"- omezení centrálního řízení
resortních škol a naopak posílení jejich
samostatnosti, ale o odpovědnosti za přípravu
nových policistů;
- musí fungovat jako systém celoživotního
vzdělávání a zároveň
vytvářet pro uskutečňování
částečných, strukturálních
a obsahových změn bez nutnosti koncepce jako celku;
- zvýšení celkové úrovně
vzdělání, dosažení srovnatelnosti
s civilním školstvím;
- zajistit, aby do vyšších forem přípravy
byly přijímáni pouze policisté, u
kterých jsou dobré studijní a pracovní
předpoklady.
Tyto věty z nového materiálu zmizely. Přitom
to byly jedny z mála sympatických vět, které
v této zprávě byly. Nevím, proč
zmizely.
Navíc chci říci, že informace o personálním
obsazení, a tady mluvím zatím o informacích
pouze v tom smyslu, jak je neformálně získáváme,
nejsou radostné, dokonce snad i jsou neradostné.
V nejbližší době ale budeme schopni jako
výbor o tom předložit konkrétní
zprávu na základě kontroly personální
dokumentace, kterou máme k dispozici.
Z toho, co se dozvídáme, je zřejmé,
máme i konkrétní případy, proto
si to mohu dovolit říci, že tam byli uklízeni
ti pracovníci, kteří měli obavy před
prověrkami v oblastech, kde prověrky byly prováděny.
Dvě zcela konkrétní zkušenosti: při
konferenci Obecní policie v Dobříši
vystoupil pán, který přednesl velice zajímavý
a zasvěcený projev o tom, jak by bylo velice dobré
organizovat Obecní policii, jak je potřeba tyto
lidi cvičit. Šlo o kandidáta věd, který
měl skutečně zasvěcený projev.
Když ho slyšel kolega Nedbálek, naklonil se a
říkal: toho si pozveme na výbor, protože
ten může být přínosem k celému
projednávání celého zákona.
Tento pán přišel, svůj projev měl
tendence opakovat, ale zarazili jsme ho a kolega Nedbálek
se ke mně nakloní a říká: víte,
že jsem se dozvěděl, že to je bývalý
náčelník jedné správy StB.
Druhá zkušenost: velitel školy v Hrdlořezích
byl odvolán, ale stal se poradcem náměstka
ministra vnitra Ludvíka. To za prvé. Za druhé,
na zmíněné konferenci obecních policistů
jsem se dozvěděl od něho samého, že
je ředitelem soukromé společnosti pro výcvik
těchto obecních policistů, jmenuje se POLICE,
což má zřejmě jako vedlejší
pracovní poměr. Tak tomu bylo v té době,
možná, že dnes je tomu jinak.
Na druhé straně opakovaně zdůrazňované
požadavky na zcivilnění výuky nepolicejních
oborů ve školách civilisty nebyly v tomto materiálu
o školství akceptovány. Ale kupodivu, když
se podíváte do opravených závěrů
zprávy, tyto argumenty po kritice výboru jsou velice
vehementně, obšírně a správně
proklamovány.
Bohužel však musím konstatovat, že v žádném
případě předkládanou zprávu
není možné považovat ani za rozbor současného
stavu, může se nazvat popisem současného
stavu, ale už vůbec ne za koncepci policejního
školství, jak bylo požadováno v usnesení
ČNR.
Na str. 12 této zprávy je věta, že probíhá
intenzívní vzdělávací proces.
Přiznám se, že když jsem to přečetl
v prosinci, byl jsem rád, že probíhá,
protože i takový byl záměr ministra
vnitra i ředitele policie. Řekl jsem si ale: nejsi
profesionál, zeptej se těch, kteří
to mají dělat. Dověděl jsem se od
nově jmenovaného ředitele, který byl
v této věci velice vstřícný
a byl jmenován až na podzim, že je katastrofální
stav. Ještě v prosinci se stalo, že policista
dokázal vyjmenovat tři donucovací prostředky,
o podmínkách jejich použití vůbec
nemluvě. Může to být náhoda,
ale zajímavé je, že jsme se vůbec nic
nedověděli o kontrolním systému, jak
bude vyhodnocován tento intenzívní vzdělávací
proces. Tyto informace jsem získal od kolegů.
Na str. 13 je zmiňován nezájem policistů
o službu v Praze a na místech, kde je náročnější
služba. Nerozumím tomu moc, ale podotýkám,
že finanční prostředky, které
jsou přiděleny na příští
rok, představují jako průměrný
plat policisty, včetně přesčasů,
kolem 8000 korun. V této situaci nemůže být
problém diferencovat tak výrazně příjmy,
aby nešlo o stovky, ale o tisíce k tomu, aby na nejexponovanějších
místech policisté byli dobře zaplaceni.
A ještě poznámku k Václavskému
náměstí. Tam se obávám, že
nepomohou jenom peníze, protože ti lumpové
mají peněz tolik, že bychom to jako stát
nikdy nezaplatili. Když mluvíte s taxikáři,
když tam přijede starý taxikář,
který do party nepatří, přijde za
ním policista a řekne. Tady je taxíků
dost, běžte raději na vrchní konec Václavského
náměstí, tady byste překážel.
Taxikář mi řekl: je to hrozně jednoduché,
zvažte třeba to, aby se tam měnili policisté
v takových cyklech, aby bylo obtížnější
svázání, které tam je. Od policistů
jsem se dozvěděl, že existuje útvar,
který je speciálně vyčleněn
pro tuto službu.
Dovolte mi citovat opět jeden odstavec zprávy:
"Přetíženost a časový stres
eliminují jakékoliv systémy řízení,
které jsou nahrazovány dílčími
momentálními opatřeními. Nedostatek
času znemožňuje i přenos významných
informací na vyšší stupeň k jejich
důkladnému přezkoumání, případně
zobecnění a stanovení postupu."
To je přece nesmysl. Systém řízení
musí být vytvořen odpovídající
existující situací. Za to jsou odpovědni
ti, co řídí. Není možné
takovýmto způsobem mluvit o systému řízení.
Dále poznámky k hospodářské
kriminalitě. Na podzim r. 1991 jsme si vyžádali
materiál Zhodnocení nedostatku legislativní
úpravy ochrany ekonomiky. Dovolte mi citaci několika
vět z tohoto materiálu:
"Jeví se potřebným zakotvit v trestním
zákonu. Bylo by vhodné doplnit trestní zákon.
Navrhujeme v trestním zákoně. Doporučujeme
doplnit trestní zákon. Lze předpokládat
i praní špinavých peněz. To bude vyžadovat
i legislativní změny."
Opět v tomto materiálu žádný
konkrétní návrh. Je pravda, že pod tlakem
výboru závěrem roku vypracovalo ministerstvo
určité záměry. Pan ministr byl nucen
si sednout a část novely napsat sám. To souvisí
také s tím, že ve výboru máme
značné výhrady k obsazení legislativního
odboru ministerstva vnitra. Domníváme se, že
lidé kteří tam jsou, evidentně nemají
zájem věci měnit, jak potřebuje dnešní
společnost. Dokonce, a to dáváme jako podnět
panu ministrovi, jsme se dozvěděli, že údajně
na přípravách těchto zákonů
pracovali lidé, např. vedoucí legislativního
odboru, který byl po listopadu propuštěn.
Na str. 25 jsou informace o tom, jaké důsledky pro
policii bude mít novela trestního řádu,
která byla přijata od 1. 1. 1992. Je tam stanoveno
i kvantifikováno to, že bude nutné z pořádkové
služby lidi vyčlenit a postupně doplňovat
tím, že bude nutno přijímat nové
lidi, atd.
Domnívám se, že česká vláda
byla povinna informovat federální vládu o
důsledcích vládního návrhu
novely trestního řádu pro výkon policie
ČR a tím i pro bezpečnostní situaci.
Proč neapelovala vláda - pokud by neuspěla
- Českou národní radu na to, aby dala podnět
k tomu, jak bude probíhat projednávání
ve FS? Mohlo dojít k tomu, že novela mohla být
o půl roku pozdržena tak, až bude policie na
tento přechod připravena. Při výjezdním
zasedání v Brně jsme o těchto věcech
mluvili s okresními řediteli celého brněnského
kraje. Považuji to pro ně za zoufalé a nevědí
si rady jinak, než stahovat lidi z pořádkové
služby a tedy ve svých důsledcích opět
nižší výskyt policistů na ulici.
Pana ministra prosím, zda by mi mohl odpovědět
na jednu věc, které nerozumím. Mám
v ruce vyhodnocení ankety s přednosty okresních
úřadů. Uváděl, že činnost
policie, dobrá nebo uspokojivá se jeví 50
% respondentů. Když jsem si čísla přečetl,
dospěl jsem k číslu 38. Dobrou 25, uspokojivou
15. Jaká je spolupráce s obecními, respektive
obvodními úřady? Uváděl, že
90 % respondentů uvádí, že je dobrá,
z textu mám, že je to 69 (ministra vnitra z místa
vysvětluje).
Je mi to vysvětleno, jsou to absolutní čísla,
nikoliv procenta. Děkuji vám.
Nyní mi dovolte souhrnné konstatování,
jak vidím postoj současného vedení
ministerstva vnitra a policie.
Současná situace je velice různorodá
jak co se týká jednotlivých úrovní
vedení policie, tak co se týče teritorií.
Vstřícnost a podpora usnesení ČNR
je především tam, kde byli ustanoveni noví
ředitelé Policie. Dokonce dochází
k tomu, že nám byla položena otázka právě
v Brně od ředitelů okresů: Jak jste
spokojeni s plněním vašeho usnesení?
Velice jsme ho přivítali a máme dojem, že
plněno není v realitě vůči
nim. Přivítali ho a mají dojem ze své
praxe, že není dostatečně realizováno
uvnitř policie.
K vlastnímu vedení ministerstva vnitra a ředitelství
policie.
Především je možné charakterizovat
jeho postoj tím, že výbor petiční,
právní ochrany a bezpečnosti musel velice
obtížně prosazovat plnění jednotlivých
požadavků či doporučení usnesení
ČNR č. 187 z června, a to jak po stránce
termínové, tak obsahové i kvalitativní.
Typickým příkladem mohou být podklady
pro personální kontrolu a požadovanou informaci
o školství. O školství jsem mluvil.
Co se týče personální dokumentace,
šlo o úpornou snahu výboru, která musela
být vyvinuta, aby podklady odpovídaly zadání
výboru jak uložilo usnesení ČNR, přestože
zadání bylo velice jednoznačně a konkrétně
formulováno do jednotlivých ustanovení. Bylo
neustále namítáno, zda to mají zjišťovat
- musíme počkat na usnesení vlády.
Protože jsem to dostal za výbor na starost projednávat,
docházelo k tomu, že mi byly neustále předkládány
různé varianty dotazníků, kde vždycky
stále něco chybělo. Opět jsme se vrátili
k dotazníku, přišlo se opět s něčím
novým, zase tam něco chybělo, bylo to skutečně
nekonečné s tím, že ale mohu říci,
že jsem byl dnes informován o tom, že první
etapa, jak bylo dohodnuto v prosinci, bude ukončena ve
verzi umožňující kontrolu. Jinak to
bylo splněno, jak usnesení říkalo,
leč ne v plném rozsahu, ale museli jsme to nechat
převést na počítač, aby se
s tím dalo pracovat - první verze bude do 31. 1.
a celá dokumentace do 31. 3.
Nyní mi dovolte, abych se zmínil o obecních
bezpečnostních komisích a obecní policii.
Trochu něčemu nerozumím. V případě
obecní police ministerstvo zpracovávalo návrh
zákona - vy víte jaké to mělo nedostatky,
ale pan ministr to zdůvodňoval tím, že
to nebyl jaksi zákon pro něho, takže to trochu
vypustil ze své pozornosti. Ale na druhé straně,
má to společné s těmi obecními
bezpečnostními komisemi, kde zásady byly
projednávány - v tisku jste viděli, jak je
pan ministr razantně odmítl, dokonce tak, že
se podařilo v ústavně právním
výboru prosadit nejen jemu, ale při jeho účasti,
že ústavně právní výbor
zamítl to, aby vůbec vznikly.
Nerozumím jedné věci. Domnívám
se, že většina členů našeho
výboru - a já mezi ně patřím
- vlastně byla principiálně proti obecním
bezpečnostním komisím a proti obecní
policii. Domnívám se, že to, že jsme se
postavili za existenci obecních bezpečnostních
komisí - a zdůrazňuji, že zcela jiných
než ty, které jsou dnes, personálně
obměněných, vázaných na zastupitelstvo
- i zásady již některé výbory
projednávaly, jiné si je nevzaly - skutečnost,
že jsme to prosazovali, je důsledkem toho, že
policie neplní funkci jak plnit má a my se domníváme,
že i z důvodu personálních. Při
obsazení velitelů je důležité,
aby tam existoval občanský prvek, který umožní
jejich kontrolu. V žádném případě
v občanských bezpečnostních komisích
nemůže jít o spolurozhodování,
v žádném případě tam není
takové právo, je tam právo se informovat
a navrhovat.
Aktivní zájem o spolupráci mezi vedením
ministerstva a naším výborem byl minimální.
Výjimkou byla první etapa tvorby lustračního
zákona pro českou policii a ministerstvo vnitra.
Zde na začátku pan ministr projevil velký,
upřímný zájem o spolupráci,
ale po prvních jednáních se zástupci
bezpečnostní komise, kde byly prodebatovány
základní přístupy a byly přislíbeny
kvantitativní podklady pro další jednání
- i když jednání byla věcná a
přátelská - najednou jsme již nedostali
žádné podklady, až přišel
konkrétní návrh, o kterém budeme jednat.
Totiž návrhy, umožňující
kvantifikaci dopadů a důsledků té
či oné verze lustračního zákona
pro funkčnost policie je věc velice důležitá
pro to, abychom mohli posoudit tu či onu verzi lustračního
zákona.
Hlavním problémem však bylo předkládání
neúplných či nedostatečně kvalitních
informací či materiálů. Příklady
z poslední doby: projednávání rozpočtu.
Naprosto se opakovala situace z roku 1990, kdy se projednával
rozpočet na rok 1991. Bylo to neprůhledné,
opakovaně jsme měli stejné požadavky,
chodili tam lidé, kteří nám říkali
jen kousky, o některých věcech nevěděli,
pan ministr sám říkal, že rozpočet
není oblast, ve které je tak silný v kramflekách.
To ale přece není možné po té
zkušenosti v roce 1990 opakovat totéž, pokud
jde o míru neprůhlednosti rozpočtu atd.
Další již zmíněné materiály
o školství. Dále zpráva o nedávné
krádeži zbraní v Holešově. V tomto
případě byla ústní, předem
vyžádaná zpráva pro náš
výbor doslova nic neříkající,
dokonce podstatně méně obsažná
než probíhající tisková konference
zástupců vyšetřujícího
týmu. Dokonce jsme se ani nedověděli - kdyby
to kolega Nedbálek nevěděl právě
z této konference - že se vyšetřování
účastní federální bezpečnostní
orgány. K tomu dále: když výbor požádal
o informaci jaká kontrolní opatření
provedl ředitel policie, aby snížil pravděpodobnost,
že se něco podobného může stát
v policii, bylo konstatováno, že žádná,
protože si je jist, že je všechno v pořádku.
Ptali jsme se: jsou předpisy pro evidenci zbraní,
pro jejich hlídání ve federálním
ministerstvu jiné než v ministerstvu českém?
Ke krádeži zbraní došlo v objektu federální
policie. Bylo odpovězeno: ne, jsou stejná. A nyní,
co se stalo? Výbor se usnesl, že požaduje provedení
takové kontroly a informaci o tom a my jsme dostali zprávu,
na veřejném zasedání nelze nic uvést,
ale ukázalo se, jak účelná tato kontrola
byla. K tomu ještě musím dodat, že zpráva
z jednoho místa byla ještě kritičtější
než informace, jakou jsme dostali ve zprávě
policejního ředitele.
A nakonec perlička: 23. 12. je zjištěna rozsáhlá
krádež zbraní a až 3. 1. je rozhodnuto
pro vyšetřování ustavit speciální
vyšetřovací tým a dokonce až 6.
1. je tento tým ustaven. Tedy 14 dní po zjištění
trestného činu prvořadé důležitosti.
Dalším příkladem je vyhláška
o odborných předpokladech strážníků,
příslušníků obecní policie.
Existenci tohoto oprávnění, která
nebyla ve vládním návrhu, zpracovaným
ministerstvem vnitra, stanoví zákon na základě
návrhu ústavně právního výboru
a našeho výboru. Při projednávání
návrhu tohoto zákona ve výboru jsme požádali,
aby byla tato vyhláška před jejím vydáním
projednána výborem s tím, že má
obsahovat zkoušku strážníků z právních
norem, zda jsou pro tuto službu vhodni z psychologického
hlediska, aby se vyloučili agesívní žadatelé,
pokud možno, prověření jejich tělesné
zdatnosti vzpomeňme si na oprávnění,
které mají, samozřejmě i zdravotních
a technických předpokladů, používání
střelné zbraně atd. Výsledek? Beze
slova vysvětlení jsme dostali návrh obsahující
pouze zkoušku ze znalosti právních norem. Test
- ústní zkouška. Nic víc. Čili
na základě tohoto je možné, kdybychom
to akceptovali, aby tuto službu šel vykonávat
pracovník, který dostane zbraň - a my nevíme,
jestli umí střílet.
Zmínil bych se také o aktivní informovanosti
výboru ze strany ministerstva, například
o jmenování náměstka ministra jsme
se dověděli z tisku. Některé uváděné
skutečnosti mohou být chápány jako
prestižní záležitost mezi ministerstvem
a výborem. Mohu vás ujistit, že tomu tak není.
Považoval jsem však za účelné,
abych dostatečně plasticky znázornil způsob
jednání vedení ministerstva a policie.
Závěrem mého vystoupení dvě
poznámky: cílem tohoto mého kritického
vystoupení není - jak by se mohlo zdát poskytnout
argumenty pro návrh na odvolání pana ministra
Sokola. Naopak se domnívám, že půl roku
před volbami by to byla zásadní chyba a neodpovědnost.
Vedlo by to k negativním důsledkům pro činnost
policie a pro bezpečnostní situaci v České
republice. Nový ministr by nemohl bez důkladné
analýzy svého resortu nic významného
během tak krátké doby změnit, navíc
by pracoval pod tlakem nejistoty o době trvání
svého působení v této funkci.
Nabízí se otázka: proč tedy toto kritické
vystoupení, co je jeho cílem? Je to výraz
snahy postupně vytvářet na pana ministra
i policejního ředitele tlak směrem, který
považuji za správný a v jehož základních
oblastech je v našem výboru souhlas. Nejprve to byl
tlak v osobních rozhovorech, později v bezpečnostní
komisi, pak před výborem a nyní v plénu.
Je to poslední stupeň, který známe,
ale podle mého názoru má na to ministr právo,
abychom takovýmto způsobem postupovali a je to podle
mého názoru i naše povinnost.
V této souvislosti si dovolím vyslovit svůj
názor na základní omyl či chybu jak
bývalého ministra Tomáše Hradílka,
tak současného pana ministra. Oba nastoupili na
ministerstvo více méně sami. Na základě
té míry poznání ministerstva vnitra
České republiky, které jsem dosáhl,
jsem přesvědčen, že bez týmu
nových lidí všech významných
funkcí, lidí nesvázaných s minulostí
ministerstva vnitra, se nikomu nemůže podařit
tyto různé komploty bývalých, kteří
na sebe vědí, rozbít a zajistit jeho kvalitní
fungování v demokratickém systému.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Šumanovi. Pro vaši informaci,
mám zde šest přihlášek do rozpravy.
Nyní jsme slyšeli velmi důkladně propracovanou
a velmi hodnotnou zprávu, prosím proto, aby další
diskutující přizpůsobili svá
vystoupení časovému harmonogramu, abychom
mohli splnit to, co jsme si předsevzali.
Prosím pana poslance Vacka, aby se ujal slova, připraví
se pan poslanec Holomek.
Poslanec Eduard Vacek: Pane předsedající,
dámy a pánové. Omlouvám se, že
můj diskusní příspěvek nebude
tak vitální, jako příspěvek
mého před řečníka.
Je jistě ku prospěchu věci, že se podařilo
několikerým odkladem posunout projednávání
úzce souvisejících témat, jakými
jsou zpráva o bezpečnostní situaci a zpráva
o vězeňství a postpenitenciární
péči. Nechtěně vzniklý tématický
monoblok tak poskytne obraz o bezpečnostní situaci
v ČR. I když jsou obě předkládané
zprávy laděny do mírně optimistických
tónů, vlastní praxe každodenního
života nás přesvědčuje o společenské
katarzi jako důsledku posttotalitního systému.
Věci došly tak daleko, že se jistá část
veřejnosti opět dovolává vlády
tvrdé ruky. Například společnost 2001
ve svém stanovisku zaslaném ČNR uvádí,
že "za velkovýroby zákonů, která
ilustruje práci zastupitelských sborů, zmizel
pocit osobní bezpečnosti". Příčinu
spatřují podepsaní soudruzi, jako například
Alexej Pludek, v pochybné amnestii prezidenta republiky,
ale také v lustračním zákonu, který
"pocit všeobecné nejistoty ve společnosti
zvětšil". Konec citátu.
Strach z dřívější neomezené
moci státu byl nahrazen strachem z ekonomických,
sociálních, ale především bezpečnostních
nejistot. Denní tisk přináší
ve svých nejčtenějších rubrikách
množství zpráv o násilí, loupežích,
o systematickém drancování vojenských
a policejních zbrojních skladů, dochází
k násilnému náboru mladistvých děvčat
pro účely zahraniční i tuzemské
prostituce, vulgární ekonomická privatizace
dosahuje málo souměřitelných rozměrů.
Veřejnost je těmito jevy deprimována. Namísto
radosti z těžce nabyté svobody se objevují
deprese, frustrace, nejčastější emocí
je strach. Pokud nejsme příliš zaměstnáni
vlastním egoismem, nemůžeme přehlédnout
nebývalý rozsah sociální patologie,
který je způsoben vysokou koncentrací osob
tvořících rizikové skupiny v některých
místech zvláště Severočeského
kraje a Severomoravského kraje, ale i určitých
městských částí Prahy.
Dlouhá léta neřešené etnické
problémy, alkoholismus, drogová závislost
a mnohé další problémy znepokojují
odborníky, kteří spatřují nedostatečnou
koncepční činnost příslušných
ministerstev participujících na uvedených
problémech.