Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Josef Ježek: A konečně poslední pozměňovací návrh pana poslance Kačenky. K § 6 odst. 2, písm. "e", je to na straně 12 společné zprávy. Pan poslanec Kačenka navrhuje, abychom to, co my doplňujeme vlastně do textu zákona, respektive co navrhujeme doplnit, abychom to opět vypustili. Znovu připomínám, že se jedná o legalizaci postupu, který byl obvykle používán.

Výklad, který se používal, my vlastně dáváme do textu zákona, čili by to nemělo činit nějaké veliké problémy.

Výbor doporučuje tento pozměňovací návrh tedy neschválit.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji, pan poslanec Kačenka se hlásí s faktickou poznámkou.

Poslanec František Kačenka: Nenavrhoval jsem vypustit celé znění, ale jen "vztahující se k působnosti obecního zastupitelstva". První část věty jsme v ústavně právním výboru doporučili zařadit, proti té nic nemám. Na víc je tam přidáno "vztahující se k působnosti obecního zastupitelstva". To chci vypustit, nic jiného. První čtyři slova by tam zůstávala, tak by to odpovídalo i původnímu znění a nezpochybňovali by se ti, kteří odešli.

Poslanec Josef Ježek: Pan poslanec Kačenka navrhuje vypustit "vztahující se k působnosti obecního zastupitelstva". Domnívá se tedy, že "vykonávajícího přímo státní správu" stačí. Naopak, výbor pro územní správu se domnívá, že to nestačí a navrhuje to zpřesnit.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Ano, děkuji. Kdo je pro přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, ať zvedne ruku. 23.

Kdo je proti? 21.

Tento návrh nebyl přijat.

Domnívám se, že to byl poslední pozměňovací návrh?

Poslanec Josef Ježek: Byl to poslední pozměňovací návrh a já bych chtěl přes všechna nedorozumění pogratulovat kolegovi Payneovi a kolegyni Marvanové, že jejich iniciativní návrh konečně touto sněmovnou prošel.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Ještě neprošel. (smích v sále) Byl projednán, včetně pozměňovacích návrhů. Děkuji za toto zvláštní závěrečné konstatování.

Budeme tedy hlasovat o celém návrhu zákona.

Kdo souhlasí s návrhem poslanců Jiřího Payna a Hany Marvanové na vydání zákona ČNR o volbách do zastupitelstev v obcích a místním referendu podle sněmovního tisku 394 ve znění společné zprávy výborů ČNR podle sněmovního tisku 699, (dodávám, že tisk 394 A je součástí společné zprávy) a podle schválených pozměňovacích návrhů, ať zvedne ruku. 88. Děkuji.

Kdo je proti? Nikdo.

Tento návrh zákona byl přijat.

(Teď je ta správná chvilka.)

Poslanec Josef Ježek: Jenže teď vás požádám o shovívavost pro jisté výstřelky, které se v mé práci vyskytly.

(Potlesk)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji, tím jsme projednali předposlední návrh zákona této schůze a přejdeme k dalšímu bodu, což je

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 628 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 695.

Prosím, aby pověřený zástupce skupiny poslanců pan poslanec Piverka předložený návrh odůvodnil.

Ještě poznámka - stanovisko vlády k tomuto návrhu bylo podle mé poslední zprávy množeno tak, aby každý poslanec ho měl k dispozici.

(Hlasy z pléna: nemáme.)

Bude tedy rozdán zřejmě v nejbližších minutách. Zpravodaj vás jistě seznámí minimálně ústně s tímto stanoviskem.

Poslanec Walter Piverka: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, předstupuji před sněmovnu za skupinu poslanců Litomiského, Hofhanzla, Stibice, Kolářové, Chromého a Piverky s návrhem zákona, kterým se upravuje zmírnění některých dalších majetkových křivd.

Zmocnění k vydání tohoto zákona vychází z § 7 federálního zákona č. 93/92 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

§ 7 zákona č. 93/92 Sb. zní:

"1. Zmírnění některých dalších majetkových křivd, vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů, nebo na základě jiných důvodů jen na území České republiky nebo Slovenské republiky upraví Česká národní rada nebo Slovenská národní rada zvláštním zákonem.

2. Česká národní rada se zmocňuje, aby zákonem upravila restituci majetku československých občanů, trvale žijících na území České republiky, kteří ztratili majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a. slovenského národa, nebo číslo 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinili se proti československému státu a nabyli zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb. o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb. o nabývání a pozbývání Československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají Československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě Československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské."

Vážené poslankyně a poslanci, četl jsem celý § 7 právě proto, že jeho citace vyjadřuje vlastně současně filozofii předloženého zákona ve sněmovním tisku 628 ve znění společné zprávy 695, kterou projednáváme. Říkám to proto, abych upozornil na literu zákona č. 93/92 Sb. Tento předložený zákon České národní rady nepředstavuje tedy nic jiného, než naplnění tohoto právě citovaného zákona.

Logika je prostá: dostane-li občan občanství kteréhokoli státu, stává se právoplatným občanem tohoto státu. Jinak tomu samozřejmě bylo u nás. Občanství se vrátilo, ale všechny k tomu náležející věci, včetně majetku, už ne.

Všichni, jak tu sedíme, se pravděpodobně shodneme na tom, že v minulosti došlo ke křivdám, které chceme napravit. Návrh zákona ČNR, který jsme původně nazvali "zákonem, kterým se upravuje zmírnění následků některých dalších majetkových křivd", je od počátku svého vzniku velmi diskutován. Mezi námi poslanci, v politických stranách a hnutích, ve sdělovacích prostředcích a hlavně mezi občany.

Nejčastěji se vyskytly názory, že chceme vracet majetek fašistům, zrádcům, kolaborantům a nepřátelsky orientované šlechtě. Záměrně nebudu opakovat, co je uvedeno v důvodové zprávě, kterou jste všichni obdrželi. Každý, kdo chce chápat, pochopí, že v roce 1945, po mnoha letech utrpení, někteří občané naší země nedělali rozdíly mezi Němci. Byla to doba, kdy byla totální presumpce kolektivní viny. Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Dekret nedělá žádné rozdíly. Jednoduše řečeno: jsi Němec, tedy jsi vinen. Dokonce se německá národnost dává na stejnou úroveň, jako zrádci a nepřátelé českého a slovenského národa. Nevadilo, že se to týká i Němců, kteří byli vězněni v koncentračních táborech.

Někteří z nás se pamatují, jiní mají znalost od rodičů nebo z literatury. Velmoci po válce rozhodly o transferu Němců z území Československé republiky. Výjimka se vztahovala pouze na smíšená manželství, na antifašisty a další Němce, kteří po důkladné prověrce obdrželi osvědčení, že se neprovinili proti národům českému a slovenskému. Došlo i k takovým křivdám, kdy židovský majetek, který přešel na německý stát, přešel jako německý majetek na Československý stát a byl takto zařazen a konfiskován podle dekretů.

Zřejmě sám prezident Beneš si začal uvědomovat některé právní aspekty a proto vydal dekret č. 33/1945 Sb., ve kterém vrací některým lidem občanství. Na víc už asi sílu neměl a po roce 1948 si nikdo už problém s nějakým majetkem pochopitelně nedělal, zvláště u občanů německé národnosti, kteří mezi tím postoupili do další kategorie tzv. "nepřátel lidu" tím, že zákonitě každý z nich měl někoho na kapitalistickém západě.

Chci také říci, že zákon sám dost jasně vyspecifikuje okruh lidí, kterých se týká a jsou to právě ti, kterým občanství bylo vráceno a "žijí" v této republice. Opakuji "žijí", úmyslně se nepoužil výraz jinak obvyklý - "mají pobyt". Kdo zná legislativu nabytí občanství ví, že termín do 31. 12. 1992 pro přihlášení se o majetek nelze tedy rychlým přistěhováním do republiky stihnout. Lhůta pro získání občanství je pobyt v zemi pět let.

Fašistům se tedy nic vracet nebude, protože ti neobdrželi osvědčení o své zachovalosti vůči Československému státu a také ostatní byli odsunuti.

V této souvislosti se v diskusích vyskytly i obavy, že podle našeho návrhu zákona bude možno vracet majetek i šlechtě. Domnívám se, že v právním státu nelze dělat rozdíly mezi šlechtou, sedláky a chalupníky. Jestliže je někde šlechta zahrnuta do restituce, tak určitě ne tímto zákonem, neboť oprávněné osoby jsou vlastně taxativně vyjmenované a tam žádná majetná šlechta žijící v ČR není.

Vycházíme-li z počtu cca 100 000 občanů německé národnosti, z nichž jen asi jedna čtvrtina měla majetek, který spadá do působnosti tohoto zákona, pak se jedná o počet cca 25 00 osob, finanční odhad je kolem 700 miliónů korun. Odkud někteří poslanci, jak jsem se dočetl v tisku, přišli na cifru 150 miliard, nevím a domnívám se, že takové údaje mají vytvořit spíše dusno už předem ve sněmovně.

Abych nemluvil příliš dlouho, dovolte už jen několik poznámek. V našem původním návrhu je ustanovení, že darovací smlouvy, kterými vlastnictví fyzických osob přešlo v období od 25. 2. 1949 do 31. 12. 1990 na stát, jsou právními akty učiněnými v tísni. Domnívám, se, že každý člověk, i když se může vyskytnout výjimka, který vlastní něco, co mu slouží, se takového majetku nevzdá. Bylo by to proti přirozenosti i logice. Pokud někdo svoje vlastnictví daruje státu, je to téměř vždy v tísni, protože svého majetku nemůže využívat, protože mu tento majetek nemůže sloužit.

Původní § 5 jsme z návrhu vypustili, abychom vyhověli požadavku vlády České republiky.

Druhá poznámka, kterou vám musím sdělit je, že zákony číslo 229/1991 Sb. ve znění zákona č. 93/92 Sb., stejně jako zákon č. 42/92 Sb. stanoví restituční nároky, ale přenechaly republikám, aby svými zákony určily, kdo bude jménem republiky pověřeným orgánem státu. Ve slovenské republice platí zákon, který upravuje tyto působnosti již více než půl roku.

Byl jsem v neděli v Jihlavě na symposiu "Zamlčená národnost".

Myslím, že problematiku zahrnuje i obsah tohoto zákona.

Vyjádřilo se tam hodně názorů a myšlenek. Uvedu jen dva za všechny: poslanec Werner, předseda Ackermangemeine, cituji: "Síla národa se projevuje v jeho postoji vůči národnostem."

Profesor Heisig, historik: "Nenávist dělí Československo od Evropy."

Dámy a pánové, končí nám volební období. Vyšli jsme ze svobodných voleb a lidé nás pověřili, abychom se zasadili o to, aby naše republika byla opět právním státem, aby napravila křivdy, spáchané minulým režimem. Dokažme tedy, že poslanci ČNR stále mají politickou vůli budovat právní stát.

Žádám vás, abyste svou účastí na jednání o námi předloženém návrhu zákona dali najevo svůj postoj, že se chceme vypořádat s minulostí, a svými hlasy předložený návrh podpořili. Děkuji.

(Potlesk)

Předsedající Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Piverkovi. Prosím nyní společného zpravodaje výborů ČNR pana poslance Miloslava Šabatu, aby se ujal slova.

Poslanec Miloslav Šabata: Dámy a pánové, rád bych vám podal některé vstupní informace o projednávání tohoto návrhu zákona ve výborech ČNR.

Jistě jste si všimli na základě porovnání všech tisků, které jste obdrželi k tomuto návrhu zákona, že došlo k podstatné úpravě textu návrhu zákona.

Hlavním iniciátorem změny návrhu zákona bylo stanovisko vlády České republiky, na jehož základě byl zákon nově přeformulován. Návrhy vlády České republiky byly v tomto novém znění vzaty v úvahu. Toto nové znění jste dostali pod číslem 695 jakožto společnou zprávu výborů ČNR k návrhu tohoto zákona.

Při projednávání tohoto zákona došlo ve dvou výborech k jeho schválení a k doporučení České národní radě, aby ho schválila v navrhovaném znění tisku č. 695.

V národohospodářském výboru nedošlo k tomuto doporučení na základě hlasování 6 ku 6, což znamená, že 6 poslanců se vyslovilo pro projednání tohoto zákona v ČNR, 6 se hlasování zdrželo, nebo se vyslovilo proti.

Důvodem, proč polovina přítomných členů NHV nesouhlasila s tím, aby se návrh tohoto zákona projednal v plénu ČNR, byl podle mého názoru, poněvadž jsem byl účasten projednávání, nedostatek času k jeho důkladnému prostudování.

Jenom namátkou bych uvedl několik argumentů, které uvedli ti poslanci, kteří se zdrželi hlasování, nebo hlasovali proti přijetí.

Jeden kolega argumentoval například tím, že jeho soused byl kolaborant, po válce odešel do pohraničí, kde dostal majetek. A teď by ho měl dostat nazpět?

Dalším argumentem bylo, že tchyně jednoho našeho kolegy má rodinný dům v pohraničí, který by nyní musela vrátit, nyní by se z něho musela vystěhovat.

Třetím argumentem bylo, že je zapotřebí omezit rozsah navraceného zemědělského majetku těmto restituentům hodnotami 250 ha půdy veškeré a 150 ha půdy zemědělské.

Domnívám se, že pokud bude v této restituci majetek větší, bude tomu tak jenom ve zcela výjimečném případě, kdy za prvé pozemkové reformy došlo k vynětí většího rozsahu půdy, než je tento limit, ze záboru, a to kvůli věcným břemenům, která na této půdě lpěla. Například to byla údržba zámků, kostelů a jiných význačných budov.

V některých případech skutečně během prvé pozemkové reformy byly ze záboru vyňaty větší plochy, než je právě zmíněný limit 250 ha půdy veškeré a 150 ha půdy zemědělské.

Konečně další námitka byla, že vlastně bychom tím mohli vracet velký majetek, který, pokud by nebyl znárodněn na základě uvedených dekretů presidenta republiky, patřil by pod dekrety znárodňovací. Myslím si však, že už pan kolega Piverka tady vysvětlil, že takovýto majetek není obsažen v restituci, kterou předpokládá tento zákon.

K tisku č. 695 bych rád řekl ještě několik technických drobností.

Na straně 3 v části 2, je nesprávně označen § 6, správně má být označen jako § 7.

Jak už řekl zástupce předkladatelů, tento zákon je vlastně prováděcím zákonem federálního zákona č. 229 v jeho novelizovaném znění, které bylo přijato pod číslem 93 z roku 1992 Sb. Nejde tudíž jen o restituci, ale jde o působnost, o provádění zákona č. 229 v jeho novelizované formě vůbec. Proto je zvlášť důležité jeho neodkladné přijetí, poněvadž pokud by nedošlo k jeho přijetí v současné době, zastavila by se restituce zemědělství vůbec. Nejsou totiž jmenovány ústřední orgány státní správy České republiky, které jsou oprávněné k poskytnutí příslušných náhrad a k provedení příslušných finančních transakcí, které zákon 229 předpokládá. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu společnému zpravodaji poslanci Šabatovi a otevírám rozpravu k tomuto návrhu zákona.

Jako první se do rozpravy přihlásil pan poslanec Smělík, kterému dávám slovo. Připraví se pan poslanec Ortman.

Poslanec Zdeněk Smělík: Vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, k projednání je nám předkládán návrh zákona podle tisku 628 a ve značně přepracovaném znění společné zprávy tisk 695 o zmírnění následků některých majetkových křivd, které vyplývají z přijatého zákona Federálního shromáždění 93/92 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

I když respektuji právní konstrukci zákonné předlohy, považuji odst. 1 § 2 za politicky nepřijatelný, a to z důvodu problematické aplikace zákona č. 12 a 108 z roku 1945, a i proto, že jsou v tomto odstavci vybrány případy z množství neřešených majetkových křivd, pouze ty, které se týkají doby před rokem 1948, tzn. období, od něhož již vyrostly dvě nové generace, a většina z nás má o něm jen mlhavou představu.

Jsem toho názoru, že bez hlubšího posouzení nelze zpochybnit rozhodování poslanců tehdejšího Národního shromáždění atmosférou poválečné doby a přitom nerespektovat jejich rozhodování v situaci, kdy museli zvažovat mnoho okolností i informací, kterých se nám dnes nedostává. To za prvé.