Česká národní rada 1990 – 1992

Nyní bych požádal pana společného zpravodaje, pana poslance Ježka, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Ježek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, na začátku mého zpravodajského vystoupení bych s ohledem na jedno naše usnesení chtěl sdělit, že jsem byl zaměstnancem ČSAV v letech 1977 - 1990. Pohyboval jsem se tam kdesi na pomezí geografie, demografie a sociologie, vím tedy dost o tom, jak byla akademie věd řízena ústředním výborem KSČ, vím dost o tom, jak v těchto poměrech vypadaly vztahy mezi vysokými školami a akademií věd. Mohu vám říci, že často v akademii věd se kádrovalo mnohem méně, než na vysokých školách podle zásady "pod svícnem bývá největší tma".

Musím se začátkem zpravodajské zprávy zmínit o určitých souvislostech tohoto návrhu zákona, který, i když je předkládán skupinou poslanců, vychází z plánu legislativní práce vlády, vychází z vládního návrhu zásad tohoto zákona, vznikl v úzké návaznosti na návrh zákona ČNR o Vědě a technologiích s využitím našich i zahraničních zkušeností.

Zásady obou těchto zákonů vycházejí ze současného stavu organizace vědecké činnosti v České republice a umožňují postupnou transformaci institucionálně oddělených oblastí základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a vzdělávání ve vzájemně propojenou soustavu, která - doufejme - využije potencionálu akademie věd, vysokých škol a resortních ústavů v oblasti vědecké činnosti a vzdělávání.

Příkladem pro navrhovatele byla především Společnost Maxe Plancka ve Spolkové republice Německo, jejíž organizační uspořádání je založeno na otevřeném systému, na vědecké individualitě, na úzké spolupráci s vysokými školami a na využívání rozmanitých zdrojů financování.

Účelem navrhovaného zákona o Akademii věd České republiky je vytvoření legislativního prostředí pro pokračování v transformaci akademie věd.

Jde o to zejména odstranit asymetrický model ČSAV - Slovenská akademie věd. Možná, že se nám tento zákon bude hodit v případě přijetí deklarace o svrchovanosti Slovenska, v případě vyhlášení slovenské ústavy. Jde o to, že nyní existuje pouze Československá akademie věd, Česká akademie věd neexistuje. Kdysi začínala málem existovat na začátku 70. let, ale nebylo možno v této tendenci pokračovat.

Další účel spočívá ve vytváření personální unie ve vědě a výuce, usnadnění úsilí spolupráce akademie věd a vysokých škol, např. při zřizování společných pracovišť. Jde o to dokončit transformaci akademie věd v otevřenou soustavu vědeckých pracovišť, kde bude významným prostředkem konkurenční prostředí a systém účelového financování vytvořený zákonem o vědě a technologiích. Důležité je umožnit i svobodnou soutěž vědeckých projektů, umožnit růst těm nejlepším týmům vědců i růst vyhraněných vědeckých osobností. V neposlední řadě jde také o to zabránit úniku mozků, který by mohl významně naši kapacitu v tomto oboru zhoršit. Dále je zapotřebí upozornit i na dlouholetou tradici, kterou tato instituce má, na kterou přece jenom navazuje. Existovala zde Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění a dovoluji si upozornit, že dvoustého výročí vzniku Královské české společnosti nauk nebylo nikterak významně vzpomenuto.

V zájmu odstranění minulosti provedla akademie věd od listopadu 1989 celou řadu kroků, na které by bylo rozumné upozornit. Došlo k oddělení souboru ústavů od sboru akademiků, došlo ke snížení centrální administrativy o 50 %. Ten centralistický model byl významně oslaben. Došlo k selektivnímu snížení počtu pracovníků akademie věd k 1. 1. 1992 o 30 %, ve srovnání s rokem 1989, tzn. z 13 896 na 9729 osob. Byla vybudována interní grantová agentura akademie, která koordinuje zhruba 35 % vědecké kapacity akademie věd.

Bylo zahájeno systematické hodnocení vědeckých pracovišť podle mezinárodně uznávaných kritérií. Toto hodnocení slouží k regulaci institucionálních prostředků, poskytovaných jednotlivým pracovištím. Znamená to, že návrh zákona, který je vám předkládán, má umožnit pokračovat v této transformaci.

Společná zpráva příslušných výborů České národní rady k návrhu výboru ČNR pro vědu, vzdělání a kulturu na vydání zákona České národní rady o České akademii věd, tisk. č. 667, je vám předkládána ve zvláštní podobě. Je rozdělena na dvě části. První část obsahuje znění společné zprávy, totožné s návrhem celého zákona podle verze, jak ji vypracoval ústavně právní výbor. Druhou část tvoří běžně uspořádaná společná zpráva, kde jsou uvedeny pozměňovací návrhy k předloženému návrhu zákona, k návrhu předloženého výborem ČNR pro vědu, vzdělání a kulturu.

Já, jako společný zpravodaj po poradě se zpravodaji výborů, kteří tento zákon projednávali, musím navrhnout následující postup. Jde o to, že dost dobře by bylo neracionální projednávat obě dvě části společné zprávy. S ostatními zpravodaji jsme se dohodli, že navrhnu, abychom hlasováním rozhodli, zda budeme projednávat znění první části společné zprávy, která obsahuje celý návrh zákona a nebo část druhou společné zprávy. Jako zpravodajové jsme se dohodli, že vám doporučujeme, abychom za základ projednávání vzali část první, protože tato část společné zprávy také lépe navazuje na schválené zásady tohoto zákona, na zásady schválené vládou.

Domnívám se, že bychom měli v plénu hlasováním rozhodnout o tomto postupu. A potom zahájit všeobecnou rozpravu k předložené společné zprávě, k tisku 761.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ježkovi, než zahájím rozpravu, měli bychom rozhodnout hlasováním o tom, jak budeme pojímat tisky, které máme předloženy.

Kdo je pro přijetí toho, vlastně procedurálního návrhu, bude to spíš orientační hlasování, jak ho přednesl pan poslanec Ježek, ať zvedne ruku. 72.

Děkuji. Kdo je proti? Nikdo.

Děkuji. Tento návrh byl přijat.

Nyní se o slovo přihlásil pan místopředseda vlády. Já mu ho v souladu s jednacím řádem ihned uděluji.

Místopředseda vlády ČR Antonín Baudyš: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové poslanci. Pokud jde o podmínky k rozvoji vědy a techniky a o způsob orientování vývoje technologií, je již dlouhá léta zřejmé, že tento je třeba zásadně změnit. Je třeba zásadně změnit strukturu vědní základny. Transformace by měla definitivně ukončit období nejistoty a stát se základem pro vytvoření odpovídajících podmínek pro práci nezanedbatelného počtu kvalitních jednotlivců i skupin. Je třeba, aby se tato reforma odvíjela zdola nahoru, pokud jde o náplň a hodnocení a shora dolů, pokud jde o organizační a legislativní rámec. Už dnes existují doklady o úsilí vytvořit střediska výzkumu, která by existovala mimo rámec univerzit, akademie i resortních výzkumných ústavů. Pozitivní dovršení tohoto úsilí by znamenalo významný příspěvek k pluralitní povaze výzkumu. V průběhu transformace by měly být dnešní ústavy, dnešní Československé akademie věd, stejně jako i všechna ostatní pracoviště, zařazeny do jedné z těchto kategorií:

a) ústavy, které by po transformaci měly být zachovány jako samostatné ústavy vědního výzkumu. Patrně často bude žádoucí slučování ústavů nebo vyčlenění pracovních skupin, větší ústavy by měly podporovat zejména interdisciplinární vědeckou práci a kromě toho by měly existovat menší skupiny kolem vynikajících odborníků, pokud nemohou být ustaveny v rámci vysoké školy nebo ve spolupráci s ní. Tyto skupiny by ovšem nebyly trvalými institucemi;

b) pracovní skupiny nebo ústavy, které mohou být společnými pracovišti vysoké školy a organizace či sdružení ústavů základního vědeckého výzkumu. Tato společná pracoviště by byla částečně financována prostřednictvím sdružení ústavů a částečně vysokou školou. Koncepce výzkumu a jeho realizace by byly schvalovány oběma institucemi. Úzká spolupráce mezi vysokou školou a výzkumným pracovištěm by byla umožněna institucionálně;

c) pracoviště nebo jejich části, která by měla přímo přejít na vysokou školu.

Za d) - Pracoviště, nebo jejich části, pro které vzhledem k jejich výzkumu převážně aplikovaného charakteru je výhodnější financování z jiných zdrojů, než jen ze státních prostředků na vědu, což v podstatě znamená převést na komerční bázi.

Za e) - pracoviště provádějící strategicky cílený výzkum nebo další náročné programy jejichž budoucí úspěšný rozvoj je vzhledem k finanční náročnosti nemyslitelný bez adresné podpory vládou. Taková pracoviště by se mohla přetvořit na státní, případně federální výzkumná střediska zakládaná na přísně výběrovém principu.

Pracoviště základního vědního výzkumu se sdružují do větších celků sdružených společnou střešní organizací. Takovou střešní organizací, v budoucnosti jistě ne jedinou by měla být ve smyslu předkládaného zákona také budoucí Česká akademie věd, chcete-li Národní vědecké sdružení.

Detailní organizační struktura je sice velmi důležitá pro optimální fungování, ale závažnější jsou následující dva základní aspekty. Především to musí být sdružení velmi volná, neboť konkrétní vědecká práce je závislá především na úrovni pracovišť, která musí být do značné míry autonomní a na kvalitě jednotlivých pracovních skupin. Kromě toho by však střešní organizace jako přímý příjemce státní finanční podpory měla mít navíc grémium zastupující širší společenské zájmy.

Mezi popsaným a současným stavem naší vědeckovýzkumné základny evidentně neexistuje spojitý přechod. Vláda je přesvědčena, že předkládaný zákon jako první krok ke komplexní transformaci je v souladu s potřebou variability struktury vědeckých institucí a vyjadřuje se k rigidním strukturám. Předkládaný zákon o České akademii věd výše řečené umožňuje.

Je však zřejmé, že zákonem o ČAV není vyčerpána problematika vytvoření žádoucího legislativního prostředí pro podporu rozvoje vědy, vzdělanosti a orientace vývoje technologie. Tento zákon je však spolu se zákonem o vědě a technologiích nezbytným prvním krokem ke komplexní transformaci organizačních norem vědeckých institucí a finanční podpory bádání a orientace vývoje technologie. Proto zákon o ČSV a zákon o vědě a technologiích, jehož základem je agentová agentura a koordinační rada, je nutno chápat jednotně.

V budoucnu musí být věda a technika vedle politiky a ekonomiky i u nás určující silou společenské dynamiky. K transformaci vědy je potřeba proto přistupovat jako k reformě jednoho z podstatných subsystémů tržně orientované společnosti, který zabezpečí budoucí konkurenční schopnost našeho hospodářství a náležitou kulturní úroveň naší společnosti v procesu integrace Československa do Evropy. Je zřejmé, že celý proces transformace bude časově náročný a rozhodně ne jednoduchý. Je vázán na vznik legislativního rámce a na podporu vládních orgánů. Bez těchto dvou momentů by zřejmě nemělo smysl o něm ani uvažovat. To by ale znamenalo nechat vědu na pospas nejistotě a nevypočitatelným ekonomickým tlakům, které by mohly vést k úniku mozků a především ke ztrátě zájmu mladé generace se všemi negativními důsledky pro naši budoucnost.

Závěrem chci poděkovat vážené sněmovně, jednak za schválení zákona o vědě a technologii a chci také poděkovat všem, kteří přispěli k vypracování společného zákona o ČSV a projevili zájem i o jeho výsledné dopracování a znění.

Chtěl bych pouze požádat váženou sněmovnu o schválení zákona o ČAV tak, aby celková koncepce a struktura nevybočila z vládních zásad zákona, což si myslím, pokud jsem správně informován, že ani po celé řadě připomínek, které zde odezní, nehrozí. Věřím, že tyto připomínky povedou podle mého názoru k dalšímu zpřesnění textu. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu místopředsedovi české vlády. Otevírám rozpravu, do které se jako první písemně přihlásil pan poslanec Payne, kterému předávám slovo.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, pane místopředsedo, dámy a pánové, domnívám se, že věda je nejen podstatnou součástí tržní ekonomiky, ale i jedním z pilířů demokratického systému. Demokracie stojí také na tom, že je zajištěna svoboda bádání a že jsou pro ni zajištěny také příslušné podmínky.

Chtěl bych přednést poměrně rozsáhlejší pozměňovací návrhy k předloženým textům, které se podle mého názoru více blíží zásadám a pojetí, které reprezentuje vláda, zejména jsme to slyšeli ve zprávě pana místopředsedy.

Jednou z těchto změn je, že akademie by měla být právnickou osobou jako takovou, neměla by být vedena jako orgán státní správy. To podle mého názoru zajišťuje daleko větší svobodu pro vědecké bádání než instituce, která je součástí státní správy. Takováto právnická osoba, která by se zřídila zákonem by byla příjemcem dotací z rozpočtu České republiky.

Druhá změna spočívá v tom, že statut akademie by měla schvalovat ČNR. Je to analogické, jako třeba statuty některých fondů nebo Rady televizního vysílání, které také schvaluje ČNR.

Za třetí - u některých orgánů navrhuji změnit název, například místo předseda akademie navrhuji prezident akademie. Jestliže máme prezidenty různých komor, myslím si, že i akademie by mohla mít prezidenta.

Další změnou je, že i jednotlivé ústavy, pracoviště akademie by měly být právnickými osobami. Myslím si, že k tomu, aby vědci mohli skutečně svobodně vykonávat své poslání, musí mít možnost bez zásahu zvenčí rozhodovat o tom, kudy se vývoj výzkumu bude ubírat.

Čtvrtá změna se snaží řešit problém majetku ČSAV, který dosud není svěřen do působnosti ČR. Tato věc je legislativně komplikovaná. Tyto návrhy vycházejí z představy, že neříká-li zákon nic, potom majetek za republiku přebírá vláda ČR. V těchto návrzích je zvláštní transformační ustanovení, jakým způsobem dojde k transformaci akademie. Domníváme se, že tento způsob transformace, kterou někteří zástupci akademie odhadují, že bude trvat několik let, je daleko praktičtější a je to analogie toho, jako když provádíme ekonomickou reformu. Víme sice, jaký je cílový stav, ale transformace probíhá podle zvláštního režimu.

Poslední výhodou této koncepce je, že účinnost zákona může být hned dnem vyhlášení, tudíž neprodleně jakmile zákon vyjde ve Sbírce, je možno zahájit přípravy pro transformaci a celý proces se tím urychlí.

Začnu přednášet pozměňovací návrhy a pokusím se každý oddíl odůvodnit.

Zákon by měl být uvozen slovy: "ČNR se usnesla na tomto zákoně" a následovala by preambule, která v dosavadním textu nebyla. Vzhledem k tomu, že se domnívám, že vědecká činnost je záležitostí, která by měla mít zvláště důstojné postavení, navrhuji, aby zákon měl preambuli, která by zněla takto:

"Posláním akademie věd ČR je rozvíjet vědecké poznatky na základě tvůrčího vědeckého bádání."

V duchu národních a všelidských, vědeckých, humanitních a demokratických tradic nese zvláštní zodpovědnost za rozvoj vzdělanosti a vědeckého poznání jako součást kultury celé společnosti a současně tak přispívá ke zvyšování vědecké, technické a hospodářské úrovně společnosti. Přitom navazuje na celosvětový vývoj vědeckého poznání.

Následuje část první s nadpisem "Základní ustanovení".

§ 1: Zřizuje se Akademie věd České republiky, legislativní zkratka dále jen "akademie". Akademie je právnickou osobou, sídlem Akademie je hlavní město Praha. Akademie ručí za své závazky do výše svého jmění.

První odstavec je více méně analogií dosavadního návrhu. Jediným zpřesněním je, že o Praze opět hovoříme jako o hlavním městě Praze, tak jak je v zákoně ustanoveno.

Druhý odstavec vychází ze změny, že Akademie je právnickou osobou. Pokud nějaký subjekt je označen za právnickou osobu a neříká-li se o jakou, jedná se o veřejnou obchodní společnost, kde členové ručí za závazky i svým soukromým jměním. Odstavec 2 tedy doplňuje ustanovení, že se jedná o právnickou osobu v tom smyslu, že Akademie ručí pouze do výše jmění Akademie. Znamená to, že vědci nebudou ručit za závazky Akademie svým osobním majetkem.

Zdá se nám, že tento typ právnické osoby je ideální pro zabezpečení akademické svobody vědců.

§ 2: Posláním Akademie je vytváření podmínek pro zvýšení úrovně poznání a vzdělanosti a pro uskutečňování vědeckého výzkumu a bádání.

Tento paragraf je analogický paragrafu 2, který je ve druhé části společné zprávy. Zároveň ovšem specifikuje úkol, který má Akademie plnit.

§ 3 představuje nový oddíl o akademických právech a svobodách. Zde se návrh přidržuje volně zákona o vysokých školách, kde také je zaručena akademická svoboda vysokoškolským pracovníkům.

§ 3 má podnadpis "práva a svobody" a odstavec 1 zní: vědeckým pracovníkům, zde by byl odkaz 1, Akademie a ústavu Akademie, legislativní zkratka dále jen "ústav", se zaručuje svoboda vědeckého bádání, legislativní odkaz číslo 2 a právo zveřejňování jeho výsledku, právo na různé odborné, vědecké a filozofické názory a náboženská vyznání.

Odkaz 1 pod čarou by zněl: § 1 a 22 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.

Odkaz 2 by zněl: článek 15, odstavec 1 a 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod.

Tento zákon díky tomuto odkazu je vlastně jakousi přesnější specifikací svobody vědeckého bádání, zakotvené v Listině lidských práv. Domnívám se, že právě tím je zakotvena důstojnost vědeckého povolání.

Následuje odstavec 2 § 3: využívání a uplatňování těchto práv a svobod musí být v souladu se zásadami demokracie, humanity a právním řádem.

Následuje odstavec 3: v Akademii a v ústavech nesmí politické strany, politická hnutí vytvářet své organizace.

Chtěl bych podotknout ke 3. odstavci, že analogií toho, co je ustanoveno i na vysokých školách, že politické strany nesmějí na vysokých školách zakládat své organizace, protože jak vysokoškolské vzdělání, tak i věda by neměly podléhat politickým tlakům, které by mohly být uplatňovány díky politickým organizacím ve vědeckých institucích. Je to tudíž v souladu s federálním zákonem o vysokých školách.