Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Ladislav Body: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení páni ministři. K předložené zprávě chci uvést několik poznámek.

Zpráva zcela pomíjí některé podstatné příčiny stavu, který je ve zprávě konstatován a které spočívají i v práci a přístupech této sněmovny k celé problematice.

Vláda ve zprávě uvádí, že hodlá předložit ucelený návrh novely zákona o Policii pokud se týká pravomocí. Vzpomínám si na diskusi, která se zde odvíjela při přijímání zákona, zejména z řad členů bezpečnostního výboru.

Pod záminkou ochrany demokracie účelově pojaté jsme Policii nedali ty pravomoci, které nezbytně potřebuje k ochraně zdraví, majetku a bezpečnosti občanů.

Ve zprávě také postrádám hodnocení novelizace trestněprávních předpisů a jejich dopadu na závažnou trestnou činnost. Mám tím na mysli zejména nedostatek zákonné úpravy v ochraně ekonomiky a především omezení či zkrácení vazby, kdy jsou propouštěni pachatelé zvlášť nebezpečných trestných činů jenom proto, že orgány činné v trestním řízení nestačí v zákonné lhůtě vyšetřit všechny okolnosti případu a usvědčit pachatele.

Tedy nejen nedostatek techniky, aut, uniforem, počítačů, nepřipravenost lidí, ale především zákonná úprava podmínek práce Policie je nedostačující z hlediska obecného zájmu na ochraně před kriminálním jednáním.

Myslím si proto, že bezpečnostní výbor by se měl zabývat i těmito okolnostmi místo diskusí o trestech pachatelů přestupků apod.

Myslím si také, že spíše by se měl zabývat vytvářením podmínek pro práci Policie a tím i lepší ochrany poctivých občanů.

Nyní krátce k pasáži o kriminalitě Rómů.

Na str. 20 se tvrdí, že Rómové jsou pojímáni jako skupina občanů, která zjevně negativním způsobem ovlivňuje křivku kriminality a tím se podílí na destabilizaci společnosti.

Toto tvrzení je zavádějící. Vyplývá z toho, že Rómové již předem jsou vyloučeni ze společnosti, která je údajně destabilizována jejich chováním a jednáním.

Dále v této zprávě schází podíl skinů nebo jejich příznivců tak, jak je vláda charakterizuje ve své zprávě.

Domnívám se, že tyto fašistické bojůvky se podílejí na destabilizaci společnosti daleko vyšším procentem, než je tomu u Rómů, kteří svým chováním a jednáním nesledují politický záměr.

Zpráva na str. 20 dále uvádí, že ve střetech Rómů a skinů jde víceméně o impulsivní jednání, či dokonce nahodilé skutečnosti.

Chci vás, kolegové a kolegyně, i vás, páni ministři, ujistit, a vy to, pane ministře, víte, že jde o propracované a koordinované akce skinů a jiných fašistických bojůvek.

Předložím vám nyní několik materiálů, které jsem obdržel od příslušníků Federální bezpečnostní informační služby včera. Jsou to letáky skinů, výzvy skinů, které budete mít možnost si prohlédnout.

Má zde např. leták "Bílé legie", která zve své příznivce a příslušníky proti cikánům a Arabům. "Účast je nutná, tyče vítané!"

Takovéto letáky zachytila Federální bezpečnostní informační služba. Předpokládám, že je má generální prokuratura i pan ministr. Nemůže tudíž jít o impulsivní nebo nahodilé setkání. Jsou to skutečně propracované akce. Je zde přiložena mapka a trasa posledního konfliktu v Teplicích. Jsou zde určeny body a města, kde se měli skinové sejít. Tam byly vlastně připraveny akce proti Rómům. Jedná se o Cheb, Karlovy Vary, Chomutov, Most, Teplice, Ústí, Kladno, Louny, Prahu.

To není prosím nahodilá záležitost. Toto mi předali příslušníci Federální bezpečnostní informační služby.

Dalším zavádějícím závěrem této zprávy je tvrzení, že podíl trestné činnosti Rómů se odvozuje od poměru k populaci Rómů.

Zatím nikdo Rómy nespočítal. Pokud jde o procento kriminality dovoluji si tvrdit, že jde o opakované trestné činy stejných pachatelů.

Chci upozornit, že současný stav životní úrovně Rómů, sociální dopad a žádné možnosti uplatnění této skupiny občanů povedou k nárůstu kriminality na celém území republiky. Domnívám se, že toto bude rozhodujícím faktorem, na který vláda nesmí zapomenout až bude zpracovávat novou zprávu. Nemyslím si, že je to problém, který může vyřešit pouze ministerstvo vnitra. Naopak, ten kdo pouze kritizuje tento resort a neuvědomuje si skutečnou hloubku problému a nehledá jeho kořeny v sociálních dopadech dosavadního průběhu ekonomické reformy, ze které se člověk s každodenními problémy vytratil, se hluboce mýlí. Proto mám dojem, že sklízíme plody toho, co jsme i zde zaseli.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bodymu. Prosím pana poslance Kolmistra. Dodatečně se ještě přihlásil pan poslanec Kříž.

Poslanec Vladimír Kolmistr: Byla zde přednesena řada diskusních příspěvků. K této problematice jsem nucen improvizovat.

V úvodu bych chtěl zdůraznit, že otázky bezpečnosti jsme postavili při projednávání programového prohlášení vlády jako jedny z vážných priorit. Musím konstatovat, že účast 60 poslanců při projednávání tohoto bodu ve sněmovně nesvědčí o tom, že bychom u této zásady zůstali.

Ke zprávě ministra vnitra bych chtěl říci, že je pozitivní. I přes kritické připomínky, které zde řekl pan poslanec Šuman, došlo ke zlepšení spolupráce ministerstva vnitra, velitele policie a našeho výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost. Myslím, že ze zprávy vyplývá, že v policii byla učiněna řada pozitivního.

Přesto si myslím, že zpráva o bezpečnostní situaci v ČR není jako zpráva vlády České národní radě, ale spíše jako sociologická studie nezávislé instituce, která má k dispozici informace, ale která za tento úsek neodpovídá. Jak to pan kolega Šuman nazval, je to jen popisem situace. Chybí zde sebekritičnost, vyjádření pocitu zodpovědnosti za tento stav a hlubší výpověď o tom, co ministerstvo dělá pro změnu stavu k lepšímu, co ministerstvo k tomu připravuje. Chybí politické hodnocení otázky bezpečnosti. Dokazuje to třeba to, že se zde jenom konstatuje, že spolupráce s federální kriminální policií po této linii až na výjimky neexistuje, jak už zde bylo několika předřečníky konstatováno. To se ale netýká jenom spolupráce na ochranu kulturních památek, ale týká se to obecně spolupráce federální a české kriminální policie. Přesvědčil nás o tom případ Mošnov, Holešov a Šurany. Předání ostrahy atomových elektráren na poslední chvíli v posledních hodinách minulého roku je toho dostatečným důkazem. Dokazují, jaký je stav této spolupráce. Mezi Mošnovem, který byl v srpnu, a chaotickým předáváním ostrahy atomových elektráren je půl roku. A co se zlepšilo na této spolupráci? Dokonce na str. 8 se nám říká, že pokud nebude dosaženo dohody s federálním policejním sborem v otázce daktiloskopie bude nutné nastoupit systém počítačové daktiloskopie za 90 milionů korun. Nemůžeme se dohodnout, tak naše republika vynaloží 90 mil. korun.

Není otázka této zprávy, aby nám toto konstatování jenom uvedla, ale že se musí zorganizovat náprava věcí. A takových případů v této zprávě je celá řada.

Na str. 19 jsou pouze 4 řádky zmínka o trestné činnosti v malé privatizaci, když přitom víme, že je to nyní hlavní činnost v transformaci naší ekonomiky. Nově je zde jenom stručně zmíněna trestná činnost policistů, která je jen statistickým údajem, slovně uvedenou tabulkou bez závěrů a rozborů. Trestné činy byly bez postihů? Není zde uveden jediný případ propuštění, snížení hodnosti, i když jde o závažné trestní činy, na které už ČNR ukazovala při posledním projednávání.

Na str. 35 se hovoří o činnosti koordinační rady, ani zde se neukazuje, že by koordinační rada řešila tak vážný nedostatek, jako je spolupráce mezi federální policií a republikovou policií.

Na str. 37 je pouze statisticky řečeno, že v Severomoravském kraji je příznivý zájem o službu policii, zatímco v Severočeském kraji se to nedaří. To není analýza, to je jen statistika. Neukazují se příčiny a způsob, jak to ministerstvo vnitra chce řešit. Buď je to špatná práce personalistů, nebo nezájem všech policistů o získání nových lidí. Nejsou zde uvedeny možnosti ubytování, není zde uvedeno, zda k této otázce bylo přihlíženo při rozdělení rozpočtových prostředků.

Ve zprávě o rozpočtu mi chybí vyhodnocení toho, zda ministr vnitra uplatnil výzvu ministra financí, aby v závěru roku nebyly vydávány zbytečně finanční prostředky. ČNR při schvalování rozpočtu chválila vládě navýšení rozpočtu pro ministerstvo vnitra o 1 mld. korun. Mám dotaz na pana ministra, zda skutečně všechny tyto finanční prostředky byly také šetřeny? Byl bych rád, kdyby nám pan ministr mohl říci, jaké finanční prostředky byly vynaloženy v posledním měsíci minulého roku. Podle informací, které se k nám dostaly, byly na tomto úseku rozdávány značné finanční prostředky na celoroční odměny.

Doporučoval bych proto, aby pan ministr předložil výboru petičnímu a pro právní ochranu a bezpečnost podrobnou zprávu o čerpání rozpočtu za prosinec 1991 s konkrétní výší odměn, které byly vyplaceny.

Ve zprávě vůbec nebyla zahrnuta otázka zbraní, jak o tom hovořil pan kolega Šuman. Přitom je to nesmírně závažná věc. Jak již řekl kolega Šuman, po krádeži zbraní v Holešově, ke které došlo před vánočními svátky, ředitelství České policie nepovažovalo za nutné provést kontrolu uložení a zajištění zbraní proti krádeži. Až teprve na základě usnesení našeho výboru ze 7. ledna byla provedena od 10. do 16. ledna 1992 kontrola, která potvrdila, že i zde uvnitř policie na tomto úseku je co zlepšovat, jak už řekl pan poslanec Šuman.

Ze zprávy policejního ředitele je třeba sněmovně říci, že v minulém roce bylo v naší republice odcizeno 611 ks střelných zbraní. Objasněno z toho bylo pouze 18 případů, což je pouze 9,7 %.

To při tak závažné trestné činnosti, v rámci objasnění případu trestné činnosti je velice málo. Mezi odcizenými zbraněmi je celkem 153 samopalů.

Velmi závažná je situace, že 12. listopadu dojde k odcizení 56 kusů pistolí u vojenského útvaru Brno a za měsíc nato se u policejní školy v Holešově ztratí takové velké množství zbraní. Nedalo se tomu předejít? Kdyby opatření, které navrhl náš výbor 7. ledna, sama policie od listopadu do prosince učinila, pak se nemuselo stát, jak se ukazuje ve zprávě z Holešova, že tam zbraně nebyly zajištěny dostatečně.

Dále bych chtěl citovat ze zprávy ředitele policie takovou skutečnost, která rovněž je velice závažná. V rámci policie v České republice bylo v roce 1991 evidováno celkem 15 ztracených a 14 odcizených zbraní, převážně pistolí. Dále cituji: šetřením bylo zjištěno, že k těmto případům došlo převážně při nesprávné manipulaci se služebními zbraněmi. Nebylo zjištěno odcizení či ztráta více zbraní na jednom pracovišti či útvaru policie České republiky, ani cílevědomé vniknutí do objektů policie za účelem odcizení zbraní. Tolik zpráva policejního ředitele a nic víc. Takže když se u policie ztratí jedna pistole a není jich tam ztraceno více, není tam případ vloupání, tak se nic neděje? Což za to nikdo nebyl brán k zodpovědnosti? 29 pistolí ztracených u policie za rok je málo? Zpráva o tom víc neříká.

Chtěl bych dále upozornit na to, že si myslím, že by bylo třeba řešit otázky soukromých bezpečnostních služeb. Myslím, že se nemůžeme spokojit s tím, že branné a bezpečnostní výbory Federálního shromáždění tento problém, i když tam ministr předložil návrh zákona, tyto otázky zvláštním zákonem neřešily a že činnost bezpečnostních služeb zatím funguje pouze na zásadách komerčních na základě živnostenského zákona.

Rovněž se připojuji k tomu, že otázka bezpečnosti je i otázka podílu občanů na zajišťování bezpečnosti. V tom sehrály a mají úlohu i občanské bezpečnostní komise. Myslím, že došlo ke zbytečnému vyhrocení situace, což nepřispívá k tomu, abychom tuto otázku mohli pozitivně řešit. Pan ministr vnitra, a to ať se na mne nezlobí, klade akcent především na negativní zkušenosti, které v té či oné činnosti byly zjištěny, ale málo hledá to pozitivní, co činnost komisí přinesla. Myslím, a opakuji to už podruhé, že k tomu přispělo i to, že žádný z ministrů vnitra, ať pan federální ministr Sacher, pan federální ministr Langoš, pan ministr Hradílek nebo pan ministr Sokol se nikdy nesetkali na shromáždění zástupců občanských komisí, aby se tyto věci mohly v celém kolektivu pozitivně řešit. Myslím proto, že bychom měli hledat cestu, jak zákonným způsobem upravit činnost těchto komisí, aby to bylo ve prospěch na upevnění bezpečnosti našich občanů.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Kolmistrovi. Hlásí se pan poslanec Dudešek.

Poslanec Petr Dudešek: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, jenom pro zajímavost k výtce pana Kolmistra, že je zde málo poslanců, s čímž lze souhlasit, ale je zde řada novinářů i poslanci, kteří zde poctivě sedí, a ty by mohlo mrzet, že nás je zde jenom 60. Dal jsem si práci a s paní, která to má zde na práci, jsem spočítal, že je nás zde 80, čtrnáctičlenná skupina poslanců je v Bratislavě a někteří odjeli do Lnářů a někteří poslouchají venku. Tak že není to tak strašné a byl bych nerad, aby se o poslancích dále povídalo to, co se povídat nemá a co my nechceme.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. Prosím pana poslance Kříže, aby se ujal slova.

Poslanec Karel Kříž: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si pár vět na okraj. Poslouchám zde dost tvrdou kritiku na adresu pana ministra a nad některými příspěvky jsem se pozastavil - nemám na mysli ten poslední kolegy Kolmistra.

Nevím, zda jsme si ujasnili, co od pana ministra můžeme čekat. Mám pocit, že jsme konsternováni jevem zločinů jako takových, což nás oprávněně znepokojuje. Ale tento samotný fakt zločinů nás někdy vede k velmi ostré, až přepjaté kritice. Ministr vnitra odpovídá za jednu složku, která má ke zločinu vztah, a to je složka represívní. Některé výtky, které zde zazněly, míří spíš do oblasti sociologie, psychologie zločinu a snad dokonce do oblasti lékařských věd genetiky. Myslím, že bychom se neměli nechat příliš daleko zavádět a neměli bychom v ministru vnitra vidět kriminologa, sociologa a genetika v jedné osobě. Nepochybuji třeba o tom, že tyto oblasti vědy pana ministra zajímají, ale on je především ministrem vnitra a je odpovědný za represívní složku, kromě té správní. A touto represívní složkou společnost vůči zločinu operuje. Proto bych prosil, abychom zůstali pouze u otázky, zdali je policie, represívní složka, o které hovořím, adekvátně řízena. Domnívám se podle některých čísel, které zpráva obsahovala - mám na mysli vzrůstající důvěru občanů k policii a stupeň objasněnosti zločinů - že je policie řízena adekvátně a že tedy nemusíme být takovými pesimisty, jako někteří, kteří přede mnou vystoupili.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Křížovi a prosím pana poslance Čecha, aby se ujal slova.

Poslanec Vladimír Čech: Dámy a pánové, spousta z toho, co jsem chtěl říci, zde zaznělo, takže budu poněkud improvizovat. Nedá mi, abych se nevyjádřil k některým myšlenkám, které zde zazněly. Jako první se pustím na velice tenký led - zmíním se o rómské problematice, která zde byla zmíněna dvěma rómskými poslanci. Možná, že schválně půjdu trochu do kontraverzní polohy, ale není to z nějaké špatné vůle. Chtěl bych se na to podívat z opačného konce.

Byl jsem ve Spojených státech amerických a mohu z vlastní zkušenosti posoudit a nedovedu si představit, že by existovala země, kde by se dělalo více pro černochy než v USA. Černoši jsou skutečně v nejvyšších funkcích, studují, jsou všude a dělá se pro ně opravdu mnoho. Přesto Američané sami říkají a je to vidět na každém kroku, že předsudky jsou tak veliké, že to bude trvat ještě desítky let a možná i déle, než se tato problematika vyřeší. Nedovedu si představit, jak dlouho za stávajícího stavu bude trvat, než předsudky, které zde jsou, mezi Rómy a námi ostatními se dostanou alespoň do trochu rozumné polohy.

Zajímalo by mě, co Rómové sami chtějí udělat, jak se sami chtějí přičinit, aby předsudky ostatních postupně zmizely. Je známá životní zkušenost, že dobrou pověst člověk snadno ztratí, ale velice těžko ji získává.

Vím, nejen zprostředkovaně, ale i díky mnohým osobním setkáním s Rómy, že Rómové sami mezi sebou nejsou naprosto schopni se domluvit. Jak se potom chtějí domlouvat s ostatními? Pokud se sami nezačnou snažit, nemá situace řešení a já souhlasím, že nebude dlouho trvat a vyroste v obrovskou katastrofu. Já to vidím přímo takto. Rómové u nás žijí velice dlouho a přesto se nikdy jejich větší část vůbec nepokusila přizpůsobit okolnostem a stávajícím zákonům. To je realita. Je velice bláhové se domnívat, že se zde od nepaměti žijící obyvatelstvo bude přizpůsobovat Rómům. Apeloval bych velice na to, aby se Rómové pokusili začít sami od sebe. Jinak situace nemá řešení.

Nyní ke zprávě, kterou zde přednesl pan ministr Sokol. Samozřejmě jsem pro dát policistům maximální důvěru, usnadnit jim práci. Vycházím ze zkušeností a z rozhovorů s policisty z mého regiónu, tj. z východních Čech. Policisté chtějí klid pro svoji práci. Ať ho mají! Ale! Teď budu mluvit o Praze, o Malostranském náměstí, kde se prakticky denně mohu dostat do kontaktu s gangy taxikářů, kteří se mezi sebou mlátí železnými tyčemi. Malostranské náměstí totiž ovládá určitý gang, který mezi sebe nepustí ostatní taxikáře. Když tam přijede taxikář nějaké jiné společnosti, nepustí ho mezi sebe, napadnou ho, prořežou mu pneumatiky a jinak ho terorizují. Co v této věci dělá policie?

Karlův most ovládají a terorizují gangy čepičářů, kteří tam prodávají různé "matriošky" a jiné čepice, jsou to lidé ozbrojení, to jsem viděl na vlastní oči, jsou ozbrojeni noži a jinými předměty. Policistu jsem tam ještě nezahlédl. "Policie pomo pije" v těchto částech města, jak napsali švédští spisovatelé.

Dolní část Václavského náměstí - tam jsou také velice nasupeně se tvářící gangy, mezi kterými není možno projít. Policisté, kteří tam jen tak chodí, se tváří velmi neutrálně.

Co v této záležitosti chce policie udělat? Ano, ať má důvěru, já ji budu podporovat. Těžiště práce bezpečnosti ve vztahu k bezpečnosti na ulicích spočívá v dostatečném množství pěších policistů na ulicích. Nic jiného to nevyřeší. Já chci na ulicích narážet na dostatečné množství pěších policistů. To je totiž jádro. Policisté, kteří jezdí v automobilech, nic nevyřeší. Ti nejsou dostatečně operativní přímo na místě, kde já je nejvíce potřebuji. A to už nemluvím o odlehlejších částech všech měst, kde policistu prakticky není možné potkat.

Myslím, že tam by se měla zaměřit práce bezpečnosti. Jinak bude velmi těžko a marně volat po důvěře, kterou si podle mého názoru - zaslouží. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Čechovi. Prosím pana poslance Müllera.

Poslanec Jiří Müller: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi čtyři poznámky k projednávanému tématu.