Česká národní rada 1990 – 1992

Vyšetřením komise bylo zjištěno, že v období, kdy byl Václav Exner evidován s krycím jménem Vrba - a) věděl, že se stýká s příslušníky StB a za b) byl svolný se opakovaně s nimi stýkat mimo úřední místnosti, za c) podával informace významné pro StB neoficiální cestou v utajovaném styku. Při šetření komise vycházela z následujících podkladů.

Za první - záznam v registračním protokolu StB pro Prahu a Středočeský kraj ze dne 24. 10. 1981, kde pod registračním číslem 35 151 je uveden Exner Václav, narozen 20. září 1942, krycí jméno Vrba s označením kategorie D.

Za druhé - záznam v archívním protokolu StB ze dne 15. 7. 1982, kde pod archivním číslem 728 903 je uveden Václav Exner, narozen 20. září 1942 s krycím jménem Vrba a s označením D.

Za třetí - záznam v registračním protokolu StB pro Prahu a Středočeský kraj, ze dne 17. 5. 1989, kde pod registračním číslem 32 278 je uveden dr. Václav Exner, CSc. narozen 20. září 1942, krycí jméno Izák s označením kategorie D. Dále je zde razítko "zničeno" s datem 8. 12. 1989. V rubrice poznámka jsou zkratky FD, VZ, KPP, což znamená, že součástí příslušného svazku byly složky: finanční doklady, vlastnoruční zprávy a korespondence a pomocné písemnosti.

Za čtvrté - archivní svazek č. 728 903, registrační číslo 35 151, důvěrníka s k rycím jménem Vrba, který obsahuje mimo jiné: agenturní záznam z vytěžovacího rozhovoru ze dne 18. 10. 1981, záznam ze schůzek, které se konaly 4. 11. 1981, 15. 12. 1981, 22. 1. 1982 a 27. 1. 1982, vždy v restauraci Slovanský dům.

Úřední záznam o pracovním jednání jednoho pracovníka Kancelářských strojů na podniku zahraničního obchodu Omnipol vytěžený ze schůzky 15. 12. 1981. Agenturní záznam o ohlasech na výjimečný stav v Polsku v podniku zahraničního obchodu Omnipol z téže schůzky. Návrh na ukončení svazku z důvodu dekonspirace. Dále obsahuje prohlášení mlčenlivosti ze dne 14. 10. 1981 označené jako materiál trvalé hodnoty a podepsané vlastnoručním podpisem: "Exner".

V průběhu šetření komise vyslechla tři svědky - bývalé příslušníky STB, z nichž jeden byl řídícím orgánem důvěrníka s krycím jménem Vrba, a další řídícím orgánem důvěrníka s krycím jménem Izák. Dále na jeho vlastní žádost vyslechla jako svědka pana poslance Exnera. Lhůta k odstoupení z funkce uplynula dne 19. 3. 1992.

Upozorňuji, že rozprava k tomuto sdělení se v souladu usnesením České národní rady. č. 156 má konat až na příští schůzi ČNR tak, aby poslanci měli předtím možnost seznámit se s příslušnými materiály. Svazek bude zpřístupněn k nahlédnutí v místnostech vyšetřovací komise v pondělí 23. 3. 1992. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Šepsové a vzdor jejímu návrhu, který odpovídá skutečně řádu vyšetřovací komise, vás chci upozornit, že se přihlásil o slovo poslanec Exner. Prosím, aby se sněmovna vyjádřila, zda chce pana poslance nechat promluvit.

Kdo je pro, ať zvedne ruku. 79

To je převážná většina, prosím pana poslance Exnera.

Poslanec Václav Exner: Paní předsedkyně, páni členové vlády, dámy a pánové, představoval jsem si, že v České národní radě vystoupím k vhodnější věci, například ke zprávě vlády, která byla předchozím bodem. Ale přece jen záležitost týkající se lustrací je taková, že by nedovolila mé vystoupení zcela objektivní a nezbývá mně tedy, než abych před vás vystoupil ke své osobě.

Před 16 dny jsem se dozvěděl zhruba totéž, co vy dnes, a sice, že ve dnech od 14. 10. 1981 do 27. 1. 1982, tj. tři měsíce a 13 dní, jsem byl evidován státní bezpečností jako důvěrník Vrba a že v roce 1989 jsem byl také evidován jako důvěrník státní bezpečnosti. Z materiálů jsem se posléze dozvěděl, že má první evidence skončila tím, že jsem se stal nedůvěryhodnou osobou v době, kdy se mě bezpečnost začala ptát na věci, které se dotýkaly mého zaměstnání v podniku, kde jsem měl podepsáno prohlášení o tom, že budu mlčet v oblasti služebního, hospodářského a státního tajemství.

Celá záležitost v roce 1981 a 1982 je založena na zájmu a výsleších bezpečnosti po mé první cestě do Německa, na které se naštěstí nestalo vůbec nic, co bych býval mohl uvést jako závažnou skutečnost, která by mohla bezpečnost zajímat. Mohu potvrdit, že data a zápisy, které jsou ve složce, jsou z hlediska tématiky a z hlediska čas v pořádku, z hlediska obsahu jsou však psány podle paměti těch, kteří se mnou hovořili, s mnoha věcnými chybami a nepřesnostmi.

Nevěděl jsem, o co jde. Hned podle prvního záznamu jsem se při výslechu choval klidně a otevřeně a doufám, že jsem se tak choval i při výslechu před vyšetřovací komisí ČNR.

Ve složce jsou spojeny dvě věci, které jsem už dávno nespojoval. Za prvé to, že mě bezpečnost vyhledávala mimo svou úřadovnu a za druhé výslechy v úřadovně. Úřadovnou nebyla budova v Bartolomějské, jak se mi snažil napovědět pan vyšetřovatel vyšetřovací komise, ale budova v Benediktské ulici, což jsem si později ověřil ve svých poznámkách v diáři. Na tyto výslechy jsem již dávno zapomněl, což jsem také uvedl ve svědecké výpovědi před komisí ČNR.

Podotýkám, že člověk, který se se mnou setkával na ulici, a podle mých záznamů jednou v restauraci ve Slovanském domě, mně ukázal průkaz bezpečnosti se jménem, které se nyní ve vyšetřovacím spise nevyskytuje. Toto vše vím teď po přečtení záznamu ve složce a po kontrole ve svých diářích.

Neorientoval jsem se v té době dost v právu ani v organizaci bezpečnosti. Nebyl jsem si vědom, s jakou složkou bezpečnosti se stýkám. Byl jsem pozván do budovy s nápisem "Správa SNB" a také člověk, který mně ukázal průkaz, se mně představil jako pracovník bezpečnosti. Vycházel jsem, dokud nebylo zřejmé, že jde o něco jiného, z toho, že policisté mohou vyslýchat lidi jen za konkrétním účelem spojeným s trestnými věcmi, a jak mě i teď právníci informují, byl jsem povinen pravdivé informace poskytovat.

O co šlo v roce 1989 nevím a také komise mně bohužel nebyla schopna říci, čeho se příslušné události týkaly. Jak jste nyní slyšeli, /já se to také dovídám teď poprvé/ příslušné složky byly zlikvidovány.

I když bych dnes byl mnohem obezřetnější a asi pečlivě zjišťoval, proč co chtějí vědět, poskytl bych zřejmě potřebné informace i dnešní policii. Pokládám to za jednu z podmínek k tomu, aby mohla trestnou činnost vyšetřit, tím jí předcházet a přispět ke zdravému morálnímu prostředí v naší společnosti, kde bych mohl klidně spát a netřást se obavami ani před bezpečností ani před policií ani před různými vyšetřovacími komisemi - když žiji normálně a nic jsem neprovedl.

Dovolte mi také, abych z tohoto místa poděkoval mým blízkým a známým a také neznámým, kteří, když jim jako jedinou možnost, kterou si myslím, že mohu dělat, při každém seznámení oznamuji, co jsem nyní za člověka, jak jsem klasifikován, na mě nezanevřeli, naopak mnozí z nich mě podpořili. Nakonec po zvážení celé situace s mnoha obavami a starostmi jsem však dospěl k názoru, že se skutečností, že jsem po určitou dobu byl důvěrníkem Vrbou a po určitou dobu důvěrníkem Izákem, se budu muset naučit žít a je to pro mě lepší, než kdybych se dozvěděl, že například mám rakovinu. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Jak už jste slyšeli, rozprava se bude konat v této věci na příští schůzi. Tím tedy předběžně tento bod končím.

Pan poslanec Štindl si přeje vystoupit v rozpravě? /Ne./ Má návrh. Prosím.

Poslanec Karel Štindl: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, dámy a pánové, velice se omlouvám, ráno jsem požádal a vy jste s tím laskavě souhlasili o přeložení bodu 8 či 9, tj. projednávání vládního návrhu zákona o zřízení ministerstva pro mezinárodní vztahy České republiky. Přesto se stalo přesně to, čemu jsem se tím návrhem chtěl vyhnout. Každou chvíli se totiž dostaví delegace zahraničního výboru srbského parlamentu, jehož jsme hostiteli a musíme s ním jednat do 14 hodin. Proto se velmi omlouvám a znovu vás prosím o přeložení tak, aby k jeho projednávání došlo na začátku odpoledního jednání, přesně řečeno po 14. hodině.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Štindlovi, domnívám se, že účel sledovaný jeho nynějším vystoupením jsme pochopili již ráno při hlasování, že nemusím dávat hlasovat k tomuto bodu. Když se dostaví delegace srbského parlamentu, je jasné, že poslanci, kteří pracují v zahraničním výboru, se musí tohoto setkání zúčastnit, ostatně i já se budu muset k polednímu omluvit.

Myslím tedy, že není třeba o tomto dalším procedurálním návrhu pana poslance Štindla dávat hlasovat, myslím, že jsme, to pochopili všichni tak, že projednávat bod o zřízení ministerstva pro mezinárodní vztahy budeme, až se budou moci zúčastnit poslanci, kteří pracují v zahraničním výboru.

Děkuji panu poslanci Štindlovi.

Jako další bod tedy bychom projednali zprávu a návrh usnesení ČNR na změnu usnesení ČNR č. 156 ze 14. 5. 1991, týkající se obsahu práce vyšetřovací komise ČNR pro otázky lustrací. O zařazení tohoto bodu požádal pan poslanec Vacek, který již je připraven vystoupit.

Poslanec Eduard Vacek: Vážená paní předsedkyně, pane premiére, dámy a pánové, usnesení ČNR ze dne 14. května 1991 k obsahu práce vyšetřovací komise ČNR pro otázky lustrací navrhuji, aby se změnilo takto:

Bod III. a), odstavec 3 c) usnesení ČNR ze dne 14. května 1991 k obsahu práce vyšetřovací komise ČNR pro otázky lustrací zní: "Podával zprávy StB nebo plnil úkoly, které mu státní bezpečnost uložila. ČNR současně ukládá vyšetřovací komisi ČNR pro otázky lustrací, aby ve smyslu této změny přehodnotila lustrace všech poslanců, které uzavřela s negativním výsledkem."

Za druhé ČNR zbavuje vyšetřovací komisi ČNR pro otázky lustrací mlčenlivosti a osobám z řad poslanců ČNR, kteří byli státní bezpečností registrováni jako nepřátelské osoby v kategorii 1 - 4 a ukládá jim, aby jména těchto osob, včetně kategorie, do které byly zařazeni, zveřejnila na příští schůzi ČNR. Osoby z řad poslanců ČNR, které si nepřejí být v souvislosti se zveřejněním jmen nepřátelských osob jmenováni, toto písemně oznámí vyšetřovací komisi ČNR pro otázky lustrací nejpozději do dne zahájení příštího pléna ČNR.

Vyšetřovací komise v případě, že zjistí, že jako nepřátelské osoby byly evidovány, jejich jména nezveřejní.

Druhá změna spočívá ve vypuštění slov "neoficiální cestou v utajovaném styku". Původní formulace, tak, jak byla dosud aplikována znamená, že vyšetřovací komise musí s negativním výsledkem uzavřít lustrace u těch poslanců, kteří státní bezpečnosti sdělovali důležité informace, udávali své spoluobčany jen proto, že tato udání neučinili například v hospodě, v restauracích, ve vinárnách apod., ale přímo v kancelářích bezpečnosti a StB.

Odůvodnění: Následkem zveřejnění jmen osob, které byly registrovány státní bezpečností jako osoby nepřátelské, sledujeme nikoli zahájení předvolební kampaně, jak se mylně domnívá určitá část poslanců, ale odstranění paradoxního stavu, který souvisí s mandátem poslance. Každý poslanec má ze zákona právo zúčastnit se jakéhokoliv jednání včetně důvěrného a tajného. Nemá však právo dozvědět se, že byl orgány StB evidován jako nepřátelská osoba a tím vlastně předurčen k internaci, trvalému obtěžování a podle zveřejněné akce Norbert možná i předurčen k fyzické likvidaci, pokud by tak totalitní systém rozhodl. Jsem přesvědčen, že zde neobstojí argument, že by z takového zveřejnění některé strany mohly vytloukat politický kapitál. Konfederace politických vězňů mně jistě dá za pravdu. Chci demagogům, kteří šíří takovéto názory, připomenout, že jako nepřátelské osoby byly evidovány jednotliví členové, občané, nikoli politické strany a politická uskupení. Poslanci registrovaní jako nepřátelské osoby, sdružující se v politických stranách, které nejsou nakloněny zveřejnění seznamu nepřátelských osob, mohou podle návrhu požádat, aby tak nebylo učiněno. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Vackovi, do rozpravy se přihlásil pan poslanec Mašek.

Poslanec Ivan Mašek: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy a pánové, je mně velmi líto, že už poněkolikáté zde musím odpovídat na podobné nesmyslné návrhy klubu tzv. nezávislých OF Vysvětlím znovu, proč tyto návrhy považuji za nesmyslné a navíc za neproveditelné.

První návrh zněl tak, aby bylo upraveno usnesení č. 156 a to v místě, které se dá nazvat jakousi rozhodovací hranicí, podle níž je posuzováno v případech kategorie kandidát nebo důvěrník, zda ten člověk je pozitivní či není. Chtít změnit tuto hranici a to 10 - 11 dní před ohlášeným koncem práce komise je samozřejmě pouze účelové. Bylo naznačeno, že máme zpětně přezkoumat to, co jsme již rozhodovali negativně. Je to zřejmá snaha o to, aby někteří, kteří nebyli označeni komisí za pozitivní, za takové označeni byli. Tento úmysl je kryt snahou jakoby upravit usnesení 156 ve smyslu zákona 451. Přitom se samozřejmě neupravuje ve smyslu zákona 451, protože se upravuje pouze v určitém směru, nikoli například ve směru jiném. Je to provedeno zvláště mazaně a výběrově.

V zákoně 451 například se hovoří o tom, že stačí, když dotyčný věděl, že se stýká s příslušníkem Bezpečnosti. V našem usnesení to bylo původně navrženo také, ale ČNR odhlasovala, že příslušný musel vědět, že se stýká s příslušníky Státní tajné bezpečnosti. Je to jedna z těch věcí, kterými se zde před chvílí nepravdivě hájil pan poslanec Exner. Návrh toto nemění, ale mění jinou věc. Je zaměřen účelově, je veden k tomu, aby došlo před volbami ke zveřejnění některých jiných osob. Tento návrh, pokud si vzpomínám, zde již padl dvakrát a dvakrát ho sněmovna odmítla. Doporučuji vám to znovu.

Druhá věc je návrh, aby komise provedla šetření, kdo z poslanců ČNR byl evidován jako nepřátelská osoba, a aby se to zveřejnilo. Je to navrhováno v souvislosti s akcí Norbert, kde existuje rozlišení nepřátelských osob N1 až N4, jak jste se mohli dočíst v tisku.

Tento návrh je opět neproveditelný. I kdyby proveditelný byl, nepřinesl by navrhovatelům to, co si od něj slibují.

V registračních protokolech byly vedeny mnohé svazky, některé z nich jsou svazky osobní. Osobní svazky byly vedeny např. na příslušníky agenturní sítě na agenty, rezidenty, kandidáty, důvěrníky, ale také na prověřované osoby a na osoby nepřátelské.

Kdo byl zařazen jako ta či ona osoba, to nezáleželo jen na tom, nakolik se podílel na odporu vůči režimu nebo na spolupráci s disidentem, ale např. také na tom, kde bydlel. Ona totiž v Praze řada lidí, kteří vyvíjeli po léta velkou aktivitu, byla zaznamenána jen jako prověřené osoby, popř. vůbec neměla osobní svazek, poněvadž disidentů bylo mnoho, zatímco když byl někdo - teď nevím kde, abych neurazil třeba v Lomnici nad Popelkou např., pak proto že tam bylo estébáků řekněme 6, disident žádný, tak si nějakého museli najít a zavedli ho jako nepřátelskou osobu. To je jedna věc.

Druhá věc je, že tak, jak je to žádáno, to není proveditelné. Není to proveditelné v časovém období, na jaké je to navrženo, a to z tohoto důvodu.

V registračních protokolech jsou statisíce záznamů. Jsou to záznamy různých typů svazků - kromě osobních jsou tam svazky signální, které opět mohly být vedeny k určité osobě, jsou tam svazky objektové atd. atd. Když komise 17. listopadu tyto registrační protokoly z celé republiky svezla na jedno místo, což byl velmi záslužný čin, pak aby mohla použít těchto materiálů k lustracím, k tomu, aby se zjistilo, kdo byl nebo nebyl spolupracovníkem StB, převáděla zápisy z těchto svazků na počítač. Vzhledem k tomu množství a k času byly převedeny na počítač pouze ty záznamy, které se týkaly spolupracovníků StB a kandidátů tajné spolupráce. Ostatní záznamy - objektové svazky, signální svazky, svazky prověřovaných osob a svazky nepřátelských osob - nejsou na počítač převedeny. Čili pokud bychom měli zjistit, kdo z 200 poslanců byl evidován jako nepřátelská osoba, znamenalo by to sednout si ke všem těm registračním protokolům, postupně listovat, hledat jména všech dvouset poslanců. To si samozřejmě nemůže nikdo v tu chvíli pamatovat, předpokládám, že tak pět jmen může člověk při takovém listování držet v hlavě. Bylo by tedy nutno prolistovat všechny tyto svazky, nic nepřehlédnout a to ještě u dam poslankyň sledovat jejich jména za svobodna, popř. mají-li několik jmen, nevím, je-li tu takový případ apod.

Prostě ta věc není proveditelná, je to návrh nesmyslný a lidé, kteří to navrhují, si neuvědomují co činí. Proto vás žádám, abyste tento návrh celý, jak byl přednesen, odmítli.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Maškovi. Dále se o slovo přehlásila paní poslankyně Röschová.

Poslankyně Anna Röschová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, chtěla bych obrátit vaši pozornost, resp. oživit paměť sněmovny v tomto smyslu.

Návrh na usnesení č. 156 z roku 1991 podával ústavně právní výbor poté, co několik dní o tomto návrhu usnesení jednal. Tento návrh usnesení byl námi zde v této místnosti přijat. Na to samozřejmě navazoval i jednací řád, kterým jsme my jako sněmovna zavázali vyšetřovací komisi, kterou jsme usnesením zřídili, aby se podle tohoto jednacího řádu chovala a podle něho jednala.

Domnívám se, že nelze teď 14 dní před skončením práce vyšetřovací komise měnit usnesení v těchto poměrně důležitých bodech, aniž bychom vzali v potaz jednací řád, který velmi úzce na toto usnesení navazuje.

Dále se domnívám, že se nelze v tomto bodě odvolávat na tzv. lustrační zákon č. 451 z roku 1991, neboť bych obrátila vaši pozornost na § 1, kde se říká, na jaké osoby se vztahuje lustrační zákon a kde je patrno, že se nevztahuje ani na poslance, ani na členy vlády. Tudíž by bylo zapotřebí to upravit jiným způsobem.

Připadá mi, jak opakují ještě jednou, velmi nerozumné a velmi nesprávné měnit usnesení a jednací řád 14 dní před koncem práce vyšetřovací komise, a to usnesení, podle kterého komise téměř rok pracovala.

Tudíž vás žádám, abyste buď nepřijali návrhy pana poslance Vacka, a nebo aby jeho návrhy byly předloženy ústavně právnímu výboru, protože podle mého názoru obsahují ještě další právní problémy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Röschová. Hovoří pan poslanec Fejfar.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Nebudu se zabývat tou první částí vystoupení pana poslance Maška. Chtěl bych říci jednu věc ke druhé části jeho vystoupení, tzn. k nepřátelským osobám.

Někteří z nás nemusí panu poslanci Maškovi důvěřovat, protože je v té komisi. Chtěl bych promluvit za ty z nás, kteří o práci komise mnoho nevědí, protože se samozřejmě nemohou dozvědět, co se v ní projednává. Chtěl bych uvést příklad.