Plnou podporu vyjadřujeme záměrům
vlády v mezinárodní ekologické politice,
která by navazovala a zásadně rozvíjela
iniciativy a kroky, které v tomto směru učinily
vlády minulé, zejména po r. 1985.
Při rozpracování přístupu vlády
k jednotlivým zemím pokládáme také
za nutné přihlédnout k napětí
ve vztazích Sever - Jih, jehož další nárůst
by mohl destabilizovat celý světový vývoj.
ČSFR by se měla připravit i na větší pohyb cizích státních příslušníků na našem území. Na to by mělo reagovat naše zákonodárství včetně vytvoření příslušných institucí
(nebo možná lépe řečeno institutů
- jako je politický azyl a celá řada dalších).
Mnoho se také bude muset udělat při výchově
k větší toleranci, národnostní
a rasové snášenlivosti.
Vláda - podle našeho názoru - správně
zdůrazňuje, že zahraniční politika
nemůže být jen záležitostí
státních orgánů, ale i politických
stran, společenských a zájmových organizaci
a občanů vůbec a nebo, jak bývá
v posledním období tento fenomén nazýván
- lidové diplomacie, zkrátka konkrétních
masových, co možná běžných
kontaktů mezi lidmi různých států,
jsme proto toho názoru, že úkolem vlády
a československé zahraniční politiky
je také vytváření podmínek,
a to nejenom formálně právních, ale
zejména institucionálních a především
organizačně materiálních pro další
rozvoj takových kontaktů.
Domnívám se proto, že by bylo správné
dát vládě důvěru a čas,
aby mohla postupně vládní prohlášení
rozpracovat a konkretizovat. Aby parlament i občané
měli možnost se k nim vyjádřit. Pak
bude možné všechny případné
rozpaky vzniklé ať už z obav či nedostatku
informací jistě rozptýlit. Děkuji
vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Ledlovi. V rozprave teraz vystúpi
poslanec Stome. Pripraví sa poslanec Pánis.
Poslanec SN K. Stome: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové. Poněkud mne inspirovaly
k dnešnímu mému vystoupení diskusní
příspěvky, které v podstatě
naříkaly nad totalitou a direktivním řízením
a týmž dechem vyčítaly vládě,
že její programové prohlášení
je málo obsažné, málo detailní,
a že by v něm mělo být mnoho jiných
bodů.
Domnívám se, že vláda předložila
dost podrobný návrh k použití, a že
bychom se více měli věnovat zásadám
a méně podrobnostem. O tom je možno debatovat.
A ne o tom, jaké detaily tam ještě scházejí.
Zásadní nářky byly na to, zda tržní
hospodářství neznamená ztrátu
sociálních jistot. Můžeme si to obrazně
představit tak, zda chceme žít v kleci s přísunem
potravy jako v zoologické zahradě nebo s omezeným
výběhem - subvencováni jako na safari, anebo
zda chceme běhat ve volné přírodě.
Samozřejmě první dva modely vyžadují
sponzora, tedy někoho, kdo by nás krmil a kdo by
se vůbec nějakým způsobem staral o
to, abychom přežili.
Nedomnívám se, že taková situace existuje.
Domnívám se, že požadavek hospodařit
neznamená požadavek ztráty sociálních
jistot. Požadavek hospodařit je ve vládním
programu vyjádřen na straně 5 a chce volný
pohyb výrobků, peněz a pracovních
sil. Jistoty z dřívějška, jak plyne
z ekonomického rozboru, jsme měli pouze 3: hospodářské
živoření, otrávené potraviny
a špatné životní prostředí.
Ptáme se, zda se nezapomnělo na důchodce
a invalidy. Vládní program o tom hovoří
na straně 10, 11 a 12. Důchody se zvyšují
od října 1990 a dále pravidelně tak,
aby měly reálnou kupní sílu.
Pokud jde o zdravotně postižené občany,
vláda proponuje neghetizaci, ale integraci - tzn. začlenit
přiměřeně pracovně i společensky
zdravotně postižené občany. A je to
otázka důležitá nejenom ze sociálního
pohledu, ale i z pohledu garance pro každého z nás,
protože do této pozice se každý z nás
může dostat zítra, pozítří
a kdykoli jindy.
Stát dokonce říká, jak toto zajišťuje.
Především všem hodlá zajistit minimální
životní podmínky formou oddělení
fondu sociálního zabezpečení od státního
rozpočtu a umožní každému, aby
si zvolil své zabezpečení na stáří
či při ztrátě pracovních schopností.
Já se domnívám, že málo byla
akceptována tato poslední pasáž sociálního
programu vlády, že totiž se umožňuje,
aby člověk i výše, než odpovídá
jeho příjmu, se mohl zabezpečit na stáří,
jinak řečeno, může mít důchod
vyšší, než by se vypočítal
z jeho pouhé mzdy, a to je součástí
vládního programu. Nemusím spotřebovat
vše, co jsem vydělal, teď, v produktivním
věku, ale mohu si to ušetřit napříště.
Další bod je správa státu. Zde na to
zaznělo více narážek a já se
domnívám, že tomuto bodu bychom měli
věnovat pozornost.
Na straně šest říká vládní
program, že chce odstranit přílišný
centralismus při řízení celé
státní správy. V dalších bodech
však již opravdu předpokládá, že
bude trvat takové soustátí, jaké trvá,
a to i v oboru státní správy. Já se
domnívám, že bychom měli zde provést
pilnou úvahu, která souvisí nejen se státní
správou, ale i s politickým uspořádáním,
a prostudovat vazby na historicky vzniklá území.
Souvisí to i s pravdou, o které jsme hovořili
v politice již vícekrát. Musí nás
zarazit, že Československá republika zanikla
v roce 1939 tím, že vznikl Slovenský štát
a o pár hodin později dalšího dne protektorát
Böhmen und Mähren, a že jaksi se do dneška
z historických učebnic ztratila Podkarpatská
Rus, která tvořila čtvrté státní
území, o které vlastně nevíme,
jak ten stát vlastně zanikl, když ze čtyř
státních území zanikla tři
a nevíme, co se stalo s tím čtvrtým.
Faktem je, že na Podkarpatské Rusi probíhal
tehdy vojenský odpor.
Já se domnívám, že i z těchto
důvodů bychom se měli zabývat ve vládním
programu možnosti, že struktura státu může
vypadat jinak i v oblasti státní správy,
než jsme zatím předpokládali.
Další příspěvek zazněl
ohledně monopolu sdělovacích prostředků.
Je třeba rozbít monopol na sdělovací
prostředky, neboť tak do Evropy vstoupit nemůžeme
a nemůžeme si vybrat to, co je nejlepší.
Na druhé straně ale správu frekvencí
asi státu budeme muset nechat, neboť frekvence je
fyzikální jednotka asi jako centimetr na metru a
musí se přidělit, kterou frekvenci která
stanice bude mít, neboť jinak by vysílaly dvě
na téže frekvenci. Je to dáno i mezinárodními
úpravami.
Poslední dobou se vyskytly potíže v řešení
soužití na základě a národnostních
a národních odlišností. V tomto směru
se domnívám, že bychom měli podpořit
vytvoření výboru, o kterém byla řeč.
Pokud jde o bezpečnost a suverenitu státu, nemůžeme
být bezpečni, pokud zde je cizí armáda.
Parlament se svými orgány již usnesl na tom,
že budeme pokračovat v činnosti pro odchod
sovětských vojsk a ten odchod má probíhat
podle předem schváleného harmonogramu. S
tím souvisí otázka bezpečnosti. Chtěl
upozornit, že bezpečnost vnitřní i vnější
by se měla řídit dvěma hesly: především
heslem očisty a za druhé heslem prestiže. Měli
bychom si uvědomit, že armáda je naše
a bezpečnost je naše, podle toho se k nim chovat,
chceme-li mít uvnitř státu nekriminální
sféru a vně státu abychom byli dostatečně
reprezentativní pro odzbrojování v Evropě,
byť i to zní paradoxně.
Domnívám se, že by nebylo od věci, kdybychom
se očistám těchto sborů jako parlament
věnovali, a to jak zevnitř resortů, tak i
vně, to znamená od nás do resortu.
Pominutou otázkou pravděpodobně proto, že
justice je záležitostí národních
vlád, se v programu vlády jeví otázka
soudnictví.
Domnívám se, že o soudnictví platí
s plnou měrou to, co jsem řekl o bezpečnostních
sborech: prestiž a očista. Nemůžeme vybudovat
právní stát, pokud naši soudci budou
placeni tak, jak jsou. A neváhám říci,
že jsou placeni mizerně a nedůstojně
a pokud mají na sobě takové náklady
práce, jako mají. Československý soudce
je nejzaměstnanější soudce na světě,
výkony, podle kterých jsou soudci posuzováni
a které jim jsou dávány za povinnost vykonávat,
jsou analogické výkony, jakými se měří
výkony v továrnách a s tím nemůže
žádný demokratický stát souhlasit.
Soudy nemají prostory, soudy nemají platy a co nemají
soudy zejména, nemají ani natištěné
zákony. Já se domnívám, že bychom
se měli hned teď, co nejdříve podívat
na to, jak je možné, že tak jednoduchý
technický úkon, který svede řada vydavatelství,
totiž vydat text zákona, je nepřekonatelnou
překážkou pro tiskárnu, která
soudcům neumožní, aby předpis, podle
kterého mají od 1. 7. pracovat, dostaly aspoň
do ruky. Pokud nebudeme mít tyto základní
otázky v soudnictví vyřešeny, nemůžeme
hovořit o soudní prestiži, nemůžeme
hovořit o právním státě.
Konec konců ale shrneme-li vládní prohlášení,
které podle mého soudu mělo být podle
evropských zvyklostí ještě mnohem a
mnohem stručnější, domnívám
se, že vládě můžeme dát
absolutorium. Já vám děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Stomemu. Prosím pána
Pánisa, pripraví sa poslanec Bohumil Doležal.
Poslanec SN S. Pánis: Vážené predsedníctvo,
vážení poslanci a poslankyne, už pán
Zeman tu spomínal, že máme byť zodpovední
voči svojim voličom a programové vyhlásenia
boli takým hlavným krédom toho, s čím
sme išli do volieb, z čoho sa máme zodpovedať
našim voličom; to by malo byť ústrednou
doménou toho, s čím predstupujeme pred toto
skutočne vážne zhromaždenie.
Už celých 72 rokov žije národ slovenský
a český v spoločnom štáte. Vždy
to bolo však iba centralistické presadzovanie názorov
z jedného miesta pre oba naše národy, či
už buržoázneho alebo komunistického charakteru.
Máme historickú príležitosť v našej
mladej a krehkej demokraticky rodiacej sa spoločnosti,
aby obidva národy skutočne v bratskej láske
žili vedľa seba v jednej spoločnosti, v ktorej
však zodpovednosť budú niesť v prevažnej
časti republikové parlamenty jednotlivých
národov.
V ostatnom čase sa neustále hovorí o Európskom
dome. Navrhujem, aby sme si takýto Európsky dom
vyskúšali najskôr v našej spoločnosti.
Jednoduchosť tohto projektu je vo väčšej
dôvere v právomoci vlády jednotlivých
republík. Tým sa zvýši riadiaca schopnosť
a operatívnosť pri riešení problémov
v tej - ktorej republike, v kladení dôrazu na špecifiká,
ktoré sa v nich vyskytujú. Vyhneme sa tak v budúcnosti
nedorozumeniam, keď čiste špecifické problémy
Slovenska by bol riešil predstaviteľ Čiech, tak
ako sa to stalo v nedávnej minulosti. Tento návrh
má svoj vklad aj v tom, že v rámci trhovej
ekonomiky sa rozvinie prirodzená súťaživosť
aj bez ustanovenia nejakého podobného ministerstva,
ktorého opodstatnenosť v rámci trhového
hospodárenia sa zdá byt zbytočná.
Skutočná demokracia musí dať bez omedovania
možnosť vládam jednotlivých republík
byť zodpovednými za svoju činnosť. Nemusíme
sa veľmi namáhať pri hľadaní vo svete.
Veď práve tak uznávanej demokracii v USA, ktoré
sú pod jednou politickou strechou, sa odlišnosť
medzi jednotlivými štátmi projevuje ešte
v rozdielnosti povolenej maximálnej rýchlosti na
cestách a vidíte, už 200 rokov si pekne spolužívajú,
obchodujú a spolupracujú, hoci je tam množstvo
národností z celého sveta. Preto je potrebné
presunúť kompetentnosť národnej vlády,
či už v ekonomických, bezpečnostných,
branných a kultúrnych, sociálnych a rovnako
i národných otázkach. Preto považujem
za neopodstatnený návrh na vytvorenie komisie pre
národnostné otázky na federálnej úrovni
a návrh - neviem, či som tomu dobre rozumel - z
kultúrneho a sociálneho výboru - bola tu
vraj požiadavka, ktorý bol odsúhlasený
v diskusii s poslancami z tohto výboru, bolo to dosť
nezrozumiteľné - a navrhujem, aby sa táto otázka
ešte raz na tomto výbore prehodnotila, pretože
zamieňať si otázku rómskeho charakteru
s národnostným charakterom je veľmi povážlivé
a keď sa chceme touto otázkou zaoberať, je tu
predstaviteľ Rómov, ktorého by sme si mali
na tento výbor prizvať a prehodnotiť to tam.
Súčasne mám výhrady k vládnemu
monopolu masovokomunikačných prostriedkov, ktorými
sú tlač, rozhlas a televízia, ktoré
by mali byť nezávislé. Navrhujem však,
aby štrukturálne vysielanie malo možnosť
vysielacích časov pre národné orgány
jednotlivých republík, aj pre federálne orgány.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Prosím poslanca Doležala, pripraví
sa poslankyňa Andelová. S faktickou poznámkou
sa prihlásil poslanec Rašev a poslanec Adam.
Poslanec SN P. Rašev: Dámy a páni, rád
by som napravil vetu pána poslanca z výboru sociálneho
a kultúrneho. Poslanci, ktorí pracujú v tomto
výbore vedeli, čo schválili. Zrejme pán
poslanec Pánis tomu nerozumel, pretože nebol na rokovaní
tohoto výboru.
Poslanec SN G. Adam: Vážení páni a dámy,
vážení poslanci, som členom kultúrnej
a sociálnej komisie a bol som pri tom, keď sa rokovalo
o vytvorení tohoto výboru a súhlasil som
s tým.
Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, program, s nímž
nová vláda předstupuje před Federální
shromáždění se vyznačuje snahou
spojit radikální politickou a ekonomickou reformu
s minimalizaci dopadu těchto reforem na obyvatelstvo. Nechám
stranou otázku, na kolik je toto spojení vnitřně
přesvědčivé, necítím
rovněž stranou zjevné slabiny tohoto prohlášení,
jako je např. malá pozornost národnostním
problémům (vláda se tu v podstatě
omezuje na výzvu ke vzájemné toleranci),
nebo nedůslednost v oblasti občanských práv
a svobod (v nejvýznamnějších sdělovacích
prostředcích má být zachován
státní monopol). Naším úkolem
není přece pouze zvážit, na kolik důsledné
a celistvé je vládní prohlášení,
ale na kolik personální složení vlády
vůbec skýtá záruky proto, že
dokáže v hlavních bodech uskutečnit
nějaký rozumný program.
Jedna věc je totiž teorie a proklamace, a druhá,
co se pak v této zemi opravdu děje. V sedmi měsících,
které uplynuly od naší pokojné revoluce,
jsme svědky narážející dvoukolejnosti.
Z teorie a proklamací se do každodenního života
občanů promítlo jen velmi málo. Chvatně
přijaté hospodářské zákony
nevytvořily prostory pro rozvoj soukromé iniciativy
tam, kde ji nejvíce postrádáme, to znamená
ve službách, řemeslech a v drobném podnikání.
Ve velkých podnicích vládne nadále
průmyslová a zemědělská mafie.
Částečně se snad odpolitizovala, vede
obranářskou taktiku, ale tam, kde jsou ohroženy
její základní zájmy, dokáže
se stále ještě účinně
hájit.
Dosavadní realizace ekonomické reformy vzbuzuje
dojem, že se zároveň uskutečňují
přinejmenším dvě její koncepce,
které spolu nijak nesouvisejí. Je tu velké
nebezpečí, že se počáteční
důvěra veřejnosti změní v rozčarování,
pasivitu a nakonec i v odpor právě v době,
kdy se chystáme na komunální volby, jež
mají s konečnou platností rozhodnout o nezvratnosti
cesty nastoupené v listopadu. Nebezpečí o
to silnější, že se nyní začíná
pomalu vyplňovat mezinárodně politické
vakuum, závětří, v němž
jsme se mohli v klidu soustředit na naše vnitřní
problémy a v zahraniční politice se věnovat
ušlechtilé iniciativě v otázkách,
které jsou sice samy o sobě vážné,
ale jejich souvislost s našimi vlastními státními
a národními zájmy není nijak bezprostřední.
Původní představa těch, kteří
za minulého režimu usilovali o demokracii naší
společnosti, vyžaduje korektur. Domněnka, že
totalitní moc je jen zpuchřelou nádobou,
která drží pohromadě tekutinu toužící
rozlít se do svobody, se nepotvrdila. Poté, co se
nádoba loňského roku rozpadla, ukázalo
se bohužel, že tekutina za čtyřicet let
zrosolovatěla, změnila se v něco jako puding,
třese se, různě se deformuje, ale v hlavních
obrysech stále ještě zachovává
tvar, který ji vtiskla dlouholetá nadvláda
totality. Je to zarmucující pohled. Bude tato nová
vláda schopna něco s tím udělat? Jsou
v ní na velmi významných místech,
totiž v osobě ministerského předsedy,
zastoupeny zbytky nomenklatury, dále v osobě ministra
obrany zbytky mocenského aparátu. Objevily se signály
toho, že na sice nižších, ale velmi významných
místech, se mají dostat ke slovu i zástupci
privilegovaných seskupení totalitního hospodářství.
Poslanci liberálně demokratické strany stojí
tak před určitým dilematem. Nemyslíme
si, že bychom se měli vrátit ke kádrování
a ignorovat dobrou vůli všech, kteří
se chtějí zapojit do procesu politické a
hospodářské obnovy naší země.
Domníváme se pouze, že politických a
odborných zkušeností např. pánů
Čalfy a Vacka by bylo možno využít i méně
riskantním způsobem než tím, že
se jim svěří tak exponované státní
funkce zrovna v době, kdy jde v pravém smyslu o
všechno. Domníváme se, složení
nové vlády je málo důstojným
kompromisem mezi demokracií a starým pořádkem.
Je pro nás velmi obtížné dát
důvěru vládě takto sestavené.
Chceme samozřejmě respektovat zájmy hnutí,
na jehož kandidátce jsme se dostali do parlamentu
a musíme brát v úvahu i autoritu prezidenta
republiky, který se za osobnosti, jež jsou předmětem
sporu, jednoznačně postavit. Cítíme
se ovšem vázáni důvěrou voličů,
kterým především vděčíme
za svoje mandáty.
Tolik na bližší vysvětlení, proč
se hlasování o důvěře vládě
já a poslanec Mandler zdržíme. Děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Doležalovi. Teraz vystúpi
poslankyňa Oľga Andelová, pripraví sa
poslanec Muška.
Poslankyně SL O. Andelová: Vážené
predsedníctvo, vážené poslankyne, vážení
poslanci. Vláda ČSFR predloženým programovým
vyhlásením si predsavzala realizovať veľmi
zložitý ekonomicko sociálny manéver
s cieľom dosiahnuť zásadnú zmenu vývoja
vo všetkých smeroch života našich národov
a národností. Avšak z hľadiska potrieb
slovenského národa v tomto programovom vyhlásení
absentuje mnoho dôležitých skutočností.
Ak chceme totiž niečo radikálne zmeniť,
v prvom rade musíme vytvoriť podmienky a prostriedky
pre realizáciu týchto zmien. Podmienky však
nie sú vytvorené a bohužiaľ, sa ani nevytvárajú.
Z programového vyhlásenia totiž nevyplýva
jednoznačná nadväznosť jednotlivých
krokov v časovej postupnosti a poradie dôležitosti
v jednotlivých oblastiach ekonomickej reformy. Je zarážajúce,
že sa neuvažuje s alternatívnymi postupmi realizácie
ekonomickej reformy a s možnosťou ich konzultácií
s odborníkmi i so širokou verejnosťou.
Keď celé programové vyhlásenie je veľmi
všeobecné a alibisticky koncipované, nemôžu
poslanci Federálneho zhromaždenia, ak na tom majú
skutočný záujem, vykonávať akt
konkrétnej kontroly plnenia úloh v jednotlivých
oblastiach jeho rcatizáčie.
Čiastkové úpravy právnych noriem a
zákonov, ako sú uvedené v prílohe
programového vyhlásenia, neumožňujú
globálne riešiť problémy, ktoré
vznikajú práve v období vákua a prechodu
od plánovaného hospodárstva k trhovému
mechanizmu.
Je žiadúce, aby ekonomická reforma jasne vymedzila
poradie prioritných krokov ako ucelených blokov
zmien v každej oblasti hospodárskej sféry.
Federálna vláda sa nemôže zbavovať
zodpovednosti za problémy vyplývajúce z minulého
a v nadväznosti na to i zo súčasného
prechodného obdobia. Silný draz sa v programovom
vyhlásení kladie na samosprávu obci a miest
ako i suverenitu národných republík. V súlade
s tým sa uvažuje s vytvorením republikových
štátnych rozpočtov, avšak nerešpektuje
sa postup navrhovaný slovenskou vládou v otázkach
tvorby federálneho rozpočtu s tým, že
federálny rozpočet sa bude tvoriť určitými
presunmi z rozpočtov republík.
Bariéru pre skutočnú samostatnosť národných
republík z hľadiska tvorby rozpočtu vidíme
i v snahe ponechať v pôsobnosti federácie strategické
odvetvia, akými nepochybne sú odvetvie palív,
energetiky, hutníctva, spojov a dopravy. Tieto strategické
odvetvia budú slúžiť federálnej
vláde ako nástroje hospodárskeho tlaku voči
národným republikám. Čiže v ekonomickej
oblasti v žiadnom prípade nemožno hovoriť
o skutočnej, ale len proklamovanej samostatnosti republík.
Tento moment nemení ani fakt, že by sa národným
republikám malo organizačne previesť riadenie
rezortov strojárstva, elektrotechniky, ťažby
a spracovania rúd. Treba si uvedomiť, že zmena
riadenia týchto rezortov vychádza zo snahy federálnej
vlády zbaviť sa zodpovednosti za problémy,
ktoré vznikli konverziou zbrojnej výroby, ťažbou
rúd a podobne. A to sa bude situácia ešte prudko
zhoršovať. Môžeme teda hovoriť o serióznom
riešení vzniklej situácie?