Česká národní rada 1990 – 1992

I když jsem tyto zákony, jak je v interpelaci popsáno, dopracoval, předložil atd., stále platí to, co jsem měl po celou dobu, kdy se zpracovávaly, na mysli, v pozadí svého mozku. Měl jsem totiž veliké pochybnosti o kvalitě tohoto zákona, protože sám znám Akademii velmi dobře, řadu let jsem tam pracoval, po určitou dobu i ve funkci ředitele Ekonomického ústavu. Perfektně znám co představuje prezidium Akademie a jaký úřad se za ním skrývá. Vím, že tam došlo k velikým změnám, že tyto změny probíhají a vím také, že jsem po celou dobu práce na tomto zákoně dostával celou řadu signálů zevnitř akademické obce, zejména od mladších a středních pracovníků, že věci nejsou dobré, že tomuto zákonu stále něco chybí.

Toto po celou tuto dobu probíhá, byl to pro mně důkaz toho, že uvnitř akademické obce není dostatečný konsensus.

Kromě toho jsem po celou tuto dobu dostával z vysokých škol řadu zpráv a názorů, že to není ono, že to není přesně to, co by to mělo být, že Akademie by vůbec neměla existovat, že by měla zaniknout, že rektoři se usnesli proti tomu atd. atd.

Myslím si, že akademické obci se toto nedá nařídit, že tam je třeba v této záležitosti najít konsensus. A protože sám jsem s tím měl svůj vlastní vnitřní celou tu dobu, nebyl jsem s to tuto záležitost vždycky odpovědně předložit. Už to bylo předloženo, ale přesto se vždycky vynořilo něco, co mě přinutilo k tomu, abych souhlasil s tím, aby to bylo staženo nebo dáno poněkud stranou.

Podotýkám, že se k tomu přidaly třeba i zprávy o tom, kdo na tomto zákonu pracoval. Když jsem se to dozvěděl, také mě to přimělo k tomu, abych byl opatrný.

Rád bych k tomu dodal, že samozřejmě absolutně nemohu souhlasit s tím, že pokud nastane nějaké právní vakuum v této oblasti, když se zde popisuje např. v lednu 1993 jakýsi katastrofický scénář, co se stane s Akademií, když nebude zákon přijat, dojde k rozkladu české vědy a vzdělanosti, že to bude mít katastrofální dopad, že 10 tis. vysoce kvalifikovaných pracovníků přestane plnit své úkoly, množství mezinárodních kontaktů a závazků bude násilím přerušeno, po léta budované týmy a vědecké školy se rozpadnou, dojde k výraznému úniku mozků nejen do zahraničí, ale i do řady náhradních profesí.

Kéž by tomu tak někdy bylo, kdyby unikly do těchto náhradních profesí, např. na vysoké školy a i do praxe.

Konstatuje se, že kvalifikace těchto pracovníků nebude racionálně využita, že důsledky se sice neprojeví okamžitě, ale v průběhu několika let v dlouhodobém oslabení intelektuálního a v důsledku toho i hospodářského potenciálu České republiky, že takové hospodaření s duševním bohatstvím národa, k němuž věda patří, je považováno za neuvážené a politicky neodpovědné.

Za sebe prohlašuji, že toto všechno absolutně nepovažuji za možné, že to vůbec nesouvisí s nějakým zákonem o Akademii a o vědě a technologiích. To je prostě naprostá dramatizace věcí, která je zcela mimo danou problematiku.

Mohu vám uvést tisíce případů, kdy fungovala věda bez zákonů a fungovala dobře. Např. v Itálii platí ještě zákony s doby Mussoliniho a italská věda přitom také existuje a funguje. Myslím si proto, že uvedené námitky jsou naprosto nepřijatelné.

Jaký je další postup v této záležitosti? Vláda schválila členy v radě pro vědu a technologie. Je to pomocný orgán vlády, který je složen z vědců, reprezentujících jak vysoké školy, tak i Akademii věd, jsou tam i zástupci aplikovaného výzkumu a jsou tam především zástupci mladší a střední vědecké generace.

Tento, podle mého názoru pomocný, poradní orgán, který má existovat do doby, než bude schválen zákon o vědě a technologiích, má na starosti pan místopředseda vlády Baudyš, který už také v předchozím období koordinoval práce na uvedených zákonech. Tato rada pro vědu a technologie má už dnes předložen také jeden z návrhů na transformaci Československé akademie věd a bude se jím zřejmě v nejbližších dnech zabývat.

Rada, která je řízena místopředsedou vlády Baudyšem, má projednat oba návrhy zásad zákonů. To je ten nejaktivnější orgán, vědci samotní, rada složená z vědců reprezentujících různé protikladné názory projedná oba návrhy zákonů, jak o Akademii, tak o vědě a technologiích, aby to bylo 11. března předloženo na zasedání vlády. Doufám, že tam konečně konsensus bude dosažen, že předložené návrhy zákonů budou akceptovatelné pro širokou vědeckou veřejnost a že se dočkáte tady obou zákonů tak, aby mohly být projednány v parlamentě.

Znovu opakuji, že si myslím, že na těchto zákonech určitě výkonnost československé vědy není tak závislá, jak se to tady dramaticky prezentovalo. To je moje odpověď na interpelaci, kterou jste zde slyšeli.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministrovi Dybovi.

Hlásí se pan ministr Vopěnka.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Vopěnka: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, považuji za nutné, abych zde při této příležitosti konstatoval některá fakta, týkající se naléhavé interpelace poslanců KDU na vládu ČR ve věci projednávání zásad zákona o České akademii věd a umění. Zdůrazňuji, že se nejedná o odpověď na tuto interpelaci, protože tou byl pověřen pan ministr Dyba. Považuji pouze za nutné uvést některé skutečnosti, které by sněmovna měla znát.

Zákon o České akademii věd a umění jsem chápal, a jak se ukazuje, patrně mylně, v mnohem širším smyslu, než v jakém ho požaduje ČNR. Domníval jsem se, že jde o obecný zákon, který by měl řešit otázky naší vědy. Proto jsem na schůzi vlády předložil jen zatím ve velmi obecných rysech návrh na postupné čtyřleté období, během něhož by docházelo k nenásilnému včleňování vědeckých ústavů ČSAV do sítě vysokých škol, zdravotnických zařízení a jiných podniků.

Na základě tohoto mého vystoupení ve vládě jsem byl pozván na výbor ČNR pro vědu, vzdělání a kulturu, který mě tak říkajíc trochu pokáral za to, že jsem takový návrh v diskusi ve vládě vůbec vyslovil. Cituji z usnesení č. 218/1992 ze dne 13. 2. 1992 zmiňovaného výboru:

výbor konstatuje, že předložené stanovisko ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR k návrhu zásad zákona ČNR o České akademii věd a umění je v rozporu s platným zákonem ČNR č. 105/1991 Sb., který v § 29, odst. 2 výslovně předpokládá přijetí zákona ČNR o akademii věd.

Další usnesení nebudu citovat.

Podle tohoto usnesení musím mít za to, že ČNR automaticky předpokládá, že v nějaké formě zůstane Československá akademie věd zachována bez ohledu na to, jaká to bude forma, a tedy, že příslušný zákon je zde naprosto jednoznačně chápán v onom velmi úzkém smyslu obsaženém v názvu tohoto zákona, jak jsem ho tímto způsobem nechápal.

Nebudu v předkládání mých návrhů dále pokračovat a budu se chovat v této věci ukázněně. Nicméně považuji za důležité upozornit,že několik dnů po mém vystoupení ve vládě a po přijetí usnesení zmiňovaného výboru jsem obdržel následující informace. Chtěl bych vás s nimi seznámit.

1. záznam z jednání politické komise ministrů školství zemí střední a východní Evropy konané 17. 1. 1992 v Bruselu pod vedením víceprezidenta komise Evropských společenství. Těžiště jednání spočívalo v hledání a nalézání optimálního způsobu finančního podpoření vědy a výzkumu ze strany Evropských společenství pro země střední a východní Evropy. Komise expertů za vedení prezidenta společnosti Maxe Planka předložila své stanovisko k optimálnímu systému vědy a výzkumu v zemích střední a východní Evropy. Toto stanovisko vychází z konstatování nezbytnosti vytvořit v těchto zemích jednotný systém vědy a výzkumu. V těchto zemích existuje dosud dvoukolejná soustava, v níž hrají významnou roli akademie věd v těchto státech. Tyto akademie byly režimy preferovány a byla podceněna úloha vysokých škol ve vědecké práci. Zkušenosti, které byly získány v SRN po sjednocení, vedou k závěru, že je v zemích střední a východní Evropy zapotřebí postupovat podobně jako v SRN, což znamená:

1. vytvořit jednotný systém vědy

2. tento systém opřít především o vysoké školy

3. postupně zrušit akademii věd a ze sítě jejích ústavů ponechat jenom ústavy, které není pro jejich velikost, nákladnost nebo specifičnost vhodné připojit k vysokým školám

4. právě zmiňované ústavy je možno organizovat jako státní vědecké ústavy nebo je sdružit pod křídla vědecké společnosti nebo jiné seskupení

5. finanční podpora Evropských společenství vědě a výzkumu pro země střední a východní Evropy bude rozhodující měrou poskytnuta vysokému školství v těchto zemích. Vysoké školy samy mohou k řešení úkol vědy a výzkumu přibrat i mimo vysokoškolská pracoviště a na ně přesunout část získané podpory.

Konec citátu z této zprávy.

Z informací, které jsem obdržel z ministerstva zahraničních věcí v zápětí potom o obdobném případu v Polsku, opět cituji:

ministr školství Štalmachovský zastává myšlenku připojení vědeckých pracovišť k vysokým školám, jež by podle něho znamenalo obnovení přirozeného spojení vědeckého výzkumu s vysokoškolskou učitelskou činností.

Jiný citát:

radikálním zastáncem systému likvidace akademie věd jako přežité instituce reprezentující totalitní systém, je nový předseda sněmovního výboru pro školství a vědu poslanec Smirnov ze solidarity.

Další citát:

poslanec Smirnov považuje i postup ministra Štalmachovského v této věci za příliš mírný.

Považuji za nutné konstatovat, že obě tyto informace, které jsem získal až po podání mého názoru, jsou téměř naprosto shodné s mým návrhem, jenž byl výborem pro vědu, vzdělání a kulturu tak radikálně odmítnut. A že mi nezbývá, než s těžkým srdcem stanovisko ČNR respektovat.

Využil jsem této příležitosti ještě předtím, než jsem byl vázán usnesením vlády, které bude přijato patrně v zákonu o České akademii věd a umění.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministrovi Vopěnkovi. Do diskuse se hlásí pan místopředseda Kasal. Prosím, aby se ujal slova. Dále se přihlásil pan poslanec Květ a pan poslanec Smělík.

Pánové, prosím o stručná stanoviska.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dámy a pánové, neměl jsem vůbec v úmyslu vystupovat k odpovědím pánů ministrů. Nicméně mi nedá, abych nevystoupil a nekonstatoval, že s jejich odpověďmi nemohu být spokojen.

Dověděli jsme se, že naléhavá interpelace byla naprosto zbytečná, že všechno je v nejlepším pořádku, protože už tento týden byla ustavena komise, které předsedá pan místopředseda Baudyš, která už určité plány má a že 11. března půjde materiál do vlády, takže nepochybně podle legislativního plánu bude zajištěno, aby byl včas tento potřebný zákon přijat.

Nezlobte se na mne, s tím nemohu být spokojen, s vysvětlením a s dodatkem pana ministra Vopěnky teprve ne. Domnívám se, že by bylo daleko užitečnější, kdybychom byli seznámeni s názory ministerstva a ne s názory komise Maxe Plancka a polských a německých odborníků. Myslím, že by bylo zajímavé konfrontovat dnešní vystoupení pánů ministrů s programovým prohlášením vlády.

Já jsem si to vyhledal a mám tady pár poznámek, že vláda chce vytvářet politické, administrativní, sociální a materiální podmínky pro svobodné a tvořit v bádání a uplatňování jeho výsledků. Podpoří reorganizaci vědeckovýzkumné základny, ale jinak chce ponechat příslušným institucím volnost určovat si své zaměření a spoléhá na to, že ony samy pro sebe vystihnou optimální směr.

Dámy a pánové, nezlobte se na m ne, ale mně se zdá, že vláda svou činností v uplynulých osmnácti měsících toto programové prohlášení neplní.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu místopředsedovi Kasalovi.

Hlásí se pan ministr Dyba.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba: Pane místopředsedo, vážená sněmovno, právě proto, že je třeba poskytnout tu volnost, dát vědcům prostor, aby našli to nejlepší řešení věci, proto ten zákon je zdržen. Právě proto. Teď je konečně grémium, které se o to má postarat. Je to těch čtrnáct vědců reprezentujících skutečně českou vědu ze všech těch různých stran, kteří se musí dohodnout na tom, aby svobodně a volně rozhodli o tom, co vlastně chtějí.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Dybovi. Prosím pana poslance Květa.

Poslanec Jan Květ: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, především musím sněmovnu upozornit, že na vy řízení interpelace mám osobní zájem, neboť jsem

a) vědecký pracovník, který chce také vyučovat na vysoké škole,

b) zaměstnanec ČSAV, nyní s 5 % úvazkem, ovšem za jeden a půl roku v penzijním věku,

c) mi záleží na rozvoji české vědy a vzdělanosti.

Nemohu za sebe přijmout odpověď pana ministra Dyby, pokud se ústy jeho nebo někoho z ministrů vláda nezaváže, že oba požadované návrhy zákonů (o vědě a technologiích a o České akademii věd a umění) nepředá ČNR včas, to je tak, aby mohly být projednány ještě v tomto volebním období, to je do 15. 3. 1992.

Možná jsem špatně slyšel, ale tuto jasnou odpověď jsem z řeči pana ministra Dyby neslyšel. Pokud mi pan ministr tuto odpověď dá, budu s odpovědí na interpelaci přes různé další kritické připomínky, které jsme zde slyšeli, spokojen.

Nyní pár krátkých slov: první z obou návrhů (zákona o vědě a technologiích) je zdržen už téměř o rok. Jsem ochoten připustit, že asi polovina roku z toho zpoždění může být zaviněna diskusemi o jeho náplni atd. Ale mně se zdá, že nejsme o nic dál, než jsme byli v březnu loňského roku, když jsme o tom měli diskusi ve vile Lana a kdy jsme dospěli ke zhruba stejným závěrům jako teď. Pak už šlo jen o to, dát těm závěrům formální rámec.

Vše ostatní, co říkal pan ministr Dyba, mi - odpusťte připadá jako výmluvy. Sněmovna ví, pane ministře, že zde obvykle nepoužívám silných slov. Ale zde se nemohu ubránit, že průtahy působí hlavně úředníci, a to asi i z vašeho ministerstva, kteří se chtějí přiživovat na vědě, jejím řízení a podržet si svou moc a teplá místa.

Zákon o vědě a technologiích potřebujeme, protože věda si chce zajistit svou nezávislost. Ten zákon by ji měl zajistit.

A pokud jde o návrh zákona o České akademii věd a umění, i mně je jasné, že není dokonalý. Je mi známo, že ve vládě existují různé názory na míru integrace Akademie a vysokých škol až po názor, který zastával pan ministr Vopěnka, že v rámci integrace by měla být Akademie zrušena. Ač jsem v lecčem s panem ministrem Vopěnkou souhlasil a dodnes souhlasím (a pan ministr to ví), nemohu souhlasit s tímto jeho návrhem, neboť pluralita zdrojů i vědeckých institucí, vysokých škol i samostatných badatelských ústavů, tak, jak je běžná ve většině vyspělých zemí, včetně bývalého západního Německa, dnes celého Německa, o kterém byla řeč a kde existují univerzity, Max Planck - instituty, existuje Leopoldina, a kde existují akademie jednotlivých spolkových zemí, tam je běžná, a nevím, proč by nemohla existovat i u nás.

Zastáncem tohoto názoru je i profesor Otto Wichterle, který napsal nedávno vyjádření. Předpokládám, že o morální autoritě a vědecké erudici profesora Wichterleho nikdo v této sněmovně nepochybuje.

Přitom samozřejmě jsem zastáncem co nejužší spolupráce Akademie s vysokými školami, vytváření společných pracovišť i přechodu mnoha ústavů Akademie do vysokých škol. Ale některé ústavy Akademie (to zde řekl i pan ministr) asi do těch vysokých škol budou moci přejít těžko.

Ale zde jsem poněkud odbočil. Jsem členem komise pro vědu při výboru ČNR pro vědu, vzdělání a kulturu. I zde, v této komisi, byla první verze zákona o České akademii věd a umění velmi kriticky probrána. A tak naléhavě žádám vládu: Dejte nám návrh zákona o České akademii věd a umění do ČNR, aby se s ním mohly zabývat výbory a jednotliví poslanci. My si s ním poradíme a věřím, že výsledek bude dobrý. Ale nenechte ten zákon o Akademii prostě spadnout pod stůl, protože takováto zdržovací taktika by se asi nevyplatila.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. Hlásí se ještě jednou pan ministr Vopěnka. Dávám mu slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka: Pane místopředsedo, dámy a pánové, chtěl jsem jen reagovat na vystoupení pana místopředsedy Kasala.

Já jsem vskutku své vystoupení zde chápal jako omluvu, že jsem špatně pochopil záměr ČNR. Nic víc. A proto ty své návrhy, které jsem řekl ve vládě a které vláda vlastně ani neprojednala a neakceptovala, nechápu, jak se mohly dostat k projednávání na ČNR. Chápu, že ČNR má právo se k tomu vyslovit a eventuelně mě pokárat, že takové názory vyslovuji.

Ale k tomu, co se týče akademika Wichterleho. Podívejte se, ten můj postupný transformační návrh, který se dostal shodou okolností z diskuse ve vládě ven nějakými indiskrecemi, které mi nejsou jasné, není vlastně můj. Já se přiznám, že jsem si ho opsal z poznámek, které jsem si dělal na jedné tajné předlistopadové přednášce akademika Wichterleho. To bych chtěl jenom dodat.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Vopěnkovi. Prosím pana poslance Smělíka.