnosti zárobku. Je to ku škode kvality vysokých škôl.

Štvrtý poznatok: Bola utvorená rada rektorov vysokých škôl, ktorá mala zatiaľ dve zasadnutia. Je to konzultatívny a poradný orgán, nezávislý na vláde. Pri poslednom zasadnutí prijala doporučenie, na ktoré chcem upozorniť, aby závery tejto rady boli brané v úvahu pri riešení problémov programového vyhlásenia. Je treba podporovať, aby bol základný výskum na vysokých školách prednostne riešený, a to z toho dôvodu, že výsledky základného výskumu sú mnohokrát problematické čo do úspešnosti riešenie, aby sa znížilo riziko neúspešnosti vložených prostriedkov, sú možnosti získané poznatky použiť priamo pri výuke na vysokých školách. Výskumná kapacita za súčasného stavu legislatívy, na čo som upozornil na začiatku, je málo výkonná.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP