Česká národní rada 1990 – 1992

V této souvislosti se však naskýtá otázka, zda útočníci pod takovým vlivem alkoholu mohli vést proti kpt. Baránkovi tak silný útok /Veselost./, aby musel použít zbraň s tak otřesnou bilancí. Dále se v informaci uvádí, že útok proti kpt. Baránkovi pokračoval i poté, kdy již byli útočníci zraněni a útok trval až do příjezdu hlídky obvodního oddělení Policie Břeclav, která proti útočníkům ještě zakročila donucovacími prostředky.

Obdobné stanovisko jako inspekce ministra vnitra k případu Václava Baláže zaujala i Generální prokuratura ČR. S tím nemůžeme souhlasit. Komise k uvedeným informacím zaujala stanovisko, že v případě usmrcení mladistvého Josefa Máče v Pečkách, kdy byl střelou zasažen do zadní části hlavy a usmrcen, i v případě Václava Baláže, který byl z bezprostřední blízkosti 10 až 50 cm zasažen do hrudníku, lze z uvedených skutečností usoudit, že nešlo o nutnou obranu a použití zbraně policisty v uvedených případech nebylo v souladu se zákonem o Policii ČR.

Já jsem se osobně vypravil do Břeclavi, kde jsem mluvil s postiženými i s jinými občany, kteří mi podali zcela jinou verzi situace, která se udála, která je v jakémsi rozporu s oficiální zprávou. I toto jsem poskytl komisi. Je důležité dodat, že stěžovatelé z Rómského národního kongresu dali tuto stížnost na vědomí i dalším orgánům, kromě ČNR, dokonce se tato záležitost dostala i na mezinárodní úroveň. Z tohoto hlediska se domnívám, že ta vážnost projednávání tu je.

Dále bych chtěl hovořit o otázce rasismu, která je bohužel v současné době stále aktuální. Dne 24. 11. 1991 na Letenské pláni při nedovolené demonstraci byla příslušníky takzvaných skinheads naplněna skutková podstata trestných činů podle § 198, 260 a 261 trestního zákona. Při této nepovolené akci byla skandována a nesena hesla jako Cikáni do plynu, Bílé Čechy atd. ROI, Rómská občanská iniciativa podala v této věci následně návrh Policii ČR a příslušné prokuratuře k zahájení trestního stíhání. Dosud nemáme informace, jak se v uvedené záležitosti postupuje. Útoky tzv. skinheads proti Rómům a cizím státním příslušníkům s odlišnou barvou pleti vyvolávají u Rómů vážné obavy, mnohdy existenční. Neboť přesto, že se jedná nepochybně o projev rasismu, nebyly dosud vedené útoky tzv. skinheads proti Rómům klasifikovány orgány prokuratury z tohoto hlediska. Proto považujeme činnost orgánů prokuratury v tomto směru za nedostačující. Na tyto skutečnosti bylo opakovaně upozorňováno.

Navrhujeme plénu ČNR přijmout toto usnesení: 1. Česká národní rada bere na vědomí informace klubu poslanců ROI ČNR, týkající se usmrcení dvou rómských občanů příslušníky Policie ČR. Žádá Generální prokuraturu ČR a ministerstvo vnitra ČR, aby se zabývaly usnesením vyšetřovatele inspekce Policii ČR, úřadovna Brno, ze dne 8. 1. 1992 ve věci usmrcení Václava Baláže. 2. Česká národní rada doporučuje, aby Generální prokuratura ČR byla důslednější při zajištění dodržování zákonnosti v případech projevů rasismu a rasové diskriminace.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Giňovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Řezáč.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že tento problém vůbec nepatří do kompetence ČNR, protože pokud by měl příslušník Policie ČR překročit meze nutné obrany a spáchat tak trestný čin, patří to do jurisdikce vojenských soudů, tudíž v přípravném řízení do pravomoci orgánů vojenské prokuratury a vojenská prokuratura je součástí Generální prokuratury čs. federace a nikoli GP ČR. A my vůči orgánům vojenské prokuratury nemáme vůbec žádnou pravomoc. Kromě toho nám jako zákonodárci nenáleží vůbec hodnotit, jestli příslušný orgán činný v přípravném řízení správně subsumoval daný případ pod ustanovením trestního zákona. To může dělat právě dozorový prokurátor nebo nadřízený prokurátor, čili mám za to, že bychom se tímto bodem vůbec na půdě ČNR neměli zabývat.

/Potlesk v části sálu./

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Řezáčovi, mohu, pane poslanče, tomu, co jste přednesl rozumět tak, jako že je to návrh na přerušení nebo ukončení projednávání tohoto bodu vzhledem k tomu, že obsah nám kompetenčně nepřísluší?

/Souhlas./

Jestliže je tomu tak, je to procedurální návrh.

/Hlasy: Není./

Není to procedurální návrh. Pan poslanec Mašek se hlásí s faktickou poznámkou.

Poslanec Ivan Mašek: Chtěl bych upozornit, že v tom, o čem hovořil pan poslanec Giňa, bylo také stíhání projevů rasismu, a to nepochybně patří české Generální prokuratuře.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji. Snažil jsem se poznačit si návrh usnesení. Domnívám se, že bod II. se týkal této problematiky.

S další faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Holomek.

Poslanec Karel Holomek: Usnesení o rasismu nepochybně patří České národní radě. Dovoluji si však upozornit, že jsme asi před půl rokem přijali velice přesné a důkladně formulované usnesení proti rasismu.

Na to nezapomínejme.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji. Zazněl zde návrh, který jsem pochopil jako návrh procedurální. Někteří poslanci mě upozorňují na to, že tomu tak není, že to není možno pojmout jako návrh procedurální povahy.

Jinak jsou ještě přihlášeni tři poslanci do rozpravy. Já bych se nerad dopustil toho, že bych pominul nějaký procedurální návrh. Nejprve bych rád vyjasnil to, jak by mělo být s tímto návrhem naloženo.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedající, domnívám se, že podle jednacího řádu v průběhu rozpravy můžete po dvojím napomenutí poslanci, pokud se nedrží projednávaného tématu, odejmout slovo. Nic jiného v takovémto případě nemůžete dělat. Pak normálně dál pokračuje rozprava k danému bodu pořadu jednání.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Máte tedy pocit, že tak, jak jsme postupovali u právě skončeného programu, jsme porušili jednací řád?

Poslanec Jiří Payne: Nikoliv. Domnívám se,že byste měl dát slovo dalším, kteří jsou přihlášeni do rozpravy. Procedurálně zde není žádný problém, pokračuje rozprava.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Šuman.

Poslanec Vladimír Šuman: Dovoluji si upozornit na skutečnost, že rozprava na toto téma zde už byla jednou vedena, a sice na minulé nebo předminulé schůzi. Není možné uprostřed rozpravy navrhnout skončení bodu, jsou-li přihlášeni další poslanci, protože tímto způsobem by bylo možné při převaze ve sněmovně dosáhnout toho, aby určitá část sněmovny vždycky zabránila projednávání toho, co by jí bylo nepříjemné. Rozpravu nelze ukončit návrhem na její ukončení a stažení bodu.

Odporovalo by to vlastně tomu proč poslanecká sněmovna existuje.

Dovolte mi ještě vyjádřit se k tomu po věcné stránce. Pokud měl pan dr. Řezáč pravdu, mohlo se to týkat první části projednávané záležitosti. Pokud pan poslanec Giňa přednesl druhou část, kde byl vysloven názor, že Generální prokuratura dostatečně nestíhá a nereflektuje podněty na zahájení trestního řízení v situaci, kdy má on jako poslanec dojem, že to naplňuje podstatu trestného činu, tak nevím, jak může jinak kontrolovat tato sněmovna činnost generálního prokurátora, navíc, když zde bylo vzpomenuto usnesení panem poslancem Holomkem, než si nechat celou věc vysvětlit. Pravděpodobně také panem generálním prokurátorem. Mám dojem, že nejsme uvnitř trestního řízení, ale uvnitř rozpravy v parlamentě.

A nemůže jí v tomto směru nic zabránit.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šumanovi. Předávám slovo paní poslankyni Röschové. Připraví se další přihlášený, což je pan poslanec Machalík.

Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, domnívám se, že vystoupení pana poslance Řezáče nebylo faktickou poznámkou, ale bylo normálním přihlášením se do diskuse, tzn. nemělo se předřazovat před ostatní, kteří byli do rozpravy přihlášeni. Předsedající to samozřejmě nemůže poznat, z mé strany je to jen konstatování.

Chtěla bych navázat na to, co zde odeznělo k tomuto bodu. Domnívám se, že více než tři týdny se různé orgány ČNR zabývají činností prokuratury, konkrétně výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnost, dále výbor ústavně právní a samozřejmě i předsednictvo. Proto žádám předsedy těchto dvou výborů, aby s jednáním ve výborech seznámili sněmovnu, a to daleko podrobněji, než si to mohou poslanci přečíst v usneseních z příslušných výborů.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji poslankyni Röschové. Dávám slovo panu poslanci Machalíkovi.

Připraví se paní poslankyně Krejčová.

Poslanec Jiří Machalík: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážení kolegové! Chtěl bych se vrátit k vystoupeni kolegy Giňi, protože si myslím, že sem věcně nepřísluší.

Navrhoval bych, abychom k první části nepřijímali žádné usnesení, protože veškeré informace, které nám poskytl, byly informace ústní. Těžko může ČNR přijímat usnesení, které má svou vážnost, jestliže je de facto informována z druhé ruky, bez možnosti jakéhokoliv ověření slov a poskytnutých informací. Pokud se týká druhé části, souhlasím s kolegou Holomkem, že jsme přijali precizní, několikrát doplněné a upřesněné usnesení, týkající se potírání všech projevů rasismu. Je tedy podle mého názoru - nadbytečné přijímat k jednomu a témuž problému usnesení ve formě, která byla navržena kolegou Giňou, protože pokud jde o kvalitu je podstatně horší než to, které jsme přijali před dvěma měsíci.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu posl. Machalíkovi. Dávám slovo posl. Krejčové. Je to poslední přihláška do diskuse.

Poslankyně Zdenka Krejčová: Vážená sněmovno, chtěla jsem původně reagovat na vystoupení pana kolegy Řezáče. Pak se mi zdálo, že už nemám, co bych řekla, ale kolega Machalík mě přiměl k tomu, abych se do diskuse přihlásila.

Ráda bych protestovala proti advokátskému způsobu, který v této sněmovně opravdu zatemňuje věci. Pan kolega Řezáč velice brilantně argumentuje o kompetencích a nekompetencích a příslušnosti a nepříslušnosti a já jako neprávník bych se s ním
nerada dostávala do diskuse.

Myslím si však, že ČNR se nemůže tvářit, že přesto, že přijala takové a takové usnesení týkající se problému rasismu neexistuje, a anebo, že jsme ho přijetím příslušných usnesení smazali a své svědomí si očistili.

Jestliže jsem dobře rozuměla tomu, co chtěl říci pan poslanec Giňa, bylo to to, že v případech, které uváděl, na vkus některých zde přítomných poslanců asi příliš podrobně, Generální prokuratura nepřikládá žádnou váhu tomu, že se jedná o projev rasismu. Tak jsem tomu já rozuměla. Pokládám za povinnost této sněmovny, aby se k tomuto problému postavila čelem a pod různými právními kličkami se nesnažila zbavit odpovědnosti za tento existující problém.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Krejčové. Hlásí se pan poslanec Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Jenom na okraj vystoupení paní kolegyně Krejčové, bych chtěl říci, jak jinak má poslanec vystupovat, než argumentovat. Myslím, že od toho tady jsme, abychom dříve než se přijme nějaký závěr, se snažili argumentovat, ale nechtěl bych vést polemiku na toto téma. Mé vystoupení je zapříčiněno tím, co navrhla paní kolegyně Röschová, tj. návrh, aby Sněmovna vyslechla informaci o tom, jak projednávaly oba výbory otázky, které se týkaly možná problémů rozdílných pozic, rozdílných situací. Od čeho se scházejí poslanecké kluby, kde jsou informováni - bezpochyby a věřím tomu, že i ODS, - kde jsou informováni poslanci, jaké závěry přijímají výbory. Já se nepamatuji, že by Sněmovna byla seznamována s tím, co projednávaly ty či ony výbory a informace předsedy výboru by nemohla být jiná než, že by přečetl návrh nebo výsledek usnesení, který byl přijat hlasováním. Nic jiného nám bez pochyby, jinou informaci nám dát nemůže. Takže si myslím, že nejsem příznivec toho názoru, který zde odezněl.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan poslanec Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená Česká národní rado, vážený pane předsedající, budu zase mluvit mimo ducha této Sněmovny.

Snažím se hovořit na jedno základní téma, na téma vyrovnání se s minulostí a o pokusu o spravedlnost. Pokouším se vždy říci jen to, co vidím a cítím, s čím se nemohou vyrovnat lidé, se kterými hovořím. Je smutnou skutečností, že mívám pocit, že páchám něco, co se ve slušné společnosti nedělá. Jsem si vědom, že neschopnost uznat a pochopit fakt, že základem demokratického státu je odpovědnost, pokus o spravedlnost a rovnost možností, je v podstatě plodem minulosti. Že ontogenese každého v prostředí, ve kterém proběhly naše, životy, vepsala do našich duší své poznamenání, svůj cejch. Nechápu ale, a nepochopí to lidé, kteří přijdou po nás, jak je možné, že my, kteří jsme v této době zasedali v Českém parlamentu, jsme nedokázali se povznést nad malichernost okamžiku, osobního či skupinového zájmu. Stali jsme se a asi i zůstaneme jen více či méně rovným obrazem rozkladu postkomunistické společnosti.

Naše země neměla to štěstí, aby u počátku převratu byly osobnosti, které by vtiskly nově se utvářejícímu státu základní rys velikosti a pokusu o spravedlnost. Tato Sněmovna se nechala zamanévrovat a svou zodpovědnost svěřila papíru. Vážená Česká národní rado, bude mi zlým snem vzpomínka na projednávání Listiny Lidských práv v našem shromáždění. Způsob, jakým byla tato Listina tomuto shromáždění předložena a jak jsme nic nepochopili. Ferdinand Peroutka v komentáři k naší první Ústavě z r. 1920 napsal: "Nezáleží na tolik dobře napsané ústavě, rozhodují stateční mužové". My jsme ze sebe shodili zodpovědnost a svěřili ji papíru a jeho vykladačům.

Domnívám se, že nejsem hyena. Loni při projednávání zprávy o České prokuratuře jsem ve výboru napadl a kritizoval činnost prokuratury. Pan generální prokurátor Brunner mi odpověděl: "nemohu nic dělat, když jste schválili Listinu práv. Při jejím schvalování, v atmosféře, která vládla, jsem měl obavu vystoupit a upozornit na důsledky." Odpověděl jsem tehdy: "Vaší povinností bylo vystoupit a varovat. Nejsem právník, cítil jsem důsledky a slovy Peroutkova Budování státu se to pokusil říci: Proč jste nevypracoval práci a neřekl ji a nebo nedal některému poslanci".

Loni po televizním programu, ve kterém se Vasil Bilak doslova vysmíval nám všem, jsem upozornil pana prokurátora, že je to urážka a že vystoupím na plénu a budu žádat zatčení Bilaka. Odpověď zněla: "Nelze trestat politickou a kolektivní vinu". Řekl jsem tehdy, že Karel Jaspers již toto přesně definoval na vině nacistů a není třeba nic vymýšlet. Pan prokurátor tehdy utrousil: "Byl jsem u těch dohod a mnohé se mi nelíbilo." Toto jsou důsledky.

Nečiní mi potěšení tyto věci zde na půdě české Sněmovny říkat, ale domnívám se, že je mou povinností upozornit a varovat. Dva roky se v této zemi nic neudělalo důsledně, nebyli jsme jako oni a stali jsme se spoluúčastmi zločinu. Nejbohatší a nejvlivnější skupinou se stanou lidé, kteří své kariéry začali a udělali díky bývalé rodné straně a budou též chtít uchopit politickou moc. Budou jednat tak, jak byli zvyklí, a poměry v zemi tomu budou odpovídat.

Neznám pana Marečka a - jak jsem již řekl - domnívám se, že nejsem hyena, ale musím říci, že má pravdu a většina lidí to také tak cítí.

Chci upozornit naše ctihodné shromáždění, že naše země se řítí do rozvratu. Dokázali jsme důkladně za ty 2 roky promrhat důvěru obyčejných lidí a protivná strana toho jistě využije.

Právo není pravda, je to určitá společenská dohoda, která se stává zákonem. Je důležité, zda dohoda odpovídá společenské skutečnosti a velmi záleží na tom, kdo právo interpretuje, zda je nezávislý a zda jsou mocenské prostředky, kterými lze závěry prosadit.

Zatím je v naší zemi právo a zákon interpretováno ve směs ve prospěch starých struktur a v jejich zájmu. Lidé to cítí a upozorňuji vás, vážené dámy a pánové, může se nám stát, že budeme vyhnáni ulicí.

(potlesk).

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi, dále se hlásí paní poslankyně Marvanová.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, mrzí mě, že musím vystupovat dříve, než byste mohli vyslechnout informaci o jednáních, která probíhala v minulých týdnech na výboru petičním, pro právní ochranu občanů a bezpečnost a na výboru ústavně-právním a která se týkala nejen případu pana Marečka, ale zejména vůbec činnosti prokuratury za uplynulé 2 roky. I když tato informace nezazněla, věřím, že - jak podotknul pan poslanec Ortman - jste informováni z klubů, víte jak ta jednání probíhala.

Ráda bych se vyjádřila zejména k tomu, co vyplynulo z jednání těchto výborů a to byla skutečnost, že trestní stíhání některých osob, které byly minulým režimem označovány za "protisocialistické síly", bylo protiústavní. To konstatoval bezpečnostní výbor v rozporu s tím, jak zdůrazňovaly orgány prokuratury, zejména vyjádření, která zaslaly panu Marečkovi. Tato stíhání byla protiústavní a jak se podotýká v usnesení bezpečnostního výboru, byla výrazem skutečnosti, že prokuratury a orgány činné v trestním řízení, jednaly ovlivněny tzv." stanoviskem k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil," které bylo vypracováno Nejvyšším soudem ČSSR, Federálním ministerstvem vnitra a Generální prokuraturou ČSSR na zač. r 1989.

Z informace pana generálního prokurátora, kterou zaslal ústavně-právnímu výboru dne 13. 2. vyplynulo, že teprve 1. 2. l.r. uložil pan generální prokurátor pokynem náměstkyni generálního prokurátora Dr. Lžíčařové prověřit veškeré podklady o postupu prokuratury ČR při aplikaci pendrekového zákona. Zejména se zaměřením na pokyny k aplikaci této normy, zejména to, zda byly vydány, kdo je vydal, kdo a jak je realizoval.

6. 2. dostal pan generální prokurátor na stůl spis Generální prokuratury pod příslušnou spisovou značkou. Spis byl označen jako tajný a obsahoval vedle zmíněného stanoviska i další materiály, zajištující aplikaci stanoviska v resortu prokuratury ČR.