Za druhé chci tento případ dát do
kontrastu s tím, který se odehrál později
- v období od začátku kolektivizace zemědělství
až do doby před 5 - 7 lety. Při prodeji domku
na vesnici byly nutné souhlasy MNV s kupní smlouvou
mezi fyzickými osobami, s odkazy na prodej pozemků
za symbolickou cenu, event. její bezplatný převod
s odůvodněním, že jsou vázány
na usedlost.
V zákoně 229/1991 Sb. se dosud nenašel způsob,
jak v takových případech řešit
majetkovou újmu vzniklou původním majitelům.
Mnoha lidem, kteří takové "prodeje"
uskutečňovali, nechť byly pohnutky různé,
určitě dlouho zněly v uších formulace,
jež museli podepisovat, kupř. "pozemky se bezplatně
převádějí do užívání
JZD". Že se jednalo o dědictví, vzniklé
z tvrdé práce, je zbytečné zdůrazňovat.
V tehdejší době se to nebralo jako něco
výjimečného, s ohledem na tehdy samozřejmá
mnohá bezpráví, a i z toho důvodu,
že byli občané de facto zbaveni možnosti
hospodařit samostatně a kolektivní způsob
měl být nástupem k vysněnému
komunismu. Rovněž i cena pozemku byla z právního
pohledu paskvilem, protože ani zdaleka neodpovídala
ročnímu výnosu z prodávané
půdy, zatímco při vyjmutí půdy
z Pozemkového fondu bylo nutno zaplatit čtyřnásobkem.
Dnes se takto poškozeným lidem při domáhání
se svých práv dostává vysvětlení,
že kupní smlouva byla uzavřena podle práva,
a že poškozený nemá právo na nic
- zdůrazňuji, že podle ještě dnes
platného práva. A že se nejedná o hodnoty
zanedbatelné, lze dokumentovat kupř. tím,
že čtyři hektary půdy o průměrné
bonitě dnes představují částku
čtvrt mil. Kčs, v údolních oblastech
až dvojnásobek. A to ještě není
případ rolníka, spíše kovozemědělce,
podle tehdejší terminologie, resp. podle starší,
něco mezi podsedníkem a čtvrtláníkem.
Bez narovnání újmy takto poškozeným
lidem nemohu hlasovat pro přijetí zákona
v předložené verzi obou tisků proto,
že naším prvořadým úkolem
bylo vypořádat se s nepravostí na vlastnících
půdy vzniklých za období totality, tedy na
těch lidech, kteří se svým majetkem
podíleli a často za směšnou odměnu
pracovali na budování a rozvoji zemědělských
družstev.
V případě vesnických lidí neváhám
bez nadsázky říci, že dřeli,
protože tak tomu byli navyklí. Bohužel, dosud
marně čekají, že po sametové
revoluci se něco na jejich nezáviděníhodné
situaci změní. Přitom z jejich majetkové
újmy a práce by měl podle dnešního
práva prospěch bezpracně zbohatlý
a z bezprávní situace po roce 1948 těžící
jedinec. A to dokonce dvakrát, jednou z nabytého
majetku a podruhé z podílu na transformaci družstev.
Neřešit tyto případy prioritně,
nebo alespoň s těmi, které jdou před
období roku 1948, připadal bych si jako snílek,
zahleděný do dálky, který nevnímá
realitu ve své blízkosti.
Vzhledem k tomu, že uznávám potřebu
přijetí novely zákona, aby nebyl narušen
průběh transformace družstev, předkládám
návrh na změnu znění § 2, odst.
1, a to takto:
"Oprávněnou osobou je státní
občan ČSFR trvale žijící na území
naší republiky, který přišel o
majetek v tísni a pod nátlakem a v rozsahu určeném
zvláštním předpisem - 1/ přešel
na stát - pod čarou odkaz 1 škrtnout a ostatní
odkazy přečíslovat.
Další návrh se týká § 10,
v němž pověřenou působnost v
odst. 1, kde je navrhováno ministerstvo financí
České republiky, navrhuji změnit na ministerstvo
zemědělství České republiky.
Jako další krok považuji za potřebné,
aby Česká národní rada dala podnět
FS k pozastavení oprávněnosti manipulace
s pozemky, k nimž se původní vlastníci
hlásí u soudů, a které byly v tísni
převedeny nebo pod nátlakem na jiné vlastníky,
a to jak při případném dalším
převodu nebo rozhodování o podílech
na základě transformace družstev takto vzniklých,
do předem stanoveného termínu.
K tomuto kroku připravím návrh usnesení
České národní rady na přijetí
zákonného opatření předsednictvem
FS do příští schůze.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Smělíkovi. Dále
je přihlášen do rozpravy pan poslanec Ortman.
Dovolte, abych mezi námi přivítal prezidenta
Nejvyššího kontrolního úřadu
pana Pavla Hussára.
(Potlesk.)
Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane
předsedající, vážené kolegyně,
vážení kolegové, jak předkladatel,
tak zpravodaj nás seznámili s určitými
úpravami i s prvním stanoviskem české
vlády k předložení. Domnívám
se, že by bylo žádoucí, aby byla seznámena
Česká národní rada se stanoviskem
vlády, které zaujala ke společné zprávě
výborů České národní
rady, k tisku č. 649, který máte před
sebou. Současně se domnívám, že
by ministr Špaček se měl vyjádřit,
jakým způsobem by chtěla vláda zabezpečit
rozsah restitucí, které jsou uplatňovány
v předloze.
Nyní mi dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem
klubu poslanců KSČM České národní
rady:
Vážení kolegové, k návrhu poslance
Piverky a dalších je nutno zdůraznit, že
bychom měli rozlišovat právní a politickou
rovinu problému a při právním rozboru
pak vnitrostátní a mezinárodní dosah
této úpravy. Jsme poslanci České národní
rady a je naším úkolem vycházet z národních
zájmů České republiky i jejích
občanů.
Dovolte mi citovat slova Martina Palouše, náměstka
ministra zahraničních věcí z 13. dubna
1992 v Rudém právu: "Musíme brát
v úvahu naše národní zájmy, přijaté
principy, pokud jde o vyrovnání se s minulostí.
Co se týče navrácení majetku, termín,
od něhož se restituce provádějí,
je 25. února 1948 a jít před něj by
byla velice závažná věc s mnoha důsledky.
Nemůžeme zpochybňovat rozhodnutí učiněná
po druhé světové válce, ať jsou
to Benešovy dekrety nebo jakékoli jiné kroky."
Ve volebním programu žádné politické
strany a hnutí kandidujících ve volbách
v roce 1990 nebyly obsaženy restituce, jdoucí přes
rozhodné období s datem 25. 2. 1948. Chci vám
oznámit, že poslanci klubu KSČM jsou proti
přijetí předloženého návrhu.
Pro návrh nemůžeme hlasovat ani s ním
souhlasit i vzhledem k obsahu Smlouvy mezi ČSFR a Spolkovou
republikou Německo. Tato parafovaná, podepsaná
a dosud neratifikovaná smlouva neuznala nulitu Mnichovské
dohody od samého počátku. To má za
následek, že německá strana může
kdykoli v budoucnu uplatnit majetkové nároky sudetských
Němců s odůvodněním, že
jim byl konfiskován majetek dekrety prezidenta doktora
Beneše.
K tomu přispívá i nesprávný
pojem "vyhnání", který je v rozporu
s pojmem "odsun", jak je uveden v čl. 13 usnesení
Postupimské konference z 2. 8. 1945. Toto usnesení
je přitom stále platným dokumentem mezinárodního
práva veřejného.
Zpochybnění dekretu prezidenta dr. Beneše by
za této situace bylo nebezpečným precedentem
pro kohokoliv, včetně sudetských Němců.
Vážení kolegové, obracím se tedy
na vás se žádostí, abyste se zamysleli
nad významem tohoto návrhu, tohoto hlasování
i své vlastní odpovědnosti. Navrhuji proto
jménem klubu, aby hlasování o přijetí
zákona bylo hlasování podle jmen.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Do rozpravy se dále
přihlásila paní poslankyně Janů,
které dávám slovo.
Poslankyně Ivana Janů: Pane místopředsedo,
dámy a pánové, chtěla bych tlumočit
stanovisko klubu KDU, který se neztotožňuje
plně s názorem pana poslance Smělíka,
který zde tlumočil svůj vlastní názor.
Domníváme se, že zmíněný
návrh zákona, který vychází
ze zmocnění federální úpravy
nezpochybňuje dekrety prezidenta Beneše.
Jsme přesvědčeni, že co bylo nespravedlivě
odňato, ukradeno, musí být vráceno
bez ohledu na národnost Čech nebo Němec.
K vlastnímu zákonu mám pozměňovací
návrh k § 10 část čtvrtá,
kde doporučuji změnu v názvu - plurál
změnit na singulár - "Působnost orgánu
České republiky". V prvním odstavci
"ministerstvo financí" zaměnit za "ministerstvo
zemědělství České republiky".
Dále zůstává vše stejné,
ruší se odstavec dvě, škrtá se
celá věta "Ministerstvo zemědělství
České republiky" a pokračuje dál
po g), e) a další. Nebudou to tedy dva odstavce, nepůjde
o dělenou působnost mezi ministerstvo financí
a zemědělství, bude mít zde působnost
pouze jedno ministerstvo - zemědělství. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří
Vlach: Děkuji paní poslankyni Janů, předávám
slovo panu poslanci Kamilu Procházkovi. Připraví
se pan poslanec Moskal.
Poslanec Kamil Procházka: Vážený
pane předsedající, pane ministře,
vážené kolegyně a kolegové, zákon
č. 93/1992 Federálního shromáždění
nás zmocňuje k nápravě křivd
podle prezidentských dekretů 12/45 a 108/45. Při
studiu latiny a zásad římského práva
tohoto bezkonkurenčního zákonodárného
vzoru dalším generacím jsem se mimo jiné
naučil také třem pojmům: "Status
nascendi", "Modus vivendi", "Cui bonum"
- čili jak se dílo zrodilo, jakou má šanci
k životu a komu je dobré. Komu je dobré! Tedy
zmocnění k vytvoření zákona,
které zcela jednoznačně patří
do působnosti Federálního shromáždění.
Tato dojemná ohleduplnost od nejvyššího
zákonodárného sboru mně přinejmenším
musí udivit, zvlášť když vím,
že mi není znám případ, že
by Federální shromáždění
přihlédlo k připomínkám k federálním
zákonům, které přišly od poslanců
České národní rady. A nyní
toto mimořádné zohlednění našeho
zákonodárného sboru. Jako politikovi mi dovolte,
abych v tom eventuálně také viděl
snahu o přesunutí nepopulárních rozhodnutí
na jiný zákonodárný sbor.
Domnívám se, že posouzení návrhu
tohoto zákona je zcela jasné. Všichni - zdůrazňuji
slovo všichni - jsme se shodli na tom, že restitucemi
napravíme křivdy spáchané po 25. 2.
1948 1.00 po půlnoci. O křivdách spáchaných
prezidentskými Benešovými dekrety nebyla řeč
a ani řeč být nemohla.
Dále musím uvést: V České republice
je na 4,5 mil. ha 3,7 mil. vlastníků půdy.
Tento zákon, pokud by byl schválen, by se přímo
nebo nepřímo dotkl velikého procenta těchto
vlastníků. Domnívám se, že dnes
není možné jim říct, že
vlastně žádnou půdu nevlastní.
Dále: Návrh zákona v důvodové
zprávě jasně říká, že
v rozpočtech republik ani federace není s částkou
na nápravy křivd počítáno.
Protože důvodová zpráva neobsahuje základní
náležitosti každého návrhu, totiž
ekonomický rozbor, dovoluji si tyto úhrady odhadnout
řádově mezi desítkami až stovkou
miliard korun.
Za další: Schválení návrhu by
jednoznačně znamenalo zahlcení soudů
těmito spory o prvního vlastníka, protože
za těch skoro padesát let vlastnictví nabylo
několik osob.
Za další: Musím konstatovat, že tento
zákon představuje precedens pro porušení
magické hranice 25. 2. 48 a že představuje
precedens pro porušení hranice i z roku 1945, protože
zcela zákonitě a logicky se objeví nároky,
které půjdou až do první Masarykovy
pozemkové reformy.
Za další: Musím konstatovat, jak se domnívám
za svou osobu, že jde o precedens pro požadavky k navrácení
majetku sudetských Němců.
Vzhledem ke všem těmto důvodům považuji
návrh zákona za ekonomický nesmysl a politickou
sebevraždu těch, kteří by ho doporučili
a schválili. Musím ho kvalifikovat jako návrh
zákona, který se příčí
životním zájmům českého
a slovenského národa a proto podávám
procedurální návrh, aby byl vrácen
k přepracování, stažen z programu a
dál o něm nebylo hlasováno.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Procházkovi. Pan poslanec Žák
se hlásí s faktickou poznámkou? /Ano./ Tady
je ještě několik přihlášek
do rozpravy, takže já si vás poznamenám
a zařadím do pořadí. Nejprve, ale
než předám slovo panu poslanci Moskalovi, musím
se vyrovnat s procedurálním návrhem, který
právě v rozpravě zazněl. Pan poslanec
Kotrlý se hlásí s faktickou poznámkou?
Poslanec Zdeněk Kotrlý: Podle jednacího
řádu má pan poslanec Žák jako
člen předsednictva přednost před ostatními
poslanci.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Já znám jednací řád, děkuji
za upozornění, pokud pan kolega Žák
bude trvat na tom, aby byl upřednostněn a zařazen
na čelo fronty, prosím.
Poslanec Václav Žák: Mám skutečně
jen faktickou poznámku. Požádal bych, aby potom,
jak se vyčerpají přihlášky do
rozpravy, byla rozprava přerušena a k problematice
se znovu sešel ústavně právní
výbor.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji, znamenám si tento návrh. Nicméně
teď se musím vypořádat s procedurálním
návrhem, který zazněl z úst pana poslance
Procházky, který navrhnul, aby bylo projednávání
tohoto bodu přerušeno, a to je tak vše, co se
dá z jeho návrhu akceptovat, protože o vrácení
k přepracování apod. není možné
teď rozhodnout hlasováním.
Ptám se tedy, kdo je pro přerušení projednávání
tohoto bodu, ať zvedne ruku! 38.
Kdo je proti? 62.
Tento návrh nebyl přijat, budeme pokračovat
v rozpravě. Předávám slovo panu poslanci
Moskalovi, připraví se pan poslanec Nerad.
Poslanec Václav Moskal: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
dovolte mi, abych jako pamětník poválečných
dvou let vyslovil několik obecných připomínek
k návrhu zákona č. 628. V souladu se stanoviskem
vlády ČR ze dne 1. 4. 1992 nedoporučuji přijetí
tohoto návrhu zákona z těchto důvodů.
Návrh se týká dekretu prezidenta republiky
č. 16 z 19. června 1945 o potrestání
nacistických zločinců, zrádců
a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech. Cituji: O přísnou spravedlnost
volají neslýchané zločiny, kterých
se dopustili nacisté a jejich zrádní spoluviníci
na Československu. Především prvních
11 paragrafů jsou různé kategorie trestných
činů, které byly trestány většinou
od 5 do 20 let vězení nebo doživotním
vězením nebo trestem smrti.
Kdo nezažil válku, to je období strachu o život,
útrapy a hrůzu z toho, zda vás někdo
neudal a ráno zda pro vás nepřijdou, ten
těžko asi chápe tu hrůznou minulost
války. Tyto dekrety z našich občanů
v té době snad nikdo nezpochybňoval.
V dekretu č. 8 se pojednává o konfiskaci
nepřátelského majetku. Fyzické osoby
německé a maďarské národnosti
podle § 1 odst. 2, které prokázaly, že
zůstaly věrny Československé republice
a nikdy se neprovinily proti českému a slovenskému
národu, nebyly zahrnuty do této konfiskace. Osoby,
které se necítily vinny, mohly se proti rozhodnutí
ONV odvolat k Zemskému národnímu výboru.
Byla možnost odvolání k ministerstvu vnitra.
Dekret č. 12 prezidenta republiky ze dne 21. června
1945 pojednával o konfiskaci a urychleném rozdělení
zemědělského majetku Němců
a Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel
českého a slovenského národa. V případě
nesouhlasu s rozhodnutím ONV měl občan možnost
odvolat se opět k Zemskému národnímu
výboru nebo až k ministerstvu zemědělství.
§ 3 tohoto dekretu vymezoval, které osoby je možno
považovat za zrádce a nepřátele Československé
republiky. Obecní úřady v té poválečné
době, především v prvních měsících
roku 1945, pro občany vydaly vysvědčení
o bezúhonnosti. Za války občané Čech
a Moravy ve svém okolí dobře věděli,
kdo je nepřítel republiky nebo zrádce.
Domnívám se, že přijetí tohoto
návrhu zákona by mělo nedozírné
morální a hmotné následky pro naše
občany, neboť by mnohdy šlo nejen o poskvrnění
a zneuctění obětí německého
nacismu a fašismu, ale navrácení majetku Němcům
a Maďarům, ale i kolaborantům.
Odhaduji, že oprávněných a poctivých
žadatelů by bylo málo, avšak poměrná
nebo absolutní čísla lze poměrně
špatně odhadnout, zejména, když se jedná
o tak rozsáhlá území v pohraničí.
Desetitísíce našich občanů by
musely vracet majetek. Mám dojem, že němečtí
nebo maďarští občané, ale i občané
Čech a Moravy, kteří se cítí
ukřivdění nebo poškození, se
mohou přihlásit české vládě
nebo českému ministerstvu, aby se tyto případy
řešily podle práva individuálně.
Nelze na to schvalovat zákon, jestliže jde o tak časově
vzdálené období a současníci
toto minulé období nemohou posoudit.
Domnívám se, že na základě zkušeností
z minulosti bychom měli být odpovědni nejen
za současnost, ale hlavně nekomplikovat a neztížit
život našich občanů příštích
generací. Děkuji vám.
(Potlesk).
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Moskalovi, předávám
slovo panu poslanci Neradovi, připraví se pan kolega
Balcárek.
Poslanec František Nerad: Vážený
pane předsedající, vážení
přítomní, podávám pozměňovací
návrh pro § 7, který byl nově očíslován,
nebo změněno číslo v tomto znění:
Smlouvy o darování a prodeji nemovitostí
uzavřené v době od 25. února 1948
do 1. ledna 1990, kterými fyzická osoba darovala
nebo prodala nemovitosti státu nebo jiné osobě,
jsou považovány za akty učiněné
v tísni, pokud se tyto nemovitosti nacházely v prostorech
užívaných německými armádami
jako vojenské střelnice.
Tento svůj návrh bych chtěl zdůvodnit
dvěma citáty z opisu záznamu schůze,
konané dne 7. ledna 1952 na ONV v Hořovicích.
Tento opis byl pořízen z Vojenského historického
ústavu v Karlíně. Z tohoto důvodu
musí armáda trvat na svém požadavku
úpravy prostoru Brdy, spočívajícím
v úplném vysídlení pěti obcí,
jak je přítomným známo. Čerpáme
ze zkušeností 2. světové války
a chceme předejít každému překvapení.
Podle zkušeností slavné sovětské
armády musí mít voják možnost
cvičit neustále v zimě i v létě,
v podmínkách, jaké jsou ve válce,
a k tomu potřebujeme prostory. Vedení armády
dlouho zkoumalo všechny možnosti, jak takové
prostory získat, aniž by se muselo přikročit
k novému vysídlení obcí. Nakonec se
ukázalo, že je nezbytným rozšířit
prostory, které k tomu účelu už máme
tak, aby odpovídaly zvýšeným požadavkům
výcviku vojsk. Dále vysvětlil ve svém
projevu, že za ztrátu svého majetku nebude
nikdo poškozen. Bude mu poskytnuta náhrada v plné
výši podle zákona o vojenských újezdech
číslo 169/49 Sb., tj. odhadní obecná
cena stanovená smíšenou komisí, v níž
budou zástupci lidové správy. Provedení
odhadu bude zaměřeno třídně,
což prospěje velké většině
obyvatel dotčených obcích, kde bydlí
převážně drobný pracující
člověk.
A druhý citát: Soudruh Leubekolbín? se táže,
co se stane, jestliže všechno obyvatelstvo postižených
obcí se postaví proti vystěhování.
Soudruh plukovník Kodeš odpovídá, že
snahou přesvědčovacích akcí
za pomoci strany a funkcionářů lidové
správy bude docíleno nakonec souhlasu občanů.
Funkcionáři musí bojovat a pomáhat
nebát se. Ve stejném smyslu byl zodpovězen
podobný dotaz soudruha Fábery z Kolvína,
který poukazoval na bouřlivý průběh
schůze, konané 27. 12. 1951 a na strach před
lidmi.
Jsem si plně vědom, že tyto věci se
týkají i zákona 169/49, nejsou i tedy plně
pravděpodobně v kompetenci zmocňovacího
návrhu ze zákona FS. Jestli dovolíte,
pane předsedající, ještě bych
přečetl návrh na usnesení.