Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Nerád prerušujem váš mravný apel,
ale máme ešte niekoľko prihlášok
do diskusie a prosil by som aj nasledujúcich diskutérov,
aby sa trošku tesnejšie držali predmetné
témy. Ďakujem. Prosím pána poslanca
Sachera.
Poslanec SL R. Sacher: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
budu se držet pokynů a budu stručný.
Dovolte několik slov k programovému prohlášení.
Myslím, že by bylo třeba v programovém
prohlášení zcela jasně a bez obalu říci
našim občanům, že zajištění
jejich bezpečnosti v současném období
bude nás, daňové poplatníky, stát
daleko více než nás stálo ještě
třeba před rokem. Je totiž otázkou velmi
krátké doby, co tvrdé drogy přestanou
být přes naše území jen tranzitovány,
ale že začnou být uplatňovány.
K prvnímu teroristickému nebezpečnému
útoku již došlo, kriminalita vzrostla, zvýšila
se občanská nedisciplinovanost. Těmto jevům
asi dost dobře nemůžeme čelit, jestliže
budou zločinci jezdit v rychlejších autech
než policie, když technické vybavení naší
policie bude 10-15 let za vybavením policie v evropských
západních zemích, jestliže zločinci
budou mít lepší dorozumívací
zařízení než naše policie.
V podstatě dosud žádná budova zvýšeného
zájmu nebo ohrožení není vybavena detekčním
rámem. V podstatě nevíme, co jsou to širokospektrální
detektory výbušnin. Měli bychom si po zkušenostech
na Staroměstském náměstí vybavit
budovy tohoto zvýšeného ohrožení
touto technikou, nechceme-li, aby k podobnému jevu, k němuž
došlo na Staroměstském náměstí,
došlo třeba i zde v parlamentě.
Co říci dále. Platy policie. Nedávno
zde byli zástupci protiteroristického amerického
komanda. Srovnávali úroveň našeho protiteroristického
oddílu a zjistili, že jeho vycvičenost je srovnatelná
s jejich oddílem. Ovšem když přišla
řeč na otázku platů, zjistilo, že
příslušník protiteroristického
komanda ve Spojených státech pobírá
90-100 tisíc dolarů. Náš obdobný
příslušník pobírá ani
ne polovinu, samozřejmě v korunách. Co tím
chci říci? Policie, má-li být naše,
tak ji musí stát také platit, a musí
mít na to stát dostatek prostředků.
Pokud na to dostatek prostředků mít nebude,
potom je jen krůček k tomu, aby si bezpečnostní
aparát začala platit mafie anebo veksláci.
Domnívám se, že by bylo vhodné, aby
obdobným způsobem, jako úřad pro ochranu
ústavy a demokracie, byla vyčleněna z ministerstva
vnitra i naše zpravodajská služba a její
konstituování bylo vedeno takovým způsobem,
jak je zvykem třeba v jiných státech (dejme
tomu ve Spojených státech).
Dále mi dovolte, abych se zmínil, jak zde bylo řečeno
několika slovy na adresu pana M. Čalfy. Účastnil
jsem se jednání o vytvoření vlády
národního porozumění, účastnil
jsem se i dohovorů o vytvoření této
vlády ve dvoustranných rozhovorech s panem Čalfou.
Byl jsem přítomen jednání vlády
národního porozumění a musím
říci, že tak houževnatého politika,
takového předsedu vlády, takového
člověka, řekl bych, na svém místě,
jsem si prostě neuměl ani představit. Já
panu Čalfovi, jako předsedovi této vlády,
plně důvěřuji. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Sacherovi. Do rozpravy je prihlásený
aj poslanec Gandalovič.
Poslanec SN P. Gandalovič: Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, programové
prohlášení, které dostáváme,
je prohlášením, které se vlastně
týká období změn. Tyto změny
jsme dostali více či méně rozpracované
- např. v ekonomické reformě, ale netýkají
se, alespoň v programovém prohlášení
není o tom řečeno ani slovo, personálních
změn ve státních podnicích.
Zákon o státním podniku v podstatě
petrifikoval stav, který ve státních podnicích
byl nebo resp. zůstal po revolučních změnách
a voliči nás ze všech stran upozorňují,
že po volbách by nemělo být přijatelné,
aby vláda, která vlastně vyšla z vítězné
koalice, od počátku vlastně stála
proti systému totalitarismu, aby vlastně zachovávala
ve státem zřizovaných podnicích staré
nomenklaturní kádry
Samozřejmě vím, že tato záležitost
bude řešena v průběhu deetalizace těchto
státních podniků, ale ptám se, zda
vláda bude čekat s těmito změnami
až do okamžiku ekonomických změn deetalizace.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Hovoriť bude poslankyňa Samková. Do diskusie
sú prihlásení ešte štyri poslanci.
Navrhujem, pokiaľ by diskusia trvala o niečo viac
ako do pol siedmej, aby sme ju ukončili aspoň v
tom rozsahu, v akom sú poslanci prihlásení.
Poslankyně SN K. Samková: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, promiňte
mi, prosím, že následující slova
přednesu přesto, že jsem v tomto sále
služebně věkově jedna z nejmladších.
Sedím tady od rána a mám takový pocit,
když paní kolegyně citovala pana prezidenta
Havla, myslím, že by z nás měl velkou
radost, protože by v nás našel další
námět pro jednu ze svých absurdních
her. Snažíme se tady vyslovit důvěru
vládě. Děkuji Bohu, že naše ústava
a náš právní řád nedovoluje,
aby vláda měla vyslovit důvěru našemu
parlamentu. (Potlesk.)
Velice se omlouvám za svoje slova, ale při představě,
že máme před sebou projednávat asi 400
zákonů, nedovedu si představit, jak v tomto
směru chcete pokračovat dál. V mnoha případech,
a ať se na mne nikdo nezlobí, mám dojem, že
si tady někdo přihřívá svoji
polívčičku... Opravdu se od merita věci
obchází takovým způsobem, že
jen např. 7 komunistických poslanců, které
jsem stačila zaregistrovat, měla jsem z jejich projevu
dojem, že se snad nacházím na 18. sjezdu KSČ.
Tím samozřejmě nechci nikomu brát
jeho právo, kterého sama také nyní
využívám, na to svobodně se vyjádřit.
Prosím vás však o konstruktivní a věcný
přístup. Prosím vás také o
poučený přístup. Aby nedocházelo
k takovým faux pas, jakého se dopustil, a troufám
si to tvrdit, poslanec Slovenské národní
strany, jehož vystoupeni k rómské problematice
bylo naprosto nekvalifikované.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Pozývam do rozpravy poslanca Senjuka. Prosím,
aby sa pripravil poslanec Huml.
Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, já bych chtěl
navázat na téměř technickou poznámku
paní kolegyně Samkové. Chtěl bych
se vás zeptat, co vlastně chceme. Uvědomujeme
si, co je to vládní prohlášení?
Chceme, aby vláda pracovala a tvořila předlohy
zákonů nebo chceme, abychom stávající
nebo další měsíc strávit v tom,
že budeme projednávat další a další
konkretizované varianty programového prohlášení?
Chtěl bych vás upozornit na to, že spousta
příspěvků, které tady odezněly,
zdržuje nejen vládu a Federální shromáždění,
ale celý stát, a to v přechodu na věc
tak složitou, jako je tržní mechanismus.
Někteří naši kolegové se vehementně
snaží svými příspěvky,
které jsou více méně snahou o co největší
konkretizaci, toto zdržení co možná nejvíce
prodloužit. Máme-li být prospěšní
těmto republikám, prosím, ponechme si všechny
konkrétní připomínky v různých
oborech na oponenturu zákonných předloh,
které nám vláda předloží.
Chceme uskutečnit přechod na tržní hospodářství,
ale v podstatě nejsme schopni podnikat ani s nejcennějším
kapitálem, který nám Bůh či
Příroda - kdo jak podle stranické příslušnosti
chce dát - a tím je čas.
Nebyl bych Čech, abych si neodpustil kritiku vládě,
kterou tímto mám: kdyby toto programové prohlášení
bylo určeno pouze pro Federální shromáždění,
nemohl bych vyslovit vládě důvěru,
protože bych to považoval za osobní urážku,
že toto prohlášení je tak konkrétní
a tak neskutečně dlouhé. Podle mého
názoru programové prohlášení
vlády by mělo sestávat z okruhů a
vymezení cest a mezních pilířů,
odkud a kam se smí společnost a občan pod
vedením této vlády pohybovat. Veškerá
další konkretizace je naprosto nepřípustná.
Chtěl bych upozornit na to, že cesty našich národů
do Evropy je možné srovnat s cestou armády.
Armáda například ve 2. Světové
válce zcela jednoznačně věděla,
že musí dobýt Berlín, ovšem dost
silně pochybuji o tom, že v roce 1942 věděla,
kdy, s jakou technikou, s jakými vojsky a s jakými
ztrátami dobude Cheb, Grenoble nebo Dolní Kotěhůlky.
Tak mně totiž připomínají všechny
tyto požadavky o konkretizaci a časovém harmonogramu
postupu ekonomické reformy.
Obávám se, že chceme-li po vládě,
aby její prohlášení bylo konkrétnější
a přesně časově omezené, kdy
a jak bude prosazovat a hájit zájmy jednotlivých
skupin, že po ní chceme to, aby nám lhala.
Obávám se, že podceňujeme vládu
jako takovou a její mozkový potenciál. Samozřejmě
toto vláda ví, a domnívám se, zcela
přesně, jaké by měly být první
kroky v ekonomické reformě. Obávám
se, že kdybychom chtěli veškerou další
konkretizaci, budeme ji nutit lhát.
Nechtěl bych podporovat humorné vystoupení
pana poslance Mohority, které zcela jednoznačně
zavánělo přechodem z demokracie opět
k totalitě. Chtěl bych vás proto požádat,
abychom věřili lidem, kteří nám
nastiňují, že existuje a že je před
nimi velká míra neurčitosti, kterou ovlivňují
rychle se měnící okrajové podmínky,
a abychom v žádném případě
nevěřili a nenutili vypracovat vládu takový
program, který by byl až do konce a do naprostého
cíle přesně a jednoznačně vymezen.
V tom případě by to byla vláda lhářů
a té bych já svoji důvěru dát
nemohl. Tuto vládu lhářů odmítám,
a proto budu hlasovat pro vyslovení důvěry
této vládě, a to, pokud mi to toto shromáždění
dovolí, v co možná nejkratším časovém
intervalu, nejlépe hned. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Senjukovi. Slova sa ujme pán poslanec
Huml.
Poslanec SL O. Huml: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
paní poslankyně, páni poslanci, je smůla,
že ve chvíli, kdy se na mě prvně v mém
životě dostalo slovo v parlamentu, byl jsem před
několika minutami v podstatě předběhnut
kolegyní Samkovou. Ale myslím si, že mám
trochu ještě další přístup
k této problematice, která zazněla z jejich
úst. Jsem tedy zde nováčkem a musím
říci, že toto své první vystoupení
v nejvyšším zastupitelském orgánu
jsem si vzhledem ke své profesi ekologa představoval
původně úplně jinak. Před dvěma
týdny jsem sem vstupoval s myšlenkou, že se mi
dostalo té cti účastnit se práce nejvybranější
skupiny schopných, moudrých a rozvážných
lidí, kteří jsou skutečnými
reprezentanty našich národů. Byl jsem si jist,
že tolik kritizované občasné parlamentní
frašky uplynulých měsíců budou
konečně patřit minulosti, že smyslem
a společným cílem konstruktivní činnosti
všech poslanců bude navrácení plné
svobody, hospodářské prosperity a mezinárodní
prestiže našemu společnému státu.
Bohužel, průběh několika předchozích
schůzi a zejména průběh dnešního
jednání mě postupně z této
naivní představy vyvádí. Měl
jsem za to, že po projednání programového
prohlášení vlády v jednotlivých
výborech i v jednotlivých poslaneckých klubech,
podotýkám, že pokud vím, aspoň
všude s kladným výsledkem, byl s četnými
připomínkami, bude schválení vládního
programu společnou schůzi sněmoven už
víceméně jen formální, a proto
i časově nepříliš náročnou
záležitosti.
Myslím, že kdyby bylo bývalo krátce
po přednesení stanovisek výborů a
poslaneckých klubů přistoupeno k hlasování
a vyslovení důvěry vládě, byl
by to pro celý národ, resp. národy, přesvědčivý
důkaz o tom, že tento parlament bude skutečně
pracovat poněkud jinak, než pracoval ten předchozí.
Sám osobně jsem přesvědčen,
že řada rétorických cvičení,
která jsme dnes už vyslechli, zde zaznít vůbec
nemusela a některá ani neměla. Tím
mám konkrétně na mysli vystoupení
poslanců Slovenské národní strany.
Je zřejmé, že po trapných parlamentních
jednáních spojených s novým názvem
našeho státu, která tolik rozjitřila
veřejné mínění v celém
našem státě, máme před sebou
opět nepřehledný počet konfliktních
situací, které nejen že budou komplikovat a
zdržovat všechna jednání parlamentu, ale
především tím budou jeho činnost
diskreditovat v očích nejširší
veřejnosti. Už řadu měsíců
chodíme okolo horké kaše. Možní,
že v tuto chvíli dokazuji asi vám všem,
že ze mě asi nikdy nebude politik, ale chtěl
bych do té kaše kousnout.
Chci požádat poslance Slovenské národní
strany, aby zcela jednoznačně vyjádřili,
zda cílem a smyslení jejich působení
ve Federálním shromáždění
je destrukce federativního uspořádání
republiky a vytvoření samostatného slovenského
státu. Budeme-li znát odpověď na tuto
otázku, usnadní to práci nám všem.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Do diskusie sa prihlásil pán poslanec Kováč
z komunistickej strany, pripraví sa pán poslanec
Čičmanec.
Poslanec SN Marián Kováč: Vážený
pán predseda, vážené Federálne
zhromaždenie, moje stanovisko k programovému vyhláseniu
vlády nie je stanovisko ekonóma či právnika,
je skôr akousi úvahou mladého človeka,
ktorý si plne uvedomuje, že o svojom probléme,
probléme svojich rovesníkov, by mal povedať
zopár slov práve na parlamentnej pôde.
Pri počúvaní premiéra pána
Mariána Čalfu, ktorý prednášal
programové vyhlásenie vlády, som najprv zostal
prekvapený. Mal som pocit, že mladý človek
práve teraz, v rušných dňoch štartujúci
do života, sa z vyhlásenia celkom vytratil. A že
pri pozornom štúdiu, dokumentu som vycítil,
že to nie je úplná pravda. Potešilo ma,
že jadrom humanistickej politiky štátu je starostlivosť
o človeka. To na strane prvej, i keď na strane druhej
trhová ekonomika vyžaduje prekonanie predstav, že
štát plne nezodpovedá za zárobky, zdravie,
dôchodky a bývanie každého jednotlivca
a tak do popredia celkom pochopiteľne vystupuje osobná
motivácia. Plne ju chápem, kým je človek
zamestnaný. Čo ale v takom prípade, ak táto
podmienka neplatí? Ako ju budú chápať
i ti, ktorí ju nemôžu splniť ani pri najväčšom
úsilí? Ako sa s tou vyrovnajú tri štvrtiny
vysokoškolákov, ktorí podľa prvých
prieskumov asi ťažko nájdu zamestnanie vo svojom
obore už v tomto roku?
Uspokojí ich skutočnosť, že pol roka budú
ešte finančne dotovaní a tento čas môžu
využiť na doškoľovanie jazykov či programovanie?
A čo absolventi stredných škoľ, gymnázií,
stredných odborných učilíšť,
vyrovnajú sa s prvým životným úderom,
ktorý im uštedrí podnik jednostranným
zrušením dohody, a to sa stáva v týchto
dňoch, a oni navzdory istému zamestnaniu sa ocitnú
v úplne novej situácii? Kto v takomto prípade
podá mladým ľuďom pomocnú ruku?
Verím, že vláda dokáže riešiť
otázku prípravy na zamestnanie, otázku školstva
tak, aby sa tieto problémy nemuseli rok čo rok opakovať.
Myslím, že štát musí vybudovať
komplexný systém spoločenskej pomoci pri
zabezpečovaní primeraného zamestnania, pri
riešení inštiťucionálnych otázok
a hmotného zabezpečenia občanov, ktorí
sú z akýchkoľvek dôvodov nútení
zmeniť svoje zamestnanie, alebo do neho po prvýkrát
nastupujú. Tieto otázky je treba riešiť
v súlade s Medzinárodným paktom o hospodárskych,
sociálnych a kultúrnych právach.
l keď problémy takto stavané sú väčšinou
problémy jednotlivca, dá sa očakávať,
že v krátkom čase tak, ako ide prirodzený
vývoj mladého človeka, sa presunú
na novovznikajúce mladé rodiny. Ako sa ukazuje,
vláda ČSFR v priloženom návrhu zákonov,
súvisiacich s realizáciou radikálnej ekonomickej
reformy, myslí na túto otázku v legislatívnych
úlohách pri navrhovaní 7 zákonov,
ktoré prichádzajú do úvahy už
v druhom polroku 1990. Chcem podporiť tento zámer
a verím, že všetci spoločne prispejeme
k dodržaniu stanovených termínov už preto,
že neriešením sociálnych otázok
mladých rodia by mohlo dochádzať, podľa
môjho názoru, k úplne zbytočnému
napätiu.
Preto verím, že budeme v tomto smere radikálni
a presní aspoň tak, ako sme boli pri júlovom
zvyšovaní cien.
Oceňujem, že pri komplexnom riešení týchto
otázok sa vláda hlási k vytvoreniu spoločného
partnerského a plodného vzťahu s odbormi. Za
nedostatočnú však považujem skutočnosť,
že vláda rovnaký prístup nezaujala vo
vzťahu k organizáciám mládeže,
žien, družstevným organizáciám
a podobne. Tu sa domnievam, že by vláda svoje zásadné
opatrenia, ktoré sa dotýkajú mládeže,
žien či družstevníkov, mala s týmito
organizáciami konzultovať, poznať ich názory
a stanoviská a pravidelne s nimi zoznamovať i naše
Federálne zhromaždenie.
Za nedostatočné považujem i to, že o telesnej
kultúre a športe v programovom vyhlásení
nie je žiadna zmienka. Považujem za nevyhnutné,
aby vláda tento rozvoj aktívne podporila, aby na
seba súčasne prevzala záväzok zabezpečenia
štátnej reprezentácie. A túto - obrazne
povedané- aby preniesla zo športu i na všetky
oblasti spoločenského života. To preto, aby
sme stále častejšie mohli byt hrdí na
túto krajinu tak, ako sme na ňu boli hrdí
pri výsledkoch našich futbalistov v Taliansku, a aby
sme už nikdy nepociťovať i ľútosť
nad tým, že túto krajinu opúšťajú
výnimočné osobnosti, ako som to napríklad
pocítiť túto sobotu pri finále ženskej
dvojhry vo Wimbledone.
Vážené Federálne zhromaždenie,
som mladý človek, člen strany, ktorá
je pre mnohých nežiadúca. Napriek tomu, a možno
práve preto, podporím programové vyhlásenie
vlády a urobím všetko pre to, aby ciele, ktoré
sú tu dnes postavené, sa podarilo uviesť do
života. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Kováčovi. Vo vystúpení
pána poslanca Duraya zaznel motív vodného
diela Gabčíkovo-Nagymaros. Na túto tému
sa s poznámkou prihlásil poslanec Čičmanec,
ktorý vystúpi ako 45. v poradí a posledný
dnešného večera. Dáme ešte prednosť
technickej poznámke.
Poslanec SL J. Pospíšil: Pane předsedo, pane
předsedající, dámy a pánové,
dovolil bych si faktickou poznámkou položit dvě
otázky mému předřečníkovi.
Nevím, jestli stav s vysokoškoláky je tak vážný,
kteří nenajdou práci, ale říká,
že nenajdou práci. Já se ptám, kdo může
za to, že naše hospodářství je
na takové úrovni, že nepotřebuje vysokoškolské
odborníky? Ptám se, kdo plánoval počty
vysokoškoláků pro toto hospodářství,
jestli by mě na to dovedl odpovědět?
Poslanec SN M. Kováč: Rozumiem týmto otázkam,
chápem ich ciel. Keď som šiel kandidovať
za Komunistickú stranu Česko-slovenska, uvedomoval
som si chyby, ktoré napáchala a vzhľadom na
to, že 10 rokov som sa usiloval hovoriť to, čo
hovorím i dnes, budem za riešenie týchto problémov,
problémov minulosti, bojovať ako člen tejto
strany, ktorá, ako pevne verím, dokáže
začiatok svojej obrody dotiahnuť do úspešného
konca.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. S technickou poznámkou sa prihlásil
poslanec Zelenay.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
dámy a páni, mám dve krátke faktické
pripomienky. Prvá sa týka predošlého
vystúpenia.
Musím povedať, že som dojatý k slzám
starostlivosťou mladých ľudí o nezamestnaných
chudáčikov. Chcem len povedať, že v roku
1983, keď som bol jedným z tých nezamestnaných,
ktorí u nás existovali - bolo nás len v Bratislave
na zozname asi 200 - a na Slovensku v roku 1986, keď som
bol druhý raz nezamestnaný, bolo vysokoškolákov
11 tisíc.