Toto jsou zhruba výsledky, které lze dnes prezentovat
jako velmi předběžné, samozřejmě
na přesnosti těch čísel se ještě
něco změní, ale v zásadě ty
pohyby a trendy, o kterých jsem hovořil, jsou jasné.
Mohl bych ještě mluvit o takových širších
cílech, které byly v transformaci dosaženy,
jako zásadní krok směrem k pluralitní
tržní ekonomice, otevřené ekonomice,
založené na soukromém vlastnictví. To
je nesporné. Řekl bych, že v tom složitém
procesu přechodu je podstatná ještě
jedna věc, která zasluhuje zmínku.
Ten proces je plný nejistot a pro řadu lidí
znamená samozřejmě obrovské změny
- pro řadu podniků i jednotlivců. To, co
je nutno akceptovat v tomto procesu, a to u nás jistě
bude činit potíže, je, že dochází
ke značné diferenciaci co se týče
důchodového rozdělení. To je velmi
těžké pro naši populaci, která
není zvyklá na důchodové rozdíly,
které jsou normální, které se vytvářejí
a musí se vytvářet, toto unést. U
nás to vždycky činilo potíže a
nám to činí potíže.
Já nezpochybňuji jistou nejistotu, která
z hlediska jednotlivých lidí tady panuje. To je
nezbytná součást toho procesu, když
se lidé ptají: ztratím práci, jak
dopadne naše fabrika atd. To jsou pochopitelné otázky.
Ta nejistota z toho pramenící je pochopitelná.
Ale znovu opakuji, že raději říkám
vždycky, že je třeba vidět tu vizi, je
třeba vidět, kam to směřuje, a vědět,
že tady jsou ohromné příležitosti
pro všechny lidi se tohoto procesu zúčastnit.
Ta dynamika tohoto procesu je nejlépe viditelná
teď v poslední době v souvislosti s jakýmsi
veřejným hlasováním ohledně
kupónové privatizace. Myslím, že je
jasné, jak obyvatelstvo cítí, co to znamená,
tento proces, ta hluboká změna, a ukazuje také,
jak stále se na tom chce účastnit. Ekonom
toto nemůže hodnotit jinak, než jak to tady říkám.
Samozřejmě na věci, které na tom nejsou
hezké a jsou špatné, na ty může
mít každý svůj názor, z ekonomického
hlediska ten pohled může být trošičku
cyničtější, ale do té míry,
kde to přesahuje právní normy a záležitosti,
to je pochopitelně věcí kriminálních
orgánů a policie, aby tu jednaly. Myslím,
že toto je třeba také říci.
Takže poslední věta nebo dvě věty.
Měl jsem možnost zrovna včera tyto věci
konzultovat ve Vídni s rakouskými bankéři,
kteří vysoce hodnotili to, k čemu u nás
dochází a jak ten proces probíhá,
a asi před týdnem jsem měl možnost mluvit
tady v Praze s panem Bruno, což je významná
postava světové ekonomie, a nejen teoretické,
je to člověk, který řadu let řídil
Izraelskou státní banku - a tady je řada
podobností mezi tím, co se děje u nás
a co v jisté podobě probíhalo a k čemu
docházelo v Izraeli - a jeho hodnocení této
situace samozřejmě bylo velmi pozitivní.
Po dlouhém hovoru se mě zeptal: "Co Vás
na tom překvapilo?" Já jsem skutečně
se nad tou situací zamyslel a když jsem se díval
zpátky do toho uplynulého roku, tak aniž bych
měl nějaké vizionářské
představy nebo něco podobného, tak jsem říkal:
"Myslím si, že když to řeknu otevřeně
a čestně k tomu přistoupím, tak že
jsem takový průběh tohoto procesu očekával."
Čili ta vize tady musí být, to pokračování
tady musí být, není podle mého názoru
jiné cesty, než velmi rychle jít dopředu,
neztratit moment v tomto procesu, protože jakékoliv
zakopnutí může být pro celý tento
proces velmi nebezpečné viz Polsko třeba
a situace, jaká se tam vyvinula. Je třeba vědět,
že směřujeme a máme reálnou šanci
v poměrně rychlé době dosáhnout
toho rakouského příkladu nebo bavorského
nevidím žádného důvodu, proč
bychom my u nás měli být horší
než Rakušané nebo Němci.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Dybovi. Otevírám rozpravu. Do rozpravy
se zatím nikdo nepřihlásil. - Ale hlásí
se.
Dámy a pánové, dovolte mi otázku,
kolik z vás zhruba počítá s tím,
že by vystoupili v rozpravě? - Asi 5.
Jestli byste souhlasili s tímto postupem. Domnívám
se, že věc je nadmíru závažná
a že bychom neměli být omezováni hladem
nebo časem. Z tohoto důvodu bych si dovolil v tuto
chvíli projednávání tohoto bodu přerušit
do půl druhé, takže ve 13.30 bychom se tady
všichni sešli.
Mezi tím v jednu hodinu by zasedlo politické grémium
v místnosti 120, takže všichni, kterých
se tato informace týká, nechť ji vezmou na
vědomí.
V rozpravě k právě projednávanému
bodu tedy budeme pokračovat ve 13.30 h.
(Schůze přerušena ve 12.22 h.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Zahajuji
přerušené jednání s tím,
že je mou povinností otevřít rozpravu
k bodu, jehož projednávání bylo během
polední přestávky přerušeno.
Konstatuji, že do rozpravy se přihlásili prozatím
čtyři poslanci. Prosím pana poslance Petra,
nechť se ujme slova, a pana poslance Komárka, nechť
se připraví.
Poslanec Jan Petr: Pane místopředsedo, dámy
a pánové, vyslechli jsme dvě informace. Tu
první z oblasti finanční, tu druhou jako
předběžný výsledek hospodaření
za rok 1991. Uvědomuji si, že transformace ekonomiky
z jednoho systému na druhý je experimentem a přináší
řadu a řadu potíží, které
nebylo možné předvídat. Přesto
mi dovolte, abych se vyjádřil k vystoupení
pana ministra Dyby.
Jeho vystoupení na mě působilo velmi optimisticky.
Především jeho závěr, cituji
přesně ze stenozáznamu, že ekonom to
nemůže hodnotit jinak, než jak to tady říkám.
Výsledky roku 1991 jsou nad očekávání
dobré. - Nezlobte se na mne, ale právě proto,
co zde bylo řečeno a pro způsob jakým
to bylo řečeno, se v tom případě
musím zeptat, jak to, když výsledky roku 1991
jsou nad očekávání dobré, že
v příjmech státního rozpočtu
chybí tolik peněz, především
z daně z obratu, z odvodu z mezd, daně ze mzdy?
Tady cítím zcela jasný rozpor. Tady musí
přece existovat komplexní pohled na věc.
Tady jsme slyšeli pouze - řekl bych - resortní
názory dvou ministrů české vlády.
Už po několikáté se jako červená
nit vystoupením pana ministra Dyby vine fakt, kdy pochybuje
o statistice jako takové. Já jenom očekávám,
kdy vláda se zasadí o její zrušení,
protože někteří z nás ji vlastně
nepotřebují. Souhlasím s tvrzením
pana ministra, že šoky okolního světa
na naši ekonomiku prostě jsou tvrdé a nepředvídatelné.
Na druhé straně musím konstatovat, že
mne jeho vystoupení neuspokojilo a jeho dvacetiminutové
řečnické cvičení na mne působilo
stejným šokem jako šoky okolního světa
na naši ekonomiku. Výsledkem jeho informace pro mne
je nula. Nedověděl jsem se nic nového. Nedověděl
jsem se nic, s čím bych mohl mezi občany
jít. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím pana poslance Komárka. Prosím pana
poslance Maryta, ať se připraví.
Poslanec Vladimír Komárek: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
měl bych jeden ryze odborný dotaz na pana ministra
Špačka. Hovořil o tom, že schodek státního
rozpočtu České republiky skončil za
loňský rok částkou 12 milionů
400 s tím, že tato částka se snižuje
o přebytek místních rozpočtů
v částce 4,8 miliard Kčs. Podle mého
názoru lze takto kalkulovat za předpokladu, že
tyto prostředky budou zablokovány, což by ovšem
bylo v rozporu s rozpočtovými pravidly, která
jsme přijali a která hovoří o tom,
že prostředky nepropadají a přecházejí
do příštího roku, pokud jde o obce atd.
V daném případě přecházejí
do r. 1992, a nebo že budou pokráceny dotace letošního
roku, což ovšem by bylo v rozporu se státním
rozpočtem, který jsme v prosinci minulého
roku přijali. Z toho dedukuji, že pokud obce tyto
prostředky využijí v roce 1992 - a těžko
bychom jim v tom mohli zabránit - nelze s touto položkou
počítat jako s položkou, která snižuje
vykázaný schodek. Prosím pana ministra o
stanovisko a o vysvětlení. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím pana poslance Maryta, připraví se
pan poslanec Homola.
Poslanec Jiří Maryt: Vážená
paní předsedkyně, vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně, vážení kolegové. Po
zveřejnění prvních předběžných
výsledků státních rozpočtů
republik a federace počátkem letošního
roku byla široká veřejnost ústy některých
politiků informována o tom, že hlavní
příčinou schodku rozpočtů republik
byla nekázeň republik ve výdajové
sféře. Dnes z vystoupení pana ministra Špačka
jednoznačně vyplývá, že hlavní
příčinou schodku rozpočtu ČR
za rok 1991 je neplnění příjmů
státního rozpočtu. Proto předpokládám,
že opatření naznačená panem ministrem
Špačkem v jeho vystoupení k situaci ve sféře
příjmů státního rozpočtu
pro případ podobného vývoje již
v průběhu začátku letošního
roku budou podrobně rozpracována ve zprávě,
kterou máme přislíbenu na březen letošního
roku. Nyní bych měl na pana ministra dvě
otázky. Za prvé - jak vidí reálnost
získání odložených odvodů
z mezd u podnikatelských subjektů v zemědělství
- ony zmíněné 3,3 miliardy Kčs, s
přihlédnutím k situaci v zemědělství
dnes vůbec. Druhá otázka - z usnesení
finanční rady, jak jsme byli informováni,
byl jednoznačný závěr, posílit
postavení finanční rady. Zde bych se chtěl
otázat, jak tomu mám rozumět. Zdali se jedná
o změnu rozpočtových kompetencí mezi
republikami a federací, anebo jde o to, dát této
finanční radě konečně statut,
pokud ano, tak jaký. Dále bych chtěl říci,
že v případě pokud by došlo a jak
bylo naznačeno určitá možnost tu je,
v rámci vypořádání celé
rozpočtové soustavy za rok 1991 k částečné
úhradě republikových schodků z rozpočtu
federálního, potom trvám i já - a
zde se přikláním k názoru pana ministra
- na dodržení poměru do jednotlivých
republik dva ku jedné.
Proto navrhuji, aby do předkládaného usnesení
k tomuto bodu programu byl zařazen následující
odstavec:
Česká národní rada žádá
vládu České republiky, aby při finančním
vypořádáním mezi federací a
republikami za rok 1991 vláda ČR důsledně
vycházela z principu poměrného podílu
počtu obyvatel obou republik.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji
a prosím pana poslance Homolu, který je posledním
přihlášeným do rozpravy k tomuto bodu.
Poslanec František Homola: Vážená
paní předsedkyně, vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, vážení
kolegové, dovolil bych si několik stručných
poznámek k projednávanému materiálu,
který přednesl pan ministr Špaček. Úvodem
bych chtěl ocenit nezvykle pružnou reakci ministerstva,
protože - nedá se nic dělat - je 15. pracovní
den nového roku a máme informaci o plnění
státního rozpočtu, což vidím
jako velký pokrok.
Druhá poznámka by byla k výši schodku.
Pan ministr řekl, že máme výši
ekonomického schodku zhruba 4 mld. Domnívám
se, že to není tak docela pravda z toho důvodu,
že jak už bylo řečeno předřečníkem,
i když jsme se na tom vůbec nedomluvili, vidím
jako velice pofidérní otázku podložení
odvodu z daně a mez zemědělských podniků,
tzv. parafiskál. Tam se jedná o 3 mld. Toto tvrzení
mě vede k tomu, že podmínky hospodaření
zemědělských subjektů pro letošní
rok jsou stejně tak tvrdé jako loni, nebyly nikterak
změkčeny. Tedy vyslovuji zpochybnění
možnosti, že tyto 3 mld. od zemědělských
podniků někdy státní rozpočet
dostane.
Třetí poznámka by byla ke způsobu,
jak provést vypořádání schodku
České republiky. Přikláním
se také k návrhu usnesení, aby česká
vláda dostala doporučení k oprávnění
jednat s federální vládou o tom, aby přebytek
federálního rozpočtu byl použit k uhrazení
rozpočtu České republiky v poměru
2:1 vůči Slovenské republice. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Další přihlášený je pan
poslanec Sedláček
Poslanec Michal Sedláček: Vážený
pane předsedající, vážená
paní předsedkyně, vážení
páni ministři, vážené kolegyně
a kolegové, chtěl bych reagovat na zprávu
o rozpočtu, kterou nám zde přednesl ministr
financí pan Špaček. Pan ministr přiznal,
že v řadě resortů a organizací
přežívají staré stereotypy při
hospodaření s rozpočtovými prostředky.
Na řadě resortů stále nepovažují
peníze, které jim byly přiděleny ze
státního rozpočtu, za svoje, nevidí,
že zmíněné prostředky jsou součástí
celého státního rozpočtu. Takže
na konci roku dochází stále k praxi, že
se ušetřené peníze stále snaží
utratit, aby je nemuseli vrátit zpět. A tak se na
konci roku nakupují počítače, přidělují
odměny, a tak podobně. Postrádám větší
tlak ze strany ministerstva financí, aby k těmto
skutečnostem nedocházelo. Stejně tak vidím
i odpovědnost celé vlády za tento přetrvávající
stereotyp. Zde bych chtěl ocitovat usnesení České
národní rady z 8. listopadu 1991:
"Česká národní rada požaduje
vytvořit intenzívní kontrolou v závěru
roku zábranu neopodstatněným rozpočtovým
výdajům." A já se ptám ministra
financí, jak toto usnesení vláda splnila?
Ministerstvo financí napsalo dotčeným organizacím
dopis, aby nakládaly s rozpočtovými náklady
hospodárně, aby nedočerpávaly svoje
částky, na které měly nárok
a odložila polovinu dotací okresním úřadům.
Ale tyto organizace se zachovaly tak, jak by se zachoval každý
chytře uvažující subjekt. Vládu
neposlechly a peníze si vyzvedly. A co na to vláda?
Smutně konstatovala: "oni nás neposlechly"
a pokrčila bezradně rameny. Domnívám
se, že reakce těchto organizací se dala očekávat.
A to, že vláda nezakročila rázněji,
považuji za velkou chybu. Vláda mohla například
zablokovat platby těmto organizacím, ale našlo
by se jistě i jiné řešení. Když
se chce, tak jde všechno.
Za druhé jste několikrát, pane ministře,
hlavně ve sdělovacích prostředcích
uvedl, že jste nemohl zastavit nebo omezit platby do zdravotnictví
a školství, když předtím ČNR
valorizovala výdaje do těchto oblastí. Ale
chtěl bych vás upozornit na tu skutečnost,
že rozpočet na rok 1991 byl v prosinci 1990 schvalován
jako přebytkový, a když na podzim ČNR
schvalovala změnu valorizací, nejednalo se o schválení
rozpočtového deficitu. Ocituji opět ze zmíněného
usnesení ČNR z 8. listopadu:
"ČNR konstatuje, že vývoj příjmů
a výdajů státního rozpočtu
republiky je rizikový ve vztahu k dodržení
salda příjmů a výdajů stanoveného
zákonem ČNR č. 594/1990 Sb., ve znění
zákona ČNR č. 313/1991 Sb."
Považuji proto za neférové argumenty, že
nešlo deficitu zabránit, protože ČNR schválila
valorizaci.
Pane ministře, řekl jste, že ještě
deficit státního rozpočtu snížíte
o částku 4,8 mld. z přebytku rozpočtu
okresních úřadů a obcí. Chtěl
bych se zeptat, zda jste si tak jist, že zmíněné
částky dostanete od okresních úřadů
zpátky. Doufám, že se vám váš
optimismus naplní.
Hovořil jste zde dopoledne, pane ministře, i o tom,
že v rozpočtu byly výdaje schváleny
ve výši 239,9 mld. a nakonec vláda vydala 239,3
mld. korun, takže vláda ještě ušetřila.
A že problém vězí ne v oblasti výdajů,
ale v oblasti příjmů. Ale já se domnívám,
že toto přeci vládu a ministra financí
vůbec neomlouvá. Když vláda viděla,
jak klesají příjmy, tak měla okamžitě
reagovat a ušetřit prostě ještě
více. Když si nevyděláme, tak nemůžeme
ani rozdávat. Když rodina najednou přijde o
určitý příjem, tak nemůže
svému dítěti koupit třeba slíbený
dárek k vánocům, protože na něj
nebude prostě mít.
Pan ministr zde před obědem také navrhoval,
co bude ministerstvo financí a vláda dělat,
aby opět nedošlo k podobnému problému
na konci roku 1992.
Že se budou limitovat odběry na první čtvrtletí
20 % apod. A já se ptám - to jste nevěděli
už před rokem, že je třeba postupovat
podobným způsobem? Což jste neodhadli, že
se organizace budou chovat tak, jak se chovají? Já
si myslím, že se to předpokládat dalo.
Považuji tuto laxnost ministerstva financí za velkou
chybu.
Na závěr bych se chtěl zmínit i o
vašem přístupu k této problematice,
který rozhodně nepůsobí vstřícným
dojmem. Mám pocit, že v podstatě vláda
říká: "Ano, máme deficit, příjmy
se nám zmenšily, vláda s tím nemohla
nic dělat. Pokusíme se udělat to a to, aby
se tak už nestalo. Víte, my nic, my muzikanti. Prostě
jsou to všechno objektivní skutečnosti."
V minulých dnech nabídl svoji demisi britský
ministr vnitra pro oblast Severního Irska jen proto, že
po pumovém atentátu Irské republikánské
armády vystoupil na zcela jiné téma v jednom
zábavném televizním pořadu a zazpíval
tam veselou písničku. Tak daleko ve váze
veřejného mínění ještě
u nás nejsme. Přesto bych byl rád, kdybyste
si v souvislosti s deficitem státního rozpočtu
přibližně, jak říkáte,
4,6 mld. Kčs a v souvislosti se skutečnostmi, o
kterých jsem hovořil, položil otázku,
zda jste, jako ministr financí, pro rok 1991 nezklamal.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím pana poslance Chromého.
Poslanec Heřman Chromý: Vážená
paní předsedkyně, vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
vážení páni ministři, původně
jsem ve své kratičké poznámce chtěl
reagovat jen na vystoupení pana poslance Petra z národohospodářského
výboru, ale bude to v podstatě i reakce na vystoupení
pana poslance Sedláčka, protože mám
dojem, že výklad, který tady byl učiněn
panem ministrem Dybou (nechci mu ale dělat arbitra), posuzoval
tuto reformu především v makroekonomických
souvislostech. Nedovedu pochopit, že panu poslanci Petrovi
tento základní přístup zcela unikl.
To, co tam právě chybělo, byl "mikropohled"
na jednotlivé resorty, což by právě
v tom, co pak bylo posuzováno kolem poklesu produkce, ve
vztazích mezi jednotlivými makroekonomickými
souvislostmi, kdybychom udělali podrobnou analýzu
jednotlivých resortů, mohlo vést třeba
k zodpovězení některých otázek,
některých makroekonomických souvislostí.
To, co nám nabídl pan poslanec Sedláček,
byl v podstatě direktivní způsob řízení
trhu, resp. fungování trhu, který nemůžeme
akceptovat.
A ještě jednu věc, velmi důležitou.
Byla to tato sněmovna, která v říjnu
přijala novelu rozpočtových pravidel. Myslím,
že to byla moudrá novela, protože právě
důsledným lpěním na této novele
bychom vlastně popřeli fungování tržních
pravidel. Děkuji. /Potlesk části sněmovny./
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím pana poslance Výborného, který
je zatím posledním přihlášeným
do rozpravy.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a
pánové, dovolte spíše faktickou poznámku.
Včera, když zde, jakoby na hanbě, stál
pan ministr Ježek, tak jsem si dovolil býti třikrát
překvapen. Dnes jsem nejen překvapen, ale do jisté
míry i zděšen. Nejen tím, že sněmovna
je poloprázdná, na to už jsme si my, kteří
býváme přítomni, zvykli, ale způsobem,
jakým projednáváme zprávu vlády.
Já se vůbec nedivím poslanci Petrovi, ale
žasnu, že nejen při projednávání
této zprávy, ale i při projednávání
těch tří zpráv včerejších
přistupují k řečništi poslanci
vládních stran, aby doslova zžíravě
kritizovali své vlastní ministry. /Potlesk./ To
bych očekával od poslanců opozičních
stran, nikoliv vládních. Obávám se,
že zůstaneme-li u tohoto konfrontačního
systému práce, tak toho mnoho do voleb už v
této sněmovně neuděláme.
Kolegové a kolegyně, pamatujme, kde jsme. My, kteří
jsme ve stranách vládnoucích, zapomeňme
chvíli na to, že i v koalici jsou určité
rozpory. Chovejme se jako poslanci vládnoucích stran.
Jinak tady opravdu už nic neuděláme. Děkuji
za pozornost. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Konstatoval
jsem před chvílí posledního přihlášeného,
již to neplatí. Prosím pana kolegu, aby se
ujal slova.
Poslanec Tomáš Sojka: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
vzhledem k tomu, že se cítím být spoluodpovědným
za projednávané body, dovolil jsem si zpracovat
návrh usnesení, který bych předložil
poslancům k posouzení.
Doporučuji, aby Česká národní
rada vzala na vědomí informaci ministra Špačka
o předběžných výsledcích
rozpočtového hospodaření za rok 1991,
vzala na vědomí informaci ministra pro hospodářskou
politiku a rozvoj Karla Dyby o předběžných
výsledcích národního hospodářství
v roce 1991 a požádala vládu ČR, aby
na schůzi ČNR v březnu r. 1992 předložila: