Česká národní rada 1990 – 1992

Po ukončení moratoria na převody majetku, zakotveného v zákonných opatřeních předsednictva Federálního shromáždění č. 177/90 Sb. a 363/90 Sb., převedl Český svaz žen částku jeden milión Kčs nově vzniklým organizacím. Jednalo se o následující organizace: Politická strana žen a matek, Klub pražských žen, Asociace manažerek podnikatelek, Klub osamělých maminek, Ženský klub český, Hnutí za rovnoprávné postavení žen v Čechách a na Moravě, Rómské ženy a Hnutí podnikavých žen. K jednání došlo u tehdy oblíbených kulatých stolů s těmi novými spolky a organizacemi, které byly ochotny se jednání účastnit a finanční částku přijmout. Těžko je dnes dokazovat, že některé z těchto nových organizací vznikly z iniciativy bývalých funkcionářek Československého svazu žen. Další nově vzniklé iniciativy, spolky a organizace se z principiálních důvodů odmítly jednání a dělení peněz s tak zkompromitovanou organizací účastnit a neuplatnily vůči Českému svazu žen žádné majetkové požadavky.

Zdůrazňujeme, že tímto způsobem byla mezi omezený počet nově vzniklých organizací rozdělena pouze hotovost, která na ČSŽ připadla po likvidaci federální organizace. Členové komise pro postavení ženy ve společnosti získali během své dvouměsíční existence informace, které jsou natolik závažné, že pokládáme za nutné na ně upozornit českou vládu a Českou národní radu.

Po roce 1968, tedy na počátku normalizačního období, byl v duchu tehdejšího chápání federace vedle existující společenské organizace Čs. svazu žen vytvořen Český svaz žen v České republice a analogická organizace ve Slovenské republice, jako samostatné organizace, které byly pouze zastřešeny společným federálním orgánem Československého svazu žen.

Český svaz žen nevznikl až po listopadu 1989. Český svaz žen dostal po roce 1968 do vínku hospodářské zařízení v podobě vydavatelství a nakladatelství MONA. Dne 26. 11. 1970 byl do podnikového rejstříku obvodního soudu pro Prahu 1 zapsán nový statut hospodářského zařízení "ústředního výboru Českého svazu žen, který je nástupcem zřizovatele Československého svazu žen".

Na majetek federálního Československého svazu žen bylo uvaleno moratorium, zakotvené v zákonných opatřeních předsednictva FS a pak byl majetek rozdělen mezi ČR a SR způsobem, který jsme popsali. Z kompetenčních důvodů se federální ministerstvo kultury majetkem ČSŽ nezabývalo a ačkoliv mu tato skutečnost musela být známá, česká vláda a ČNR nebyly o nutnosti zabývat se tímto majetkem informovány. Pokládáme za svou povinnost učinit tak nyní.

Nakladatelství a vydavatelství MONA vydává mimo jiné také časopis Vlasta. Tento časopis existoval od roku 1945 jako obrázkový týdeník s názvem Rada žen a publikovala v něm dr. Milada Horáková, dr. Anna Masaryková, Eva Vrchlická a další. V roce 1947 změnil časopis název - vznikla Vlasta, což znamenalo i změnu obsahu. Rada čs. žen vznikla jako nadstranická organizace a hlásila se k odkazu ženských organizací již z doby před první světovou válkou a na činnost Ženské národní rady vedené senátorkou Plamínkovou v době mezi válkami. Byla to Rada čs. žen, která vydávala Radu žen a později Vlastu. Rada čs. žen a Národní fronta působily vedle sebe až do února 1948, kdy byl vytvořen Akční výbor čs. žen v čele s Anežkou Hodinovou-Spurnou. Jen pro vysvětlení chci dodat, že Národní fronta žen vznikla 1. června 1945. V ústředním výboru tohoto společenství bylo po třech delegátkách z každé politické strany. Rada čs. žen byla zastoupena dr. Miladou Horákovou, M. Netušilovou a B. Wirthovou. Od 26. února 1948 působila v českých zemích už pouze jediná ženská organizace.

Ženské hnutí po únoru 1948 zcela opustilo ideje, z nichž kdysi vzniklo. Nová vrcholná ženská organizace pouze přisluhovala komunistickému režimu a jeho propagandě. Za čtyřicet jedna let nesvobody byla úplně přerušena kontinuita s myšlenkami ženského hnutí, které vymizely z povědomí společnosti.

ČSŽ, jehož hospodářským zařízením je nakladatelství MONA, neudělal k dnešnímu dni prakticky žádné kádrové změny ve vedení. Šéfredaktorkou je stále paní Tognerová, která tam byla kdysi doporučena Janem Pilařem. K určité obměně došlo pouze v časopise Vlasta.

Redaktorky časopisů vydávaných v MONĚ byly po celá léta nomenklaturními kádry, doporučené ÚV ČSSŽ, které v minulých dvaceti letech dohlížely na ideovou úroveň ženských časopisů a tím ovlivňování veřejného mínění.

Nyní se chystá MONA k privatizaci. Má se stát společností s ručním omezeným nejméně s 51% zahraniční účastí.

Komisi se podařilo získat zprávu o hospodaření ČSŽ za rok 1989. Z této zprávy vyplývá, že zisky dosažené hospodařením hospodářského zařízení MONA za rok 1989 činily 53,424 mil. Kčs. Dále zpráva konstatuje, že ve společném majetku ČSŽ byly tři nemovitosti, a to dům ve Zbraslavi, zakoupený v roce 1988 za 680 tisíc Kčs. Ve vlastnictví ÚV ČSŽ byla původní zemanská tvrz památkově chráněná ve Starosedlckém Hrádku a dům v Litoměřicích.

V průběhu roku 1989 byly zakoupeny pro potřeby OV a ÚV základní prostředky ve výši 2,182 tisíce Kčs a 23 osobních automobilů.

Pokládáme způsob privatizace majetku ČSŽ za nepřijatelný. ČSŽ zdiskreditoval v této zemi vše, co souvisí s ženskou problematikou. Časopisy vydávané jejich vydavatelstvím po léta přispívaly k udržení tehdejšího systému a poslední předsedkyně ČSSŽ paní Němcová se vepsala do dějin svým veřejným prohlášením, ve kterém odsoudila chování studentů 17. listopadu 1989 na Národní třídě.

Pozoruhodná je skutečnost, že paní Němcová pracuje po listopadu 1989 až do dnešních dní jako poradkyně ministryně federální kontroly Kořínkové, pro otázky žen a rodiny.

ČSŽ je dnes jen jednou z asi 25 nově vzniklých ženských organizací. Dnešní vedení ČSŽ říká, že nastoupilo "demokratizační proces". Dále však bezplatně užívá Kounicův palác v Panské ulici, jehož reprezentační části se ziskem pronajímá.

Majetek KSČ byl zestátněn ve prospěch lidu ČSFR, majetek bývalého SSM ve prospěch mládeže a dětí. Jsme přesvědčeni, že majetek ČSŽ by měl sloužit nejen všem současným, ale i budoucím ženským organizacím, tedy i těm, které se ze zásadních důvodů nechtějí nechat zastřešovat a reprezentovat tzv. Radou žen, která pohotově vznikla po listopadu 1989, ale měla by sloužit i podpoře rodiny. v tomto případě je politicky a morálně neúnosné, aby organizace, která měla monopolní postavení ve společnosti a pouze z tohoto důvodu nabyla majetek, s ním mohla i nadále disponovat, jako jediná a tím i nadále preferovaná ženská organizace.

Ve světě jsou obvyklé tzv. familien fondy. Navrhujeme vytvořit fond pro rodinu, který by grantovým. systémem podporoval konkrétní projekty navržené kteroukoli současnou i budoucí organizací, zabývající se problematikou rodiny a žen.

Komise pro postavení ženy ve společnosti při výboru pro sociální politiku a zdravotnictví si dovolila připravit návrh usnesení, které bych si dovolila přítomným poslancům přečíst.

Návrh usnesení České národní rady:

"Česká národní rada doporučuje vládě České republiky, aby

1. provedla kontrolu způsobu nabytí a hospodaření s majetkem ČSŽ, vyčíslila jeho hodnotu a na základě těchto šetření doporučila budoucí české vládě obdobný postup, který byl přijat federální vládou ve věci majetku KSČ a SSM.

2. Posoudila způsob privatizace nakladatelství a vydavatelství Mona.

3. Na základě přijatého zákonného opatření vytvořila z majetku ČSŽ Český fond pro rodinu. Děkuji za pozornost. (potlesk)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Krejčové. Hlásí se někdo do rozpravy. Poslankyně Lagová.

Poslankyně Hana Lagová: Vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno, dovolte mi říci k této projednávané otázce několik stručných poznámek.

Za prvé bych chtěla říci, že nemůže jít o zprávu výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, protože tato zpráva nebyla projednána ve výboru a nebyla projednána ani v příslušné komisi. Sešly jsme se, myslím, že to bylo včera jen několik členek této komise, měly jsme možnost ke zprávě vyjádřit své názory. Ty jsem uplatnila. Protože nešlo o řádné zasedání komise, doporučila jsem, aby tato zpráva byla iniciativní skupinou poslanců takto přednesena. K procedurálním otázkám máme tedy tyto výhrady.

Za druhé bych chtěla říci, že připomínky, které jsem dávala, nebyly všechny zohledněny a zpráva, kterou zde paní poslankyně Krejčová přednesla, je bezpochyby účelová, je v ní shromážděno mnoho polopravd a domněnek a jsou shromážděny bez nějakého konkrétního uvedení faktů. Z těchto důvodů se nehodlám k obsahu vyjadřovat.

Paní poslankyně Krejčové byla paní předsedkyní vyslána za ČNR 9. 11. 1991 na kongres ženských organizací a ví, že v závěru tohoto kongresu bylo rozhodnuto o založení takovéto nadace, tam by samozřejmě prostředky vkládala stávající organizace ČSŽ (Český svaz žen), protože tyto prostředky má.

Závěrem chci říci, že pokud jde o usnesení, není dobrá vůle a ochota objektivně se na věci podívat, postarat se o takové sehnání argumentů, které by byly objektivní, bude jen správné, pokud se vnese světlo do těchto otázek, a pokud vláda dá dohromady podklady k tomu, jak se věci mají.

Samozřejmě asi vývod bude jiný, protože nepřísluší vládě, aby takovýto postup přijímala, protože tyto otázky by musel řešit ústavní zákon, tak jako tomu bylo v případě majetku SSŽ. Takový ústavní zákon byl předložen FS, ale na pořad sněmoven se nedostal.

Bude správné, pokud se od těchto polopravd a nejasností dostaneme ke skutečnému nastolení čistých informací. To by bylo i slušné vůči sněmovně.

(Potlesk komunistických poslanců)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Prosím pana poslance Exnera.

Poslanec Václav Exner: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, musím prohlásit, že přednesená zpráva mě skutečně hluboce zklamala. Podle názvu jsem soudil, že se bude dotýkat postavení žen v naší společnosti a že se dovíme určité skutečnosti, které v této souvislosti komise případně výbor prošetřily, a návrhy z hlediska perspektiv.

Pokládám samozřejmě za správné vyřešit i majetkové otázky z minulé doby a zajistit majetkově činnost všech ženských organizací do budoucnosti.

Na druhé straně musím obrátit vaši pozornost například na Statistický bulletin ČSÚ, který je v předposledním čísle, kde udává údaje z ledna, věnován v jedné části problematice postavení ženy v naší společnosti. V této části se konstatuje, že ženy v naší společnosti, ve všech oborech a ve všech věkových kategoriích jsou na tom z hlediska příjmů, postavení, materiálního a jiného zabezpečení hůře než muži.

Dále tento bulletin konstatuje, že tato situace se v posledním období zhoršuje. Je nesprávné, že se nepodařilo za celou dobu existence republiky odstranit určitou diskriminaci žen v této oblasti, a to ani za první republiky, kdy byla velmi hrubá, ani za dobu do roku 1989, kdy došlo k určitému vyrovnání (podle statistických údajů), ale zdaleka se nedosahuje toho, co by bylo třeba. Bohužel se však musí konstatovat, že za poslední dva roky dochází dále ke zhoršení postavení ženy.

Očekával bych, že právě této problematice se bude věnovat tak důležitá komise ustavená v ČNR.

Doporučoval bych, aby usnesení bylo doplněno v tom směru, že právě zhodnocení postavení ženy v naší republice a perspektivy řešení těchto otázek by měly být předmětem, a to rozhodujícím, činnosti komise. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Prosím pana poslance Holomka, pak promluví pan poslanec Lom.

Poslanec Karel Holomek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, musím se připojit k názoru svého předřečníka, a to v tom směru, že bych býval očekával, že zpráva o činnosti komise o postavení ženy ve společnosti bude také o něčem zcela jiném, než tu bylo řečeno.

Pokládám za správné řešení majetkových poměrů vzhledem k bývalým organizacím. Nicméně i programové prohlášení vlády, které jsme slyšeli na začátku činnosti tohoto parlamentu, konstatovalo, že rodina je v destrukci. Pro mne znamená žena totéž, co rodina, totéž co děti. A řešení těchto otázek v tomto okamžiku pokládám za zásadní.

Rád bych připomněl, že jestliže rodina v celé společnosti jako taková je v destrukci, pak romská rodina - v návaznosti na vzdělání, výchovu atd. - je v několikanásobně horší situaci.

Proto doporučuji, aby v usnesení komise o činnosti ženy ve společnosti byla tato otázka dostačujícím způsobem zakotvena tak, aby příští parlament tuto záležitost mohl řešit. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Holomkovi, prosím pana poslance Loma.

Poslanec Petr Lom: Paní předsedkyně, dámy a pánové. Omlouvám se za stručné uvedení paní poslankyně Zdeny Krejčové. Bylo to způsobeno tím, že jsem byl odvolán ze sněmovny a vrátil jsem se na posledních chvíli.

K procedurální stránce věci chci říci, že komise byla ustavena koncem března a že je tedy v činnosti velmi krátkou dobu. Zatím se stačila jen koncepčně zorientovat v problematice a vytyčit úkoly, které zde paní poslankyně ve své zprávě uvedla.

Tedy jsem informován, že komise na své řádně pozvánkou svolané schůzi se usnesla uložit přípravu usnesení poslankyni Krejčové. To je z té procedurální stránky. O usnesení byli informování tito členové a členky komise: paní Mašatová, Hochová, Lagová, Röschová, Janů, Šepsová, Kadlec.

Při přípravě tohoto usnesení byly vzneseny námitky ze strany posl. Lagové.

Tolik tedy k procedurální otázce. Myslím, že tento fakt sám o sobě nebrání tomu, aby usnesení mohlo být našim hlasováním buď doplněno nebo přijato nebo nepřijato. To je procedurální záležitost.

K otázce poslance Holomka chci říci, že postavení rodiny a problematiku rodiny nelze vztahovat na otázku ženy. My jsme, myslím, se shodli v tom, že rodina je záležitost stejně tak otce - muže, jako matky - ženy. Nelze vztahovat a spojovat otázku rodiny jenom s otázkou ženy. Proto název komise zní "pro postavení ženy ve společnosti", nikoliv "pro otázky rodiny". To by pak komise musela být zaměřena zcela jiným směrem.

Doufám, že jsem vyjasnil procedurální otázky, které vedly ke zpochybnění usnesení, které zde vznesla paní poslankyně Krejčová a myslím, pokud je nějaký konkrétně formulovaný návrh na doplnění usnesení, že se o něm může hlasovat.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji, prosím paní poslankyni Kolářovou.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno, chtěla bych navrhnout doplňující bod do tohoto usnesení, které přednesla paní poslankyně Krejčová. Myslím, že bude pro příští parlamentní období nezbytně nutné, aby vznikl vládní institut pro ženu a rodinu, rodinu a dítě nebo ženu a dítě. A chtěla bych v tomto usnesení navrhnout, že by v tomto institutu měla být zvláště věnována pozornost problematice romských žen a dětí a problematice romských rodin a krátkodobého a dlouhodobého plánu na integraci, integrující prvky do naší společnosti.

Dovolte, abych zesumírovala návrh znění. Já jsem netušila, že tato problematika bude zařazena, čili bychom třeba s panem poslancem Holomkem vypracovali znění.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji, paní poslankyně Krejčová.

Poslankyně Zdenka Krejčová: Ještě bych ráda doplnila několik informací o problematice rodiny a ženy se tady hovořilo, pokud si sněmovna vzpomene při probírání Programového prohlášení vlády. Vystoupila tehdy kolegyně Janů, vystoupila jsem i já. Konstatovaly jsme tehdy, že stručně řečeno - pozdě, ale přece vznikla tato komise při České národní radě.

Komise se sešla celkem čtyřikrát. Během té krátké doby jsme si skutečně nemohli vytknout žádný jiný úkol, než že jsme konstatovali, že je nezbytné, aby v budoucí ČNR tato komise existovala, že jsme pojmenovali oblasti, kterými by se měla zabývat, že ústy poslankyně Janů i mými jsme české vládě navrhovali, to co navrhla kolegyně Kolářová, aby tak, jak bývá zvykem v evropských státech, v budoucím volebním období existovala vládní instituce nebo úřad na vládní úrovni, která by se problematikou rodiny zabývala.

To, že jsme se při svých 4 schůzkách dotkli také problematiky majetkových poměrů v ženském hnutí, bylo zcela logické, protože disproporce mezi postavením všech nově vzniklých spolků, iniciativ a organizací po listopadu 1989 a stále v jistém smyslu monopolním postavení Českého svazu žen byla do oči bijící a představitelky těchto nových spolků samozřejmě na tuto skutečnost upozorňovaly.

Znovu ještě pro jasnost opakuji to, co řekl kolega Lom, že na své poslední schůzce komise přijala usnesení, ve kterém uložila poslancům - členům komise, aby se obrátili na českou vládu, což tímto činíme. Poslankyně Lagová nebyla na této schůzi komise přítomna, byla omluvena.

Pokud jde o moji účast na tzv. Národním kongresu žen, tu potvrzuji. Nebyla jsem tam ovšem vyslána paní předsedkyní Burešovou, ale právě těmito nově vzniklými organizacemi. Zúčastnila jsem se Národního kongresu žen jenom v úvodu proto, abych shromážděným představitelkám sdělila, že v České národní radě se připravuje vznik této komise, která by měla být dostatečně neutrálním místem, kde by všechny jakkoliv politicky orientované ženské iniciativy a spolky se mohly se svými podněty obracet. Zdůraznila jsem tam tehdy, že Národní kongres žen nereprezentuje všechny ženy v České republice. To byl důvod mé přítomnosti tam.

Doufám, že kolegyně Kolářová přednese návrh na doplnění usnesení. Pokud by to bylo třeba, tak by se návrh usnesení mohl rozdat poslancům, ale zdá se mi to dostatečně krátké. Samozřejmě přečtu ráda ještě jednou.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Ptám se paní kolegyně Kolářové, zda už má připraven návrh na doplnění usnesení. Pokud ne, přerušila bych tento bod také s ohledem na početní stav ve sněmovně a když dovolíte, ještě bych před obědem přednesla další bod, který jsme zařadili posledně na dnešní schůzi, a to informaci ke zprávě Federální bezpečnostní informační služby. Předala bych tedy na chvíli řízení panu místopředsedovi Kasalovi.

(Místopředseda Kasal se ujímá řízení schůze.)