Poslanec Ladislav Body: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
vážení páni ministři. K předložené
zprávě chci uvést několik poznámek.
Zpráva zcela pomíjí některé
podstatné příčiny stavu, který
je ve zprávě konstatován a které spočívají
i v práci a přístupech této sněmovny
k celé problematice.
Vláda ve zprávě uvádí, že
hodlá předložit ucelený návrh
novely zákona o Policii pokud se týká pravomocí.
Vzpomínám si na diskusi, která se zde odvíjela
při přijímání zákona,
zejména z řad členů bezpečnostního
výboru.
Pod záminkou ochrany demokracie účelově
pojaté jsme Policii nedali ty pravomoci, které nezbytně
potřebuje k ochraně zdraví, majetku a bezpečnosti
občanů.
Ve zprávě také postrádám hodnocení
novelizace trestněprávních předpisů
a jejich dopadu na závažnou trestnou činnost.
Mám tím na mysli zejména nedostatek zákonné
úpravy v ochraně ekonomiky a především
omezení či zkrácení vazby, kdy jsou
propouštěni pachatelé zvlášť
nebezpečných trestných činů
jenom proto, že orgány činné v trestním
řízení nestačí v zákonné
lhůtě vyšetřit všechny okolnosti
případu a usvědčit pachatele.
Tedy nejen nedostatek techniky, aut, uniforem, počítačů,
nepřipravenost lidí, ale především
zákonná úprava podmínek práce
Policie je nedostačující z hlediska obecného
zájmu na ochraně před kriminálním
jednáním.
Myslím si proto, že bezpečnostní výbor
by se měl zabývat i těmito okolnostmi místo
diskusí o trestech pachatelů přestupků
apod.
Myslím si také, že spíše by se
měl zabývat vytvářením podmínek
pro práci Policie a tím i lepší ochrany
poctivých občanů.
Nyní krátce k pasáži o kriminalitě
Rómů.
Na str. 20 se tvrdí, že Rómové jsou
pojímáni jako skupina občanů, která
zjevně negativním způsobem ovlivňuje
křivku kriminality a tím se podílí
na destabilizaci společnosti.
Toto tvrzení je zavádějící.
Vyplývá z toho, že Rómové již
předem jsou vyloučeni ze společnosti, která
je údajně destabilizována jejich chováním
a jednáním.
Dále v této zprávě schází
podíl skinů nebo jejich příznivců
tak, jak je vláda charakterizuje ve své zprávě.
Domnívám se, že tyto fašistické
bojůvky se podílejí na destabilizaci společnosti
daleko vyšším procentem, než je tomu u Rómů,
kteří svým chováním a jednáním
nesledují politický záměr.
Zpráva na str. 20 dále uvádí, že
ve střetech Rómů a skinů jde víceméně
o impulsivní jednání, či dokonce nahodilé
skutečnosti.
Chci vás, kolegové a kolegyně, i vás,
páni ministři, ujistit, a vy to, pane ministře,
víte, že jde o propracované a koordinované
akce skinů a jiných fašistických bojůvek.
Předložím vám nyní několik
materiálů, které jsem obdržel od příslušníků
Federální bezpečnostní informační
služby včera. Jsou to letáky skinů,
výzvy skinů, které budete mít možnost
si prohlédnout.
Má zde např. leták "Bílé
legie", která zve své příznivce
a příslušníky proti cikánům
a Arabům. "Účast je nutná, tyče
vítané!"
Takovéto letáky zachytila Federální
bezpečnostní informační služba.
Předpokládám, že je má generální
prokuratura i pan ministr. Nemůže tudíž
jít o impulsivní nebo nahodilé setkání.
Jsou to skutečně propracované akce. Je zde
přiložena mapka a trasa posledního konfliktu
v Teplicích. Jsou zde určeny body a města,
kde se měli skinové sejít. Tam byly vlastně
připraveny akce proti Rómům. Jedná
se o Cheb, Karlovy Vary, Chomutov, Most, Teplice, Ústí,
Kladno, Louny, Prahu.
To není prosím nahodilá záležitost.
Toto mi předali příslušníci Federální
bezpečnostní informační služby.
Dalším zavádějícím závěrem
této zprávy je tvrzení, že podíl
trestné činnosti Rómů se odvozuje
od poměru k populaci Rómů.
Zatím nikdo Rómy nespočítal. Pokud
jde o procento kriminality dovoluji si tvrdit, že jde o opakované
trestné činy stejných pachatelů.
Chci upozornit, že současný stav životní
úrovně Rómů, sociální
dopad a žádné možnosti uplatnění
této skupiny občanů povedou k nárůstu
kriminality na celém území republiky. Domnívám
se, že toto bude rozhodujícím faktorem, na
který vláda nesmí zapomenout až bude
zpracovávat novou zprávu. Nemyslím si, že
je to problém, který může vyřešit
pouze ministerstvo vnitra. Naopak, ten kdo pouze kritizuje tento
resort a neuvědomuje si skutečnou hloubku problému
a nehledá jeho kořeny v sociálních
dopadech dosavadního průběhu ekonomické
reformy, ze které se člověk s každodenními
problémy vytratil, se hluboce mýlí. Proto
mám dojem, že sklízíme plody toho, co
jsme i zde zaseli.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Bodymu. Prosím pana poslance
Kolmistra. Dodatečně se ještě přihlásil
pan poslanec Kříž.
Poslanec Vladimír Kolmistr: Byla zde přednesena
řada diskusních příspěvků.
K této problematice jsem nucen improvizovat.
V úvodu bych chtěl zdůraznit, že otázky
bezpečnosti jsme postavili při projednávání
programového prohlášení vlády
jako jedny z vážných priorit. Musím
konstatovat, že účast 60 poslanců při
projednávání tohoto bodu ve sněmovně
nesvědčí o tom, že bychom u této
zásady zůstali.
Ke zprávě ministra vnitra bych chtěl říci,
že je pozitivní. I přes kritické připomínky,
které zde řekl pan poslanec Šuman, došlo
ke zlepšení spolupráce ministerstva vnitra,
velitele policie a našeho výboru petičního,
pro právní ochranu a bezpečnost. Myslím,
že ze zprávy vyplývá, že v policii
byla učiněna řada pozitivního.
Přesto si myslím, že zpráva o bezpečnostní
situaci v ČR není jako zpráva vlády
České národní radě, ale spíše
jako sociologická studie nezávislé instituce,
která má k dispozici informace, ale která
za tento úsek neodpovídá. Jak to pan kolega
Šuman nazval, je to jen popisem situace. Chybí zde
sebekritičnost, vyjádření pocitu zodpovědnosti
za tento stav a hlubší výpověď
o tom, co ministerstvo dělá pro změnu stavu
k lepšímu, co ministerstvo k tomu připravuje.
Chybí politické hodnocení otázky bezpečnosti.
Dokazuje to třeba to, že se zde jenom konstatuje,
že spolupráce s federální kriminální
policií po této linii až na výjimky
neexistuje, jak už zde bylo několika předřečníky
konstatováno. To se ale netýká jenom spolupráce
na ochranu kulturních památek, ale týká
se to obecně spolupráce federální
a české kriminální policie. Přesvědčil
nás o tom případ Mošnov, Holešov
a Šurany. Předání ostrahy atomových
elektráren na poslední chvíli v posledních
hodinách minulého roku je toho dostatečným
důkazem. Dokazují, jaký je stav této
spolupráce. Mezi Mošnovem, který byl v srpnu,
a chaotickým předáváním ostrahy
atomových elektráren je půl roku. A co se
zlepšilo na této spolupráci? Dokonce na str.
8 se nám říká, že pokud nebude
dosaženo dohody s federálním policejním
sborem v otázce daktiloskopie bude nutné nastoupit
systém počítačové daktiloskopie
za 90 milionů korun. Nemůžeme se dohodnout,
tak naše republika vynaloží 90 mil. korun.
Není otázka této zprávy, aby nám
toto konstatování jenom uvedla, ale že se musí
zorganizovat náprava věcí. A takových
případů v této zprávě
je celá řada.
Na str. 19 jsou pouze 4 řádky zmínka o trestné
činnosti v malé privatizaci, když přitom
víme, že je to nyní hlavní činnost
v transformaci naší ekonomiky. Nově je zde
jenom stručně zmíněna trestná
činnost policistů, která je jen statistickým
údajem, slovně uvedenou tabulkou bez závěrů
a rozborů. Trestné činy byly bez postihů?
Není zde uveden jediný případ propuštění,
snížení hodnosti, i když jde o závažné
trestní činy, na které už ČNR
ukazovala při posledním projednávání.
Na str. 35 se hovoří o činnosti koordinační
rady, ani zde se neukazuje, že by koordinační
rada řešila tak vážný nedostatek,
jako je spolupráce mezi federální policií
a republikovou policií.
Na str. 37 je pouze statisticky řečeno, že
v Severomoravském kraji je příznivý
zájem o službu policii, zatímco v Severočeském
kraji se to nedaří. To není analýza,
to je jen statistika. Neukazují se příčiny
a způsob, jak to ministerstvo vnitra chce řešit.
Buď je to špatná práce personalistů,
nebo nezájem všech policistů o získání
nových lidí. Nejsou zde uvedeny možnosti ubytování,
není zde uvedeno, zda k této otázce bylo
přihlíženo při rozdělení
rozpočtových prostředků.
Ve zprávě o rozpočtu mi chybí vyhodnocení
toho, zda ministr vnitra uplatnil výzvu ministra financí,
aby v závěru roku nebyly vydávány
zbytečně finanční prostředky.
ČNR při schvalování rozpočtu
chválila vládě navýšení
rozpočtu pro ministerstvo vnitra o 1 mld. korun. Mám
dotaz na pana ministra, zda skutečně všechny
tyto finanční prostředky byly také
šetřeny? Byl bych rád, kdyby nám pan
ministr mohl říci, jaké finanční
prostředky byly vynaloženy v posledním měsíci
minulého roku. Podle informací, které se
k nám dostaly, byly na tomto úseku rozdávány
značné finanční prostředky
na celoroční odměny.
Doporučoval bych proto, aby pan ministr předložil
výboru petičnímu a pro právní
ochranu a bezpečnost podrobnou zprávu o čerpání
rozpočtu za prosinec 1991 s konkrétní výší
odměn, které byly vyplaceny.
Ve zprávě vůbec nebyla zahrnuta otázka
zbraní, jak o tom hovořil pan kolega Šuman.
Přitom je to nesmírně závažná
věc. Jak již řekl kolega Šuman, po krádeži
zbraní v Holešově, ke které došlo
před vánočními svátky, ředitelství
České policie nepovažovalo za nutné
provést kontrolu uložení a zajištění
zbraní proti krádeži. Až teprve na základě
usnesení našeho výboru ze 7. ledna byla provedena
od 10. do 16. ledna 1992 kontrola, která potvrdila, že
i zde uvnitř policie na tomto úseku je co zlepšovat,
jak už řekl pan poslanec Šuman.
Ze zprávy policejního ředitele je třeba
sněmovně říci, že v minulém
roce bylo v naší republice odcizeno 611 ks střelných
zbraní. Objasněno z toho bylo pouze 18 případů,
což je pouze 9,7 %.
To při tak závažné trestné činnosti,
v rámci objasnění případu trestné
činnosti je velice málo. Mezi odcizenými
zbraněmi je celkem 153 samopalů.
Velmi závažná je situace, že 12. listopadu
dojde k odcizení 56 kusů pistolí u vojenského
útvaru Brno a za měsíc nato se u policejní
školy v Holešově ztratí takové
velké množství zbraní. Nedalo se tomu
předejít? Kdyby opatření, které
navrhl náš výbor 7. ledna, sama policie od
listopadu do prosince učinila, pak se nemuselo stát,
jak se ukazuje ve zprávě z Holešova, že
tam zbraně nebyly zajištěny dostatečně.
Dále bych chtěl citovat ze zprávy ředitele
policie takovou skutečnost, která rovněž
je velice závažná. V rámci policie v
České republice bylo v roce 1991 evidováno
celkem 15 ztracených a 14 odcizených zbraní,
převážně pistolí. Dále
cituji: šetřením bylo zjištěno,
že k těmto případům došlo
převážně při nesprávné
manipulaci se služebními zbraněmi. Nebylo zjištěno
odcizení či ztráta více zbraní
na jednom pracovišti či útvaru policie České
republiky, ani cílevědomé vniknutí
do objektů policie za účelem odcizení
zbraní. Tolik zpráva policejního ředitele
a nic víc. Takže když se u policie ztratí
jedna pistole a není jich tam ztraceno více, není
tam případ vloupání, tak se nic neděje?
Což za to nikdo nebyl brán k zodpovědnosti?
29 pistolí ztracených u policie za rok je málo?
Zpráva o tom víc neříká.
Chtěl bych dále upozornit na to, že si myslím,
že by bylo třeba řešit otázky soukromých
bezpečnostních služeb. Myslím, že
se nemůžeme spokojit s tím, že branné
a bezpečnostní výbory Federálního
shromáždění tento problém, i
když tam ministr předložil návrh zákona,
tyto otázky zvláštním zákonem
neřešily a že činnost bezpečnostních
služeb zatím funguje pouze na zásadách
komerčních na základě živnostenského
zákona.
Rovněž se připojuji k tomu, že otázka
bezpečnosti je i otázka podílu občanů
na zajišťování bezpečnosti. V tom
sehrály a mají úlohu i občanské
bezpečnostní komise. Myslím, že došlo
ke zbytečnému vyhrocení situace, což
nepřispívá k tomu, abychom tuto otázku
mohli pozitivně řešit. Pan ministr vnitra,
a to ať se na mne nezlobí, klade akcent především
na negativní zkušenosti, které v té
či oné činnosti byly zjištěny,
ale málo hledá to pozitivní, co činnost
komisí přinesla. Myslím, a opakuji to už
podruhé, že k tomu přispělo i to, že
žádný z ministrů vnitra, ať pan
federální ministr Sacher, pan federální
ministr Langoš, pan ministr Hradílek nebo pan ministr
Sokol se nikdy nesetkali na shromáždění
zástupců občanských komisí,
aby se tyto věci mohly v celém kolektivu pozitivně
řešit. Myslím proto, že bychom měli
hledat cestu, jak zákonným způsobem upravit
činnost těchto komisí, aby to bylo ve prospěch
na upevnění bezpečnosti našich občanů.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Kolmistrovi. Hlásí
se pan poslanec Dudešek.
Poslanec Petr Dudešek: Vážený pane
místopředsedo, vážení kolegové,
jenom pro zajímavost k výtce pana Kolmistra, že
je zde málo poslanců, s čímž
lze souhlasit, ale je zde řada novinářů
i poslanci, kteří zde poctivě sedí,
a ty by mohlo mrzet, že nás je zde jenom 60. Dal jsem
si práci a s paní, která to má zde
na práci, jsem spočítal, že je nás
zde 80, čtrnáctičlenná skupina poslanců
je v Bratislavě a někteří odjeli do
Lnářů a někteří poslouchají
venku. Tak že není to tak strašné a byl
bych nerad, aby se o poslancích dále povídalo
to, co se povídat nemá a co my nechceme.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji. Prosím pana poslance Kříže,
aby se ujal slova.
Poslanec Karel Kříž: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
dovolil bych si pár vět na okraj. Poslouchám
zde dost tvrdou kritiku na adresu pana ministra a nad některými
příspěvky jsem se pozastavil - nemám
na mysli ten poslední kolegy Kolmistra.
Nevím, zda jsme si ujasnili, co od pana ministra můžeme
čekat. Mám pocit, že jsme konsternováni
jevem zločinů jako takových, což nás
oprávněně znepokojuje. Ale tento samotný
fakt zločinů nás někdy vede k velmi
ostré, až přepjaté kritice. Ministr
vnitra odpovídá za jednu složku, která
má ke zločinu vztah, a to je složka represívní.
Některé výtky, které zde zazněly,
míří spíš do oblasti sociologie,
psychologie zločinu a snad dokonce do oblasti lékařských
věd genetiky. Myslím, že bychom se neměli
nechat příliš daleko zavádět
a neměli bychom v ministru vnitra vidět kriminologa,
sociologa a genetika v jedné osobě. Nepochybuji
třeba o tom, že tyto oblasti vědy pana ministra
zajímají, ale on je především
ministrem vnitra a je odpovědný za represívní
složku, kromě té správní. A touto
represívní složkou společnost vůči
zločinu operuje. Proto bych prosil, abychom zůstali
pouze u otázky, zdali je policie, represívní
složka, o které hovořím, adekvátně
řízena. Domnívám se podle některých
čísel, které zpráva obsahovala - mám
na mysli vzrůstající důvěru
občanů k policii a stupeň objasněnosti
zločinů - že je policie řízena
adekvátně a že tedy nemusíme být
takovými pesimisty, jako někteří,
kteří přede mnou vystoupili.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Křížovi a prosím
pana poslance Čecha, aby se ujal slova.
Poslanec Vladimír Čech: Dámy a pánové,
spousta z toho, co jsem chtěl říci, zde zaznělo,
takže budu poněkud improvizovat. Nedá mi, abych
se nevyjádřil k některým myšlenkám,
které zde zazněly. Jako první se pustím
na velice tenký led - zmíním se o rómské
problematice, která zde byla zmíněna dvěma
rómskými poslanci. Možná, že schválně
půjdu trochu do kontraverzní polohy, ale není
to z nějaké špatné vůle. Chtěl
bych se na to podívat z opačného konce.
Byl jsem ve Spojených státech amerických
a mohu z vlastní zkušenosti posoudit a nedovedu si
představit, že by existovala země, kde by se
dělalo více pro černochy než v USA.
Černoši jsou skutečně v nejvyšších
funkcích, studují, jsou všude a dělá
se pro ně opravdu mnoho. Přesto Američané
sami říkají a je to vidět na každém
kroku, že předsudky jsou tak veliké, že
to bude trvat ještě desítky let a možná
i déle, než se tato problematika vyřeší.
Nedovedu si představit, jak dlouho za stávajícího
stavu bude trvat, než předsudky, které zde
jsou, mezi Rómy a námi ostatními se dostanou
alespoň do trochu rozumné polohy.
Zajímalo by mě, co Rómové sami chtějí
udělat, jak se sami chtějí přičinit,
aby předsudky ostatních postupně zmizely.
Je známá životní zkušenost, že
dobrou pověst člověk snadno ztratí,
ale velice těžko ji získává.
Vím, nejen zprostředkovaně, ale i díky
mnohým osobním setkáním s Rómy,
že Rómové sami mezi sebou nejsou naprosto schopni
se domluvit. Jak se potom chtějí domlouvat s ostatními?
Pokud se sami nezačnou snažit, nemá situace
řešení a já souhlasím, že
nebude dlouho trvat a vyroste v obrovskou katastrofu. Já
to vidím přímo takto. Rómové
u nás žijí velice dlouho a přesto se
nikdy jejich větší část vůbec
nepokusila přizpůsobit okolnostem a stávajícím
zákonům. To je realita. Je velice bláhové
se domnívat, že se zde od nepaměti žijící
obyvatelstvo bude přizpůsobovat Rómům.
Apeloval bych velice na to, aby se Rómové pokusili
začít sami od sebe. Jinak situace nemá řešení.
Nyní ke zprávě, kterou zde přednesl
pan ministr Sokol. Samozřejmě jsem pro dát
policistům maximální důvěru,
usnadnit jim práci. Vycházím ze zkušeností
a z rozhovorů s policisty z mého regiónu,
tj. z východních Čech. Policisté chtějí
klid pro svoji práci. Ať ho mají! Ale! Teď
budu mluvit o Praze, o Malostranském náměstí,
kde se prakticky denně mohu dostat do kontaktu s gangy
taxikářů, kteří se mezi sebou
mlátí železnými tyčemi. Malostranské
náměstí totiž ovládá určitý
gang, který mezi sebe nepustí ostatní taxikáře.
Když tam přijede taxikář nějaké
jiné společnosti, nepustí ho mezi sebe, napadnou
ho, prořežou mu pneumatiky a jinak ho terorizují.
Co v této věci dělá policie?
Karlův most ovládají a terorizují
gangy čepičářů, kteří
tam prodávají různé "matriošky"
a jiné čepice, jsou to lidé ozbrojení,
to jsem viděl na vlastní oči, jsou ozbrojeni
noži a jinými předměty. Policistu jsem
tam ještě nezahlédl. "Policie pomo pije"
v těchto částech města, jak napsali
švédští spisovatelé.
Dolní část Václavského náměstí
- tam jsou také velice nasupeně se tvářící
gangy, mezi kterými není možno projít.
Policisté, kteří tam jen tak chodí,
se tváří velmi neutrálně.
Co v této záležitosti chce policie udělat?
Ano, ať má důvěru, já ji budu
podporovat. Těžiště práce bezpečnosti
ve vztahu k bezpečnosti na ulicích spočívá
v dostatečném množství pěších
policistů na ulicích. Nic jiného to nevyřeší.
Já chci na ulicích narážet na dostatečné
množství pěších policistů.
To je totiž jádro. Policisté, kteří
jezdí v automobilech, nic nevyřeší.
Ti nejsou dostatečně operativní přímo
na místě, kde já je nejvíce potřebuji.
A to už nemluvím o odlehlejších částech
všech měst, kde policistu prakticky není možné
potkat.
Myslím, že tam by se měla zaměřit
práce bezpečnosti. Jinak bude velmi těžko
a marně volat po důvěře, kterou si
podle mého názoru - zaslouží. Děkuji
za pozornost. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Čechovi. Prosím
pana poslance Müllera.
Poslanec Jiří Müller: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi čtyři
poznámky k projednávanému tématu.