Česká národní rada 1990 – 1992

Poslankyně Hana Marvanová: Pokud budeme usnesení chápat tak, jak jej nyní vyložil pan předsedající, a i to je možné, pak navrhuji, aby se nyní Česká národní rada usnesla, že k projednání tohoto bodu přistoupí až poté, kdy záležitost projedná ústavně právní výbor, a to ve smyslu § 22 jednacího řádu, to znamená, že přerušujeme projednávání tohoto bodu, dokud tuto záležitost určený výbor, tzn. výbor ústavně právní, neprojedná.

Prosím, aby se o tomto návrhu hlasovalo.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji. Dávám hlasovat o tom, že přerušujeme projednávání tohoto bodu a žádáme ústavně právní výbor, aby ke zprávě generálního prokurátora zaujal stanovisko.

Kdo souhlasí s návrhem paní posl. Marvanové, ať zvedne ruku? 40

Kdo je proti? 38

Kdo se zdržel hlasování? 31 Konstatuji, že návrh paní poslankyně Marvanové přijat nebyl.

Nyní prosím zpravodaje výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost posl. Miroslava Čapka, aby přednesl stanovisko garančního výboru.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. Plénum České národní rady uložilo generálnímu prokurátorovi České republiky podat zprávu o vyřízení dosud podaných podnětů k postihu pro porušování zákonů ve vztahu k politickým odpůrcům režimu před 17. listopadem.

Tato zpráva byla předložena všem poslancům a předpokládám, že jste se s ní seznámili. Zpráva je poměrně podrobná, v některých směrech jde i nad rámec zadaného úkolu, např. v informacích o vývoji obecné kriminality či personálním obsazení prokuratur nebo pokud jde o vyřizování rehabilitací.

Na druhé straně je však možno zprávě vytknout, že není vyčíslen počet případů, které byly podnětovány a jak s nimi bylo naloženo, v přehledné tabulce. Proto v zájmu objektivity je nutno uvést některé skutečnosti.

Jak vyplývá z přílohy III zprávy, bylo podáno celkem 9 žalob na 27 bývalých příslušníků StB či SNB za nezákonné jednání při zásazích proti demonstracím v letech 1988 až 1989.

V některých případech byly obžaloby již soudy projednány a vyneseny rozsudky, celkem v 5 případech, zbytek je ve fázi projednávání.

Dalších 9 podnětů bylo řešeno jiným způsobem než podáním obžaloby, a to ve dvou případech zastavením, v pěti přerušením a ve dvou případech postoupením ke kázeňskému řízení.

V dalších 14 případech, které řešila samostatně VOP Praha byly podány dvě obžaloby a v jenom z těchto případů došlo ke zproštění soudem. V 11 případech bylo řízení přerušeno a v jednom případě dosud trestní řízení probíhá.

Pokud jde o jednotlivé prokuratury v rámci generální prokuratury ČR, tyto obdržely celkem 61 podnětů k trestnímu stíhání v naznačeném směru. V tom je obsažena i část případů, které generální prokuratura, resp. podřízené prokuratury řešily z vlastní iniciativy. Z tohoto množství bylo v souladu s trestním řádem či zákonem o prokuratuře 24 případů postoupeno jinému orgánu, zde federálnímu ministerstvu vnitra či příslušným vojenským prokuraturám nespadajících do kompetence generální prokuratury ČR.

Dalších 20 případů, resp. podnětů bylo odloženo, 5 případů bylo přerušeno a v 8 případech probíhá další šetření. Ve třech případech byla věc řešena jinak, tzn. že v jednom případě byl podnět vzat zpět, ve dvou případech byly řešeny podle zákona o prokuratuře.

Zde je na místě učinit jednu poznámku, že povinností orgánů, kterým byla takováto věc postoupena jiným orgánem, zde generální prokuraturou, není povinností těchto orgánů informovat o tom, jak bylo s takto postoupenými případy dále naloženo.

Jak vyplývá z učiněného výčtu, část věcí byla postoupena příslušným vojenským obvodovým prokuraturám, tyto pak jako dozorové orgány v trestním řízení věci ve svými závaznými pokyny postoupili vyšetřovacím orgánům Federálního ministerstva vnitra. Především pak úřadu pro dokumentování a vyšetřování činnosti bývalé Státní bezpečnosti.

Jak dále vyplývá z předloženého materiálu, především jak je patrno z dopisu náměstka generálního prokurátora ČSFR a hlavního vojenského prokurátora ministerstvu vnitra ČSFR, dochází ke značným průtahům ve vyšetřování u vyšetřovacích orgánů FMV, kdy tyto kolikrát ani nereagují na urgence a závazné pokyny dozorového prokurátora.

Dámy a pánové, jak je ostatně obsaženo i v předloženém materiálu zprávy o vyřízení dosud podaných podnětů k postihu porušování zákonů ve vztahu k politickým odpůrcům režimu před 17. listopadem, prokuratura by měla především fungovat jako dozor nad trestním řízením, neměla by fungovat jako vyšetřovací orgán, jako tomu bylo v minulosti. Tyto úkoly byly svěřeny vyšetřovatelům, kterým byla také proto náležitě zvýrazněna jejich profesní samostatnost. Proto by případná kritika měla směřovat především tímto směrem. Prokuratura jako taková by do budoucna měla mimo tohoto úkolu především vystupovat jako státní žalobce před soudem.

Výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnost jako garanční výbor se předloženou zprávou zabýval na jednání výboru 22. dubna 1992 a přijal usnesení v tomto znění: 1)Výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnost doporučuje ČNR vzít zprávu generálního prokurátora o vyřízení dosud podaných podnětů k postihu porušování zákonů ve vztahu k politickým odpůrcům režimu před 17. listopadem 1989 na vědomí,

2) požádat ministra vnitra ČSFR, aby podnikl opatření, která zvýší efektivnost vyřizování zmíněných podnětů.

Návrh usnesení ČNR by měl proto vyznít v tomto smyslu. Usnesení vám bylo písemně rozdáno na lavice. Toto usnesení bylo za přítomnosti 12 členů výboru přijato 11 hlasy, jeden člen výboru se zdržel hlasování. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Čapkovi, prosím ho, aby se ujal povinnosti společného zpravodaje. Chci si pro sebe upřesnit usnesení, které jste přednesl. Neformuloval jste ho, že by to měl být návrh na usnesení ČNR. Je to tak myšleno?

Děkuji.

Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní poslankyně Röschová.

Poslankyně Anna Röschová: Vážený pane místopředsedo, vážený pane generální prokurátore, vážená sněmovno, prosila bych, zda by pan generální prokurátor nemohl upřesnit některé skutečnosti na straně 3 zprávy, kterou nám podal. Do jisté míry nerozumím tomu, o čem se tady hovoří.

V odst. 3 je řečeno, že v roce 1990 napadl celkem 119 stížností na chování a postup prokurátorů a vyšetřovatelů, jak s tím bylo naloženo atd. Pak je tady dál: z celkových 19 podnětů v roce 1990. Podnět jsem chápala jako podnět k trestnímu stíhání, ale v další větě se pokračuje, že se jako bezdůvodné odložili 4 stížnosti. Bere se to z výčtu podnětů. Nerozumím tomu, zda se jednalo o stížnosti, nebo o podnět k zahájení trestního stíhání. Kdyby se jednalo o podněty, nemohlo by se postupovat podle paragrafu zákona o prokuratuře, ale podle trestního řádu.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Röschové. Kdo se dále hlásí do rozpravy. Pan poslanec Palkoska.

Poslanec Ivo Palkoska: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je mi líto, že nebyla dána příležitost ústavně právnímu výboru, aby projednal tento materiál, nebyla to skutečně zvůle ústavně právního výboru, že by se nechtěl tím zabývat, ale netroufli jsme si pozvat pana prokurátora ve dvanáct hodin nebo v jednu hodinu v noci. Ani jsme na to neměli sílu. Protože jste nám nevyhověli, nezbývá mi než položit několik otázek panu prokurátorovi z tohoto místa, byť by mi bylo milejší, kdyby se to odehrálo v mnohem komornějším prostředí.

Pan prokurátor ve své zprávě uvádí na straně 3, že provedl ještě před účinností novelizovaného ustanovení, zřejmě zákona o prokuratuře, výměnu všech krajských prokurátorů a byla provedena šedesátiprocentní obměna okresních prokurátorů nebo jejich náměstků. Pokud je mi známo, obměna probíhala tak, že řada prokurátorů byla z okresní prokuratury přeřazena ke krajským prokuraturám a obráceně krajští prokurátoři byli ustanoveni okresními prokurátory a pod. V praxi se tomu říkalo, že se zamíchalo měchačkou v hrnci a jenom se obsadili funkce jinak. Zajímalo by mě, jaké je dnes procentní obsazení prokuratur novými pracovníky, kteří vůbec nebyli na prokuratuře před rokem 1990. Kolik jich zastává vedoucí funkce?

Dále si pan prokurátor stěžuje na str. 4 v bodu a), že došlo k nárůstu kriminality, a že nestíhá jeho aparát vykonávat funkce. Dovoluji se poukázat, že nápad, tak jak je v bodě a) uveden, je stejný jako před rokem 1990, přičemž počty prokurátorů se nijak podstatně nesnížili. Když srovnáme tento problém s problémem u soudů, soudy jsou v podstatně horší situaci. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že prokurátorům ubyla podstatná část činnosti, a to je rozhodování o vazbě. Dnes prokurátor dubluje vyšetřovatele a dohlíží pouze na činnost vyšetřovatele. Hlavní odpovědnost, pokud se týká omezování osobní svobody, je na soudech.

S tím souvisí i bod b).

Z příloh, které jsme obdrželi, mi není jasné, jak prokurátor a jeho podřízení řeší otázky pochybnosti o tom, zda se některý z prokurátorů dopustil trestného činu či nikoli. Například uvádím přílohu 4, kde se jedná o dílčí zprávu krajského prokurátora Hradec Králové, že ve SPR 367/90 bylo zjištěno, že tehdejší okresní prokurátor se podílel na účelovosti celého řízení v součinnosti s orgány StB. Bylo vedeno řízení podle § 40a zákona o prokuratuře. Předpokládám, že je to řízení, aby opustil prokuraturu.

Toto řízení bylo odloženo, když bývalému okresnímu prokurátorovi byl přiznám plný invalidní důchod a ukončil činnost v resortu. Pod značkou SPR 379/90 trestní oznámení na tehdejšího okresního prokurátora a vyšetřovatele prokuratury bylo podáno trestní oznámení. Výsledek je: oba pracovníci prokuratury podali rezignaci na své funkce.

Ve věci krajského prokurátora v Ostravě: trestní oznámení na bývalého okresního prokurátora, předsedu okresního soudu a 4 bývalé příslušníky StB. Věc byla postoupena. Ve zbývající části byla odložena podle § 159 trestního řádu. Není zdůvodněno proč.

Krajská prokuratura České Budějovice SPR 367/90 provedena prověrka trestních spisů, které zpracovával prokurátor bývalého speciálního oddělení krajské prokuratury. Bylo zjištěno, že jmenovaný uplatňoval nepřiměřené trestní represe. Nečinil žádná opatření proti neodůvodněnosti domovních prohlídek, odnímání věcí atd. Po zjištění, že jsou dány podmínky pro postup 40a zákona o prokuratuře, jmenovaný podal sám rezignaci a odešel.

Všechny tyto věci podle mého názoru, zejména tato poslední by mohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu a mělo by být zřejmě vedeno trestní stíhání, aby bylo zjištěno, zda jsou naplněny podmínky pro obvinění těchto osob, či nikoli. Vyřízení všech těchto věcí odložením z důvodu, že příslušní pracovníci odešli z prokuratury považuji za alibismus.

Po zodpovězení těchto otázek bych navrhl doplnění usnesení pléna ČNR.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Palkoskovi. Kdo dále se hlásí do rozpravy? Paní poslankyně Krejčová.

Poslankyně Zdenka Krejčová: Pane předsedající, vážená sněmovno, posledně jsem při projednávání tohoto bodu položila panu generálnímu prokurátorovi několik otázek týkajících se publikací Knížata zloby a trestního stíhání ve věci týdeníku Politika. Předpokládala jsem, že pan generální prokurátor využije příležitosti pokračování v přerušeném bodu a odpoví na mé otázky. Takže si dovoluje své otázky připomenout a očekávám odpověď na ně.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Je to samozřejmě vaše právo, paní poslankyně, ale v tuto chvíli probíráme bod, který se jmenuje nějak jinak. Ale samozřejmě vám nechci upírat právo pokládat otázky týkající se i období současného, které nemá vztah k tomu, co je předmětem projednávaného bodu. Protože se nikdo nehlásí, jsem povinen se zeptat pana prokurátora, zdali se chce ujmout slova.

(Ano.)

Prosím.

Generální prokurátor ČR Ludvík Brunner: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předně bych se chtěl v úvodu omluvit. Nepočítal jsem, že tento bod přijde na program v tuto chvíli. Zúčastnil jsem se zasedání vlády a počítal jsem, že tento bod bude projednáván zítra, ale nicméně myslím, že budu schopen odpovědět na některé otázky, které zde byly položeny.

Pokud jde o paní poslankyni Röschovou, chtěla vysvětlit zřejmě početní nesrovnalosti na str. 3. Chtěl bych říci, že v textu je uvedeno, že v roce 1990 napadlo celkem 119 stížností na konání a postih prokurátorů nebo vyšetřovatelů, pouze 14 z nich se týkalo postupu proti odpůrcům minulého režimu. Vlastních poznatků v tomto období získala generální prokuratura pět. To znamená, že celkem bylo 19 stížností, které byly předmětem této zprávy. Pak tam uvádíme, jak s nimi bylo naloženo. Tolik, pokud jde o počet. Zbývající byly stížnosti v dalších agendách.

Poslankyně Anna Röschová: Mně nešlo o počet, ale o to, jestli se to týká stížností.

Generální prokurátor ČR Ludvík Brunner: Ano, byly to stížnosti, které byly řešeny inspekcí nebo tehdejším kontrolním odborem generálního prokurátora za dr. Rychetského. Pokud jde o těch pět stížností, bylo to z vlastní činnosti, poněvadž byl nařízen přezkum agendy, která byla vyřizována tehdejším speciálním oddělením a z nich byly potom činěny tyto závěry. Z konkrétních věcí roku 1990 nemohu vám odpovědět konkrétně, protože to jsem já neřešil, to bylo v době, kdy jsem nastupoval do funkce. A byly to stížnosti na postup prokurátora a dopadalo na ně novelizované ustanovení § 40 a) zákona o prokuratuře, kde k 30. 6. 1991 bylo možno se rozloučit s těmi, kteří při výkonu prokurátorského dozoru nepostupovali tak, jak by měli, to znamená, že v podstatě profesně zklamali. Podléhali vlivům zejména státní bezpečnosti z materiálů, které jim byly předkládány a nepřiměřeným způsobem vyvozovali trestní represi proti politickým odpůrcům tehdejšího režimu.

Pokud jde o pana poslance Palkosku, jestli mohu stručně. Řekl jste v úvodu, že jste si netroufli mě pozvat. Myslím, že byste mě mohli natolik znát, že kdybyste mě pozvali o půlnoci, tak bych přišel. Pokud vím, jednání podle telefonátu z České národní rady, když jsem se měl zúčastnit jednání ústavně právního výboru, začátek byl určen na 19.30 hodin. Byl jsem připraven, bylo to pondělí a vrátil jsem se ze služebního jednání kolem čtvrté nebo páté hodiny a dozvěděl jsem se, že toto jednání odpadá. Kdybyste posunuli termín, věřte, že bych se tohoto jednání zúčastnil. Každý den sedím v práci do sedmi nebo osmi hodin.

Pokud jde o funkci okresních a krajských prokurátorů, podával jsem ve zprávě, která byla projednávána zde na podzim loňského roku, byly tam konkrétní údaje, kolik bylo vyměněno funkcionářů po revoluci. Tyto výměny prováděl také bývalý generální prokurátor dr. Rychetský, kdy z hlediska vedoucích kádrů tehdejších byla provedena zásadní výměna ve funkcích krajských prokurátorů. Tím byly zajištěny chody krajských prokuratur. Samozřejmě ne všude bylo možno provést výměnu ve funkcích okresních prokurátorů. Tam byla provedena obměna zhruba v 60 % případů postupně, ovšem v současné době jsou v těchto funkcích z 80 % jiní pracovníci. Pravda je, že situace personální v porovnání se Slovenskem je poněkud odlišná. Jen pro vaši informaci - v současné době mi chybí 160 lidí. Noví pracovníci, kteří nastoupili na prokuraturu po lednu 1990, procházejí základní čekatelskou dobou, než mohou být stanoveni do funkcí prokurátorů. Samozřejmě děláme všechno pro to, abychom jejich zapojení do činnosti urychlili. Včera jsme měli další zkoušky nových právních čekatelů, zhruba asi 200 se jich dostavilo ke zkoušce. Povolil jsem výjimku, poněvadž zkouška má dvě části - písemnou a ústní.

Vzhledem k naprosto katastrofální situaci jsem souhlasil s tím, že se podrobovali pouze ústní zkoušce a k písemným zkouškám vůbec nešli. To, že by někdo z nich byl zařazen ve funkci, takový případ neznám, jsou ovšem pracovníci, kteří pracují zhruba 4 nebo 5 let a jsou dnes do těchto funkcí instalováni. Předpokládáme, že mají dostatek zkušeností, aby mohli tuto funkci vykonávat, ale přesto práce prokurátora je natolik odpovědná, že se domnívám, když v advokacii trvá auskultanská doba 3 roky, na prokuratuře zůstává 2 roky a přesto vzhledem k situaci, v jaké jsme, jí zkracujeme na minimálních 6 měsíců. Po 6 měsících ti, kteří jsou schopni a prokazují určitou kvalitu, aby mohli tuto práci dělat, jsou se spoluodpovědností jmenováni prokurátory. Myslím si, že zde děláme dost, pro to, abychom tento negativní stav nějakým způsobem eliminovali.

V této souvislosti bych ještě řekl, že mi bylo při některém jednání zde vytýkáno, že chráním staré struktury a bráním přílivu mladé krve na prokuraturu. Chtěl bych říci, že předminulý týden jsem po projednání s děkanem právnické fakulty pozval studenty závěrečných ročníků právnické fakulty na besedu, kde jsem je chtěl nějakým způsobem zlákat pro činnost v prokuratuře. Přišlo jich na besedu 9, z toho jedna byla studentka 1. ročníku. Z těch devíti mi řeklo, že 5 jich má zájem pracovat na prokuratuře, ale z těch pěti byli 3 stipendisté prokuratury ze Severočeského kraje. Tolik, abyste měli představu, jak se mladí právníci v současné době hrnou do státní služby, speciálně do činnosti prokuratury.

Pokud jde o tu legendu, pane poslanče, mám na to jiný názor. Poslal jsem také petičnímu výboru - alespoň tuším, že to bylo doručeno, neboť takto jsem rozhodl na operativní poradě - vyhodnocení signálů za rok 1991, nejen stav kriminality, ale i statistické údaje o veškerých agendách zpracovávaných resortem prokuratury a v porovnání s číselnými údaji za posledních 10 let můžete dospět k názoru, že nárůst je enormní, zejména v oblasti kriminality, kde se musíme vypořádat s porovnáním s rokem 1989 - jde zhruba o 160% nárůst kriminality.

Stejně tak jsme za rok 1991 zažalovali 44 000 osob, což je zhruba asi o 16 000 více než v roce 1989. To samo svědčí o práci prokuratury. Samozřejmě, máte pravdu v tom, že vzhledem k novelám některých předpisů dochází k omezení agend. Ovšem pouze v oblasti občansko-soudního dozoru, kde nám odpadly stížnosti, ovšem stále probíhá přechodné období, ať na úseku civilním - jak víte do konce roku 1992 podněty napadlé v občansko-právní oblasti budou prokuraturou ještě vyřizovány. Takže předpokládáme pokles agendy v této souvislosti na úseku civilního přesunu zhruba až na podzim letošního roku s tím, že budeme moci některé kvalifikované pracovníky převést do jiných agend.

Jak byla řešena trestní oznámení na příslušné prokuratury. To jsem již řekl v úvodu