Navazuji na příspěvek pana poslance Sourala
a byl bych rád, kdyby se dostalo do usnesení to,
co on požadoval, protože mám dojem, už jsem
to tady jednou říkal, že náš národ
opravdu ztrácí národní hrdost.
Dnešní majitel kupónové knížky
pregnantně očekává, kdy za vloženou
tisícikorunu dostane deseti a víceronásobek,
ale obyčejnému občanovi vůbec nevadí,
že za obdržený pakatel se dobrovolně vzdává
práva vlastnit akcie našeho průmyslu a dobrovolně
je přenechává v mnoha případech
cizímu kapitálu. A co je horší, že
možná opět monopolním výrobcům,
kteří budou diktovat ceny tohoto zboží,
které bude kupovat opět tentýž občan
naší republiky. Na velkou privatizaci tudíž
doplácí dvakrát: za prvé, že
se dobrovolně vzdal možnosti aktivně se podílet
na hodnocení -našich výrobních prostředků
pomocí akcií, a za druhé, že cizí
kapitál budoucího možného monopolu bude
rozhodovat z pozic většinového majitele o našem
dnešním průmyslu.
Ještě jednu myšlenku, kterou jsem zde sám
předestřel v souvislosti se zaměstnaneckými
akciemi, o nichž se hovořilo, důkladně
o nich hovořil kolega Klimeš. Doporučoval jsem
zahrnout do usnesení myšlenku, že doporučujeme
zavedení a upřednostnění podílového
zaměstnaneckého vlastnictví Baťova typu
do probíhajícího privatizačního
procesu, neboť tento způsob privatizace je dnes převládající
formou podnikového vlastnictví ve všech hospodářsky
vyspělých zemích.
Na toto téma jsem v krátkosti hovořil s panem
ministrem Ježkem, než dnes odjel do Lnářů.
Říkal, že toto je velice málo využívaná
forma privatizace, že 10 %, nikoliv 5 %, je možné
na základě stanoveného předpisu využívat
těchto zaměstnaneckých akcií, že
o to není velký zájem.
Dále jsem o tom diskutoval s paní ministryní
Štěpovou, také zde nepřítomnou,
vůbec je škoda, že vláda zde není
přítomna, když se hovoří o tak
důležitých věcech, aby její členové
na otázky kladené poslanci mohli bezprostředně
fundovaně odpovídat, což je problém
zcela běžný. Tyto situace se, bohužel,
opakují, kdy otázky kladou poslanci do vzduchoprázdna.
Ona říkala, že naopak je tato forma privatizace
v obchodu, v cestovním ruchu, velice vyžadována,
velice je po ní voláno.
Nakonec můj námět. Zdůrazňujeme-li
potřebu zaměstnaneckého podílnictví,
neznamená to a nesmí to znamenat zavádění
jedné vlastnické formy či jednoho systému
za každou cenu. Je-li pestrost vlastnických vztahů
a forem nezbytná pro správné fungování
trhu, pak jakékoliv jednostranné zavádění
té či oné formy je škodlivé a
otevírá dveře nové totalitě.
Platí přece beze zbytku, že demokracie politická
je nemyslitelná bez demokracie hospodářské.
Jako velká privatizace by neměla znamenat pouze
zavádění akciových společností
a tím méně jen státních akciových
společností, tak by se nemělo prosazovat
jen vytváření podniků s majetkovou
účastí zaměstnanců.
Každá jednostrannost je škodlivá. Je však
třeba vyžadovat zákonné finanční
a propagační podmínky také pro vytváření
podniků s různými formami zaměstnaneckého
spolupodílnictví. V tom byl pan ministr Ježek
se mnou ve shodě, že málo děláme
propagaci těchto zaměstnaneckých akcií,
že to je propagace osvěty. Přitom osvěty
tohoto druhu je velice málo, občané jsou
o těchto možnostech velice málo informováni.
Domnívám se, že u nás je potřebná
a nutná taková privatizace, která vytváří
prostor pro pestrost vlastnických vztahů a forem
a která podpoří výrazněji různé
formy zaměstnaneckého spoluvlastnictví. Taková
privatizace je potřebná. Je to privatizace, která
otevírá prostor pro uplatnění demokracie
nejenom politické, ale i ekonomické. Od tohoto cíle
jsme však zatím velice vzdáleni, tak jak to
mnozí dobře cítíme.
Proto bych znovu navrhoval přijmout do našeho usnesení
formulaci v tom smyslu, že se domníváme, že
u nás je potřebná a nutná taková
privatizace, která vytváří prostor
pro pestrost politických vztahů a forem a která
podpoří výrazně i různé
formy zaměstnaneckého spoluvlastnictví. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji,
pane poslanče, za váš příspěvek.
Prosím, aby se slova dále ujal pan poslanec Dušek
Jiří.
Poslanec Jiří Dušek: Pane místopředsedo,
vážená sněmovno, chtěl bych pouze
upřesnit některé skutečnosti, které
tady odezněly od pana poslance Klimeše. Rád
bych se trochu zastal zemědělců, a to z toho
důvodu, že se domnívám, že podržením
30 % akcií Fondem národního majetku na 2
- 3 roky je skutečně ku prospěchu. Dnes skutečně
každý nemá peníze na to, aby si to pořídil.
Je třeba zde upozornit na souběh termínů
transformačního zákona a termínu kupónové
privatizace. (Kupónová privatizace samozřejmě
nabízí nyní, transformační
zákon bude probíhat déle a nežli se
ustaví nová družstva, která samozřejmě
budou potom kompetenční k eventuálnímu
nákupu akcií, se posune.) Dnes získat majetek
tímto způsobem prostřednictvím kupónové
privatizace je snazší.
Družstva to dnes dělají, kupují kupónové
knížky, čímž si vlastně
kupují možnost získat akcie, ale jak to dopadne
s těmito družstvy po transformačním
zákonu? Čí bude potom majetek, který
tam zůstane? Jak se rozdělí, jakou formou
se potom provede transformace dosud neexistujícího
majetku?
Proto se domnívám, že je naprosto na místě,
jestliže tuto možnost zachová zemědělcům
Fond národního majetku. Proto se vlastně
tento fond dělá, aby určitým způsobem
zabránil vstupu zbytečných peněz do
hospodářství a vytvoření inflační
spirály, na druhé straně aby zachoval možnost,
která tady je pro budoucí podnikatele. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Duškovi. Protože se již do rozpravy
nikdo nehlásí, rozpravu končím.
V souladu s tím, jak jsme rozhodli dopoledne, bude nyní
vytvořen časový prostor pro jednání
garančního výboru, který kromě
zmíněných tří poslanců,
kteří přednesli návrhy na usnesení
již na minulé schůzi, zřejmě
pozve i další poslance, kteří měli
k usnesení doplňující či pozměňovací
návrhy, a připraví návrh pro sněmovnu.
Až tento návrh bude připraven, opět
se k tomuto bodu vrátíme.
V tuto chvíli, dámy a pánové, nás
čeká čtvrté kolo voleb. Je 15.02 hodin,
volby budou trvat do 15.25 hodin. V 15.25 hodin začneme
projednávat bod týkající se zdravotnictví.
Národohospodářský a další
výbory mají přednost při volebním
aktu a sejdou se bezprostředně v místnosti
u pana poslance Ledvinky.
ODS se nyní sejde v rohu pod balkónem novinářů.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Do rozpravy
se prozatím k projednávanému bodu, tzn. k
návrhu na usnesení České národní
rady k současné situaci ve zdravotnictví
v České republice přihlásil pan poslanec
Oldřich Váca, paní poslankyně Hana
Lagová a několik dalších poslanců
hodlalo vystoupit podle stavu, který jsem zjišťoval
před obědem. Ti se nepochybně přihlásí
za chvíli, ale písemně.
Pro tuto chvíli zvu k mikrofonu pana poslance Vácu.
Poslanec Oldřich Váca: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
vážený pane ministře!
Ve vašem vystoupení, pane ministře, zaznělo,
že Česká národní rada pozdržela,
zkráceně řečeno, zákon o nestátní
zdravotní péči. Domnívám se,
že toto není zcela přesné a je třeba
upřesnit, kde se přímo pozdržel, protože
se ještě nejednalo o zákon, ale o zásady
zákona, a široká veřejnost, podle mého
názoru, zatím není vždy zcela přesně
obeznámena s legislativním procesem.
Zásady, pokud se v České národní
radě projednávají, dostanou určité
výbory přikázány. Ty, jak jsem si
zjistil, zdravotní výbor projednal velice rychle.
Nevím, které další výbory jej
měly přikázány, ale dále si
jej výbory mohou vyžádat.
Zatím, jak jsem neověřeně zjistil,
zásady tohoto uvedeného zákona si údajně
vyžádal k projednání výbor církevní
a humanitární, který je po určité
době bez projednávání vrátil
s tím, že to nestihl. Mám dojem, že toto
pozdržení vzniklo ve výboru církevním
a humanitárním, a proto je třeba to eventuálně
upřesnit, abychom věděli, kde přesně
došlo k pozdržení v projednávání
zásad. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Vácovi za jeho vystoupení. S faktickou
poznámkou se hlásí pan poslanec Bárta.
Poslanec Zdeněk Bárta: Dovoluji si jenom
poznamenat, že pan kolega Váca se domnívá
chybně.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Mýliti
se je lidské, je to možné, nevylučuji
to.
Dámy a pánové, v tuto chvíli máme
jednu zvláštní příležitost,
která ještě v dějinách našeho
shromáždění nenastala, a mám
velkou radost, že vám mohu oznámit, že
náš kolega, dosavadní předseda církevního
a humanitárního výboru, pan dr. Antonín
Procházka, byl právě před chvílí
jmenován prezidentem, ústavním soudcem, složil
předepsaný slib a ujal se funkce. (Dlouhotrvající
potlesk.)
Tím mu ovšem zaniká poslanecký mandát
(veselost), takže o tom, zda pan ústavní soudce
Procházka může v tuto chvíli pohovořit,
musíme rozhodnout. Domnívám se, že samozřejmě
může, a proto mu uděluji slovo. (Námitky
proti tomu, aby se hlasovalo.)
Ústavní soudce Antonín Procházka:
Vážený pane předsedající,
vážení členové vlády,
dámy a pánové!
Díky vám byl jsem vámi zvolen za kandidáta
ústavního soudu. To dovršil pan prezident tím,
že jsem byl dnešním dnem do této funkce
jmenován.
Nemá pravdu pan místopředseda v jedné
věci, a to že tímto okamžikem zanikl můj
mandát, protože ten zanikne až ve 24 hodin (veselost),
jak jsme si tady řekli spolu s panem doktorem Boturem,
protože dnem, kdy se vykonává slib, dochází
k tomuto zániku.
Věřte mi, říkám to upřímné,
odcházím odtud velmi nerad. Byl jsem v této
sněmovně velmi šťasten, protože jsem
zde nalezl prostředí, ve kterém člověk
mohl skutečně dělně pracovat. I když
jsme se tady hádali, i když jsme zde měli různé
názory na různé věci, vedlo to nakonec
vždy k jednomu: že jsme táhli za jeden provaz
onu káru našeho státu přece jenom kupředu.
Přeji vám, abyste i vy nadále tuto práci
konali tak, jak nejlépe umíte. Za svou osobu vám
slibuji, že se vždy vynasnažím o to, aby
právo a spravedlnost i v ústavním soudu,
pokud to bude záležet na mně, byly vždy
maximálně zachovány.
Ještě jednou vám ze srdce všem děkuji
a členům svého výboru říkám,
že se s nimi přijdu speciálně rozloučit.
Děkuji mnohokrát. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji.
Jménem nás všech přeji jen vše
dobré.
Dříve než dám slovo paní poslankyni
Lagové, prosím pana poslance Balcárka, aby
nás seznámil s výsledky volby.
Poslanec Pavel Balcárek: Děkuji za slovo,
pane místopředsedo.
Vážené dámy a pánové,
mám tu čest podat vám příjemnou
zprávu o výsledcích tajného hlasování
při 4. volbě ředitele Všeobecné
zdravotní pojišťovny.
K volbě bylo ověřovateli převzato
200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno
125 hlasovacích lístků, odevzdáno
bylo 124 platných lístků, z toho jeden neplatný
lístek. Počet neodevzdaných hlasovacích
lístků nula, počet nevydaných hlasovacích
lístků 75. Jeden lístek byl neplatný,
protože byli zakroužkováni dva kandidáti
(veselost).
Pro pana Miroslava Koubleho bylo odevzdáno 26 platných
hlasů, pro pana Jiřího Němce bylo
odevzdáno 93 platných hlasů. To znamená,
že do funkce ředitele Všeobecné zdravotní
pojišťovny byl zvolen dr. Jiří Němec.
Jménem ověřovatelů mu gratuluji. /Potlesk./
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
za tuto zprávu. Děkuji rovněž ověřovatelům
České národní rady, protože vykonali
v uplynulých dvou dnech mnoho užitečné
práce a bezchybně nás provedli celou hlasovací
mašinérií.
Nyní prosím, aby se slova ujala paní poslankyně
Lagová.
Poslankyně Hana Lagová: Vážená
sněmovno, dovolte mi také říci své
stanovisko k projednávané záležitosti.
Tak, jak se s tím v terénu setkáváme,
víme, že ve zdravotnictví jsou problémy,
na druhé straně urychlení fungování
zdravotnické pojišťovny bylo věcí
této sněmovny, a tady jsme ji iniciovali.
Roční předstih jsme všichni pochopili
jako dobu potřebnou k ověření a měli
bychom se k této době od počátku takto
chovat.
Když vezmeme v úvahu měsíc od schválení
zákona, zřejmě problémy být
musí, zvláště když chybí
ta nejdůležitější podzákonná
norma, tj. zdravotní řád, od které
se odvíjí všechno to, co v zákoně
vzhledem ke stručnosti nemohlo být obsaženo.
Problémy v okresech, jak se o tom sami přesvědčujeme,
na jedné straně pramení z mála zkušeností
i z bezradnosti nových pracovníků pojišťovny,
ale na druhé straně, to chci uvést jenom
na první pohled, někdy i z neochoty vedoucích
pracovníků zdravotních zařízení
spolupracovat s pracovníky pojišťovny. Říkám
ale jenom na první pohled. To proto, že se to ukazuje
například při uzavírání
smluv mezi zdravotním zařízením a
pojišťovnou.
Opět ale šlapeme v kruhu, protože se obávají,
jakou budou mít platnost, závaznost tyto smlouvy,
když právě chybí to nejdůležitější,
a to ona norma zdravotního řádu.
Jestliže zákonem vznikla samostatná instituce
Všeobecná zdravotní pojišťovna se
všemi právy a povinnostmi ze zákona vyplývajícími,
myslím, že na půdě České
národní rady, ať výborů nebo
sněmovny, bychom neměli dávat prostor pro
"pískání" provozních problémů
dílčích, a to včetně personálních.
Na závěr se chci vyjádřit k usnesení,
které je předloženo. Není v něm
nic, co by vláda České republiky i Všeobecná
zdravotní pojišťovna nevěděly,
že mají udělat, ale jedno z toho bych považovala
za prioritní. Všechny problémy, o kterých
se tady hovořilo, vyplývají pouze z toho,
že do terénu není dán zdravotní
řád. Kladu si však otázku, jestli pustit
do oběhu podzákonnou normu ušitou horkou jehlou,
zda by to nepřispívalo k větší
nervozitě a k většímu chaosu v terénu
právě proto, že zdravotnická veřejnost
je na to velmi citlivá a pokud by neměla šanci
k této podzákonné normě se vyjádřit,
asi by ji nepřijala.
Proto si myslím, že usnesení tak, jak je předloženo,
bychom měli zvážit. Především
jde o to, zda do 21. února je možné nařízení
o zdravotním řádu přijmout, protože
to považuji za prioritní a nejdůležitější
s ohledem na to, co tyto problémy v terénu způsobilo.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Lagové. (Hlasy z pléna.)
Dámy a pánové, před přestávkou
jsem oznamoval, že stenografický zápis se bude
pořizovat z magnetofonového záznamu. Ten,
kdo s podobnými připomínkami přichází
v tuto chvíli, jinými slovy říká,
že v tu dobu nebyl přítomen ve sněmovně.
Protože paní Lagová byla poslední z
přihlášených do rozpravy, rozpravu končím
a prosím, aby se pan poslanec Lom ujal slova.
Poslanec Petr Lom: Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, děkuji za závěrečné
slovo.
Dovolte, dříve, než vyslovím své
názory, abych poděkoval všem, kteří
se účastnili diskuse a kteří své
názory, námitky, podporu a jiná svá
mínění vyslovili.
Chtěl bych se však přece jenom zastavit u toho,
že jsme si v České národní radě,
která si snad vytvořila tradici kultivovaných
politických projevů, vytvořili zásadu,
že diskutujeme k věci, nikoliv k osobě.
Považuji za zbytečné, aby v diskusních
příspěvcích zazněly obhajoby
té či oné osoby nebo nevyžádané
pozitivní ocenění. Myslím si, že
bychom se měli bavit o tom, co ta která osoba dělá,
dělala, jaké má pracovní postupy,
ale nebavme se o ní s osobními narážkami.
Domnívám se, že mé vystoupení
je nekonfrontační, že konfrontuji pouze zdravotnické
potřeby a nároky našich občanů
- pacientů. Pracoval jsem 30 let u lůžka nemocného
a nebudu nyní měnit pořadí svých
priorit. Pro mě je nejvyšším zákonem
zájem pacienta, a to i v této sněmovně.
Návrh na usnesení jsem zde přednesl z pověření
výboru. Vyplývá z toho, že náš
výbor dostává opravdu desítky dopisů,
někdy kritických, někdy zoufalých,
že včera se sešla asociace malých a středních
nemocnic, která sdružuje 80 % nemocnic, a ustanovila
krizový štáb ve zdravotnictví. To mohu
uvést na podporu svého názoru, protože
si myslím, že situace ve zdravotnictví je opravdu
naléhavá, tísnivá.
Zazněla tady výtka, že ve svém úvodu
k usnesení jsem neřekl nic pozitivního. Můj
projev neměl být analýzou současného
stavu zdravotnictví, ani výčtem toho, co
se udělalo, co se neudělalo. Na to bych si musel
vyžádat čas mnohem a mnohem delší.
Je samozřejmé, že si velmi vážím
zákonů, které jsme v této sněmovně
přijali a na kterých jsme všichni pracovali,
počínaje zákonem o lékařských
komorách, který tuto šňůru zdravotnických
zákonů odstartoval.
V protinámitkách zde však zazněl tón,
který sem byl vnesen zcela úmyslně a nevím,
za jakým účelem - tón o penězích.
Neřekl jsem ani jedno jediné slovo o tom, že
zdravotníci požadují peníze, ani jediné
slovo jsem neřekl o tom, že jsou podhodnocení
a nežádal jsem pro ně žádné
finanční výhody. Domnívám se,
že jakékoliv zvýhodňování
zdravotníků, tu přidanou pětisetkorunou,
tu tisícikorunou, je absurdní. Problém musí
být řešen příčinně,
tzn. co nejrychlejším uvolněním svobodného
výkonu povolání a seberealizací ve
zdravotnictví.
Uvědomme si, že od 1. ledna zdravotníci mohou
vykonávat již vůči pojišťovně
svobodný výkon praxe, nejsou již svázáni
žádným vztahem podřízenosti k
centrálnímu orgánu. Nedoprovodíme-li
tento stav zákonem, který umožní svobodný
výkon povolání, zůstali jsme na půli
cesty. A o tom hovořím, když říkám,
že podporuji svobodný výkon povolání
jako cestu k řešení ekonomické situace.
Ještě jednou pro ty, kteří mně
dobře rozumějí. Nežádám
příspěvek, nežádám finanční
nadhodnocování, žádám jenom právo
pro zdravotníky, aby se mohli chovat tak, jak se už
téměř dva a půl roku chová
mnoho občanů této republiky.