Česká národní rada 1990 – 1992

Asi jako úplně nejvýznamnější je nutno říci úplně na začátku, že se domníváme, že je správné, že došlo ke spojení resortů lesnictví neboli lesního hospodářství a zemědělství. Je to obecná skutečnost, která má jednak svůj historický vývoj, ale především se domnívám, že má své ekologické a přírodní opodstatnění, protože jak práce na polích, na loukách, tak samozřejmě v lesích a ve vodních plochách má svůj význam a je nutné, aby byla koordinována a řízena společně. Proto vzniklo naše ministerstvo zemědělství, do kterého je zahrnuto jak lesní hospodářství, vodní hospodářství, tak i ona samotná zemědělská činnost.

Dále se domnívám, že bylo přínosem, že došlo k rozdělení náplně původního ministerstva lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu, takže dnes máme kompetence rozdělené tak, že problematiku lesů a zpracování dřeva řeší ministerstvo průmyslu, vlastní lesní hospodářství řešíme u nás na ministerstvu zemědělství, dohlížecí orgán je ministerstvo životního prostředí. Pomineme-li funkci ministerstva financí příp. ministerstva pro privatizaci, problematikou lesního hospodářství a vlastně problematikou lesa se tedy velmi úzce zabývají dnes tři ministerstva. Domnívám se, že to je opět správné, protože problematika lesů je vysloveně vládní záležitostí a má skutečně význam ji projednávat až ve vládě. Tolik úvodem.

Další otázka je, co to jsou státní lesy. K dnešnímu dni státní lesy představují 60 % veškerých lesů. Zhruba 35 - 40 % lesů máme již dnes v soukromých rukách, ať už jsou to lesy obecní, církevní nebo lesy v rámci restituce navrácené konkrétním fyzickým osobám. Znamená to, že hovoříme při koncepci státního lesního hospodářství o zhruba 60 % současného lesa, který se nachází ve vlastnictví státu.

Je nám vytýkáno, že v podstatě připravujeme pseudoprivatizaci, že neprovádíme privatizaci. To znamená, že nedochází k privatizování vlastní podstaty, vlastní lesní půdy, půdního fondu a lesa, stromů na této půdě rostoucích. Dá se říci, že tento názor je správný, ale já si dovolím objasnit, proč jsme k němu došli.

Naše cílová představa, cílová koncepce lesního hospodářství je taková, že bychom tento poměr v podstatě měli obrátit. Máme představu, že zhruba 40 - 45 % lesů a těch 50, 55, možná 60 % soukromých. Jedná se o rozdíl 20 30 %, u kterých by dál mělo dojít k privatizaci vlastní podstaty, tedy ke zprivatizování skutečně lesa.

Domníváme se, že momentálně není vhodná doba na to, aby tato privatizace proběhla. Je to z toho důvodu, že - tak jak jsem řekl na začátku - máme představu, že skutečné zemědělství probíhá jednak na polích, na loukách, na vodních plochách, jednak v lese. Historicky bychom se chtěli vrátit k tomu, že skutečný sedlák, člověk, který se bude zabývat zemědělskou činností, bude mít také k disposici lesy.

Víte dobře, že při privatizaci zemědělství máme dnes ekonomické problémy, kdy dáváme začínajícím zemědělcům různé podpory, subvence, dotace. Přímé dotace mají splatnost, návratnost devíti let. Jestliže předpokládáme, že vlastnická stabilizace sedláka, vlastnická stabilizace zemědělství proběhne v roce 1992 - 1993, tak ekonomická stabilizace bude návazně ukončena v roce 2002 - 2005. To znamená v dobách, kdy by se měly rozběhnout veškeré selské dvory, mělo by se rozběhnout zemědělství, měla by se stát prosperujícími zemědělská družstva toho nového typu atd. Zhruba v roce 2000 - 2005 předpokládáme, že naši zemědělci budou schopni už akumulovat svůj vlastní ekonomický potenciál, případně budou schopni si vzít další půjčky a budou schopni významně privatizovat les.

Nikde není řečeno, že drobné části lesa nebudeme privatizovat už teď, jestliže budeme hovořit o jednotkách, případně desítkách hektarů, o které budou mít dnes zemědělci zájem a bude to v tom terénu příhodné, mají možnost tento les zprivatizovat ihned. Ovšem my máme na mysli významné privatizace, kdy by se měly privatizovat stovky, případně tisíce hektarů. Tady předpokládáme, že zemědělská veřejnost si toto bude moci dovolit později. Proto - stejně tak jako u zpracovatelského průmyslu, který má úzkou návaznost na zemědělskou prvovýrobu - chceme zachovat tento státní les, zhruba těch 20 až 30 %, o kterých předpokládáme, že během 10 - 15 let začne probíhat jejich skutečná privatizace. Chceme je zachovat pro to skutečné zemědělství a pro zemědělskou prvovýrobu. Domníváme se, že jestliže bychom dali tento les do privatizace nyní, došlo by nejspíš k jeho úniku pro zahraniční kapitál, přes všechny problémy, které známe, a v podstatě by se k tomuto lesu dostávaly zvláštní skupiny lidí, které dnes disponují těmi až stamiliónovými částkami, o tom už se tady toho řeklo příliš mnoho. Proto se domníváme, že to přechodné období 10 až 15 let je nutné vyřešit tímto způsobem.

Z toho důvodu, aby bylo možné nějakým způsobem ty státní lesy obhospodařovat, musí být obhospodařovány skutečným představitelem státu. Představitelem státu jsou ony Lesy České republiky, které jsme podle ekonomické reformy od 1. ledna založili. Zatím jsou Lesy České republiky státním podnikem. Při projednávání ekonomické reformy v Hospodářské radě vlády jsme hledali cestu, jak najít statut, který by umožňoval, aby Lesy České republiky nebyly státním podnikem. Zatím vzhledem k té náplni a činnosti, kterou musí tato organizace splňovat, nám nezbylo, než jim dávat statut státního podniku. Nicméně ještě prověřujeme možnost - nesmí to být ani rozpočtová, ani příspěvková organizace, ale hledáme cestu, jestli bychom tuto organizaci nevtěsnali do krabičky tzv. jiné organizace. Prověřují to právníci, snažíme se najít cestu.

Tato organizace bude skutečným představitelem státu, protože ona bude prodávat lesy v průběhu privatizace, ona případně bude nakupovat tam, kde soukromník nechtěl nebo nenašel zájemce a chtěl prodat les státu. Bude provádět hospodářské činnosti, bude uzavírat nájemní smlouvy atd. Z těchto důvodů, aby mohly probíhat všechny tyto operace, musí mít podle naší legislativy statut státního podniku. Ředitel Lesů České republiky bude tou osobou, která bude ztělesňovat stát při všech těchto operacích.

Dá se říci, že jsme poučeni přijetím zákona o půdě, protože s tím jsme měli velké problémy u státních statků, kdy vstoupením zákona o půdě v platnost došlo k tomu, že ředitelé státních statků přestali být zástupci státu a nájmy, pronájmy, prodeje atd. nám po dlouhých tahanicích začaly zajišťovat finanční odbory okresních úřadů. Z tohoto důvodu došlo od 1. 1. k založení Lesů České republiky.

Naskýtá se otázka, je správné, že ze státních lesů jako podnikových ředitelství podniků, kterých je asi sedm a některé další okrajové, vznikl pouze jeden. Já se domnívám, že stát je jeden. Z toho důvodu máme také jednoho představitele státu. Vznikají různé debaty, diskuse, polemiky, zda by neměly být Lesy České republiky, případně Lesy moravské apod. Názor ministerstva je ten, aby tato organizace byla pouze jedna. Těch důvodů je celá řada, některé jsem už uvedl, neboť stát je jeden a tento podnik je představitelem státu.

Další věc, která nás mrzí, ale která zní dnes archaicky, ale je nutná, je ta, že musí docházet k přerozdělování prostředků státních lesů. Uvědomme si, že moravské lesy jsou naštěstí vcelku zachovalé, momentálně je ještě Šumava v přijatelných ekologických podmínkách, zatímco většina dalších českých lesů je zdevastovaná. Právě proto se dá říci, že moravské lesy, případně Šumava (o které víme, že je vlastně na pokraji začátku zániku) budou finančně méně nákladné než ty, kde budeme pouze provádět zalesňování, tj. Krušné hory, Jizerské hory atd. Z těchto důvodů se domníváme, že státní prostředky, které budou mít k disposici Lesy České republiky, bude nutné určitým způsobem cíleně usměrňovat právě do těchto oblastí.

Co se týká založení, já jsem podepsal zakládací listinu k 1. 1. 1992. Bylo to z toho důvodu, že ty oblasti, o kterých víme, že zůstanou nadále státní, je už možné fakticky, fyzicky převádět do této instituce. Jedná se o národní parky, jedná se o reprezentační honitby atd. Tyto věci jsou v těchto dnech převáděny do tohoto podniku.

Po dohodě s pány poslanci jsem zatím podepsal statut a nedošlo zatím v průběhu ledna ke zrušení těch podniků, protože jsme se domluvili, že se budeme snažit hledat cestu, jak tyto věci upravit, že se budeme dohadovat o statutu apod., abychom některé věci společně dodělali a doplnili.

Domnívám se, že nejvýznamnější pro Lesy České republiky je především to, abychom měli dobrý organizační statut. Já se k tomu dostanu ještě dál v rámci organizace. Ale toto považuji za nejvýznamnější. Proto považuji za nejvýznamnější o těchto věcech debatovat, abychom se tady nedopustili chyby a aby to organizační schéma vypadalo dobře.

Dál je nutné si přesně rozdělit zodpovědnosti a pravomoci, což - myslím - je v naší reformě zcela přehledně vyznačeno.

Další věc, která zřejmě bude nejsložitější, je otázka personálního obsazení. Tomu bychom se všichni měli co nejvíce věnovat a dosáhnout toho, aby v těchto státních lesích skutečně fungovali špičkoví odborníci, protože oni budou ti lesní hospodáři, kteří budou tvořit náš další les.

Přitom se naskýtá další otázka, na kterou je nutno si odpovědět, zda lze oddělit vlastnictví lesa neboli hospodaření v lese, protože kdo je vlastníkem, je samozřejmě v tom širším smyslu slova hospodářem, od provádění činnosti. My jsme přesvědčeni, že při dodržení příslušných podmínek, které budou samozřejmě dány statutem, je možné provést oddělení vlastnictví neboli hospodaření od provádění činností. Čili to je ta hlavní myšlenka, to je podstata, ve které spočívá naše ekonomická reforma v lesním hospodářství. My v těchto dnech tedy provádíme privatizaci činností, neprovádíme privatizaci (kromě restitucí) té vlastní podstaty.

Chtěl bych podotknout, že tato privatizace probíhá podle zákona, který jsme samozřejmě povinni dodržet. Čili to, o čem jsme se bavili v létě a v průběhu podzima, že připouštíme pouze vznik akciových společností, skutečně není pravda, byla to určitá mystifikace a bylo to, dejme tomu, nevhodné projednávání, o tom už jsme tady hovořili. Faktem je, že ze zákona jsme povinni respektovat veškeré privatizační metody a akceptovat veškeré privatizační projekty. Pro vaši informaci, model na povinný privatizační projekt Lesních závodů byl skutečně model akciových společností. V prvním kole jsme některé projednali, některé jsme vrátili k úpravě a přepracování, protože z určitých důvodů neodpovídaly. Momentálně máme na ministerstvu již přes stovku konkurenčních privatizačních projektů. Zrovna dnes meziresortní komise projednává další konkurenční privatizační projekty. Jsou zde projekty na privatizaci celých Lesních závodů, jsou tam i přímé prodeje, veřejné soutěže atd., čili probíhá schvalování privatizace tak, jako u potravinářského průmyslu příp. zemědělské prvovýroby. Budeme teď odesílat na ministerstvo pro privatizaci celou škálu privatizačních projektů.

To jsou tedy důvody a jakési předestření toho, proč přistupujeme k privatizaci činností. Teď je otázka, proč to považujeme za významné.

Existují názory, že by bylo vhodnější, dejme tomu rok až dva roky nedělat nic, nechat starý systém podnikových ředitelství, závodních ředitelství atd. a počkat, až bude kompletně schválena legislativa, lesní zákon atd. Samozřejmě, že v životě lesa rok až dva roky prakticky neznamenají nic. Na druhé straně se domnívám, že rok až dva roky, co se týče organizační stránky, co se týče případných ekonomických problémů atd., je to období nesmírně významné. Čili z toho důvodu podobně jako v zemědělství, byť definitivní privatizační legislativu jsme měli schválenou až v prosinci loňského roku transformačním zákonem o družstvech, privatizace probíhá už celé období roku a půl až dvou let, co mám možnost tyto věci ovlivňovat. Proto se domnívám, že by nebylo vhodné čekat, až bude schválena kompletní legislativa, že je nutné řešit situaci okamžitě, protože může i v lesním hospodářství docházet k zadlužování podniků, zastavování do bank, může tak dojít k úplné blokaci privatizace, což jsou nesmírně závažné věci. Čili ekonomických škod za dva roky může v našem lesním hospodářství vzniknout celá řada.

Další problém je, že naše lesnictví oproti světu je zhruba 3 - 5krát "přezvěřeno" co se týče pracovních sil. Máme zhruba 3 - 5krát více pracovních sil v našem lesnictví ve srovnání s lesnictvím rakouským příp. německým, s těmi modely, které jsou nám nejbližší. Vzhledem k tomu, že bod byl zařazen improvizovaně, nevím, jestli v tuto chvíli jste už vybaveni tabulkami, přehlednými, srovnávacími, je možno do toho nahlédnout, jsou tam uvedena konkrétní čísla, je tam uveden i "pavouk" srovnání našich lesů a rakouských. Nezbývá nám nic jiného, abychom neměli příliš vysoké státní náklady na lesní hospodářství, než tuto zaměstnanost snížit. Zůstává tedy otázka, jakým způsobem tuto zaměstnanost snížit.

Dále je nutno si uvědomit, že vlastně jsme již provedli restituce 40 % našeho lesního fondu, čili máme 100 %ní zaměstnanost, ale máme prakticky o 40 % méně práce, protože už záleží na soukromých vlastnících, jakým způsobem budou zajišťovat lesní hospodaření. Tato zaměstnanost se nám tedy ještě mnohonásobně zvyšuje vzhledem k tomu, že pro státní lesy ubylo práce. Fakticky od července loňského roku státní lesy nevykonávají hospodářskou činnost v těch lesích, které byly vzaty do restitucí. Zůstává tedy otázka, jakým způsobem snížit tuto velkou zaměstnanost.

Samozřejmě, že by bylo možné dát jakýsi direktivní příkaz, že státní lesy propustí 30 % zaměstnanců, ale nemusím jistě vypravovat, k čemu by docházelo v této době, kdyby buď někde byly stíhány staré struktury, nebo naopak, tam, kde staré struktury vybudovaly zázemí, by byli stíháni bývalí mluvčí OF atd. Nechci v žádném případě připustit, aby vznikaly zbytečné takovéto záležitosti a navíc těch zhruba 30 - 40 % lidí, kteří by odcházeli z tohoto odvětví, by odcházeli zhruba s holýma rukama, protože by prostě dostali výpovědi.

Domnívám se, že ekonomickou reformou neboli transformací, privatizací činností každého člověka, kterého dnes v lesích máme, vybavíme jednak částí majetku a jednak šancí, aby se sám uplatnil v lesním hospodaření tak, jak nejlépe dokáže - buď sám, nebo v kolektivu akciové společnosti, to už je jeho problém, to už je věc předložení privatizačního projektu a samozřejmě jeho schválení.

Řekněme, že zakládáme firmy, které budou provádět činnosti, a podle "pavouka" státních lesů budou existovat lesní hospodáři, kteří si budou nejrůznější firmy příp. soukromníky najímat na to, aby vykonávali práce v lesích. Čili my dnes každému dáváme šanci, aby se uplatnil. Je samozřejmé, že předpokládáme, že řada z těchto společností příp. jednotlivých soukromníků buď zkrachuje v oblasti lesní činnosti, nebo se obrátí jinam, budou podnikat jinde, v lesnictví pouze okrajově, ať už je to třeba otázka těžké techniky, nákladních automobilů atd.

Tím se dostáváme k odpovědi, že i z těchto sociálních důvodů je nutné provést privatizaci činností a přistoupit k zahájení ekonomické reformy v lesním hospodářství teď a tuto záležitost žádným způsobem neodkládat. Znamená to, že v podstatě s tím, jak se rozběhne činnost Státních lesů ČR, proběhne zrušení podniků, závodů a najedeme na novou organizaci.

Po četných jednáních s ministerstvem životního prostředí jsme se ujednotili i na organizaci, na struktuře, kdy na lesního hospodáře budou připadat necelé 2 000 ha. Nechytejte mě, prosím, za slovo, samozřejmě, že bude záležet na lokalitě, terénu atd., jistě že na horách toho bude méně, v přístupných lesích toho bude o něco více - opět máte přesná čísla v tabulkách, je možné si to tam najít.

Zůstáváme tedy před otázkou, jestli jeden lesní hospodář na necelé 2 000 ha je moc nebo málo. Dovolil bych si vás upozornit, že lesní hospodář nebude mít na starosti při této organizaci nic jiného než skutečné lesní hospodaření. Jestliže dnes hajný jako technicko-hospodářský pracovník budí opilého kočího, který zaspal, shání prasklou pneumatiku na traktor, má problémy s tím, kde sebere naftu, má kontrolovat lidi, má se starat o les apod., tak při této organizaci na něj zůstává pouze lesnická hospodářská činnost, protože na to ostatní bude mít právo uzavírat smlouvy atd. To, jestli si na vytěžení najme velkou firmu, se kterou předem stanoví podmínky, najde se firma, která splní tyto podmínky a dostane zakázku, jestli na drobnou činnost najme sedláka, který mu něco vyřeže v probírce, něco mu vytahá se svým koněm, to už je věc lesního hospodáře. A v podstatě se vracíme k systému, který jsme měli někdy za 1. republiky, kdy hajný se skutečně zabýval tím, čím měl, tj. hospodářskou činností.

Nebudu hlouběji rozebírat strukturu, protože struktura státních lesů je poměrně široce rozebrána v tabulce, kterou vidíte.

Chtěl bych ještě říci to, že si vážím toho, že proti nám - když to tak řeknu - vznikly určité oponentní hlasy, protože tam, kde se hodně diskutuje, tam se názory tříbí a věci se dostávají dál. Před 14 dny - třemi týdny jsme se sešli s naší opozicí k velmi konstruktivní debatě, protože jsme si ujasnili, že neustále probíhají spory okolo státních lesů. Ti slušní "státní lesníci" jsou trochu podrážděni, protože jim neustále někdo něco vyčítá a podezírá je z toho, že oni budou hospodařit špatně jakožto státní lesníci, jakožto státní personál. I tato skupina lidí si slibovala od revoluce, že budou mít šanci začít hospodařit tak, jak si oni představují, tak, jak léta nemohli vzhledem k lesnímu hospodářskému plánu a k celé té byrokracii, která tuto oblast svazovala. Domnívám se, že bychom měli dát těmto lesním hospodářům skutečně důvěru a měli bychom se spolehnout na to, že budou pracovat dobře. Právě tito státní lesníci - a dejme tomu i část opozice mě upozornili na to, že tím, že neustále hovoříme o státních lesích, prakticky málo mluvíme o těch soukromých lesích, kterých dnes už máme 40 %. Musíme říci, že řada lidí, kteří uplatnili - a bylo jim vyhověno - restituční nároky, se dnes k lesům chová velmi špatně. Potřebují peníze, aby rozjeli další podnikatelskou činnost, mají snahu vytěžit, co se dá. Dá se říci, že už jsme dnes začali společně připravovat další legislativní opatření, kterým bychom chtěli na přechodnou dobu zastavit těžby i v těch soukromých lesích tak, abychom ujasnili státní správu, kontrolní systém a aby bylo naprosto jasné i to, že v těch soukromých lesích budou vlastníci respektovat ekologické požadavky, požadavky životního prostředí a že se budou podřizovat lesním plánům.

Mám to v aktovce a přinesl jsem vám to ukázat - vydali jsme řadu příruček pro soukromé vlastníky lesů, kde je upozorňujeme na jejich práva a povinnosti, na to, že se musejí chovat podle těchto předpisů, jinak by se dostali do rozporu se zákonem.

Zůstává poslední věc, kterou bych vám tady chtěl říci, že pořád považujeme ekonomickou reformu v lesním hospodářství za otevřený materiál, každý podnět, který dostaneme, jsme ochotni akceptovat tak, aby vedl k vylepšení tohoto přístupu, aby vedl k vylepšení stavu v našich lesích. Znovu bych chtěl podtrhnout a zopakovat, že to, co považuji za zcela nejdůležitější, je otázka výběru lidí do státních lesů, aby zde byli skuteční lesní odborníci, aby nám jejich odbornost, jejich morální kvality zajišťovaly to, že státní lesy budou hospodařit dobře.

Abych dnešní jednání neprotahoval, toto jsem považoval za nutné vám říci, jsou to věci, které nás vedly k tomu, že náš názor zakladatele, náš názor resortu je, že je nutné provádět ekonomickou reformu, že je nutné provádět privatizaci činností, abychom vytvořili podmínky pro následnou skutečnou privatizaci v průběhu 10 - 15 let, aby lesy s další zemědělskou činností vytvořily v tom širokém smyslu slova vlastně zemědělský základ. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu ministrovi. Konstatuji, že do rozpravy se přihlásil pan poslanec Wolf.

Poslanec Miroslav Wolf: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych pokračoval opět už poněkolikáté v načatém tématu - lesy a ekonomická reforma v lesním hospodářství.

Dovolte mi, abych vás v krátkosti seznámil s několika údaji, které mi poskytli pracovníci, kteří se právě těmito restitucemi na podnicích, závodech zabývají.

Restituční zákony, vztahující se k pozemkovému majetku, tj. zákon o půdě a zákon o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, zbavily podniky Státních lesů v České republice práva užívání k cca 700 000 ha lesa. To je asi k 30 procentům původně obhospodařované výměry. Vydávání tohoto majetku postupuje velmi pomalu. Příčiny jsou především v nedořešení legislativních problémů, nejsou vytvořeny podmínky pro provádění plynulých restitucí. Z administrativně dokončených případů lze fyzicky vydat jen mizivé množství, a to z důvodu, že vydáním pozemku se rozumí vyměření a vytyčení jeho hranic v terénu. V současné době nám chybí geometři. Další překážkou definitivního uzavření restituce je nevyřešená problematika náhrad za srovnatelné porosty. To je rozdíl mezi cenou lesa při odevzdání a při navrácení. Za těchto podmínek odmítají vlastníci pozemky převzít. K pozemkům dosud nevydaným vznikl podnikům státních lesů nájemní vztah ze zákona. Jedná se o pozemky vlastníků, které státní lesy užívaly a o pozemky určené k restitucím podle § 6 zákona o půdě, které přešly do správy Pozemkového fondu.