Česká národní rada 1990 – 1992

Tolik z této daleko obsáhlejší expertýzy, kde je mnoho dalších odkazů k ilegalitě, nezákonnosti, k zákonnému promlčení. Chtěl jsem tím říci, že politická odpovědnost za to, jaký bude právní systém, skutečně leží jen na nás. V případě vyšších právních norem na Federálním shromáždění. Zmiňuji to i proto, že v této souvislosti vlastně, když jsem se zúčastnil schůze ústavně právního výboru, který se zabýval - pan poslanec Výborný by mě možná přesněji doplnil - postupem Generální prokuratury ve věci pana Marečka, vlastně odtud se celá otázka odvinula a nastolila.

Mám tak trochu dojem, tak jako jsme v této diskusi v úvodu jaksi zapomněli, že jsme začali vystoupením pana poslance Gini a usnesením k rasismu, tak i teď v této věci zapomínáme na pana Marečka, který v této souvislosti pokračuje ve své hladovce již 57. den. Na mne se obrátili i zástupci Charty, konkrétně paní Roubalová, se kterou jsem v podstatě projednal i určitý návrh prohlášení, byť deklaratorní povahy, protože tak, jak jsem zde zmínil, skutečně věci bychom měli měnit pouze na základě zákona, který nás prosí, abychom se přece jenom vyjádřili k tomu, odkud celá tato věc začala, tedy k panu Marečkovi. Neosobuji si právo, aby prohlášení, které zde zaznělo a které chci navrhnout sněmovně, aby se k němu vyjádřila, buď ho přijala nebo ne, zaznělo v té podobě, jak je přednesu. Je věcí politických klubů, aby s ním dále pracovaly nebo ho popřípadě odmítly.

"Česká národní rada se naléhavě obrací na pana Miloslava Marečka s prosbou, aby ukončil svůj protest. Bezprostřední ohrožení života nemůže již v tuto chvíli pozitivně přispět ke splnění spravedlivých požadavků pana Miloslava Marečka. Česká národní rada pokládá v této souvislosti přijetí zákonného opatření č. 10 z roku 1989 k ochraně veřejného pořádku předsednictvem Československé socialistické republiky za akt, který byl v rozporu s přijatými mezinárodními úmluvami a dokumenty o lidských právech a základních svobodách. V přímé návaznosti na tuto skutečnost Česká národní rada vyslovuje svůj nesouhlas s aplikací citovaného zákonného opatření, tzv. "pendrekového zákona"."

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Chromému a předávám slovo panu poslanci Paynovi.

Připraví se pan poslanec Kolmistr.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, dámy a pánové. Obrátil jsem se na předsedu bezpečnostního výboru s otázkou, co učinili ve věci stížnosti, která došla do České národní rady a na pana prokurátora s tím, co prokuratura v této věci již udělala. Pan prokurátor má obdobný dopis a vychází z toho, že na jeho verzi je nadepsán jako adresát Federální shromáždění. Já mám ovšem v ruce dopis, který je adresován bezpečnostnímu výboru České národní rady. Zdá se tedy, že tento dopis má dvě podobné verze.

Pan předseda bezpečnostního výboru nás ujišťuje, že dopis nedostal. Mně to překvapuje, protože tento dopis byl rozdán členům bezpečnostního výboru pracovnicí aparátu České národní rady. Jak je možné, že spadne dopis s nebe a neprojde podatelnou a dostane se do rukou poslanců. Není to poprvé. Když jsem podával naléhavou interpelaci na ministra Sokola, odpověď jsem dostal také, aniž by prošla podatelnou tak, aby na ní nebylo datum. Z toho, že existuje druhá verze dopisu, která je adresovaná České národní radě, vyrozumívám - aniž bych hodnotil obsah - že autoři se domnívají, že jistá část toho, co se v dopise zmiňuje, spadá do kompetence Generální prokuratury České republiky.

Pan prokurátor má sice jinou verzi, která není adresována ČNR a nezabývá se obsahem tohoto dopisu, jak by jako prokurátor měl, aby zahájil příslušné kroky, ale vychází z toho, že v nadpise je uvedeno Federální shromáždění, a tím pádem ho to nezajímá. To je pro mne naprostý důkaz toho, že jako generální prokurátor nefunguje správně.

Jestliže podnět, který se mu zjevně dostane do ruky, nepovažuje za podnět jenom proto, že je tam jiný nadpis, pak neplní funkci, ke které tady prokuratura je.

Prosil bych vyjádření k obsahu dopisu, nikoli k hlavičce, která mi připadá méně podstatná.

Bylo tady řečeno velmi mnoho na adresu těch, kdo tady hovořili v rámci tohoto bodu. Bylo jim podsunuto několik výroků, které, jak se domnívám, neřekli, ověřím si to později ve stenozáznamu, o tom, že prokurátor někomu nadržuje, že někteří lidé chtějí, aby prokurátor byl tvárný, a bylo tady učiněno dokonce odvolání na návrh, který zde ve sněmovně nezazněl, a zároveň se požaduje, aby pan prokurátor byl politicky nezávislý.

Na druhé straně si myslím, že je nutno konstatovat, že pan prokurátor vzbuzuje neskrývané sympatie pouze na jedné straně politického spektra.

Nezbývá mi než klást si otázku po nezávislosti prokuratury.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Paynovi.

S faktickou poznámkou se hlásí poslanec Kašuba.

Poslanec Josef Kašuba: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, chtěl bych jednu poznámku na adresu toho, co řekl pan kolega Payne, a to proto, že jsem členem petiční komise bezpečnostního výboru. Musím konstatovat, že dopis, na který se pan kolega odvolával, petiční komise bohužel neobdržela. Nevím, zda vůbec Kanceláři přišel, ale my jsme ho v petiční komisi neobdrželi. Všemi podněty, stížnostmi a peticemi se v petiční komise zabýváme a dáváme plénu pravidelně zprávu o vyřizování peticí. Není to tak, jak bylo uvedeno. Nemohli jsme se tím zabývat z důvodu, že to, co jste pane poslanče citoval, jsme neobdrželi.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslance Kašubovi. Dávám slovo panu poslanci Kolmistrovi, připraví se kolega Dohnal.

Poslanec Vladimír Kolmistr: Pane předsedající, vážená sněmovno, myslím, že tady ve vzrušené debatě přebíháme od jednoho tématu k druhému, směšujeme mnohé otázky. Proto se omlouvám, že ani já nebudu mluvit třeba k tak závažnému návrhu, který tady přednesl pan poslanec Chromý. Chtěl bych uvést na pravou míru některá nařčení, která jsou vznášena proti generálnímu prokurátorovi České republiky.

Jestli si vzpomínáte, na listopadové schůzi zástupce generálního prokurátora ČSFR doktor Veleta vyžadoval si souhlas ke stíhání dvou soudkyň, které porušily zákon. Bylo to v souvislosti s protizákonným zadržováním disidentů v kriminále. Pan doktor Veleta na konci této záležitosti uváděl, že tito lidé nakonec po více než roce byli propuštěni na základě politického rozhodnutí. Do té doby je soudkyně držely protiprávně v kriminále.

Tehdy jsem vystoupil s tím, že se domnívám, že když lidé na základě politického rozhodnutí byli propuštěni, že také na základě politického rozhodnutí v nezákonné lhůtě v kriminále byli drženi a že je třeba začít soudně postihovat i ty lidi, kteří udělali to politické rozhodnutí, které ovlivnilo soud.

Tehdy vystoupila paní poslankyně Kantůrková, které se to konkrétně také týkalo. Nedošlo k tomu, že by se o mém návrhu hlasovalo. Hledal jsem způsob, jak by se tato otázka dala řešit.

Byl jsem za generálním prokurátorem dr. Brunnerem a radil jsem se s ním, zda je možné, když ho budu v této věci interpelovat, aby on podnikl nějaké kroky. To bylo v listopadu.

Pan generální prokurátor mi tehdy řekl, že v této věci už dal pokyny, že je tady nesmírně důležité najít pro to důkazy a pracovníci prokuratury již na této věci pracují, prošetřují spisy, vyhledávají způsob, jakým by se to právně dalo postihnout. To svědčí o tom, že pan prokurátor měl a má snahu věci postihovat, ale hledá právní normu, která bude objektivní a která bude odpovídat jeho postavení.

Proto si myslím, že takové invektivy proti němu, že se angažuje pouze na jedné straně politického spektra, nejsou asi dost opodstatněné. Uvedl bych protipól toho.

Na našem výboru petičním, pro právní ochranu a bezpečnost vystoupil pan poslanec Palkoska jako host tohoto výboru, a naopak tam vyslovil takovou věc, že pokud se pan generální prokurátor bude chovat tak, jak předpokládal pan poslanec Palkoska, dává mu garance, že ve funkci zůstane. Ptal jsem se ho, za koho dává garance? Za sněmovnu, nebo za které politické síly?

Prosím vás proto, pojďme posuzovat skutečně otázky, jak se bude u nás uplatňovat zákonnost, a nehrajme tady hru o politická křesla.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Pan kolega Dohnal stáhl svou přihlášku do diskuse, na řadě je pan kolega Hofhanzl, připraví se pan kolega Palkoska.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, dámy a pánové, mrzí mě, že tady není kolega Řezáč. Chtěl bych mu odpovědět, že on zajisté ví, že nejsem proti lidským právům. Žil jsem v této zemi celá léta jako bezprávný a vím, co to nedostatek lidských práv je.

Jsem ale proti tomu, abychom si psali na začátku státu pravidla, o nichž víme, že je můžeme zajistit jen násilím, a že stav této země po čtyřiceti letech totality je takový, jaký je. Jestliže jsme si chtěli dát listinu práv, měla být taková, aby odpovídala společenskému stavu. Jestliže si vepíši do základního zákona věci, o kterých vím, že je nemohu plnit, lžu a do základu nového demokratického státu vkládám lež, a to ještě lež, která se dá zneužívat.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Předávám slovo panu poslanci Palkoskovi, připraví se pan poslanec Sapák.

Poslanec Ivo Palkoska: Kolegyně a kolegové, předem musím reagovat na vystoupení pana poslance Kolmistra co se týče události v petičním výboru. Je pravda, že jsem skutečně řekl, že se domnívám, respektive, že garantuji, že sněmovna pana prokurátora podrží ve funkci, pokud se bude chovat tak, jak řekl. On totiž mluvil o tom, že bude vést trestní stíhání, že se bude chovat tak, že bude stíhat lidi nezávisle na přání politických stran. S tím já plně souhlasím. To bylo též důvodem, proč jsem to tam řekl, přiznávám, že trochu eksaltovaně. Neměl jsem právo dávat záruky za vás, ale domnívám se, že řada z vás by s tímto souhlasila. To jenom na okraj.

Dále si dovoluji upozornit, že to, co budu říkat, říkám jako advokát, že mám na věci osobní zájem, který vyplývá z mé profese, neboť nehodlám za tím dále kandidovat, ani se nehodlám ucházet o žádný veřejný úřad a chci odejít po skončení tohoto volebního období do advokacie zpět.

Vítám vystoupení pana poslance Řezáče. Pan poslanec Řezáč zde totiž řekl to, co obvykle říká pan prokurátor, a co dnes pan prokurátor zde vcelku zdrženlivě zamlčel. Budu reagovat na pana poslance Řezáče. První jeho požadavek byl, že nemůžeme odvolat prokurátora, když neporušil právní povinnost. Já se domnívám, že právě pro tu politickou odpovědnost můžeme odvolat pana prokurátora kdykoliv a nemusíme prokazovat, jestli porušil právní povinnost či nikoliv.

Dále je mi záhadou, respektive do určité míry je směrodatné, proč opozice hájí pana prokurátora a proč část vládní koalice má námitky proti panu prokurátorovi. To myslím je samo o sobě dosti vypovídající.

/Hlasy: To ano!/

Dále pan poslanec argumentoval, že dokud není dán pravomocný rozsudek soudu, nelze tvrdit, že je někdo vinen. Prosím vás, to má pravdu. Ale problém je, zda se věc dostane vůbec k soudu, aby ten soud řekl, jestli ten člověk je vinen nebo nevinen. A to je podstata toho, o co se tady též mj. jedná. Generální prokuratura, respektive prokuratura ČR v řadě případů zastavila nebo odložila trestní stíhání ve věcech, které nejsou jednoznačné z právních důvodů pro odlišný právní názor některých lidí k názoru prokuratury, případně mohou být pochybnosti o skutkové stránce věci.

Mohl bych zde jmenovat řadu věcí, které jsem slyšel. Nemám možnost si je ověřit. Pokud bych šel do spisů prokuratury, asi bych byl nařčen z toho, že kontroluji prokuraturu v konkrétní věci, což bych nechtěl. Ale bude-li zájem, měli bychom si určitou komisi zřídit a tímto se možná i zabývat, zda tyto případy jsou nebo nejsou.

Bohužel tento případ byl akcentován skutečností, že nedávno bylo zastaveno trestní stíhání ve věci vlastizrady. Je to věc federální prokuratury, ale dovoluji si upozornit, že zde jsou opětně dva právní názory, poměrně rovnocenné, a prokuratura rozhodla o zastavení, aniž dala soudu příležitost se k věci vyjádřit. Když toto zobecním, dovoluji si říci, že takto nezávislá prokuratura používá velice široce své oprávnění rozhodovat o zastavení trestního stíhání či odložení věci a tedy o nevině občanů.

Vzniknou-li pochybnosti o postupu prokuratury, odmítá se prokuratura těmito pochybnostmi zabývat právě s odkazem na nezávislost prokuratury. Tímto postupem odmítá možnost nezávislým soudům rozhodovat o vině a nevině v konkrétní věci, tak jak jsou k tomu povolány podle ústavy a zákonů tohoto státu. Popsaný postup prokuratury považuji za neudržitelný v době, kdy dochází k dramatickým změnám v právním vědomí občanů, k pochybnostem o judikátech vydaných v době do konce r. 1989 a kdy též kádrové obsazení prokuratury zčásti odpovídá, resp. se neliší od doby před rokem 1990. Za tuto praxi činím odpovědnými generální prokurátory jak České republiky, tak federace a nesouhlasím s touto praxí.

/Potlesk v části sálu./

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Palkoskovi. Předávám slovo panu poslanci Sapákovi.

/Poslanec Sapák se vzdává slova./

Dávám tedy slovo panu poslanci Zemanovi. Dále je na řadě pan poslanec Stodůlka a Gjurič.

Poslanec Vladimír Zeman: Vážená sněmovno, včera jsem byl ve Federálním shromáždění a do dneška jsem si myslel, že jsme lepší než FS. Nejsme lepší. Mluvíme zbytečně, napadáme člověka, který je naprosto bezúhonný. Proto se ptám - proč pan Mareček svým protestem chce postihnout pana generálního prokurátora ČR? Jaký měl vliv pan doktor Brunner na ty věci pana Marečka? Já sám jsem dával mnoho podnětů podstatně těžších, které zatím nejsou vyřešeny, a přesto tito lidé nedrží hladovku, ani neprotestují. Proto navrhuji, aby se tímto případem ČNR dále nezabývala.

Děkuji.

/Potlesk v části sálu./

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Zemanovi. Dávám slovo panu poslanci Stodůlkovi, připraví se pan poslanec Gjurič. To je zatím poslední písemná přihláška do rozpravy.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený pane předsedající, paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, nevím, jestli mám předem prohlásit, že mám na věci osobní zájem, protože jsem občanem této republiky.

/Veselost./

Ale chtěl bych vám sdělit stanovisko našeho klubu. Na pořad dnešní schůze byl dnes mimořádně zařazen bod navržený poslanec Giňou, který se postupně přesunul do jiné roviny a rozměrů. Na tento bod jsme se nestačili vůbec připravit a ověřit si informace, mající zásadní význam pro kvalifikované a seriózní rozhodnutí. Jménem klubu HSD-SMS navrhuji proto projednávání tohoto bodu přerušit do příští schůze, aby každý poslanec měl možnost potřebné a objektivní podklady a informace si zjistit a neučinit tak nekvalifikované rozhodnutí se závažnými důsledky i pro občany.

Děkuji.

/Potlesk./

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Stodůlkovi. Je to sice procedurální návrh, ale já se domnívám, že jsme tuto otázku vyřešili už na začátku této rozpravy, a vlastně jsem se shodli na tom, že rozpravu není možno přerušit před tím, než všichni dostanou možnost se vyjádřit. Ještě bych řekl, že po skončení rozpravy posoudíme nebo zhodnotíme hlasováním tento procedurální návrh. Dávám slovo panu poslanci Gjuričovi.

Poslanec Andrej Gjurič: Pane místopředsedo, dámy a pánové, zaznělo tady teď několikrát, že rozprava, která začala něčím, nabyla další dimenze. Myslím, že jsou tři. První z nich byla rasismus, druhá prokuratura a třetí to, co tady pan kolega Müller vzpomněl a nazval pejorativně debolševizačním usnesením, čili snaha o odsouzení zločinů komunismu a ideologie, která k nim vedla. Když už to pan kolega Müller zmínil, já chci hovořit chvíli o této dimenzi.

To, v jakém kontextu to kolega Müller zmínil, že se kolega Payne pokusil vlastně oživit ono usnesení, považuji za docela logické.

Když jsme před měsícem mluvili poprvé o případu pana Marečka, řekl jsem, že případ pana Marečka je jenom vrcholem ledovce, který neustále opatrně obeplouváme, protože se bojíme řešit podstatu věci. Pokud nebudeme řešit podstatu věci, budou se občas objevovat noví a noví páni Marečkové. Víc k tomu nebudu říkat, kromě toho, že znovu budu opakovat, že nejde o debolševisační usnesení, pane kolego, jak se to snažíte touto pejorativní nálepkou zlehčit. Jde o souzení a odsouzení evidentních zločinů.

Dál se o tom nebudu šířit, bylo to dostatečně dokumentováno na onom zářijovém plénu. Nedávno jsme z tohoto pléna dostali stenozáznam. Všichni, kdo chtějí si mohou důvody, které podle mého názoru k tomu stále stejně jako tehdy vedou, přečíst. Doporučil bych novinářům, aby právě po dnešním plénu si znovu také tento zápis z 22. schůze přečetli.

Chtěli bychom totiž, aby byla řešena podstata věci a nejen její jevové stránky. O to v podstatě jde, o nic jiného. Jestliže to nestačí, pak už opravdu nevím.

Připadá mi velice hrozné, že evidentní zločiny komunismu nebyly zatím souzeny a odsouzeny, ale stejně hrozné mi připadá, že si nerozumíme. Říkal jsem si to už před půl rokem, když to usnesení neprošlo (75:75). Považuji to dosud za ostudu, že neprošlo. Ptal jsem se tehdy, proč vlastně neprošlo, proč si nerozumíme s řadou kolegů.

Hovořil jsem o tom shodou okolností, aniž jsem tušil, kam se dnes debata posune, v souvislosti s mým článkem, který jsem na toto téma v minulých dnech napsal se Zdeňkem Bártou. Úmyslně teď používám křestního jména a netituluji poslanecky, protože tím chci říci, že šlo skutečně o přátelský osobní rozhovor.