Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Karel Dyba zaslal odpověď poslanci Josefu Janečkovi na interpelaci ve věci bezbariérové výstavby. V tisku 513 je uvedena pod označením 24.I.09. Odpověď se předkládá jako tisk 513I. Ptám se pana poslance, zda je s odpovědí spokojen?

Poslanec ČNR Josef Janeček: Odpověď neodpovídá na to, co jsem chtěl slyšet, tj. zda vláda v těch případech, kdy dojde k porušení stavebních předpisů a nejsou dodrženy právní normy, které nařizují bezbariérovou výstavbu, uložila např. pokuty nebo nějaké sankce.

Chtěl bych vědět, co vláda udělala, jaké pokuty, jak zastavila stavby, jestli se o tuto problematiku zajímala tímto způsobem.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Pan ministr Dyba, pokud je přítomen, by mohl odpovědět.

Poslanec Josef Janeček: Prosím pana ministra, kdyby to mohl doplnit.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana ministra, aby odpověděl.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba: Měl bych rád k dispozici písemný materiál k bezbariérové výstavbě.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Zatím bychom tedy vzali další bod, vy byste se na to připravil a pak byste odpověděl.

Děkuji.

Ministr pro správ u národního majetku a jeho privatizaci ČR Tomáš Ježek a ministr státní kontroly ČR Igor Němec zaslali odpověď poslanci Vladimíru Líbalovi na interpelaci ve věci plzeňské privatizační komise - v tisku 513 je uvedena pod označením 24.I 10. Odpovědi se předkládají jako tisky 513 C a 513 L. Ptám se pana poslance, zda je s odpověďmi spokojen.

Poslanec Vladimír Líbal: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, z odpovědí obou ministerstev jsem upřímně řečeno mírně rozpačitý. Musím konstatovat, že ani jedna z nich bohužel nesplnila mé očekávání. Svým postojem - předpokládám - se stanu oběma ministrům asi trochu protivný, je mi to líto, zvlášť ve vztahu k panu ministru Ježkovi. Ale nemohu jinak. Pokusím se vysvětlit, proč tomu tak je.

Minulý týden po obdržení odpovědi z ministerstva státní kontroly jsem absolvoval na žádost privatizační komise v Plzni schůzku s jejími členy. Mnohé jsme si vysvětlili a mohu vám sdělit jen tak na okraj, že již nemusím platit oněch 600 tisíc a ani mě snad nedají k soudu. Konstatoval jsem dále sebekriticky, že takováto schůzka měla proběhnout před podáním naší žádosti o odvolání pěti jejích členů. Vše by možná probíhalo jinak. Nutno však říci, že sami členové komise přiznali, že díky této "menší aféře" se pročistil vzduch a ve spolupráci s úřadem města Plzeň došlo ke skutečnému zlepšení. Mohu dodat, že na ulicích města je to konečně i znát. Je to možná i díky tomu, že v nedávné době došlo k výměně předsedy privatizační komise. Sám za sebe musím říci, že na jejich odvolání netrvám. Podotýkám, že to nebylo ani předmětem mé interpelace. Navíc uznávám, a z této schůzky to jasně vyplynulo, že i přes známou námitku o odborné nezpůsobilosti členů privatizační komise by zásah - to znamená jejich odvolání - mohl znamenat vážné narušení kontinuity její činnosti, i vzhledem k tomu, že provádění malé privatizace je činnost velmi specifická a bezprecedentní.

Na této schůzce jsme si vysvětlili i vytváření realitních kanceláří a konsorcií členy privatizační komise. Zde se dostávám k bodu, který se mi jeví jako podstatný a sem vlastně směřovala má interpelace. Bylo mi řečeno, že tato činnost byla jen krátkodobá a sloužila k usnadnění práce privatizační komise. Budiž, tomuto tvrzení mohu - a rád bych - ale také nemusím věřit. Právě proto jsem očekával, že od ministerstev - hlavně od ministerstva státní kontroly - dostanu konkrétní odpověď na mé konkrétní podněty. Totiž zdali skutečně činnost oné realitní kanceláře a konsorcií sloužila k tomuto účelu. To znamená jak to bylo s činností konsorcia A v případě vyřízení restitučního nároku u podniku Merkur Blovice. Očekával jsem, že podezření, že sloužily k obohacování členů komise, které se u části veřejnosti objevilo, bude ze strany odpovědných ministrů přesvědčivě vyvráceno a vysvětleno. A to i ve vztahu k usnesení vlády ČR ze dne 2. října - dovolte mi, abych ho citoval: Usnesení o zabezpečení nestrannosti a objektivnosti při výkonu státní správy v ústředních orgánech. Vláda uložila členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy zdržet se jakékoli jiné výdělečné činnosti, včetně soukromého podnikání, s výjimkou vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké činnosti a správy vlastního majetku. Požádala jednotlivé ministry a vedoucí ústředních orgánů státní správy o zjištění jiné výdělečné činnosti ve stejném rozsahu u svých podřízených pracovníků a o posouzení, zda jejich případná jiná výdělečná činnost není v rozporu s oprávněnými zájmy státní správy. V případech, kdy je v rozporu, bylo ministru uloženo požádat příslušné pracovníky, aby ji ukončili, nebo s nimi rozvázat pracovní poměr. Přičemž - dodávám já - z odpovědi pana ministra Ježka vyplynulo, že členové privatizačních komisí jsou pracovníky státní správy.

Bohužel z odpovědí, které jsem obdržel, nevyplývá skutečně konkrétní odpověď na mé podněty. Odpovědi jsou bohužel pouze obecné. Nejsem spokojen a nemohu vyslovit svůj souhlas. Uvědomuji si, že v procesu tak složitém, jako je privatizace se může tento problém jevit jako maličkost a snad jí i je. Já se však domnívám, že i toto proces privatizace ovlivňuje
a je nutné se s tím jasně a konkrétně vypořádat, zvláště pro zvýšení důvěry v privatizaci. Navíc se domnívám, že v konkrétních odpovědích se dá nalézat řešení, jak těmto problémům předcházet a třeba je i legislativně řešit.

Takže vyslovuji nesouhlas s odpověďmi. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Líbalovi. Přeje si někdo z přítomných ministrů se k věci vyjádřit? Pan poslanec Ježek - nenutím vás, jenom se táži.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek: Vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno, vážený pane poslanče, myslím si, že problémy s plzeňskou privatizační komisí už jsou vyřešeny. Pan poslanec to sám v úvodu řekl, že bouře, která tam nastala, vlastně už ustala. Těch schůzek a jednání kolem ní jsme měli velmi mnoho. Právě to, že jsme se tomu věnovali takto pečlivě, i za přítomnosti pana poslance, je důkazem toho, že řešení jsme našli, někteří členové komise už odešli. Takže si myslím, že řešení bylo nalezeno.

Chci podotknout jenom to, že od začátku jsme nejenom věděli, ale chtěli jsme a deklarovali jsme to jako náš politický, respektive hospodářský zájem, aby v privatizačních komisích byli soukromí podnikatelé. To jsme věděli a chtěli jsme, aby tam byli.

Takže tito lidé jsou soukromníci a nikdy jsme nezakrývali, že to víme nebo že by to bylo něco v rozporu se zákonem. Ale to všechno už je vlastně minulost, neboť to jsou věci, které už jsou za námi. To důležité, co chci říci a kvůli čemu jsem si vzal slovo je, že máme připravenu novelu příslušných zákonů, které si dovolím předložit České národní radě ve velmi krátké době, snad na příštím dubnovém zasedání, která zcela mění postavení privatizačních komisí a odstraňuje určité ambivalenci, které v jejich postavení jsou: nejasnost, zda jsou to orgány státní správy nebo co to vlastně je, prostě byly tam určité vady. Touto novelou se to má odstranit. Privatizační komise budou podstatně redukovány, protože malá privatizace je ve většině okresů završena a budou dále udělány - pokud novela projde profesionální skupiny, které budou v pracovním poměru vůči Fondu národního majetku. Budou to jeho pracovníci. Takže toto řešení by mělo být velice zakrátko na stole. To na vysvětlenou k této interpelaci.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Ježkovi. Pan ministr Němec toho času tady není. Ptám se pana poslance Líbala na názor na jeho odpověď. Změnil se po vysvětlení pana ministra Ježka?

Poslanec Vladimír Líbal: Jsem v obtížném postavení, protože to, co jste, pane ministře, řekl, se mi zdá být dobré a vhodné a je dobře, že k tomu dochází. To, co jste řekl, to vlastně už mělo být dávno, ale budiž, je to skutečně proces, který je tak složitý, že na tyto věci přicházíme později, třeba i na základě určitých případů, které se dějí. Čili vyslovuji s vaší odpovědí souhlas, ale přesto bych však rád ještě dostal odpověď jednu, od ministerstva státní kontroly: abych dostal konkrétní odpověď na mé konkrétní podněty, které se v interpelaci objevily.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Dám hlasovat pouze o té části, která se týká pana ministra Ježka. Navrhuji vydání usnesení:

Česká národní rada souhlasí s odpověďmi pana ministra Ježka na interpelaci poslance Vladimíra Líbala uvedenými ve sněmovním tisku C a L.

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení. 86.

Děkuji, usnesení bylo přijato. Teď se ptám znovu pana poslance Líbala, zda pokud jde o pana ministra kontroly přeje si tento bod odložit, či zda navrhuje usnesení, že sněmovna nesouhlasí s odpovědí pana ministra Němce. (Poslanec Líbal: nesouhlasí.)

Navrhuji vydání usnesení:

Česká národní rada nesouhlasí s odpovědí ministra Němce na interpelaci poslance Líbala uvedenou ve sněmovním tisku 513 C 513 L. Dávám hlasovat o tomto usnesení.

Kdo je pro toto negativní stanovisko, ať zvedne ruku. 72.

Toto usnesení bylo přijato.

Táži se pana ministra Dyby, zda už je připraven k odpovědi na dotaz pana poslance Janečka? (Ano.) Prosím tedy, aby přišel k řečništi.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba: Paní předsedkyně, vážená sněmovno, my jsme s panem poslancem tuto otázku prodiskutovali a dospěli jsme k závěru, že na ministerstvu spolu s ním prověříme, kdo je správně funkčně zodpovědný za kontrolování toho, zda dochází k tomu, na co se pan poslanec ptal, to je tedy k řešení bezbariérových bytů. Jestli toto je uspokojivá odpověď pro sněmovnu tak to otevírá možnost k dalšímu řešení.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Ptám se pana poslance Janečka, zda po doplnění je s odpovědí spokojen.

Poslanec Josef Janeček: Vzhledem k tomu, že jsme se dohodli na tom, že tuto otázku budeme dále řešit, ano.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Navrhuji přijmout usnesení:

Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Josefa Janečka uvedenou ve sněmovním tisku 513 I. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. 76.

Děkuji, usnesení bylo přijato. Ministr financí ČR Karel Špaček a ministr vnitra ČR Tomáš Sokol zaslali odpovědi poslanci Oldřichu Vácovi na interpelaci ve věci nezákonného postupu ministerstva vnitra České republiky při přidělování finančních prostředků na Požární ochranu, v tisku 513 je uvedena pod označením 24. I 04. Odpovědi se předkládají jako tisky 513 A a 513 B. Interpelace byla projednána už na 30. schůzi, ale její projednávání bylo přerušeno, neboť pan poslanec Váca pokládal za nutné ještě jednat se zástupci obou ministerstev.

Pana poslance Vácu zde nevidím. Ztrácí tedy pořadí, věc přeložíme na příští schůzi.

Předseda vlády Petr Pithart zaslal odpověď poslanci Jiřímu Honajzerovi na interpelaci ve věci vyšetřování trestné činnosti DAK Slušovice a z něho vzniklých společností, v tisku 551 je uvedena pod označením 28. I 01. Odpověď se předkládá jako tisk 551 E.

Pan poslanec Honajzer tady není, ztrácí pořadí, přeložíme na další schůzi.

Pan poslanec Nerad, je tady? Není. Přeložíme opět na další schůzi. V dalším tady snad někdo z poslanců bude, poněvadž jich je celá řada.

Ministr financí České republiky Karel Špaček zaslal odpověď skupině poslanců Gertě Mazalové, Antonínu Andrlovi, Pavlu Balcárkovi, Josefu Bezděkovi, Petru Dudeškovi a dalším ve věci postupu ekonomické reformy a hospodářské situace v zemědělství a současného stavu zemědělské výroby. V tisku 442 je uvedena pod označením 23. I 06.

Odpověď se předkládá jako tisk 442 I.

Ptám se paní poslankyně Mazalové, příp. ostatních poslanců. Hlásí se pan poslanec Procházka.

Poslanec Kamil Procházka: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové poslanci, poslanci klubu HSD v listopadu minulého roku interpelovali v uvedené věci, tzn. ve věci postupu ekonomické reformy, hospodářské situace v zemědělství a současného stavu zemědělské výroby pana premiéra Petra Pitharta, pana ministra zemědělství pana Bohumila Kubáta, ministra pro správu národního majetku Tomáše Ježka a ministra financí Karla Špačka v této uvedené záležitosti. Ve lhůtě do jednoho měsíce odpověděl na tuto interpelaci pouze pan ministr financí Karel Špaček. Jeho odpověď je možno považovat za uspokojivou. Tato odpověď se ovšem týká pouze desetiny problémů, které byly v interpelaci nastíněny. O tom, jak vážné otázky se tato interpelace dotýkala a jak závažné varování tam bylo vysloveno, svědčí dnes už známý propad zemědělské výroby v katastrofální výši 21 miliard korun, a to ještě neodpovídá skutečnému hospodářskému propadu.

Protože od té doby uplynuly čtyři měsíce a nedostali jsem odpověď na interpelaci zejména od pana ministra Kubáta a od pana ministra Ježka a ani o souhrnném shrnutí odpovědí všech tří ministrů od pana premiéra, musím jménem interpelujících poslanců vyjádřit hluboký nesouhlas s touto odpovědí.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci. Přeje si někdo k tomu promluvit? Pokud nikoli, navrhuji usnesení:

ČNR nesouhlasí s odpovědí na interpelaci skupiny poslanců uvedenou ve sněmovní tisku 432 I.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. 55.

Kdo je proti? 2.

Zdržel se hlasování ? 30.

Zjišťuji, že nejsme usnášeníschopni. Prosím, aby se poslanci, kteří jsou v kuloárech, dostavili do jednací síně.

Budeme hlasovat podruhé:

ČNR nesouhlasí s odpovědí na interpelaci skupiny poslanců uvedenou ve sněmovním tisku 432 I.

Kdo je pro přijetí tohoto negativního usnesení, ať zvedne ruku. 59.

Kdo je proti? 2.

Zdržel se hlasování? 43.

Usnesení bylo přijato.

Když se teď dostavil pan poslanec Lom, projednáme ještě jeho interpelaci.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka zaslal odpověď poslanci Petru Lomovi na interpelaci ve věci dopingu v oblasti tělovýchovy a sportu - v tisku 513 je uvedena pod označením 24.I 02. Odpověď se předkládá jako tisk 513 K.

Ptám se pana poslance, zda je s odpovědí spokojen?

Poslanec Petr Lom: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně a poslanci, vážená vládo, k odpovědi na mou interpelaci, která se týkala komplexního řešení problému dopingu, mám nejprve několik věcných poznámek.

Podle § 89 zákona 35/1989 ve znění doplňujících ustanovení je k odpovědi na interpelaci určena doba třiceti dnů. Interpelaci jsem podal 15. listopadu 1991. V zákonné lhůtě třiceti dnů, tj. do 15. prosince 1991, jsem neobdržel žádné vyrozumění o osudu mé interpelace. Teprve 7. ledna - skoro po dvou měsících - jsem obdržel informaci od předsedy vlády ČR, že vyřízením interpelace byl pověřen ministr školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Odpověď na interpelaci od citovaného ministra je datována ze 7. 2. 1992.

Nezmiňuji se o této obtížně ověřitelné nepřesnosti proto, že bych chtěl počítat dny. Zpožděním však bylo zaviněno, že jsem na odpověď nemohl reagovat na prosincové schůzi ČNR, např. navrhnout příslušné změny v rozpočtu, ani na lednové a dokonce ani na únorové schůzi ČNR. Uplynul tedy dlouhý čas, kdy naše kriminální dopingová mafie působí zcela bez vyrušení a patrně bude bez vyrušení působit i nadále.

Podstatnější závadou je způsob vyřízení mé interpelace, která byla adresována, protože se jedná o velmi složitý a velmi komplexní problém, vládě České republiky. Vláda neodpověděla. Odpověděl vládou pověřený ministr, nikoli však za vládu, ale paradoxně jen za svůj ministerský resort, ačkoli interpelace mířila na jiné oblasti, nejen na zdravotnictví, ale i na ministerstvo obchodu a měla vazbu i na některé federální orgány, např. na federální ministerstvo zahraničního obchodu.

V odpovědi ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jsou vyjádřena doporučení k dodržování směrnic pro kontrolu dopingu a jsou tam uváděna zákonná opatření, která jsou připravována.

Je to přirozeně málo. Toto ministerstvo však nemůže mít působnost a nemůže vykonávat to, co jsme od interpelace očekávali v tak komplexním problému, kterým je doping.

Z ministerstva zdravotnictví jsem obdržel informativní dopis 20. 12., ale nikoliv odpověď na interpelaci, z něhož jsem se dozvěděl, že pracovní skupina pro otázky podávání anabolik měla poslední schůzku 11. června a další je plánována na 14. ledna. K úrovni názorů bych se chtěl jenom zastavit u zápisu z jednání komise ministerstva zdravotnictví ČR na druhé straně, kde se lékaři - členové této komise - vyjadřují v tomto smyslu cituji:

Z hlediska odborně lékařského nešlo o pochybení, ale o porušení etických zásad ze současného pohledu.

Tedy úmyslné podávání dopingových látek, zejména anabolik, o kterém každý lékař ví, že větší dávka může způsobit nádorové onemocnění a v několika případech způsobilo i smrt, tedy je pouhé "porušení etických zásad". Zdá se mně to neuvěřitelné, jako kdyby lékaři - členové této komise zapomněli na to, že hlavní zásadou v lékařství je primom est non nocere - hlavní je neuškodit - a jako kdyby zapomněli na Hipokratovu přísahu.