Podle § 25 a) jednacího řádu České
národní rady se návrh projednává
ve znění spol. zprávy obsahující
změnu návrhu, pokud se Česká národní
rada neusnese jinak.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Otevírám rozpravu, do níž se prozatím
přihlásili tři poslanci. První z nich
je pan poslanec Chromý, kterého prosím, aby
se ujal slova a paní poslankyně Röschová
nechť se připraví.
Pane kolego, omlouvám se. Pořadí přihlášek
do rozpravy hodlá zpochybnit podle gestikulace pan kolega
Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající,
je mi to osobně až nesmírně trapné,
ale dovolil bych si poprvé a věřím,
že naposledy využít svého práva
přednosti. (prosím, máte slovo)
Je mi to trapné, leč je k tomu určitý
důvod.
Dámy a pánové, moje návrhy jsou dva.
První je procedurální a doufám, že
o něm bude hlasováno v souladu s jednacím
řádem okamžitě po skončení
mé řeči a to bez rozpravy. Procedurální
návrh spočívá v tom, aby návrh,
který projednáváme, byl projednán
ve znění původního tisku, aby se tedy
Česká národní rada usnesla tak, že
bude projednáván původní tisk jako
podklad tohoto jednání.
K tomu mě vedou v podstatě tři důvody.
První z nich je, že návrh předsednictva,
nikoli návrh poslanců, ale návrh předsednictva
ČNR získal v předsednictvu celkem širokou
podporu mnohých stran, neboť pro tento návrh
v předsednictvu ČNR hlasovali poslanci ODS, KDS,
ODA, OH, KDU, tedy snad kromě poslanců KSČM
a HSDM všichni přítomní.
Druhý důvod je, že stanoviska výborů
jsou kolísavá.
Čtyři výbory sice zpracovali společnou
zprávu, nicméně jeden výbor zůstal
u doporučení původního textu, dva
nezaujaly stanovisko žádné. Třetí
důvod pro procedurální návrh, který
jsem vznesl, spočívá v tom, že vláda
ke společné zprávě nezaujala žádné
stanovisko.
Pro případ, že by tento můj procesní
návrh nebyl přijat, navrhuji věcně,
aby se sněmovna vrátila k původnímu
tisku, aby nepřijala návrh společné
zprávy, totiž úplné vypuštění
§ 19 zákona č. 451/1991 Sb., neboť to
z mnohých důvodů považuji za naprosto
neúnosné.
Není třeba pochybovat o tom, že v této
sněmovně bude řada rozličných
názorů na to, zda plošné zveřejnění
určitých kategorií občanů je
užitečné nebo není. Sám zastávám
názor, že plošné zveřejnění
není odůvodnitelné. Ale respektuji i názory
opačné. Nicméně úplným
vypuštěním § 19 zákona č.
451/1991 Sb., by došlo k možnosti (netvrdím,
že k nutnosti) plošného zveřejnění
nejen agentů StB, ale i k plošnému zveřejnění
jmen kandidátů tajné spolupráce. Po
tom, co dva roky zde pracujeme - a vyslechli jsme celou řadu
zpráv vyšetřovací komise tohoto shromáždění,
víme, že za kandidáty tajné spolupráce
byly do příslušných registrů
zapisovány i osoby, o jejichž morální
bezúhonnosti nelze mít vůbec žádných
pochyb, neboť za kandidáta tajné spolupráce
byl zapsán občan, aniž by nutně musel
předcházet jakýsi vázací akt.
A někdy se stalo, že tento kandidát nepodal
vůbec žádnou zprávu a opět byl
z této - v uvozovkách - kandidatury vyškrtnut.
To je, podle mého názoru, zásadní
důvod, pro který nelze zcela plošně
připustit zrušením dotčeného
§ 19 takové plošné zveřejňování.
Děkuji vám za pozornost a prosím, aby bylo
hlasováno o procesním návrhu nejdříve.
/Potlesk./
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Já se sice domnívám, že hlasování
o způsobu projednávání by se mělo
konat po uzavření rozpravy, ale nemám důvod,
proč nevyhovět návrhu pana poslance Výborného,
ne-li jiných procedurálních námitek
- na to se táži. Pokud nikoliv, pak navrhuji hlasovat
o procedurálním návrhu pana poslance Výborného,
t. j., aby tento návrh byl projednán ve znění
původního tisku, nikoliv společné
zprávy.
Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku. 67.
Kdo je proti? 16.
Kdo se zdržel hlasování? 19.
Děkuji. Návrh pana poslance Výborného
byl tedy přijat.
Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec
Chromý, kterého prosím, aby se ujal slova.
Po něm vystoupí paní poslankyně Röschová.
Poslanec Heřman Chromý: Vážená
paní předsedkyně, vážený
pane premiére, vážená česká
vládo, dámy a pánové, máme
před sebou vlastně nyní odhlasovaný
jiný návrh novelizace zákona 451. Zdánlivě
se jedná o jednoduchou záležitost, která
má a chce odrážet potřebu doby, vyrovnávat
se s naší minulostí. Já si však
kladu otázku, zda tomu je opravdu tak, jestli pouze nedochází
k dalšímu zjednodušování. Hlasy
totiž, které volají po podobném vyrovnání
se, s minulostí, avšak na základě respektování
dávno už uznávaných zásad právního
státu, tj. presumpce neviny, ochrany osobnosti, práva
na informace o veřejných činitelích,
rozlišování trestní, politické,
morální a metafyzické viny a odpovědnosti,
byly a jsou i teď velmi často označovány
jako hlasy zpochybňující a ohrožující
demokratický proces nebo dokonce chránící
kryptokomunisty. Neměli bychom být spíše
znepokojeni touto skutečností? Nebo se raději
smíříme se skutečností, že
zákon, jehož jedno z ustanovení chceme nyní
novelizovat, byl a je dosud zcela bezprecedentně právě
v tomto článku porušován před
zraky zákonodárných sborů, prokuratury,
soudů, před neinformovanými občany?
O oprávněnosti a nezpochybnitelnosti morálního
nároku pojmenovat zlo a jeho přímé
nositele není přece pochyb. Lze však jít
jen cestou morálky, bez respektování práva
ve společnosti, která chce být civilizovanou
a demokratickou? Lze pod nerozlišovaným právem
na informaci a obcházeným právem na ochranu
osobnosti zveřejňovat řadové občany
a jakousi novodobou formou pranýře je vystavovat
veřejné potupě? Lze touto cestou revolučního
pojetí zásad právního státu
dojít ke kýžené spravedlnosti? Prosvětlit
minulost, ochránit přítomnost? Neříká
nám historická zkušenost s obdobným
přístupem k právu něco jiného?
Nenechme se mýlit politickou realitou, kterou představuje
většinový názor volající
po podobném menším či větším,
ale stále plošném zveřejnění?
Bez nestranných vědomostí, oč vlastně
jde, bez dodržování nebo při obcházení
zásad a záruk právního státu,
bez svobodné a informované diskuse, na níž
se podílí celá společnost a která
je podkladem pro tvorbu většinového rozhodnutí,
lze i naše většinové rozhodnutí
těžko považovat za demokratické. Právě
bez onoho respektovaného právního přístupu
občana k informacím, po kterých teď
tak hlasitě voláme, a které nenahradíme
uzákoněním či iniciací méně
či více tlustého seznamu, je každé
většinové rozhodnutí ve své podstatě
neinformované, a proto i nedemokratické.
Řečeno s filozofem, čím závažnější
rozhodnutí, tím důležitější
je, aby se v němž neodrážela nálada
chvíle, která může vzplanout a zase
pominout. Demokratická většina musí
být rozvážná. Právo občana
na informace lze přece zaručit demokraticky a civilizovaně.
Předpokládá to ovšem, že informace,
které znepokojují společnost, a jsou pramenem
spekulací a neklidu, vyvážeme z mocenské
pravomoci instituce, tedy ministerstva vnitra, a že každému
občanovi umožníme individuálně
přístup k těmto informacím zpravovanými
a ošetřovanými třeba nezávislou
institucí a necháme na vůli občana,
aby o svém právu na tyto informace, rozhodl jen
on sám. Tento koncept, který je modifikovatelný
a není jediný, respektuje a také musí
respektovat přirozeně Listinu základních
práv a svobod. Samozřejmě také právně
musí upravovat a vymezovat, jak může a má
občan s informacemi nakládat, v souladu s trestním,
občanským, pracovním právem a dalšími
předpisy.
Předložená novelizace jaksi možná
automaticky toto předpokládá, nikoliv však
stanoví a upravuje. Proto se mi jeví jako účelová
reakce vládních stran, jak populisticky vyslyšet
před volbami dobové volání. Avšak
ani předložený návrh není schopen
vytčený požadavek účinně
naplnit a uskutečnit. V úvahách, které
jsem si mohl přečíst, se uvažuje, že
plošné vydání seznamu by bylo nejdřív
možné uskutečnit až v roce 1994. Co tedy
vlastně znamená navrhovaná novelizace, bude-li
Českou národní radou iniciována, případně
přijata předsednictvem Federálního
shromáždění nebo budoucím novým
parlamentem ve skutečnosti? I v souhlase se stanoviskem
vlády se mi zdá, že nepřímo legalizuje
a dává průchod k zveřejňování
divokých seznamů.
Místo práva na informaci dává prostor
pro jeho popření či zpochybnění
ať již vědomou či bezděčnou
denunciací. Tato forma právního nihilismu
právě ve svých morálních důsledcích
společnosti otravuje svou obecně šířenou
nesnášenlivostí a neblaze poznamenává
její vůli tolik potřebnou k nacházení
společných východisek.
Demokracie slovy Erazima Koháka neznamená jen vůli
většiny. Znamená úctu ke všem,
nám i budoucím, nám i odlišným.
To jsou v kostce motivy a důvody, pro něž nemohu
předloženou novelizaci zákona č. 451
přijmout a zdržím se hlasování,
ač bych si tolik přál být v oné
většině, která rozhodne demokraticky
a s jasně formulovanou a věcně podloženou
vůlí, vzešlou ze svobodné diskuse informovaných
občanů.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím paní poslankyni Röschovu, aby se ujala
slova, připraví se pan poslanec Volák.
Poslankyně Anna Röschová: Pane
místopředsedo, vážená sněmovno,
chtěla jsem vás seznámit s osudem iniciativy
vlády, která nám tady byla předložena,
protože paní předsedkyně nepopsala přesně
její osud. Není pravda, že by tato iniciativa
byla brána jen jako pracovní materiál. Byla
předložena jako poslanecký návrh předsednictvu,
a to návrh skupiny poslanců klubu ODS. Tento návrh
byl řádně předložen k předsednictvu
na upuštění od zásad a zkrácení
lhůt k projednání. Předsednictvo to
neodsouhlasilo, takže výborům nebyl tento návrh
předložen z důvodů, které jsem
uvedla, nikoli ne proto, že by se iniciativa brala jako pracovní
návrh.
Ráda bych dala pozměňovací návrh
k projednávanému zákonu, který by
zněl: na druhé řádce za slovo "příslušníky"
bych citovala nové znění: SNB uvedení
v § 2, odst. 1, písm. "a". Pozměňovací
návrh by pokračoval: "u občanů
uvedených v § 2, odst. 1, písm. "b".
Dále by pokračoval návrh jak je uveden v
tisku. "u občanů uvedených v §
2, odst. 1, písm."e" a ostatní vypustit.
Přečetla bych celé znění §
19, odst. 2, jak jej navrhuji:
"Ustanovení odst. 1 se nepoužije o občanů,
kteří v období od 25. 2. 1948 do 17. 11.
1989 byli příslušníky SNB uvedeni v
§ 2 odst. 1, písm. "a", u občanů
uvedených v § 2, odst. 1, písm. "b"
a u občanů uvedených v § 2, odst. 1,
písm. "e"".
Co jsem nečetla, navrhuji vypustit.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda:
Děkuji. Prosím pana poslance Voláka,
připraví se poslanec Pavela.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, dovolte, abych
vás krátce seznámil se stanoviskem klubu
ODS k projednávané problematice.
Jak všichni dobře víte, ODS již od svého
vzniku a dosud je pro plošné zveřejnění
příslušníků StB i veškerých
tajných spolupracovníků. Stále se
domníváme, že je to jediná efektivní
cesta, jak se s uvedenou problematikou vypořádat.
Byli jsme odhodláni podporovat vypuštění
§ 19 tzv. lustračního zákona, i když
jsme si byli vědomi, že to není ještě
plošné zveřejnění, ale otevírala
by se tím cesta k tomuto aktu. Budeme podporovat pozměňovací
návrh paní poslankyně Röschové.
Dovolte mi několik slov, proč plošné
zveřejnění příslušníků
StB a tajných spolupracovníků. 1.
Dá se předpokládat, že určitá
část bývalých příslušníků
StB a jejich tajných spolupracovníků, která
ztratila výhody, výsady a privilegia, pocit moci
a důležitosti, vyvíjí aktivitu proti
demokratickým institucím tohoto státu. Plošné
zveřejnění by sice tuto aktivitu neznemožnilo,
ale podle mého názoru by alespoň občané
věděli, kdo je kdo, což je nesmírně
důležité. 2. Uvědomme si, že tajní
spolupracovníci jsou stále vydíratelní
svými bývalými řídícími
důstojníky a možná i příslušníky
jiných rozvědek. Stále je někdo pod
pohrůžkou toho, že zveřejní jejich
minulou činnost a tím je může nutit
k aktivitám, které nesouhlasí s jejich nazíráním
na svět a s jejich svědomím. To by s konečnou
platností plošné zveřejnění
vyřešilo. 3. Pokud státní moc nevydá
oficiální seznam příslušníků
StB a tajných spolupracovníků, budou stále
vycházet nové a nové černé
seznamy, do nichž se může dostat spousta neprosto
bezúhonných lidí. 4. Teď mluvím
jako odborník na tuto věc. Pokuste se vžít
do postavení tajného spolupracovníka, ať
to byl agent, rezident nebo držitel tajného bytu,
do jejich současné psychické situace. Každý
den s hrůzou otevírají noviny, jestli se
tam neobjeví jejich jména. Musí se obávat
toho, že za nimi přijde někdo, ke komu informace
prosákly a dojde k vydírání. Nemusí
to být jejich bývalý řídící
důstojník.
Myslím, že zveřejněním by byla
určitá katarze a že bychom tomuto zamezili
a pomohlo by to i tajným spolupracovníkům.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda:
Děkuji. Ještě než se ujme slova pan
poslanec Pavela, požádala mě paní poslankyně
Röschová o slovo s tím, že opomněla
přednést část svého pozměňovacího
návrhu.
Poslankyně Anna Röschová: Vážená
sněmovno, velice se omlouvám, ke konci svého
návrhu jsem zapomněla na písmeno "d",
tam by bylo: občané uvedení v § 2, odst.
1 pod písmenem "d" a "e" tohoto zákona.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Prosím
pana poslance Pavelu. Připraví se pan poslanec Koháček.
Poslanec Josef Pavela: Pane předsedající,
vážená česká vládo, kolegyně
a kolegové, hovořím za sebe. Z dosavadních
postupů veřejnosti k těmto problémům,
které teď projednáváme, jsem dospěl
k názoru, že nejsme natolik morálně
vyspělí, abychom vedle osob zveřejněných
jako agenti a zvláště vedle jejich rodin dovedli
normálně žít. Víme, že kandidáti
tajné spolupráce by být zveřejněni
zřejmě nemohli, a přitom také víme,
že řada těchto kandidátů nebo
jim na roveň postavených byli horší
než někteří agenti. Ti, kteří
řídili činnost StB, již stačili
změnit převlek a zabydlit se na místech ve
státní správě, v akciových
společnostech a jinde. Pokud vláda a parlamenty
dovolily, aby se takto zabydleli, je možno v tom vidět
před koncem období dávku našeho alibismu.
Aby bylo jasno, jsem pro důraznou očistu důležitých
funkcí ve veřejné, společenské
i hospodářské sféře od těch,
kteří zavinili v uplynulých 42 letech současný
stav naší společnosti. Ale měli bychom
začít asi někde jinde, u někoho jiného.
Bylo už mnohokrát řečeno, že schody
se nezametají odspodu nahoru. Proto je nutno zveřejnit
především ty, kteří byli profesionálními
pracovníky Státní bezpečnosti, a ty,
kteří je řídili z pozic neblaze proslulé
vedoucí úlohy komunistické strany, tak jak
to umožňuje návrh předsednictva. Je
ovšem nutno dbát na to, aby provádění
tohoto ustanovení nebralo ohledu na nikoho, ať je
v současné době jakékoliv funkci.
Jsem proto také pro důsledné uplatňování
tzv. lustračního zákona, lépe řečeno
zákona na ochranu společnosti. Dokonce si myslím,
že by měl být přísnější.
Nechci zpochybňovat ani skutečnost, že ti,
kteří byli registrováni jako agenti Státní
bezpečnosti, v určité době zklamali.
Mnozí ze slabosti, mnozí ze zlé vůle
nebo pro svůj prospěch a neměli by tedy být
v určitých funkcích v současné
době a v brzké budoucnosti. Zveřejnit však
všecky, stejně ty, kteří pochybili ze
slabosti, jako ty, kteří to dělali vedeni
ideologií lži a nenávisti nebo pro svůj
prospěch, považuji za nespravedlivé. Rovněž
nemohu souhlasit s vypuštěním § 19. Byla
by tím otevřena možnost pro organizované
a divoké zveřejňování kdekoho.
I takzvaných kandidátů tajné spolupráce,
z nichž mnozí sice spolupracovali, ale jiní
ani nevěděli, že jsou evidováni.
Na závěr ještě jednu poznámku.
Tady z tohoto místa, v novinách a téměř
všude jinde dnes může říkat každý
co chce. Ovšem dovolávání se lidských
práv a právního státu z úst
některých poslanců, jak jsme toho bývali
svědky i zde, považuji za licoměrnost. Zvláště
když to byla jejich strana, která po uchopení
moci lidská práva zcela vymýtila a nemáme
záruku, že by to neučinila znovu, pokud by
k tomu měla příležitost. Právě
proto je nutno ty schody zametat shora. Proto doporučuji
přijmout změnu zákona 451 ve znění
návrhu předsednictva podle tisku 785.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda:
Děkuji. Prosím pana poslance Koháčka,
připraví se pan poslanec Payne.
Poslanec Petr Koháček: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, myslím
si, že je obecně známo, že největší
slabinou demokracie je, že se těžko brání
totalitním režimům a lidem, kteří
mají totalitní smýšlení. Naše
revoluce, která má přízvisko sametová,
která proběhla v listopadu 89, se vlastně
nedá ani revolucí nazývat, protože proběhla
až příliš něžně. Problémem
však zůstává, že ti lidé,
kteří představovali minulý režim
a kteří stáli v čele toho, co minimálně
dvě generace připravilo o rozumný život
ve svobodném státě, tak tito lidé
dnes, místo aby tiše přijali svou porážku,
se vysmívají a plivají do očí
slušným lidem. Proto zde byl vznesen návrh
na vypuštění § 19 a to, o čem už
mluvil kolega Volák, na to, aby bylo plošné
zveřejnění všech agentů Státní
bezpečnosti a určitých funkcí srovnatelných,
aby byla zprůzračněna minulost. Já
sám dobře vím, že je to jenom určitá
část vypořádání se s
minulostí. Bylo by potřeba takovéto zprůzračnění
udělat na více místech. Rozhodně nejde
o to být nějakým způsobem mstivý.
Také občané této země, jak
se s nimi velice pravidelně a velice často setkávám,
na to neustále poukazují, jakým způsobem
zástupci bývalé moci jednají. Já
se proto domnívám, že řešení,
tak jak ho navrhovala společná zpráva je
sice malý, ale nicméně přece jenom
určitý krůček k vyrovnání
se s minulostí. Proto vzhledem k tomu, že tato sněmovna
odhlasovala projednávání v původním
znění předsednictva, pozvedám návrh
společné zprávy za svůj a prosím,
aby byl v rámci projednávání a hlasování
o jednotlivých pozměňovacích návrzích
vzat jako můj pozměňující návrh.
To znamená vypustit § 19.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji. Přihlášen je pan poslanec
Payne.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající,
dámy a pánové před dvěma lety
někteří představitelé Občanského
fóra, kteří dnes - nemýlím-li
se - skončili v řadách sociální
demokracie, pledovali názor, že úsilí
o zveřejnění jmen agentů časem
pomine, že to je taková revoluční nálada,
která nepochybně opadne.
Chtěl bych konstatovat, že toto úsilí
naopak sílí, získává stále
větší podporu. Chtěl bych vyjádřit
i naději, že nakonec zvítězí.
Jsem přesvědčen, že agenti StB se stejně
nakonec nevyhnou plošnému zveřejnění.
Obdobný vývoj bylo možné sledovat např.
v období po druhé světové válce
a nakonec stejně došlo na projednávání
těchto případů.
Při projednávání lustračního
zákona narážíme na hranici právního
řádu. Právo má svoji mez a za touto
mezí již začíná pouze morálka.
Naším úkolem jako zákonodárců
by mělo být tuto hranici rozpoznat a respektovat
ji. Nicméně podobně jako v případě
tohoto tzv. lustračního zákona, podobně
jako jsou některé normy z oblasti zdravotnictví,
se nevyhneme tomu, abychom zákonem nezasahovali do oblasti,
která v normální společnosti bývá
vyhrazena morálce. Pokud ovšem morálka nefunguje,
není možné asi jinak, než do této
oblasti částečně zasáhnout.
Domnívám se ovšem, že k této věci
by měla proběhnout rozsáhlejší
rozprava. Nikoli v posledních minutách tohoto volebního
období, tohoto zasedání, posledního
v tomto volebním období ČNR. Myslím
si, že jsme si na tento problém měli vyhradit
ne několik minut, ale řadu hodin a řadu týdnů,
protože každé zaváhání může
znamenat řadu následků. O tom, zda se jedná
o porušení ochrany práv informací o
osobnosti, o tom rozprava v podstatě neproběhla,
ani zde - ani na jiných grémiích - alespoň
ne v dostatečné hloubce. Otázka, jaké
informace mají být plošně zveřejněny,
také nebyla dostatečně probrána. Domníváme
se, že pokud bychom měli dostatek času, měli
bychom zvážit, zda by neměl být zveřejněn
také seznam osob nepřátelských - přinejmenším
u spolupracovníků StB by bylo důležité
vědět, zda byli před zahájením
spolupráce s StB vedeni jako osoba nepřátelská
a nebo naopak. Zda po ukončení spolupráce
byli převedeni do kategorie osob nepřátelských.
Zrovna tak by bylo důležité vědět
u těchto osob, zda byly politickými vězni,
či nikoli. Tedy otázka, které informace mají
být plošně zveřejněny, také
nebyla prodiskutována.