Předsedkyně ČNR D. Burešová,
místopředsedové ČNR J. Kasal, J. Vlach
a 150 poslanců.
Za vládu České republiky: místopředseda
vlády A. Baudyš, ministr financí K. Špaček.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Vážení poslanci, zahajuji další
den jednání 35. schůze České
národní rady a všechny vás srdečně
vítám. Vítám také místopředsedu
české vlády pana Baudyše. Ze schváleného
pořadu 35. schůze ČNR jsme dosud projednali
19 bodů a u 6 jsme jednání přerušili.
Prvním bodem dnešního dne je
Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní
tisk 667 a společnou zprávu k němu jako sněmovní
tisk 761. Za navrhovatele nám předložený
návrh odůvodní pan poslanec Pavel Klener.
Prosím ho, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Klener: Vážený pane předsedající,
vážený pane místopředsedo, paní
poslankyně, páni poslanci. Podle legislativního
plánu měla vláda České republiky
předložit již v loňském roce dva
návrhy zákonů, týkající
se oblasti vědy. Byl to zákon o vědě
a výzkumu a zákon o České akademii
věd, jehož předložení se jevilo
nutné zejména proto, že podle zákona
Federálního shromáždění
se Československá akademie věd ruší
ke dni 31. 12. 92. Zatímco ve Slovenské republice
existuje Slovenská akademie věd, není v České
republice pro soustavu vědeckých institucí
stávající ČSAV právní
podklad. V průběhu roku 91 bylo vypracováno
několik návrhů zásad tohoto zákona,
žádná z nich však nevyhovovala zejména
proto, že v dostatečné míře neeliminovala
původní strukturu akademie jako monopolní
instituci na vědeckou činnost. Teprve v březnu
92 dospěla nově ustanovená koordinační
rada vlády České republiky pro vědu
ke kompromisnímu návrhu zásad přijatelnému
zástupcům všech zainteresovaných složek.
Jednání se zúčastnili zástupci
ministerstva školství, ministerstva pro hospodářskou
politiku a rozvoj, zástupci vysokých škol,
resortních výzkumných ústavů
i zástupci akademie. Pro časovou tíseň
se ujal výbor pro vědu, vzdělání
a kulturu iniciativy a předložil návrh zákona
v paragrafovaném znění. Ve snaze předložit
legislativně správný text, byla využita
nabídka Ústavu státu a práva, kde
však při legislativním zpracování
došlo k řadě věcných odchylek
od původně předložených zásad.
Proto jak výbor pro vědu, vzdělání
a kulturu, tak zejména ústavně právní
výbor byl nucen tyto chyby opravit. Tolik pro vysvětlení
geneze tisku 667 A.
Záměr předkladatele je tedy řešit
právní postavení současných
pracovišť ČSAV na území České
republiky a upravit organizační strukturu pracovišť
akademie způsobem osvědčeným v kulturně
a ekonomicky vyspělých státech. Zde se již
od konce 2. světové války pracoviště
základního vědeckého výzkumu
obvykle sdružují do větších celků
např. Centre National de la Recherche Scientific ve Francii
nebo Max-Planc Gesselschaft ve Spolkové republice Německo.
Sdružení s charakterem veřejně právních
institucí jsou zpravidla spojena společnou střešní
organizací. Takovou střešní organizací,
v budoucnu jistě ne jedinou, by měla být
ve smyslu předkládaného zákona také
budoucí akademie věd České republiky.
Název není podstatný, mohlo by to být
např. Národní vědecké sdružení,
ale vzhledem k paralelnímu sdružení ve Slovenské
republice nazývané Slovenská akademie věd,
zůstáváme u názvu akademie.
Sdružení bývají velmi volná,
neboť konkrétní vědecká práce
je závislá především na úrovni
jednotlivých pracovišť, jež musí
mít značnou autonomii. Střešní
organizace jako příjemce státní finanční
podpory mají navíc grémium, zastupující
širší společenské zájmy.
V duchu těchto zásad je formulován předkládaný
zákon o akademii věd České republiky.
Akademie se zřizuje jako první a prozatím
jediné ze zmíněných státních
sdružení vědeckých pracovišť.
Zákonem je vymezena jako rozpočtová organizace,
která je zřizovatelem vědeckých pracovišť.
Pracoviště mají postavení právnických
osob, vymezených jako příspěvkové
či rozpočtové organizace. Tento charakter
je akademii a jejím pracovištím přiznán
zejména proto, že jejich činnost bude zajišťována
především z rozpočtu České
republiky. Pro zjednodušení způsobu rozdělování
finančních prostředků z rozpočtu
České republiky se akademii přiznává
postavení ústředního orgánu
státní správy, neboť by bylo obtížné,
aby ve státním rozpočtu bylo 70 kapitol pro
jednotlivé ústavy akademie. Tento statut je akademii
přiznán výhradně a pouze pro rozpočtové
účely. Zákon dále upravuje oprávnění
akademie a pracovišť získávat pracovní
prostředky i mimo rozpočet, a to v souladu s rozpočtovými
pravidly České republiky a s vyhláškou
č. 205/91 Sb., o finančním hospodaření
rozpočtových a příspěvkových
organizací. Základní struktura, volně
odvozená ze struktury již zmíněné
Max-Plans Gesselschaft, respektuje autonomii pracovišť.
Vrcholným orgánem sdružení je Akademický
sněm, složený nejen z pracovníků
akademie, ale též ze zástupců vysokých
škol, zástupců státní správy
a zástupců průmyslové a obchodní
sféry. Zákon vymezuje sněmu zejména
kontrolní kompetence. Sněm navrhuje též
stanovy akademie a aby stanovy nemohly modifikovat vnitřní
strukturu akademie nežádoucím způsobem,
nabývají platnosti teprve po schválení
vládou, popř. bude-li to sněmovna považovat
za vhodné, po schválení Českou národní
radou.
Ze zákona se dále ustavuje Akademická rada
jako výkonný orgán sdružení.
Vzhledem k tomu, že členy rady volí sněm
ze svých členů, je umožněna,
a je taky nejvíc žádoucí, účast
externích členů na činnosti rady.
Po vzoru Max-Plans Gesselschaft se vytváří
poradní orgán rady, vědecká rada,
složená z domácích i zahraničních
vědců volených vědeckými radami
pracovišť. Zákon vymezuje okruh problematiky,
který je rada povinna s vědeckou radou projednávat.
Analogický vztah vytváří zákon
v rámci pracovišť mezi ředitelem a vědeckou
radou pracoviště.
Vyjádřením záměru podporovat
vytvoření otevřených a pružných
organizačních struktur, umožňujících
členění a propojování vědeckých
pracovišť, jsou ustanovení, umožňující
sněmu rozhodnout o sloučení, rozdělení,
zřízení, popř. zrušení
pracovišť a dále ustanovení umožňující
v návaznosti na rozhodnutí sněmu a na obecně
závazná právní ustanovení nebo
právní předpisy, vyčlenění
pracoviště ze svazku akademie. Přechodná
ustanovení zahrnují i určité pojistky,
směřující k tomu, aby nová
právní úprava nevedla pouze k formálnímu
přejmenování stávajících
orgánů ČSAV.
Vážené paní poslankyně a páni
poslanci, mohu vás ujistit, že výbor pro vědu,
vzdělání a kulturu předložením
tohoto zákona naprosto nesledoval petrifikaci nynějšího
stavu ČSAV. Členové výboru pro vědu,
vzdělání a kulturu jsou však přesvědčeni,
že zánik soustavy vědeckých ústavů
České republiky by představoval nenahraditelnou
ztrátu, neboť spolu s málo produktivními
ústavy, jejíž eliminaci z akademie nový
zákon umožňuje, by zanikla i pracoviště
s vynikajícím renomé doma i v zahraničí.
Podobné stanovisko zaujali i experti OICD, který
navštívili i náš výbor.
Doufám, že ke stejnému názoru dojdete
i vy a že proto předložený zákon
schválíte.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Klenerovi a nyní bych měl
předat slovo společnému zpravodaji, který
však ještě není přítomen.
Z toho důvodu mi dovolte, abych vám navrhl, abychom
přešli ihned k projednávání toho
druhého bodu, vzhledem k tomu, že pan poslanec Kozel,
jako společný zpravodaj, je přítomen.
Já bych v tom případě požádal
pana poslance Klenera, aby odůvodnil návrh zákona
České národní rady o vědě
a technologiích. Já to ještě učinit
nemohu, já se vás musím zeptat, já
to navrhuji jako řešení této situace.
Jsou nějaké námitky proti tomuto postupu?
Ta tematika spolu velice úzce souvisí.
Jestliže tomu tak není, já bych požádal
pana profesora Klenera, aby se ujal opět slova a vystoupil
jménem navrhovatelů.
Poslanec Pavel Klener: Děkuji. Vážená
sněmovno, organizace vědecké činnosti
a způsob jejího financování se stále
uskutečňuje způsobem, který naše
společnost zdědila po minulém systému.
Tento způsob lze charakterizovat těmito základními
prvky: neexistence koncepčních zásad a priorit
v oblasti vědy;
Za druhé: politicky motivovaná izolace vědecké
komunity, a to jak mezi vědeckou komunitou a společností,
tak mezi vysokými školami a vědeckými
ústavy a samozřejmě i mezi zahraničními
vědeckými institucemi;
A za třetí: naprostá závislost na
jediném zdroji financování, jehož rozdělování
bylo v rukou struktur, zahrnujících v sobě
koncepční, výkonnou i kontrolní činnost.
Výsledkem byla sice narůstající kvantita
vědeckých pracovníků i počet
tzv. vědeckých prací, ale stále se
horšící jejich kvalita. Opticky značná
suma finančních prostředků ze státního
rozpočtu se v podstatě nekontrolovatelně
ztrácela. Hodnocení výsledků zadaných
úkolů bylo značně formální.
Změnit tento nevyhovující systém je
naprosto nezbytné. Vláda ve svém prohlášení,
politika vlády České republiky v oblasti
vědy a výzkumu si klade za cíl mimo jiné
- cituji: "Vytváření podmínek
svobodného podněcujícího tvůrčího
prostředí, které vychází z
principů demokratického státu na straně
jedné a z impulsů tržní ekonomiky na
straně druhé."
V souladu s programovými cíli vlády je předkládán
i tento zákon. Předkládaný zákon
vytváří legislativní prostředí
potřebné k řešení problémů,
soustředěných ve dvou okruzích. Jedná
se jednak o problematiku mechanismu formulování
priorit státní vědní politiky, jednak
o problematiku průhledného, koncepčního
a efektivního vynakládání prostředků
státního rozpočtu, vyčleněných
pro podporu vědy a orientování vývoje
technologií.
K prvému okruhu problému: Výběr priorit
ve vědě a vývoj technologií je velice
složitý proces. V žádném případě
nespočívá v dosud praktikovaném prostém
periodickém sestavování seznamu několika
výzkumných témat nebo technických
oblastí, které obdrží privilegované
financování. Věda a technologie, vědecké
bádání a vývoj technologií
se ovlivňují rozmanitými a měnícími
se způsoby, stejně tak jako ekonomiky a jsou ve
stálém procesu vývoje. Je třeba mít
na zřeteli celkovou rovnováhu a integraci aktivit,
témat a subjektů.
V procesu výběru priorit hrají významnou
roli organizace, které umožňují kontakt
vědecké komunity s politickými, ekonomickými
a společenskými cíli. Zde se dospívá
ke konkrétnímu definování priorit
a k formulaci rozhodnutí o financování vědeckých
a vývojových programů. Tyto tzv. strategické
organizace mívají statut poradních orgánů
vlád, resp. parlamentů. Tvorba státní
politiky v oblasti vědy a vývoje technologií
bude přenesena zejména na Radu vlády České
republiky pro vědu a technologie, jako na objektivní
a zdůrazňuji mimoresortní poradní
orgán vlády, složený majoritně
z odborníků, zabývajících se
aktivně výzkumem nebo vývojem. Vedle nezbytných
koordinačních a poradních funkcí,
směřujících k odstranění
resortních přístupů k realizaci státní
vědní politiky, má tato Rada významnou
úlohu v otázce financování. Vyjadřuje
se k výši institucionálních prostředků
v jednotlivých kapitolách státního
rozpočtu, což umožní zprůhlednění
rozdělení finančních zdrojů
na vědu a vývoj technologií a saturování
prostředků v jednotlivých kapitolách,
bez možnosti použití jich k jiným účelům.
Pro řešení problémů soustředěných
ve druhém okruhu, zákon zavádí systém
institucionálního a účelového
financování vědecké činnosti
z rozpočtových prostředků České
republiky. Účelově vynakládané
prostředky, jejichž podíl bude vzrůstat
v souvislosti s poklesem objemu prostředků institucionálních,
budou poskytovány výhradně na základě
veřejné soutěže.
Navrhuje se zřízení Grantové agentury
České republiky, jako výkonného orgánu
pro udělování účelových
finančních podpor, a to formou účelových
dotací či návratných finančních
výpomocí. Grantová agentura prostřednictvím
veřejné soutěže otevře všem
fyzickým a právnickým osobám možnost,
ucházet se o finanční podporu jak projektů,
které sami navrhnou, tak i projektů, naplňujících
prioritní programy, schválené vládou.
V souladu s novými zásadami státní
politiky v oblasti vědy a vývoje - usnesení
vlády České republiky č. 123/91, by
měla postupně úloha Grantové agentury
narůstat a poměr prostředků ze státního
rozpočtu, vynakládaných institucionální
a účelovou formou, by se měl postupně,
leč rychle, měnit ve prospěch účelových
prostředků.
Předpokládá se, že z institucionálně
poskytovaných prostředků budou podporovány
dlouhodobé programy a projekty základního
výzkumu. Účelové financování
je v této oblasti impulsem pro vznik nových námětů,
které jsou mimo nebo na rozhraní hlavních
směrů vědeckého výzkumu.
V oblasti vývoje technologií bude podíl účelových
finančních dotací postupně klesat
ve prospěch návratných finančních
výpomocí. Vzhledem k tomu, že idea fondu vědy
a techniky, spravovaného Grantovou agenturou, byla při
přípravě vládní verze zákona
neprůchodná pro zásadní námitky
ministerstva financí, navrhuje se s ministerstvem
financí projednaný model samostatné kapitoly
rozpočtu České republiky pro Grantovou agenturu,
a další zdroje vedené na zvláštním
účtu a převoditelné z roku na rok.
Zákon nepřináší změnu
nároků na státní rozpočet.
Je však pokusem o zavedení systému, který
umožní efektivnější a průhlednější
využití vyčleněných prostředků.
Nyní bych vás ještě rád informoval
o postupu příprav zákona. Na přípravě
návrhu zahájila práce vědecká
komunita již v první polovině roku 1990, tj.
ještě před přijetím příslušných
usnesení vlád. Byly připraveny návrhy
zákona o vědě a výzkumu, které
se staly základem pro další návrhy zákonů,
připravovaných kompetenčně příslušnými
ústředními orgány státní
správy, federálními i republikovými.
Podle plánu legislativních prací vlády
České republiky, podle usnesení č.
110 z roku 1991, mělo ministerstvo pro hospodářskou
politiku a rozvoj a ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy České republiky předložit
do 31. 5. návrh zásad zákona České
národní rady o vědě a technice a o
fondech vědy a techniky. Rozpory v názorech na způsob
financování vědy vedly ke změnám
termínu i částečně ke změně
pojetí úkolu. K 31. 12. předložila obě
ministerstva materiál vládě České
republiky. Po projednání v legislativní radě
vlády bylo doporučeno vrátit zásady
zákona k dopracování.
Na základě interpelace v České národní
radě pak vláda České republiky svým
usnesením č. 116 z roku 92 uložila předsedovi
právě vzniklé Koordinační rady
vlády České republiky pro vědu a technologie
dopracovat zásady v Koordinační radě
tak, aby byly způsobilé k projednávání
ve vládě 11. března t. r.
Zásady zákona, předložené České
národní radě vládou, se staly pak
předlohou iniciativy skupiny poslanců. Nad rámec
vládních zásad se zde objevil návrh
na umožnění kontroly hospodaření
Grantovou agenturou a mechanismu poskytování finančních
podpor, prostřednictvím ustanovení nezávislé
Dozorčí rady Grantové agentury jmenované
Českou národní radou.
Vzhledem k ročnímu skluzu původně
předpokládaného termínu pro zahájení
činnosti Grantové agentury považujeme za neefektivní
a nebezpečné zablokovat dalším prodlužováním
příprav zákona možnost zřízení
Grantové agentury, a tím znemožnit zásadní
změnu systému finanční podpory vědecké
činnosti a orientování vývoje technologií.
Jménem skupiny poslanců proto doporučuji,
aby po projednání byl zákon v předloženém
znění přijat. Děkuji vám za
pozornost.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Klenerovi a prosím nyní
společného zpravodaje výboru České
národní rady pana poslance Kozla, aby se ujal slova.
Poslanec František Kozel: Vážená
paní předsedkyně, pane předsedající,
vládo, dámy a pánové. Mým úkolem
je uvést návrh zákona České
národní rady o vědě a technologii
sněmovní tisk č. 669. Tento tisk byl projednán
dvěma výbory výborem pro vědu, vzdělání
a kulturu a výborem ústavně právním.
Oba výbory doporučily tento návrh České
národní radě, aby jej schválila ve
znění společné zprávy.
Předložený návrh zákona staví
systém státní politiky v oblasti vědecké
činnosti a vývoje technologií na zcela nové
základy. Nahrazuje dosavadní monopol administrativního
řízení a institucionálního
financování systémem, který je běžný
ve vyspělých státech. Formulování
státní politiky ve zmíněné
oblasti přenáší návrh zákona
zejména na Radu vlády České republiky
pro vědeckou činnost a vývoj technologií,
která je nadresortním poradním orgánem
této vlády.
Rada má významnou úlohu danou již tím,
že se vyjadřuje k primárnímu rozdělování
zdrojů na prostředky pro financování
institucionální a financování účelové.
Institucionální financování bude prováděno
prostřednictvím rozpočtových kapitol
resortu, účelové prostřednictvím
tímto zákonem zřízené Grantové
agentury. Právě tento způsob financování
vnese do oblasti vědecké činnosti a vývoje
technologie prvky objektivnosti hodnocení práce
vědeckých institucí a také velice
žádoucí prvek konkurence.
Domnívám se, že není třeba dále
rozvádět důvody pro přijetí
tohoto zákona, bylo to řečeno panem předkladatelem.
Navrhuji tedy proto projednávat tisk 669 ve znění
společné zprávy, tisk 762.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Kozlovi a zahajuji rozpravu. Do rozpravy
se přihlásil písemně pan poslanec
Payne. Prosím, předávám mu slovo.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající,
pane místopředsedo vlády, vážená
sněmovno, předložený návrh zákona
o financování některých významných
úkolů ve vědeckém bádání
má nepochybně mnoho kladů a je to osvědčený
způsob, který nelze než doporučit. Formálně
bych ovšem k návrhu zákona chtěl přednést
několik pozměňovacích návrhů.
První z nich by se týkal § 13, kde se říká,
že "statutárním zástupcem Grantové
agentury je předseda, který řídí
její činnost". Za těmito slovy navrhuji
udělat tečku a zbytek věty vypustit. Tzn.
věta "Je oprávněn jednat jejím
jménem ve všech záležitostech", vyplývá
již z jiných předpisů a jestliže
řekneme, že je statutárním zástupcem
- statutárním orgánem, pak není třeba
dále říkat, jaká jsou jeho práva,
těch práv je daleko více než jenom toto
a je zbytečné tady uvádět pouze jedno
z oprávněních, které má statutární
zástupce. Tedy za slovem "činnost" ukončit
větu a zbytek věty vypustit v § 13 odst. 1.
Dále v § 9 se dostáváme k závažnému
problému v odst. 2. Tam se totiž říká,
že Grantová agentura je právnickou osobou se
sídlem v Praze. Za prvé žádná
vesnice Praha pravděpodobně není míněná
v tomto návrhu. Má se na mysli zřejmě
Hlavní město Praha a podle zákona se Praha
jmenuje správně Hlavní město Praha,
tzn. pokud bychom chtěli to sídlo mít v Praze,
pak je třeba, aby tam bylo uvedeno Hlavní město
Praha, nemá-li se na mysli tedy nějaká jiná
obec.
Hlavní problém ovšem nastává
v kontradikci mezi odst. 2 § 9, kde se hovoří
o právnické osobě a mezi § 10 odst.
1, kde se říká, že "Grantová
agentura má postavení ústředního
orgánu státní správy pro rozpočtové
účely". Toto postavení je poměrně
přesně definováno ve vyhlášce
č. 205, která je vlastně prováděcím
předpisem k rozpočtovým pravidlům
republiky. Nikde ovšem není řečeno,
že tento ústřední orgán státní
správy je právnickou osobou.