Poslanec SN M. Duray: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
poslankyne, vážení poslanci. V programovom
vyhlásení federálnej vlády som hľadal
predovšetkým tú ideu, v ktorej by - podľa
mňa - mohli byť najvšeobecnejšie vyjadrené
naše predstavy o budúcnosti. Našiel som ju v
myšlienke, že máme vytvoriť sociálno
a ekologicky orientované trhové hospodárstvo.
Táto predstava je mi sympatická i preto, že
je v naprostom súlade s predstavami nášho politického
hnutia ESW, zvaného tiež Coexistencia. Avšak
nenabudol som plné presvedčenie, že program
vlády skutočne cieľavedome k tomu smeruje.
Sociálne a ekologicky orientované hospodárstvo
- ako vieme - má niekoľko základných
predpokladov. Predovšetkým potrebuje finančne
dobre a civilizačne na úrovni doby vybavených
daňovníkov a podobne vybavený štát.
Nám však oboje chýba. Zatiaľ máme
ledva fungujúci socialistický hospodársky
systém. Doteraz extenzívne využívame,
čiže vykrádame hospodárske a spoločenské
zásoby a máme nesolventných daňovníkov.
Program vlády pojednáva o privatizácii, o
odbúravaní účasti štátu
na riadení ekonomiky, o daňovej reforme a vymenúva
celý rad hospodárskych zákonov, celkove 49,
ktoré by sme mali už tento rok prerokovať a schváliť.
Na jednej strane tempo prestavby potrebujeme urýchliť,
lebo prechodom z predchádzajúceho ekonomického
systému na tržný, t. j. na normálny
ľudský, vznikne zmiešaný systém,
v ktorom predovšetkým môže prekvitať
živelnosť.
Musíme čas prechodu skrátiť na minimum.
Na druhej strane za 4 mesiace vypracovať, prerokovať
a schváliť toľko závažných
zákonov nie je, podľa môjho názoru, možné.
Musím sa opýtať: vláda dokáže
vypracovať za taký krátky čas toľko
dobrých návrhov? Možno, že áno,
ale z vládneho programu zatiaľ nevidíme stratégiu
tejto prestavby, len snahu k nej smerujúcu. Nevidím
logickú štruktúru programu. Možno preto,
že hneď na začiatku spomína tak potrebné
sociálne opatrenia, bez toho, aby sme vedeli, z čoho
budeme robiť sociálnu politiku.
Avšak o najzávažnejšom sociálnom
a spoločenskom probléme, o riešení nastávajúcej
nezamestnanosti hlavne v oblastiach, kde je ťažký
priemysel, vobec nepojednáva. Málo sa z programu
dozvedáme o postupe a metodike privatizácie štátnych
podnikov, o možnostiach súkromného podnikania
a nie je tam ani zmienka o reprivatizácii.
Podobne je to s daňami. Z programu nie je jasné,
či ide o celkom novú štruktúru daňového
systému, ktorú nutne bude vyžadovať i
nová správna sústava a trhové hospodárstvo,
alebo ide len o reformu, ktorá bude niekde uberať
a niekde pridávať.
O dani sa najkonkretnajšie hovorí v súvislosti
so zdanením zisku o 55%, čo považujem za absurdne
vysoké, najmä ak chceme podporovať podnikateľskú
iniciatívu. Mnohí očakávali, že
sa z programu vlády v súvislosti s daňami
dozvieme viac o predstavách vlády, o nezdanenom
životnom minimu a o možnostiach účasti
daňovníka na vytváraní trvalejších
hospodárskych a duchovných hodnôt, resp. na
účasti sociálnej a školskej politiky,
čiže o možnostiach odpočtu výdajov
na tieto účely z daňového základu.
Tak, ako sú tieto daňové páky predpokladom
zdravej funkcie spoločnosti, ani štát nemôže
dobre fungovať, kde všetka tri štátoprávne
stupne - federácia, republiky, resp. autonómie a
obce - nebudú mať vlastné príjmy. To
znamená, že potrebujeme trojstupňový
daňový systém. Avšak prerozdeľovanie
daní by sa malo obmedziť skutočne len na oblasť
sociálnej politiky vo forme podpor a uvedomme si, že
dôchodky patria inam a nie sem, na oblasť dotácií
poľnohospodárskej výroby, tak, ako v iných
civilizovaných krajinách a na príspevky do
investícií, ktoré budú z celospoločenského
hľadiska dôležité ako napríklad
rozvoj cestnej siete, alebo stavby na ochranu životného
prostredia.
V programe vlády problémy poľnohospodárstva
zaostávajú v pozadí podobne ako za predchádzajúce
obdobie. Doteraz sa od poľnohospodárov požadovalo,
aby produkovali za každú cenu, bez ohľadu na
hospodárnosť a životné prostredie. Výsledkom
toho je, že poľnohospodárska výroba podľa
dnešných cenových relácií je
nerentabilná a popri chemickom priemysle je najväčšou
znečisťovateľkou prírody. Najčastejší
výskyt rakoviny konečníka je práve
v oblasti najintenzívnejšej poľnohospodárskej
výroby na území Žitného ostrova.
Z dôvodov nariešených sociálnych problémov
v týchto oblastiach je i najčastejší
výskyt samovrážd. Tieto oblasti majú
európsku prioritu v samovraždách.
Komplex otázok súvisiacich s poľnohospodárstvom
je rovnako ťažko riešiteľný ako v ostatných
odvetviach, ale vláda by mala vytvoriť program na
podporu poľnohospodárstva, na prechod JRD na skutočná
družstvá, resp. združenia, na udomácnenie
biotechnológií a predovšetkým na podporu
domácej potravinovej výroby a trhu. V budúcnosti
by sa nemalo stať, že napríklad kvalitná
zelenina o ovocie vyprodukované u nás hnije u pestovateľov,
pretože trh, podotýkam štátny trh, je
zásobovaný zo zahraničia biologicky a chuťovo
menej kvalitným tovarom. Pre poľnohospodárov
by nemal platiť ten výrok z vládneho vyhlásenia,
že je treba prelomiť diktát domácich výrobcov."
Oni totiž nikdy nediktovali, ba naopak, boli terorizovaní.
Je treba uvítať skutočnú snahu vlády
o riešenie problémov životného prostredia.
Vo VŽP sme dôkladne rozoberali túto stránku
programu. Dúfame, že v hnedouhoľných panvových
oblastiach, v ktorých tepelné elektrárne
ničia všetko, čo je živé a kde
sú priam neznesiteľné životné podmienky,
sa pomery zlepšia. Ale pri tejto závažnej problematike
nám nejak unikol problém podobného, alebo
možno ešte väčšieho rozsahu gabčikovského
vodného diela - obludy, zdedenej od husákovského
totalitarizmu. V predchádzajúcom volebnom období
spoločne s niektorými poslancami sme viackrát
interpelovali na túto tému, ale uspokojujúcu
odpoveď sme nedostali. Žiadali sme dočasné
zastavenie prác v gabčíkove, ale márne.
Možno nikto z nás si neuvedomuje, že po napustení
nádrže a pôvodného kanála sa pokryje
vodou asi 70 km2 najúrodnejšej plochy štátu,
viac ako 50 tisíc ha poľnohospodárskej pôdy
zostane bez prirodzenej pôdnej vlhkosti, pretože sa
navždy preruší kapilárne vzlínanie
vôd z dôvodu poklesu hladiny spodnej vody. Doteraz
už vyrúbali 10 tisíc ha lužných
lesov.
Navrhujem váženému Federálnemu zhromaždeniu,
aby zorganizovalo exkurziu na túto stavbu a pozrelo sa,
ak je teraz púšť tam, kde predtým boli
prísne chránené rezervácie živočíchov,
rastlinných spoločenstiev a úrodné
polia. Celkový energetický potenciál týchto
obrovských plôch sa približne rovná energii,
ktorú podľa projektu z vodného diela môžeme
vyžmýkať. O obrovských zásobách
kvalitnej pitnej vody, ktoré budú čiastočne
znehodnotené, ani nehovorím. Technokrati a účtovníci
sa odvolávajú na to, že potrebujeme energiu,
že sme na tejto stavbe už preinvestovali 14 mld Kčs.
To všetko je pravda. Ale keď sa môže uvažovať
o zatváraní niektorých hnedouhoľných
baní i tepelných elektrární a to i
za cenu určitého obmedzovania hospodárskeho
rastu, tak stojí za úvahu pozastaviť stavebné
práce na gabčíkovskom vodnom diele predovšetkým
preto, aby sme neakumulovali a neprodukovali viac škôd.
Totiž škody nevznikajú len z tejto nepremyslenej
investície, ale i z nebezpečenstva, ktoré
skrýva v seizmicite územia, tradične nekvalitne
vykonávaných prácach, nevhodne zvolenej technológii
zhutňovania zeminy atď., ktoré môžu
zapríčiniť obrovské straty i na ľudských
životoch. Je to možné. Upozorňujú
nás na to doterajšie veľké havárie
pri skúšobných prevádzkach.
Svetová banka uvažuje o tom, že keby obidva štáty,
Maďarsko a Československo, definitívne odstúpili
od realizácie tohto nezmyselného projektu, hradila
by výdaje na rekultiváciu znečisteného
územia. Preto navrhujem, pokiaľ nebude vyhotovený
nezávislý odborný posudok o vodnom diele
gabčíkovo, aby bola pozastavená pracovná
činnosť v celom stavebnom priestore. Nech je také
stanovisko súčasťou vládneho programu.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Prosím pána poslanca Jurečku,
aby sa ujal slova. Pripraví sa pani poslankyňa Kaplanová.
Poslanec SL J. Jurečka: Vážený pane
předsedo, pane předsedající, dámy
a pánové. Předvolební heslo o přechodu
k tržní ekonomice jsme vůbec nechápali
jako prázdné heslo, ani jako hlavní cíl
našeho snažení. Tržní ekonomika v
programu Občanského fóra, i když ne
tak výrazně, ale přece jen i v programovém
prohlášení vlády, je chápána
jako prostředek, jako podmínka pro liberální
sociálně spravedlivou demokracii, pro uvolnění
aktivity a skutečný rozvoj nás všech.
Myslím, že nebylo třeba, aby nám to
pan poslanec Mohorita připomínal. Ostatně
většina jeho připomínek měla
spíše ideologistický propagandistický
než meritorní charakter a svou povrchní rétorikou
mně připomínala předvolební
program komunistické strany z roku 1946.
Ale abych se vrátil k tržní ekonomice. Přechod
k ní je problémem nejen ekonomickým, ale
zásadně sociálním a politickým.
Je správné, že požadujeme po vládě
sestavení scénáře s alternativami
a určitými kvantifikacemi. Na druhé straně
si ale uvědomme, že tento společenský
a ekonomický proces nelze naprogramovat. Požadujeme
však po vládě ještě něco
navíc, aby si totiž jasnými, srozumitelnými
informacemi a argumenty získala pracující
a hlavně dělníky ve fabrikách. Lidé
této vládě věří, i když
nyní se zdražením potravin a hlavně
Sunaru nadávají. Nyní je ale třeba,
aby této vládě i rozuměli a podporovali
ji, jinak se může stát, že politické
interpelace hospodářských těžkostí
povedou k ohrožení té demokracie, kterou jsme
po listopadu začali budovat.
Druhá poznámka. Domnívám se, že
musíme požadovat důrazné kroky k masívní
privatizaci, nikoliv totální, kam tento problém
posunul v rozporu s programovým prohlášením
vlády pan poslanec Ransdorf, aby proti takovému
pojetí brilantně brojit. Mají pravdu ti,
kteří říkají, že to, co
se bude privatizovat, jo nutné zodpovědně
uvážit. To ostatně vláda ví.
Avšak toto uvážení - stejně jako
privatizační postupy - je třeba udělat
sice kvalifikovaně, ale co nejrychleji. Standardní
postupy nám rozhodně stačit nebudou.
Doporučujme vládě kupř. selektivní
prodej akcií, požadujme součinnost s podniky
nebo snižme jim odvodové povinnosti, hledejme nové
formy participace zaměstnanců na rozhodování,
upozorňujme na nezastupitelnou a nepotlačitelnou
úlohu odborů, ale pověřme tuto vládu
k tomu, k čemu pověřili voliči nás,
totiž ke skutečné realizaci přerodu
- podtrhuji přerodu - naší ekonomiky. Jestli
to neuděláme, nebo uděláme jenom z
půlky, budeme jako už tolikrát reformovat nereformovatelné,
upravovat neopravitelné. A abych parafrázoval historický
výrok - naši voliči nám nebudou rozumět.
Třetí poznámka. Byl jsem minulý měsíc
deset dní v Sovětském svazu. Proto velice
vřele podepisuji apel komunistického poslance Ledla
o tom, aby toto shromáždění neudělalo
žádné kroky, které by jakýmkoliv
způsobem - omlouvám se za nepřesnou citaci
- narušily nebo ohrozily reformní síly v Sovětském
svazu. Obávám se však, že reformní
síly, které má na mysli on, nejsou ty, které
mám na mysli já. (Potlesk.)
Ve čtvrté poznámce mi dovolte, abych byl
poněkud konkrétnější. Ve vládním
prohlášení je mimo jiné formulován
cíl vlády, cituji: přikročit k nápravě
situace ve výstavbě jaderných elektráren
včetně zhodnocení rozsahu této výstavby
a k otázce jaderné bezpečnosti." Konec
citátu. Jaderná energetika vskutku stojí
z hlediska ekonomického, politického, ale i technologického
před řadou problémů. Nechceme a nesmíme
hájit jadernou alternativu energetiky za každou cenu.
Avšak z hlediska budoucnosti máme v energetice pouze
dvě možnosti: jadernou energii nebo obnovitelné
zdroje.
Snahu vlády po nápravě situace v jaderné
energetice je nutné vítat. Je však nutno si
uvědomit, jaké okruhy problémů tato
náprava v sobě zahrnuje a kteří jsou
to protagonisté, kteří v těchto okruzích
budou figurovat. Ten první okruh je koncepční
a legislativní - to jde za vládou a za námi.
Druhý okruh je technicko-technologický. Ten musí
zajistit technici a odborníci. Budou muset společně
přijít s generací zásadně bezpečných
reaktorů. K tomu nedospějí jinak než
řízením s mezinárodní účastí.
A podmínkou takového projektu musí být
zapojení československých výrobních
organizací, zvláště podniku Škoda
Plzeň, a samozřejmě s tím spojený
aspekt bezpečnosti.
Dalším okruhem nápravy jsou změny v
oblasti výrobně dodavatelské, tím
posledním - nikoliv nepodstatným - je problém
tak říkajíc kádrový. Výkonnost
našich pracovišť a vazby na mezinárodní
instituce atd. nebudou účinné, pokud příslušná
místa nedokážeme obsadit skutečnými
odborníky bez berliček bývalé nomenklatury.
To je ale problém, který se netýká
zdaleka jen jaderné energetiky. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Jurečkovi. Teraz prosím
pani Kaplanovú, aby sa zapojila do rozpravy, pripraví
sa pán poslanec Sacher.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážený
pane předsedo, vážené předsednictvo,
vážené Federální shromáždění,
dovolte, abych začala svůj příspěvek
citací z Václava Havla: "Zdá se mi,
že má-li se změnit k lepšímu svět,
musí se cosi změnit především
v lidském vědomí a samotném lidství
dnešního člověka. Člověk
se musí nějakým způsobem vzpamatovat.
Musí se vyprostit toho strašlivého zapletení
do všech zjevných i skrytých mechanismů
totality, od konzumu přes represi a reklamu až po
televizní manipulaci. Musí se vzbouřit proti
roli bezmocné součástky gigantického
stroje, který se řítí bůhvíkam.
Musí v sobě nalézt opět hlubší
zodpovědnost za svět, což znamená odpovědnost
k něčemu vyššímu, než je on
sám.
Chtěla bych začít tím, že bych
oponovala poslanci Mohoritovi, který řekl, že
situaci, ve které stojíme, zavinilo několik
jedinců. Chtěla bych říci, že
celý ten systém, se kterým si teď sotva
víme rady, vycházel z ideologie marxismu, která
ve své filozofii má zakotvenu nenávist, která
nechápala člověka jako trojrozměrnou
bytost, která má svoji duchovní dimenzi a
nesmrtelnou duši. Právě proto, že neukazovala
na to něco vyššího, dívala se na
člověka jako na součást hmoty a nabízela
mu proto větší krajíc chleba a slibovala
utopistický ráj, který samozřejmě
nebyl tím pravým rájem, protože skutečné
království, ne království, ale skutečný
stát, v němž by vládla spravedlnost,
pravda a láska, musí být založen na
oběti.
Dotýkám se toho proto, že všechno souvisí
se vším. Člověk, který neuznával
vyšší hodnoty a duchovní dimenzi a duši,
a to vyšší, co je nad námi, byl podoben
těm, kteří stavěli babylonskou věž,
kteří se chtěli vysmívat Bohu, kteří
ukazovali, co dovedou, a tak se stavěla díla jako
Nagymaros a ostatní další, a porušovalo
se to základní, tj. přirozený řád
a rovnováha sil.
Já na to upozorňuji proto, že se mi zdá,
že nám hrozí jiné nebezpečí.
Nechtěla bych, abychom z materialismu a z jednoho pohanského
zbožšťování člověka
a ideí vstoupili do druhého otroctví, kterým
je konzumismus a materialismus. Říkám tuto
výzvu jako výstrahu právě proto, že
všude kolem sebe, u lidí i tady všude vidím
zaměřený, zostřený zájem
právě jenom o ekonomiku, o tržní hospodářství,
o privatizaci, jako kdyby to byly ty nejpodstatnější
a nejdůležitější problémy,
které naše společnost musí řešit.
Myslím, že největší škoda,
která byla napáchána, byla vlastně
napáchána na člověku samotném,
jestliže my nebudeme člověka počítat
jako duchovní bytost s obrovskými možnostmi
a schopnostmi a nebudeme tyto schopnosti rozvíjet, jestliže
nedáme smysl jeho duchovní dimensi, nedáme
mu také pocit vyšší zodpovědnosti,
nevyřešíme ani s mnoha milióny žádný
ekologický problém. My musíme vychovávat
ekologické vědomí a svědomí.
Musíme vychovat lid i k tomu, že vlastně záležitost
a dobro celku je nad dobrem každého z nás.
My se tedy nemůžeme soustřeďovat na to,
aby každý z nás byl na tom lépe, abychom
každý z nás nějak vyzráli nad
druhým, protože jsme buď chytřejší
nebo schopnější. Myslím, že našim
problémem je to, co už řekl poslanec Zeman
- výchova naší mládeže. Postavit
se čelem k tomu, co nás čeká, protože
značná část naší mládeže
podlehla alkoholismu, drogám a to nebezpečí
se bude stupňovat. Ale naše školství nedělalo
nic. Musíme to změnit od základu.
Musíme změnit zdravotnictví. To, že
člověk byl jenom hmota, jeho cena spočívala
vlastně jenom v tom, že byl hodnocen jako produkt,
který byl užitečný pro společnost.
Proto se nedělalo nic pro lidi, kteří byli
nemocní, neschopní, ranění, slabí.
Vozíčkáři neměli vozíky.
Když se stavělo metro, nemyslelo se na to, že
budou chtít někam jezdit. Nemají možnost
jezdit v tramvaji, v autobuse, nedostanou se nikam a sociálně
jsou většinou odkázáni na několik
dobrých dobrovolníků, kteří
z křesťanské lásky je jedou vyvézt
ven. Myslím, že toto jsou ty hlavní problémy,
kterým bychom se měli věnovat.
Ale k těm třem problémům, které
už poslanec Zeman znázornil a řekl, bych chtěla
promluvit ještě o jednom problému, nejzávažnějším,
který byl velice narušen a napaden, a to je v důsledku
vší té desharmonie a disharmonie a porušení
přirozeného božího řádu,
který byl dán člověku, a to je rodina.
Rodina, které nebylo pomáháno, které
nebyly vytvořeny nikdy dostatečné podmínky;
mladým manželům, kterým především
nebyl kladen žádný vyšší cíl,
všechno co vedlo kdysi staleté a tisícileté
tradice křesťanství k vysokým ideálům,
k dodržování přikázání
a jakýchsi vyšších zákonů,
to všechno bylo šmahem rozdupáno. A co jsme my
za to nabídli mladým lidem? A dnes stojíme
v situaci, kdy mluvíme o zvýšené kriminalitě
a všech těch důsledcích zla. S těmi
si teď máme poradit. A proto já se přimlouvám
za to, aby byla školství a rodinám a zdravotnictví
a ekologii, především výchově
k ekologickému cítění, dána
první priorita.
A ještě potažmo k tomu bych se chtěla
přimluvit za jednu menšinu, za kterou tu dosud ještě
nikdo nebojoval, a to jsou početné rodiny v našem
národě. Já sama jsem matka deset děti
a musím říci, že jsem zažila mnoho
ponížení, lhostejnosti, nezájmu. A když
jsme začli v roce 1968 tvořit klub početných
rodin, byla to naše rodina, která se v tom ještě
s mnohými jinými angažovala, bylo nám
tenkrát řečeno: My vlastně o vás
nemáme zájem.", protože mnohé z
těchto rodin bylo všelijak nežádoucích
a jsou to rodiny cikánské atd., takže jsme
byli vlastně vždycky pojímáni jako tzv.
sociální případ.
Když jsme tenkrát udělali setkání
těchto rodičů početných rodin,
byli to všichni skvělí lidé, kteří
za cenu nezměrných obětí vychovávali
své děti bez pomoci státu a bez zájmu
státu a společnosti. Chtěla bych, aby se
těmto skupinám dnes věnovala mimořádná
pozornost.
Bylo to pro nás velice trpké. Náš klub
totiž nemohl uspět, protože byla v srpnu okupace
a zákaz sdružování a na tom vlastně
všechno, co jsme měli připravené, stanovy
a všechno, co jsme vybudovali, selhalo.
Myslím, že je v zájmu státu, aby tyto
rodiny podporoval. Chtěla bych upozornit na to, že
se i nyní setkávají s problémy, protože
jsem s nimi ve styku. Chci říci jeden konkrétní
případ jedné konkrétní rodiny.
Bylo zrušeno sociální stipendium na školách.
Tato rodina čeká sedmé dítě.
Nečekaně byla dohnána do situace, kdy vzhledem
k tomu, že sociální stipendium, které
pobírali tři děti, bylo zrušeno, byla
připravena o 1200 Kčs. Otec je invalidní
a perspektiva zvýšení cen a zvýšení
drah, když děti dojíždějí
do školy, není pro ně radostná. Chtěla
bych, aby se v sociální politice přihlédlo
k tomuto požadavku. Nepovažuji za šťastné,
že sociální stipendia byla zrušena, protože
často byla motivací k tomu, aby se děti snažily
mít dobré výsledky.
Odpusťte, že jsem vás tak dlouho zdržovala,
ale doufám, že budete se mnou souhlasit. Chtěla
bych to zakončit něčím krásným.
Já totiž přesto všechno sdílím
obrovskou naději, kterou mám odjakživa v náš
národ, v jeho speciální duchovní poslání.
Ukazuji to celé dějiny našeho národa,
žo máme zvláštní místo v
tomto světě. Říkají to mnozí
lidé, kteří přicházejí
jako proroci. Chtěla bych vzpomenout Rabindranáta
Thákura, který kdysi v rozhovorech s Masarykem řekl:,,Z
vašeho národa vzejde světlo." Já
jsem přesvědčena, že toto světlo
vzchází, že první paprsky vzcházely
v roce 1968, kdy jsme proti armádám pěti
států vyšli do ulic s pouhým slovem.
Další silné vyzáření bylo
v 17. listopadu, kdy jsme proti násilí šli
s holýma rukama a s kytičkami a se slovem: "Pojďte
s námi, jste také Češi."
Věřím, že toto světlo nezanikne
a že naše vláda učiní všechno
proto, aby zářilo celému světu, abychom
nekopírovali západní státy v tom,
v čem jsou negativní, v jejich lhostejnosti, v jejich
nesmyslném ekonomickém závodění
v jejich šíleném otroctví ekonomii a
těm otázkám peněz a tomu všemu,
co je nám cizí, ale abychom si zachovali svou identitu,
abychom to světlo nesli dál všem národům,
abychom dokázali, že jsme národ, který
opravdu má své výjimečné poslání.
(Potlesk.)