Česká národní rada 1990 – 1992

Desítky let mrtvý palác se stal živým kulturním centrem nejen Malé Strany, a to zásluhou EKK a ART-fóra, slavné jazzové sekce, jejíž bohatý, každodenní program se těší velkému zájmu návštěvníků z celé republiky i ze zahraničí. Obě tyto organizace nyní dostaly k 28. II. 1992 výpověď bez náhrady od ministra kultury ČR. Samozřejmě, že nezaniknou, jen bude zmařena dosavadní práce, znemožněna další činnost a v případě EKK získáme nechvalnou reputaci u stovek umělců z celé Evropy: Češi nedrží slovo! Takové důsledky bude mít rozhodnutí vlády ČR a českého ministra kultury. Neboť dle informací získaných uvedenými poslanci, chce prezidium EKK /zastoupené většinově umělci z celé Evropy/ oznámit všem svým členům, že vláda ČR a ministr kultury ČR zrušily svá rozhodnutí z roku 1990 o účasti EKK v paláci Kinských a Pálffyho paláci, takže je přinuceno pozastavit celý program na rok 1992.

O jakou činnost jde, vyplývá z přílohy k interpelaci č. 1, kde je např. uvedeno: 6 smluvených zahraničních výstav, další z ČSFR, řada koncertů, besed, příprava a organizace výstavy "J. A. Komenský a evropská kultura" /pořádaná spolu s BRD/, "Výstava ruské avantgardy" v ČSFR aj.

Vláda ČR svým usnesením č. 278 ze dne 14. 8. 1991 zcela vyloučila při řešení nového využití a sponzorování rekonstrukce paláce Kinských Evropský kulturní klub, a to bez jakékoli náhrady, jednání, bez ohledu na slib daný mezinárodní umělecké veřejnosti svým usnesením č. 292 z 2. 11. 1990.

Těšíme se, kdo a jak sdělí a vysvětlí této mezinárodní organizace zásadní změnu v postoji vlády k EKK?

Shledali jsme, že na tyto okolnosti, stejně jako na situaci postavení EKK v Pálffyho paláci, zaslalo presidium EKK dopisy předsedovi vlády ČR ze dne 19. 8. 1991, aniž dodnes obdrželo odpověď, a dopis ministru kultury ČR, který odpověděl dopisem 20. 8. 1991 takto: "Problémy budu řešit během září, přizvu Vás ke všem rozpravám, které se Vás budou sebevzdáleněji týkat, ale předem otevřeně říkám, že palác Pálffyho nebude moci být v žádném případě přidělen nevládní instituci".

Zjistili jsme, že k žádnému jednání s EKK vůbec nedošlo. Teprve k dnešnímu datu byla oznámena výpověď k 26. 2. 1992. A to opět bez náhrady. Ministr navrhl vládě, aby náhradní prostory pro EKK a ART-fórum byly řešeny z dislokačních fondů v působnosti Magistrátu hl. m. Prahy.

Do Pálffyho paláce bude dislokována pražská konzervatoř. Jsme informováni o tíživé situaci této školy, ale jsme přesvědčeni, že její problém nevyřeší. Navíc, expertíza k této dislokaci, objednaná MK do jeho vlastního ústavu /PIOK/, je naprosto odmítavá, jak z památkového hlediska, tak z hlediska potřeb konzervatoře.

Proto navrhujeme, aby:

1/ ministr kultury ČR revidoval svůj návrh předložený vládě ČR s ohledem na námi uvedené námitky ve věci jím navržené dislokace v paláci Pálffy, tj. umístění konzervatoře a výpovědi EKK a Art-fóra;

2/ jeví se nám mnohem věcnější dislokovat konzervatoř buď do malého Fürstenberského paláce, který je ve správě MK, anebo usilovat o získání objektu na Grébovce, jež má všechny potřebné dispozice pro potřeby konzervatoře;

3/ ponechat Pálffyho palác v nájmu pro Art-fórum a mezinárodní kulturní organizace, jako je EKK, PEN-klub, případně pro čsl. asociaci Římský klub, který hledá nové umístění.

V Praze dne 7. listopadu 1991 - Helena Němcová, Dagmar Hochová, Daniela Kolářová, Eva Kantůrková, Vladimír Preclík a Vladimír Mišík."

24.I07 Interpelace poslance ČNR Martina Bursíka na vládu České republiky ve věci neoprávněné dispozice ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj s rudným ložiskem Kašperské hory.

"Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, interpeluji vládu ČR ve věci neoprávněné dispozice ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj s rudným ložiskem Kašperské hory.

Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj se zavázalo vydat osvědčení o výhradním ložisku a správě ložiska zlatých a wolframových rud v Kašperských horách v Hartmanicích, a to sesterské společnosti kanadské společnosti Bohemia mines, a to přesto, že osvědčení bylo již dříve vydáno právními předchůdci ministerstva, totiž Českým geologickým úřadem a ministerstvem pro životní prostředí firmě Geoindustria Praha. Zde je kopie určení správcovství firmě. Ze zákona tedy měla a má Geoindustria jako jediná dispoziční právo s tímto ložiskem, nikoli ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj.

Od června r. 1989 je Geoindustria zmocněna navíc Českým geologickým úřadem k jednání ve věci spolupráce s francouzskou státní akciovou společností COGEMA. Tohoto zmocnění nebyla nikdy zbavena. V červenci t. r. podepsala Geoindustria se společností COGEMA smlouvu. Nepřevedla právo na užívání ložiska partnerovi, to by jí ostatně nepříslušelo, ale spojila s druhou smluvní stranou své činnosti a majetkové hodnoty za účelem dokončení geologického průzkumu, vše za příslušné participace druhou smluvní, tedy francouzskou stranou.

Měsíc nato však ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj, konkrétně odbor surovinové politiky, svým jednáním způsobil uzavření druhé smlouvy na ložisko respektive pro právníky v této sněmovně uzavření smlouvy, která má charakter smlouvy o smlouvě budoucí, a zavázal se odevzdat ložisko do trvalého užívání společnosti Bohemia Důlní.

Náměstek ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj ing. Kraus informoval v září firmu COGEMA o tom, že Geoindustria cituji "není kompetentní k uzavření smlouvy" a "že se o smlouvě dozvěděl náhodou".

Považuji za neúnosné, že francouzská strana musí v odpovědi připomínat náměstku Krausovi, že o smlouvě COGEMY a Geoindustrie byl na schůzce v únoru osobně informován jemu podřízený vedoucí odboru surovinové politiky dr. Nouza, a v červnu dopisem ředitele Geoindustrie přímo pan ministr Dyba.

Obávám se, že ministerstvo zpochybňuje právní kontinuitu a jistotu podnikání v České republice a svým postupem zpochybňuje i řádně uzavřenou smlouvu s firmou napojenou na francouzské vládní kruhy. Prvním výsledkem tohoto jednání je fakt, že COGEMA přestala financovat průzkum v oblasti západně od Kašperských hor.

Domnívám se, že kromě respektování právního vztahu by mělo být v přirozeném vztahu ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj jako zřizovatele firmy Geoindustria, aby tato firma úspěšně a s perspektivou prošla kupónovou privatizací."

24.I08 Interpelace poslance ČNR Jaroslava Štraita na ministra práce a sociálních věcí Milana Horálka ve věci nezaměstnanosti.

"Vážený pane místopředsedo, premiére, dámy a pánové! Obracím se s interpelací na pana ministra práce a sociálních věcí ing. Milana Horálka, CSc.

Současná míra nezaměstnanosti dosáhla úrovně let 1931-32. Podrobnosti nebudu rozvádět. Připomenu jen, že programové prohlášení vlády z července loňského roku dokonce počítalo s úsilím o plnou zaměstnanost, připouštělo snad i sociálně únosnou hranici, strana 36 vládního prohlášení.

Počet nezaměstnaných ke konci III. čtvrtletí je v celé republice 440 442 osoby, tj. 5,63% z disponibilních pracovních zdrojů. Z toho v Čechách 202 225, tj. 3,77%, ve Slovenské republice 244 017, tj. 9,55%. Údaje za říjen jsou o něco vyšší.

Začínají se vytvářet citelné rozdíly v míře nezaměstnanosti: v Čechách 2,47%, na Moravě a ve Slezsku 4,11%.

Zarážející je i nezaměstnanost ženské populace a dokonce velmi vážná je nezaměstnanost invalidních občanů: v Čechách 7 461, na Moravě a ve Slezsku 7 014 osob.

Na trhu práce mají i malou práci čerství absolventi škol. Přes snahu vytvářet asistentská a praktikantská místa, je jich bez práce v českých zemích 33 276, na Slovensku dokonce 37 283 čerstvých absolventů všech typů škol.

Podle mého názoru i trend nezaměstnanosti pro brzkou budoucnost je alarmující. Usuzuji tak z měsíčního přírůstku intenzity nezaměstnanosti a pak také ze zkušenosti východní části Spolkové republiky Německo, kde k hlavnímu propadu došlo až při privatizaci velkých ekonomických celků.

Řada našich podniků vyrábí i nadále na sklad, stoupá energetická a materiálová náročnost a stagnuje produktivita práce. To má také své důsledky na určitou skrytou nezaměstnanost.

Ptám se pana ministra Horálka:

1. Zda připravovaná novelizace zákonů, které mají omezit spoluodpovědnost státu za sociální situaci nezaměstnaných občanů, neohrozí jejich důstojný život.

2. Jaké plody přinesla spolupráce mezi zaměstnaneckou ústřednou Spolkové republiky Německo ve Frankfurtu nad Mohanem a vaším ministerstvem.

3. Jak se osvědčila politika vytváření praktikantských a asistentských míst.

4. Jak pro ministerstvo práce a sociálních věcí vyznívá kvantifikace výsledků vyhlášky ze 7. ledna 1991 o zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.

Prosím pana ministra o písemnou zprávu."

24. I09 Interpelace poslance ČNR Josefa Janečka na vládu České republiky ve věci bezbariérové výstavby.

"Vážený pane předsedající, vážený zbytku sněmovny! Obracím se na vládu ve věci bezbariérové výstavby. Chápu, že v současné době nemáme dostatek finančních prostředků na to, abychom již existující bariéry odstranili, ale nechápu, že máme fondy na to, abychom je stavěli.

Žádám proto důrazně vládu, aby v tomto směru zajistila alespoň to nejjednodušší, tzn. dodržování již existujících právních norem. Byl bych rád, aby o svém postupu vláda informovala sněmovnu."

24.I10 Interpelace poslance ČNR Vladimíra Líbala na ministra Tomáše Ježka a ministra Igora Němce ve věci plzeňské privatizační komise.

"Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové!

Kolem privatizace jsou a ještě budou mnohé problémy a není v mém zájmu zatěžovat ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci problémy dalšími. Okolnosti mne však nutí, abych se s interpelací obrátil právě na toto ministerstvo a zároveň i na ministerstvo státní kontroly, a to ve věci plzeňské privatizační komise.

Nedávno jsem byl postaven před posouzení práce této komise. Posouzení její činnosti, se kterou jsem se postupně seznámil, mne nakonec vedlo k tomu, že jsem se společně s předsedou plzeňské Občanské demokratické strany dr. Pečenkou a přednostou Okresního úřadu v Plzni dr. Jungerem podepsal na žádost na odvolání jejích pěti členů.

Uvědomuji si, že se jedná o vážný zásah do její práce i do průběhu privatizace v Plzni. Zcela jistě bych tak nečinil, kdybych nebyl přesvědčen o správnosti tohoto kroku.

Dále si uvědomuji, že "všechny chyby", kterých se tato komise dopouští, pramení z nejasného postavení okresních privatizačních komisí. Myslím si, že je to chyba jak ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, tak i nás poslanců, že tento stav připouštíme.

Dovoluji si touto interpelací na tento stav upozornit.

Chápu, že plzeňská privatizační komise nepostupuje vždy v souladu se zájmy města, neboť to mnohdy vyplývá z logiky věci. Méně již však rozumím naprosté neochotě, dle jasného vyjádření zástupců plzeňské radnice, privatizační komise vycházet v odůvodněných případech vstříc potřebám města.

Nejvíce mne však vadí, a proto jsem se i připojil i k žádosti o odvolání některých členů privatizační komise, že v její činnosti zcela evidentně dochází ke střetávání státních a soukromých zájmů. Svědčí o tom registrace dotčených členů privatizační komise, podle kterých si zřizují realitní kanceláře a různá konsorcia, přičemž předmětem jejich podnikání se stává privatizace sama.

Perličkou byl, neboť údajně již abdikoval, jeden z členů privatizační komise, který byl majitelem realitní kanceláře a zároveň ještě předsedou městské občanské komise. Ano, vím, že tento problém není zatím zákonem upraven, nebo-li co není zakázáno, je dovoleno, jak mi při jednání na ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci sdělil jeho náměstek pan Herda. Za sebe však prohlašuji, že i za této situace k takové činnosti nehodlám mlčet. Nehodlám mlčet k činnosti, kdy členové privatizační komise, sdruženi v tzv. Konsorciu uzavírají smlouvu s dvěma občany o zajištění kladného vyřízení restitučního nároku v rámci velké privatizace jak je tomu v případě podniku Merkur Blovice. Za toto vyřízení smluvně požadují 15% zrestituovaného majetku. Jedinou jejich kvalifikací je zřejmě jejich logický kontakt na ministerstvo pro privatizaci. Tato smlouva, respektive její kopie byla předána panu náměstku Herdovi při osobním jednání dne 29. 10. 1991. Další jejich činností je, dle vyjádření pana náměstka primátora města Plzně Proska, že v rámci své privatizační firmy "přesvědčují" ředitele podniků, že jen jejich firmou zpracované či konzultované projekty mají naději na schválení.

S žádostí na odvolání 5 členů plzeňské privatizační komise jsme se dne 4. 10. 1991 obrátili osobně přímo na ministra Tomáše Ježka. Po seznámení se s našimi argumenty reagoval pan ministr jednoznačně a okamžitě - odvolat. Od slov však bylo daleko k činům, do věci se vložil pan náměstek Herda, který na 29. 10. 1991 svolal jednání s dotyčnými členy privatizační komise, se zástupci plzeňské radnice a s námi, jakožto navrhovali odvolání.

Mezi tím jsme obdrželi ovšem od 4 členů privatizační komise dopisy, ve kterých jsme žádáni o odvolání našeho návrhu, o osobní satisfakci a omluvu před panem ministrem Ježkem a navíc každý z nás i o částku 600 000 Kčs, jinak celou záležitost předávají k soudu.

Zmiňuji se zde o těchto dopisech proto, že v mém případě se jedná o nepochopitelné a bezprecedentní narušování základu poslanecké práce. Podle zákona o poslancích jsem povinen a to podtrhuji, upozorňovat na porušování zákonnosti, státní discipliny a pracovní kázně a požadovat jejich neprodlené odstranění. A k tomu mně stát zaručuje nezbytné podmínky. Navíc, všichni 3 jsme se více či méně podíleli na jejich jmenování a v tomto smyslu neseme za jejich činnost svůj díl odpovědnosti. Jestliže naši důvěru, se kterou jsme je kdysi navrhovali, bez ohledu na jejich odbornou nezpůsobilost k této činnosti, v současné době naprosto ztratili, je naším právem podle toho i jednat. A podotýkám, že konečné rozhodnutí je pochopitelně na ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci.

Při jednání s panem náměstkem Herdou jsme se ovšem setkali s přístupem, který nás lehce udivil. Bylo nám vyčiněno, že jsme se obrátili rovnou bez předchozího projednání na pana ministra Ježka. Rafinovaně jsme zneužili jeho dobrácké a měkké povahy a schválně jsme obešli pana náměstka. Veškeré naše argumenty byly v podstatě smeteny se stolu s tím, že naprosto nestačí k odvolání několika členů privatizační komise. Budiž, můžeme se lišit v názorech, co je a není správné, bohužel však celé jednání působilo spíše dojmem, že je vlastně úplně zbytečné. Dodnes však nevím, bylo-li vůbec v této věci podniknuto se strany ministerstva nějaké šetření, alespoň pro seriozní vysvětlení podivuhodného rozporu mezi názorem pana ministra Ježka a jeho náměstkem pana Herdy, a za druhé jsem dosud neobdržel, oproti slibu pana Herdy, písemné vyjádření k celému případu. I proto volím cestu interpelace a požaduji vyšetření a vysvětlení nejen se strany ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, ale i od ministerstva státní kontroly.

Na začátku jsem se zmínil o nejasném postavení privatizačních komisí a z toho vyplývající nedostatečné zajištění kontroly jejich činnosti. Domnívám se, že spoléhat se jen na osobní kvalitu lidí je v tomto procesu velmi málo a případ plzeňské privatizační komise to jen dokládá. Členové privatizačních komisí jsou pro tuto práci pouze uvolněni ze zaměstnání, jsou sice podřízeni ministerstvu pro privatizaci, ale placeni jsou z Fondu národního majetku, respektive mzda je jim z tohoto Fondu refundována. Logicky se naskýtá otázka: jsou to zaměstnanci státní správy či nikoliv, nebo jak vlastně jejich postavení kvalifikovat.

Podle mého názoru výsledkem tohoto stavu nejsou jen problémy s nedisciplinovaností a přílišnou samostatností těchto komisí, které vznikají často nahodilým výběrem členů privatizačních komisí a dále jsou dány právně neujasněnými vztahy odpovědnosti nahoru a zpět. Zejména však pak privatizační komise představují jakýsi filtr, přes který se může přecedit na ministerstvo pro privatizaci to, na čem má sama komise zájem a nepřihlíží přitom k zájmům obce, občanů a státu.

Pochybuji, že při známé personální poddimenzovanosti ministerstva je toto schopné skutečně vše bezchybně ohlídat. A to se týká i kontroly privatizačních komisí z hlediska dodržování základních zákonů, vyhlášek i metodických pokynů. Podle vyjádření samotného ministerstva pro privatizaci nebude při kontrole cílem nacházet nedostatky, ale snaha pomoci komisím v jejich práci a tím i urychlit celý privatizační proces.

Názor, který sice chápu, ale nelze se s ním spokojit, protože se za ním mohou skrývat a často již skrývají vážné ekonomické ztráty. K dobré práci komisí též určitě nepřispívá již zmíněný fakt odborné nezpůsobilosti jejich členů.

To jsou tedy některé mé pochybnosti nad činností privatizačních komisí, které vyplynuly z mého dílčího nahlédnutí do práce jedné z nich. Vzhledem k tomu, že jsme nedávno schválili, že privatizační komise se budou podílet na zpracování privatizačních projektů a dodávám, že je dobře, že jsme i schválili systémovou kontrolní činnost nad prováděním velké privatizace, považuji tyto skutečnosti za velmi závažné. Zatím šlo jen o milióny, teď však půjde o mnohem víc.

My, kteří jsme žádali o odvolání členů plzeňské privatizační komise jsme dnes jimi napadáni, že chceme zabrzdit, ne-li úplně zastavit proces privatizace. Domnívám se, že opak je pravdou, protože za daného stavu, kdy je zpochybňována kontrolní činnost zástupců nejvyššího zákonodárného sboru ČR a nejsou brány v úvahu věcné připomínky zástupců samosprávy, které odrážejí veřejné mínění, pak za tohoto stavu ztrácejí občané k privatizaci důvěru a ta je pro úspěšné zvládnutí celého tohoto procesu jedním z rozhodujících momentů. Prosím o písemné odpovědi."

24.I11 Interpelace poslance ČNR Václava Moskala na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta ve věci odložení celé privatizace do 31. ledna 1992.

"Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl interpelaci na pana předsedu vlády České republiky Petra Pitharta ve věci odložení celé privatizace do 31. ledna 1992.

Jsem toho názoru, že do 31. 10. 1991 nebylo dostatek času a nebyly vytvořeny vhodné podmínky pro konkurenční privatizační projekty. Již na zasedání národohospodářského výboru jsem panu ministru Ježkovi poukázal na to, že na vypracování alternativních privatizačních projektů nebyly poskytnuty takové podmínky, jako oficiálním primárním podnikovým privatizačním projektům.

Posuzování vhodnosti jednoho oficiálního privatizačního projektu považuji bez porovnávacího měřítka, to je bez alternativního projektu, za téměř nemožné, protože není žádná možnost volby a porovnání, tedy získání alespoň částečné objektivity posouzení. Některé alternativní projekty nebyly vypracovány proto, že nebyly zajištěny finančně, to je nebylo možno uhradit náklady spojené s vypracováním alternativního privatizačního projektu, náklady na mzdy, pracovní a provozně technické náklady, spolupráce s jinými institucemi apod. A to i osobám, které by projekt vypracovaly, ale nemají žádný vztah k privatizovanému subjektu. Alternativní komponenční privatizační projekty nebyly vypracovány také proto, že jejich vypracování bránili a znemožnili vedoucí pracovníci na podnicích, jak jsou o tom mnohé zprávy. Dovolte mi, abych uvedl jeden z příkladů. Pracovníci Státního plemenářského podniku v Albertovci na Opavsku vyhlásili stávkovou pohotovost. Ten článeček má výstižný název Tryskem do privatizace? Celý problém se otevřel 23. října, kdy generální ředitel Státního plemenářského podniku Ing. Václav Nágr odvolal dosavadního ředitele dr. Víta Holého, a nahradil ho ing. Jaroslavem Procházkou. Pravým důvodem napjaté situace v Albertovci byl údajně návrh vlastního privatizačního projektu ředitele Holého a jeho spolupracovníků. Nepřipustit, aby u podniku ve sféře služeb byly zakládány mateřské a dceřinné akciové společnosti holdingového typu, neboť to vede k vytváření monopolních akciových společností, ale zakládat dílčí společnosti například se závodem.

Proto doporučuji příslušným vládním nařízením řešit následující: Vytvořit podmínky pro vypracování alternativních privatizačních projektů, umožnit to i těm fyzickým a právnickým osobám, které nemají žádný vztah k privatizovanému subjektu. Uhradit náklady s vypracováním těchto alternativních projektů, umožnit, aby jako podklad pro posouzení privatizačního projektu byly brány v úvahu i pouhé náměty a záměry či věcné návrhy na strukturální změny privatizovaných subjektů a to zejména tam, kde lze těžko vypracovat alternativní privatizační projekt. Neschvalovat privatizační projekty, které mají záměr zachování struktury, nebo monopolního postavení dosavadního, více méně socialistického podniku, nebo převedení takového podniku jako celkový soubor na akciovou společnost. Nebránit vstupu cizího kapitálu, ale předem zajistit ochranu našeho majetku před podnikateli spekulanty s úmyslem při podnikání získání profitu bez ohledu na společenské potřeby."

24.D01 Dotaz poslance ČNR Josefa Kašuby na vládu České republiky ve věci přípravy zákona na ochranu kulturního dědictví.

"Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Není tomu tak dávno, co v této sněmovně s naléhavou interpelací vystoupila skupina poslanců, a to ve věci vývozu a ochrany kulturních památek.

Obdrželi jsme 2 odpovědi pana ministra kultury Milana Uhdeho s obsáhlou korespondencí mezi ministerstvem kultury a federálním ministerstvem zahraničního obchodu ČSFR, z nichž vyplynulo, že podstata celé řady problémů, na které sdělovací prostředky v této souvislosti upozorňují, vyplývá z určitého právního chaosu, který v této sféře existuje. Tento právní chaos vede i k faktickému chaosu a tak se dennodenně můžeme z různých sdělovacích prostředků dozvídat o tom, jakým způsobem je s kulturním dědictvím minulosti nakládáno.

V této souvislosti bych chtěl vznést dotaz na vládu ČR, zda připravuje zákon na ochranu kulturního dědictví. Pokud ano, v jakém stavu jsou práce na tomto zákonu. Pokud se vláda tímto problémem nezabývá, vznáším podnět, aby tak v nejbližší době učinila."

24. D02 Otázka poslance ČNR Vojtěcha Dohnala na ministra Jana Vrbu ve věci rozesílání stranických materiálů úřední podnikovou poštou.

"Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegové, kolegyně, obracím se s otázkou na pana ministra Vrbu ve věci, kterou nemíním právně kvalifikovat. Dovolte mi blíže věc vysvětlit.

V minulých týdnech jsem já a patrně i další poslanci, zvolení ve východních Čechách, dostal doporučený dopis, který obsahoval materiály orazítkované politickou stranou, a to klubem angažovaných nestraníků. Na tom by nebylo nic zarážejícího, kdyby mi nebyly tyto materiály poštou doporučeně zaslány v úřední obálce s emblémem Preciosy, akciové společnosti. Na druhé straně bylo razítko odesílatele, a to sekretariát ředitele závodu 12 Preciosy.

Obracím se proto s otázkou na pana ministra, jakým způsobem zabrání, aby se takový jev neopakoval.

Ještě bych se chtěl omluvit, že tuto záležitost neřeším s příslušným podnikovým ředitelem, ale s panem ministrem. Domnívám se, že by bylo velmi špatně, kdyby se takovýto postup u politických stran stal všeobecným jevem."

24.D03 - Dotaz poslance ČNR Jaroslava Sourala na vládu České republiky ve věci řešení problémů v ostravsko-karvinské aglomeraci.

"Dámy a pánové, není pochyb o tom, že ostravsko-karvinská aglomerace prožívá horké chvilky, kumulace problémů v tomto regionu je značná a dosáhla stupně, kdy bez účinné pomoci ze strany vlády tyto problémy lze těžko zvládnout. Vláda si toho je vědoma, a proto přijala usnesení č. 245 (myslím, že to bylo v červenci letošního roku), které obsahuje řadu závažných opatření, která by měla podnítit soukromou iniciativu, vytvořit pracovní místa, napomoci při restrukturalizaci atd.

Samozřejmě vzhledem k tomu, že považuji toto usnesení za závažné, snažil jsem se získat informace, které by mně ukázaly, do jaké míry a jaké kroky se v tomto směru již udělaly. Musím říci, že byť informace, které jsem získal, jsou kusé, přesto signalizují určité komplikace. Proto bych si dovolil vznést na vládu dotaz, jakým způsobem se při naplňování záměrů, které jsou ve zmíněném dokumentu obsaženy, postupuje a jaké výsledky doposud byly dosaženy. Já to považuji o to aktuálnější, že řada úkolů je termínována koncem roku 1991, a proto si myslím, že tento můj dotaz není předčasný. Děkuji za pozornost."

24.P01 - Podnět poslance ČNR Václava Šplíchala, přednesený poslancem ČNR Petrem Pospíšilem na vládu České republiky ve věci výuky dějepisu.

"Pane místopředsedo, dámy a pánové, pan kolega Šplíchal mě před svým odjezdem požádal, abych přednesl podnět na vládu ČR, tedy tak činím.