Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, pokusím se do ochablých žil našeho Federálního shromáždění nalít trochu čistého vína. Programové prohlášení naší federální vlády lze posuzovat jednak podle toho, co v něm je a jednak podle toho, co v něm není. Obojího je dost, i když se omezíme jen na to hlavní. Ať se nám to líbí nebo nelíbí za hlavní je v současné době nutné považovat pouze to, co oba naše národy i ostatní národnosti spojuje, případně to, co nás hrozí rozdělit jako jednotný stát či jako jednotnou ekonomickou společnost, když se právě snaží dosáhnout stabilního demokratického stavu.

Naše společnost je v současné době rozdělena do tří názorových skupin. Ta první doplácí na tu druhou a ta druhá na tu první a ta třetí skupina tvrdí, že se neví, na koho kdo doplácí a že se to navíc nedá z důvodů špatných cen ani dobře zjistit. Předvolební boj, Lidové noviny a bezpočet diskusí občanů byl a jsou plné pokusů o odpověď na danou otázku. Naopak, programové prohlášení federální vlády zachovává v otázce po rozpočtové spravedlnosti (vím, že je to poněkud vágní pojem) nedůvěry - hodné, zato však takřka naprosté mlčení. Takový pokus přejít vše mlčením lze v lepším případě označit za přiznání neschopnosti položenou základní otázku řešit a v horším případě pak jde o předstírání že taková otázka ani neexistuje. Nelze věřit tomu, že se daný ožehavý finanční i morální problém našich národů vyřeší mlčením vlády či poznámkami některých členů vlády v tisku nebo budoucím tržním hospodářstvím a federální kabinetní personální politikou.

Stejně neúčelné a nemožné jako mlčení by bylo i takové vyjádření vlády, popřípadě takový popis stavu, dle něhož by se všichni z té nebo oné strany domnívali, že za pravdu dostali právě oni. Taková báječná situace vznikla zřejmě v Brně na schůzce českých, moravsko-slezských a slovenských spisovatelů, kde si všichni účastnící do oči hlásali úsměvy, dokonce i pravdu a dobrou vůli, avšak své původní, navzájem se vylučující představy a předpoklady o tom, kdo se vůči druhému špatně chová, ani přinejmenším z hlavy nakonec nevypustil.

Samozřejmě, věci lze popsat trochu i žertem. V minulých dnech jsem zaslechl hezký názor, že Slovensko by mohlo být konfederativním státem, Morava a Slezsko samosprávnou zemí a Čechy samozřejmě královstvím. V čele by měly císaře. To je celkem jasné.

Vážené Federální shromáždění, jsme nejvyšším zákonodárným sborem tohoto krásného a nadějného státu. Přerušme konečně hroznou logistiku klamu a sebeklamu. V zájmu důvěry, o kterou se federální vláda zde uchází, žádejme od ní zásadní a hlavně ovšem jasné stanovisko v otázce po přiměřenosti nebo - chcete-li - po oné spravedlnosti rozdělování nadměrně centralizovaných prostředků státního rozpočtu mezi naše republiky a samozřejmě i země.

Nelze se odvolávat jen na to, že rozpočtová pravidla pro státní rozpočet na r. 1991 budou teprve navrhována, a že jsou předčasná. Kde jinde než v programovém prohlášení vlády by měla deklarace takových přehledných a jasných pravidel pro tvorbu rozpočtových zdrojů a pro jejich rozdělování na investice atd., kde jinde by měla být?

Vážené Federální shromáždění, předkládanou záležitost nevyřeší ani ti naši nejlepší spisovatelé (dokonce ani ne moravsko-slezští). To byla poznámka k tomu, co tam ještě není.

Snad ještě maličký dodatek. Nikdo jiný než Federální shromáždění nemůže zajistit odstranění věcných příčin popsaného nezdravého stavu - tzn. vyslovit jasný závěr o situaci a sjednat určitou jistotu všem občanům našeho státu. Jistotu, která teprve potom povede k rozkvětu a nikoliv k rozchodu našich národů.

Nyní jednu poznámku k tomu, co ve vládním prohlášení naopak je. Konkrétně jde o tvrzení resp. nesouhlas federální vlády, že federální rozpočet se má tvořit přesunem z rozpočtů republik, a že vlády našich republik mají projevit dostatek dobré vůle. Takovou formulaci či předpoklad o názorech přinejmenším vlády České republiky považuji za nesprávný a neodpovídající tomu, co vláda prohlásila.

Ve vládním prohlášení české vlády je tato věta: Česká vláda bude prosazovat, aby při respektování vzájemného vymezení funkcí federace byl státní rozpočet pojímán tak, aby už nebyl na rozpočtu federace závislý. Konstatuji tedy, že česká vláda hovoří o vzájemném vymezení funkcí, a že je ochotna k demokratickému dialogu. Naproti tomu formulace z prohlášení federální vlády je nejen věcně nesprávná, ale hlavně zbytečně konfrontační.

Klub poslanců Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko vyslovuje proto jen podmíněný souhlas nebo podmíněnou podporu vládnímu prohlášení, uplatní i některé další připomínky a doufá, že se tedy v onom scénáři, který je navrhován z výborů pro plán a rozpočet skutečně dostane najevo ta podstata či vědomí občanů, že státní rozpočet bude měřit všem stejně. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. O slovo sa pred prestávkou prihlásil pán poslanec Móric, člen predsedníctva Federálneho zhromaždenia. Udeľujem mu teraz slovo.

Poslanec SN V. Móric: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, keď som sa pripravoval na toto vystúpenie, tak predložené programové vyhlásenie mi po prvom prečítaní tak trochu pripomínalo vstup, že už klasici marxizmu - leninizmu si mysleli, že cesta ku komunizme bude radostná, ale že to bude taká sranda, to si nemyslel nikto. Všetko sa mi to tu zdalo jednoduché a radostné. Bolo mi však potom oznámené, že programové vyhlásenie má byť len filozofiou. Dobre, táto filozofia je radostná a čaká nás tvrdá práca. Dobre teda, ide o to, aby táto filozofia mala aj zmysel.

Rozvoj spoločnosti je podmieňovaný zvyšovaním slobody človeka po stránke ekonomickej, politickej a morálno-kultúrnej. Sloboda nie je schopnosť robiť čo chceme, ale to, čo je správne vo svetle rozumu a vo svetle zákonov. (Tak hovoria Američania.) Dá sa povedať, že politicky sme sa osamostatnili, oslobodili, ale potrebujeme sa oslobodiť aj ekonomicky. Znamená to, že sa musíme oslobodiť aj od chudoby. To je tiež forma zotročenia, pretože rozvíjajúca sa slobodná ekonomika je nevyhnutným predpokladom demokracie. Ak niekto nevie vybudovať rozvinutú a rozvíjajúcu sa ekonomiku, potom nefunguje ani demokracia. Vidíme to v rade štátov.

Zastupujem tu 500 tisíc našich voličov, a z tohto aspektu to hovorím pred vami.

Vážené dámy a páni, ako predstaviteľ rovnoprávneho národa nemôžem súhlasiť s tým, aby Slovensko bolo v niektorých aspektoch hospodárskej činnosti iba príveskom. Prejavuje sa to hlavne v nasledujúcich oblastiach: bankovníctvo, zahraničný obchod a devízy.

V oblasti bankovníctva sa ráta s jedinou emisnou bankou. Nadarmo budú existovať dva národné rozpočty, ak nebudú existovať dva nástroje vydávania peňazí - dve emisné banky. Preto je treba zriadiť na Slovensku emisnú banku. Tieto dve emisné centrá po vzájomnej dohode vydajú potrebný počet peňazí. Preto musí byť emisná činnosť v rámci republík konštituovaná kvalitatívne novým spôsobom, o princípe ktorého hovoril aj náš pán prezident, a to takým, ktorý bude zodpovedať a napomáhať samosprávnemu rozvoju obci na Slovensku a v Čechách.

Ako je vidieť z programového vyhlásenia, tvrdí sa, že je potrebné posilniť národné republiky, ale na druhej strane zdroje na rozpočet a vydávanie peňazí bude mať federálna vláda.

Pokiaľ sa týka obchodu, osobne nepoznám zahraničný ani vnútorný obchod. Poznám len obchod dobrý a zlý. Ide o to, aby sa výrobok vyrobil a najlepšie predal. Zatiaľ sa nám zdá, že ministerstvo zahraničného obchodu je úrad na rozdeľovanie nedostatkového tovaru. Vo Francúzsku by sa zdalo nenormálne, aby si podnikateľ, idúci si kúpiť nejaké zariadenie z Holandska, pýtal si na to najprv povolenie od nejakého ministerstva zahraničného obchodu.

Je potrebné, aby vláda jasne určila, ako mieni previesť kompetencie z tohto ministerstva na národné ministerstvá obchodu a v akom čase.

Hovorí sa o pomoci Slovensku aj zo zahraničia. Hovorí sa o podpore peniazmi. Nehovorím, že ich nepotrebujeme. Dámy a páni, ale takáto pomoc sa dáva žobrákovi, duševne alebo telesne zaostalému. My však máme zdravé ruky a zdravý rozum. V prvom rade Slovensko potrebuje kontakty, najmä kontakty so svetom bez medzistupňa.

K otázke devíz. Môže vzniknúť zaujímavá situácia. Podnik svoje získané devízy predá, ale môže sa stať, že ich nekúpi, alebo kúpi vplyvom inflácie za cenu vyššiu než ich predal. Je potrebné, aby bolo určené, že podnik devízy, ktoré predal, musí v prípade potreby dostať kúpiť. Je dôležité zákonom priznať neodňatelné právo na osobnú ekonomickú iniciatívu. Ide o to, aby každý z nás mal právo založiť si vlastný podnik (toto právo nepochádza od štátu, ale od Boha, pochádza z našej podstaty). Ak sa prizná toto právo, potom je potrebné umožniť jednoducho a rýchlo, ľahko sa zaregistrovať ako súkromná spoločnosť, tak, ako je to napr. v Amerike či Hongkongu. Ideálne by bolo zaregistrovať sa dajme tomu, poštou za 500 korún a odpoveď by sme dostali za 14 dní. Až potom, keď je zaregistrovaný podnik, môže si totiž dovoliť požičať peniaze - tzn. aby bol zabezpečený, než skrachuje. Je totiž dôležité mať možnosť pokúšať sa a zlyhať. Ale pritom nezruinovať vlastnú rodinu. U nás je veľa podnikov, ktoré sú ilegálne. Štát si v tom musí čim skôr urobiť poriadok. Je potrebné, aby vláda zakladala úverové inštitúcie, ktoré by boli prístupné chudobným, alebo, ak chcete, tým, čo si nenahrabali za totality.

V trhovej ekonomike sú úvery potrebné, pretože ak človek má nápad, ešte nič nevyrobil a nevytvoril. A kým to nevytvoril, nebude mať peniaze. Preto je potrebné požičať si peniaze, požičať peniaze chudobným ľuďom, aby mohli začať podnikať, aby mohli rozvíjať svoj talent.

V tejto súvislosti mi dovoľte pripomenúť, že v Poľsku vyslovili obavy z toho, že ak predajú niektoré továrne robotníkom, alebo vedeniu továrne, vo výhode bude vedenie, pretože si môže kúpiť viac podielov. Ale to sú práve ti predstavitelia totality, ktorí nás doviedli na pokraj katastrofy.

Žiadame informačnú politiku presunúť na republiky. Toto umožní lepšie informovať svet o nás, ale i nás doma o sebe navzájom. Na druhej strane musia národné vlády zabezpečiť nezávislosť t elevízie, rozhlasu a tlačovej kancelárie od vlády a tým aj od strany. Navrhujeme zriadiť pri vláde akúsi radu, ktorá by pozostávala zo zástupcov jednotlivých strán, ktoré sú zastúpené v republikových parlamentoch. Tým sa obmedzí podriadenosť masmédií vláde a jednotlivým stranám.

V americkej ústave je napísané, že všetci ľudia na svete boli stvorení ako rovní a od svojho stvoriteľa dostali isté neodňatelné práva. Medzi nimi sú právo na život, slobodu a hľadanie šťastia. Šťastie hľadajú mladí i starí, hľadajú študenti i dôchodcovia. To, že sme mohli byť slobodne zvolení do tohoto úradu, to začali naši študenti. Programové vyhlásenie vlády nehovorí nič konkrétne o vzrastajúcom probléme zamestnanosti mladých ľudí a zabezpečení ich životného minima. Hovorí sa ten o zabezpečení životného minima dôchodcov. Páni a dámy, ale veľká väčšina dnešných dôchodcov mala minimum vlastne celý život. Pýtam sa, čo to je minimum? Môj otec, stolár, ktorý celý život tvrdo a poctivo pracoval, má nejaký dôchodok. Al e jeden vyučený krajčír, ktorý doviedol túto spoločnosť na okraj krachu, ktorý celý život nič dobrého nespravil, vraj ani sako dobre ušiť nevedeť, ten má zaručený trojnásobný dôchodok ako má môj otec!

Pán poslanec Zeman hovoril, že vláda už 3krát sľubovala spracovať scenár nášho rozvoja. Doteraz sa tak nestalo. V diskusii boli vyslovené oprávnené požiadavky, ktoré môžu zmeniť podstatu znenia. Navrhujem, aby tieto boli zapracované do scenára a až takto bolo programové vyhlásenie prijímané.

Osobne si cením prejav nášho pána prezidenta v tomto dome. Bolo z neho vidno, že si nás cení a že nás má za svojich partnerov. Bol by som rád, aby som to isté mohol povedať o našej vláde. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánovi poslancovi Móricovi.

Teraz vyhlasujem 20 minútovú prestávku a po nej ako prvý vystúpi pán poslanec Niedoba.

(Jednání přerušeno v 15.42 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.00 hodin.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Prosím poslancov, aby zaujali miesta, budeme pokračovať v rokovaní. Prosím poslanca Sokola, ktorý chce predniesť technickú poznámku.

Místopředseda SN J. Sokol: Vážené poslankyně, vážení poslanci, z iniciativy Klubu poslanců VPN a OF bychom rádi vytvořili parlamentní komisi na zlepšení podmínek naší vlastní činnosti zde a na racionalizaci fungování parlamentu jako celku. Týká se to asi šesti okruhů témat, počínaje ubytováním poslanců přes služby pro poslance, fungování kanceláře, využití počítačů v této budově až po koncepci fungování parlamentu jako celku.

Tuto komisi chceme vytvořit nejdříve jako neformální seskupení a ti z vás, kteří mají o činnost v této skupině zájem, máte na to čas a máte v této oblasti nějakou vlastní zkušenost nebo kompetenci, zdržte se po skončení plenární schůze zde v sále a zkusíme udělat první rozvrh činnosti komise.

Poslanec SL M. Pohanka: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené předsednictvo, paní poslankyně a páni poslanci! Také já se velice ostýchám promluvit v tomto shromáždění, které reprezentuje vůli lidu a je složeno z nejlepších jeho představitelů. Sebe v to nepočítám, mám pocit, že jsem se tu ocitl podivnou náhodou a myslím, že mám daleko větší právo na trému a ostych, než pan Jiří Ruml, jehož jméno je všeobecně známé a jehož osobnost se těší všeobecné úctě.

V posledních dvaceti letech jsem pracoval jako soudce okresního soudu a cítím se zavázán svým bývalým kolegům vystoupit zde alespoň s poznámkou a jednoznačně podpořit vše, co zde k otázce očisty a prestiže v soudnictví řekl poslanec dr. Stome.

Domnívám se, že minulí režim úmyslně deptal soudce nedůstojným postavením, přetížeností a špatnými pracovními podmínkami, aby je zbavil sebevědomí a učinil je, poslušnými. Přitom podle mého názoru postavení soudce z hlediska nezávislosti by bylo možno brát jako míru občanských svobod v té které společnosti vůbec. Na druhé straně, podobným indikátorem demokracie a kulturnosti může být i postavení vězně. Ani jedno ani druhé u nás nestálo za nic, jestliže se něco zlepšilo k lepšímu v posledních měsících, pak to bylo spíš to druhé, tedy postavení vězňů.

Když jsem se loučil se svými bývalými kolegy, byla situace taková, že místo posílení dalšími soudci k řízení podle zákona o soudní rehabilitaci, hodlalo změnit zaměstnání a odejít od soudu tolik dalších soudců, že provoz byl ohrožen, musel by se zřejmě zastavit. Mimochodem onen rehabilitační zákon si museli soudci oxeroxovat přesto, že je už z 23. dubna. Snažil jsem se je svou autoritou nově zvoleného poslance přesvědčit, že návrat společnosti k normálu, který je naším cílem, cílem této revoluce, se musí výrazně projevit právě v postavení soudce, které je všude v normálním světě spojeno s velkou prestiží a také s velmi slušným hmotným postavením. Podobně u nás za první republiky byl soudce nejlépe placeným, a také nejsvobodnějším a zcela nezávislým státním úředníkem, který např. nebyl vázán dodržováním pracovní doby. Nevím, zda se mi podařilo je přesvědčit, ale jsem vděčen dr. Stomemu, že na tento problém upozornil. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz pozývam pána poslanca Niedobu, hnutia Spolužitie, aby predniesol svoj príspevok.

Poslanec SL V. Niedoba: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, po důkladnějším seznámení se s obsahem programového prohlášení vlády musím konstatovat, že programově je velmi obsáhlé a pro široké vrstvy obyvatelstva ohromující. Veliké množství problémů je určitě ovlivněno dvouletým obdobím, za kterých chce vláda dovést stát do společné Evropy. V programu mně ale schází časové rozdělení problémů ve smyslu priority. Při takovém množství problémů je nutno rozlišovat ty, které je třeba řešit okamžitě a které následovně.

Jsem poslancem za politické hnutí Koexistence - soužití, polské národnosti a podle jednacího řádu Federálního shromáždění mně přísluší mluvit v dialektice své národnosti. V rámci časových a finančních úspor budu mluvit česky.

Chtěl bych se teď vyjádřit k otázkám souvisejícím s programem našeho hnutí a týkající se programového prohlášení vlády. V programu politického hnutí Koexistence - soužití je kromě problematiky národnostních menšin věnovaná pozornost otázkám hospodářským, ekonomickým, osvětovým a kulturnímu životu na úrovni obcí, měst a mikroregionů. Je to problematika pokud ne stejná, tak alespoň podobná většiny evropských států. Základ řešení této problematiky vidím v důsledné realizaci přijatých dokumentů počínaje Všeobecnou deklaraci lidských práv až po nedávno skončenou konferenci o lidské dimenzi v Kodani.

Chtěl bych připomenout, že sametová revoluce byla výsledkem dlouhodobého boje disidentů za dodržení lidských práv v našem státě. Dřívější vedení státu nemělo zájem na seznámení široké veřejnosti s mezinárodními dokumenty o lidských právech. V programovém prohlášení vlády postrádám větší zodpovědnost za výchovu společnosti a nové generace v duchu mezinárodních lidských práv. Domnívám se, že to není jen otázka legislativy, jak je uvedeno v programu, ale především otázka osvěty, která by měla být zakotvena jak ve školních programech, tak v základních programech sdělovacích prostředků. V souvislosti s tím souhlasím s výzvou vlády k větší vzájemné toleranci všech náboženských konfesí, národnostních a etnických skupin žijících v naší vlasti. Předpokládám, že tato výzva je rovněž adresována Čechům a Slovákům.

K programu zahraniční politiky si dovolím položit otázku týkající se pohraničního styku s Polskem. Zatímco vláda národního porozumění ve velmi krátké době zajistila otevření hranic do Rakouska a SRN, nedošlo k obnovení konvence o malém pohraničním styku s Polskem. Víme, že konvence byla jednostranně přerušena československou stranou v prosinci roku 1980 jako opatření proti pronikání ideologie Solidarity na území Československa. Důvod pominul, avšak opatření zůstala v platnosti. Jak se zdá, příslušní odborní pracovníci nejsou sto pochopit rozdíl mezi malým pohraničním stykem a všeobecným turistickým ruchem. Ptám se, jak a kde nová vláda hodlá tuto problematiku vyřešit. V minulosti jsme byli často svědky manifestace velkého přátelství mezi národy mimo jiné i mezi Československem a Polskem. Dnes bych chtěl apelovat na vlády obou států, aby místo formálního přátelství se pokusily o utváření dobrých sousedských vztahů mezi oběma státy.

Navrhuji, aby pro konstruktivní řešení zmíněného problému, ale i dalších otázek spojených s čs.-polskými vztahy byla utvořena společná meziparlamentní komise složená z poslanců FS a polského Sejmu. Zahájení práce této komise je nutné rovněž z toho důvodu, aby byla místa v dějinách obou států byla co nejdříve objasněna a tím zamezeno šíření dalších nedorozumění.

Vážená vládo, jako jeden z mála dělníků, kteří zasedají v tomto parlamentu, neměl jsem bohužel čas konzultovat programové prohlášení vlády s větším počtem občanů a odborníků. Doufám, že moje připomínky k tomuto závažnému dokumentu, jako je programové prohlášení vlády budou vzaty v úvahu. Děkuji za pozornost.