(Jednání opět zahájeno ve 14.03 hodin.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Dámy a páni, s technickou poznámkou ako prvý
sa prihlásil pán poslanec Šolc.
Poslanec SN J. Šolc: Dámy a pánové,
technická poznámka se týká změny
našeho programu. Vzhledem k tomu, že do diskuse je připraveno
ještě zhruba 16 diskutujících a někteří
další se zřejmě přihlásí
v průběhu, bude schůze komise, která
bude formulovat společný návrh, hned asi
deset minut po skončení naší společné
schůze. Předsednictvo dnes odpadá a bude
se konat zítra. Hodina bude ještě stanovena.
Skupina, která bude formulovat návrh, se sejde deset
minut po skončení v místnosti 026.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Šolcovi a teraz budeme
pokračovať v prerušenej rozprave k programovému
vyhláseniu vlády Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky. Ako prvý vystúpi pán poslanec
Jiří Ruml. Pripraví sa pán poslanec
Benda.
Poslanec SL J. Ruml: Pane předsedající, paní
a pánové, jsem trochu v rozpacích. Za svůj
život jsem psal pro mnohé lidi, mluvil jsem k mnohým
lidem v rozhlase i televizi, ale zde, ve Federálním
shromáždění, mluvím poprvé.
(Hlas z pléna: Podruhé.) Na plénu poprvé.
Tam to byla jenom taková poznámka. Ale jednou člověk
začít musí, takže budu mluvit tak, jako
bych nyní psal v Lidových novinách, kdybych
neseděl tady, ale seděl v redakci.
Možná, že se to bude zdát trochu od věci,
od programového prohlášení, ale nedělejme
si iluze. Naše veřejnost v těchto dnech nemluví
o programovém prohlášení. Naše
veřejnost včera mluvila především
o tom, že se u nás zdražuje - konečně
se říká správně zdražuje
a ne upravuje ceny, jak se to říkávalo dřív.
Veřejnost hovořila o tom, že některé
potraviny vůbec nejsou, i když jsou zdražené,
a veřejnost přemýšlí o tom, jak
to udělat příště, až zase
předem vyhlásíme zdražení - přitom
myslím, že je správné, že se to
vyhlásilo předem -aby se zásobila dopředu,
aby nezůstali bez jídla, jako ty poslední
čtyři víkendové dny. Možná
také přemýšlí o tom, zda je výhodné
nakupovat máslo a dávat ho do mrazáku, protože
třeba za nějaký čas zjistí,
že máslo je nepoživatelné. To je jedna
věc, o které se mluví mezi lidmi.
Druhá věc, o které se mluví od včerejška,
je causa Štěpán. Lidé se ptají,
zda rozsudek byl spravedlivý nebo nespravedlivý,
jestli dostal málo nebo moc a jestli u nás začaly
či nezačaly politické procesy. Já
samozřejmě nebudu brát justici, co její
jest. To je věc, kterou si musí rozhodnout ona sama.
Věřím, že jí bude rozhodovat
spravedlivě. Nechci také dělat panu Štěpánovi
obhájce, on má svého. Navíc se odvolal,
takže rozsudek nenabyl dosud právní moci. Ale
mám takový pocit, že to nebylo všechno
úplně správné a že jestliže
tato vláda se nazývá vládou národní
oběti, pak si myslím, že causa Štěpán
je proces komunistické oběti. Že totiž
na té lavici seděl pan Štěpán
- nemyslím, že za někoho jiného - ale
jen sám, ačkoliv tam měli sedět ještě
další. (Potlesk.) Když jsem rozebíral
důvody, pro které byl ve vazbě a pro které
byl souzen, musím říci, že překračování
pravomoci veřejného činitele se u nás
nedělalo jenom v říjnu 1988 a lednu l989.
Lidé se vyváželi do lesů mnohem dřív
než za pana Štěpána. Přitom zdůrazňuji,
že nemluvím na jeho obhajobu. Sedí zde mezi
námi lidé, kteří moc dobře
věděli, že takové věci se dějí,
že se vozí lidé do lesů, že se
tam nechají zbiti ležet a že se nechají
jít celou noc nebo dokonce několik dnů -
o tom by mohl mluvit pan Battěk, když v roce 1980
jeho a fotografa Ivana Kincla vyvezli na okraj Středočeského
kraje za Mladou Boleslav. Pan Battěk by mohl také
říci, že takové zákroky, které
dnes jsou souzeny, se děly mnohem dříve,
ještě než byl Štěpán ve funkci.
Nevím, zda pan Mohorita se pamatuje, že byl jedním
z pomocníků na plese železničářů,
pomocníků těch, kteří odsud
vynášeli poslance Battěka. A to máme
prostě na to koukat a máme si myslet co o tom? Že
odsoudíme Štěpána a všechno ostatní
zůstane nepotrestáno? (Potlesk.) Já samozřejmě
nejsem proto, aby se znovu rozpoutaly nějaké další
politické procesy, já jsem zásadně
proti politickým procesům, ale jsem také
proti tomu,aby se kriminalizovalo něco, co vlastně
v podtextu jakoby politicky zavánělo, čili,
prosím vás, chcete-li naplnit tento vládní
program a chceme-li do dvou let udělat základy budoucího
právního státu, pamatujme na to, že
se to neskonči jedním procesem s Miroslavem Štěpánem.
Co se stalo s komisí 17. listopadu? Lidé se mne
ptají a říkají, jaké výsledky
měla vlastně ta komise. Co jste došetřili?
A 17. listopadu tekla krev, bylo zmláceno mnoho set lidí,
mnoho set lidí bylo zraněno, mnoho set lidí
trpělo, někteří z nich budou trpět
až do konce svého života a my jsme dovedli odsoudit,
no spočítáte to na prstech jedné ruky,
kolik jsme jich odsoudili, ale vůbec to nejsou ti, kteří
byli iniciátory toho, ti zůstávají
anonymní. A to, že je někdo vyloučí
z komunistické strany, tím je nezbaví žádné
viny. Když Štěpán dostal čtyři
roky, kolik by měl dostat Jakeš, kolik by měl
dostat Indra, Hoffmann, Fojtík a další? (Potlesk.)
Abych to zakončil nějak konstruktivně: Myslím,
že je třeba obnovit nebo zcela znovu založit
komisi k došetření 17. listopadu a velice bedlivě
zkoumat proč a jak k tomu došlo, protože tu mezi
námi sedí lidé, kteří v té
době byli ve funkci, kde za to byli odpovědni. (Potlesk.)
Aby veřejnost byla s těmito výsledky seznámena,
a ne jenom v jednom časopise, aby se vůbec celé
to naše jednání neslo duchem veřejnosti.
Podívejte, případ pana doktora Bartončíka.
Mezi lidmi se proto říká: Vzdyť on vlastně
vyhrál. Bylo to sice odtajněno pro vás, ale
pro nás, pro veřejnost ne. Jaký je rozdíl
mezi Federálním shromážděním,
které jsme zvolili a mezi námi, kteří
máme právo vědět, jak to vlastně
je.
Čili, abych už úplně zakončil.
Chceme-li dělat právní stát, musíme
na všechny tyto věci dbát a pak tato vláda
bude mít nejen moji důvěru, ale bude mít
také důvěru veřejnosti. Děkuji
vám. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslanci Rumlovi. Chcem informovať Federálne
zhromaždenie i verejnosť, že predsedníctvo
Federálneho zhromaždenia i predsedníctva Snemovni
národov i Snemovni ľudu rozhodli obnoviť prácu
komisie pre vyšetrovanie udalostí 17. novembra. (Potlesk.)
Prosím nyní pana poslance Bendu, aby sa ujal slova.
Poslanec SL V. Benda: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové. Máme před sebou
programové prohlášení nové vlády.
Samozřejmě, může vzbuzovat rozpaky,
mohou vzbuzovat rozpaky některé věci, které
v tomto prohlášení jsou, ještě
více rozpaků patrně vzbuzuje řada
věcí, které tam chybí. Stejně
tak může vzbuzovat rozpaky třeba složení
nové vlády, první vlády po svobodných
volbách, kde mají drtivou většinu bývalí
komunisté. Ale kvůli to mu jsem sem nepředstoupil.
Byl jsem pověřen klubem poslanců Křesťansko
demokratické unie, abych pohovořil ke dvěma
konkrétním bodům programového prohlášení.
První je ze strany 38 tisku, který jsme dostali.
Týká se úřadu na ochranu ústavy
a demokracie. Tady se mluví o tom, že jeho ředitel
bude zodpovídat za výkonná své funkce
Federálnímu shromáždění.
My jsme ale minulý týden dostali do lavic návrh
zákona o úřadu na ochranu ústavy a
demokracie a tam se kromě jiného praví, že
ředitele jmenuje a odvolává prezident republiky
na návrh federální vlády. V tomto
případě zůstává naprosto
nevyjasněn poměr kompetencí federální
vlády, výkonné moci a Federálního
shromáždění.
Doporučuji tuto otázku vaši pozornosti, až
budete příští týden ve výborech
projednávat text návrhu zákona.
Ke druhé mé připomínce mi dovolte
poněkud obšírnější úvod.
Občané této země a poslanci tohoto
Federálního shromáždění
mohou být spokojeni nebo nespokojeni s volební kampaní
a průběhem voleb, s jejich výsledky, mohou
být spokojeni nebo nespokojeni se složením
federální a republikových vlád, se
složením federálního a republikového
parlamentu. Ale ať už spokojeni jsou či nejsou,
tak - myslím - je třeba spravedlivě uznat,
že všechny tyto orgány nějakým
způsobem obrážejí pluralitu naši
společnosti, že jsou to orgány vskutku demokratického
složení, byť ten nebo onen z nás by si
mohl myslet, že ten obraz by měl vypadat poněkud
jinak.
Jestliže však něco vzbuzuje vážné
pochybnosti o pluralitě a demokratických praktikách,
tak jsou to masové sdělovací prostředky,
především televize, rozhlas, popřípadě
ČTK. Tyto prostředky jsou zcela jednoznačné
ovládány jednou politickou skupinou, dokonce patrně
ani ne Občanským fórem či Veřejnosti
proti násilí jako celkem, ale určitou politickou
skupinou nebo určitým politickým proudem
uvnitř těchto politických hnutí a
velmi často i nevybíravým způsobem
prosazují jistou politickou linii.
Proto jsme tedy s napětím očekávali
od programového prohlášení federální
vlády, jaká opatření hodlá
vláda podniknout pro to, aby se tyto nejdůležitější
masové sdělovací prostředky staly
skutečně nezávislými, aby skutečně
odrážely politickou pluralitu.
Byli jsme zklamáni, žádné konkrétní
kroky v tomto směru programové prohlášení
vlády nenavrhuje, ač masově sdělovacím
prostředkům věnuje téměř
dvě stránky textu, jsou to strany 36 a 37 našeho
tisku. Naše zklamání se však změnilo
téměř v pobouření, když
jsme zjistili, že celý text vládního
prohlášení, pokud se týče těchto,
masových sdělovacích prostředků,
směřuje jednoznačně k posilnění
a udržení monopolu vlády nad nimi. Konkrétně
cituje větu ze strany 37:,,Stát si ponechává
monopol správy rozhlasových a televizních
frekvencí, které jsou národním majetkem."
Tato věta není jen politickým problémem.
Tato věta je problémem zákonným, poněvadž
vaši předchůdci, kteří seděli
ve Federálním shromáždění
v minulém období, schválili v dubnu tohoto
roku (nemýlím-li se) ústavní zákon
(hlavně o majetkových záležitostech),
který jasně vymezuje, které předměty
nebo které věci jsou ze zákona, z ústavy,
nezcizitelným státním nebo národním
majetkem. Patří tam lesy, voda, nerostné
bohatství atd. Televize, ani nic podobného (přesto,
že se o tom dlouho diskutovalo), nebyla mezi tento nezcizitelný
národní majetek zařazena.
Navíc v dalším odstavci tohoto ústavního
zákona se praví, že právo rozšířit
na jiné oblasti nezcizitelný národní
majetek má výlučně Federální
shromáždění.
Vláda tedy tímto svým strohým konstatováním,
že něco je národním majetkem a následujícími
úvahami, které z tohoto konstatování
vyvozuje, opustila půdu platné ústavy a prejudikuje
nebo vnucuje Federálnímu shromáždění
něco, co je výsostným právem jen tohoto
shromáždění. Proto se musíme
jako poslanci Křesťansko-demokratické unie
ohradit proti celé této pasáži o masových
sdělovacích prostředcích a žádat
příslušného představitele vlády,
aby podal vysvětlení nebo uvedl na pravou míru
tuto část prohlášení, která
odporuje platné ústavě. Pokud se tak nestane,
pokud vláda bude trvat na přesném znění
těchto pasáží, tak pro poslance Křesťansko-demokratické
unie bude patrně velmi obtížné za těchto
okolností hlasovat pro toto programové prohlášení
a pro důvěru vládě. Děkuji
vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Bendovi. Prosím pána poslanca
Luxa, aby vystúpil v diskusii. Pripraví sa poslanec
Lédl.
Poslanec SN J. Lux: Vážené předsednictvo,
dámy a pánové, výbory pro životní
prostředí Sněmovny lidu a Sněmovny
národů projednaly programové prohlášení
vlády ČSFR s tím, že pozitivně
hodnotí konstatováním, že ČSFR,
jako jeden stát, musí mít společnou
hospodářskou, sociální a ekologickou
strategii i nástroje k jejímu prosazování
a dále uvedené skutečnosti, že úkoly
v oblasti ekologie pro svůj globální rozměr
by se měly koordinovat z federální úrovně.
Pozitivně hodnotí též podporu ekologicky
zaměřenému výzkumu a vývoji
a charakteristiku celospolečenského konsensu v tom,
že ochrana životního prostředí
je prioritou č. 1 a vědomí, že z tohoto
konstatování vyplývá potřeba
vkládání prostředků přednostně
do této oblasti. Podtrhuji též stanovisko federální
vlády, že federální rozpočet
musí mít vlastní zdroje, což je nezbytný
předpoklad pro financování nejdůležitějších
ekologických staveb.
Výbory dále nesouhlasí především
s vytvářením pohledů, kdy ochrana
a zlepšování životního prostředí
nejsou lacinou záležitostí a její plnění
nás bude stát miliardy korun, které musíme
vzít někde jinde. Nelze totiž vytvářet
dojem, že prostředky vynaložené na ekologii
se berou jiným, ale je nutné vytvořit prostředí,
kdy otázky ekonomické, sociální a
ekologické se budou řešit komplexně.
Dále výbory nesouhlasí s jednostranným
uplatňováním sankcí proti znečišťovatelům
životního prostředí, ale požadují
vytvoření komplexního systému ekonomických
nástrojů ekologické politiky, například
daňové úlevy a jiné.
Dále nesouhlasíme s tím, že lze financovat
z federální úrovně nejdůležitější
ekologické stavby přesahující rámec
národních republik bez zajištění
vlastních zdrojů z federálního rozpočtu.
Výbory pro životní prostředí
přes uvedené výhrady a obecnou úroveň
pokládají programové prohlášení
vlády za přijatelné a po vystoupení
pana ministra Vavrouška, který kvalifikovaně
a konstruktivně charakterizoval konkrétní
cíle, principy a strategii péče o životní
prostředí, vyslovují souhlas s předloženým
programovým prohlášením a podporu představené
vládě a požadují:
1. Předložení koncepce státní
ekologické politiky do konce srpna.
2. Předložení zprávy o stavu životního
prostředí ČSFR a její periodickou
časovou aktualizaci.
3. Zajištění priority ekologické legislativy.
4. Po ustavení Federálního výboru
pro životní prostředí (bude-li schválen),
který jediný je prakticky schopen zajistit realizaci
programového prohlášení vlády
v oblasti životního prostředí, žádají
vládu o vytvoření podmínek pro práci
tohoto výboru. Jeho zřízení a pověření
odpovídajícími pravomocemi stanovenými
ústavními zákony je totiž základním
předpokladem plněním tohoto programového
prohlášení vlády.
5. Výbory požadují vytvořit takovou
soustavu ekonomických nástrojů péče
o životní prostředí, která by
byla integrální součástí ekonomické
reformy a nového správního uspořádání,
počínaje obcemi a konče pravomocemi federálními.
K tomu je nutno vytvořit především systém
tvorby rozpočtů a komplex daňové politiky.
Stát musí vytvářet pouze koncepční,
legislativní, ekonomické, informační
a institucionální podmínky. To požadujeme
do 30. září v souladu s harmonogramem předloženým
vládou.
6. Požadujeme při strukturální přestavbě
hospodářství (např. uzavření
několika bloků tepelných elektráren
na severu Čech) souběžně řešit
sociální dopad těchto opatření.
7. Požadujeme předložení státní
energetické koncepce na základě zmapování
toku energie a surovin se zvláštním zaměřením
na otázku jaderné energetiky a likvidace jaderného
odpadu (také do 30. září).
8. Jako konkrétní výraz ochoty k mezinárodní
spolupráci v ekologické oblasti požadujeme
převzít záštitu nad konáním
2. meziparlamentní konference o globálních
problémech životního prostředí,
která se bude konat v Praze v roce 1991.
To je stanovisko výboru pro životní prostředí
ve smyslu odborného vyjádření. V žádném
případě tím není dotčeno
právo poslanců vyjádřit se v širších
souvislostech.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Luxovi. O slovo sa prihlásil poslanec
Ledl. Pripraví sa poslanec Karol Stome.
Poslanec SN L. Ledl: Pane předsedající, pane
předsedo, vážené poslankyně,
vážení poslanci, musím se přiznat,
že po vyslechnutí a následném znovu
přečtení té části vládního
prohlášení, které se zabývá
mezinárodní dimenzí našeho současného
a budoucího vývoje, jsem byl tak trochu rozpačitý.
Zdálo se mi, že těmto otázkám
je v tomto prohlášení, jako už tolikrát
v minulosti, věnováno příliš
mnoho pozornosti. Dva dny velmi podrobné a přínosné
diskuse v zahraničních výborech obou sněmoven,
za účasti představitelů ministerstev
zahraničních věcí a zahraničního
obchodu, mě však do značné míry
přesvědčily, že ne ve všem byly
mé rozpaky na místě.
Domnívám se proto, že vládní
prohlášení a jeho zahraničně
politická část odpovídá v základních
rysech potřebám a zájmům naší
země, hodnotí realisticky postavení i možnosti
ČSFR a dává prostor pro aktivní působení
našeho státu na mezinárodním poli.
Současné období považuji za období
přechodné, které by mělo vést
k nové civilizačně kulturní identitě
Evropy a ke zcela novému uspořádání
mezinárodních vztahů.
KSČ nechápe evropskou politiku Československa
pouze jako často proklamovaný pouhý návrat
do Evropy, nebo lépe řečeno pouhé
připojení ČSFR k západoevropskému
společenství, nýbrž jako naší
aktivní spoluúčast na vytváření
Evropy nové.
V rovině praktické politiky to znamená, že
by nemělo jít o přičlenění
našeho státu k západní Evropě,
nebo přesněji k EHS, ale o autentický přínos
k rozvinutí celoevropské ideje v nových podmínkách.
Dnes se vytvořila situace, která dává
reálnou možnost zajistit evropskou stabilitu a bezpečnost
na neblokovém základě, na principu konsensu
mezi státy. Proto podporujeme v tomto přechodném
období úsilí o přeměnu obou
existujících bloků především
v politické nástroje politického odzbrojení
a vytváření celoevropských struktur
a institucí a vzájemné spolupráce,
která konec konců tyto bloky učiní
postupně nepotřebnými.
Závažným faktorem výrazně ovlivňujícím
vytváření nové situace v Evropě
je proces sjednocování Německa. Je v zájmu
našich národů, všech evropských
zemí, ale i Němců samotných, aby se
tento budoucí stát se svým obrovským
ekonomickým a vojenským potencionálem nestal
pro Evropu a zejména pro jeho sousedy nebezpečím,
ale naopak, stabilizujícím faktorem. K tomu by měla
přispět i čs. zahraniční politika.
Proto KSČ podporuje požadavek vlády na německé
garance hranic na Odře a Nise a domníváme
se, že ČSFR by měla požadovat i znovu
potvrzení nulity mnichovské dohody a nenarušitelnosti
hranic tak, jak vznikly po r. 1945. (Mám na mysli hranice
v Evropě.)
Stejně tak by bylo vhodné, aby vláda vysvětlila
parlamentu i občanům, proč je tak přesvědčena,
že vytvoření unie SRN-NDR nebude mít
ekonomicky ani politicky negativní důsledky pro
naši zemi, včetně členství sjednoceného
Německa v Severoatlantickém paktu.
Západoevropská integrace však není jediným
faktorem, který je nutné mít na zřeteli.
V reálné politice bude třeba respektovat
skutečnou situaci ve střední a východní
Evropě. Tento region má řadu specifik, které,
pokud chceme zabránit riziku větších
otřesů, je třeba bezesporu brát v
úvahu. Jednotlivé národy této oblasti
mají evidentně nerovné výchozí
podmínky.
To může slabší státy stavět
do závislé pozice na státech silnějších.
Vláda proto stojí před nelehkým úkolem
zásadního významu - cílevědomě
vytvářet příznivé ekonomické
a další podmínky pro rovnoprávné
postavení naší republiky v nové Evropě.
KSČ ji v tomto směru jistě bude plně
podporovat. Dále pokládáme za potřebné
zahrnovat do všech kroků v mezinárodní
politice i zájmy Sovětského svazu a nenechat
se přitom zbytečně ovlivňovat některými
negativními historickými zkušenostmi, které
jsou faktem. Integrace Sovětského svazu do nové
Evropy a stabilita jeho vnitřního vývoje
jsou podle našeho názoru v hlubokém zájmu
všech evropských zemí, a tedy i ČSFR.
Proto se domníváme, že československá
zahraniční politika by se měla alespoň
vyvarovat těch kroků, které by oslabovaly
postavení reformních sil v této velmoci.