Česká národní rada 1990 – 1992

V tomto směru byl námi návrh předložen a poté došlo v rámci toho, co máte před sebou jako společnou zprávu, tisk 763, k některým úpravám. Já se k těm úpravám ještě vrátím, budu se k některým z nich vyjadřovat, ale v zásadě lze říci, že při všech jednáních nebyla neshoda o okruhu - řekl bych funkcí, které mají být nyní chráněny, resp. okruh osob, které by v těchto funkcích neměly být. Ale domnívám se, že některé funkce, tak jsou ve společné zprávě pojaty, nejsou funkce takového významu, aby bylo potřeba v jejich rámci přistupovat k těmto preventivním opatřením. Nicméně k tomu se vrátím na závěr svého přednesu.

Není dost dobře možné, aby vláda předkládala takový zákon a přitom se předkladatel ani slovem nezmínil o problematice, která s takto předloženým zákonem vyvstává vzhledem k problémům, které jsou do určité míry se zákonem 451/91. Všichni víme, že ještě v průběhu přípravy zákona a ihned po jeho přijetí se vedly dost zuřivé diskuse mezi právníky i mezi neprávníky o tom, jestli tento zákon je v souladu se zákony tohoto státu s mezinárodními úmluvami, které jsme přijali, či s ústavou.

Zcela stranou bych ze svého pohledu ponechal diskuse, které vedli neprávníci, protože neprávníci podle mého názoru mohli ztěží vážným způsobem argumentovat ve věcech, které se bytostně dotýkají podstaty práva. Pokud budu hovořit o druhé skupině právníků, pak je třeba říci, že jejich názory se vzácně rozdělily. Lze vznésti dost přesvědčivou argumentaci těch, kteří tvrdí, že tento zákon není žádným zásahem do jakékoli normy, kterou by tento stát byl v jakékoli formě vázán, tedy do normy vnitrostátní nebo mezinárodní, kterou jsme přijali do svého právního řádu či se zavázali se jí podřídit.

Stejně tak existuje argumentační skupina, která tvrdí přesný opak. Předpokládám, že všem je známo, že mj. i federální vláda pověřila svého předsedu, aby předložil Ústavnímu soudu návrh na přezkoumání ústavnosti zákona č. 451. Předpokládám, že všichni z vás jsou seznámeni s jistě rozsáhlou zprávou Mezinárodní organizace práce, která se k tomuto zákonu staví velmi rezervovaně a na závěr navrhuje celou řadu opatření, která by měla tento zákon nějakým způsobem pozměňovat, či pozměňovat jeho účinek.

Připomínám tyto věci pouze pro pořádek a proto, že se domnívám, že mají být v této věci zdůrazněna všechna závažnější fakta. Na druhé straně nebudu tuto zprávu či cokoli jiného v této věci citovat, protože to bychom nebyli s věcí hotovi ani do konce volebního období, pouze na tyto věci upozorňuji.

Pokud se vážené dámy a pánové podíváte na zákon a na společnou zprávu tisk 763, zjistíte, že jsou návrhy na změny navrhovaného zákona především k § 2. Tady se tyto změny týkají toho, že okruh osob, resp. funkcí na které by měl případně přijatý zákon dopadnout se rozšiřují o vedoucího staršího referenta specialistu a staršího referenta specialistu. Požádal bych vás, abyste si znovu vybavili ideu s jakou byl přijímán lustrační zákon na federální úrovni, kdy se jasně hovořilo o významnějších funkcích a abyste si vybavili i konkrétní znění tohoto zákona pokud jej nemáte před sebou.

Vedoucí starší referent specialista nebo starší referent specialista jsou úřednické hodnosti nevelkého významu. Pokud jsem se informoval vedoucí starší referent specialista je skutečně vedoucím kolektivu asi tří nebo čtyř pracovníků, které více méně řídí po organizační stránce, tzn. v rámci toho, co dělají např. v kriminální službě. Starší referent specialista je referent, který pracuje na krajské úrovni a proto, aby mohl být starší referent, tzn., aby měl vyšší plat, musí splňovat určité kvalifikační předpoklady, mít vysokou školu.

Již v rámci jednání výboru jsem upozorňoval na to, že autoři zákona č. 451 neměli na mysli funkce na úrovni např. mistra, nebo odborného referenta, nebo vedoucího odborného referenta, což jsou poslední dvě funkce běžně užívané ve státní správě. Funkce, které jsou podle mého názoru srovnatelné s funkcemi zde navrhovanými, které by měly mít zvláštní režim z hlediska toho, jak je upravuje tento zákon.

Domnívám se, že to nejsou natolik významné funkce, a proto bych doporučoval, aby tyto funkce zahrnovány do zákona ČNR nebyly.

Obdobně druhý odstavec, § 2, písm. f), navrhuji doplnit do zákona staršího vyšetřovatele. Zde jde pouze zase o to, že je to vyšetřovatel, který svoji činnost realizuje v rámci krajského stupně, přičemž fakticky dělá práci jako vyšetřovatel normální na okrese. Je-li nějaký rozdíl, pak jen v tom, že pojmem starší vyšetřovatel se míní kvalitnější, zkušenější pracovník, který je tedy samozřejmě tomu i přiměřeně tomu i honorován, ale jinak jde o naprosto stejnou funkci člověka, který je pověřován procesně vyšetřováním nějaké věci, tedy přeloženo do běžné řeči, sedí u stolu, sepisuje protokoly, vypracovává návrhy vyšetřování nebo koncepty vyšetřování a 90% jeho činnosti je procesního charakteru. Jsou to zejména protokoly nebo jiné vyšetřovací úkoly, které všechny spadají pod dohled prokurátora. Je prakticky vyloučeno, aby se tento starší vyšetřovatel nějakým zásadním způsobem odchýlil od toho, co mu ukládají příslušné předpisy. Domnívám se, že v tomto případě také není třeba na něj klást nějaké zvýšené požadavky ve smyslu tohoto zákona.

Dále bych si dovolil obrátit vaši pozornost k § 3, odst. 3, kde je navrhováno, aby v případě, že ministr poskytne výjimku z tohoto zákona, což je jinak ustanovení, které považuji za docela rozumné, každý takový případ oznámí příslušnému orgánu České národní rady. Mně nejde o nějaké osobní pocity v té věci, ale systémově se domnívám, já jsem o tom velmi přemýšlel, protože chápu, kde je racio tohoto opatření, ale na druhé straně, když jsem si konstruoval model demokratické společnosti, pak mi do něj nezapadá jakýkoliv ministr, který musí svá jednotlivá rozhodnutí takovýmto způsobem předkládat ke kontrole. Mám pocit, že to nezapadá do představ o tom, jak by demokratické orgány navzájem měly fungovat.

Proto doporučuji vaší pozornosti, abyste tedy zvážili, zdali je skutečně potřebné a zda-li je systémově správné, aby ministr tímto způsobem každý jednotlivý případ musel přinést s celou složkou a očekávat, jaký bude verdikt těch, kteří budou jeho rozhodnutí přezkoumávat a eventuelně jaksi nějak hlouběji zdůvodňoval.

Celkově bych chtěl říci, že jsem schopen, pokud se někdo dotáže, jakým způsobem, v jakých početních stavech se znění zákona v té formě, v jaké je jednak předloženo vládou, jednak ve společné zprávě, dotkne policejního sboru, pokud jde o počet osob, které budou tímto zákonem zasaženy. I když samozřejmě nikdy nejsme schopni dát dohromady zcela přesná čísla, domnívám se, že to v tomto rozsahu, v jakém je materiál předložen, bude zhruba 1500 lidí, kteří budou muset vesměs opustit své funkce. Říkám to proto, ne že bych chtěl jakýmkoliv způsobem strašit nebo vyhrožovat, ale proto, že předpokládám, že samozřejmě se někdo na toto musí zeptat, protože to je logicky věc, která je při rozhodování o této věci svým způsobem také relevantní.

Vážené dámy a vážení pánové, domnívám se, že pokud jde o předlohu tohoto zákona, zejména týkající se resortu ministerstva vnitra, neboť předpokládám, že to, co se bezprostředně dotýká Sboru nápravné výchovy bude komentovat pan ministr spravedlnosti. Řekl jsem vše, co jsem pro tento úvod považoval z hlediska vaší informovanosti pro správné rozhodnutí za důležité, a proto vám děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Přeje si pan ministr Novák připojit několik slov? Přeje. Má tedy slovo.

Ministr spravedlnosti Jiří Novák: Vážené dámy, vážení pánové, návrh zákona, který je vám nyní předložen, se týká i Sboru nápravné výchovy, který je součástí ministerstva spravedlnosti, a proto i já jsem jedním z předkladatelů tohoto návrhu zákona. Rád stručně zmínil o dvou aspektech předloženého návrhu zákona. Prvním je ústavně právní hledisko. Jinými slovy, je zde otázka, proč má být přijímán zákon České národní rady, jestliže platí a je účinný zákon č. 451 z roku 1991 Sb., tzv. lustrační zákon. Tento postup je nezbytný právě proto, že podle článku 27 ústavního zákona o Československé federaci patří do výlučné působnosti republik zřizovat vlastní ozbrojené sbory a upravovat jejich postavení, oprávnění a ostatní poměry. Proto je třeba dovodit, že stanovení zvláštních předpokladů pro výkon některých funkcí v Policii České republiky a u Sboru nápravné výchovy je ve výlučné legislativní působnosti České národní rady. Zákon č. 451 z roku 1991 Sb., se tedy nevztahuje na některé předpoklady pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a Sboru nápravné výchovy. Tuto legislativní mezeru má právě vymezit nyní předkládaný zákon. Chci upozornit, že stejný legislativní přístup zvolila i Slovenská národní rada, která obdobný zákon již přijala.

Druhým aspektem, o kterém bych chtěl stručně hovořit, je nyní diskutovaná otázka souladu zákona č. 451/1991 Sb., s mezinárodními úmluvami o lidských právech, jimiž je ČSFR vázána. Tato otázka může být položena přirozeně i při této rozpravě a může být samozřejmě předneseno mnoho argumentů pro a proti.

Domnívám se, že je třeba vycházet z předpokladu, že chceme být právním státem a jedním z podstatných rysů právního státu je právě to, že pokud zákony platí, nejsou příslušným způsobem zrušeny, zavazují všechny subjekty. Musíme tedy tímto pohledem pohlížet i na tzv. lustrační zákon, tedy zákon federální. Jde o zákon, který je součástí československého právního řádu a je třeba podle jeho ustanovení postupovat. Je teda třeba zvážit, jaký význam má rozprava o tom, zda předložený návrh zákona je v rozporu s mezinárodními úmluvami či nikoliv. Domnívám se, že bych právě měli vycházet z platného zákona federálního s tím, že nyní projednávaný návrh zákona pouze doplňuje tento federální zákon pro určité skupiny osob s přihlédnutím i k některým zvláštnostem ozbrojených bezpečnostních sborů.

Tento návrh zákona byl projednán ve výboru ústavně právním a ve výboru petičním, pro právní ochranu a bezpečnost, který byl výborem gesčním. Oba tyto výbory se velmi pečlivě zabývaly předloženým návrh zákona. Ke společné zprávě, která vzešla z jednání těchto výborů, mám jednu připomínku. jde o návrh, který vyplývá ze společné zprávy, tisk 763, který navrhuje k § 5 odst. 1 vložit nové písmeno "d" tohoto znění:

"Občan nebyl zařazen na úseku vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy České republiky." Bylo naším záměrem, aby tato zákonná úprava byla vymezena analogicky, jak u příslušníků Sboru nápravné výchovy, tak u příslušníků Policie. A z tohoto pohledu vzniká určitá asymetrie s porovnáním § 3, odst. 1, písm b), který považuje jako předpoklad pro výkon funkcí podle § 2, že občan nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve funkci náčelníka odboru a vyšší ve Státní bezpečnosti.

Návrh tedy vzešel z jednání výborů České národní rady. Je mnohem širší než původní návrh, který je obsažen ve vládním návrhu zákona, neboť postihuje všechny občany, kteří kdy vůbec i byli zařazeni v orgánech vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy. Podle mého přesvědčení, abychom dosáhli v tomto směru symetrie, aby tento zákon byl přibližně stejný jak pro Sbor nápravné výchovy, tak pro Policii České republiky, navrhuji proto, aby § 5, odst. 1, písm. d), byl přijat v tomto znění:

"Občan nebyl ve funkci náčelníka odboru nebo oddělení nebo vedoucím skupiny vnitřní ochrany."

Pokud se týče stanoviska pana ministra Sokola k návrhu, který vyplývá ze společné zprávy k § 5 odst. 2, zastávám stejný názor. Domnívám se, že je třeba respektovat rovnocennost obou složek státní moci, tedy složky zákonodárné a složky výkonné. Požadavek, který vyplývá ze společné zprávy, přece jenom přesahuje určitým způsobem kontrolní pravomoci parlamentu.

Pro úplnost jste byli informováni o tom, jaký dopad může mít tento zákon z hlediska personálního. Dovolím si vás informovat, že pokud tento návrh zákona bude přijat v navrhovaném znění, bude se týkat zřejmě 300 až 400 příslušníků Sboru nápravné výchovy. Tolik úvodem, děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji pane ministře. Než požádám společného zpravodaje výborů, konstatuji, že jste ve svém úvodním slově přednesl jeden pozměňovací návrh, což jste smísil svoji roli poslance a zástupce vlády, a proto vás poté v rozpravě ještě vyzvu, abyste návrh zopakoval, neboť pořádek musí být.

Prosím pana společného zpravodaje, pana poslance Jiřího Fiedora, aby se ujal svého úkolu.

Poslanec Jiří Fiedor: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Návrh zákona o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky nepřímo vychází z již Federálním shromážděním přijatého zákona, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích ČSFR, České republiky a Slovenské republiky.

Podle tohoto zákona však vzhledem k platným kompetencím není možno posuzovat členy bezpečnostních sborů republik, neboť patří výlučně do působnosti České republiky a Slovenské republiky zřizovat své bezpečností složky a upravovat jejich postavení, oprávnění a ostatní poměry. Vzhledem k společenské nutnosti provést očistu orgánů státní správy a státních podniků od zkompromitovaných funkcionářů, je nezbytné obdobným způsobem postupovat i u složek garantujících bezpečnost občana i státu.

Po dohodě ministra vnitra s výborem petičním, pro právní ochranu a bezpečnost ČNR předkládá vláda v zastoupení ministrů vnitra a spravedlnosti návrh zákona, který by měl tento účel plnit. Z obsahu návrhu zákona vyplývá, že se jedná především o vymezení okruhu funkcí, které bude moci občan či policista vykonávat pouze v tom případě, nevztahuje-li se na něj ustanovení § 3 odst. 1, 2, 3 a 4 a § 5 odst. 1 a 2 předkládaného zákona, kde předkladatel prakticky přejímá § 2 a 3 federálního lustračního zákona, které stanovují hranici únosnosti pro možnost výkonu řídících funkcí. Tato hranice respektuje dvě roviny, v nichž se definuje, kdy policista od Sboru nebo od SNV musí odejít nebo může zůstat, ale v jiné než řídící funkci.

Analogicky jako v případech lustračních zákonů pro federální policii a policii Slovenské republiky se zde dává ministrovi vnitra i spravedlnosti možnost udělení výjimky pro další službu policistů, kteří stanovená kritéria nesplňují a buďto by s nimi musel být služební poměr ukončen, nebo by měli být přeřazeni na jinou funkci.

Na poradě zpravodajů však byla přijata a do společné zprávy zakomponována připomínka ústavně právního výboru, jež tuto aktivitu u ministrů omezuje pouze na příslušníky, kteří do 17. listopadu pracovali u Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením, toto v případě příslušníků policie a bezpečnostních sborů, v případě Sboru nápravné výchovy pak na občany, kteří nebyli evidování v materiálech Sboru nápravné výchovy České republiky jako rezidenti, agenti nebo důvěrníci vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy České republiky. Výjimka se tedy nepovoluje u náčelníků oddělení a vyšších u Státní bezpečnosti, agentů, rezidentů, držitelů propůjčených bytů, držitelů konspiračních bytů, informátorů nebo ideových spolupracovníků StB, vědomých spolupracovníků Státní bezpečnosti a u tajemníků okresních výborů KSČ a jim na roveň postavených výborů a u jiných vyšších stranických funkcí, uvedených v § 3, odst. 1, písm. e).

Zpravodajové výborů se domnívají, že policisté nebo občané, kteří vykonávali tyto, z hlediska minulého režimu velice závažné funkce, neskýtají záruky pro výkon vedoucích ani jiných funkcí v současné době, zvláště pak v ozbrojených složkách. Společná zpráva přináší v jistých ohledech zpřísnění původního předkládaného návrhu zákona, a to jak z hlediska snížení úrovně prověřovaných funkcí, tak již zmíněných výjimek nebo snížení nároku na odchodné. Ukládá se zde ministrovi také povinnost informovat příslušný orgán ČNR v případě poskytnutí výjimky. V této souvislosti zdůrazňuji, že nejde o žádný zásah do rozhodovací pravomoci ministra nebo ministrů, nýbrž o zajištění informovanosti kontrolního orgánu o rozsahu a příčinách udělených výjimek.

Je celkem přirozené, že oba ministři hájí zájmy svých podřízených, podporují návrh zákona v této liberální podobě. Zvážíme-li však, že se jedná o vesměs zásadní řídící funkce v orgánech, jimž zákon svěřuje významné represivní pravomoci, je toto zpřísnění zcela na místě.

Chtěl bych sněmovnu ujistit, že principy, z nichž se vycházelo při tvorbě tohoto zákona, byly za přítomnosti ministra vnitra, zástupců policie i policejních odborů diskutovány na několika zasedáních výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost v jeho bezpečnostní komisi, kde se de facto zrodila nynější podoba vám předkládaného návrhu zákona.

Závěrem chci sněmovnu požádat, aby se pokud možno vyhnula diskusi o ústavnosti či neústavnosti této právní normy s poukazováním na souvislost s federálním lustračním zákonem, který byl postoupen ústavnímu soudu k posouzení. Chci zdůraznit, že pokud ústavní soud nevyřkne jednoznačný verdikt v neprospěch této právní normy, musí být vnímána jako platná a regulérně přijatá parlamentem a mohou se od ní bez obav odvíjet právní normy jiné.

Co se týče snížení úrovně prověřovaných funkcí u Policie České republiky, která by měla postihnout především starší referenty a starší referenty specialisty, pak se zdá argumentace pana ministra zcela logická a přirozená. Ovšem je to pohled z jedné strany, pohled svým způsobem zvenku. Někteří členové našeho výboru, pokud jsem měl možnost s nimi mluvit a nejen členové našeho výboru, kteří mají kontakty na příslušníky, kteří jsou nadřízení těchto starších referentů a starších referentů specialistů, s nimi v mnoha případech mají velice neblahé zkušenosti. Právě na této úrovni se objevuje spousta příslušníků, na které by se tato předkládaná norma vztahovala. Z diskuse o tomto problému s několika vedoucími funkcionáři Policie vyplynulo, že právě tito lidé na těchto funkcích působí u police značné zlo.

Co se týče návrhu pana ministra Nováka, který předložil jako poslanec, v tomto se s ním ztotožňuji a tento návrh budu podporovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dámy a pánové, než otevřu rozpravu k tomuto bodu, požádal bych ověřovatelku České národní rady o to, aby vyhlásila výsledky voleb. Technicky chce něco říci pan zpravodaj.

Poslanec Jiří Fiedor: Pokud budete vznášet připomínky, chtěl bych poprosit, zda byste mi je mohli dodat písemně.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Chtěl bych také chtěl, abyste využili této doby a rozvážili si své příspěvky a případně se hlásili do rozpravy písemně. Prosím, paní kolegyně.

Poslankyně Marie Stiborová: Dámy a pánové, dovolte mi, abych jménem ověřovatelů sdělila výsledky z obou tajných hlasování.

O výsledku tajného hlasování při volbě viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu ČR došlo k následujícím výsledkům:

K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno 138 hlasovacích lístků. Odevzdáno bylo 138 platných hlasovacích lístků a odevzdáno bylo nula neplatných lístků. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků - nula. Počet nevydaných hlasovacích lístků 68.

Pro navržené kandidáty byly odevzdány hlasy takto:

Pro pana Jana Herdu bylo odevzdáno 26 platných hlasů a pro paní Irmu Zlatohlávkovou bylo odevzdáno 70 platných hlasů.

Víceprezidentkou Nejvyššího kontrolního úřadu ČR byla tedy zvolena paní Irma Zlatohlávková. Dovolte mi pogratulovat.

Jaké jsou výsledky tajného hlasování při volbě členů prezidia Pozemkového fondu ČR? K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno 138 hlasovacích lístků. Odevzdáno bylo 137 platných hlasovacích lístků a jeden neplatný lístek. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků - nula, počet nevydaných hlasovacích lístků 62.