Pátek 31. ledna 1992

Navazuji na příspěvek pana poslance Sourala a byl bych rád, kdyby se dostalo do usnesení to, co on požadoval, protože mám dojem, už jsem to tady jednou říkal, že náš národ opravdu ztrácí národní hrdost.

Dnešní majitel kupónové knížky pregnantně očekává, kdy za vloženou tisícikorunu dostane deseti a víceronásobek, ale obyčejnému občanovi vůbec nevadí, že za obdržený pakatel se dobrovolně vzdává práva vlastnit akcie našeho průmyslu a dobrovolně je přenechává v mnoha případech cizímu kapitálu. A co je horší, že možná opět monopolním výrobcům, kteří budou diktovat ceny tohoto zboží, které bude kupovat opět tentýž občan naší republiky. Na velkou privatizaci tudíž doplácí dvakrát: za prvé, že se dobrovolně vzdal možnosti aktivně se podílet na hodnocení -našich výrobních prostředků pomocí akcií, a za druhé, že cizí kapitál budoucího možného monopolu bude rozhodovat z pozic většinového majitele o našem dnešním průmyslu.

Ještě jednu myšlenku, kterou jsem zde sám předestřel v souvislosti se zaměstnaneckými akciemi, o nichž se hovořilo, důkladně o nich hovořil kolega Klimeš. Doporučoval jsem zahrnout do usnesení myšlenku, že doporučujeme zavedení a upřednostnění podílového zaměstnaneckého vlastnictví Baťova typu do probíhajícího privatizačního procesu, neboť tento způsob privatizace je dnes převládající formou podnikového vlastnictví ve všech hospodářsky vyspělých zemích.

Na toto téma jsem v krátkosti hovořil s panem ministrem Ježkem, než dnes odjel do Lnářů. Říkal, že toto je velice málo využívaná forma privatizace, že 10 %, nikoliv 5 %, je možné na základě stanoveného předpisu využívat těchto zaměstnaneckých akcií, že o to není velký zájem.

Dále jsem o tom diskutoval s paní ministryní Štěpovou, také zde nepřítomnou, vůbec je škoda, že vláda zde není přítomna, když se hovoří o tak důležitých věcech, aby její členové na otázky kladené poslanci mohli bezprostředně fundovaně odpovídat, což je problém zcela běžný. Tyto situace se, bohužel, opakují, kdy otázky kladou poslanci do vzduchoprázdna. Ona říkala, že naopak je tato forma privatizace v obchodu, v cestovním ruchu, velice vyžadována, velice je po ní voláno.

Nakonec můj námět. Zdůrazňujeme-li potřebu zaměstnaneckého podílnictví, neznamená to a nesmí to znamenat zavádění jedné vlastnické formy či jednoho systému za každou cenu. Je-li pestrost vlastnických vztahů a forem nezbytná pro správné fungování trhu, pak jakékoliv jednostranné zavádění té či oné formy je škodlivé a otevírá dveře nové totalitě. Platí přece beze zbytku, že demokracie politická je nemyslitelná bez demokracie hospodářské. Jako velká privatizace by neměla znamenat pouze zavádění akciových společností a tím méně jen státních akciových společností, tak by se nemělo prosazovat jen vytváření podniků s majetkovou účastí zaměstnanců.

Každá jednostrannost je škodlivá. Je však třeba vyžadovat zákonné finanční a propagační podmínky také pro vytváření podniků s různými formami zaměstnaneckého spolupodílnictví. V tom byl pan ministr Ježek se mnou ve shodě, že málo děláme propagaci těchto zaměstnaneckých akcií, že to je propagace osvěty. Přitom osvěty tohoto druhu je velice málo, občané jsou o těchto možnostech velice málo informováni.

Domnívám se, že u nás je potřebná a nutná taková privatizace, která vytváří prostor pro pestrost vlastnických vztahů a forem a která podpoří výrazněji různé formy zaměstnaneckého spoluvlastnictví. Taková privatizace je potřebná. Je to privatizace, která otevírá prostor pro uplatnění demokracie nejenom politické, ale i ekonomické. Od tohoto cíle jsme však zatím velice vzdáleni, tak jak to mnozí dobře cítíme.

Proto bych znovu navrhoval přijmout do našeho usnesení formulaci v tom smyslu, že se domníváme, že u nás je potřebná a nutná taková privatizace, která vytváří prostor pro pestrost politických vztahů a forem a která podpoří výrazně i různé formy zaměstnaneckého spoluvlastnictví. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče, za váš příspěvek. Prosím, aby se slova dále ujal pan poslanec Dušek Jiří.

Poslanec Jiří Dušek: Pane místopředsedo, vážená sněmovno, chtěl bych pouze upřesnit některé skutečnosti, které tady odezněly od pana poslance Klimeše. Rád bych se trochu zastal zemědělců, a to z toho důvodu, že se domnívám, že podržením 30 % akcií Fondem národního majetku na 2 - 3 roky je skutečně ku prospěchu. Dnes skutečně každý nemá peníze na to, aby si to pořídil.

Je třeba zde upozornit na souběh termínů transformačního zákona a termínu kupónové privatizace. (Kupónová privatizace samozřejmě nabízí nyní, transformační zákon bude probíhat déle a nežli se ustaví nová družstva, která samozřejmě budou potom kompetenční k eventuálnímu nákupu akcií, se posune.) Dnes získat majetek tímto způsobem prostřednictvím kupónové privatizace je snazší.

Družstva to dnes dělají, kupují kupónové knížky, čímž si vlastně kupují možnost získat akcie, ale jak to dopadne s těmito družstvy po transformačním zákonu? Čí bude potom majetek, který tam zůstane? Jak se rozdělí, jakou formou se potom provede transformace dosud neexistujícího majetku?

Proto se domnívám, že je naprosto na místě, jestliže tuto možnost zachová zemědělcům Fond národního majetku. Proto se vlastně tento fond dělá, aby určitým způsobem zabránil vstupu zbytečných peněz do hospodářství a vytvoření inflační spirály, na druhé straně aby zachoval možnost, která tady je pro budoucí podnikatele. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Duškovi. Protože se již do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu končím.

V souladu s tím, jak jsme rozhodli dopoledne, bude nyní vytvořen časový prostor pro jednání garančního výboru, který kromě zmíněných tří poslanců, kteří přednesli návrhy na usnesení již na minulé schůzi, zřejmě pozve i další poslance, kteří měli k usnesení doplňující či pozměňovací návrhy, a připraví návrh pro sněmovnu. Až tento návrh bude připraven, opět se k tomuto bodu vrátíme.

V tuto chvíli, dámy a pánové, nás čeká čtvrté kolo voleb. Je 15.02 hodin, volby budou trvat do 15.25 hodin. V 15.25 hodin začneme projednávat bod týkající se zdravotnictví.

Národohospodářský a další výbory mají přednost při volebním aktu a sejdou se bezprostředně v místnosti u pana poslance Ledvinky.

ODS se nyní sejde v rohu pod balkónem novinářů.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Do rozpravy se prozatím k projednávanému bodu, tzn. k návrhu na usnesení České národní rady k současné situaci ve zdravotnictví v České republice přihlásil pan poslanec Oldřich Váca, paní poslankyně Hana Lagová a několik dalších poslanců hodlalo vystoupit podle stavu, který jsem zjišťoval před obědem. Ti se nepochybně přihlásí za chvíli, ale písemně.

Pro tuto chvíli zvu k mikrofonu pana poslance Vácu.

Poslanec Oldřich Váca: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře!

Ve vašem vystoupení, pane ministře, zaznělo, že Česká národní rada pozdržela, zkráceně řečeno, zákon o nestátní zdravotní péči. Domnívám se, že toto není zcela přesné a je třeba upřesnit, kde se přímo pozdržel, protože se ještě nejednalo o zákon, ale o zásady zákona, a široká veřejnost, podle mého názoru, zatím není vždy zcela přesně obeznámena s legislativním procesem.

Zásady, pokud se v České národní radě projednávají, dostanou určité výbory přikázány. Ty, jak jsem si zjistil, zdravotní výbor projednal velice rychle. Nevím, které další výbory jej měly přikázány, ale dále si jej výbory mohou vyžádat.

Zatím, jak jsem neověřeně zjistil, zásady tohoto uvedeného zákona si údajně vyžádal k projednání výbor církevní a humanitární, který je po určité době bez projednávání vrátil s tím, že to nestihl. Mám dojem, že toto pozdržení vzniklo ve výboru církevním a humanitárním, a proto je třeba to eventuálně upřesnit, abychom věděli, kde přesně došlo k pozdržení v projednávání zásad. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vácovi za jeho vystoupení. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Bárta.

Poslanec Zdeněk Bárta: Dovoluji si jenom poznamenat, že pan kolega Váca se domnívá chybně.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Mýliti se je lidské, je to možné, nevylučuji to.

Dámy a pánové, v tuto chvíli máme jednu zvláštní příležitost, která ještě v dějinách našeho shromáždění nenastala, a mám velkou radost, že vám mohu oznámit, že náš kolega, dosavadní předseda církevního a humanitárního výboru, pan dr. Antonín Procházka, byl právě před chvílí jmenován prezidentem, ústavním soudcem, složil předepsaný slib a ujal se funkce. (Dlouhotrvající potlesk.)

Tím mu ovšem zaniká poslanecký mandát (veselost), takže o tom, zda pan ústavní soudce Procházka může v tuto chvíli pohovořit, musíme rozhodnout. Domnívám se, že samozřejmě může, a proto mu uděluji slovo. (Námitky proti tomu, aby se hlasovalo.)

Ústavní soudce Antonín Procházka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové!

Díky vám byl jsem vámi zvolen za kandidáta ústavního soudu. To dovršil pan prezident tím, že jsem byl dnešním dnem do této funkce jmenován.

Nemá pravdu pan místopředseda v jedné věci, a to že tímto okamžikem zanikl můj mandát, protože ten zanikne až ve 24 hodin (veselost), jak jsme si tady řekli spolu s panem doktorem Boturem, protože dnem, kdy se vykonává slib, dochází k tomuto zániku.

Věřte mi, říkám to upřímné, odcházím odtud velmi nerad. Byl jsem v této sněmovně velmi šťasten, protože jsem zde nalezl prostředí, ve kterém člověk mohl skutečně dělně pracovat. I když jsme se tady hádali, i když jsme zde měli různé názory na různé věci, vedlo to nakonec vždy k jednomu: že jsme táhli za jeden provaz onu káru našeho státu přece jenom kupředu.

Přeji vám, abyste i vy nadále tuto práci konali tak, jak nejlépe umíte. Za svou osobu vám slibuji, že se vždy vynasnažím o to, aby právo a spravedlnost i v ústavním soudu, pokud to bude záležet na mně, byly vždy maximálně zachovány.

Ještě jednou vám ze srdce všem děkuji a členům svého výboru říkám, že se s nimi přijdu speciálně rozloučit. Děkuji mnohokrát. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji. Jménem nás všech přeji jen vše dobré.

Dříve než dám slovo paní poslankyni Lagové, prosím pana poslance Balcárka, aby nás seznámil s výsledky volby.

Poslanec Pavel Balcárek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Vážené dámy a pánové, mám tu čest podat vám příjemnou zprávu o výsledcích tajného hlasování při 4. volbě ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny.

K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno 125 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo 124 platných lístků, z toho jeden neplatný lístek. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula, počet nevydaných hlasovacích lístků 75. Jeden lístek byl neplatný, protože byli zakroužkováni dva kandidáti (veselost).

Pro pana Miroslava Koubleho bylo odevzdáno 26 platných hlasů, pro pana Jiřího Němce bylo odevzdáno 93 platných hlasů. To znamená, že do funkce ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny byl zvolen dr. Jiří Němec. Jménem ověřovatelů mu gratuluji. /Potlesk./

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji za tuto zprávu. Děkuji rovněž ověřovatelům České národní rady, protože vykonali v uplynulých dvou dnech mnoho užitečné práce a bezchybně nás provedli celou hlasovací mašinérií.

Nyní prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Lagová.

Poslankyně Hana Lagová: Vážená sněmovno, dovolte mi také říci své stanovisko k projednávané záležitosti.

Tak, jak se s tím v terénu setkáváme, víme, že ve zdravotnictví jsou problémy, na druhé straně urychlení fungování zdravotnické pojišťovny bylo věcí této sněmovny, a tady jsme ji iniciovali.

Roční předstih jsme všichni pochopili jako dobu potřebnou k ověření a měli bychom se k této době od počátku takto chovat.

Když vezmeme v úvahu měsíc od schválení zákona, zřejmě problémy být musí, zvláště když chybí ta nejdůležitější podzákonná norma, tj. zdravotní řád, od které se odvíjí všechno to, co v zákoně vzhledem ke stručnosti nemohlo být obsaženo.

Problémy v okresech, jak se o tom sami přesvědčujeme, na jedné straně pramení z mála zkušeností i z bezradnosti nových pracovníků pojišťovny, ale na druhé straně, to chci uvést jenom na první pohled, někdy i z neochoty vedoucích pracovníků zdravotních zařízení spolupracovat s pracovníky pojišťovny. Říkám ale jenom na první pohled. To proto, že se to ukazuje například při uzavírání smluv mezi zdravotním zařízením a pojišťovnou.

Opět ale šlapeme v kruhu, protože se obávají, jakou budou mít platnost, závaznost tyto smlouvy, když právě chybí to nejdůležitější, a to ona norma zdravotního řádu.

Jestliže zákonem vznikla samostatná instituce Všeobecná zdravotní pojišťovna se všemi právy a povinnostmi ze zákona vyplývajícími, myslím, že na půdě České národní rady, ať výborů nebo sněmovny, bychom neměli dávat prostor pro "pískání" provozních problémů dílčích, a to včetně personálních.

Na závěr se chci vyjádřit k usnesení, které je předloženo. Není v něm nic, co by vláda České republiky i Všeobecná zdravotní pojišťovna nevěděly, že mají udělat, ale jedno z toho bych považovala za prioritní. Všechny problémy, o kterých se tady hovořilo, vyplývají pouze z toho, že do terénu není dán zdravotní řád. Kladu si však otázku, jestli pustit do oběhu podzákonnou normu ušitou horkou jehlou, zda by to nepřispívalo k větší nervozitě a k většímu chaosu v terénu právě proto, že zdravotnická veřejnost je na to velmi citlivá a pokud by neměla šanci k této podzákonné normě se vyjádřit, asi by ji nepřijala.

Proto si myslím, že usnesení tak, jak je předloženo, bychom měli zvážit. Především jde o to, zda do 21. února je možné nařízení o zdravotním řádu přijmout, protože to považuji za prioritní a nejdůležitější s ohledem na to, co tyto problémy v terénu způsobilo. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Lagové. (Hlasy z pléna.)

Dámy a pánové, před přestávkou jsem oznamoval, že stenografický zápis se bude pořizovat z magnetofonového záznamu. Ten, kdo s podobnými připomínkami přichází v tuto chvíli, jinými slovy říká, že v tu dobu nebyl přítomen ve sněmovně.

Protože paní Lagová byla poslední z přihlášených do rozpravy, rozpravu končím a prosím, aby se pan poslanec Lom ujal slova.

Poslanec Petr Lom: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, děkuji za závěrečné slovo.

Dovolte, dříve, než vyslovím své názory, abych poděkoval všem, kteří se účastnili diskuse a kteří své názory, námitky, podporu a jiná svá mínění vyslovili.

Chtěl bych se však přece jenom zastavit u toho, že jsme si v České národní radě, která si snad vytvořila tradici kultivovaných politických projevů, vytvořili zásadu, že diskutujeme k věci, nikoliv k osobě.

Považuji za zbytečné, aby v diskusních příspěvcích zazněly obhajoby té či oné osoby nebo nevyžádané pozitivní ocenění. Myslím si, že bychom se měli bavit o tom, co ta která osoba dělá, dělala, jaké má pracovní postupy, ale nebavme se o ní s osobními narážkami.

Domnívám se, že mé vystoupení je nekonfrontační, že konfrontuji pouze zdravotnické potřeby a nároky našich občanů - pacientů. Pracoval jsem 30 let u lůžka nemocného a nebudu nyní měnit pořadí svých priorit. Pro mě je nejvyšším zákonem zájem pacienta, a to i v této sněmovně.

Návrh na usnesení jsem zde přednesl z pověření výboru. Vyplývá z toho, že náš výbor dostává opravdu desítky dopisů, někdy kritických, někdy zoufalých, že včera se sešla asociace malých a středních nemocnic, která sdružuje 80 % nemocnic, a ustanovila krizový štáb ve zdravotnictví. To mohu uvést na podporu svého názoru, protože si myslím, že situace ve zdravotnictví je opravdu naléhavá, tísnivá.

Zazněla tady výtka, že ve svém úvodu k usnesení jsem neřekl nic pozitivního. Můj projev neměl být analýzou současného stavu zdravotnictví, ani výčtem toho, co se udělalo, co se neudělalo. Na to bych si musel vyžádat čas mnohem a mnohem delší.

Je samozřejmé, že si velmi vážím zákonů, které jsme v této sněmovně přijali a na kterých jsme všichni pracovali, počínaje zákonem o lékařských komorách, který tuto šňůru zdravotnických zákonů odstartoval.

V protinámitkách zde však zazněl tón, který sem byl vnesen zcela úmyslně a nevím, za jakým účelem - tón o penězích. Neřekl jsem ani jedno jediné slovo o tom, že zdravotníci požadují peníze, ani jediné slovo jsem neřekl o tom, že jsou podhodnocení a nežádal jsem pro ně žádné finanční výhody. Domnívám se, že jakékoliv zvýhodňování zdravotníků, tu přidanou pětisetkorunou, tu tisícikorunou, je absurdní. Problém musí být řešen příčinně, tzn. co nejrychlejším uvolněním svobodného výkonu povolání a seberealizací ve zdravotnictví.

Uvědomme si, že od 1. ledna zdravotníci mohou vykonávat již vůči pojišťovně svobodný výkon praxe, nejsou již svázáni žádným vztahem podřízenosti k centrálnímu orgánu. Nedoprovodíme-li tento stav zákonem, který umožní svobodný výkon povolání, zůstali jsme na půli cesty. A o tom hovořím, když říkám, že podporuji svobodný výkon povolání jako cestu k řešení ekonomické situace.

Ještě jednou pro ty, kteří mně dobře rozumějí. Nežádám příspěvek, nežádám finanční nadhodnocování, žádám jenom právo pro zdravotníky, aby se mohli chovat tak, jak se už téměř dva a půl roku chová mnoho občanů této republiky.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP