V podstatě jsem se zase ptal na totéž proč,
proboha, něco tak evidentního - podle mého
názoru - dopadá takhle. Proč je to řadou
z vás interpretováno jinak? Něco jsme si
vyjasnili. Mám dokonce dojem. že v té základní
věci, že tyto evidentní zločiny proti
míru, proti lidskosti by měly být souzeny,
jsme si porozuměli. Dokonce si myslím, že i
kolegové z KSČM, pokud se chtějí distancovat
od své minulosti, by měli usnesení toho typu,
o kterém se zmínil pan kolega Müller, podpořit.
Myslím, že bychom pro něj měli hlasovat
prakticky všichni. To je první věc, snad se
časem domluvíme, jestli už nebude pozdě.
Druhá věc. Připadá mi také
hrozné, že pan kolega Řezáč ve
svém projevu neshledal žádné jiné
zločiny proti lidskosti a proti míru než pozvání
vojsk Varšavské smlouvy. Je mi velmi líto,
že si neuvědomuje, že těch zločinů
nepromlčitelných tady byla celá řada.
A připadá mi konečně hrozné,
že právě po projevu pana kolegy Řezáče
zazněl touto sněmovnou nejsilnější
potlesk dnešního dne. O něčem to, bohužel,
pravděpodobně svědčí.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Na řadě
je pan kolega Bárta.
Domnívám se, že jsem se nevyrovnal dobře
s tím procedurálním návrhem, vzhledem
k tomu, že je zde přece jen odlišnost od debaty,
kterou jsme vedli na začátku projednávání
tohoto bodu. Je zřejmě mojí povinností
dát hlasovat o procedurálním návrhu
pana kolegy Stodůlky. Byl to návrh na přerušení
projednávání tohoto bodu, aby si poslanci
mohli opatřit veškeré podklady do příští
schůze ČNR. Jsem v tomto okamžiku povinen dát
o tomto návrhu hlasovat. Zřejmě jsem tak
už měl udělat před předešlým
diskusním příspěvkem, za což
se omlouvám.
Ptám se vás kdo je pro přerušení
projednávání tohoto bodu programu, ať
zvedne ruku. - 33.
Kdo je proti? - 21.
Tento návrh nebyl přijat.
Předávám slovo panu poslanci Bártovi.
Připraví se pan poslanec Líbal.
Poslanec Zdeněk Bárta: Dámy a pánové,
jsem vděčný kolegovi Gjuričovi, že
vnesl do naší hodně rozbouřené
debaty trochu lidštější tón, a
tak si dovolím na začátek tak trochu zažertovat,
usnesení, které jsme právě dostali
na lavice nejen, že je opakováním známé
prefabrikované terminologie, ale opakuje i tutéž
roztomilou hrubou gramatickou chybu.
Pane kolego Gjuriči, bude se mi asi lépe hovořit,
když budu mluvit k vám. My si nerozumíme ne
proto, že toužíme po tomtéž, ale
proto a byl bych rád, kdybychom s tím přestali,
že si podsouváme, jedni či druzí, něco
jiného. Chci věřit, že alespoň
některým z nás jde stále o totéž
- poctivě, pravdivě, spravedlivě se vyrovnat
s minulostí a založit nový právní
řád, který by nenesl znaky bývalé
totality, ale ani znaky totality nové. V tom snad se ještě
domluvíme.
Pokud jde o nedorozumění, já se skutečně
začínám bát, že snaha, rychle,
teď hned, napravit všechnu tu spoustu lidského
zklamání, spoustu lidské bolesti, která
kolem nás je, tato snaha vede k tomu, že si nerozumíme.
To cítím i z pana kolegy Hofhanzla a toho se bojím
- on necítí právo. Kolega Hofhanzl např.
litoval, že jsme schválili základní
listinu lidských práv a svobod. Nemůžeme
se ale přece teď pokoušet vytvořit nějaké
revoluční právo, právo ad hock, které
by se vyrovnalo s minulostí, a potom teprve budeme mít
právní stát. To je přece tatáž
chyba, kterou dělali komunisté.
Bojím se toho, že my dnes nenahlédneme jednu
věc. Dámy a pánové, přece musíte
vnímat atmosféru, v které jednáme
o hlavě generálního prokurátora. Musíte
vnímat, že se tak děje na pozadí hladovky
pana Marečka, za kterým jsem mimochodem byl a mluvil
jsem s ním. Musíte vnímat, že je to
na pozadí hysterie, která sílí v mnohých
sdělovacích prostředcích. Jestliže
chceme být vpravdě konzervativní, a vy, kteří
pro sebe tuto konzervativnost deklarujete, vy zvlášť
zvažte, zda právě v současné
chvíli odvoláním generálního
prokurátora nezakládáme vlastně revoluční,
vpravdě leninský princip ovladatelnosti prokuratury
potřebou chvíle. To zde také zaznělo.
Co je to za nehorázné výrazy - potřeba
chvíle, politická potřeba. Buďme konzervativní,
buďme moudří!
Jestliže jste někteří přesvědčeni,
já o tom přesvědčen nejsem, že
generální prokurátor skutečně
porušil některé své povinnosti, zamysleme
se nad návrhem odložit tu věc do příští
schůze, abychom všichni mohli materiály dobře
prostudovat.
Abychom o prokuratuře mluvili sine ira et studio - bez
hněvu a násilí, abychom rozhodovali ne právě
pod tlakem chvíle a politické potřeby, ale
moudře a odpovědně, abychom tím nezaložili
precedens pro příští měsíce
a léta, že kterýkoliv člověk
v politické zprávě, nebo kterýkoliv
člověk, který je odpovědný
parlamentu, bude odvolatelný právě podle
politické potřeby té či oné
politické partaje.
(potlesk).
Místopředseda ČNR Jiří
Vlach: Děkuji panu poslanci Bártovi a předávám
slovo panu poslanci Líbalovi.
Poslanec Vladimír Líbal: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
jsem jedním z těch, kteří společně
s panem generálním prokurátorem, se účastnili
besedy s občany minulý týden v pátek
v Kyjově. Musím říci, že průběh
besedy byl klidný, korektní, obě strany,
které se k hladovce pana Marečka vyslovovaly, i
když protichůdně, přistupovaly k vysvětlování
svých postojů věcně a bez emocí,
a mohu-li mluvit za sebe, i se snahou pochopit odlišné
stanovisko toho druhého.
V této souvislosti mne o to více překvapil
názor pana Michala Šimka, evangelického vikáře
z Kyjova, který byl na této besedě přítomen,
vyslovený na stránkách denníku Metropolitan,
kde nás obviňuje z neznalosti věci a z politického
zneužití případu Mareček. Budiž,
na tento názor má pochopitelně právo,
i když hrubě zkreslil skutečnost. Ale o to
mi teď nejde.
I když beseda probíhala tak, tak jsem ji výše
popsal, přesto se však po určité době
začala diskuse točit v bludném kruhu. Generální
prokurátor stále znovu a znovu vysvětloval
své stanovisko, přátelé pana Marečka
činili totéž, pochopitelně z opačné
strany. Pominu-li fakt, že pan Brunner je právník
a je zástupcem orgánu společenství
určeného a vybraného k tomu, aby právě
z právního hlediska tyto problémy řešil,
pak tu stojí názor proti názoru. Kdo zde
má vlastně pravdu ?
Protože tu jde v podstatě o problém našeho
vyrovnání se s minulostí, který
se vnitřně dotýká každého
z nás a názory na toto téma se logicky liší,
jak se jeden každý z nás liší od
toho druhého, stává se tato věc diskusí,
která má ovšem pochopitelně vrcholný
politický význam a může vyústit
do politického rozhodnutí ČNR nebo FS.
To jak tady probíhá naše rozprava, mně
jenom potvrzuje, že to je skutečně pouze věcí
diskuse. Chci však podotknout a poznamenat, že veškerá
diskuse však končí v blízkosti smrti.
A i my nyní stojíme bezmocní před
faktem, že pan Mareček umírá. A já
se ptám: Je řešením odvolání
generálního prokurátora? Co bychom tímto
činem dali najevo? Předpokládám, že
souhlas s požadavky pana Marečka, avšak nejenom.
Díky hladovce pana Marečka, stává
se tento případ, alespoň podle mého
názoru, spíše kořistí politických
sil, jejich účelových zájmů.
Odvolání prokurátora není ničím
jiným, než výsledkem těchto zájmů.
A až někde v pozadí je samotný
pan Mareček.
Já osobně tyto politické hry odmítám
a žádám Sněmovnu, abychom se soustředili
především na něj a hledali cestu, jak
ho odvrátit od jeho hladovky. Život pana Marečka
je totiž pro mě nekonečně cennější,
než to, jak funguje nebo nefunguje generální
prokuratura. To je má vlastní odpovědnost.
Z toho důvodu já se připojuji k návrhu,
který zde předložil pan poslanec Chromý.
Děkuji.
(potlesk)
Místopředseda ČNR Jiří
Vlach: Děkuji panu poslanci Líbalovi a předávám
slovo panu poslanci Müllerovi a chci se zeptat pana poslance
Výborného, zda chce uplatnit své právo
přednosti. Ne.
Poslanec Jiří Müller: Pane předsedající,
dámy a pánové, nechci nic více, než
formálně přednést návrh usnesení
ČNR, který vám byl už rozdán
a který předkládá politický
klub OH. Náš klub navrhuje usnesení tohoto
znění:
Česká národní rada:
1) vyslovuje nespokojenost s pomalým postupem při
zjišťování individuální
odpovědnosti jednotlivých osob za porušování
zákonnosti před 17. listopadem 1989
2) konstatuje, že generální prokurátor
ČR vydal pokyn k zahájení trestního
stíhání ve věci "Stanoviska k
dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických
sil z r. 1989" až po podnětu k zahájení
trestního stíhání výborem petičním,
pro právní ochranu a bezpečnost
3) doporučuje ČNR zabývat se na některém
z příštích zasedání otázkou,
na kolik současný právní řád
dává prostor pro uplatňování
trestních odpovědností.
4) žádá generální prokuraturu,
aby předložila zprávu o tom, jak byly vyřízeny
dosud podané podněty k postihu porušování
zákonů ve vztahu k politickým odpůrcům
režimu před 17. listopadem
5) konstatuje, že ČNR přes kritiku neshledala
v práci generálního prokurátora takové
nedostatky, které by odůvodňovaly tak zásadní
krok, jako je odvolání prokurátora ČR
Dr. Ludvíka Brunnera
K tomuto návrhu usnesení bych poznamenal jenom tolik:
pan poslanec Gjurič mne oslovil svým vyjádřením
lítosti nad tím, že si nerozumíme. Patrně
je to proto, že v této Sněmovně se střetávají
politické vůle a nikoliv dobré vůle.
Já bych proto rád upozornil na bod č. 3 našeho
návrhu usnesení, ve kterém doporučujeme
ČNR zabývat se na některém z příštích
zasedání otázkou, nakolik současný
právní řád dává prostor
pro uplatňování trestní odpovědnosti.
Myslím si, že pokud budeme všichni vedeni snahou
tento problém skutečně seriozně posoudit,
že se možná dostaneme dále.
Děkuji.
(potlesk)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Müllerovi. Dávám
slovo panu poslanci Balcárkovi, připraví
se paní poslankyně Mazalová. Pana poslance
Müllera se chci zeptat, ještě než pan poslanec
Balcárek dojde k mikrofonu, zda by nebylo dobře,
protože všichni víme, co je míněno,
na konec bodu 4 dát čísla jedna, devět,
osm, devět.
Poslanec Pavel Balcárek: Vážený
pane předsedající, vážená
paní předsedkyně, vážené
dámy a pánové. Slyšeli jste tady řadu
slov. Já se chci ztotožnit - jsou tady dva návrhy,
jeden Občanského hnutí a jeden návrh
usnesení OH a usnesení ODS. V podstatě se
mnoho neliší, pouze tím bodem 5 a bodem 6,
čili rozporem kolem odvolání či neodvolání
generálního prokurátora. Já se plně
stavím za předložený návrh usnesení
České národní rady - Občanského
hnutí, protože jestliže tady zazní z úst
pana poslance Palkosky věta, kterou jsem si zapsal: "Můžeme
odvolat pana prokurátora, i když neporušil svou
právní povinnost", tak prosím pěkně
skončeme toto absurdní divadlo. Jde o výrok
zavánějící na hony domýšlivostí,
zpupností a tendencí diktovat z pozice politické
vůle vládnoucí strany
(silný potlesk přehlušil řečníka)
... z pozice politické zvůle, a nikoliv dobré
vůle. Kolega Líbal mi promluvil z duše. Navrhoval
bych, aby technicky, procedurálně, aby nějaká
komise, předsedové klubů nebo dohodovací
skupina, dala dohromady z těchto dvou usnesení usnesení
jedno, které by ovšem postrádalo tu poslední
formulaci v bodu 5, poslední formulku o odvolání
pana generálního prokurátora, protože
ten podle mně žádná práva neporušil.
Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Balcárkovi, předávám
slovo paní poslankyni Mazalové, připraví
se pan poslanec Fejfar.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, já jsem původně nechtěla
vystoupit, ale teď jsem obklopena tak dobrou společností
přede mnou i po mně, že si to nemohu odpustit.
Po tom kratším poslouchání zde, já
už nevím kolikahodinovém, jsem tedy pochopila,
i když jsem z Moravy, že se jedná - že se
zde dvě strany zřejmě dohadují o křeslo
pana generálního prokurátora.
(Vystoupení přerušováno potleskem.)
Já jsem nezávislá poslankyně. To říkám
proto, abych se nějak nedotkla tří poslanců
HSD-SMS, a proto mohu vyjádřit svůj názor
nejen jako nezávislá poslankyně, ale i jako
zdravotník. Nejsem si jista, že by nový prokurátor
nebo prokurátorka byli lepší a kvalitnější.
Vlastně tomu nevěřím. Ale když
slyším hovořit pana poslance Hofhanzla, promiňte,
o lidských právech, která jak si dobře
pamatuji, upírala jeden a půl miliónu obyvatel
na Moravě a ve Slezsku, sám si dává
národnost krátkosrstý jezevčík
(přerušováno potleskem), tak se mi zdá,
že to není tak docela v pořádku. Pan
generální prokurátor byl na našem výboru
pro sociální politiku a zdravotnictví. Měl
s sebou spoustu materiálů, takové
množství, že jsem pochopila, proč nemá
prokuratura čas na vyřizování jiných
záležitostí.
Začala to hladovka. Rozvířila dění
ve všech společenských vrstvách. Hladovka
jednoho člověka. A přesto viním
pana prokurátora z jedné věci. Že mi
nedokázal zodpovědět jeden jediný
dotaz. Kdo je to pan Mareček. Chtěla jsem vědět,
čím se živí, čím je, pokud
se živí, samozřejmě teď ne, v této
době. Nedověděla jsem se nic. Hladovka je
pro mne nikoliv formou protestu, ale formou vydírání,
nátlaku, prostě jevem nedemokratickým a násilným.
Může být motiv sebeušlechtilejší,
forma, kterou je předkládán, ho popírá
a likviduje. Je-li navíc nátlak stupňován
tak dalece, že raději volím smrt v případě,
že se mi nevyhoví, tak je zcela určitě
vyústěním nějakého psychického
procesu. S hladovkou jako projevem národního
hrdinství prostě nesouhlasím. Projevem takového
hrdinství je za své názory bojovat a rvát
se, riskovat nesouhlas a odpor, možná i společenskou
degradaci, riskovat všechno, ale být při tom
účasten.
Za panem Marečkem jsem byla během jeho první
hladovky. Vyslal mne pan předseda našeho výboru
doktor Lom. Žádala jsem ho o přerušení
této hladovky, vysvětlovala jsem mu, že hladovka
splnila již svůj účel, vyburcovala lidi
z lhostejnosti. Když nyní zemře, všechno
to, co dělal pro spravedlnost a právo, ztrácí
smysl. Musí žít, jestliže se chce podílet
na nápravě. Pan Mareček vnímal již
velice pomalu, byl velmi unaven, všechno jsem mu musela třikrát
opakovat. Byl toho názoru, že na to stačí
písemný materiál. Marně ho přesvědčovala
i paní Klímová z Charty 77 a dávala
mu záruky. Hladovku přerušil až druhý
den, po přijetí anglických novinářů.
25. 12. 1991 ji však znovu obnovil.
Jsem zdravotník a znám cenu lidského života
a znám ale také cenu, kterou se platí za
jeho zachránění, ale o tom nechci hovořit.
Všichni víme, jak vypadá situace ve zdravotnictví.
Ceny léků, přístrojové techniky,
tepla atd., ale méně už víme o tom,
že ne všechny děti u nás mají vše
potřebné ke své léčbě,
k tomu, aby mohly žít a hrát si, že nejsou
pro všechny děti, které se již narodily
nebo onemocněly cukrovkou, potřebné glukometry.
Nevíme všichni ani to, že mnozí nemocní
nemohou postoupit operaci srdce, která by jim mohla zachránit
život, protože není dostatek přístrojů
na jejich vyšetření a kdo není vyšetřen,
nemůže být ani operován. Co to znamená,
to nemusím zdůrazňovat. Málokdo ví,
že z tohoto důvodu například na Moravě
a ve Slezsku může být operována pouze
pětina nemocných, ostatní umírají.
Co stojí léčba těchto hladovějících,
ponecháme stranou. Co stojí soudní procesy,
které se táhnou dlouhou dobu, při malém
počtu našich soudců můžeme také
pominout, i když by to bylo už diskutovatelné,
ale je mi nedobře z toho, když pomyslím na
duševní zátěž těch, kteří
hladovkářům život zachraňují
a jsou za to stíháni.
(Přerušeno potleskem.)
Nebo chceme dojít tak daleko, že se lékař
bude bát zachránit život sebevrahovi, že
se bude bát poskytnout první pomoc tomu, kde je
toho dle jeho lékařského svědomí
potřeba?
Nesmíme se potom divit, když se raději otočí
na druhou stranu a odejde, aby se vyhnul případným
nepříjemným soudním dohrám.
Já si vážím skupiny lékařů
i lékařky Tomášové, kteří
po 35 denním hladovění porušili lidská
práva pana Marečka, aby vyzvedli jeho právo
na život.
Život, něco tak nádherného, čeho
si nedovede vážit jen člověk slabý
a duševně nezralý.
Vážím si postoje generálního
prokurátora Brunnera, který bez ohledu na politické
ovlivňování se postavil na stranu skutečného
práva a nedovolil trestní stíhání
skupiny lékařů. Myslím, že je
skutečně na svém místě, kam
by nepatřil, kdyby ustoupil vydírání.
Přála bych mu, aby se mohl tento případ
uzavřít a začal pracovat na těch potřebných
právních záležitostech, na které
čekají všichni lidé v naší
republice. Je málo času a málo lidí.
Bohužel příklady táhnou. Následují
další řetězové reakce hladovek,
protože každý jen trochu psychicky labilní
člověk objevil cestu ke slávě a popularitě,
cestu lacinou.
(Přerušeno potleskem.)
Jako příklad mohu uvést další
hladovkářku paní Jarmilu Drobcovou (?) z
Brna. Tato paní si žádá odstoupení
čtyř lékařů z městského
zastupitelstva a nejen to. Žádá o jejich vyloučení
z lékařské komory. Jsou to pouze dva z jejích
požadavků. Své požadavky neustále
mění a povzbuzována úspěchem
pana Marečka první etapu hladovky ukončila,
aby v ní pokračovala 16. tohoto měsíce.
Proč ne, je-li povzbuzována určitými
politickými silami, dokonce i paní poslankyní
z Federálního shromáždění.
Co stojí tato laciná popularita. Napadá mne
představa, co když takto napadne držet hladovku
za samosprávu Moravy a Slezska? Nebo za to, aby Brno bylo
hlavním městem federace, nebo raději trojspolku?
Myslím, že nápadů by bylo mnoho. Otázka
je, zda by také důsledky těchto nápadů
unesli finančně naši daňoví poplatníci.
Páni kolegové a kolegyně, chtěla jsem
jen trochu ukázat, co všechno můžeme rozpoutat
tím, že dáme zelenou všem těm,
kteří nás mohou vydírat. A čím?
Záměrným poškozováním
svého zdravotního stavu, který bude opět
vylepšen, protože nikoho nenecháme zemřít,
na útraty nás všech. Záměrně
jsem nepoukazovala na naše uživatele vězeňských
zařízení, kteří touto formou
a formou sebepoškozování si vymáhají
určité úlevy a výhody, ale určitá
podoba tu je.
Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří
Vlach: Děkuji paní poslankyni
Mazalové. Předávám slovo panu poslanci
Fejfarovi, připraví se pan poslanec Výborný.