Česká národní rada 1990 – 1992

Protože se evoluce zločinu a trestné činnosti odvíjí především od sociálních problémů, můžeme jen litovat, že k tomuto tématu nebyla předložena zpráva ministerstva práce a sociálních věcí. Jeho koncepce nebo naopak lhostejný přístup budou mít v budoucnosti určující podíl na bezpečnostní situaci.

Vlivem dlouhodobé civilizační zanedbanosti, ale i cílevědomé eliminační politiky bylo způsobeno, že například ve vybraných regiónech Severočeského kraje dnes žije až 10 % závadové populace se záznamem v trestním rejstříku. Podle zahraničních zkušeností je ověřeno, že dalším zvýšením koncentrace takových osob na 20 % dochází k rozkladu státní správy a zákon ustoupí násilným vlivů m kriminálního undergroundu. Trvalým zvyšováním podílu mladistvých a prvotrestaných osob na trestné činnosti tak bez důrazných řešení především v oblasti prevence nebude možné dosáhnout zastavení nárůstu zločinnosti a uvedené mety bude dříve nebo později dosaženo.

Policie nemá příliš možností zabývat se prevencí, neboť její síly jsou beze zbytku vyčerpány bojem se současným zločinem. Prevencí se však vážně nezabývá ani jiná část státní správy. Nejsou mi známé žádné zásadní programy, které by se pokoušely předcházet zločinnosti u mládeže, trestné činnosti u rómské populace, bezdomovců a rizikových skupin obyvatelstva, jejichž počty se neustále zvyšují.

Při déle trvajícím nezájmu nebo malé schopnosti státní správy řešit tyto problémy bude v budoucnosti Severočeský a Severomoravský kraj nebezpečným slumem, kde bude probíhat sociální rozklad bez možnosti nápravy.

Kromě těchto chmurných vizí mne trápí také jisté pochybnosti týkající se skutečného vztahu příslušníků ozbrojených sborů k demokratickému zřízení.

Jak všichni víme, v řídících funkcích policie byly ponechány osoby, jejichž minulost je pro toto historické období výrazně diskvalifikující. Za tohoto stavu - zdá se jsme trpnými svědky pouhého předstírání aktivity policejních sborů, které sice zpracovávají jistý podíl trestné činnosti, ale jaksi podíl odvozený. Vlastní jádro zločinu, zdroje zločinu, se dokáží celkem bezproblémově obnovovat, zdokonalovat a profesionalizovat. Jsou v tomto ohledu zřejmě evidentně schopnější než profesionálové policie ověření totalitními způsoby řízení.

Mechanické a veskrze pasívní přístupy k důraznému a systémovému vyhledávání zdrojů zločinu jsou přímo odvislé od dobré vůle a odpovědných postojů řídících orgánů policie, které mohou, nebo také nemusí, upřít svoji pozornost na podstatné nebo méně podstatné jevy. V řadách policie se stále objevují tendence k podnikání v oblasti soukromých bezpečnostních služeb. V tomto ohledu jsou vynalézavě zapojováni rodinní příslušníci a přátelé.

Jsem osobně přesvědčen, že současný stav bezpečnosti je v některých oblastech Severočeského kraje, ale zřejmě i jinde v ČR, velmi vážný. Domnívám se také, že tato situace souvisí mnohde i s personálními poměry v policii.

Proto tomuto plénu nabízím k úvaze, zda je ochotno využít lustračního zákona k zásadní obměně velitelských kádrů policie s tím, že dáme příležitost mladým schopným policistům, nezatíženým politickou minulostí, ale také i provázaností s přestupníky zákona. Jsem přesvědčen o tom, že zde nalezneme zájem o důraznější postižení zdrojů bezzákonnosti, jakož i snahu po obnovení cti policejního sboru. Takovouto aplikací lustračního zákona ve výkonu policejní praxe bychom zabránili destabilizaci policejního sboru. První odbor ministerstva vnitra, jakož i Policejní ředitelství musejí však být podrobeny plné působnosti zákona, neboť zde nalezlo své bezpečné útulky větší množství osob, které se provinily udržováním a podporováním stavu bezzákonnosti v době totality.

Rovněž dávám k úvaze vytvoření pracovního týmu meziresortních specialistů, kteří by snad pod vedením Rady pro bezpečnost analyzovali evoluci zločinu a sociálně nebezpečné rozkladné trendy a nalézali řešení bezpečnostních problémů. Měli bychom rovněž iniciovat změnu trestní politiky, která by vedle nezbytných represívních opatření umožnila nezávislým soudům ukládat preventivní, výchovné a kázeňské tresty nespojené s nepodmíněným výkonem trestu, včetně trestů alternativních. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji poslanci Vackovi. Prosím pana poslance Holomka, připraví se poslanec Hofhanzl.

Poslanec Karel Holomek: Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně, kolegové. Dovolte mi rovněž učinit několik poznámek ke zprávě o bezpečnostní situaci.

I já mám vůči ní spoustu výhrad, ale v zásadě chápu postoj, který pana ministra vedl ke zpracování této zprávy způsobem, jakým je zpracována.

Cesty v boji proti kriminalitě jsou jistě dvojí: jsou to cesty, které spočívají v okamžitém zásahu, v administrativních opatřeních, čili v tom, co vede policistu k okamžitému zásahu na ulici nebo v boji proti kriminálnímu činu. V tomto směru je zpráva dostačující a ukazuje cesty, jakým způsobem právě tuto situaci okamžitého řešení kriminality řešit. Především je to v posílení policejního sboru, a to v personálním, technickém, kvalitativním, finančním a dalším.

Existuje však ještě druhá stránka boje proti kriminalitě, která se nám možná v tomto okamžiku zdá být nepodstatná a zcela přirozeně vedla k tomu, že není v této zprávě obsažena. Je to otázka jakési preventivní činnosti a zkoumání zdrojů a příčin kriminality, které by k této prevenci mohly vést. Myslím, že to není nesmiřitelný rozpor a na rozdíl od pana poslance Šumana nechci být tak přísný a tuto věc hodnotit jako nedostatek této zprávy, protože si myslím, že je zcela ve stylu a způsobu práce exekutivy, aby si počínala právě tímto způsobem a zcela ve stylu a způsobu tohoto parlamentu, aby si počínal způsobem koncepčním, smysluplným a směřujícím do nějaké vzdálenější budoucnosti.

Jistě mi dáte za pravdu, že ochrana společnosti před kriminalitou nekončí tím, že je pachatel odhalen a že je odsouzen do vězení. V tomto směru měl zde velmi závažné připomínky pan poslanec Vacek a já bych rád na něho navázal.

Především bych rád, abychom se zamýšleli - a aby se to také objevilo ve zprávě petičního a bezpečnostního výboru, resp. v návrhu na usnesení tohoto výboru k bezpečnostní situaci, - abychom se zamýšleli nad zkoumáním i - řekl bych - sociálně patologických situací, které ve společnosti existují a které jsou vážným zdrojem a příčinou kriminálních činů. Abychom se velmi vážně zamýšleli nad kriminalitou mládeže, a to je velmi citlivý a vážný bod, který se ve zprávě bohužel neobjevil vůbec a především, jestliže toto je vážnou záležitostí, pak bych rád upozornil na zcela alarmující situaci, která existuje mezi romskou mládeží, kde zase ta násobnost proti mládeži majoritní společnosti je mnohonásobně vyšší. Tady někde začíná kriminalita, tady se někde vytvářejí předpoklady pro to jaká kriminalita bude v budoucnu. A to je samozřejmě důležitá věc, jak by měla být zkoumána především také v oblasti výchovných ústavů, diagnostických ústavů, způsobů vedení těchto ústavů, psychologie výchovy těchto mladých lidí, kteří jsou spíše bráni jako vězni než jako lidé, kteří mají ještě předpoklady stát se řádnými občany. Čili rád bych dál upozornil také na analýzu těchto zdrojů a příčin, které vidím v těchto dvou věcech.

Ne náhodou jsme žádali, aby zde byla přítomna celá vláda, protože rozhodně právě v tomto směru a v této spojitosti na všechny další oblasti, o kterých ještě dále budu hovořit, spočívá boj a prevence proti kriminalitě a rozhodně to není jenom záležitost ministra vnitra. Dokonce se ve zprávě hovoří o jakési návaznosti na ministerstvo práce a sociálních věcí v jedné krátké zmínce, ale chvála bohu za to, protože i tam vidím také příčiny, ale vidím je samozřejmě i v oblasti školství, tedy v oblasti ministerstva školství, atd., atd. To je moje první poznámka.

Druhá poznámka se týká kriminality Rómů. O této kriminalitě ve zprávě bylo řečeno velmi málo. Nevím, je-li to vyvoláno z obavy, že bychom snad o této nepříjemné záležitosti příliš diskutovali. Není tam ani příliš zdůrazněna okolnost několikanásobně procentuálně vyššího podílu Rómů na této kriminalitě.

Rád bych zase upozornil na to, že kriminalita u Rómů má opět své hluboké kořeny, kořeny historické, které asi stěží můžeme ovlivnit, ale i kořeny sociální, kořeny vzdělanostní. Na příklad v tom jestliže není Rómům od základní školy dopřáno řádné vzdělání, ale od základní školy pouze vzdělání limitující, které je handicapuje na celý život, pak tím současně jsou předurčeni rozšířit určitě i oblast kriminality.

Rád bych tu hovořil také ještě o jednom zdroji a příčinách kriminality, tedy o rasové nesnášenlivosti a o tom co k ní vede. Chci to slovo vyslovit se všemi velkými písmeny a jsou to PŘEDSUDKY. Na každé mezinárodní konferenci k menšinám, jíž se účastníte, je toto slovo skloňováno ve všech pádech a zcela právem. Předsudky, které jsou zakotveny v každém z nás, jsou příčinou rasové nesnášenlivosti, která může vést i k závažným kriminálním činům, která může vést i k takovým jevům, které se objevují nyní v zaniknuvším Sovětském svazu, v Jugoslávii, atd., atd. Předsudky jsou dvojí: Černé a bílé. Když jsem byl jako školák, tak jsem je trestal pěstí, protože tak se to mezi kluky dělá, ale vzápětí, vzhledem ke své fyzické konstituci jsem byl ztrestán pěstí daleko větší a tak ve mě narůstal pocit nedostatečné satisfakce a hořkosti z křivdy, která na mně byla spáchána a kterou jsem nemohl potrestat. Předsudek, který ve mě bezpochyby zůstal na celý život. V dospělém věku se s tím setkávám dále a každý takový úvod i od naprosto tolerantních a vzdělaných lidí, spočívající v tom, když ke mě přisednou a praví: "Pane kolego, nemám nic proti Rómům, ale ...", ukazuje jasně, že v každém z nás je tento předsudek zakotven, aniž bychom ho vnímali; prostě mu dáváme volný průchod. Já to dobře vím, dokáží ho přijmout velmi tolerantně, ale obávám se, že s takovou tolerantností právě mnozí lidé, jichž se to dotýká, nepřistupují. Přijímám ho tolerantně proto, že vím, že je zakotven v každém z nás. Otázka však spočívá v tom, zda tento předsudek budeme kultivovat k tomu, aby vzrostl v onu rasovou nesnášenlivost, či budeme proti němu účinným způsobem bojovat.

Jeden z účinných způsobů se na příklad nabízí výchovou v základních školách. Výchovou k toleranci vůči jiným kulturám, už od malých dětí jim tuto zásadu vštěpovat. Ne náhodou byla tato otázka zakotvena už v ústavě první republiky z roku 1920, kde se dokonce mluví o výchově i o finančních prostředcích, které k této výchově ke snášenlivosti mají být věnovány.

Při této příležitosti si ještě dovolím zmínku o domnívám se - dosti významné věci, která se týká kriminality:

ROI předložila k otázce kriminality a k boji proti kriminalitě řadu dobrých návrhů. Narazila však na odpor pouze z jednoho jediného důvodu, že totiž nedokázala říci jasně, co právě romští občané nebo jejich dílčí zástupce, Romská občanská iniciativa, dokáže v této věci přinést vlastního, nikoliv jenom žádat. Pokládám to za docela přirozené, nehodnotím to nijak negativně, ale i v takovém přístupu je skryt onen černý předsudek.

Dovolte, abych se zmínil ještě o jedné věci. To je otázka jakési mezery, kterou cítím v přístupu úředních orgánů, které při vyšetřování určitých kriminálních záležitostí jednají přesně podle zákona, odvedou perfektní dokonalý úřednický výkon, ale nic víc. Táži se, zda je to dostatečná kvalifikace například pro úředníka inspekce, který zkoumá delikty policejních úředníků. Mám na mysli případ incidentu v Břeclavi, kdy policista v sebeobraně zabil Róma. Úředník inspekce konstatoval zcela správně a ve smyslu příslušného zákona, že tento úředník jednal v sebeobraně a že není žádného důvodu pro to, aby byl dále postihován. Konec, tečka. A tady právě vidím mezeru, která je právě naší ambicí, naší činností a možná, že by naší prodlouženou rukou mohly být ony bezpečnostní komise, o nichž se v poslední době tak hovoří. Jistě že nemám na mysli tu situaci, že bychom chápali bezpečnostní komise tak, jak jsme je znali v minulosti. Musely by to být komise složené z osob, které mají autoritu a které by k této věci mohly říci něco zásadního. Tyto komise by tu mohly sehrát roli ve vyplnění mezer, o nichž hovořím.

V čem spočívá ta mezera? Totiž v tom, že úředník této komise už nedokázal říci nic dalšího o tom, jak konfliktní byl tento policista, že to byl tvrdý chlapík, který pravděpodobně situaci vyeskaloval svým vlastním přístupem, ačkoliv jako profesionál se měl snažit dosáhnout opačného účinku, eliminovat zdroj napětí až do úplného odumření. Naopak on vystoupil zbytečně tvrdě a pak mu samozřejmě nezbylo nic jiného než sáhnout po pistoli a střílet. Ale je to poslední, co bychom mohli očekávat. O tomto se ve zprávě nepraví vůbec nic. Jestliže mluvíme o novém sboru policistů a jejich kvalitativním vylepšení, pak si myslím, že toto je typ člověka, který v Policii nemá co pohledávat. A obávám se, že on tam zůstane, protože není síly, která by ho z místa odstranila, přestože je to naprosto jasně a zřetelně člověk, který tam nemá co dělat. Proto, že je příčinou a zdrojem napětí. O příčinách a zdrojích napětí se ostatně ve zprávě také hovoří.

Třetí poznámka. Jestliže jsme už udělali chybu v tom, že bylo připuštěno, že je romská kriminalita pojímána a zejména v tisku a sdělovacích prostředcích chápána jako zvláštní druh kriminality, o čemž je možné vést diskuse, pak bychom toho mohli alespoň využít k tomu, abychom zkoumáním, rozborem a analýzou, ke které máme právě v důsledku tohoto postoje dokonalou možnost, to jest zkoumáním například i statických údajů, abychom dospěli k závěru, kdo vlastně v romské populaci páchá kriminální činy. Z jakých skupin se rekrutují tito lidé, jestli to nejsou recidivisté, jestli jsou to lidé ze sociálně slabých skupin, jestli jsou to mladiství a jak se na kriminalitě podílejí mladiství, jaké jsou příčiny, jaká je rómská prostituce a jiné druhy příživnictví, které existují. To všechno by nám mohlo sloužit k tomu, abychom se mohli podívat pozitivněji na celou romskou populaci v tomto směru a odhalit i příčiny této kriminality a možnosti boje proti ní. Kriminologický ústav k tomu má všechny podmínky.

Závěrem mi dovolte, abych zformuloval myšlenky, které by mohly být obsahem části návrhu usnesení petičního a bezpečnostního výboru.

Je to tedy ona analýza a statistický rozbor kriminality Rómů, které by mohl dodat Kriminologický ústav.

Za druhé je to zevrubnější pohled na kriminalitu mládeže, zejména romské mládeže a závěry směřující do oblasti školství a zvláštního školství. Mám na mysli výchovné a diagnostické ústavy.

Za třetí komplexnější rozbor zahrnující zkoumání sociálně patologických situací, vlivu vězeňství i toho, co následuje po propuštění vězně včetně zkoumání osudů bezdomovců.

Za čtvrté to, co vede k rasové nesnášenlivosti a jakým způsobem je možno jí čelit. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Holomkovi. Prosím pana poslance Hofhanzla, připraví se pan poslance Zajíček.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená Česká národní rado, vážené dámy a pánové, na plenárním zasedání ČNR 16. prosince mne udivila novela zákona o státním a hospodářském tajemství. Novelu předložil sněmovně ministr vnitra pan Tomáš Sokol. Je i mou vinou, že jsem nevěděl, že déle než rok zde nebyl zákon, podle kterého by bylo možno trestně postihovat vyzrazování nebo zneužívání státního a hospodářského tajemství. Ve svém vystoupení k novele zákona jsem vyslovil podiv nad tím, že české vládě a panu ministrovi trvalo déle než rok, než došel k poznání potřeby takového zákona.

Pan ministr mi přislíbil podat písemné vysvětlení. Jsem zvyklý čekat. Čekal jsem 40 let a čekal jsem proto 30 dní, a nedočkal se. Mluvím v tomto shromáždění od samého počátku o nedůslednostech, které vedou naši zemi do krize a do neštěstí. Z počátku jsem chtěl věřit, že neschopnost vyvodit z minulosti důsledky a žádat zodpovědnost je z větší části plodem intelektuálské naivity. Čas a pobyt v tomto shromáždění mě vyvedly z omylu. Neexistence zákona podle mého názoru byla úmyslná a umožnila tak jako mnoho jiných záměrných opomenutí legislativních kliček a intrik, že vlastníkem převážné části státního majetku se stanou lidé, kteří své kariéry vybudovali za starého režimu a jsou s ním spjati.

Vážené dámy a pánové, jsem nucen říci, že jsme nebyli a nejsme na úrovni svého úkolu. Domnívám se, že většina z nás byla do tohoto ctihodného shromáždění zvolena svými voliči s úkolem zajistit tvorbu zákonů, které naši zemi převedou z komunismu do svobodné demokratické společnosti. Naší povinností je též kontrola moci výkonné. Svému úkolu jsme nedostáli. Tráva, kterou ctihodný pan premiér již před dvěma roky neslyšel růsti, mezitím vyrostla v buš.

Nemám důvěru v hospodáře, který neví, co mu na poli roste.

Pan ministr Sokol téměř před dvěma roky žádal postavení komunistické strany mimo zákon. Myslím, že to byl skvělý manévr. Vynesl mu ministerské křeslo. Pokud jsem mohl pozorovat jeho činnost a výkonnost jeho resortu, musím říci, že neznám ministra, který by se více vyhýbal zodpovědnosti.

Česká policie nefunguje a města si byla nucena vytvořit na ochranu pořádku svou vlastní policii. Její zákonné ustavení pan ministr, pokud to šlo, účinně blokoval. Stejně tak jako nyní se snaží zablokovat zákonné ustavení občanských komisí.

Vážená Česká národní rado, již déle než rok a půl si hrajeme na zákonodárce a politiky a činíme tak nedůsledně a nezodpovědně. Kolem nás jde se vší syrovostí skutečný život a jde značně jiným směrem, než byl smysl 17. listopadu. Nevěřím v dobré úmysly a schopnosti ministra Sokola. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu Hofhanzlovi za jeho vystoupení. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zajíček, připraví se pan poslanec Body.

Poslanec Stanislav Zajíček: Vážený pane místopředsedo, vážené paní a pánové, nejsem si zcela jist, jestli poslední slova kolegy Hofhanzla nebyla výzvou k nějakému aktu podle jednacího řádu, který se zove vyslovení nedůvěry a jestli by se nyní nemělo hlasovat.

Nebudu zde přednášet analytické zprávy. Zprávu o bezpečnostní situaci jsem pojal tak, jak je nazvána, čili jako zprávu o bezpečnostní situaci a nečetl jsem ji jako analytickou práci o koncepci práce policie. Přesto adresuji panu ministrovi jednu otázku, která vyplývá z toho, že samozřejmě zpráva obsahuje některé prvky, které směřují do budoucna.

Na str. 38 jsem si přečetl, že v oblasti zřizování policejních oddělení je připravena k realizaci závažná změna v dosavadním právním stavu. Jde o to, že by ředitel okresní policie mohl sám zřizovat další policejní oddělení. Uvádí se zde, že by šlo o zavádění nových policejních oddělení pouze z prostředků, které má tabulkami ředitel k dispozici.

Zajímalo by mne, jestli je vůbec reálné, aby okresní ředitel, který má k dispozici prostředků podle předchozí zprávy velmi málo, stejně tak jako tabulkových míst, vůbec bude mít takovou možnost reálně, i když mu bude dána změnou rozkazu ministra vnitra, který je v práci citován.

K tomu, co zde uváděl pan poslanec Šuman a co se týká spolupráce s Federální kriminální policií, bych dodal, že mě také zarazilo, že hned na str. 6, 7, 8 a také 48 se o spolupráci s federálními sbory vždy mluví jako o velmi špatné. Zajímalo by mě, jaké jsou obecné vztahy s touto federální policií, neboť tam je to vždy zmiňováno jenom u některých dílčích problémů.

Pokud jde o inventář norem, které jsou potřebné pro novelizaci trestního zákona, o tom už také pan poslanec Šuman mluvil. Nebudu vás proto déle zdržovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi. Prosím, aby se dále slova ujal pan poslanec Body. Jako poslední se do rozpravy přihlásil pan poslanec Kolmistr.