S federálními vztahy je to tak, že je velká
ochota spolupracovat s vedením federálního
ministerstva vnitra, ale zoufale to zaskřípe při
nějakém konkrétním skutku. Klasickým
případem byl např. únos chlapce Banwice,
kdy Česká policie žádala cca ve 13.50
hod. o zablokování hranic a v 21.30 hod. mi volali,
že na žádných hranicích to ještě
nevědí. To je onen reálný způsob
spolupráce, na který si stěžujeme.
Situace se samozřejmě zlepšuje, upozorňuji
na tyto případy. Jde o vztah, který nefunguje
tak, jak by fungovat měl, ale z tohoto místa bych
chtěl zdůraznit, že to nepojímám
tak, že by federální ministerstvo vnitra nějakým
systémovým způsobem šlo proti českému
ministerstvu vnitra. To zcela popírám.
Pokud pan poslanec Body hovořil o tom, že zpráva
pomíjí příčiny stavu, je v
tom trochu pravdy, ale obávám se, že bychom
se dostali na půdu, která není pro ministerstvo
vnitra pevná, protože hodnotit příčiny
kriminality je práce pro sociology, pro kriminology, což
jsou obory, které bohužel zatím na ministerstvu
vnitra nejsou dostatečně zastoupeny, nicméně
v dílčích podproblémech se snažím
dohodnout s Ústavem pro kriminologii a sociální
prevenci, aby nám nějaké výstupy dělal,
aby tyto věci hodnotil, abychom aspoň zpětně
znali některé příčiny. Je to
zatím, bohužel, zařízení, které
není příliš velkokapacitní, takže
materiálů, které od nich dostáváme,
je zatím málo.
Pan poslanec Kolmistr hovořil o tom, že ve zprávě
chybí sebekritičnost. Mám za to, že
by tam samozřejmě bylo možné napsat
co a jak vidíme, že by se mělo zlepšit,
ale měl jsem za to, že tato zpráva by měla
být pokud možno neosobní, mělo by to
být konstatování pouhých faktů.
Můžeme se dohodnout na jiné formě, nic
proti tomu nemám, ale jsem zastáncem strohých
čísel a nechť každý je posoudí
tak, jak to cítí.
Pokud jde o elektrárny, bylo to skutečně
chaotické. Předpokládám, že tím
pan poslanec nechtěl kritizovat české ministerstvo
vnitra, které za to vůbec nemohlo, takže bych
chtěl z tohoto místa jenom zdůraznit, že
jsme byli těmi, kteří naopak tento chaos
museli dávat dohromady.
Totéž v podstatě platí o federálu,
protože skutečně je někdy obtížné
se s nimi dohodnout, jedou si svou cestou.
Pokud jde o financování na konci roku, výzvu
pana ministra Špačka, která zněla, aby
se upustilo od zásadních investic, ale zejména
od toho, co se dělalo v minulosti, kdy se na poslední
chvíli proinvestovávaly peníze, které
zbyly, jsem pochopitelně na resort okamžitě
přenesl a žádné peníze, pokud
jsem byl informován, se tímto způsobem neproinvestovávaly.
Problém je v tom, že jsme např. zrovna se Škodovkou
propláceli v prosinci auta, která jsme měli
objednána od srpna, což se pochopitelně nedá
odmítnout. Rozhodně však nedošlo k žádnému
rozhazování peněz jenom proto, aby se nemusely
vrátit do státního sektoru. To jsem jasně
všem náměstkům zdůraznil a podle
jejich informace to také bylo dodržováno.
Holešov nemohl být ve zprávě uveden,
protože zpráva byla koncipována v době,
kdy ještě nikdo netušil, že Holešov
bude 23. prosince vykraden. Proto tam o něm nemohla být
ani zmínka.
Je možné, že zpráva potvrdila, že
je co zlepšovat, ale pokud jsem tuto zprávu četl,
nekonstatovala nikde stav, který by byl nějakým
způsobem zásadně alarmující.
Jinak jsem hovořil o tom, že Holešov je v zásadě
záležitostí federální.
Pan poslanec Müller tvrdí, že policista, který
se vyhýbá konfliktu, nepatří k policii.
Stoprocentně s ním souhlasím, jsem prosazovatelem
těchto tvrdých policistů, ale jediné,
co je musí držet, je zákon. To je zcela jednoznačné.
Souhlasím s ním.
Naproti tomu s ním nesouhlasím ve věci kontrolního
orgánu. Mám za to, že tento prvek je skutečně
do jakéhokoliv státního orgánu v podstatě
neimplantovatelný, nebo bude-li implantovaný, potom
jedině s obtížemi.
Tuto záležitost nebudu dále rozebírat,
protože zásady se projednávají a uvidí
se, jaké názory na to budou a co nakonec převládne.
Děkuji za pozornost.
To jsou všechna vyjádření, která
jsem k této záležitosti měl. Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu ministru Sokolovi. Protože jsme si
již odhlasovali, že stanovisko výboru petičního,
pro právní ochranu a bezpečnost bude předneseno
až na příští, únorové
schůzi, můžeme tuto problematiku uzavřít
jako přerušený bod, jehož závěr
se přenáší do příští
schůze.
Stejně tak jsme si odhlasovali, že totéž
se bude týkat i dalšího bodu. S ohledem na
to, že na zítřek máme ještě
rozsáhlý program, doporučuji, abychom vyslechli
úvodní zprávu k dalšímu bodu
od pana místopředsedy Baudyše. Poté
bychom dnešní jednání přerušili
a zítra zahájili rozpravou k tomuto bodu.
Má někdo nějaké námitky? Nikdo.
K tomuto bodu jsme si navíc již odhlasovali víceméně
závěr.
Přistoupíme k projednávání
dalšího bodu, a to ke
Zprávu vlády jste obdrželi jako sněmovní
tisk 422. Dále jste obdrželi materiál nazvaný
"Informace pro poslance České národní
rady ke zprávě vlády České
republiky pro ČNR o stavu vězeňství
a postpenitenciární péče v České
republice", zpracovaný ředitelem Správy
Sboru nápravné výchovy České
republiky.
Prosím pana místopředsedu vlády Antonína
Baudyše, aby k tomuto bodu přednesl úvodní
slovo. Po tomto úvodním slově dnešní
jednání přerušíme a zítra
v 9.00 hod. budeme pokračovat v rozpravě k tomuto
bodu.
Místopředseda vlády ČR Antonín
Baudyš: Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové poslanci, vláda České
republiky předkládá České národní
radě k posouzení zprávu o stavu vězeňství
a postpenitenciární péče v České
republice, která byla zpracována na základě
požadavků ústavně právního
výboru ČNR z července minulého roku.
Svým obsahem navazuje na zprávu o stavu a perspektivách
vězeňství, kterou projednala vláda
České republiky v březnu minulého
roku.
Z posléze uvedené zprávy vyplývá
koncepce rozvoje vězeňství, která
stanoví stěžejní cíle a úkoly
vězeňství v etapě budování
demokratického právního státu a reflektuje
v našich podmínkách požadavky standardních
minimálních pravidel OSN pro zacházení
s vězni a dalších mezinárodních
úmluv, především Rady Evropy a jiných
dokumentů.
Základem této koncepce je humanizace vězeňství,
to je zajištění takových materiálních
a mravních podmínek, zbavení osobní
svobody ve vazbě a výkonu trestu odnětí
svobody, v nichž je respektována lidská důstojnost.
Dílčí opatření sledující
humánní výkon vazby a trestu odnětí
svobody byla postupně uskutečňována
už od jara 1990 po realizaci rozhodnutí prezidenta
republiky o amnestii.
Se zřetelem na kontroverzní pohledy části
veřejnosti na humanizaci vězeňství
a její naplňování v praxi pokládám
za vhodné zdůraznit, že vůbec nejde
o vytváření jakýchsi komfortních
materiálních podmínek pro obviněné
a odsouzené, tím méně o event. oslabení
nezbytné kázně a pořádku ve
věznicích a nápravně výchovných
ústavech. V souladu se zkušenostmi vyspělých
demokratických zemí jde zejména o náročnou
proměnu dříve jednostranně akcentovaného
represívního režimu a jemu odpovídajících
přístupů příslušníků
Sboru nápravné výchovy k obviněným
a odsouzeným v přístupy přísné,
leč spravedlivé a kultivované, vysoce profesionální
a respektující lidská práva osob ve
výkonu vazby a trestu. Pochopitelně spolu s tím
je třeba mít na zřeteli i důstojné
materiální podmínky korespondující
zejména se zdravotnickými a hygienickými
požadavky, význam práce a získání
kvalifikace pro účinnost nápravně
výchovného působení, rozvoj vhodné
kulturní a jiné zájmové činnosti,
posilování pozitivních vztahů odsouzených
s vnějším světem, především
s členy rodiny apod.
Jen taková cesta vede k úspěšnému
naplnění účelu trestu odnětí
svobody - k pozdější úspěšné
realizaci reintegraci odsouzeného do občanského
života.
Humanizaci vězeňství nelze také spojovat
s hlavními příčinami nepokojů
mezi osobami ve výkonu vazby a trestu odnětí
svobody, výtržností, útoků na
příslušníky Sboru nápravné
výchovy, pokusů o útěk, hladovek,
sebepoškozování, apod. Zdrojem těchto
událostí jsou jednak přetížená
kapacita věznic a nápravně výchovných
ústavů, nepříznivá struktura
obviněných a odsouzených, nedostatek pracovních
příležitostí, nedůsledné
plnění povinností příslušníků
Sboru nápravné výchovy, konfliktní
vztahy mezi obviněnými a odsouzenými navzájem
i mezi nimi a příslušníky Sboru nápravné
výchovy, jednak dlouhé vazební lhůty,
zdlouhavé řešení některých
požadavků obviněných a odsouzených
apod.
Nedávné tragické události v Leopoldově
- podobně jako některé dřívější
mimořádné události ve věznicích
v České republice, spojené s projevy brutality
- signalizují také potřebu věnovat
stálou pozornost bezpečnostní situaci ve
věznicích a nápravně výchovných
ústavech, jmenovitě potřebu zvyšovat
aktivní i pasívní ochranu života a zdraví
příslušníků Sboru nápravné
výchovy a zdokonalovat zabezpečovací, informační
a kontrolní prostředky.
Předložená zpráva, členěná
do devíti částí, podává
ucelený obraz stavu vězeňství v České
republice, existujících problémů a
jejich příčin i námětů
na jejich řešení včetně předpokládaných
nákladů. V menší míře
se zaměřuje na problematiku postpenitenciární
péče, která musí být záležitostí
více resortů, především resortu
práce a sociálních věcí. Vyplývá
z ní např., že k prioritním úkolům
patří vnitřní diferenciace výkonu
trestu odnětí svobody, rozšíření
kapacity věznic a nápravně výchovných
ústavů se zřetelem na výrazný
růst počtu osob ve výkonu vazby a trestu
odnětí svobody, podmíněné přiměřenou
investiční činností, další
zlepšování podmínek výkonu vazby
a trestu odnětí svobody v intencích Standardních
minimálních pravidel OSN pro zacházení
s vězni, rozvoj programů sledujících
vytváření pracovních příležitostí
pro obviněné a odsouzené a postupné
doplňování Sboru nápravné výchovy
kvalifikovanými pracovníky. Zvýšení
bezpečnosti ve věznicích a nápravně
výchovných ústavech předpokládá
též rychlejší postih trestných
činů spáchaných ve výkonu vazby
a trestu odnětí svobody.
Hlavní směry činnosti vězeňství
v České republice, jak je vyjadřuje předložená
zpráva, lze rozdělit do tří oblastí:
na činnosti, které jsou zcela v kompetenci a možnostech
Sboru nápravné výchovy, na činnosti,
které předpokládají podporu a součinnost
orgánů samosprávy a státní
správy v okresech a městech a obcích a na
činnosti, které jsou záležitostí
orgánů zákonodárné a výkonné
moci státu.
K předložené zprávě jsou připojeny
přílohy, které blíže charakterizují
plnění úkolů uložených
vládou České republiky, zachycují
plnění úkolů uložených
vládou České republiky, zachycují
kvantitativní i kvalitativní pohyb některých
sledovaných statistických ukazatelů, týkajících
se vězeňství, a umožňují
jejich vzájemné srovnávání.
Poněvadž jde o údaje zpracované dříve,
považuji za účelné alespoň některé
z nich aktualizovat podle stavu k 1. 1. 1992.
K uvedenému dni bylo ve věznicích a nápravně
výchovných ústavech České republiky
12 635 osob, z toho 5 373 ve výkonu vazby a 7 262 ve výkonu
trestu odnětí svobody. Využitelná ubytovací
kapacita činila v téže době celkem 14
648 míst, z toho 4 979 míst pro výkon vazby
a zbytek pro výkon trestu odnětí svobody,
v části této kapacity, představující
1 423 míst, probíhala však rekonstrukce. Mezi
obviněnými bylo 159 cizích státních
příslušníků.
Vážený pane místopředsedo, vážené
poslankyně, vážení poslanci, závěrem
bych rád poděkoval výborům České
národní rady, které již předloženou
zprávu projednávaly, za pozornost, kterou jí
věnovaly, a za připomínky a doporučení,
které významně pomohou orgánům
státní správy v jejich další
činnosti na úseku vězeňství.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu místopředsedovi vlády
Baudyšovi. Přerušuji projednávání
tohoto bodu a současně přerušuji 30.
schůzi. Budeme pokračovat zítra v 9,00 hod.
rozpravou k tomuto bodu.