Česká národní rada 1990 – 1992

Dne 11. 2 vydal pan generální prokurátor pokyn k zahájení trestního stíhání ve věci vydání aplikace tohoto stanoviska. Podotýkám, že to bylo zatím trestní stíhání ve věci, nikoliv trestní stíhání proti určitým osobám. Toto trestní stíhání zahájil až poté, kdy se tímto stavem zabýval bezpečnostní výbor a kdy bezpečnostní výbor svým usnesením dal generálnímu prokurátorovi podnět k zahájení tohoto trestního stíhání.

Chci vyjádřit podiv nad tím, že tyto spisy jsou na generální prokuratuře - přesto, že tyto spisy jsou na generální prokuratuře po celé tyto dva roky, až v této chvíli, tento měsíc dal pan generální prokurátor tyto záležitosti prověřit a teprve nyní na podnět orgánů parlamentu zahájil trestní stíhání ve věci. Kladu otázku panu generálnímu prokurátorovi, otázku, na kterou nebyl schopen odpovědět řádně na jednání těchto výborů, proč zahájil prošetřování těchto věcí tak pozdě a proč zahájil trestní stíhání tak pozdě? Zároveň mu kladu otázku, zda se v těchto tajných materiálech nevyskytují ještě další nezákonné pokyny a jiné písemnosti, z nichž by vyplývalo nezákonné postupování určitých orgánů, které směřovalo k ovlivňování orgánů činných v trestním řízení při stíhání tzv. protisocialistických sil.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Marvanové. Dávám slovo panu poslanci Bodymu.

Poslanec Ladislav Body: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolega Hofhanzl tady vystoupil jaksi mimo duch této sněmovny. Já se domnívám naopak, že poslanec má vystupovat v duchu jednání pléna této sněmovny a hledět si konkrétních věcí. Konkrétně pan poslanec Giňa zde přede mnou nastolil konkrétní problém a bohužel někteří poslanci si na tomto závažném problému začínají ohřívat zjevně vystydlý guláš ještě z loňské volební kampaně.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bodymu. Dále se přihlásil pan poslanec Výborný, kterému dávám tímto slovo. Je to poslední písemná přihláška do rozpravy.

Poslanec Miloslav Výborný: Paní předsedkyně, pane předsedající, dámy a pánové. Byl jsem požádán, tak jako byl požádán i kolega předseda výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost pan poslanec Müller, abych podal zprávu sněmovně, zprávu o průběhu jednání ústavně právního výboru, toho jednání, které se týkalo činnosti generální prokuratury resp. generálního prokurátora České republiky. Budu se snažit být podrobný, neboť i k tomu jsem byl vyzván, aby se jednalo o zprávu podrobnou.

A budu se snažit ji podat zcela objektivně, takže současně prosím ty kolegy z ústavně právního výboru, popřípadě z předsednictva, i další poslance, kteří se jednání ústavně právního výboru účastnili, aby v případě, že získají dojem, že moje zpráva, teď přednášená, objektivní není na to tento parlament upozornili. Znovu opakuji budu se snažit korektně přiblížit průběh našeho jednání.

O činnosti generální prokuratury jednal v tomto měsíci - 5. února 1992 výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnost. Tento výbor přijal své usnesení č. 183. Předpokládám, že s obsahem tohoto usnesení jste seznámeni nebo že vás s obsahem tohoto usnesení seznámí pan předseda Müller. Druhý den na to, to je ve čtvrtek 6. února 1992 předsednictvo České národní rady na své 78. schůzi uložilo svým usnesením č. 721 výboru petičnímu, pro právní ochranu a bezpečnost, aby posoudil zákonnost postupu generálního prokurátora České republiky ve věci pana Miloslava Marečka. Petiční výbor k tomu zasedal v pondělí 10. února 1992. Toho dne přijal dvě usnesení. Usnesení č. 186 - toto usnesení máte připojeno jako přílohu k tisku č. 580, to je zpráva o činnosti předsednictva, takže se domnívám, že nemusím toto usnesení číst, a usnesení č. 187. Rovněž toto usnesení máte v tisku č. 580.

V posléze uvedeném usnesení č. 187 petiční výbor konstatoval, že posuzování zákonnosti podle jeho názoru nepatří do působnosti orgánů České národní rady a požádal, aby předsednictvo České národní rady své usnesení, které jsem vám předtím přečetl, revokovalo. Na 79. schůzi předsednictva České národní rady dne 12. února 1992 bylo přijato usnesení č. 749, kterýmžto usnesením předsednictvo České národní rady jednak vzalo na vědomí usnesení ústavně právního výboru, se kterým vás posléze seznámím, a jednak souhlasilo s tím usnesením petičního výboru, které jsem vám nyní stručně citoval. Jinými slovy - podle mého názoru - nepřímo předsednictvo revokovalo své předchozí rozhodnutí o tom, že petiční výbor má posuzovat zákonnost postupu prokuratury.

Zbývá ještě doplnit ta informace, že už v 78. schůzi předsednictva byl vznesen požadavek, aby také ústavně právnímu výboru bylo uloženo zabývat se činností prokuratury ve vztahu k záležitosti pana Miloslava Marečka. Předsednictvo tehdy usnesení - obdobné tomu usnesení, které se vztahovalo na petiční výbor - nepřijalo a mohu sněmovnu informovat o tom, že jsem přislíbil za ústavně právní výbor, že se nepochybně někteří členové ústavně právního výboru jednání petičního výboru zúčastní. Podotýkám, že už u prvního jednání petičního výboru dne 5. 2. 1992 byl přítomen místopředseda ústavně právního výboru poslanec Palkoska a že týž poslanec ještě s dalšími třemi poslanci ústavně právního výboru se účastnil i zasedání petičního výboru 10. 2. Poté, kdy předsednictvo České národní rady neuložilo ústavně právnímu výboru zabývat se činností prokuratury, obdržel jsem jako předseda ústavně právního výboru dopis podepsaný poslancem Kužílkem, přičemž obsahem tohoto dopisu byla žádost poslanců klubu Občanské demokratické aliance, aby ústavně právní výbor zařadil na svůj program (promiňte, chci být přesný), aby ústavně právní výbor České národní rady projednal postup generálního prokurátora České republiky ve věci stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil a posoudil důvody, které vedly generálního prokurátora k tomu, že ve věci dosud nebylo zahájeno trestní stíhání, pokud takové důvody existují.

Po obdržení tohoto dopisu 11. února 1992 v úterý při schůzi ústavně právního výboru jsem výbor o obsahu dopisu informoval a po rozpravě, ve které poslanci Ján Kadlec a Anna Röschová převzali v podstatě obsah dopisu pana posl. Kužílka, ÚPV přijal usnesení, které vám přečtu. Jde o usnesení ústavně právního výboru č. 533 z 11. února 92, které - jak jsem již informoval - posléze předsednictvo vzalo na vědomí. Ústavně právní výbor se tehdy usnesl:

"1) Zařadit projednání tohoto bodu na 110. schůzi ústavně právního výboru,

2) Přerušit projednání tohoto bodu do pátku 14. února 1992 do 9.00 hodin.

3/ Určit zpravodajkou tohoto bodu poslankyni Dr. Annu Röschovou a zmocnit ji, aby ještě dnešního dne informovala generálního prokurátora ČR o tomto usnesení ústavně právního výboru ČNR s tím, že ústavně právní výbor ČNR žádá od generálního prokurátora ČR předložit do 13. února 1992 do 21.00 hodin podrobnou písemnou zprávu, ve které postup Generální prokuratury ČR ke shora uvedenému stanovisku bude popsán a s tím, že se generální prokurátor ČR žádá, aby se na projednání tohoto bodu pořadu dne 14. února 92 v 9 hodin osobně dostavil."

Aby pro vás věc byla zcela přehledná, znovu přečtu, o jaký bod pořadu se jednalo. Šlo o návrh poslanců dr. Röschové a Jána Kadlece, aby ústavně právní výbor ČNR projednal postup generálního prokurátora ČR ve věci stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil a posoudil důvody, které vedly generálního prokurátora k tomu, že ve věci nebylo zahájeno trestní stihání, pokud takové důvody existují. To opakuji proto, aby bylo jasné, že ústavně právní výbor nikdy nejednal, ani mu to nebylo uloženo, ani z vlastní iniciativy, ani z iniciativy kteréhokoliv poslance, ani kteréhokoliv poslaneckého klubu nikdy nejednal o kauze pana Miloslava Marečka.

Usnesení ústavně právního výboru č. 533 bylo přijato jedním hlasem navíc. Na základě tohoto usnesení poslankyně Anna Röschová v souladu s tím, co jí jako zpravodajce bylo uloženo, okamžitě jedenáctého února zaslala generálnímu prokurátorovi. ČR dr. Ludvíku Brunnerovi dopis, ve kterém splnila úkol, který jí jako zpravodajce pod bodem 3 zmíněného usnesení byl uložen.

Pan generální prokurátor odpověděl ve lhůtě, kterou si ústavně první výbor vyhradil a osobně mi doručil svůj dopis, tedy svou písemnou zprávu o dané záležitosti dne 13. února 1992 ve 20.50 hodin. Promiňte, nemám u sebe originál, nepamatuji si přesnou minutu. Je třeba, abych vás s obsahem písemné zprávy generálního prokurátora seznámil. Pan gen. prokurátor v této písemné zprávě uvádí:

"Usnesením ústavně právního výboru České národní rady č. 533 z 11. února 1992 mi bylo uloženo předložit do 13. 2. 92 do 21.00 hodin podrobnou zprávu k postupu Generální prokuratury České republiky ve věci stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil z roku 1989.

S odvoláním na ustanovení § 8 a) trestního řádu k celé věci mohu sdělit pouze základní skutečnosti, kterými jsou: 1. Pokynem z 1. 2. 92 jsem uložil náměstkyni Generální prokuratury ČR dr. Lžíčařové mimo jiné prověřit veškeré podklady o postupu prokuratury České republiky při aplikaci "pendrekového zákona". Zákonné opatření předsednictva FS ČSFR č. 10/89 Sb., zejména se zaměřením na pokyny k aplikaci této "normy". Zejména zda byly vydány, kdo je vydal a kdo a jak je realizoval. Termín splnění úkolu jsem stanovil na 5. 2. 1992. 2. Dne 6. 2. 1992 po příchodu na pracoviště mi byl kanceláří předložen obsáhlý spisový materiál, ve kterém se nacházel i spis Generální prokuratury ČR sp. zn. 022/89. Spis byl označen jako tajný a obsahoval vedle zmíněného stanoviska i další materiály, zajišťující aplikaci stanoviska v resortu prokuratury České republiky. S obsahem spisu jsem se pro jiné pracovní zaneprázdnění podrobně seznámil v nočních hodinách dne 6. 2. 1992. 3/ Dne 7. 2. 1992 v ranních hodinách jsem příslušným pracovníkům Generální prokuratury ČR vydal pokyny k prověření věci podle § 158 trestního řádu. 4/ Dne 11. 2. 1992 jsem vydal pokyn k zahájení trestního stíhání ve věci podle § 160 trestního řádu, které bylo zahájeno dne 12. 2. 1992. Usnesení o zahájení trestního stíhání bude příslušným vyšetřovatelem Generální prokuratury ČR doručeno dozorovému prokurátorovi dne 14. 2. 1992 ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu.

Toto jsou skutečnosti, které za daného stavu vyšetřování mohou být i prostřednictvím vámi řízeného výboru sděleny veřejnosti. Podepsán vlastní rukou Brunner."

Také druhý požadavek ústavně právního výboru, totiž aby při pokračování 110. schůze ústavně právního výboru v pátek dne 14. února 1992 byl pan generální prokurátor osobně přítomen, dr. Ludvík Brunner splnil a do výboru se včas dostavil. Jednání ústavně právního výboru začalo v 9 hodin za přítomnosti 14 jeho členů. Pro vaši informaci sděluji, že dne 14. února 1992 plný počet členů ústavně právního výboru byl 15, omluven byl posl. Žák pro chorobu, kterou ještě stále trpí. Ústavně právní výbor v pátek dne 14. 2. 1992 projednával pouze a výlučně postup generálního prokurátora ČR ve věci stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil a posuzoval důvody, které vedly generálního prokurátora k tomu, že ve věci dosud nebylo zahájeno trestní stíhání, pokud takové důvody existují.

Ústavně právní výbor se striktně držel svého usnesení č. 533 a neposuzoval nic více a nic méně. Při jednání přirozeně bylo ústavně právním výborem zjištěno, že ve věci již v mezidobí bylo zahájeno trestní stíhání, a v rozpravě v průběhu schůze ústavně právního výboru vystoupila celá řada poslanců, a to nejen členů tohoto výboru, ale i členů výborů dalších. Generální prokurátor České republiky byl přítomen po celou dobu jednání ústavně právního výboru.

Po skončení rozpravy bylo hlasováno o jednotlivých návrzích na usnesení ústavně právního výboru, jak tyto návrhy v průběhu rozpravy byly jednotlivými poslanci předloženy. Ještě před pokračováním této schůze jsem byl požádán, abych vás o těchto návrzích informoval. Aby informace byla úplná, budu ji také doplňovat o počty hlasů pro a proti.

V rozpravě navrhl pan poslanec Palkoska toto usnesení:

1. Ústavně právní výbor konstatuje, že generální prokurátor nesplnil žádost ústavně právního výboru o podání podrobné zprávy o stanovisku k dalšímu postupu pro aktivizaci protisocialistických sil.

2. Ústavně právní výbor považuje prokuraturu za nezávislý orgán pouze na místních vlivech (§ 39 zákona o prokuratuře) a nikoli za nezávislý orgán, který by byl vyloučen z možnosti kontroly zákonodárného sboru.

3. Ústavně právní výbor má pochybnosti o personální politice generálního prokurátora, jež má za následek nedůsledné provádění trestní politiky.

Pan poslanec Palkoska tento návrh v průběhu rozpravy vzal zpět, takže o něm nebylo hlasováno.

Pan poslanec Ortman navrhl usnesení:

Ústavně právní výbor bere na vědomí zprávu předloženou generálním prokurátorem České republiky ústavně právnímu výboru na základě jeho vlastního usnesení č. 533 z 11. února 1992.

Ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru nehlasoval nikdo pro toto usnesení, 3 poslanci byli proti.

Poslanec Benda navrhl toto usnesení:

Ústavně právní výbor vyslovuje nespokojenost se skutečností, že generální prokurátor České republiky zahájil prověřování veškerých podkladů o postupu prokuratury České republiky při aplikaci pendrekového zákona, zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění ČSSR č. 10/1989 Sb., až 1. 2. 1992 na základě výsledků vyšetřování nezávislé vyšetřovací komise prezidenta republiky.

Ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru hlasovalo 7 poslanců pro toto usnesení, 2 byli proti, takže návrh nebyl přijat.

Poslankyně Röschová navrhla usnesení, o němž se hlasovalo po částech. První část zněla:

Ústavně právní výbor vyslovuje nespokojenost se zněním písemné zprávy podané generálním prokurátorem České republiky týkající se postupu generálního prokurátora ve věci stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil.

Ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru hlasovalo 5 poslanců pro toto usnesení, 3 byli proti, takže návrh nebyl přijat.

Druhá část návrhu poslankyně Röschové:

Ústavně právní výbor vyslovuje nespokojenost se skutečností, že generální prokurátor České republiky zahájil prověřování veškerých podkladů o postupu prokuratury České republiky při aplikaci pendrekového zákona (zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění ČSSR č. 10/1989 Sb.) až 1. 2. 1992 na základě výsledků vyšetřování nezávislé vyšetřovací komise prezidenta republiky. Důvody, které k tomuto generální prokuraturu České republiky vedly, nebyly generálním prokurátorem České republiky dostatečně objasněny.

Ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru hlasovalo 7 poslanců pro toto usnesení, 3 byli proti. Návrh nebyl přijat.

Ve třetí části svého návrhu poslankyně Röschová žádala schválení tohoto textu:

Ústavně právní výbor považuje prokuraturu za nezávislý orgán pouze na místních vlivech, a to jako orgán činný v trestním řízení, a nikoli však za nezávislý orgán, který by byl zcela vyloučen z možnosti kontroly zákonodárného sboru.

Ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru hlasovalo 6 poslanců pro toto usnesení, nikdo nebyl proti. Návrh však nebyl přijat.

Poslanec Výborný navrhl usnesení, které rovněž mělo tři části a postupně o těchto částech bylo hlasováno.

První část zněla:

Ústavně právní výbor bere na vědomí zprávu generálního prokurátora podanou 13. února 1992 k žádosti ústavně právního výboru podle jeho usnesení č. 533.

Ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru hlasovalo 7 poslanců pro toto usnesení, 4 byli proti. Návrh nebyl přijat.

Ve druhé části navrhl poslanec Výborný:

Ústavně právní výbor konstatuje, že generální prokurátor České republiky v celém rozsahu své působnosti je odpovědný ČNR.

Ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru hlasovalo 6 poslanců pro toto usnesení, nikdo nebyl proti. Návrh nebyl přijat.

Třetí část návrhu poslance Výborného:

Ústavně právní výbor konstatuje, že orgány prokuratury vykonávají své funkce nezávisle na místních orgánech a vlivech, a že je nepřípustné, aby generální prokuratura podléhala politickým vlivům.

Když ústavně právní výbor hlasoval o této třetí části usnesení, hlasovalo ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru 8 poslanců pro toto usnesení, 1 byl proti. Návrh usnesení byl v této části přijat.

K požadavku místopředsedy ústavně právního výboru poslance Ivo Palkosky bylo opakováno hlasování o celkovém usnesení v textu, který byl předtím schválen jako částečné přijetí usnesení, tedy k textu:

Ústavně právní výbor konstatuje, že orgány prokuratury vykonávají své funkce nezávisle na místních orgánech a vlivech, a že ne nepřípustné, aby generální prokuratura podléhala politickým vlivům.

Ze 14 přítomných členů ústavně právního výboru hlasovalo 8 poslanců pro toto usnesení, 6 bylo proti. Návrh usnesení byl přijat.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že jsem podal úplnou zprávu o tom, co projednával ústavně právní výbor ve dnech 11. února 1992 a 14. února 1992, že jsem podal informaci o tom, z jakého podnětu se ústavně právní výbor zabýval právě otázkou, kterou jsem vám několikrát přečetl, jaké návrhy byly při jednání ústavně právního výboru předloženy a k jakým závěrům ústavně právní výbor ČNR dospěl. Znovu prosím ty poslance, kteří byli jednání přítomni, aby pro případ, že se domnívají, že má informace je nekorektní, mi to okamžitě nebo v průběhu rozpravy sdělili z tohoto řečniště.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému. Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Payne, kterému nyní dávám slovo. Připraví se paní poslankyně Röschová.