Česká národní rada 1990 – 1992

Tento zákon byl za dobu své účinnosti, tj. až do dnešního dne, třikrát novelizován. Poprvé v roce 1971, zákonem ČNR č. 146/1971 Sb., kterou se mění a doplňuje zákon o národních výborech a upravuje působnost národních výborů na některých úsecích státní správy. Podruhé v roce 1977 zákonem ČNR 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství. Obě tyto novely přinesly pouze nepatrné změny v kompetencích a ve lhůtách pro uplatnění nároků na náhradu škody způsobené zvěří.

Třetí podstatnější novelu přijímal již tento parlament. Jde o zákon č. 143/1991 Sb., který prodloužil platnost smluv o postoupení výkonu práva myslivosti do 31. 12. 1993. Toto prodloužení se týkalo pouze smluv, u nichž byla platnost skončena uplynutím doby. Jistě si na přijímání novely i na diskuse kolem ní vzpomínáte. Při té příležitosti jsem slíbil, že udělám všechno pro to, aby do konce tohoto volebního období došlo k podstatnější změně právní úpravy na úseku myslivosti.

Naše volební období končí, scházíme se na jednom z našich posledních jednání a já tedy stojím před vámi, abych splnil svůj slib a uvedl návrh novely na zmiňovaný zákon. Jsem si plně vědom, že vztahy v této oblasti a tím i příslušné právní předpisy se mění a vyvíjejí a ve svém důsledku mají dopad i na zákon o myslivosti. Podle mého názoru však nelze se změnou zákona o myslivosti čekat až na tzv. konečný stav, kdy budou zcela vyřešeny vlastnické vztahy k půdě, budou zcela běžně a bez problémů aplikována ustanovení zákonů souvisejících, např. zákona o ochraně přírody a krajiny, o lesích, o ochraně zvířat proti týrání a následující.

S ohledem na dynamiku vývoje dané oblasti bylo využito formy zákona starého, nikoliv formy zákona nového. Přitom nelze jednoznačně tvrdit, že vše co je v zákoně o myslivosti z roku 1962, je špatné a musí být změněno. Naopak, cílem bylo využít pozitiva zmíněného zákona a upravit pouze ty instituty, které již neodpovídají, dokonce v mnoha případech již nejsou v souladu nebo jsou v rozporu s právním řádem tak, jak se postupně od konce listopadu 1989 vyvíjí. Cílem bylo i nahradit a doplnit to, co se neosvědčilo nebo v právní úpravě chybělo.

Navrhovaná novela s přihlédnutím k Listině základních práv a svobod a následnému zákonu o sdružovaní občanů odstraňuje výsadní postavení Českého mysliveckého svazu, včetně povinného členství v něm a ponechává sdružování občanů za účelem výkonu práva myslivosti na základě obecně právních předpisů. Odstraňuje i dvojaké postavení mysliveckých sdružení, která jsou podle dosavadní úpravy jednak organizační složkou Českého mysliveckého svazu a jednak samostatnou organizací ve smyslu dříve platného hospodářského zákoníku.

V návrhu novely je dosud užívaný pojem státní a jiné socialistické organizace nahrazen termínem, který je užíván v současné právní úpravě, tj. právnické osoby. Přitom je upuštěno od správy a užívání pozemku jako obecného základu pro možnost žádání uznání pozemku za honitbu a pro přiznání práva myslivosti. Jako základu je využito právo vlastnické při zrovnoprávňování všech jeho forem a subjektů a s možností převést smluvně právo myslivosti na toho, komu jsou smluvně přenechávány do nájmu příslušné pozemky.

Možnost výkonu práva myslivosti ve vlastní režii, to je na vlastní účet, je na rozdíl od dosavadní úpravy, kdy byla tato možnost přiznána pouze státním organizacím, dána každému objektu, kterému v honitbě bude příslušet právo myslivosti. Tato možnost s sebou nenese žádné snížení odbornosti při výkonu práva myslivosti, jak se někteří lidé domnívají a jak se šíří ve veřejnosti. Zachování odbornosti je zajištěno instituty, které novelou nejsou měněny, např. povinností mít pro každou honitbu kvalifikovaného mysliveckého hospodáře, pro každých 500 hektarů honitby mít mysliveckou stráž, přitom sama možnost výkonu práva myslivosti je vázána na povolenku k lovu, lovecký lístek, k jehož získání je kromě jiného základní podmínkou složení zkoušek z myslivosti. Navíc v zájmu zachování druhové a početní pestrosti zvěře na našem území je v novele upravován v praxi běžně užívaný institut normované stavy zvěře a s jeho dodržováním jsou spojeny i důsledky sankčního charakteru.

Uznání honiteb je ponecháno v kompetenci orgánů státní správy, okresních úřadů, při dodržení kritérií, kterými jsou zejména minimální výměra honitby, ta zůstává nezměněna tak, jak byla v původním zákoně č. 62, zájmy chovu zvěře, je umožněno i zohlednění zájmů vlastníků honebních pozemků nebo těch uživatelů, na které vlastníci spolu s nájmem pozemku převedli smluvně i příslušné právo myslivosti.

Jsem přesvědčen a pevně doufám, že navrhovaná novela pomůže napravit křivdy, k nimiž v minulosti došlo a které jsou v současné době v podstatě kryty a nelze je napravit či odstranit. Jde zejména o následky tzv. integrace honiteb a s tím spojené integrace mysliveckých sdružení, pokynů vydaných k zabezpečení výkonu práva myslivosti v pohraničním pásmu atd.

Zákon o myslivosti stejně jako všechny ostatní zákony je kompromisem mezi zájmy jednotlivých skupin lidí. Tímto kompromisem by však měly být sledovány optimální vazby, které by ve svém důsledku vedly k obnovení u nás dosti zanedbaného životního prostředí, rovnováhy v přírodě a vytvoření vhodnějších životních podmínek pro zvěř, která je zcela nepochybně velmi citlivým a významným bioindikátorem životního prostředí a bez pomoci lidí a v současném přetechnizovaném světě má velmi malé vyhlídky na přežití.

Věřím, že v případě přijetí navrhované novely se tato právní úprava stane dobrým východiskem pro tvorbu skutečně dobrého zákona o myslivosti.

Závěrem bych chtěl ještě poznamenat, že zejména práce na této novele zákona pro mne spojená s nesčetným jednáním s lidmi prostými i učenými mi znovu poukázala na to, jak malá pozornost byla věnována utváření právního vědomí obyvatelstva naší republiky a jak nesmírný úkol v této oblasti každého z nás ještě čeká, a to nejen ve vztahu k druhým, ale trpělivá mravenčí práce sama na sobě. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana zpravodaje pana poslance Veselého, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Veselý: Pane předsedající, dámy a pánové, dříve než vyslechnete zpravodajskou zprávu k novele zákona o myslivosti, kterou předkládá pan poslanec Matějka, chtěl bych prohlásit, že nejsem členem žádného mysliveckého sdružení a výkon práva myslivosti jsem nikdy nevykonával.

V krátké době se projednává již druhá novela tohoto zákona. První novelu zákona o myslivosti jsme přijali v závěru minulého roku a týkala se prodloužení nájemních smluv mysliveckým organizacím, protože v té době by se ocitla řada mysliveckých sdružení v určitém vakuu. U této novely jsem byl spoluautorem.

Novela zákona, kterou máte před sebou, řeší zásadním způsobem nové pojetí celého zákona o myslivosti. Jsou zde zakotveny vlastnické vztahy k půdě, které jsou v dnešním pojetí změn ekonomické reformy nezastupitelné a jednoznačně se s vlastníky půdy musí i v tomto zákoně počítat. Zákon řeší i transformaci myslivecké organizace, nikoliv však, že by tuto organizaci někdo zrušil nebo zatracoval, vždyť myslivecká organizace u nás má bohatou historii.

Již doba po první světové válce přinesla i snahy o spojování různých loveckých, mysliveckých, střeleckých, trubačských, kynologických spolků do jedné organizace, která byla založena pod názvem Československá myslivecká jednota v roce 1923 v Brně. Sloučení těchto spolků se ukázalo jako výhodné a už v roce 1930 se tato naše československá organizace prezentuje na valném shromáždění v Paříži a zakládá spolu s Polskem, Rumunskem a Francií Mezinárodní radu pro chov a ochranu zvěře, která se později rozrůstá jako nevládní organizace světového významu.

V roce 1938 z iniciativy lesnické sekce v Československé myslivecké jednotě vzniká návrh na to, aby členství v myslivecké organizaci se vázalo k vydání loveckého lístku s důrazem na zlepšení a zvýšení úrovně dodržování mysliveckých zvyků, tradic, obyčejů, bezpečnostního zacházení se zbraní a pojištění. Na přelomu roku 1940 a 1941 je tento doplněk schválen a povinné členství myslivecké organizace platí až do současné doby.

Československá myslivecká jednota i po válce v roce 1945 aktivovala přípravu a vznik nového zákona o myslivosti, který byl v roce 1947 schválen. V roce 1962 je Československá myslivecká jednota přejmenována na Československý myslivecký svaz a v období 1968 až 1969 se rozdělovala na Český myslivecký svaz a Slovenský poľovnický svaz. Tolik krátce k historii Českého mysliveckého svazu.

Věřím, že převážná většina myslivců se sdruží na základě zákona o sdružování občanů opět do organizace myslivců, byť by se jmenovala jakkoliv. Je logické, že by měla existovat jedna zastřešující organizace, která z pověření všech nově vzniklých mysliveckých organizací bude jako partner pro státní správu a bude řešit i zastupování myslivců v mezinárodních organizacích FCI, CIC apod. a vzájemném zahraničním styku.

Tento zákon měl zvláštní osud. Když jsme pracovali na první novele ve spolupráci s mysliveckým svazem, již tenkrát bylo jasné, že je potřeba připravit zcela nový zákon o myslivosti. Vzhledem k nevyjasněnosti vlastnických vztahů k půdě, kdy vlastníci mají možnost uplatnit svá práva do 31. 12. 1992, se od tohoto záměru upustilo. Nicméně pan poslanec Matějka dospěl k názoru, a domnívám se, že správnému, že novelu zákona připraví se svými spolupracovníky.

Po předložení zásad tohoto zákona, které vyvolaly bouři nevole v myslivecké veřejnosti, bylo jasné, že budou muset následovat obtížná jednání s myslivci, vlastníky půdy, kteří mají v tomto zákoně své nezadatelné právo, dále mezi předkladatelem a ministerstvem zemědělství České republiky. Proti těmto zásadám došlo na Českou národní radu, tím i na národohospodářský výbor, který je gesčním výborem pro tento zákon přes, a teď řeknu číslo, které platilo asi před třemi nedělemi, zhruba 820 petic s přibližně 65 000 podpisy. Rázem se tento zákon stal legendou celé České národní rady, protože za dobu trvání České národní rady nepřišlo tolik petic s tolika podpisy. Je fakt, že řada petic a podpisů, které docházely v poslední době, protestovaly proti něčemu, co už neexistovalo. Abych byl upřímný, mne myslivci, vlastníci i zvěř, strašili i o půlnoci.

Proto národohospodářský výbor svolal k tomuto zákonu seminář, na kterém se zúčastnili zástupci myslivců z celé České republiky. Zástupce okresu nesměl být ovšem žádný z funkcionářů, ale pouze řadový člen mysliveckého sdružení. Domnívám se, že i tento seminář prospěl a vzájemně některé vazby a vztahy u tohoto zákona objasnil. Před seminářem i po něm jsem vyvolal několikrát jednání mezi předkladatelem, ministerstvem zemědělství České republiky, mysliveckým svazem i zástupci vlastníků půdy, kde se dopracovávalo paragrafované znění tohoto zákona tak, aby bylo schůdné pro všechny zúčastněné partnery, ale hlavně tak, aby byla zohledněna zvěř a její chov.

Vážená sněmovno, ať z pravé strany nebo z levé strany, velice vás prosím, opakuji, velice vás prosím, abyste tento zákon brali ne jako politickou otázku, ale abyste respektovali především odbornou a faktickou stránku věci a měli na paměti v prvé řadě zvěř, která se bohužel bránit nemůže. Předkládaný návrh, a to zdůrazňuji, vážená sněmovno, včetně zpracované společné zprávy je výsledkem jednání a odborných pohledů všech zainteresovaných stran a jsou zde zpracovány i připomínky vlády. Vychází ze vzájemných dojednání a věřím, a znovu vás velice prosím, i když řada zpravodajů vás tolik neprosí, abyste tyto dohody, které byly uzavřeny, džentlmensky ctili a nenabourávali zásady těchto křehkých svazků předkládané novely v duchu společné zprávy, protože bych byl velice nerad, abychom pustili z této sněmovny do světa špatný zákon, který bude směřovat především proti zájmům zvěře a zvýhodňovat pouze jednu zájmovou skupinu.

Je mi jasné a věřím, že i vám, že jakýkoliv zákon o myslivosti vytvořený v kterékoli, byť i pozdější době, nebude stoprocentně vyhovovat jedné ani druhé straně.

Je zcela logické a zdůrazňuji, že je třeba počítat s minimální výměrou honitby 500 hektarů. Je třeba ctít, že honitby se vytvářejí tak, aby byly respektovány zájmy chovu zvěře a že v podstatě řízení myslivosti se provádí na okresech za spolupráce všech zainteresovaných složek. Mám na mysli myslivecké organizace, nájemce i vlastníky půdy. Totéž se děje i v řízení myslivosti na úseku ministerstva zemědělství. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu zpravodaji a otevírám rozpravu, do níž se prozatím nikdo nepřihlásil. Přeje si někdo v rozpravě vystoupit? Pan poslanec Moldan.

Poslanec Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno. Zákon o myslivosti je reliktem přístupu k přírodě a ke krajině, který, doufám, už pomalu opouštíme a jsem rád, že máme tady před sebou novelu. Ale nejde jenom o to, že máme změněné přístupy k přírodě, která je samozřejmě zcela jinak v dnešní době ohrožena než tomu třeba bylo za první republiky a zákony z období, které jsou 50 nebo více let staré, nám v tomto naprosto nemohou být žádným vzorem. To je jedna věc.

Některé připomínky, které výbor pro životní prostředí a urbanismus zpracoval, byly v tomto smyslu zapracovány, i když ne všechny, a dovolíme si ještě některé uplatnit.

Mně jde však ještě o jinou věc. V dnešní době, jak doufám jsou plně uznávána vlastnická práva fyzických osob. Mám ovšem pocit, že v tomto smyslu zákon do vlastnických práv dosti značně stále ještě zasahuje. Myslím si, že to není správné. Mám na mysli několik pozměňovacích návrhů, které si dovolím předložit.

V § 6 se v odst. 2 praví: okresní úřad může uznat z vlastního podnětu za vlastní honitbu souvislé honební pozemky atd. dále, jestliže vlastník sám nepředloží návrh na jejich uznání za honitbu. Navrhuji, aby tento odstavec byl vypuštěn.

Podobně navrhuji, aby byl vypuštěn odstavec 4 stejného paragrafu, protože to je totéž, jenže se to týká více pozemků, když by mohly být spojeny. Totéž navrhuji - totiž vypuštění ve stejném paragrafu odstavce 5 ze stejného důvodu. Podobný problém se týká ještě § 8, kdy navrhuji, aby byla učiněna změna v druhé části § 8. Musím se teď přiznat, že jsem úplně přesně nepochopil dikci toho, jestli by mi to mohli předkladatelé vysvětlit. Tam se píše: při uznávání samostatné bažantnice rozhodne okresní úřad současně o přičlenění přilehlých cizích honebních pozemků v potřebném rozsahu.

Můj dotaz zní: V případě, že by byly schváleny mé pozměňovací návrhy pro § 6, potom, jestli tomu dobře rozumím, by toto nepřicházelo v úvahu, jestliže by vlastník s tím nesouhlasil. Jestli tomu dobře rozumím, potom bych nevznášel žádný pozměňovací návrh k § 8. Mohli byste mi odpovědět?

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Tahle procedura trpí v tento den, zkuste třeba nějak konzultaci poskytnout. Dá se to udělat také tak, že pan poslanec Moldan, v případě, že bude spokojen s vaším vysvětlením, vezme zpět svůj návrh.

Poslanec František Matějka: Já to tak chápu. Chtěl bych se vyjádřit předně k § 6, odstavci 2, 4 a 5. Záměr je takový, že nelze, aspoň dnes, v přechodné době, nechat některá území, která mohou být uznána za honební pozemek, aby zůstala takto myslivecky neobhospodařována. Kdybychom vypustili v § 6 odst. 2 a 4 tato ustanovení, může se stát, že pokud by vlastníci nevytvořili honební společenstva, nemůžeme tam vytvořit honitby a území nemůže být myslivecky obhospodařováno.

Prosím vás, já si myslím, že je to opravdu profesní záležitost a je to opravdu zásah do vlastnického práva, ovšem zástupci vlastníků, se kterými jsme jednali, nemají zásadní připomínku proti tady tomuto. A je to v zájmu zvěře, opravdu, prosím vás.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Já myslel - vysvětlit smysl návrhu - ne přemlouvat.

Poslanec Jaroslav Matějka: Jestli to tak stačí?

(Stačí).

Poslanec Bedřich Moldan: Netrvám na pozměňovacím návrhu k § 8, ale k § 6 ano. Byla by tedy snad ještě jediná alternativa, že okresní úřad to vytvoří se souhlasem vlastníka. To pak by snad bylo možné?

Takže trvám na svém návrhu.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále se přihlásil do rozpravy pan poslanec Řezáč s nepochybně stručným vystoupením. Prosím, pane kolego.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, úvodem bych chtěl prohlásit, že stejně jako navrhovatel poslanec ing. Matějka jsem členem Mysliveckého sdružení a členem Českého mysliveckého svazu, takže mohu mít na věci osobní zájem, mohu se tedy cítit podjatý.

Chci říci, že tuto normu jsme původně připravovali v poněkud jiném pojetí společně s navrhovatelem a dalšími navrhovateli předchozí novely zákona o myslivosti, schválené 26. března loňského roku. Pokud nahlédnete do stenografického záznamu z březnové schůze loňského roku, tak na straně 40 najdete vystoupení ministra zemědělství pana dr. Kubáta, ve kterém jasně hovoří o tom, že byl společný záměr připravit zcela nový zákon o myslivosti, který by měl být schválen až v roce příštím v roce 1993.

Chci otevřeně říci, že tento naposledy předložený tisk se společnou zprávou jsou skutečně výsledkem mnoha kompromisů a celkem ten materiál není příliš podařený. Má i závažné právní vady, které nebudu raději rozebírat. Myslím, že by bylo lépe, kdyby se k nim vyjádřil třeba dr. Palkoska, taktéž místopředseda ústavně právního výboru, který žádný osobní vztah k myslivosti nemá.

Chci říci, že pokud se vůbec rozhodneme pro takovouto normu hlasovat, že bychom měli napravit alespoň základní koncepční chyby, které nadále v pracovním materiálu zůstávají. Navrhuji za prvé, aby minimální výměra honitby uvedená v § 6 a dalších navazujících ustanovení byla zvýšena z výměry 500 ha nejméně na 800 ha. Vysvětlím, proč:

Uvažuje se někdy o tom, že kdysi byla minimální výměra honitby ještě za rakousko-uherské monarchie 200 rakouských jiter, tedy cca 115 ha, v Německu dokonce 75 ha. To bylo ovšem v době, kdy převažovala drobná zvěř, tedy zajíci, bažanti, koroptve a další, kdežto dnes tato drobná zvěř prakticky se vyskytuje velice málo a zejména díky voliérovým chovům. Naproti tomu se daleko více podařil chov spárkaté zvěře, zejména srnčí, ale i černé. Uvědomíme-li si, že třeba černá zvěř má pohyb za den 40 km, pak lze těžko říci, že na 500 ha by mohl někdo myslivecky hospodařit třeba s černou zvěří, ale i se srnčí zvěří.

Zejména je to velice složité u lesních honiteb, kde bylo logické, když minimální výměra honitby by se pohybovala kolem 1500 ha, a tak o tom hovoří každý, kdo o myslivosti a mysliveckém hospodaření v současném období v ČR něco ví.

Navrhuji tedy minimální výměru místo 500 ha 800 ha a chci zdůraznit, že je to požadavek ještě minimální. Myslím si, že mohu poukázat jenom na sousední státy, se kterými jsme někdy přirovnáváni v reformě, takže v Polsku nebo v Maďarsku se průměrná výměra honitby pohybuje kolem 2,3 ale někdy i 8 nebo 10 tis. ha.

Pokud jde o druhou zásadní připomínku a můj pozměňovací návrh, navrhuji, aby všude, kde se navrhuje vypuštění slov "po projednání s Československým mysliveckým svazem", bylo toto vypuštěno, neboť je naprosto nelogické, aby se stát zbavoval povinnosti alespoň projednat tyto otázky, zejména uznání honiteb, v podstatě s organizací, která sdružuje skutečné odborníky, lidi, kteří musejí vykonat velice náročné odborné zkoušky ze sedmi skupin předmětů před devítičlenným senátem a kteří také péči o lesní zvěř zajišťují, včetně přikrmování v zimním období, včetně ochrany zvěře před nakažlivými chorobami a včetně zdůraznění chovatelského ekologického hlediska.