Zmínku si zasluhuje časový průběh
výdajů. Podíl výdajů ve čtvrtém
čtvrtletí v podstatě odpovídal dlouhodobému
průměru. Samozřejmě ve čtvrtém
čtvrtletí jsou výdaje nejvyšší.
V roce 1991 podíl čtvrtého čtvrtletí
činil 29,1 %, přitom v průměru za
posledních 6 let činil tento podíl 29,6.
V roce 1991 byl tedy tento podíl výdajů na
celoročních výdajích o něco
nižší než v jiných letech. Pokud
jde o samotný prosinec, činil podíl na celém
roku v roce 1991 celkem 10,8, zatímco průměr
za posledních 6 let činil v prosinci 11,1. Čili
nedošlo tady k nějakému mimořádnému
růstu, který by se vymykal vývoji minulých
let. V závěru roku nebyly provedeny žádné
mimořádné výdaje, vláda žádné
neschválila, stejně jako nepovolilo žádné
mimořádné výdaje ministerstvo financí.
Nesporné ovšem je, že v závěru
roku, jak o tom svědčí řada signálů,
došlo k tomu, že některé organizace -
stejně jako v minulých letech - tzv. dočerpávaly
limity za každou cenu s tím, aby peníze "nepropadly".
Takovéto jednání je neslučitelné
s postavením řádného hospodáře
a s racionálním využíváním
prostředků ve státním rozpočtu.
Tyto poznatky ukazují, že bude nutno najít
systém, který zabrání nehospodárnostem
v používání prostředků
koncem roku. To je oblast výdajů.
Pokud jde o vývoj hospodaření v oblasti příjmů,
i tady máme ještě předběžné
výdaje, ale zatím se ukazuje, že objem příjmů
podle upraveného rozpočtu měl činit
241 miliard a příjmy byly splněny částkou
224,4 miliardy. To znamená, že nebyly splněny
v částce 16,6 miliardy. Když rozebereme tuto
částku nesplněných příjmů,
ukazuje se, že zhruba z poloviny se týká tzv.
společných příjmů, tzn. to,
co čerpáme ze společného kotle, a
z poloviny úbytkem z nesplnění příjmů
vlastních. Pokud jde o společné příjmy,
došlo k nesplnění zejména u daně
z obratu. Úbytek příjmů z českého
rozpočtu činí 8 miliard 600 miliónů
Kčs. U vlastních příjmů došlo
k největšímu propadu u odvodu z mezd, a to
ve výši 6 miliard 900 miliónů, u daně
ze mzdy nesplněné příjmy činily
700 miliónů Kčs. Tyto položky zhruba
pokrývají částku nesplněných
příjmů, přičemž dochází
u řady položek k překročení,
úbytku a podobně, to teprve rozebereme podrobněji
ve státním závěrečném
účtu.
Nutno rozebrat rovněž ve státním závěrečném
účtu společný kotel příjmů
z hlediska přínosu odvodů ze Slovenska a
přínosu odvodů z České republiky.
Již první předběžný odhad
ukazuje, že vlivy snížené intenzity tvorby
daně z obratu a odvodu ze zisku na Slovensku nepříznivě
ovlivnily i příjmy rozpočtu ČR. To
vyplývá z konstrukce těch společných
příjmů. Je nutno tuto otázku rozebrat.
Výsledky této analýzy budou zveřejněny
ve státním závěrečném
účtu.
Vývoj příjmů na rozdíl od výdajů
měl v roce 1991 zcela jiný průběh
než v předchozích letech. Podíl příjmů
ve čtvrtém čtvrtletí na celém
roku činil 24,6 %, zatímco v předchozích
letech v průměru 29,3 %. Samotný podíl
prosince na celoročních příjmech činil
8,4, zatímco v předchozích 6 letech činil
tento podíl v průměru 10,3 %. Každé
procento představuje cca 2 miliardy 400 miliónů
Kčs. V průběhu roku 1991 byl vývoj
příjmů ovlivněn atypičností
průběhu v důsledku liberalizace cen. Zejména
v prvním pololetí příjmy vysoce narostly
- jak jistě pamatujete - právě proto se provedla
valorizace a rozpočet se upravoval.
Čili to budeme muset rovněž podrobně
rozebrat a křivky v podstatě vyrovnat tak, abychom
je mohli srovnávat. Ale znepokojení působí
to, že v průběhu IV. čtvrtletí,
kdy tento vliv vlastně už odezněl, nedošlo
k růstu příjmů v posledních
měsících.
K ilustraci tohoto problému uvádím, že
v říjnu 1991 činil absolutní objem
příjmů 19,5 mld., v listopadu 17,9 mld.,
tzn. v listopadu byl pokles, v prosinci 18,8 mld. Ve všech
dřívějších letech příjmy
koncem roku, obdobně jako výdaje podstatně
rostly, protože to souvisí se zvýšenou
ekonomickou aktivitou právě ve IV. čtvrtletí
V roce 1991 bohužel k tomuto vývoji nedošlo,
takže v prosinci r. 1991 dokonce absolutní objem příjmů
byl nižší než v prosinci 1990, ačkoliv
celkově za rok 1991 proti r. 1990 objem rozpočtu,
a to i na straně příjmů a výdajů,
podstatně vzrostl. Vývoj příjmů
v prosinci tedy je znepokojující zejména
vzhledem k rozpočtu na r. 1992. Pokračování
těchto tendencí by se mohlo nepříznivě
projevit v rozpočtu 1992. Příjmy v letošním
rozpočtu proto bude nutno realizovat hned po počátku
roku a organizovat jejich maximální plnění.
Pokud jde o další postup, abyste byli informování,
jak bude probíhat další projednávání:
výsledky rozpočtu se pro státní závěrečný
účet uzavřou, finanční úřady
předloží do 15. 2. vyúčtování
odvodů, vyúčtování vratek bude
provedeno do 13. 3., proces finančního vypořádání
proběhne do 31. 3., v první polovině dubna
sestavíme státní závěrečný
účet a státní závěrečný
účet bude předložen tak, aby mohl být
schválen ještě ČNR v tomto složen,
předpokládáme, že by to mohlo být
koncem dubna či počátkem května.
Vláda navrhne v souladu s rozpočtovými pravidly
řešení schodku státního rozpočtu.
Předpokládáme zatím formu krátkodobých
pokladničních poukázek. Technika bude dohodnuta
se Státní bankou. Konkrétní řešení
bude potom navrženo ve státním závěrečném
účtu, kde vláda uvede svůj návrh
definitivního řešení schodku. Část
schodku bude tedy řešena už v roce 1992 úspornou
politikou. Předpokládáme, že z částky
12,7 mld. bude uhrazeno odloženou splátkou odvodu
z objemu mezd ve výši 3,3 mld. a další
cca 2-3 mld. bude nutno zabezpečit úsporami v letošním
rozpočtu. Nevylučuji, že případně
může dojít i k jednání o řešení
části rozpočtových schodků
republik tím, že by mohla federace použít
části svého přebytku na tento účel.
To samozřejmě závisí na dalších
jednáních a na rozhodnutí finanční
rady. Zatím se tato možnost nikde při jednání
neuváděla, ale patrně se také o ní
bude uvažovat.
Zatím ale tento postup nepředpokládám,
ale nemohu ho také vyloučit. V případě,
že by došlo k tomu, že z rozpočtu federace
by část těchto schodků republikových
rozpočtů byla hrazena, samozřejmě,
že bychom požadovali, aby tato úhrada byla provedena
v poměru podle počtu obyvatelstva, spravedlivě
zhruba v poměru 2:1, na rozdíl od dřívějších
let, kdy tato úhrada byla asymetrická.
Na základě zkušeností z minulého
roku provádíme opatření hned od samého
počátku r. 1992. Spočívají
v tom, že budeme limitovat výdaje rozpočtových
a příspěvkových organizací,
s výjimkou dávek sociálního zabezpečení,
do 20ti procent celoročního objemu pro I. čtvrtletí.
Rozpočtové organizace pro školství a
zdravotnictví uvažujeme ve výši 23 %.
Pokud resorty nedodrží tyto limity, bude nuceno MF
ČR od II. čtvrtletí přímo limitovat
prostředky v bance, aby nemohlo dojít k jejich nadměrnému
čerpání.
Jestliže příjmy se nebudou vyvíjet podle
rozpočtových předpokladů, bude nutno
uvažovat i o dalších opatřeních,
vedoucích ke snížení výdajů
či ke zvýšení příjmů.
V každém případě to musíme
organizovat tak, aby se takto hospodařilo hned od počátku
roku, v I. i II. čtvrtletí a nenechávat to
na konec roku, kdy v podstatě vývoj výdajů
zejména za první měsíc fakticky nelze
ovlivnit.
Jsme rozhodnuti organizovat hospodaření podle státního
rozpočtu ČR tak, aby byly kryty nezbytné
potřeby české ekonomiky v rámci možností
co nejlépe, aby byla zajištěna max. hospodárnost
a aby státní rozpočet na r. 1992 aktivně
jako dosud přispíval k realizaci ekonomické
reformy. Děkuji vám za pozornost (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Špačkovi za přednesenou zprávu
a otevírám k ní rozpravu. Prosím pan
poslanec Sojka se hlásí s faktickou poznámkou.
Poslanec Tomáš Sojka: Pane předsedající,
dámy a pánové, vzhledem k tomu, že schválený
bod programu, který v tuto chvíli projednáváme,
zněl "Informace vlády o předběžných
výsledcích národního hospodářství
a rozpočtu za r. 1991 a případném
dopadu na rozpočet na r. 1992", doporučil bych
před tím, než otevřeme rozpravu ještě
krátkou informaci o výsledcích národního
hospodářství, protože ta zde pochopitelně
z úst pana ministra Špačka zaznít nemohla.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji,
na základě vaší poznámky se přihlásil
do rozpravy pan ministr Dyba. Uděluji mu slovo.
Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR
Karel Dyba: Vážený pane místopředsedo,
vážená sněmovno když jste odhlasovali,
myslím, že to bylo ve středu, požadavek,
aby zde byla přednesena předběžná
zpráva, tak samozřejmě to bylo s tím
předpokladem, že to nemůže být
zpráva nijaká jiná než předběžná,
že to nemůže být něco, co je vlastně
projednáno vládou, a proto musím tady svým
způsobem mluvit jenom za sebe. Čili uslyšíte
to ode mě tak, jak já vidím dneska na základě
skutečně ještě neúplných
údajů výsledky za minulý rok a jak
se výsledky dají hodnotit. Jsou to provizorní
výsledky a vláda samozřejmě předpokládá,
že vám předloží hlubokou analýzu,
která bude před tím pochopitelně projednána
ve vládě. Doufám, že se nám podaří
zprávu dokončit v průběhu února
tak, aby zde nejpozději v březnu byla. Upozorňuji,
že to nikdy nebylo obvyklé dělat to tak často
a často statistika dávala úplné výsledky
za předchozí rok až někdy na podzim
v běžném roce.
Druhá poznámka, kterou bych rád předeslal:
Když budu hovořit o nějakých číslech,
a o číslech hovořit musím, tak chci
říci, že v tomto přechodném období,
v tomto období, ve kterém se nacházíme,
jsou veškerá čísla statisticky problematická.
Je třeba mít pro tato čísla jistý
cit.
A když někdy uvidíte v novinách titulek
"Dyba si falšuje statistická čísla",
tak je to odvozeno od citátu, tuším Churchilla,
který kdysi řekl: "Věřím
jen té statistice, kterou jsem si sám zfalšoval."
Tím měl na mysli, že je třeba čís
a dávat dohromady, do jaké míry do sebe zapadají,
a přidávat k tomu trochu zdravého rozumu,
trochu i teoretického pohledu a dlouhou zkušenost
práce s čísly. Nic jiného nechci říci.
Budu to potom trochu ilustrovat.
Výkonnost ekonomiky se měří určitými
ukazateli a já se toho nutně přidržím.
Především stabilizace ekonomiky, otázka
cenového vývoje, inflace. Dá se to měřit
různě, já preferuji číslo,
které ukazuje, o kolik se zvedly průměrně
ceny v loňském roce oproti výchozí
základně, t. j. prosinci roku 1990. Toto číslo
je zhruba 40 - 45 %. Co je ale zásadní, je třeba
se dívat na jistý trend během roku. Na začátku
roku v lednu po liberalizaci byl cenový vzestup oproti
prosinci zhruba o 25 % průměrné ceny, tedy
cenového indexu, v únoru oproti lednu zhruba o 6
%, v březnu oproti únoru zhruba o 4 % - a tak to
šlo dále, až zhruba od poloviny roku se měsíční
míra inflace pohybovala kolem nuly s určitým
zvýšením asi na 1 % ke konci roku. Takže
tady průběh jednoznačně ukazuje na
to, co jsme předpokládali, že po uvolnění
cen dojde k vzestupu a pak to poklesne dolů. Nemluvím
o hospodářské politice, co je za těmi
čísly, hovořím jen o výkonnosti,
jak ji umíme měřit.
Je to moc nebo málo? Můžeme to hodnotit vůči
tomu, co se očekávalo, jaký byl původní
záměr vlády. Mluvím o federální
úrovni, když používám tato čísla,
česká čísla jsou vždy o něco
lepší než federální, jsou to dvě
třetiny ekonomiky vždy o něco lepší.
Neberte mě přímo za slovo, říkám
to zpaměti, desetiny vynechávám. Jde o hlavní
směr, o hlavní trendy, které je třeba
hodnotit.
Původní záměr někdy na podzim
roku 1990 byl u vzestupu cenové hladiny měřeného
prostřednictvím spotřebitelských cen
asi 30 %. Můžete říci, jak se to srovnává
s tím, co bylo dosaženo. Já jen připomenu,
že původní odhad 30 % vzestupu cenové
hladiny se dělal za předpokladu kurzu 24 Kčs
za dolar, zatímco pak devalvace byla až 28 Kčs
za dolar a k tomu samozřejmě ještě přistoupila
dovozní přirážka 15 %. To zvedlo kurs
včetně přirážky dost nahoru.
A jestliže toto zohledníme, protože to ovlivňuje
cenovou hladinu v národním hospodářství
(prostřednictvím dovozu), pak 45 % je zhruba v souladu
s tím (přidáme-li k tomu faktory, které
zvýšily cenu kurzu, která se předpokládala),
co se uvažovalo. Tím nechci říci, že
vládní ekonomové věděli přesně,
jak to bude. Čísla jsou vždycky ilustrativní.
Chci tím naznačit, že zhruba se realita pohybovala
v souladu s očekáváním.
Podstatné je, co se stalo v průběhu roku.
Veškerý vzestup cenové hladiny byl více
méně dosažen na počátku roku
po uvolnění cen. Kdybyste měřili inflaci
například od června, tak průměr
se bude blížit téměř nule. Jsou
tam jasná rozdílná období v průběhu
roku.
Dále v pohledu na celé národní hospodářství
je podstatný vnější účet
ekonomiky. Jak víte, předpokládalo se z různých
důvodů, že zhruba - zase na úrovni federace,
to se vůbec nedělí na republiky - bude dosaženo
deficitu v platební bilanci zhruba 2,5 miliardy dolarů
v loňském roce. Nakonec předběžné
výsledky naznačují, že bilance bude
téměř vyrovnaná, nebo se negativní
saldo bude pohybovat řádově ve 100 - 200
miliónech dolarů v loňském roce. Tady
samozřejmě konečné výsledky
budeme vědět teprve později.
Zároveň byl dodržen stabilní kurs koruny
vůči koši západních měn
a velmi se sblížila hladina oficiálního
kursu s kursem černým, paralelním, téměř
tento vekslácký jev vymizel. Devizové rezervy
jsou podstatně vyšší, než byly na
začátku období liberalizace, protože
půjčky, které jsme měli na předchozí
rok připravené vzhledem k očekávanému
deficitu, do jisté míry čerpány byly
a byly tedy uloženy do našich rezerv. Zatímco
na počátku roku 1990 byly devizové rezervy
v rozsahu zhruba třítýdenního importu,
což by byla velmi kritická situace, na konci minulého
roku jsou v rozsahu zhruba 3 - 4měsíčního
dovozu. Čili při jakémkoli špatném
vývoji (a vývoj v Sovětském svazu
může být velmi špatný a přitom
my jsme závislí stále hodně na dovozu
ropy a plynu) je možné těchto rezerv užít
k tomu, abychom udrželi poměrně dlouhou dobu
bez jakýchkoli problémů prostřednictvím
dovozu odjinud hospodářství v rozumném
chodu. Čili to je také výsledek nad očekávání
dobrý.
O rozpočtu jste slyšeli. Já jsem, pokud si
vzpomínáte, při valorizaci, která
byla schvalována, upozorňoval na jistou přísnost,
kterou by měla Česká národní
rada zachovávat.
Nechci dále tuto věc komentovat, jen snad to, že
si myslím, že kdyby nebyla tak přísně
stanovena kritéria rozpočtové politiky na
začátku, že bychom byli v mnohem horší
šlamastice, než ve které jsme. Myslím,
že důsledky určitého překročení
stanovených kritérií se ještě
odrazí v takových věcech, jako bude úvěrová
bonita Československa na zahraničních trzích
atd., že možná budeme platit o něco více
za úvěry, ale to je velmi předčasné
toto říkat, protože ukazatel toho, kolik platíme
za úvěry, závisí na mnoha okolnostech,
jak si to bankovní komunita všechno vyhodnotí.
Nyní, jak se za to platilo. Dobré výsledky,
ta stabilita v nominální ekonomické sféře
v tržních veličinách, což je klíčové
pro jakýkoliv rozumný hospodářský
vývoj - bez cenové hladiny se nedá nic uvažovat
dopředu - se musejí v nominální rovině
něčím zaplatit. Na této agregátní
úrovni se podívejme na několik ukazatelů:
Pokles produkce, tedy na ukazatel produkce zboží a
služeb, na vyrobený koláč v národním
hospodářství za rok. Ten v roce 1991 poklesl
ve srovnání s rokem 1990 - jde o velmi předběžný
odhad, který vychází z jistých opodstatnění
- je o 12 až 16 %. Trochu je v tom toho mého, co si
tam přidávám sám. Myslím, že
tento odhad nadhodnocuje skutečnost, a že v realitě
k takovému poklesu nedošlo, např. v průmyslové
produkci čísla o poklesu ukazují v letošním
roce oproti r. 1990 zhruba 22 % pokles hrubé produkce.
U textilní konfekce je to až 35 - 40 %. Realita je
ovšem jiná, protože se u nás vykonává
velmi mnoho, zejména v konfekčním průmyslu,
tzv. "práce ve mzdě". Což není
statistikou v běžných ukazatelích podchyceno,
ale je to reálná činnost, reálná
aktivita. Zahraniční zákazník si sem
přiveze materiál, design navrhne a zboží
se pak vyváží do ciziny, ale statistikou to
není podchyceno, i když to dává práci
i finanční výsledky podniku. Proto také
nezaměstnanost nekoresponduje s poklesem produkce. To je
jeden z důvodů, mohl bych uvádět další.
Čili pokles produkce je o něco větší,
než jaký byl původní odhad, učiněný
na podzim r. 1990. Odhad zněl, že celkový koláč,
vyrobený v ekonomice v r. 1991, poklesne zhruba o 5 - 10
%. 5 % byly odhady na financích, 10 % byl odhad banky.
Podle mého názoru zase rozdíl je v mezích
statistické chyby, kterou jsme nutně museli očekávat,
a je třeba si uvědomit, že jde o aktivitu,
která není podchycena. Vidíte, že se
na různých místech renovují obchody
vlastní činností, vlastní prací,
což také není statistikou podchyceno, ačkoli
tato činnost se reálně provádí.
Je tento pokles moc nebo málo?
Viděl jsem i studie, které říkají,
že celý tento pokles je záležitostí,
která nám byla vnucena, že jsme to nemohli
ovlivnit, že se odvíjí od tzv. vnějších
šoků. Došlo ke ztrátě trhu na východě,
zejména v Sovětském svazu, a k hlubokému
poklesu směnných relací, což je poměr
vývozních a dovozních cen. Mnohem více
musíme na jednotku dovozu zaplatit našeho zboží,
než tomu bylo dříve. To je měřeno
prostřednictvím směnných relací.
Tato ztráta trhu tedy fakticky vysvětluje velkou
část poklesu. Je zde velká možnost srovnání
s finskou ekonomikou, která byla také velmi závislá,
relativně, svým exportem do Sovětského
svazu a dobře víte, že finská ekonomika
je ekonomika tržní a nemá žádné
transformační problémy a ve Finsku v loňském
roce celkový vyrobený koláč oproti
roku 1990 poklesne o 6 - 7 %. Přitom naše závislost
na exportu do bývalých socialistických zemí
a na ruský trh byla mnohem větší než
závislost finská, čili tento pokles je z
velké části vysvětlitelný vnějšími
vlivy.
Já ale tvrdím, že k tomu ještě
přistupuje žádoucí omezení aktivit
u nás, které souvisí s reformou, protože
bez toho, že by docházelo k zavírání
určitých provozů, ke zrušení
určitých aktivit, přesunu zdrojů odněkud,
kde je to neefektivní jinam, kde je to efektivní,
tak bychom nemohli hovořit o žádné hospodářské
reformě, o přechodu k tržní ekonomice
atd.
Kromě toho se dá ilustrovat dobře změna
v chování podniků. Stále více
privatizační očekávání
je vedla k tomu, že na poptávkové podněty
neodpovídaly vzestupem nabídky. Vláda v průběhu
roku, nejen česká, ale i federální,
ale i slovenská, uvolnila jisté peníze na
některé výdaje. Připomenu infrastrukturní
výdaje - snížily se daně obratové
apod. Do ekonomiky přišly jisté peníze
tvořící poptávku, ale nabídková
strana, ovlivněna privatizačním očekáváním,
nereagovala tak, jak by to bylo v ekonomice plně transformované,
plně obvyklé. Čili nabídka se nedostavila.
Jistě každý z vás má zkušenost,
že když si chtěl něco koupit a přišel
do obchodu, tak věci na místě nebyly. To
souvisí i s fungováním obchodní sítě.
Toto všechno se podepsalo na vývoji celkové
produkce a s tím pak souvisí problém rozpočtových
příjmů atd. Další, čím
se platí transformace a s čím souvisí
pokles produkce, je nezaměstnanost. Míra nezaměstnanosti,
tedy podíl nezaměstnaných vůči
pracujícímu obyvatelstvu měřený
v průměru za rok, činí zhruba pro
českou ekonomiku 3,5 - 4 %.
V průběhu roku to narůstalo, takže na
začátku roku to bylo nula celá a něco
a ke konci roku to bylo přes čtyři procenta,
možná i o něco více, takže já
tady uvádím ten průměr za rok, který
představuje zhruba to číslo, které
jsem řekl.
Když se podíváte regionálně,
jak to vypadá, pak samozřejmě to jde od nejnižších
čísel na západě přes celou
republiku až k nejvyšším na Slovenku.
To je samozřejmě jev, který jsme museli očekávat,
a tady ještě zcela přímo a otevřeně
říkám do příštího
roku v průběhu letošního roku musíme
očekávat další vzestup nezaměstnanosti,
podle mého názoru.
Zajímavý je opět trend, protože ke konci
roku se ten meziměsíční nárůst
nezaměstnanosti zpomalil. To je samozřejmě
v podezřelém rozporu s tím, co nám
říká statistika produkce. Protože statistika
produkce ukazovala na jakoby prohlubování trendu
ke konci roku. Ale statistika nezaměstnanosti nám
naznačuje jiné jevy.
Samozřejmě okamžitě se ptáte,
jak je to možné. Proč jsou tady jisté
spory v těchto ukazatelích. Podobně, když
se podíváte na vývoj spotřeby elektrické
energie, tam také vidíte, že ten pokles je
mnohem nižší, než je pokles produkce.
Čili, když to dáváte všechno dohromady,
tak z toho vyvozujete, že asi ta statistika produkce není
úplně přesná. To jenom pro ilustraci
toho, co jsem říkal na začátku, že
ta data si falšuji sám, v tomto smyslu, ten pravý
rozum je nutno používat pro hodnocení celkové
situace.
A konečně, a to je také ta cena, placená
za zvládnutí nominálních veličin,
klíčových veličin pro budoucí
zdravý rozvoj ekonomiky, a to je pokles reálné
mzdy. Můžeme se znovu přít o to, o kolik
k tomuto poklesu dochází. Původní
předpoklad - nemýlím-li se - zase vyslovený
někdy na podzim roku 1990, byl, že v loňském
roce poklesne reálná mzda asi o 10 %. V realitě
statisticky vykázáno to je určitě
víc, ale zase jsem přesvědčen o tom,
že statistika z objektivních důvodů
neumí dobře změřit v tomto přechodném
období skutečný růst cen. To není
žádná invektiva vůči statistice,
to prostě je objektivní fakt. I v obdobích
zcela normálních, kdy už ekonomika je etablována,
relativně dobře funguje, jsou velké spory
o to, který ukazatel k čemu použít.
V období tohoto přechodu je to určitě
ještě těžší.