Československá republika se s odlukou církve
od státu potýkala od svého vzniku v roce
1918. V současné době se tomuto problému
nevyhnulo v diskusi, jak jsme asi všichni zaregistrovali,
ani FS. První republika ponechala zákonem 11/1918
Sb. v platnosti tehdejší zemské a říšské
zákony. V případech náboženských
společností to byla legislativa z roku 1874. Zajímavé
ovšem je, že se výslovně některé
náboženské společnosti zakazovaly, např.
sekta Nazaretů, nový Jeruzalém, Novosalenité,
Johanité, vyznavači čistého křesťanství
atd. Situace na Slovensku byla o něco jiná, ale
v otázkách zákazu stejná. Uvažuji
o této otázce především s ohledem
na to, že i tyto některé věci budou
muset být i nadále řešeny federálně.
S odlukou církve od státu se první republika,
jak jsem řekl, nevyrovnala, i když § 121 původní
osnovy ústavní listiny obsahoval: "Mezi státem
a církvemi budiž zaveden stav rozluky." Tehdy
z obav o přijetí ústavy jako celku na Slovensku
i u nás a z odlišného nazírání
v různých částech republiky se od
uzákonění odluky upustilo. Ustálil
se vztah prakticky platící dodnes, že církve
a náboženské společnosti zákonem
uznané jsou veřejnoprávní korporace,
stojící pod ochranou a také dozorem státu.
Neříkám, že se vytvořil stav
optimální. Nechci vše příliš
rozvádět, ale bylo s tím i v historii Československa
mnoho komplikací. Třeba rok 1905, 1925, což
skončilo až uzavřením konkordátu
mezi Československou republikou a Vatikánem o dva
roky později. Velmi dramatické bylo také
ve dvacátých letech přijímání
kongruového zákona 19. června 1926.
Ještě mi dovolte takový globálnější
pohled. Pokud se podíváme po Evropě, tak
je tento vztah církve a státu řešen
skutečně velice rozmanitě. Lze ho sloučit
ovšem do takových tří základních
proudů.
Velmi těsné sepětí je třeba
v Dánsku a ve Velké Británii, kde, jak je
známo, Alžběta II. jako skotská královna
je hlavou tamní reformované církve, která
má blízko ke kalvinismu. V Dánsku jsou tyto
otázky ještě sepětější.
Král tam musí být evangelicko-luteránského
vyznání, ovšem jeho poddaní mají
možnost si zvolit vyznání jiné.
Druhá skupina zemí jsou státy, kde ta odluka
je provedena, třeba Holandsko, Francie, Německo
a Irsko. Ale zase to má různá specifika.
Třeba v Irsku jsou základní školy zásadně
církevní a biskup dokonce jmenuje učitele.
Ve Francii je to odluka poměrně důsledná
až na Alsasko, kde je uzavřen konkordát.
A třetí skupina zemí, to jsou především
země západní Evropy, kde jsou tyto vztahy
určovány smluvně, tedy nějakým
konkordátem. Jsou to Itálie, Belgie, Lucembursko,
Portugalsko a Španělsko.
Už se chýlím k závěru. Dovolte
mi ještě pár slovy promluvit o finančních
věcech. Jak jsou navrhovány výdaje církví?
O tom bude muset být dříve nebo později
řeč i u nás, zvlášť dojde-
li k restituci majetku. V Holandsku např. dobrovolně
upisuje občan církvi ze svého platu 3 %.
V SRN je to to 8 - 10 % z daní, ovšem stát
zde plní přerozdělovací funkci. Ve
Španělsku stát financuje církev částkou
14 mld peset. Z toho je polovina placena z daní občanů.
V dalších státech je praxe různá
a podmínky vztahu církve a státu jsou obvykle
určovány už zmíněnými
dohodami.
U nás budeme muset uvažovat o financování
církví v souvislosti s restitucí majetku
a také i z toho důvodu, že poslední
statistické sčítání obyvatelstva
z března 1991 uvádí, že více
než 4 mil. lidí v ČR jsou bez vyznání.
Je velký rozdíl mezi českými a moravskými
okresy. Tak jenom pro ilustraci: v Čechách se hlásí
ke konkrétní církvi nebo náboženské
společnosti 37 % obyvatel, na Moravě je to 56 %
obyvatel. I zde je třeba ctít Listinu lidských
práv a respektovat fakt, že člověk může
být jen velice obtížně nucen k tomu,
aby platil náklady na věcné či jiné
výdaje církví, zvlášť je-li
bez konfese.
Skončím tím, že si nevím dosud
rady, jak by měla vypadat event. odluka církve od
státu v naší republice a jakým způsobem
by stát na činnost církví přispíval.
Podle asi nepřesného odhadu nebo podle určitých
zahraničních analogií by církev dostala
zpět majetek, z toho ovšem římsko-katolická
církev 98 % všeho. Na ostatní církve
a náboženské společnosti, což může
být v budoucnosti asi 40 subjektů (o tom jsem již
hovořil), by zbývala v restituci 2 % majetku. To
by určitě nestačilo na financování
toho rozsahu, který je v současné době.
Odborníci ministerstva kultury určitě najdou
řešení. V historii existovaly a ve světě
existují přijatelné modely. Buď věřící
přispívají částkou z daní
dobrovolně na obecné církevní výdaje
do pokladny státu, nebo na konkrétní církev,
a nebo je možné (a to stojí také za
zamyšlení a pan ministr by se k tomu mohl vyjádřit)
se nerestituuje zcela, vytvoří se nějaká
náboženská matice nebo fondy a z nich se výdaje
církví financují. Tato praxe má v
českých zemích obdobu v minulosti, a to v
těch známých vztazích Josefa II a
církví.
Říká se celkem nepřesně, že
některé řády byly zcela zrušeny
a míní se tím nesprávně, že
byly nacionalizovány, ale opak je pravdou. Vytvořily
se nadace, z čehož se třeba platily výdaje
na církevní školství a výchovu
kněžského dorostu.
Dámy a pánové, projednáváme
jednoduchou předlohu, ač je krátká,
původní návrh má asi devět
řádků. Dovolte, abych závěrem
shrnul asi toto. V současné době přerušilo
Federální shromáždění
projednávání návrhu zákona
o majetkové restituci církví. Nevíme,
jaký bude výsledek. Je to tato předloha,
kterou všichni máme, 955, iniciativní předloha
poslanců Federálního shromáždění.
Dále je ve Federálu připravena předloha,
kterou se mění zákon č. 218/1949 Sb.,
o hospodářském zabezpečení
církví a náboženských společností
státem. O tom, tuším, pan zpravodaj také
hovořil. Mám jisté obavy, abychom tady nepředjímali
přijetí této normy. Fakt, že o registraci
požádá jedna nebo devatenáct církví,
nebo církevních subjektů, jak je to možné
a jak nás z ministerstva kultury informovali. Těžko
by si přítomní finanční odborníci,
rozpočtáři, s tím potom mohli vědět
rady. Proto bych doporučoval, dávám na zvážení
odložit projednávání návrhu zákona
minimálně do doby, než bude situace vyjasněna
ve Federálním shromáždění.
Pokud jsem informován, mělo by se tak stát
po 14. dubnu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Štraitovi. Přihlásil
se do rozpravy pan poslanec Pavela. Prosím, technická
poznámka pan poslanec Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a
pánové, k tomu co zde bylo právě řečeno,
bych chtěl říci faktickou poznámku.
Tento zákon není ani o restituci církevního
majetku ani o odluce církve od státu, ani o hospodářském
zabezpečení církví, ani o katolické
církvi, ani o jejím majetku. Tento zákon
je o něčem úplně jiném. Takže
já se domnívám, že pan poslanec mluvil
od věci. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Prosím pana poslance Pavelu.
Poslanec Josef Pavela: Pane předsedající,
vážená česká vládo, paní
a pánové kolegové. Jednak do značné
míry mi pan poslanec Výborný vzal vítr
z plachet. Chtěl jsem říci asi zhruba to,
co řekl on. Kromě toho nevidím žádnou
návaznost vůbec v tom zákoně, který
projednáváme, na zákon federální
o majetkové restituci. I když vzrostou náklady
na činnost dejme tomu nových církví,
je třeba také uvažovat o tom, že vzroste
také služba církví společnosti,
a to jak na úseku charitativním, humanitárním,
na úseku vzdělávacím a v řadě
dalších. Nechtěl bych rozvíjet téma,
které k tomuto zákonu nepatří. Ovšem
pokud se týká vzpomínané odluky církve
od státu. Já nemám rád tento pojem.
Tento pojem vzbuzuje dojem takového jakéhosi nepřátelství,
jakýchsi rozporů. Domnívám se, že
daleko lepší pojem by bylo používat nezávislost
církví na státu. Děkuji.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Pavelovi, další přihlášku
zde nemám. Hlásí se ještě někdo
do rozpravy? Pan ministr Uhde.
Ministr kultury České republiky Milan Uhde: Vážena
sněmovno, nechtěl bych vést polemiku o zákonu,
který je prostý a jeho smysl je jednoznačný.
Mně jenom ve velmi obsáhlém historickém,
politickém a sociologickém uvažování
poslance Štraita chyběl poukaz ke skutečnosti,
kterou bych přece jenom rád jednou větou
zdůraznil. Na rozdíl od mnoha civilizovaných
států, které uváděl jako příklad
šťastného nebo méně šťastného
řešení vztahu státu a církví,
byla v tomto státě nastolena 40letá devastace
církví v takové míře, že
to má v civilizovaném světě sotva
obdobu. Domnívám se, že i tento fakt je třeba
vzít v potaz. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji, nemám další přihlášku
- prosím pan poslanec Žák.
Poslanec Václav Žák: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, dovolte, abych vás informoval o - nechci
říci interpelaci - ale o tom, s čím
se na mě obrátili moji přátelé,
kteří jsou evangelíci. Oni zakládají
letniční církev. Dlouhou dobu, budují
ji skutečně několik let, budují ji
tak, že nemají mezi sebou žádné
mrtvé duše, ale skutečně jenom ty věřící,
kteří s nimi tu církev chtějí
aktivně dělat. Mají za sebou patnáct
let intenzivní práce, začínali na
evangelické faře, kam chodilo několik 80letých
babiček, za několik let se do té fary mladí
lidé, se kterými začali pracovat, nemohli
vejít. Pokud tam necháme census 10.000, v tom zákoně,
který je předložen, zamezíme v podstatě
tomu, aby se oni mohli registrovat. Přitom některé
církve, které jsou v seznamu uvedeny ve federálním
zákoně, nedosahují ani hranice tisíc.
Tady bychom založili nerovnoprávné postavení.
Církve, které mají malý počet
členů, by mohly zůstat církvemi, zamezili
bychom vzniku nových církví, nebo bychom
je museli donutit k tomu, že by sbírali fiktivní
podpisy. Na ústavně právním výboru
jsme dospěli po rozpravě k číslu tři
tisíce. Navrhuji jako pozměňovací
návrh, aby tam místo censu 10.000 bylo 3.000 a ta
změna se Světovou radou církví tak,
jak je navržena. Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Žákovi, ptám
se, chce ještě někdo promluvit v rozpravě?
Není tomu tak. Končím rozpravu a vracím
se k návrhu pana poslance Štraita, který navrhl
odložit projednávání tohoto zákona.
Po vysvětlení, které jsme zde slyšeli,
ptám se, zda trvá na tom, abychom o tom hlasovali,
nebo zda stáhne tento svůj návrh.
Poslanec Jaroslav Štrait: (z místa) Prosím
o hlasování.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Vyzývám poslance, aby se dostavili do sněmovny,
protože vidím, že je nás tady málo.
Prosím, technická pan poslanec Zahradníček.
Poslanec Jan Zahradníček: Pane předsedající,
kolegyně a kolegové, já považuji návrh
pana poslance Štraita za změnu pořadu, a proto
se přimlouvám, abychom postupovali tak, jak jsme
si ho odhlasovali.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Pane kolego, bohužel, my musíme hlasovat, protože
zde byl návrh na eventuální přerušení.
Prosím ještě poslance, aby se dostavili do
sněmovny. Kdo souhlasí s návrhem pana poslance
Štraita, aby projednávání tohoto zákona
bylo přerušeno a odsunuto na pozdější
dobu, na jinou schůzi?
Kdo souhlasí s tímto přerušením,
ať zvedne ruku. 17
Kdo je proti? 79
Návrh nebyl přijat.
Takže pokračujeme - rozprava je uzavřena.
Ptám se pana ministra Uhdeho, zda chce ještě
něco říci? (Ministr Uhde: není potřeba.)
- Není potřeba, děkuji.
Prosím nyní pana společného zpravodaje,
zda potřebuje nějakou lhůtu? - Nepotřebuje.
Děkuji, můžeme tedy přímo přikročit
k projednávání zprávy a pozměňovacích
návrhů. Prosím pana společného
zpravodaje.
Poslanec Zdeněk Bárta: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
pozměňující návrh - pokud jsme
předtím hlasovali o kolegovi Štraitovi, který
mluvil o provaze v době oběšencově,
a od přítele komunisty bych nečekal, že
bude mluvit o vztahu majetku, resp. o majetku ve vztahu k církvi
vypadá tedy situace tak, že toto bylo vyřešeno
a je tu tedy jediný pozměňující
návrh, jímž jako první byl návrh
pana ministra, který do § 2 navrhuje, aby tento §
zněl takto: "Registraci nebo zrušení registrace
církve nebo náboženské společnosti
oznámí ministerstvo kultury ČR písemně
Českému statistickému úřadu
do 7 dnů pot, co rozhodnutí nabude právní
moci."
Poslanec Zdeněk Kotrlý: Chtěl bych
jen poznamenat, že toto nenavrhuje pan ministr, nýbrž
pan poslanec Bárta.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Správně. Dávám tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím
návrhem, nechť zvedne ruku. 98
Kdo je proti? Nikdo.
Návrh tedy byl přijat.
Poslanec Zdeněk Bárta: Druhý pozměňovací
návrh vznesl pan kolega Žák, který mluvil
o Letniční církvi. Já vím velmi
dobře, o které skupině mluví, jen
bych si dovolil poznámku, že tato skupina vznikla
odštěpením od Českobratrské církve
evangelické, která má ve svých řádech,
že kterákoliv denominace či kterákoliv
skupina jakkoli má odlišné vyznání
i název může být nadále členem
této církve či se stát jejím
členem a požívat takříkajíc
dobrodiní její právní subjektivity.
Kolega Žák navrhuje snížení početního
censu na 3.000 osob s tím, že by další
zmínka o Světové radě církví
zůstala.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Dávám hlasovat o tomto návrhu.
Kdo souhlasí s úpravou minimální hranice
pro registraci církví, ať zvedne ruku. 33
Kdo je proti? 9. Pozměňovací návrh
nebyl přijat.
Poslanec Zdeněk Bárta: V tom případě
vás prosím, pane předsedající,
abyste dal hlasovat o návrhu zákona s tou změnou,
která je obsažena ve společné zprávě.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Nyní tedy budeme hlasovat o celém návrhu
zákona.
Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona
ČNR o registraci církví a náboženských
společností podle sněmovního tisku
573 ve znění společné zprávy
výborů ČNR podle sněmovního
tisku 633 a se schváleným pozměňujícím
návrhem, a zvedne ruku. 101
Kdo je proti? 1
Děkuji, návrh je schválen. Prosím
pana ministra Uhdeho.
Ministr kultury ČR Milan Uhde: Chtěl bych
jen sněmovně srdečně poděkovat.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Gratulujeme a můžeme přejít k dalšímu
bodu programu, což je:
Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní
tisk 603 a společnou zprávu výborů
k němu jako sněmovní tisk 646. K tisku 603
jste obdrželi také přílohu, návrh
vyhlášky ministerstva zdravotnictví, kterou
se stanoví požadavky na provoz zdravotnických
zařízení.
Prosím nyní pověřeného člena
vlády České republiky, ministra zdravotnictví
pana Martina Bojara, aby vládní návrh zákona
odůvodnil.
Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Vážený
pane místopředsedo, vážené poslankyně,
páni poslanci, dámy a pánové!
Předstupuji před Českou národní
radu v průběhu posledních 4 měsíců
počtvrté, abych vám předložil
k posouzení návrh zákona, který byl
dopracován ve spolupráci s poslanci ČNR ve
vybraných výborech.
Je to z našeho pohledu významný zákon
uzavírající prvou část transformace
našeho zdravotnictví.
Transformaci chápeme jako plynulý proces zavadění
nového systému zdravotní péče
a tento proces si nepochybně vyžádá
ještě řadu dalších legislativních
kroků.
Prvé z nich a dá se říci, že
patrně ty nejdůležitější,
byly učiněny v průběhu loňského
roku. V květnu byl schválen zákon
o České lékařské komoře,
České stomatologické komoře a České
lékárnické komoře a v prosinci loňského
roku zákony ČNR č. 448, 450 a 451, jež
vytvořily podmínky pro to, aby se postupně
začal naplňovat materiál o utváření
nového systému zdravotní péče.
Zdravotní systém demonopolizovaný, decentralizovaný,
zbavený ze zákona privilegovaného postavení
státu.
Dnes předkládaný návrh zákona
navazuje velmi těsně na zákon 448/1991 Sb.,
jímž byl novelizován zákon o péči
o zdraví lidu z roku 1966, který zakotvoval v našem
zdravotnictví monopol státu na poskytování
zdravotní péče. Dnes předkládaný
zákon stanovuje podmínky, za nichž mohou být
zdravotnická zařízení zřizována
fyzickými či právnickými osobami -
zdůrazňuji, že včetně obcí
- a mohou být jimi i provozována.
Mám za to, že nemusím podrobněji na
půdě ČNR zdůrazňovat a rozvádět,
jaký má tento zákon význam jak pro
zdravotnickou veřejnost, tak pro naši veřejnost
jako celek. Tento zákon byl netrpělivě očekáván,
nutno připustit, především naší
zdravotnickou veřejností, jejíž obec
představuje jen v ČR takřka 250 tis. pracovníků.
Přijetím tohoto zákona dojde k odstranění
poslední zásadní překážky,
bariéry, která bránila vzniku a rozvoji soukromého
sektoru ve zdravotnictví. Zdravotnictví je doposud
jedinou oblastí, kde soukromé podnikání
není ze zákona možné. Od vytvoření
soukromého sektoru očekáváme na základě
zkušeností ze západoevropských zemí,
ze zámoří a především
na základě historických zkušeností
z našich zemí mnohé změny. Je důvodné
očekávat, že dojde k zásadní
proměně, změně postavení mezi
pacienty, klienty na straně jedné a těmi,
kdo zajišťují, poskytují zdravotní
péči. Nejde zde zdaleka jenom o zákon, který
by se týkal lékařů, ale o zákon,
který upravuje podmínky prakticky pro všechny
kategorie pracovníků ve zdravotnictví. Očekáváme,
že dojde ke změně postoje, ke zvýšení
motivace zdravotnických pracovníků na kvalitní
poskytování zdravotní péče,
že dojde k vytvoření konkurenčního
prostředí, které zcela prokazatelně
u nás po desetiletí chybělo nebo bylo karikované,
a očekáváme, a zkušenosti z uplynulých
let tomu nasvědčují, že může
dojít velmi rychle i k zhospodárnění
činností v některých zdravotnických
zařízeních. Vytvoření kombinovaného
zdravotního systému, kdy vedle zdravotnických
zařízení státních existují
zdravotnická zařízení soukromá,
veřejná, je podmínkou naprosto nezbytnou
pro to, aby se zdravotnictví zapojilo do transformačního
procesu naší společnosti.
Velmi podstatnou skutečností je, že ze zákona
vzniklá Všeobecná zdravotní pojišťovna
má zákonem založenou povinnost kontraktační
ve vztahu k nově vznikajícím zdravotnickým
subjektům. Tato okolnost podle našeho soudu významně
přispívá a může přispět
k dostupnosti i nestátních soukromých zdravotnických
zařízení občanům naší
republiky. Rád bych upozornil na to, a je to významná
skutečnost, že dnes předkládaný
zákon neřeší, a podle mého soudu
ani řešit nemůže, otázky privatizace
majetku ve zdravotnictví. Jde o zákon ČNR
zaměřený na problematiku vzniku, zřizování
nestátních zdravotnických zařízení,
zatímco otázky privatizace byly a budou nepochybně
řešeny jinými právními normami.
Obsahem tohoto zákona je snaha umožnit soukromou či
v jiných podmínkách poskytovanou péči
v nejrůznějších, členitých
zdravotnických zařízeních.