Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane místopředsedo, vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Obávám se, že nebude tak veselo jako přede mnou. Chtěl bych reagovat na dvě věci. Chtěl bych se zeptat znalců našeho jednacího řádu, jestli to, o čem hovořil na začátku naší rozpravy kolega Payne, nebylo naplněno a to tím, že bylo hovořeno o jiných věcech než je téma našeho jednání.

Před chvílí kolega Líbal hovořil o tom, že určité politické kruhy zneužívají hladovky pana Marečka. Chtěl bych malinko zrekapitulovat, o čem zde byla řeč. Když předseda ústavně právního výboru kolega Výborný hovořil o projednávání činnosti Generální prokuratury, dvakrát, prosím dvakrát, nám přečetl usnesení výboru a čím se tento výbor bude zabývat. O hladovce tam nebylo ani slovo. Když hovořil kdokoli z poslanců, kteří kritizovali, a ostře kritizovali někdy, činnost Generální prokuratury, ani jeden z nich nehovořil o hladovce pana Marečka. Chtěl bych to zvýraznit, protože začínám mít dojem, že opravdu určité politické síly se pokoušejí tuto hladovku zneužít tím, že o ní hovoří takovým způsobem, jakým o ní hovoří, protože to vůbec není téma, které by bylo na programu našeho dnešního jednání.

A druhá věc - chtěl bych se zeptat kolegy Bárty, kdo z poslanců, kteří zde kritizovali Generální prokuraturu, hovořil o tom, nebo si žádal, aby bylo nastoleno revoluční právo. Já jsem nic takového neslyšel. Osobně, ač nejsem právník, se domnívám, že věci, o kterých se zde hovořilo, tzn. zadržování lidí, jejich tlučení, bití, jejich terorizování, ke kterému docházelo hlavně v letech 1988, 1989, že to byly trestné činy i podle tehdejšího trestního práva. Nejsem právník, jestli nemám pravdu, tak mě opravte. A odsouzení těchto lidí, kteří páchali takovéto věci, nepovažuji za nastolení revolučního práva.

Děkuji.

(potlesk)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Fejfarovi, předávám slovo panu poslanci Výbornému.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, nejprve jedna poznámka na okraj. Příliš mnoho se tu tleská a přitom se mluví o vážných věcech, dokonce se tady o těch vážných věcech - jak já to osobně cítím - naprosto nevhodně žertuje a my se všichni bavíme. A tleská se, což potvrzuje, že věc se politizuje. Ale to je jen na okraj.

Především bych chtěl říci znovu, že ústavně právní výbor se zabýval tím, co jsem zde dvakrát nebo třikrát četl. Pravda je, že se zabýval jen tímto a ničím jiným. Ti, kdo se zúčastnili jednání ústavně právního výboru, to mohou potvrdit. Za stěžejní otázku při jednání ústavně právního výboru jsem považoval za prvé zodpovězení toho, zda generální prokurátor podal ústavně právnímu výboru úplnou a podrobnou písemnou zprávu a za druhé, jaká byla časová posloupnost jeho kroků a zda došlo k nějaké prodlevě v jeho prokurátorské činnosti.

Je samozřejmé, že na otázku úplnosti nebo neúplnosti, podrobnosti nebo nepodrobnosti zprávy, kterou jsem vám přečetl, mohou být názory různé. uformoval jsem vás o tom, že ústavně právní výbor usnesením, kterým tato zpráva byla považována za nedostatečnou, nepřijal. Pokud jde o druhý problém, časová posloupnost kroků generálního prokurátora, zjistil jsem z oné písemné zprávy, které nemám důvody nevěřit, a z toho, co přednesl generální prokurátor na dotazy členů výboru před výborem - a ani zde nemám důvod nevěřit že se o existenci stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil dozvěděl v posledním lednovém týdnu letošního roku. Tak to uvedl ústavně právnímu výboru dnes, identifikoval datum přesněji - 30. ledna.

Dále jsem zjistil, že již 1. února uložil generální prokurátor své náměstkyni prověřit celou záležitost, a to v krátkém termínu, do 5. 2. Že 6. 2 mu byla zpráva podána, že 7. 2. vydal pokyn k tomu, aby bylo zahájeno šetření podle § 158 trestního řádu a že 11. 2. 1992 vydal pokyn, aby bylo zahájeno trestní stíhání. Protože předmětem jednání ústavně právního výboru byl postup prokurátora pouze k tomuto stanovisku - znovu to zdůrazňuji již asi po čtvrté - nezjistil jsem, že by generální prokurátor ve vztahu k této záležitosti se dopustil jakékoliv prodlevy. To je můj osobní názor. Jestliže se generální prokurátor dopustil nějakých prodlev, nějakých nedbalostí dříve, bylo to nad rámec toho, co si ústavně právní výbor uložil přezkoumávat. Prosím, abyste zde opravdu oddělili to, co jsme měli řešit a co nikoli.

Dnes je vytýkáno panu generálnímu prokurátorovi, že po dlouhou dobu v podstatě od ustanovení do funkce až do přelomu loňského a letošního roku nebo dejme tomu do ledna letošního roku vůbec sám nezjistil, že existuje nějaké stanovisko k postupu tak, jak jsme ho zde několikrát slyšeli, co do názvu citovat. Ano, to je třeba přezkoumat, to je korektní tuto otázku položit. Je v podstatě vytýkáno, že pan generální prokurátor se o tyto záležitosti dříve nezajímal, že - jak jsem chápal vystoupení některých kolegů - postupoval nedůsledně. Z toho je vyvozováno, že má v této záležitosti jistou politickou odpovědnost.

Kladu si však otázku, do jaké míry jsme byli důslední my, do jaké míry jsme učinili kroky, abychom tyto záležitosti zjistili před půl rokem, před rokem, na začátku volebního období.

Zvláště když vím, že v této sněmovně byl projednáván tisk 354 předložený generálním prokurátorem. Týmž generálním prokurátorem, kterému je vytýkán nedůsledný postup. Tedy tisk, který se nazýval "Zpráva o stavu prokuratury v České republice".

Dámy a pánové, připomínám, že tento tisk byl touto sněmovnou projednáván. Byl projednáván na 22. schůzi České národní rady a Česká národní rada k tomuto tisku přijala své usnesení. Jak onen tisk, tak naše usnesení jsem si ještě dnes znovu obstaral. Není tam slovo o tom, že by tato sněmovna vytýkala generálnímu prokurátorovi nedůsledný postup při stíhání politických zločinů komunistického režimu. Proč jsme to tam nedali v září? Protože jsme byli nedůslední. Byli.

Dámy a pánové, začal jsem své vystoupení tím, že mám neblahý pocit, že se celá věc politizuje. Jsem přesvědčen, že by to byl přístup nešťastný. Chtěl bych poprosit všechny, kteří za navrhovanými usneseními vidí úzké politické nebo dokonce stranické zájmy, zájmy, které jsou v současné době třeba užitečné, třeba i nezbytné, aby velmi pečlivě vážili své hlasování. Ale aby mi bylo dobře rozuměno. Neobracím se jen k těm, co navrhují usnesení, obracím se i na druhou stranu. Váhám, kdo tady prosazuje určité politické rozhodnutí. Važme opravdu pečlivě své hlasování. Prosím ty, kteří vidí za navrhovaným usnesením zájmy ochrany všech občanů tohoto státu, míním tím poctivé občany tohoto státu, před nezákonnostmi, kteří v tomto usnesení vidí cestu, jak vybudovat právní stát, kteří v tomto usnesení vidí cestu, jak dát průchod spravedlnosti, která zde nebyla, aby hlasovali podle svého svědomí, ale zároveň je prosím, aby nepolitizovali opačný postoj těch, kteří v tomto usnesení onu cestu nevidí, kteří vidí třeba jiné cesty, aby nebylo odpůrcům onoho usnesení předhazováno, že jsou odpůrci očisty tohoto státu, aby jim nebylo předhazováno, že hlasují stejně jako levá část této sněmovny jen proto, že jsou s ní stejných politických názorů. To totiž není pravda, alespoň u řady odpůrců tohoto usnesení. Nehodlán zde diskutovat s tím, co přednášel kolega Řezáč. Domnívám se, že v řadě případů bych s ním mohl kvalifikovaně nesouhlasit. Myslím, že by to bylo zbytečné.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému. Předávám slovo panu poslanci Popovičovi. Je to poslední písemná přihláška do rozpravy.

Poslanec Pavel Popovič: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, po tom, co zde bylo řečeno a s čím souhlasím, mohu dodat jen velmi málo, a to věc, která u mne posunula uvažování nad celou záležitostí, kterou se zabýváme celé odpoledne, do obecnější roviny. Je mi poněkud nápadné, že se zabýváme obsáhlým problémem, který mohl být a měl být řešen dříve, že vystoupil do souvislosti současně s hladovkou pana Marečka a nátlakem, který je takto vyvíjen, že vystoupil současně s problematikou trestního stíhání a promlčení viníků protiprávních jednání před listopadem 1989.

Na druhé straně jsme v situaci, kdy vidím daleko vážnější problémy v probíhající privatizaci, v kupónové privatizaci, v problémech, že se v tomto parlamentu vůbec ještě nehovořilo o tom, jakým způsobem a komu jsou zavazovány přední československé podniky vyjímané z privatizace. Jednou jsem o tom hovořil v souvislosti s mladoboleslavskou Škodovkou - skoro žádná reakce. Je mi nápadné, že problémy, které řeší otázky minulosti, i když chápu, že jsou morálně velmi zásadní, tady zastírají otázky naší současnosti a budoucnosti, které se v tomto parlamentu reflektují minimálně. Na to nestačí jedno usnesení k privatizaci. Ptám se proč?

Děkuji.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Popovičovi. Hlásí se pan ministr Kubát.

Ministr zemědělství ČR Bohumil Kubát: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, dámy a pánové, předem se omlouvám, že zasahuji do vaší rozpravy. Jsem zde se svými kolegy z ministerstva proto, abychom obhájili záležitost lesů a prezidia pozemkového fondu, ale sleduji celé hodiny průběh. Proto bych chtěl tady říci několik svých postřehů.

O přestávce si tu dvě poslankyně špitaly, že je jim z toho na zvracení. Já to chápu. Vážení, nesmí to tady být kabaret. Je to, velmi vážná záležitost. Prosím, nedělejme z toho kabaret. Mně je na zvracení z toho, jak marně se snažíme některé věci vyšetřit. Mně je na zvracení z toho, jak je rozkrádán majetek pod naším odborným dozorem, mně je na zvracení z toho, jak na mou osobu jsou tlačeny ze všech stran nátlaky kolem privatizace nejrůznějších lukrativních podniků, mně je na zvracení z toho, že podněty, které v tomto smyslu dáváme, zapadají, není čas je řešit, mně je na zvracení z toho, že jsou dva roky díry v zákonech, dva roky se nerozkrádá socialistický majetek, ale majetek slušných lidí, kteří ho měli mít v družstvech záhy transformovaných.

To jsou věci, které mi strašně vadí. Možná, že mi sem tam vadí něco kolem vězeňství, moc tomu nerozumím, ale asi mi to také trochu vadí.

Zásadně mi dnes vadí, že komunistické mafie jsou dnes hospodářskými mafiemi, získávají obrovské zisky, hospodářskou moc, kterou po volbách upevňují. To je to, co mně velmi vadí.

Na druhé straně se domnívám, že jako člen vlády jsem za to zodpovědný. Nechci rozebírat záležitost pana Marečka, přestože jsem žádal ve vládě, abychom si ji před 14 dny objasnili, diskuse vyplynula bez závěrů. Nerad bych, aby někdo po nás řekl, že je nutno uznat kolektivní vinu, že vláda nechala umřít člověka, protože protestoval proti vládě, proti závěrům ČNR. Nerozumím jim, nechápu je, ale žádám, aby mi věc byla objasněna a pokud ještě vůbec máme nějaký čas, abychom si tuto věc objasnili a vysvětlili, abychom si řekli, kde právo je a kdo má pravdu.

Já jsem nakonec mnohokrát odvoláván, dá se říci, že rok v jednom kuse. Velká oficiální odvolání začala v únoru loňského roku, malá se datují od října 1990. Ujišťuji vás, že do prosince a do ledna jsem byl přesvědčen, že jsem svůj úřad dal jakž takž do pořádku, co se týče funkcí náměstků a ředitelů, ale od března to honím jak pytel blech. V období červenec - srpen mě potkávali úředníci a říkali: Tak co, kdy skončíš? Takový je stav, když je šéf úřadu odvoláván. V tom se snažte prosazovat reformu a v tom se snažte něco měnit. Jestliže vaše rozhodnutí bude takové, že měsíc budete shánět materiály, budou se různé strany hádat o to, zda Brunner ano nebo ne, je to normální sabotáž funkce prokuratury, je to prohloubení nevyhovujícího stavu. Ale ten stav po dobu měsíce bude horší, protože ti, co jsou za Brunnerem, budou dělat všechno proto, aby obstál, a co jsou proti němu, budou dělat všechno pro to, aby Brunner padl. Nikdo ale nebude řešit problémy této země další měsíc. To považuji za strašně důležité.

Dejte týdenní pauzu, svolejte mimořádné zasedání a rozhodněte. Jestliže Brunner ano, pak ho žeňte do toho, aby udělal to, co dosud neudělal, nebo co opomněl, ustavte mu priority a ať se vám každý týden zodpovídá. Jestliže Brunner ne, rozhodněte, že ne a řekněte, kdo za něho. Nenechávejte toho člověka, jako jsem byl já, dva měsíce v takovém stavu, aby si před ním na chodbách uplivávali, a aby prokuratura nefungovala. Zvažujte, zda tento stát potřebuje prokuraturu a zda potřebuje řešit maléry, které v této oblasti má. Zvažme, kdo posoudí, zda má Mareček pravdu, nebo zda ho necháme umřít. Já to posoudit nedokáži.

Omlouvám se, že jsem vystoupil.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Kubátovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan poslanec Mašek.

Poslanec Ivan Mašek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, chtěl bych se stejně jako to učinil ústavně právní výbor omezit na záležitost stanoviska a na otázku, kdy mělo být zahájeno trestní stíhání v té věci.

Generální prokurátor vyložil, že on od chvíle, kdy se dozvěděl o stanovisku, v krátké době vydal pokyn k zahájení trestního stíhání. Vyznělo to tak, že bez ohledu na to, zda byl dán podnět výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost. Protože jsem byl navrhovatelem tohoto podnětu, chci upozornit na diskusi, která k tomu byla na našem výboru a na vyjádření pana generálního prokurátora k této věci. Bylo to 10. února, kdy v Lidových novinách vyšlo vyjádření pana generálního prokurátora.

Bohužel se mi nepodařilo je teď opatřit, takže nebudu citovat přesně. Vím, že v uvozovkách, protože to byla přímá řeč, bylo vyjádření generálního prokurátora o tom, že prokuratura toto stanovisko měla již déle, že pouze nevěděla, které osoby se na stanovisku podílely, že teprve z přípravných spisů ke stanovisku zjistila osoby. Tak se pan generální prokurátor vyjádřil. Právě proto jsem se ho na výboru tázal, když prokuratura měla toto stanovisko déle, i když neznala osoby, proč nebylo zahájeno trestní stíhá ve věci? Pan prokurátor nebyl schopen na to odpovědět.

Chci upozornit, že nám nejde o to, kdy se o stanovisku pan generální prokurátor dozvěděl. Pan generální prokurátor odpovídá za činnost celé generální prokuratury a dokonce celé prokuratury České republiky. Je zřejmé, že i stanovisko prokuratuře bylo známo déle, a trestní stíhání ve věci zahájeno nebylo.

Teď jsem dostal ty noviny, budu citovat:

"Tento dokument (mimochodem nikým nepodepsaný) jsme sice měli k dispozici, ale nebyl znám přípravný spis k němu. Teprve z něj jsme zjistili jména osob, které se na stanovisku podílely." ... atd.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maškovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Jestliže tomu tak není, rozpravu uzavírám.

Měl bych se vyrovnat s původním procedurálním návrhem pana kolegy Výborného, který zněl v tom smyslu, že. bychom měli před uzavřením rozpravy dát prostor poslaneckým klubům, aby se věcí zabývaly. Rozpravu jsme ukončili je uzavřena. Máme k dispozici písemně předložené návrhy usnesení, i když zde zazněly ještě některé další návrhy, které nemáme písemně předloženy, a to je návrh pana poslance Chromého, který bychom mohli případně pro přehlednost nechat ještě jednou zaznít na mikrofon. To jsou všechny návrhy, které jsem zaznamenal.

Je 20.10 hodin, zopakuji, co jsem říkal několika málo přítomným na začátku této fáze jednání. Dva výbory se chtějí před zítřejším jednáním sejít dnes večer. Domnívám se, že by bylo možno ukončit jedná dnešního dne. To je jedna varianta.

Vzhledem k tomu, že je čtvrtek večer, domnívám se, že by bylo racionálnější se shodnout na tom, že bychom mohli zahájit projednávání bodu: Volba orgánů pozemkového fondu, otevřít rozpravu, zvládnout rozpravu a ukončit ji. V rozpravě mohou padnout další návrhy na obsazení kandidátky, a ta se bude muset zhruba tři čtvrtě hodiny připravovat. Dovolím si dát tento procedurální návrh:

Návrh na přerušení projednávání tohoto bodu s tím, že kluby dostanou prostor vyjádřit se k návrhům usnesení, zahájit neprodleně projednávání toho bodu, který jsem právě navrhoval, a ukončit dnešní jednání po uzavření rozpravy k tomuto bodu, abychom zítra mohli zahájit a ihned provést první kolo volby. To je můj procedurální návrh.

Pan poslanec Sapák má pozměňovací návrh?

Poslanec Jan Sapák: Myslím, že by bylo velmi žádoucí přerušit schůzi na půl hodiny na jednání klubů a v každém případě tento bod dokončit dnes.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Beru to jako druhý procedurální návrh. První návrh jsem přednesl jako první, dal bych o něm hlasovat. Jsem veden tendencí k racionalitě. Rád bych získal prostor pro aparát na vypracování kandidátky. To můžeme zvládnout případně zítra ráno, nebo ještě dnes.

Můj návrh zněl: Přerušit projednávání tohoto bodu, zahájit neprodleně projednávání bodu Volba členů orgánu pozemkového fondu a ukončit dnešní jednání poté, co bude uzavřena rozprava k tomuto bodu.

S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Matějka.

Poslanec František Matějka: Vážený pane předsedající, mám dojem, že byly dva procedurální návrhy. Mělo by se hlasovat o tom pozdějším.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Platilo by to v případě, že by to první byl návrh a to druhé protinávrh. Toto jsou oba za sebou jdoucí návrhy. Má někdo jiný názor?

Dávám hlasovat o procedurálním návrhu, který jsem přednesl já, pak bude následovat procedurální návrh pana kolegy Sapáka. Dalo by se vymyslet řešení, které by oba spojilo. Znamenalo by to, že bychom zde byli o něco déle. Přednesu to jako svůj návrh č. 2:

Přerušit projednávání tohoto bodu, zahájit rozpravu k volbě členů orgánu pozemkového fondu, ukončit rozpravu, udělat přestávku, kterou by aparát mohl využívat na výrobu kandidátek a my na schůzku klubů.

Předkládám to jako možnost spojit tyto dva návrhy. Pak pokračovat v jednání a ukončit ve chvíli, kdy se rozhodneme.

Kdo je pro můj první návrh, ať zvedne ruku. 28.

Doufám, že nebudete nic namítat, když nebudu zdržovat pokračováním v tomto hlasování.

Pak je zde návrh pana kolegy Sapáka, a to přerušit jednání na 30 minut pro schůzku klubů a pokusit se dokončit projednání tohoto bodu.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. - 99.

Jistě můžeme souhlasit všichni s tím, že tento návrh byl přijat. Tím bylo rozhodnuto o dalším postupu.

Přerušuji nyní jednání na 30 minut, v této době se sejdou jednotlivé kluby.

Další jednání zahájíme ve 20.50 hod.