ČNR doporučuje, aby byly odstraněny i další
majetkové křivdy spáchané na občanech
na základě některých právních
předpisů, zejména zákona č.
169/49 Sb., zákona o vojenských újezdech.
Tento zákon je v působnosti FS ČSFR.
V souvislosti s tím upozorňujeme na usnesení
č. 286 ČNR z 15. ledna 1991, ve kterém byla
vláda ČR žádána o řešení
majetkoprávních vztahů, které na základě
zákona 169/49 vznikly.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Neradovi, předávám
slovo panu poslanci Balcárkovi, připraví
se pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Pavel Balcárek: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážené dámy a pánové,
ztotožňuji se zejména s příspěvky
kolegů poslanců Kamila Procházky a s příspěvkem
poslance Václava Moskala. Jako historik chci vám
říci těchto několik řádků.
Nehovořím za klub, ale hovořím za
sebe.
Předložený návrh zákona požaduje
návrat majetku osobám a jejich dědicům,
kterým byl odňat majetek po válce, které
nebyly právoplatným rozhodnutím tehdejšího
Zemského národního výboru nebo rozsudkem
soudu uznány za nepřítele českého
a slovenského národa.
Totéž se má týkat osob, které
nabyly československé státní občanství
do roku 1953. Zmíněný požadavek je bez
jakýchkoli pochybností zaměřen na
návrat majetku odsunutým sudetským Němcům,
zrádcům a kolaborantům, kterých se
týkal tzv. malý dekret prezidenta Beneše, jakož
i všech dalších prokazatelně spolupracujících
s okupační nacistickou správou. Podotýkám,
že většina z nich byla postižena na základě
zákonů tehdejší republiky, kterou nelze
označit za infikovanou totalitní ideologií.
Návrh zákona skupiny poslanců tedy objektivně
zpochybňuje, jak už tady naznačili i předcházející
řečníci, závěry postupimské
konference vítězných mocností a jejich
rozhodnutí o odsunu sudetských Němců,
ale stejnou, ne-li větší měrou napadá
i prezidentské dekrety Eduarda Beneše. Návrat
majetku zrádcům, kolaborantům a rozbíječům
republiky je v tomto návrhu zákona maskován
smysluplnou humanitou, nepřijatelností údajné
kolektivní viny, přestože z odsunu bylo vyjmuto
na 100 000 německých antifašistů a o
kolektivní vině tedy hovořit nelze, jakož
i snahou o jakousi nápravu křivd, "spáchaných
zřejmě Eduardem Benešem, vítěznými
mocnostmi v Postupimi a dalšími antihumanisty".
Cílené zaměňování příčiny
a následků se v naší mocensko-politické
špičce stalo v mnoha případech - bohužel
- zcela běžným zvykem a programem. Iniciativní
předkladatelé tohoto návrhu, je příznačné,
že mezi nimi najdeme jméno pana poslance Piverky,
který se mnohokrát při nejrůznějších
příležitostech doma i v zahraničí
více než aktivně angažoval ve prospěch
sudetských Němců, hodnotí historický
vývoj nejtragičtější etapy našich
moderních dějin podle vlastního subjektivního
hlediska, zpochybňujícího dekret prezidenta
Eduarda Beneše.
Považuji tento návrh za akt politické sebevraždy.
Federace, připomínám, vyrobila dluh budoucím
generacím, vyrobila deficit 50 miliard Kčs, který
je nutna a povinna uhradit do deseti let. Z čeho máme
tyto peníze brát? Z prázdných obecních
pokladen, z kapes daňových poplatníků?
Nesouhlasím, rozhodně tento návrh zákona
nepodpoříme. Děkuji za pozornost. (potlesk)
Místopředseda ČNR Jiří
Vlach: Děkuji panu poslanci Balcárkovi. Předávám
slovo panu poslanci Hofhanzlovi, připraví se pan
kolega Budinský.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážené
dámy, vážení pánové, jestli
mne něco trápí na současném
stavu, je to neexistence historické paměti v této
zemi a u našeho národa. Trápí mne to,
jak naše společenství se usilovně snaží
stáhnout si znovu pásku přes oči,
neslyšet a nevidět. Proto jsem se připojil
k iniciativní skupině poslanců, která
podala návrh zákona o restituci Němců
a Maďarů. Jedná se o československé
občany, kteří se neprovinili kolaborací
a zločiny proti našemu státu. Myslím,
že je naší povinností napravit nespravedlnost
i u této skupiny občanů.
Měli bychom si rovněž uvědomit, že
jestliže naše pohraniční oblasti nezaplníme
podnikatelskou aktivitou občanů našeho státu,
dříve nebo později tam přijde cizí
kapitál a aktivity od západního souseda.
Ve společné Evropě tomu pak těžko
bude možno zabránit. Děkuji. (potlesk)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi, předávám
slovo panu poslanci Budinskému. Připraví
se pan poslanec Stodůlka.
Poslanec Vladimír Budinský: Vážený
pane předsedající, vážený
pane prezidente Nezávislého kontrolního úřadu,
vážená vládo, očekával
jsem, že tento zákon bude zákonem navýsost
politickým. Soudím ovšem, že politická
zaslepenost stoupenců levice by neměla nikomu bránit
číst předlohu zákona a přemýšlet.
Chtěl bych jenom citovat § 2, a to jeho začátek:
Oprávněnou osobou je státní občan
ČSFR trvale žijící na území
ČR. Nechápu argumentaci levice kolem občanů
Spolkové Republiky Německo, nebo mě přímo
udivilo, proč se pan kolega Ortman odvolává
na smlouvu o přátelství mezi SRN a
Československem, neboť tato smlouva se majetku netýká
a odvolávat se na ni je v této souvislosti absolutně
bezpředmětné.
Chtěl bych podtrhnou i druhou část §
2, který doufám pozorně přečtou
všichni poslanci, kteří budou o předloze
zákona rozhodovat. Tam se hovoří, že
oprávněnou osobou je ten, kdo se neprovinil proti
československému státu a nabytí zpět
občanství podle zákona 245 z roku 1948 o
státním občanství osob maďarské
národnosti, zákona č. 194 z roku 1949 o nabývání
a pozbývání československého
státního občanství nebo zákona
č. 34 z roku 1953, jímž některé
osoby nabývají československého státního
občanství. Domnívám se, že těmto
občanům byla v 50. letech přiznána
práva občanů Československa, bylo
tím fakticky prokázáno, že na ně
byly tyto dekrety uplatněny nespravedlivě. Chtěl
bych apelovat na to, že přijetí tohoto zákona
dnes a námi, jako ČNR zvolenou v roce 1990, je velice
důležité. Jistě dobře víte,
že běží lhůty, které vyplývají
ze zákona 229 ve znění zákona 93 a
ze znění zákona 42 z roku 1992 o transformaci
družstev. Lhůta k uplatnění nároku
pro transformaci družstev končí 28. dubna.
Pokud tento zákon nebude přijat ČNR a neumožní
tak alespoň podle zákona o půdě domnělé
uplatnění tohoto nároku skrytého pod
termínem "uplatnění domnělého
vlastnictví", znemožníme těmto
lidem, aby se přihlásili do transformace a způsobíme
svojí liknavostí a politickým kalkulováním
s předvolebním časem to, že se ti lidé
nepřihlásí do transformace a utrpí
další křivdu.
Chtěl bych proto říci, že v žádném
případě se nedomnívám, že
tento zákon posunuje hranici restituce před to magické
datum února 48. Tento zákon pouze se vztahuje na
ty případy, kdy dekrety prezidenta republiky byly
uplatněny paušálně, nespravedlivě
a kdy byl sebrán majetek občanům německé
národnosti pouze z tohoto titulu, že to byli Němci.
Děkuji vám za pozornost. (potlesk)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Budinskému. Dávám
slovo panu poslanci Stodůlkovi. Připraví
se pan kolega Kraus.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, kolegové, kolegyně, na rozdíl
od všech, kteří tady o té otázce
mluvili, se mne tato otázka dotýká takřka
bytostně, bydlím totiž na Hlučínsku,
na tzv. Prajské, na území, které k
Československé republice bylo připojeno v
roce 1920, kdy připojením k Československu
došlo k přetrhání veškerých
hospodářských vazeb. V roce 1938 došlo
k připojení toho území k Německé
říši, přičemž Hitler prohlásil,
že na tomto území žijí pouze Němci.
Jiná národnost než Němci se tam prostě
nepřipouští. Tito lidé narukovali do
německé armády, ze zajetí se vrátili
v roce 1946-47 a v roce 1953 většinou dostali zpět
Československé státní občanství.
Pochopitelně, majetek, který v té době
měli, propadl podle dekretu prezidenta republiky ve prospěch
státu a dneska je tam situace, že obce buďto
obcházejí zákon tím, že například
domy prodávají za jakousi symbolickou cenu zpět
těmto původním majitelům, protože
to sami považují za křivdu, anebo se obracejí
na poslance s tím, že je tuto otázku třeba
řešit, protože jim samým to dělá
problémy.
Chtěl bych upozornit, že ne všechno, co se dělo
v Brně, v Praze, popřípadě někde
jinde, se dá vztahovat i na tato okrajová území,
a to se nejedná jenom o Hlučínsko, to se
třeba týká i Těšínska,
kde je aktuální otázka tzv. "volksistářů"
(?), - pokud by někdo nevěděl, kdo to je,
je to přihlášení k německé
národnosti, které se tam provádělo
velmi surovým způsobem, pod nátlakem - a
z těchto úkonů, z této účelové
aplikace Benešových dekretů jsou závazky,
se kterými se tato republiky nevypořádala
doposud.
Proto já osobně tento návrh zákona
budu podporovat.
(Potlesk).
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Stodůlkovi, předávám
slovo panu poslanci Krausovi, připraví se pan poslanec
Jiří Dušek.
Poslanec Petr Kraus: Vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
dovolil bych si jen několika slovy uvést na pravou
míru argumenty pana poslance Moskala. Pan poslanec Moskal
se zde zmínil o možnosti odvolání občanů
německé národnosti proti rozhodnutí
o konfiskaci majetku. Obrátilo se na mě několik
občanů, kteří po roce 1945 obdrželi
osvědčení o bezúhonnosti a přesto
jim byl posléze majetek na základě dekretu
prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. konfiskován,
některým z nich dokonce až po roce 1948, jen
proto, že o jejich majetek měl zájem některý
z tehdejších zlatokopů. Dovolí si v
této chvíli někdo tvrdit, že ti lidé
nebyli okradení? Na jejich řádné odvolání
k soudům, dokonce v některých případech
ani k Nejvyššímu soudu, nebylo vůbec odpovězeno.
Jen málo z uvedených občanů obdrželo
až v druhé polovině padesátých
let rozhodnutí KNV o bezpředmětnosti jejich
odvolání. Děkuji za pozornost. (Potlesk).
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Krausovi a předávám
slovo panu poslanci Jiřímu Duškovi.
Poslanec Jiří Dušek: Pane místopředsedo,
vážená vládo, dámy a pánové,
bylo tady řečeno, že se jedná o politikum.
Tento zákon je politikum. Jsem přesvědčen
o tom, že tomuto státu, pakliže se chceme dostat
zpět mezi vyspělé evropské státy,
nezbývá nic jiného, než vrátit
majetek těm, kterým majetek patří.
Tento zákon mluví o tom, že vrací majetek
lidem, kteří se neprovinili proti zákonům
tohoto státu. Není třeba tady plést
a počítat dohromady jablka a hrušky. Je to
jasně vyjádřeno. Nelze se uzavřít
před světem a předvádět to,
že nám naprosto nezáleží na tom,
co si o nás svět pomyslí, jestliže na
jedné straně vracíme a na druhé straně
tvrdošíjně stojíme na tom datu 25. 2.
1948. Jde o princip a ne o datum!
Chtěl bych poznamenat k tomu tolik: všichni ti, kteří
byli v pohraničí, kterým byl majetek zabrán,
lidé odtamtud odešli s 50 kg, přišli tam
národní správci, soudruzi, kteří
se postavili do chalup, vlezli do čistých peřin,
dostali se k uzenému v komíně, dobytek bylo
potřeba jen poklidit a podojit. Dneska budeme mluvit o
tom, že nechceme zpátky šidit naše lidi.
Domnívám se, že to, co se stalo s vyhnáním
Němců, je naprosto stejné s tím, co
se stalo předtím s Čechy v pohraničí.
Není třeba se o tom dál šířit.
V tomto případě jestli českoslovenští
občané, kteří dokázali vlastizradu,
německé národnosti není důvod,
proč bychom se měli s nimi vyrovnávat. Ale
na druhé straně tady bylo řečeno jasně,
že se jedná o lidi, kteří se neprovinili
proti těmto zákonům.
Uvažujme, že případ od případu
je jiný! Je nutno je tak považovat. V zemědělství
speciálně, ať se podíváte na
vnitrozemí nebo kdekoli jinde, jsou to případy,
které nelze dělat podle jednoho kopyta. Co kus,
co případ, co kauza, to naprosto odlišný
případ. Proto jsou problémy s vracením,
s restitucemi i nakonec s restrukturalizací zemědělství.
Chtěl bych říci, že pro budoucí
život v Evropě nám nezbývá nic
jiného, než uvažovat o tom, že sem kapitál
musí přijít. Bez cizího kapitálu
- myslím, že jsme se na tom shodli, - tato republiky
není schopna se postavit sama na vlastní nohy, aspoň
ne ze začátku.
Tady se nikdo nebude vracet zpátky, aby se stěhoval
zpátky do těch chalup, které jsou na horách.
Jsem o tom přesvědčen. Prosím vás,
kdo by tam šel? Ti lidé dnes jsou zabydleni jinde,
mají svůj majetek a rozhodně nebydlí
hůř, nebo že by šli do bonity půdy,
která vlastně je kolem 35 a výše pro
určení ekonomické skupiny. Tam kde vlastně
bylo víc kamení nežli půdy.
Nehrajme si na to, že se můžeme zachránit
sami! A že nám na tom nezáleží,
jak se na nás svět dívá!
Nechci o tom dále polemizovat, podporuji zákon a
postavím se za něj.
Děkuji za pozornost!
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Duškovi. Hlásí
se, prosím ještě někdo do rozpravy?
Pan poslanec Chromý.
Poslanec Heřman Chromý: Vážený
pane předsedající, vážení
páni ministři, vážená sněmovno,
dovolil bych si několik poznámek k tomu, co jsem
zde vyslechl. Nejdříve však obecně bych
chtěl říci, že restituce, navrácení
majetku jako obecný princip, který zmírňuje
majetkové a jiné křivdy, k nimž došlo
v letech 1948 - 1989, byly jedním z nejzávažnějších
politických rozhodnutí po listopadu 1989. Jeho politický
a ekonomický dosah bude jistě na dlouhá léta
bezpochyby předmětem úvah politologů,
ekonomů, historiků, ale i citlivého zájmu
všech našich občanů. Dá se možná
říci, že tento nesmírně závažný
krok je bez nadsázky celonárodní zkouškou
opravdovosti naší vůle po spravedlnosti.
Na druhé straně každá takováto
zákonná úprava vyvolává vzedmuté
vlny lidsky přirozených emocí, obav, na kterých
se však bohužel vydatně přiživují
političtí spekulanti, demagogičtí
tribunové. Zde nechybí iracionalita, zaslepené
paušální soudy a odsudky, které se často
záměrně vyhýbají základním
faktům a argumentům. A k těm bych chtěl
přece jenom upřít pozornost.
Část těchto argumentů jednoznačně
zazněla ve vystoupení pana předkladatele,
ale i některých pánů poslanců.
Neustále - a teď mám na mysli to, co zaznělo,
myslím, ve vystoupení pana poslance Procházky,
ale i ve stanovisku KSČM, - se objevuje výtka, že
se jedná o zpochybnění nebo revizi Benešových
dekretů.
Když ovšem z těchto dekretů budeme skutečně
věcně citovat paragrafy, které skutečně
vedly k návrhu tohoto zákona, naopak dojdeme k tomu,
že se jedná o důsledné uplatnění
Benešových dekretů, jako je například
dekret presidenta republiky z 21. 6. 1945, kde se v § 1 odst.
2 říká, že osobám německé
a maďarské národnosti, které se aktivně
zúčastnily boje za zachování celistvosti
a osvobození Československé republiky, se
zemědělský majetek podle odst. 1 nekonfiskuje.
Totéž vlastně zaznívá v ústavním
dekretu presidenta republiky ze 2. 8. 1945, kde zejména
v paragrafech 3 a 4, týkajících se navrácení,
nebo pozbývání československého
státního občanství, se říká,
že na všechny osoby, které požádaly
do 6 měsíců o navrácení československého
státního občanství, že až
do rozhodnutí o jejich žádostech je nahlíženo
jako na československé státní občany.
Znovu připomínám, že o takové
občany, trvale žijící na území,
kteří je neopustili a de facto ani neztratili československé
státní občanství, myslím, že
i z vystoupení pana poslance Krause dokonce zaznělo,
že tato osvědčení získali, navrhovatelům
zákona jde a jedině může jít.
Překvapuje mě též, že ve stanovisku
KSČM opět dochází k určitému
zpolitizování v souvislosti se smlouvou o spolupráci
mezi ČSFR a SRN.
Chtěl bych upozornit v této souvislosti, pokud tady
vůbec byly vysloveny nějaké pochybnosti o
možných nárocích sudetských Němců,
že náš návrh zákona samozřejmě
respektoval a respektuje všechny přijaté právní
normy v minulosti, ale i chystanou smlouvu. Tyto právní
akty totiž vylučují všechny absurdní
konstrukce, které jsou navrhovatelům zákona
připisovány a podsouvány.
Pro ilustraci zde uvádím, že již zákony
rady spojenecké komise z roku 1945 a 1951, nebo rozhodnutí
spolkového soudu SRN z roku 1953 nepřipouštějí
kupříkladu v uplatňování nároků
sudetoněmeckého majetku, vznášení
žádných námitek vůči opatřením
proti německému či jinému majetku,
který byl zabaven pro účely reparace, restituce
atd.
Také z vystoupení pana Moskala, když hovořil
o tom, že by se případné nároky
mohly řešit individuálními žádostmi
na ministerstva, jsem nepochopil smysl, že by snad tento
zákon měl být jakýmsi paušálním
dekretem. To vůbec nepřichází v úvahu.
Tento zákon samozřejmě může být
přijat opět v souladu se zákonem č.
229 z roku 1991 Sb., tzn. jedině na základě
individuálních žádostí.
Pan poslanec Procházka ve svém velmi bojovném
vystoupení se ptal, komu je to dobré.
Jak již jsem řekl, cesta ke spravedlnosti je v případě
restitucí bezpochyby obtížná. Byla-li
ale nastoupena, potom i v tomto směru nelze obejít
spravedlivě uplatňovaný nárok, byť
jediného občana. Tato cesta, kterou jsme nastoupili,
by se neměla stát cestou k dalším křivdám,
polopravdám, nebo nástrojem politické demagogie,
jak na mě vystoupení pana poslance Procházky
zapůsobilo, ale v žádném případě
prostředkem účelově vedené
předvolební kampaně.
Děkuji vám za pozornost.
(Potlesk)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Chromému. Kdo se dále
hlásí do rozpravy? Pan ministr Kubát.
Ministr zemědělství ČR Bohumil
Kubát: Vážený pane předsedající,
vážená sněmovno, zazněla zde
celá řada nejrůznějších
vysvětlení, zaznělo tady i stanovisko vlády.
Na základě toho, jak jsem se vyjadřoval ve
vládě, chci jenom podotknout, že kromě
některých paragrafů, které zde byly
silně diskutovány, je celá řada paragrafů,
které vlastně zprůchodňují
restituce a umožňují je vůbec realizovat.
V návrhu tohoto zákona je také řešen
problém k řešení přídělců.
Bez zákonné normy k řešení této
problematiky nejsme v některých oblastech schopni
pohnout s restitucemi.
Z toho důvodu chci říci, že tento zákon
je nesmírně významný, důležitý
a jeho přijetí by v podstatě umožnilo
realizovat velmi rychle průběh mnoha restitucí
v mnoha oblastech.
K připomínkám, které zde zazněly,
chci podotknout, že přenesení odpovědnosti
na ministerstvo zemědělství není na
závadu. Tento závazek samozřejmě přijmeme
v případě, že tento zákon bude
odhlasován. Tolik stanovisko našeho resortu. Děkuji.
(Potlesk).
Předsedající Jiří Vlach:
Děkuji panu ministru Kubátovi. Předávám
slovo panu poslanci Čundrlemu.
Poslanec Václav Čundrle: Vážený
pane místopředsedo, členové vlády,
kolegové, rozprava se rozběhla a chtěl bych
ještě poprosit o možnost, aby se vyjádřil
pan ministr financí, kolik to vlastně bude stát
tento stát, jak to bude hrazeno z rozpočtu a jaký
to bude mít dopad na současnou ekonomiku.
Dále bych chtěl požádat a jsem o tom
přesvědčen, že bychom měli vyslechnout
stanovisko vlády ke společné zprávě
před ukončením rozpravy.
Konečně bych chtěl říci, že
věřím, že pan místopředseda
vede v patrnosti procedurální návrh o jmenovitém
hlasování tohoto zákona.