Pedagogická fakulta v Hradci Králové je v
síti našich vysokých škol ČR poslední
tzv. samostatnou fakultou, tedy fakultou, mající
dle zákona č. 172/1990 Sb. o vysokých školách,
postavení vysoké školy. Toto postavení
bylo založeno v roce 1964 zákonným opatřením
předsednictva národního shromáždění
č. 116, kterým byly samostatné pedagogické
fakulty jako kategorie zřízeny. To, že toto
postavení má, vysokou školou, však přímo
výslovně není, přináší
různé obtíže, zejména ve vztazích
v zahraničí. Dotazy a pochybnosti se týkají
postavení této školy v struktuře našeho
vysokého školství, postavení děkana,
stojícího v čele fakulty, a dalších
jejích akademických orgánů a funkcionářů
apod., včetně charakteru studia, které tato
škola poskytuje. Takové postavení, které
dnes pedagogická fakulta v Hradci Králové
má, není obvyklé ani v zahraničí.
Ostatní dosavadní samostatné pedagogické
fakulty tak, jak byly uvedeny v příloze zákona
č. 172/90 Sb., vyřešily své problematické
postavení v roce 1991 tím, že se staly, jako
normální běžné fakulty, součástí
nových regionálních univerzit. Jeví
se tedy jako odůvodněné a potřebné
definitivně vyřešit tuto problematickou ojedinělost
a učinit z pedagogické fakulty výslovně
školu vysokou v rámci předloženého
návrhu zákona.
Důvody, pro které došlo na počátku
60. let ke zřízení samostatných pedagogických
fakult, jako samostatné vysokoškolské institucionální
kategorie dnes již pominuly. Tedy opět volně
řečeno, jde o to, aby tento nešťastný
pojem se konečně dostal z našich zákonů
ven.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Petru Vopěnkovi a prosím společného
zpravodaje výboru pana poslance Josefa Vondráčka,
aby se ujal slova.
Poslanec Josef Vondráček: Vážená
paní předsedkyně, vážený
pane místopředsedo, vážené poslankyně,
poslanci. Myslím si, že pan ministr Vopěnka
zdůvodnil, proč je předkládán
návrh ke změně názvu obou vysokých
škol. Já bych se jenom opakoval. Jednu otázku
bych však přeci jenom chtěl zodpovědět,
která se objevuje, proč přicházíme
právě ještě nyní v tomto volebním
období ke změně těchto názvů.
Myslím, že v tomto volebním období jsme
přijali zákon o vzniku regionálních
universit a bylo by snad dobře, kdybychom také v
tomto volebním období ukončili proces přeměny
vysokých škol přijetím tohoto zákona.
V podstatě se jedná o zákon velmi jednoduchý.
Návrh tohoto zákona projednal ústavně
právní výbor a výbor pro vědu,
vzdělání a kulturu. Oba tyto výbory
doporučují přijetí tohoto zákona
o změně názvu vysokých škol.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu společnému zpravodaji a otevírám
k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se prozatím přihlásil
pan poslanec Němeček. Další poslance
vyzývám, aby se hlásili do rozpravy písemně,
rovněž jako pan poslanec Němeček.
Poslanec Rudolf Němeček: Vážená
paní předsedkyně, vážený
pane místopředsedo, vážené poslankyně,
vážení poslanci. Dovolte mi přednést
pozměňující návrh k vládnímu
návrhu zákona o změně názvu
Vysoké školy veterinární v Brně
a o změně postavení a názvu pedagogické
fakulty v Hradci Králové.
V § 1 - Název "Vysoká škola veterinární
v Brně" se mění a zní: "Universita
veterinárních a farmaceutických věd
v Brně". Zdůvodnění. Vysoká
škola veterinární vznikla v r. 1918 zákonem
č. 76 z 12. prosince 1918 o zřízení
Československé státní vysoké
školy zvěrolékařské. Až
do roku 1949 byla jedinou vysokou školou, poté vznikla
druhá Vysoká škola veterinární
v Košicích. Od roku 1968 je Vysoká škola
veterinární řazena podobně, jako je
tomu i jinde ve světě, mezi vysoké školy
universitního charakteru. Toto postavení konstituuje
zákon č. 169/1968 Sb., o zřízení
Vysoké školy veterinární v Brně
a Vysoké školy veterinární v Košicích.
Vysoká škola veterinární vycházela
z potřeby praxe a v roce 1990 rozdělila se na dvě
fakulty - fakultu veterinárního lékařství
a veterinární hygieny a ekologie.
V roce 1991 pak akreditační komise na svém
zasedání se kladně vyjádřila
ke vzniku fakulty farmaceutické, tak jak bylo již
řečeno. Název Universita veterinárních
a farmaceutických věd v Brně by byl analogií
vysokých škol stejného zaměření,
které jsou ve Vídni, Budapešti i letos schválené
university v Košicích.
Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Němečkovi, kdo dále se hlásí
do rozpravy? Pan ministr Kubát se hlásí do
rozpravy.
Ministr zemědělství Bohumil Kubát:
Pane předsedající, dámy a pánové,
vážená sněmovno, chtěl bych velmi
stručně, ale velmi vehementně podpořit
pozměňovací návrh pana poslance Němečka.
Jako absolvent Vysoké školy veterinární
znám velmi dobře tuto školu, nechci tady rozebírat
historii, jak řekl pan poslanec, jen bych chtěl
podtrhnout, že Vysoká škola veterinární
v Brně má skutečně skvělé
jméno ve světě a je víceméně
tak trošku výsměchem, že na rozdíl
od jiných, daleko mladších veterinárních
škol, které jsou prostě ve světě
označovány jako university, ona toto označení
zatím nenese. Chtěl bych říci, že
tak jak jsem měl možnost vlastně více
jak pět let trávit na této vysoké
škole, velmi dobře vím, že prohlášení
a získání tedy statutu university bylo maximální
snahou všech vynikajících učitelů
na této vysoké škole, kteří ovšem
byli po 30 let poněkud v opozici.
Vím, že měli trošku složité
postavení, ale domnívám se, že to tato
změna názvu by dneska završila i jejich mnohaleté
úsilí. Domnívám se, že by bylo
velmi dobré i z toho důvodu, že tato škola
skutečně splňuje podmínky, za kterých
může být prohlášena universitou
a není to tedy jenom vlastně formální
označení názvu, tak jak se tomu stalo u regionálních
universit. Čili chtěl bych toto maximálně
podpořit a apeluji na vaše rozhodování,
protože se domnívám, že tato vysoká
škola by si skutečně toto označení
zasloužila. Jednal jsem o tomto problému postupně
i s ministerstvem školství a s panem ministrem
a domnívám se, že pan ministr jaksi zásadně
není proti.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Kubátovi. Dále se do rozpravy přihlásila
paní poslankyně Röschová, vidím,
že ruku zdvihá i pan poslanec Balcárek, který
se připraví tedy.
Poslankyně Anna Röschová: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, mně velice mrzí, že zde musím
nesouhlasit s pozměňovacím návrhem
pana poslance Němečka, který byl podpořen
panem ministrem Kubátem, ale obávám se, že
název univerzita je názvem širšího
významu, a že prostě nemůžeme odhlasovat
název Universita veterinárního lékařství,
protože to je velice úzce zaměřená
záležitost a přece jenom zachovejme si aspoň
zdání určité tradice university. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Röschové, pan poslanec Balcárek
chce vystoupit, a opět pan poslanec Němeček
a paní poslankyně Krejčová.
Poslanec Pavel Balcárek: Vážený
pane předsedající, vážený
pane ministře, vážené dámy a
pánové. Rád bych podpořil návrh
pana poslance Němečka na změnu názvu
Vysoká škola veterinární v tom smyslu,
jak říkal. Sám mám řadu vynikajících
známých na této fakultě i proskribovaných
bývalým režimem, docent Böhm a plejáda
dalších. Naprosto prostě všechno odpovídá,
tady ta tradice, jak to pan poslanec Němeček zdůraznil,
je zde ovšem jeden problém. Ona by si stejně
tak zasluhovala dejme tomu Vysoká škola zemědělská
stejný název, universita.
Teoreticky jsme se bavili s panem ministrem Vopěnkou o
těchto věcech, možná k tomu budete ještě
diskutovat Německé školy, názvy, ono
by to chtělo prostě doopravdy nějak tak v
intencích paní poslankyně Röschové
potom sjednotit. Ale nechal bych Vysokou školu zemědělskou
až na příští parlament, ať
se třeba ozve sama. Teď bych byl pro to, abyste podpořili,
a žádal bych vás o to, návrh pana poslance
Němečka. Však on se k tomu ještě
pan ministr Vopěnka vyjádří.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pan ministr
Vopěnka se opravdu k tomu vyjádří,
dokonce okamžitě. Pane ministře, máte
slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Petr Vopěnka: Pane místopředsedo, dámy
a pánové, myslel jsem, že za 5 minut odjedu
na schůzi vlády. Vidím, že se tady začíná
rozprava na téma velmi obecné, a proto k tomu musím
říci pár slov. Na jedné straně
je faktem, že vysoké školy na západě
se začínají houfně přejmenovávat
na university, a že budeme se muset s touto záležitostí
nějakým způsobem vyrovnat.
Nevím samozřejmě, zda je to rozumné
dělat i při této příležitosti.
Asi se tím bude zabývat příští
Česká národní rada, protože naši
studenti jsou vskutku někde handicapováni. Ještě
bych chtěl říci, že ne všechny
vysoké školy se samozřejmě takto přejmenovávají.
Ty, které mají své tradiční
slavné jméno, jako třeba pařížská
Ecole polytechnique, si ho ponechávají. U nás
samozřejmě by asi byl nesmysl, kdyby naše neméně
slavné České vysoké učení
technické se přejmenovalo na univerzitu. Ale myslím,
že tyto otázky by měly být řešeny
asi globálně a vcelku všechny. Na druhé
straně chtěl jsem říci, že na
západě vznikají školy, jako např.
vysoká pracovní škola; jsou to školy tříleté
s jedním ještě rokem praxe.
V Německu to jsou školy, které se tam nesmírně
osvědčily právě jaksi pro rozvoj průmyslu
a myslím, že budeme muset podobné školy
zřizovat u nás. Jisté kroky jsme již
tady podnikli, i když jsme jaksi šli takovými
cestami, které nám umožnily projít kličkami
zákonů. Budeme patrně nuceni vysoké
školy rozdělit časem do těchto dvou
kategorií, na univerzity a na školy druhého
typu.
Otázkou je, zda se tak má činit nyní
v tomto okamžiku, a já si tím jaksi jist pochopitelně
nejsem. Samozřejmě jako ministr se řídím
návrhem vládním a předkládám
návrh, který dala vláda do projednávání
dnešní České národní radě.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministrovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec
Němeček, připraví se paní poslankyně
Krejčová.
Poslanec Rudolf Němeček: Paní
poslankyně Röschová měla samozřejmě
pravdu, ale návrh zní: Univerzita veterinárních
a farmaceutických věd v Brně, není
tam "lékařství".
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Němečkovi, prosím paní
poslankyni Krejčovou a paní poslankyně Röschová
se hlásí dále.
Poslankyně Zdenka Krejčová: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno. Já bych jenom ráda připomenula
situaci, která se tady odehrávala při schvalování
zákona o regionálních univerzitách.
Tehdy sněmovna s velikou lehkostí uvedla v život
pět regionálních univerzit. Já jsem
patřila mezi ty poslance, kteří protestovali.
Nikoliv proti rozšíření vzdělanosti
do regionu, ale patřila jsem mezi ty poslance, kteří
trvali z principiálních důvodů na
tom, že univerzita musí být především
vědeckým pracovištěm. Tehdy se tady
vedla dlouhá rozprava, výsledkem bylo zřízení
regionálních univerzit. Připadá mně
totiž trošku absurdní, že zrovna já,
která jsem tehdy tolik protestovala proti zřízení
regionálních univerzit, dnes vystupuji proto, abych
podpořila pana kolegu Němečka. Protože
jestliže kriteriem pro univerzitu má být úroveň
té školy, toho vysokého učení,
pokud jde o vědecké pracoviště, tak
v případě brněnské veterinární
vysoké školy o tom snad není pochyb. Jestliže
jsme s takovou lehkostí zřídili univerzity
skoro ve všech regionech, nevím, proč bychom
váhali v tomto případě. Mám
jenom ale věcnou otázku. Proč ta brněnská
"veterina", nemůže být součástí
Masarykovy univerzity? Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Krejčové, paní poslankyně
Röschová už nemá o čem hovořit
v tuto chvíli. Má?
Poslankyně Anna Röschová: Skutečně,
pane předsedající, mi paní poslankyně
Krejčová vzala tzv. vítr z plachet. Já
bych doporučovala, aby fakulta veterinárního
lékařství se stala součástí
Masarykovy university. Jako samozřejmě toto moje
vystoupení vůbec nesměřuje proti fakultě
veterinárního lékařství, nemyslím
si, že má špatnou úroveň, naopak.
Ale připadá mi zcela zbytečné, když
v Brně je universita s tradicí, Masarykova universita,
aby se zřizovala úzce specializovaná universita
další.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Röschové, hlásí
se pan ministr Kubát. Pan ministr Vopěnka rovněž?
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
ČR Petr Vopěnka: Jenom bych chtěl
dodat, že samozřejmě bych doporučoval,
abychom toto, co navrhovala paní poslankyně Röschová
teď neschvalovali, protože Masarykova universita by
se k tomu měla vyjádřit.
Místopředseda ČNR Jan Kasal:
Ano, pan ministr Kubát.
Ministr zemědělství ČR Bohumil
Kubát: Já bych jen chtěl velmi stručně
dodat, že vlastně byly úvahy, že by se
měla kdysi po válce připojit Vysoká
škola veterinární ke Karlově univerzitě
v Praze, ale prosím vás, toto nelze. Už tenkrát
se vlastně obě vysoké školy postavily
proti tomu. Protože ta Vysoká škola veterinární
jako taková, má skutečně svoji dlouhou
tradici. Vznikla v roce 1918, krátce po založení
republiky. Je to jedna z nejstarších veterinárních
škol v Evropě, starší je francouzská
lyonská. Svým způsobem určitá
část veterinární medicíny se
vyučovala ve Vídni, ale vlastně čeští
a moravští profesoři odešli z Vídně
a založili tuto Vysokou školu veterinární.
To by byla svým způsobem určitá deklasace
této vysoké školy.
Paní poslankyně nemá pravdu v tom smyslu,
že je to fakulta veterinární - pozor. Vysoká
škola veterinární je prostě samostatná
vysoká škola, která v postupu asi posledních
15 - 20 let zabrala velmi široký záběr.
Kromě toho, že je specializovaná na hygienu
potravin a technologii potravin, je specializovaná na všeobecné
veterinární lékařství, ve spolupráci
s ministerstvem životního prostředí
vlastně vznikla další fakulta, chovající
a vychovávající specialisty pro životní
prostředí, a teď vlastně dále
byla rozšířena ještě i o tu fakultu
farmaceutickou. Čili je to skutečně naprosto
samostatné velmi dobře vypracované vědecké
pracoviště, odborné pracoviště
a to, že nedošlo k získání toho
statutu té univerzity, já si troufnu tvrdit, že
to bylo proto, že právě ty obrovské
osobnosti naší veterinární medicíny
- já bych jich mohl jmenovat celou řadu - tak oni
skutečně stáli v jakési opozici, k
režimu.
Oni byli velmi potlačováni: Např. prof. Zendulka
byl profesor, ale nikdy nedostal povolení k tomu, aby si
udělal kandidaturu. Čili to byl prostě profesor
bez kandidatury. Je tam do dneška celá řada
lidí, kteří byli postupně rehabilitováni
na docenty, za mě to byli prostě směšní
asistenti, kteří byli uznáváni všude
ve světě, dr. Mráz, Berdzio Manual - mikrobiologie,
mnohokrát prostě citován, ale na škole
to byl poslední asistent, který jaksi po večerech
do nás vtloukal světovou mikrobiologii. Čili
je to skutečně pracoviště světové,
světově uznávané, jaksi po revoluci
do toho čela se dostali velmi slušní lidé
a domnívám se, že by si prostě Vysoká
škola veterinární zasloužila ten punc
té univerzity. Děkuji.
(Potlesk).
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Kubátovi. Dále se do rozpravy přihlásil
pan poslanec Kozel.
Poslanec František Kozel: Vážený
pane předsedající, paní předsedkyně,
vládo, kolegyně a kolegové. Chci rozptýlit
vaše obavy, že přicházím s návrhem
na přejmenování východočeská
univerzita. Nechci toto. K vystoupení mě donutila
ta okolnost, že mám dojem, že se tady schyluje
k tomu, že zahodíme vaničku s dítětem
i s vodou.
Pedagogická fakulta v Hradci Králové žádala
o změnu názvu na Vysokou školu pedagogickou
již v prosinci 1990. Tato její žádost
nebyla projednávána příslušnými
orgány z důvodu, které jsou celkem pochopitelné,
protože v té době byly připravovány
návrhy na zřízení pěti regionálních
univerzit. Nebylo samozřejmě v té době
žádoucí, aby jedna z pedagogických fakult,
tehdy samostatných, nechtěla být univerzitou
a výslovně tehdy v té žádosti
v roce 1990 Pedagogická fakulta v Hradci uváděla,
že nechce být univerzitou, protože si uvědomuje
své postavení a své možnosti, tak tehdy
tento návrh Pedagogické fakulty v Hradci Králové
na přejmenování na Vysokou školu pedagogickou
nebyl dále projednáván, až po schválení
regionálních univerzit.
Dovolte mi vyjádřit obavu, že nyní opět,
tím, že byl návrh na přejmenování
Pedagogické fakulty v Hradci Králové spojen
s návrhem na přejmenování jiné
vysoké školy, obávám se, že vzniká
situace, že kontroverznost návrhu druhé změny
povede k nepřijetí toho prvního návrhu.
Chtěl bych tuto sněmovnu požádat, aby
zvažovala ta dvě přejmenování,
která jsou ji předložena, aby je odlišila
a zvažovala.
Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kozlovi. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí,
tak rozpravu končím.
Ptám se pana ministra, zda-li si přeje vyjádřit
se ještě. Nepřeje. Takže prosím
pana společného zpravodaje, aby nás provedl
pozměňovacími návrhy, ke zdárnému
konci doprovodil.
Poslanec Josef Vondráček: Nevím, zda-li
to dospěje ke zdárnému konci. Protože
se tady objevily dost rozporuplné názory a zejména
v uvozovkách řeknu "souboj ministrů",
zda bychom neměli se sejít ve výboru pro
vědu, vzdělání a kulturu asi tak na
10 minut - to je jedna možnost, anebo druhá, aby se
oddělilo hlasování, zvlášť
se hlasovalo o přejmenování pedagogické
fakulty na Vysokou školu pedagogickou a potom jsou zde v
podstatě dva návrhy. Jeden je ve společné
zprávě Vysoká škola veterinární
a farmaceutická. Druhý návrh je Univerzita
veterinárních a farmaceutických věd
v Brně.
Je možné, prosím vás, o nich nechat
hlasovat, aniž bychom se museli scházet ve výboru.
Stanovisko mé osobní je to, že bychom se měli
držet vládního návrhu zákona
i společné zprávy.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Vondráčkovi. Domnívám
se, že postup, který jste navrhl, není příliš
schůdný, protože můžeme hlasovat
o pozměňovacích návrzích tak,
jak byly předneseny, ale nemůžeme hlasovat
o návrhu zákona jaksi odděleně, nebo
můžeme hlasovat, ale ne předem, tak jak jste
to navrhl. Čili doporučuji následující
postup. Prvně dát hlasovat o návrzích
pozměňovacích, které zde zazněly
a které se týkají § 1, a poté
bychom tedy podle toho, který návrh dostane přednost,
postupovali dál.
Takže je zde ovšem Váš procedurální
návrh na to, kdo se domnívá, že by měla
být schůze teď přerušená,
aby se mohl sejít výbor pro vědu, vzdělání
a kulturu. Ať zvedne ruku, kdo se toto domnívá.
Je to opravdu málo, takže budeme pokračovat
v hlasování o pozměňovacích
návrzích.
Poslanec Josef Vondráček: Pane předsedající,
byl zde návrh přednesený panem poslancem
Němečkem, aby Vysoká škola veterinární
v Brně se neměnila podle zákona na Vysokou
školu veterinární a farmaceutickou, ale na
Univerzitu veterinárních a farmaceutických
věd v Brně.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Ano.
Dávám o tomto návrhu pana poslance Němečka
hlasovat.
Kdo souhlasí, ať zvedne ruku. 40.
Kdo je proti tomuto návrhu? 7.
Kdo se zdržel hlasování? 69.