Česká národní rada 1990 – 1992

Řekl jsem, že existuje nebo existovalo nějaké toto stanovisko, které bylo přijato na úrovni federální generální prokuratury, jako společné stanovisko a že budu požadovat prostě zjištění v podstatě genese, jak se toto stanovisko narodilo, kdo se na něm podílel atd. K tomu jsem vydal příslušné pokyny s tím, že pokud vycházíme z určité legitimity toho zákonného opatření, které bylo přijato předsednictvem FS v únoru 1989, pak jsem se domníval, že pokud podle tehdy platného zákona o prokuratuře byla usměrňována, - a to nynější zákon o prokuratuře v § 33 umožňuje, protože víte, že prokuratura je monokratický orgán, tzn., že pokyny a příkazy nadřízených prokurátorů počínaje generálním prokurátorem jsou závazné až po toho posledního prokurátora nebo vyšetřovatele, - tak jsem dospěl k závěru, že ty osoby, které se podílely na vzniku tohoto stanoviska a zejména ty osoby, které právě touto formou závazného stanoviska ovlivnily rozhodovací praxi v orgánech prokuratury, že by mělo být provedeno příslušné šetření a příp. rozhodnuto o event. trestním stíhání.

Těch úkolů, které jsem v pátek a následující dny vydal, bylo samozřejmě několik, protože jsem určil, že nejdříve to vyšetřování povede šéf vyšetřování GP, za dvě hodiny mně bylo řečeno, že pokud budu na tom trvat, že mně vznese námitku podjatosti.

Ne proto, že by to nechtěl dělat, ale proto, že případné osoby, které by přicházely v úvahu jako osoby, které by mohly být v této věci stíhány, tak s nimi spolupracoval, byli to i jeho když ne nadřízení, tak spolupracovníci, takže jsem dal pokyn, aby mi předložili seznam vyšetřovatelů činných při městské či krajské prokuratuře v Praze. Vybral jsem dva a těm jsem řekl, aby v pondělí v 8 hodin - to bylo tuším 10. nebo 11., kdy jsem šel sem na jednání ústavně právního výboru, tak aby ke mně v 8 hodin přišli a dostanou ode mne příslušné pokyny. Mimo to jsem řekl inspekci, aby zajistila, aby prověřila veškeré rejstříky, které jsou z roku 88 - 89. Zajistit odtajnění tohoto spisu, zajistit další podkladové materiály, které z toho spisu vyplynuly, takže v podstatě se dá říci, že od toho pátku byl prováděn postup před zahájením trestního stíhání.

Já se domnívám, že pokud jde o mne osobně, že jsem se nedopustil žádných průtahů, že jsem tak jak mi to pochopitelně časová souslednost umožnila, že jsem postupoval. Jinak je mi vytýkáno, že jsem dal pokyn k zahájení trestního stíhání ve věci - tak bych chtěl jen pro neinformované - z toho spisu 022 89, z toho tajného spisu vyplývalo pouze jedno jediné - jedno konkrétní jméno pracovníka Generální prokuratury České republiky, který se zřejmě na vypracování tohoto stanoviska podílel. Další osoby, které se na tom podílely, tak to bylo nutné ještě zjistit. Upřímně řečeno, já se domnívám, že ani dneska, v této době, i když to vyšetřování samozřejmě probíhá, že neznáme okruh všech osob, které se na stanovisku podílely. Znovu opakuji nebyla to jen Generální prokuratura České republiky, popřípadě federální generální prokuratura, ale byli tam zástupci federálního ministerstva vnitra a zástupci Nejvyššího soudu ČSSR, tehdejšího. Doktora Motejla jsem požádal, jestli by mohl ve svém úřadě zajistit příslušné spisové materiály. Podle jeho informace do dneska, nebo alespoň do této doby, se ty materiály spisové nepodařilo zajistit. To je jen k tomu, že je mi vytýkáno nebo podsouváno to, že jsem do dneska ještě nerozhodl o vznesení obvinění. Na tom pracuje procesní samostatný vyšetřovatel prokuratury, dozoruje toto vyšetřování prokurátor Inspekce generálního prokurátora, kterého jsem písemně pověřil, aby tuto věc dozoroval. A já se domnívám, že až budeme schopni v určitém stadiu sdělit, to se chci dovolat ustanovení § 8a Trestního řádu. Další skutečnosti pochopitelně prostřednictvím sdělovacích prostředků pak sdělíme veřejnosti. Chci říci, že za tu dobu mého působení ve funkci generálního prokurátora, tedy července roku 1990, je to v podstatě první věc, kterou já z titulu své funkce jsem takto dal přímo pokyn, aby bylo v této věci jednáno. Jinak řídím orgán, nebo řídím resort prokuratury. Já se domnívám, že mám skutečně jiné povinnosti při řízení tohoto resortu. Já pochopitelně nemohu znát každý spis, kterých na prokuratuře jsou tisíce. Už jsem řekl i v ústavně právním výboru, že prokuratura nebo prokuratura ne, ale orgány činné v trestním řízení, stíhají v této republice zhruba asi 150 tisíc lidí, asi zhruba na 90 tisíc jsou podány žaloby. Na této činnosti se podílí necelá tisícovka prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury. A pouze nepodstatné procento z této činnosti prokuratury se mi dostane na stůl. Já pochopitelně nejsem schopen při 12 až 13 hodinové pracovní době zvládnout nebo vědět o každém kroku každého prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury. To je absurdní záležitost. Já odpovídám za to, abych koncepčně řídil tento resort a pokud některé věci se mi dostávají na stůl podle platného aprobačního řádu, tak je to v tomto platném aprobačním řádu přesně vymezeno.

Pravdou je to, že z titulu své funkce mám možnost, protože řídím tento resort, v kterékoliv věci si vyžádat informaci, mohu v kterékoliv věci dát pokyn k postupu konkrétního prokurátora a tyto pokyny jsou pro moje podřízené pracovníky závazné. To je zhruba asi princip monokratičnosti prokuratury. Jinak chci říci teď nevím přesně, který z poslanců, myslím pan poslanec Payne - v úvodu řekl, že jsou průtahy v činnosti prokuratury atd. Ano, je to pravda, jestli si vzpomenete, tak jsem tady v září nebo v říjnu v této sněmovně a ve všech výborech jsem vás seznamoval s materiálem o stavu prokuratury České republiky. Tehdy jsem upozorňoval, že může nastat určitý kritický stav. Chci vám dneska říci, že ten kritický stav na české generální prokuratuře v současné době nastal. Museli odejít kvalifikovaní pracovníci z důvodů lustrací, to především, ale nejen z důvodů lustrací odcházejí i ti, kteří by odejít nemuseli, protože odcházejí z přepracování, prostě už nejsou ochotni snášet útoky, které se podle mého názoru na prokuraturu hrnou ze všech stran, mnohdy útoky nekvalifikované, mnohdy i útoky jasně s určitým cílem, jaksi decimovat prokuraturu. Upřímně řečeno, já se těm pracovníkům ani nedivím, že za těchto podmínek nechtějí sloužit, pokud není poskytována ochrana a ať už já nebo generální prokurátor federální, prostě jsme dneska už předmětem vulgárních nevybíravých útoků ve sdělovacích prostředcích ze strany některých osob, tak jaksi obtížně jsme schopni plnit své funkce.

Systemizovaný počet lidí, které já mám na generální prokuratuře, v podstatě je to na objem nebo na penzum práce, který je ještě z předrevoluční doby. V porevoluční době došlo k enormnímu zvýšení nápadů ve všech agendách prokurátorské činnosti a dělám to dneska - pokud mluvím o Generální prokuratuře České republiky, ne o prokuraturách v celé republice - dělám to v některých odborech v podstatě se třetinovým stavem lidí. Jsem si vědom toho, že v některých konkrétních věcech ty průtahy, které jsou, jsou neomluvitelné. Ale já samozřejmě za situace, za reálné situace, která je, tak pochopitelně musíme především řešit termínové věci, to znamená to jsou věci vazební, věci mladistvých atd. A pochopitelně tam, kde se k nám dostávají některé věci formou přezkumu, to znamená, že na základě podnětu nebo demonstrací se jen přezkoumává postup nižších složek prokuratury, to znamená tam v podstatě to není vázáno žádným termínem, protože jde jen o přezkum už věcí pravomocně skončených příslušnými prokuraturami ať už na úrovni okresů nebo krajů, tam se domnívám, že tyto věci mohou odsunuty a mohou tam být nějaké průtahy. Nechci mluvit o rehabilitační agendě, to je také činnost, kterou prokuratura dneska zajišťuje. Víte, že rehabilitace jako takové ze zákona už jsou v podstatě skončeny.

K dnešnímu dni bylo rehabilitováno zhruba 250 tisíc lidí a právě prokuratura podle schváleného zákona o soudních rehabilitacích dělá tzv. přezkum, tzn. věci, které mohou být rehabilitovány pouze formou podání stížnosti pro porušení zákona, kterou může podat prokuratura. Za loňský rok jsme takovýchto stížností pro porušení zákona podali 500. Řešíme zbytkové tresty, původní odhad, že se bude jednat asi o 9.000 případů, dnes je to 19.000 a není to ukončené číslo - to je také úkol, se kterým se musíme vypořádávat.

Chci jen říci, že mohu dělat jen s těmi lidmi, které mám, jiné lidí nemám a v dohledné době mít nebudu. Jsem si vědom také toho, že někteří asi budou muset ještě odejít. Netýká se to lidí v souvislosti se stanoviskem. Pokud uvažujeme o určitém okruhu lidí, proti kterým by mělo být vzneseno obvinění, žádný z těchto pracovníků na prokuratuře již nepracuje. To jsou lidé, kteří z prokuratury odešli v lednu 1990, resp. bylo jim doporučeno, aby prokuraturu opustili. Tolik snad jen k některým připomínkám, které zde padly.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu generálnímu prokurátorovi. Dále se do rozpravy přihlásila paní poslankyně Marvanová s faktickou poznámkou.

Poslankyně Hana Marvanová: Ráda bych reagovala faktickou poznámkou na vystoupení pana generálního prokurátora a upozornila jeho i sněmovnu na to, že mi ovšem neodpověděl na mnou položené dvě otázky.

První otázka směřovala zejména k tomu, že jsem žádala vysvětlení, proč tak pozdě, s dvouletou prodlevou po revoluci, byl dán pokyn k prověření toho, zda neexistují nějaká taková stanoviska, jako zmíněné stanovisko k aplikaci "pendrekového zákona".

Druhá otázka - z odpovědi pana generálního prokurátora, kterou zaslal ústavně právnímu výboru, vyplývalo, že v tajných spisových materiálech se nacházel mimo jiné spis o zmíněném stanovisku. Zřejmě se v těchto tajných spisech nacházejí i další materiály. Měla jsem otázku, zda tedy na Generální prokuratuře neexistují další nezákonná stanoviska či pokyny, kterými byly ovlivňovány orgány činné v trestním řízení při postupu proti tzv. protisocialistickým silám.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Marvanové. Hlásí se pan prokurátor.

Generální prokurátor ČR Ludvík Brunner: Omlouvám se, jestli jsem paní doktor Marvanové neodpověděl dostatečně. Proč jsem zahájil tak pozdě? Říkám vám, od okamžiku, kdy jsem to zjistil, to bylo 6. února ráno, do zahájení uplynul týden a mezitím byla sobota a neděle. Jinak jsem dal pokyn, pokud jde o to, jestli byly vydávány pokyny v konkrétních spisech, tj. to, co jsem řekl. Uložil jsem inspekci, aby prověřili veškeré rejstříky, tajnou spisovnu, veškeré trestní věci politické, to se netýkalo jenom "pejgl patentu", to se týká všech postihů osob, které byly za politické delikty, jestli v těch věcech byly dávány konkrétní pokyny, nemyslím stanoviska.

Zákon o prokuratuře říká v § 33, že gen. prokurátor vydává při řízení pro své podřízené pracovníky příkazy, pokyny a stanoviska. Takže to jsem uložil inspekci a dal jsem jim na to termín jeden měsíc. Postupně mi budou jednotlivé věci předkládat na stůl a já se s nimi budu osobně seznamovat a budu z toho dělat osobně nějaké závěry, pokud pochopitelně ze zákona pro to budou podmínky. Stačí takhle nebo ne?

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Rozuměl jsem té otázce tak, že ne, že by to bylo od 5. února pomalu, ale proč to nebylo v období předtím?

Generální prokurátor Ludvík Brunner: Já už opravdu nevím, jak bych na to odpověděl. Mám to zopakovat?

(šum ve sněmovně)

Přečetl jsem si kompletní znění čtyř bodů stanoviska, resp. vyjádření nezávislé komise a tam jsem přišel na to. Že mě to nikdy nenapadlo, za to nemůžu pochopitelně. Tam bylo řečeno, že neexistovala žádná ustálená judikatura v té době, protože toto stanovisko, jak jsem zjistil, bylo vydáno v červnu nebo červenci 1989. "Několik vět" bylo vydáno také v červnu a tam byly založeny v jednom spise včetně osob, autorů, kteří tuto tiskovinu tehdy vydali. Takže když tvrdili, tak jsem říkal "ano", asi zřejmě neexistovalo nějaké stanovisko konkrétní, resp. nebyla ustálená judikatura.

Muselo to být řešeno nějakými pokyny. Proto jsem dal ten pokyn já, aby bylo zjištěno, jestli vůbec byly vydávány nějaké pokyny, jaké pokyny byly, kdo je vydával a jak byly realizovány. Já už nevím, jak bych to jinak vysvětlil.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkujeme panu generálnímu prokurátorovi. Dávám slovo paní poslankyni Röschové, připraví se pan poslanec Řezáč.

Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, vážené dámy a pánové. Za prvé bych chtěla poděkovat předsedovi ústavně právního výboru dr. Miloslavu Výbornému, který naprosto objektivně a přesně referoval o jednání ústavně právního výboru a tudíž vyhověl mé žádosti.

Děkuji mu.

Za druhé bych ráda udělala drobné exkurzy do závěrů nezávislé vyšetřovací komise prezidenta republiky. Nebude to dlouhé. Tato nezávislá komise plně chápe a respektuje skutečnost, že prokuratura je nezávislým orgánem, kterému v demokratické společnosti nikdo nesmí a nemůže zasahovat do vyšetřování trestných činů, nebo ukládat úkoly týkající se takového vyšetřování. Na druhé straně ovšem komise konstatuje, že prokuratura již nemůže být nadále pracovištěm, které nebude možno kritizovat a hodnotit, a orgánem, který stojí mimo dosah veřejného mínění a kontroly ústavních činitelů.

Tento jeden ze závěrů nezávislé vyšetřovací komise prezidenta republiky považuji za velmi důležitý a proto bych vás s ním seznámila.

Dalším bodem, který tyto závěry obsahuje, je tento: Generální prokuratura České republiky opakovaně ve svých usneseních tvrdila, že trestní stíhání signatářů Několika vět bylo v souladu s tehdejším právním řádem. Toto tvrzení však neodpovídá skutečnosti, neboť ani v této době neexistoval právní předpis, který by výslovně označil Několik vět za tiskovinu schopnou naplnit skutkovou podstatu trestného činu pobuřování podle § 100 trestního zákona nebo přečinu podle § 6 zákona č. 150/69 Sb., ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění z února 1989.

Každý právník zabývající se trestním právem, toto konstatování, které je obsaženo v závěrech nezávislé vyšetřovací komise, věděl již v létě roku 1989, protože tak to skutečně bylo.

Proto se domnívám, že pan generální prokurátor i přes veškerou svou snahu poslankyni Marvanové neodpověděl přesvědčujícím způsobem.

Vyjdu-li z toho, co zde řekl pan poslanec Ortman, že každý poslanec byl informován o činnosti výboru petičního a ústavně právního, je to s podivem. Klub pokomunistických poslanců v petičním výboru nemá ani jediného poslance, přesto byl podrobně informován.
(Potlesk.)

Předkládám za klub poslanců KDS, ODA a ODS další rozšiřující návrh na usnesení, které tady bylo předneseno panem poslancem Giňou, a to:

1. ČNR vyslovuje zásadní nespokojenost s prováděním trestní politiky generální prokuratury České republiky v souvislosti s individuální odpovědností jednotlivých osob za porušování zákonů před 17. listopadem 1989.

2. Vyslovuje zejména nesouhlas se skutečností, že generální prokurátor České republiky zahájil prověřování veškerých podkladů o postupu prokuratury České republiky při aplikaci zákonného opatření Federálního shromáždění ČSSR č. 10/1989 až 1. 2. 1992 na základě výsledků vyšetřování komise prezidenta republiky. Důvody, které k tomuto prodlení generálního prokurátora vedly, nebyly jím dostatečně objasněny.

3. Konstatuje, že generální prokurátor vydal pokyn k zahájení trestního stíhání ve věci uvedeného stanoviska z roku 1989 až po podnětu k zahájení trestního stíhání petičního výboru pro právní ochranu a bezpečnost, což v souvislosti se skutečnostmi shora uvedenými znamená, že generální prokurátor dr. Ludvík Brunner se od nástupu do funkce otázkami zde uvedenými nezabýval.

4. Doporučuje předsednictvu ČNR vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, aby generálního prokurátora dr. Ludvíka Brunnera z této funkce odvolalo.

Dávám návrh na hlasování, a to tím způsobem: Aby o všech těchto nyní už šesti bodech návrhu usnesení bylo hlasováno odděleně, to je po jednotlivých bodech, a o posledním bodu, aby bylo hlasováno po jménech. To je vše k návrhu usnesení.

Dále bych chtěla položit ještě jednu otázku generálnímu prokurátorovi: Jakým způsobem bylo plněno usnesení ČNR z 22. schůze 11. září 1991 č. 230? Bylo to usnesení ke zprávě
generálního prokurátora České republiky o stavu prokuratury v České republice. Na str. 3 se doporučuje generálnímu prokurátorovi pokračovat v provádění očisty prokuratury od prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury, kteří se podíleli na inscenaci politických procesů.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Röschové. Předávám slovo panu poslanci Řezáčovi, připraví se poslanec Chromý.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážená paní předsedkyně, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, nebudu hovořit o druhořadých věcech procedurální povahy, ale věřím, že si všichni uvědomujete, o jakých závažných a mimořádně závažných věcech nyní jednáme a jak vážná slova byla vyslovena.

Pokud paní poslankyně Krejčová uvedla, že používám v práci poslance právnické kličky a advokátní praktiky, chci říci, že jsem si vědom své povinnosti a chci uvést, že jsem advokát a jako advokát jsem povinen dodržovat ústavu a všechny zákony, této země. Totéž jsem slíbil v této sněmovně jako poslanec při složení poslaneckého slibu. Dnes bych ho chtěl všem kolegům připomenout.

O co jde, bylo řečeno teď ve slově mého předřečníka poslankyně Röschové. Ale toto jsem se mohl dočíst už minulý týden v tisku, když náš kolega poslanec Marek Benda za jeho klub uvedl, že generální prokurátor České republiky dr. Brunner měl být už dávno odvolán. Do dnešní doby stále nevidím žádný důvod, proč by měl být generální prokurátor České republiky odvolán, neboť podle mého názoru neporušil žádnou právní povinnost podle zákona o prokuratuře.

(Potlesk, volání "fuj".)

Je paradoxní a je to možné jen v Československu, že poslanec opozice musí chránit orgán právní ochrany, místo aby to dělali ti, kteří ho do této funkce doporučili. Já jako advokát jsem součástí institucí právní ochrany.

Ještě závažnější slova uvedl dr. Hofhanzl, když položil otázku, zda nebylo chybou přijetí Listiny základních práv a svobod a zda na to neměl generální prokurátor upozornit, aby přijímána nebyla.

Domnívám se, že si musíme říci, zda chceme být skutečně demokratickým a právním státem, a potom nemůžeme tímto způsobem uvažovat. Naše republika má závazky z mezinárodního paktu občanských a politických právech a z mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech již od 23. března 1976.

(Potlesk.)

Kdybychom pokračovali v porušování lidských práv, jak k tomu docházelo před listopadovou revolucí, nemohli bychom budovat demokratický a právní stát. Soud je nezávislý a bylo mnohokrát v diskusi ústavně právního výboru některými oponenty zdůrazňováno, že prokuratura není soud a že tedy není nezávislá. Ale ona také jako orgán právní ochrany musí být nezávislá, a to nejen na místních vlivech, ale na jakýchkoli jiných politických vlivech, jak to ve svém usnesení řekl 14. února letošního roku ústavně právní výbor, jak o tom podrobně referoval předseda ústavně právního výboru dr. Výborný.

Pokud jde o otázku promlčení, nemám žádnou osobní motivaci k otázce promlčení trestních činů nebo trestního stíhání, neboť od skončení studia jsem se věnoval advokaci. Působil jsem vždy jako obhájce. Poslední velký žijící profesor trestního práva, kterého jsem ještě zažil na právnické fakultě Karlovy univerzity, profesor Vladimír Solnář, v roce 1968 při řešení podobných problémů napsal stať na téma: Promlčení nelze zrušit. Doporučuji všem, abyste si přečetli stejnopis dopisu dr. Josefa Rubeše, bývalého soudce diskriminovaného v období normalizace, kterého jste mohli vidět při zdůvodňování návrhu zákona o konkursu a vyrovnání, který napsal paní předsedkyni ČNR dr. Burešové, a který jsme díky paní předsedkyni měli možnost v ústavně právním výboru prostudovat. V tomto obsáhlém dopisu je uvedeno, jaké obavy tento vynikající stylista a přední odborník československého občanského procesu má z toho, jak justice reaguje jen na stíhání některých soudců, jak jsme k tomu nedávno dali souhlas, k tomu, jakým způsobem se uvažuje u některých politických sil o uplatnění retroaktivity. V tomto dopise uvedl, že každý retroaktivita je barbarství a nic jiného si nezasluhuje.