Česká národní rada 1990 – 1992

Především bych rád řekl, že - podle mého názoru - přes všechny nesporné problémy proces transformace policejního sboru pokročil, čímž roste naděje, že bude schopen plnit úkoly, které od něj společnost očekává. Tato naděje je důležitá, neboť, jak všichni víme, kriminalita i nadále vzrostla.

Za prvních deset měsíců minulého roku přijalo ministerstvo vnitra 2836 nových lidí do přímého výkonu i policejních škol. Stejně tak jako přijímáme další policisty, musíme žádat zvýšení efektivnosti výkonu těch, které už máme.

Kritice musí být vystavena zejména pořádková služba, která tvoří více než polovinu policie. Nemůžeme zaměstnávat policisty, kteří si chodí na ulici odsloužit s co nejmenší námahou příslušné hodiny. Policista, který se vyhýbá konfliktu, který se schovává místo aby demonstroval státní moc tam, kde je to třeba pro veřejný pořádek a bezpečí občanů, nepatří k policii.

Ještě méně patří k policii velitelé, kteří nedokáží zajistit kázeň a motivaci svých podřízených a dát jim jasné instrukce pro práci. Pořádková policie má klíčovou úlohu v prevenci. Ministr a policejní ředitel se musejí energicky postarat o to, aby tuto úlohu plnila. Musí zajistit, aby tato služba měla potřebná oprávnění, prostředky, organizaci a cíle. Nepochybuji, že ČNR tomu bude nápomocna.

Když v minulém roce studovala situaci v české policii delegace vysokých policejních důstojníků Velké Británie, konstatovala mj.: policisté na ulicích mají málo instrukcí týkajících se toho, co se od nich očekává. Zjistili jsme, že hlídkují bez cíle, bez kontroly a s malým efektem.

Je třeba se zamyslet i nad situací, kdy na pořádkovou službu jsou vkládány nové úkoly, které policisty vrací z ulic zpět do židlí.

Pro postavení policie ve společnosti je klíčová otázka komu má být policie odpovědná. Policista dnes nemůže být odpovědný jen směrem nahoru, ministrovi nebo policejnímu řediteli, jako tomu bylo 40 let. Musí být odpovědný směrem dolů, občanovi. Policista nesmí mít pocit, že je malou částí velké ozbrojené mašinérie, ve které on sám zůstává anonymní. Přesné naopak. Musí pocítit, že nejen jeho velitel, ale i on je osobně odpovědný svým spoluobčanům za jejich klid a bezpečí. K tomu je třeba dále decentralizovat moc v policii a najít formy, jak opřít policejní práci o intenzívní spolupráci s orgány obce.

Ze strany našeho výboru chceme k tomuto procesu přispět mj. návrhem zásad zákona o občanských bezpečnostních komisích, které jsme nedávno předali do legislativního procesu.

U tohoto tématu se chci pozastavit. Ministr Sokol oceňuje minulou činnost občanských komisí, jejich další existenci však nepodporuje. Občanské komise ho kritizují tvrzením, že policie se dostává mimo občanskou kontrolu a že prověrky a očista policie byly nedostatečné.

Pokud jde o personální situaci, je třeba uvážit dvě nové věci. Za prvé podle usnesení ČNR probíhá kontrola personálního obsazení policie. Údaje získané na základě dotazníku připraveného výborem, jehož jsem předsedou, se nyní převádějí na počítač. ČNR se bude moci seznámit se situací na přibližně 8000 velitelských místech.

Za druhé je připraven vládní návrh lustračního zákona pro policii a Sbor nápravné výchovy ČR. Byli jsme ministrem Sokolem ujištěni, že do jednoho měsíce po účinnosti zákona může být proces odchodu policistů, kterých se bude týkat, ukončen.

Je tedy zřejmé, že existují dva nové a účinné nástroje pro kontrolu personálního složení policie na rozdíl od doby, kdy vznikly občanské komise.

Náš výbor zastává na existenci občanských komisí jiný názor než pan ministr Sokol. Výbor však zastává také jiný názor než občanské komise, resp. jejich část. Zásadní rozdíl je v tom, že nepodporujeme hierarchickou strukturu občanských komisí, která měla oprávnění v době svého vzniku, ale dnes ho ztratila. Domníváme se totiž, že ke kontrole ministerstva vnitra jako celku je příslušná ČNR zvolená ve svobodných volbách a žádná jiná republiková struktura. Náš návrh zásad zákona o občanských bezpečnostních komisích zachovává instituci občanských komisí, avšak důsledně odstraňuje chaos a libovůli ve jmenování a odvolávání členů těchto komisí.

Legalizuje občanské komise, avšak tím, že je mají zřizovat zastupitelstva obcí a ne politické strany jako dosud. Téma občanských komisí je třeba odideologizovat. Náš výbor předložil zásady zákona a Česká národní rada je normálním způsobem projedná.

Zabýval jsem se dosud Policií a nikoliv dalšími resorty, jejichž práce bezpečnostní situaci ovlivňuje. Uvažujeme-li o ochraně společnosti před zločinem v nejširších souvislostech, vystupuje do popředí jeden klíčový jev. Klesá význam represe a roste význam prevence. Je to pochopitelné. Zatímco v totalitně organizované společnosti nemá represe hranici a je možno ji stupňovat, v demokratické společnosti represe své hranice mít musí. Tento rozdíl demokratická společnost nahrazuje právě tím, že v širokém rozsahu organizuje prevenci proti zločinu. V demokratické společnosti boj proti kriminalitě nezačíná vypátráním pachatele, nýbrž sociálními službami, které se zabývají mládeží, rodinou, nezaměstnaností a díky tomu snižují možnosti, aby se člověk vydal na dráhu zločinu. V demokratické společnosti boj proti kriminalitě nekončí odsouzením pachatele, nýbrž organizací takového působení vězeňského systému a postpenitenciární péče, aby se posílila šance, že se mladiství a prvotrestaní nevrátí do vězení znova. Vybudovat rozsáhlý systém prevence zločinu, to bude základní úkol nejbližších let. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Müllerovi. Ještě se přihlásil pan poslanec Body.

Poslanec Ladislav Body: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechci to protahovat, ale nedá mi to, abych nereagoval na otázky položené panem kolegou Čechem. Vyjímám z toho, co tam řekl, tři základní myšlenky, nebo de facto spíš domluvy: "začít u sebe" atd. Já, pane kolego, jsem nebyl bohužel v USA, ale jedno vím, že ani Černoši nejsou jednotní, nejsou jednotní a nebudou, stejně jako Rómové u nás. Souhlasím s tím, že Rómové musí začít od sebe. Ale to vlastně podstatná část z nás udělala tím, že jsme začali trochu jinak žít, nebo se snažíme přizpůsobit životu v Čechách. A to je právě to, co já právě obdivuji. Že část, která přišla po roce 1945 do Čech, i přesto, že tady žije 40 let v Čechách, se přizpůsobit nedokáže, a druhá část, která přijela o mnoho let později do Čech za prací, za živobytím, oženit se, založit rodinu, žije slušně. A to je to, co nás rozděluje. A proto v životě nemůže dojít ke spojení Rómů a nedojde. Ten pohled je dost jednostranný.

Chci ještě jednou říci, že skutečně se snažíme o soužití s majoritní společností a přesto i já osobně pociťuji rasovou nesnášenlivost ve státě. I přesto, že - domnívám se - žiji slušně i celá moje rodina.

Pokud mluvíte o neschopnosti se domluvit, položím otázku, pane kolego: S kým kdo se má domluvit? Zda tedy jenom Rómové mezi sebou a zda-li k této domluvě přistoupí majoritní společnost a zda-li k ní přistoupí za 20, 30 let. Co si myslíte o tom vy, pane kolego?

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bodymu. Prosím pana poslance Čecha.

Poslanec Vladimír Čech: Myslím, že vyjadřování se ke zprávě o bezpečnostní situaci není platforma na to, abychom tady vedli takovéto diskuse, protože tyto diskuse by se mohly velice protahovat. Myslím, že toto bychom si mohli vyřešit někde jinde, nebo eventuálně navrhuji dát tuto otázku na pořad ČNR na příští její schůzi. Jestli s tím bude sněmovna souhlasit.

Abych odpověděl jenom jednou větou: Říkal jsem, že je potřeba začít u sebe, protože ztracenou důvěru je potřeba nějakým způsobem obnovit. Z toho je možno vyjít a pak je možno vést dialog. Ale říkám: Navrhuji zařadit na příští schůzi ČNR tento bod, jestli s tím sněmovna bude souhlasit.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. Zaznamenávám, projednáme v předsednictvu na příští schůzi.

Protože se nikdo další nepřihlásil do rozpravy, končím rozpravu a ptám se na závěr pana ministra, zda se chce k některým připomínkách, kterých byla veliká řada, vyjádřit.

Ministr vnitra ČR Tomáš Sokol: Dámy a pánové, budu se snažit být maximálně stručný, protože si uvědomuji, že je to už asi pro všechny velmi obtížné. Budu reagovat postupně na projevy jednotlivých poslanců a budu se opravdu snažit, aby to bylo jenom v bodech.

Pan poslanec Šuman vytýkal zprávě celou řadu nedostatků. Řekl bych na adresu všech poslanců, že problém je v tom trefit se do toho, co zpráva má obsahovat. Tady bylo řečeno tolik kritických připomínek, že kdybych se jim všem měl vyhnout a tedy všem vyhovět, tak by ta zpráva zřejmě měla 150 stran. Není vyloučeno, že tomu tak v budoucnu bude. Ale bylo by asi dobré, abychom se vyhnuli, podle mě, zcela zbytečným střetům se dohodnout přesně na tom, co má zpráva obsahovat. Já mám o bezpečnostní zprávě trochu jinou představu než mají poslanci, ale pochopitelně je to informace především pro ně, to znamená, jestliže se dohodneme, že tam chtějí to nebo ono, tak to tam prostě bude. Já jsem se snažil, a v tom duchu jsem také dělal značné úpravy v prvním kole řekl bych té zprávy, v konceptu, aby to bylo co možná nejméně umluvené, aby tam bylo co nejméně komentářů. Možná, že díky tomu došlo k tomu, že tam některé věci chybí. To je zcela možné, ale - jak říkám - asi by bylo dobré možná do budoucna stanovit jednoznačná pravidla co má taková zpráva vlády obsahovat a bude to bez problému.

Pokud hovořil pan poslanec Šuman o rozdílech v objasněnosti a z toho plynoucích informací nebo závěrech z těchto informací, je to samozřejmě aspekt, který je nutno zvažovat, že je někde vyšší nebo nižší objasněnost. Ale je to problém podstatně složitější, souvisí třeba i s nápadem trestné činnosti, která v onom Jihomoravském kraji je jedna z nejmenších, to znamená, že logicky to vyplývá i z toho. Záleží i na skladbě trestné činnosti, je to věc obyvatelstva, je to prostě celá řada faktorů. Nemyslím, že by se to dalo takto zjednodušit.

Nedomnívám se, že by se na ministerstvo uklízeli nějací pracovníci před prověrkami, ani o tom nic konkrétního nevím. Pokud jde o ředitele školy, ten byl vyměněn mnou ze zcela jiných důvodů, protože jsem měl za to, že na svoji práci nestačí. Nebyly to v podstatě politické důvody, byly to naprosto funkční důvody, protože jsem tam prostě chtěl mít někoho, o kom jsem měl pocit, že je schopný.

Pokud jde o hmotnou stimulaci policistů, která by měla zlepšit jejich vztah k službě v hlavním městě: Pokud vím, v současné době je rozdíl asi 1500 Kčs a stejně to nestimuluje. Samozřejmě budeme se snažit o víc, ale můžeme to dělat pouze v určitých podmínkách, které máme. Došlo k zásadní změně trestního řádu, která se skutečně odrazí velmi významně v práci policie. Je pravdou i to, co v podstatě naznačil i pan poslanec Müller, že část policistů bude zase z ulic stažena do židlí, protože budou muset objasňovat trestné činy. Pravdou ale také je, že jsem na to upozorňoval kudy jsem chodil a nebylo to upozorňování, byl to zoufalý řev. Prokuratura se v tom smyslu vyjadřovala, naše stanovisko bylo stejné. Ta stanoviska byla prostě ignorována, přestože jsem upozorňoval, že to jsou parlamentní lopingy.

Protože zatímco před rokem jsme přesunuli část věcí, takže jsme museli část policistů dát na vyšetřování, teď se to zase vrací zpátky, aniž by se to vyšetřovatelům nějak postupně odlehčilo. Pokud jde o vztah policistů k usnesení České národní rady, mám za to, že policistům v zásadě do usnesení mnoho nebylo, protože to bylo usnesení, které ukládalo povinnosti vládě. Nemám za to, že by se s tím měli nějak seznamovat. Pokud to podporovali, tím lépe, ale v tom nevidím žádný ukazatel o stavu nebo smýšlení policie.

Nesouhlasím s tím, že výbor musel prosazovat úporně plnění usnesení. Dělali jsme, co jsme mohli. Chtěl bych zdůraznit jednu významnou věc parlamentní základní. Bylo to doporučení, které jsme dobrovolně akceptovali. Bylo napsáno, že Česká národní rada doporučuje vládě, aby udělala to a ono. V rámci parlamentu to totiž ani jinak nejde. Parlament buď vydává zákony, nebo může něco doporučit, ale nemůže vydat jakousi zvláštní normu, kterou uloží exekutivě, aby něco dělala. To do systému nezapadá. Nicméně jsme se skutečně poctivě snažili, jak jsme mohli.

Bylo tady řečeno, že to bylo špatné se zjišťováním kádrových materiálů, že vznikla panika. Panika pochopitelně vznikla, protože zjišťování se týká deseti tisíc policistů, to znamená jedné třetiny. Ve výboru jsem na to upozorňoval, že z toho panika může být, protože v tomto národě pochopitelně všichni jsou nakloněni kdejaké fámě a kdejaké panice. Opakovaně jsem si svolal ředitele a řekl jsem jim, že to neznamená žádné kádrové čistky, aby to tak laskavě šířili dál. Pochopitelně, že toho s gustem využívají ti, kteří museli od policie odejít, aby situaci zkomplikovali. Ale nemyslím si, že by to byla taková tragédie.

Pokud jde o občanské komise, nechtěl bych tady problém otevírat, jen bych chtěl konstatovat, že mi nejde o to, abych zdůrazňoval negativní zkušenosti z minula. Celý svůj projev, který jsem měl v petičním výboru, se nesl v tom duchu, že si myslím, že by to nemohlo fungovat ve vztahu k jakémukoliv orgánu. Prostě, že to nemůže fungovat. Stejného názoru byl ústavně právní výbor, v podstatě stejně se k věci postavil územní výbor a stejného názoru byli odborníci legislativní rady. Nejde mi skutečně o princip, mělo by se to odpolitizovat. Mám pocit, že by to nemohlo nikde nikdy fungovat, ať už je to policie nebo jakýkoliv jiný orgán.

Pokud jde o rozpočet, je naprosto jednoznačně pravdou, že v takové formě, v jaké je předkládán, musí vzbudit nelibost. Bylo by stejně jako v případě bezpečnostní zprávy dobré dohodnout se na nějakých jiných pravidlech, a to velmi rychle. Dal jsem podnět, aby se v tomto směru ministerstvo co nejvíce zprůhledňovalo. Z toho důvodu je také vydělován hlavní týl, aby bylo zřejmé, co jde přímo do policie a co zůstává ministerstvu, aby se to lépe vyčíslovalo a bylo také možné lépe bilancovat. V tom směru s panem poslancem plně souhlasím.

Pokud jde o zprávu o zbraních, mám pocit, že zde je situace trochu jiná. Je pravda, že nebylo zdůrazněno žádné další opatření ve chvíli, kdy se zjistilo, že zbraně byly odcizeny. V této souvislosti bych chtěl říci panu poslanci Kolmistrovi, že to byla federální škola, my tam žádná preventivní opatření dělat nemůžeme, protože to není náš objekt. Nicméně mám za to, že je věcí ředitele policie, aby posoudil, zda opatření jsou či nejsou dostatečná. Za to je také odpovědný. Vzhledem k tomu, že k žádnému vloupání nedošlo, nemám za to, že by bylo namístě ho nějak kritizovat za to, že v rámci svých povinností udělal to, co on sám uznal za vhodné.

Pokud jde o vyhlášku ministerstva vnitra, mám pocit, že to je téma, které do souvislosti s bezpečnostní zprávou vůbec nepatřilo. Vyhláška je vydána tak, nebo bude vydána tak, jak to budeme považovat za vhodné. Můžeme to samozřejmě konzultovat. Je to v připomínkovém meziresortním řízení, ale představa, že by se policisté podrobili psychologickému vyšetření a všemu možnému dalšímu, je zajisté hezká, ale pokud vydáme takovou vyhlášku, musíme mít také garantováno, že to někdo udělá, jinak tu policii prostě zablokujeme. Nevím, že by v tomto státě byla síť psychologických poraden nebo pracovišť, kde by bylo možné takové vyšetření zrealizovat. Proto je ta vyhláška jaká je.

Pokud jde o pana poslance Vacka, mám pocit, že ve vztahu k informacím, které jsem uváděl, trochu zvětšuje problém, o kterém tvrdí, že policie sabotuje práci, že v podstatě jsou tam ti, kteří jsou profesionálně deformováni. A z toho důvodu policie nepracuje tak, jak by měla. Řekl jsem tady čísla o objasněnosti u nás, kde je 33 %. Ve Švýcarech je 22 % při dvojnásobné trestné činnosti. Jestli tedy naše policie nějakým způsobem sabotuje práci, tak proboha co dělá policie ve Švýcarsku. Chápu, že je ještě mnoho problémů, které by bylo třeba řešit, ale stavět se k tomu tímto způsobem za situace, kdy minulý rok policie vyřešila o deset tisíc případů víc, mi připadá trochu jednostranné.

Pokud pan poslanec Holomek hovořil o nutnosti prevence, pak mi mluví z duše. Dokonce doporučení Rady Evropy jsou v tomto směru zcela jednoznačná. Máme řadu příkladů, jak to funguje na západě. Jednou z věcí, kterou bych chtěl, aby dělalo ministerstvo vnitra, až se oprostí od bezprostředního obstarávání věcí policie, je právě to, aby pracovalo na komplexech preventivních opatření, kde je třeba zapojit celou veřejnost. Tak, jak je to například v Anglii a v jiných zemích.

Pokud jde o kriminalitu Rómů, statistiku jsem skutečně uváděl jen minimální z toho důvodu, že při minulé zprávě jsem byl kritizován právě z těchto důvodů a chtěl jsem se tomu kontroverznímu bodu vyhnout. Myslím si, že tyto údaje mají význam pro kriminology. Nejsou tak důležité, nebo aspoň jsem se domníval, pro tento druh zprávy nicméně dají se doplnit, ve statistice to je.

Pokud si pan poslanec Holomek stěžoval, což si myslím, že bylo také trochu od této problematiky, protože šlo o individiuální případ, nicméně pro mne zcela typický. On říkal, že věc byla vyšetřovatelem vyřešena korektně podle zákona, odvedl dokonalou úřednickou práci, ale cosi tomu chybělo. Přál bych si, aby všichni policisté byli aspoň takoví, že za dodržování zákona odvedou dokonalou práci. Nedovedu si představit, že by za situace, kdy vyšetřovatel vydá usnesení, jímž odkládá věc, protože nebylo prokázáno, že byl spáchán trestný čin a prokurátor, který dozoruje tu věc, tento postup schválí, se vynoří někdo, nějaká komise, která řekne: "ne, tak to není, ještě se to bude vyšetřovat". Mám pocit, že je to proti všem principům zákonnosti, kterou se snažíme budovat. Prostě je to tak, on vydal rozhodnutí a nikdo nepopírá, že by bylo zákonné. A co víc s tím dál.

Policista vystoupil tvrdě a nekompromisně. Za celého loňského prvého půlroku jsem neslyšel nic jiného, než že policisté jsou nedůslední, nedostatečně tvrdí, nekompromisní. Jestliže mu opilci kopou do auta, a on jim řekne, aby toho nechali a oni se na něj vrhnou, tak tam už přemlouvání nemá smysl. Tam už se musí střílet. Požadavek na to, aby byli nekompromisní, se nesl i z České národní rady. Takže si myslím, že v tomto případě kritika nešla správným směrem.

Pan poslanec Hofhanzl kromě osobních výpadů, které nebudu komentovat, zpochybňuje to, že rok zde nebyl zákon, který by postihoval vyzrazení služebního tajemství. To není pravda, to se tady projednávalo. Jistě si to všichni pamatujete, šlo o přechod kompetencí na české ministerstvo vnitra ve věci kontroly dodržování státního tajemství. To je úkon, který se provede jednou nebo dvakrát za rok, jak v jiných resortech vedou tajné a utajované věci. Ale postih, pokud je vůbec možný, je podle trestního zákona možný stále. Na tom se nic nezměnilo stejně jako na předpisech, které toto upravují. Myslím, že to bylo celé někam úplně mimo.

Rozhodně popírám, že bych blokoval zákon o obecní policii, dokonce jsem se snažil ve chvíli, kdy se poslancům koncepce v naprosté nekontrolovatelnosti obecní policie, vyhovět tím, že jsem urychleně v podstatě vymyslel jakousi verzi, která kontrolu umožnila. Tu verzi jste nakonec schválili. Kdybych to chtěl blokovat, prostě bych řekl, že nás nic nenapadá a rozhodně by se to bývalo zdrželo.

Dělali jsme přesně pravý opak, snažili jsme se, aby to bylo co nejrychleji.

Pokud pan poslanec Zajíček hovořil o zřizování dalších oddělení, v podstatě o témže jsem mluvil ve své zprávě, to znamená, že trend je zcela jasný chceme zřizovat další oddělení, jak jenom to bude možné.

Obava z toho, že by okresní ředitel neměl dostatek tabulek nebo peněz, není, podle mého názoru, důvodná, z toho důvodu, že to, co se dříve nějakým způsobem rozdělovalo z centra, se nyní bude rozdělovat na těchto úrovních. Znamená to, že pokud máme na republiku 2 tis. lidí, tabulky se předělají na jednotlivé okresy a už si s tím příslušný člověk může dělat co chce. Stejně více než 2 tis. lidí v tomto roce asi dohromady nedáme.