Česká národní rada 1990 – 1992

Proto bych navrhoval, aby bylo vedeno společné jednání všech zainteresovaných stran, což bych si vzal osobně na starost, v co nejbližší době k vyjasnění stanovisek ke specifikaci koncepce hospodaření v lesích a co především hlavně způsob jejího provádění, který je vlastně předmětem té otázky. Ale přiznám se, že jako nešťastné bych viděl přeřazení podniků, kterých se to týká, do druhé vlny privatizace s ohledem na ekonomické a sociální dopady a domnívám se, že je ještě čas a že je ještě technicky schůdné toto jednání vyvolat a dosáhnout nějakého rozhodného stanoviska a podle něho potom by ministerstvo zemědělství vybralo z již předložených privatizačních projektů ty, jež nejvíce odpovídají zamýšlené koncepci, k jejíž předběžné dohodě by tam došlo.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu místopředsedovi vlády Baudyšovi a dříve než otevřu rozpravu předpokládám, že na závěr jednání k tomuto bodu připravíme opět usnesení, a proto se domnívám, že navrhovatel tohoto bodu pan Petr Kraus se svými dalšími kolegy by měl sledovat případnou rozpravu a připravit v závěru usnesení k tomuto bodu.

A nyní otevírám rozpravu. Nemám zde žádnou písemnou přihlášku. Prosím.

Poslanec Petr Kraus: Vážený pane předsedající, vážená, vládo, vážené kolegyně, kolegové. V této sněmovně jsme již několikrát jednali o lesnické politice České republiky, o privatizaci podniků státních lesů a o úskalích, která ministerstvem zemědělství prosazovaná koncepce lesního hospodářství může přinést. Na zářijové schůzi byl v této věci interpelován předseda vlády, mimochodem dodnes nebyla předložena uspokojivá odpověď, v říjnu byl tento bod jako samostatný zařazen na jednání pléna České národní rady. Odborem lesního hospodářství ministerstva zemědělství byl uspořádán k chystané koncepci seminář, věcí se zabývala i zemědělská, potravinářská a lesnická komise předsednictva České národní rady a v neposlední řadě několikrát výbor národohospodářský a pro ochranu životního prostředí.

Výsledek jednání nejvyššího zastupitelského orgánu České republiky odpovědného mimo jiné i za zásadní politická rozhodnutí, jakým rozhodnutí o lesnické politice bezesporu je, je naprosto žalostný. Na 23. schůzi ČNR bylo sice přijato usnesení č. 259, avšak jen jako doporučení vládě s termínem některých bodů k 30. 11. 1991 a vláda na něj dosud nereagovala. Zpráva byla přednesena až dnes panem místopředsedou Baudyšem.

Vždy jsem se domníval, že v demokratickém státě je volba určitého směru politiky výsledkem, když ne všeobecného souhlasu, tak alespoň většinové dohody. Procitnutí z tohoto snu, alespoň co se lesnictví týká, bylo pro mne asi totéž jako narazit bradou v plné rychlosti na pevně sevřenou pěst. Celá v současné době prosazovaná lesnická politika je produktem několika lidí ve vedení odvětví lesního hospodářství ministerstva zemědělství.

Proti koncepci ministerstva se postavila velká část lesnické veřejnosti, a to jak jednotlivci, tak odborné instituce a profesní sdružení, zejména Jednota lesnická a Česká lesnická společnost.

Podle našich poznatků se jedná o absolutní většinu lesnické veřejnosti v tomto státě a o její názory se my, tedy kolega Wolf a já, opíráme.

Abych uvedl věci na pravou míru, musím se na tomto místě zeptat: Kdo je vlastně odpovědný nejen za lesnickou, ale veškerou politiku, která je realizována v této republice? Je to vláda? Ano. Ale ta je přece odpovědná zastupitelskému sboru a ten, protože je přímo volen, bezprostředně lidu této země. Česká národní rada samozřejmě nesmí nařizovat vládě jednotlivé kroky, ale na tomto nejvyšším orgánu státní moci je, aby vymezil určité mantinely, které je vláda povinna respektovat, pokud si nechce říkat o vyjádření nedůvěry.

Jak už tady bylo nejednou řečeno - lesy pokrývají zhruba jednu třetinu území naší republiky a jsou jednou z nejzákladnějších složek životního prostředí. Rozhodnutí o zásadách lesnické politiky, tedy i o záměrech ekonomické reformy v lesním hospodářství je zásadním politickým rozhodnutím a takové rozhodnutí musí učinit Česká národní rada.

Je mi líto, ale musím vládu důrazně žádat, aby si tuto skutečnost laskavě uvědomila, zejména proto, že jednání pana ministra Kubáta a jeho pracovníků shledávám jako neprosto nepřípustné. Pan ministr nejen, že nerespektuje názor vlády, ani stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ani usnesení České národní rady, ale dokonce uvádí celou sněmovnu v omyl uváděním nepravdivých údajů. Dovolte, abych vás o zjištěných skutečnostech co možno nejstručněji informoval.

Jak jistě víte, majetek státních podniků, které dosud ve státních lesích hospodaří, mají být z části, to znamená s objemem asi dvou třetin majetku, transformovány do jediného státního podniku s názvem Lesy České republiky se sídlem v Hradci Králové, ze zbytku mají být vytvořeny akciové společnosti, kterým bude smluvně svěřeno právo obhospodařovat státní lesy, a to dlouhodobě, a to při naprosto monopolním postavení v dané oblasti. Upozorňuji paní poslankyně a pány poslance, že les a lesní pozemky nejsou předmětem privatizace.

K 1. lednu 1992 byl rozhodnutím zakladatele, to je ministerstvem zemědělství ČR, založen státní podnik Lesy České republiky. Na podniky a závody stávajících státních podniků byl rozeslán dopis, ve kterém jsou uvedeny základní informace o organizační struktuře této nové instituce. Ve státním podniku Lesy České republiky, který je nástupcem vlastníka, t.j. státu, bude mít v péči zaměstnanec, který se má přímo starat o les, nyní nazývaný lesní správce, 6 000 ha lesní půdy.

Vezmeme-li v úvahu necelistvost lesních porostů, může se stát, že tento pracovník bude muset kontrolovat lesy na katastrální rozloze někde až 20000 ha i více. "Zde si nemohu odpustit citovat z dopisu jednoho z odpůrců ministerské koncepce: "Je naprosto nemyslitelné, aby lesní správce, i kdyby tato rozloha činila jen čtyři tisíce hektarů, mohl zjistit při nejlepší vůli, kdo mu pokácel, přiblížil a odvezl dřevo z druhého konce revíru - akciová společnost, soukromý živnostník, nebo zvlčilá parta nezaměstnaných?" Konec citátu.

Musím s politováním konstatovat, že jsme byli autory reformy záměrně nepravdivě informováni nejen my, ale i ministerstvo životního prostředí, neboť výměra lesní půdy, kterou měl mít lesní správce na starosti, byla v materiálu pro vládu stanovena na 2700 ha. V reakci na mé vystoupení samozřejmě očekávám sdělení, že autoři měli přece na mysli průměrnou rozlohu na všechny lesní správce, tedy i na ty, kteří se starají o základní prostředky, cesty, pozemkovou evidenci a další. Tak to však rozhodně prezentováno nebylo.

Nyní jsem se dozvěděl od náměstka Rybníčka, že už je všechno jinak, zřejmě proto, že se k těmto interním pokynům dostali poslanci.

Nově vzniklý podnik v současné době převzal od stávajících podniků státních lesů některé lesní závody hospodařící v národních parcích a dvě elitní honitby - Lesní závod Konopiště a Židlochovice, a to bez jakéhokoli účetního majetkového vyrovnání, bez jakéhokoli předávacího protokolu, bez delimitace, bez vyřešení pracovně právních vztahů.

Nyní bych se rád zmínil o podnikatelských subjektech, které by měly přímo v lesích hospodařit. Pasáž uvedu citací projevu ministra Kubáta na 23. schůzi: "Dále tu zaznělo, že jediná cesta, kterou naše ministerstvo předkládá, jediná metoda, jsou právě akciové společnosti. To není pravda, v materiálu, který zde příslušní poslanci, národohospodářský výbor, výbor pro životní prostředí obdrželi, hned na jedné z úvodních stránek je řečeno, že přicházejí v úvahu veškeré privatizační metody. I kdyby to tam napsáno nebylo, je naprosto jasné, že to vyplývá ze zákona. Čili ani resort ministerstva zemědělství nemá právo někde omezovat nějaké metody." Konec citátu.

Opět musím s politováním konstatovat, že celá věc se má úplně jinak. Vedení odvětví nutilo nejrůznějšími nátlakovými metodami pracovníky v lesním hospodářství k vypracování jen takových privatizačních projektů, které zapadají do ministerské koncepce ekonomické reformy, to znamená do projektů, ve kterých jedinou formou privatizace je transformace lesních závodů do akciových společností. Schvalování privatizačních projektů na ministerstvu zemědělství pak bylo nechutnou fraškou, ve které konkurenční privatizační projekty neměly šanci. Přestože konečné schválení privatizačních projektů je věcí ministerstva pro privatizaci, nebo podle doporučení ČNR vlády ČR, již dnes leží na ministerstvu zemědělství připravené podpisové vzory správních a dozorčích rad ještě neschválených akciových společností, a to včetně dvacetikorunových kolků.

Na tomto místě si dovolím citovat jeden z mnoha desítek, dnes už možná stovek názorů, názorů lidí, kteří pamatují hospodaření v lesích za první republiky, či v prvních poválečných letech a kteří se v hodnocení záměrů současného vedení lesního hospodářství vzácně shodují:

"Připomíná první komunistickou reorganizaci lesního hospodářství z roku 1952. Stejně administrativně byrokratickou a bezohlednou ke složité problematice lesních biocenoz. Ignorující intelektuální potenciál tisíců provozních pracovníků, bez jejichž zapojení do řešení složitých biologických problémů je zlepšení stavu lesů nemyslitelné. Monopol hospodaření státních podniků má nahradit jediné, velké, nově budované centrum, které bude daleko od pracovišť hodnotit úspěchy administrativního řízení podle dosaženého zisku, bez ohledu na důsledky pro les.

Obdoba dnešní situace se začátky komunistického hospodaření je zarážející. Spočívá v neústupnosti řídících orgánů při prosazování "jedinečného" řešení, ve zpracovávání veřejného mínění přisluhovačským tiskem a ignorováním názorů všech institucí, které mají strach o budoucnost naší přírody.

Vzpomenutá reorganizace lesního hospodářství z roku 1952 se utopila v administrativě a musela být po třech letech zrušena. Poté ovšem následovaly další hrubé chyby komunistického řízení lesního hospodářství. Současná situace však nasvědčuje, že doba temna pro naše lesnictví nekončí a že naléhavé potřebě zlepšit a stabilizovat naše devastované životní prostředí vedeme pouze řečí." Konec citátu.

Na 23. schůzi ČNR pan ministr Kubát hovořil o mystifikaci sněmovny poslancem Wolfem. Zcela zodpovědně prohlašuji, že tomu bylo naopak - buď pan ministr vůbec neví o co v ekonomické reformě v lesním hospodářství jde, nebo záměrně mluvil nepravdu, a to nejen ve sněmovně, ale i při setkání s poslanci na toto téma. V žádném z těchto případů nemá na postu ministra co dělat.

Před malou chvíli jsme hovořili s panem místopředsedou Baudyšem. Jedině tato rozmluva mě přesvědčila, že ještě svítá naděje na schůdné řešení a nenavrhnu sněmovně hlasování o důvěře ministru Kubátovi.

Výsledkem dnešního jednání by měl být návrh takového usnesení, které by zajistilo cestu z tohoto, podle našeho názoru, kritického stavu. Prosím kolegu Wolfa o přednesení příspěvku a návrhu usnesení.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. Do rozpravy se přihlásil poslanec Wolf.

Poslanec Miroslav Wolf: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych pokračoval v načatém tématu, a to v lesním hospodářství. Nejdříve mi dovolte, abych se vrátil k přednesu pana místopředsedy Baudyše k plnění usnesení č. 259 z 23. schůze. Při dopoledním projednávání v předsálí tohoto sálu jsme si vyjasňovali situaci s panem místopředsedou, co by se mělo udělat, co by se nemělo udělat, co se udělalo a co se neudělalo. V zásadě jsme se shodli na tom, že stavíme něco, co prakticky nemá legislativní podklad. Stavíme něco, co nevíme v co to vlastně vyústí. Nemáme určené mantinely, kde se to něco bude pohybovat. Nechci bourat v žádném případě zásady koncepce ministerstva zemědělství co se týká ekonomické reformy v lesním hospodářství.

Ovšem lze se na to dívat z jiného hlediska. Je třeba zauvažovat v tomto smyslu: je zapotřebí spěchat s ekonomickou reformou s takovým stylem, abychom dělali něco, co nevíme jak dopadne? A děláme to podle čeho, podle koho? Zavádíme koncepci, která nikde v Evropě nefunguje. Nemáme podle mne základní vodítko, nemáme vytýčené zásady lesnické politiky České republiky. Na základě těchto zásad by měl být vypracován návrh nového lesního zákona a měl by být předložen České národní radě ke schválení.

Není tomu tak. Doposud nevíme, jak vlastně budou vypadat hranice našich lesů, nemáme vyřešeny restituce. S bídou byly započaty. Jakým způsobem postupují, o tom se zde nebudu zmiňovat.

Ve stručnosti bych vám chtěl naznačit několik událostí, které se zde udály od našeho říjnového zasedání. V každém případě bych byl rád, abyste si uvědomili, o co vlastně kráčí. Stavíme zase dům a nemáme ještě základy. Začínáme věšet lustr a nemáme ani krovy. Bohužel.

K usnesení: bod 2 zní: předložit České národní radě koncepci hospodaření v lesích ve vazbě na připravovaný lesní zákon. Pan místopředseda Baudyš řekl, že materiál nebyl v Hospodářské radě ani ve vládě. Ať mně tedy někdo vysvětlí, podle čeho se uskutečňuje ekonomická reforma v lesním hospodářství, když tato reforma prakticky nebyla schválena ani Hospodářskou radou ani vládou? Kdo tedy bude řídit politiku tohoto státu? Pracovníci ministerstva nebo vláda a parlament?

Nyní k tomuto tématu. Dovolte, abych vás informoval o některých skutečnostech, které se udály od říjnového pléna, kdy jsme poprvé hovořili o tak závažném problému, jakým je lesní hospodářství. V měsíci listopadu i prosinci proběhl nespočet jednání na toto téma, která však nevedla k žádanému výsledku. Bohužel, zůstalo pouze u slibů, byť byly mnohdy zpečetěny i podpisem mnohdy i náměstka pana ing. Rybníčka. Proběhla i jednání s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který dal jasně najevo svoji nevoli nad navrhovaným a uskutečňovaným záměrem ministerstva.

Výbor pro ochranu životního prostředí a urbanismus ve snaze dosáhnout objektivního posouzení navrhované koncepce odstátnění lesního hospodářství a navrhované orientační struktury českých státních lesů, požádal o zahraniční expertízy u evropsky uznávaných odborníků prof. Glücka z vídeňské fakulty lesnictví a prof. Volze z mnichovské fakulty. Byla jim zaslána koncepce ministerstva zemědělství tak, jak prošla jednání vlády a jak byla vládou vzata na vědomí, spolu se stávajícím zákonem o lesích a současnou organizační strukturou státních lesů. Ústní domluva s panem ministrem Kubátem zněla tak, že dokud nebudou předloženy výsledky obou expertů, nebude podepsána ani zakládací listina Lesů České republiky. Pan ministr dokonce nabídl i možnost částečného financování obou expertů. Vzhledem k jednoduššímu provedení však byly použity finance z fondu ministerstva životního prostředí, které žádosti našeho výboru vyhovělo a vše proběhlo velice hladce.

Můžete se ptát, proč do zahraničí, když máme našich odborníků dost. Bylo tak učiněno proto, že naše lesnická veřejnost - myslím tím širokou lesnickou veřejnost - neměla možnost do celého tohoto procesu hovořit. A pokud hovořila, tak nebyly její námitky brány v potaz nebo bylo přímo přikročeno k rázným personálním změnám. Důvod se vždy našel, vždyť je to tak prosté, jako už u tolika politických režimů. Zkrátka, bránili privatizaci. Co na tom, že tomu bylo právě naopak, byli nepohodlní, neboť měli vlastní názor a to se ještě pořád nenosí. Dalším důvodem byl i přístup meziresortní komise pro doporučování předložených privatizačních projektů. Přes všechna ujištění pana ministra, který ubezpečoval tuto sněmovnu, že privatizace bude probíhat všemi formami, meziresortní komise pouze doporučila projekty, které odpovídaly představě pana ing. Domese a ing. Rybníčka - projekty, vytvářející v lesním hospodářství pouze a výhradně akciové společnosti, nazývající se nyní lesními společnostmi.

Zpracování těchto projektů nepovažuji vůbec za neovlivněné a svobodné rozhodnutí jednotlivých podniků, zvláště, když celý proces byl dirigován metodickými pokyny ministerstva zemědělství. Pan ministr mne v říjnu označil za mystifikátora této sněmovny. Spousta skutečností i chování a jednání řídících pracovníků ministerstva zemědělství a odboru lesního hospodářství však pouze utvrdily mne v mém názoru na celou problematiku.

Pan ministr měl do konce listopadu přednést koncepci lesního hospodářství v návaznosti na nový lesní zákon. Neprovedl tak, neboť lesní zákon není hotov. Pokud je, není alespoň předložen. Na počátku ledna jsem se dověděl, že pan ministr podepsal zakládací listinu Lesů České republiky, byť slíbil, že ne. Svůj slib nesplnil. Navíc oba experti - prof. Glück i prof. Volz telefonicky oznámili našemu výboru, že náměstek ministerstva zemědělství pan ing. Rybníček ohlásil u nich svoji návštěvu. Spolu s předsedou výboru životního prostředí ing. Zubkem jsme pana ministra navštívili a slušně ho požádali o to, aby jeho pracovníci nenavštěvovali tyto dva již zmíněné pány dříve, než budou expertízy hotovy. Vyjádřili jsme obavu z ovlivňování a ubezpečili ho, že ani my nemáme v úmyslu jakýmkoliv způsobem zasahovat do jejich hodnocení. Pan ministr naši prosbu zamítl a slušně nám ukázal dveře. Pracovníci ministerstva návštěvu vykonali a jak jsme se dověděli, ne neúspěšně. Výbor ochrany životního prostředí se rozhodl oba námi financované pracovníky rovněž navštívit a k tomu byli přizváni zástupci fakulty lesnictví v Brně, zástupce Jihomoravských státních lesů, provozní zaměstnanec a členové národohospodářského výboru. Návštěva se omezila na vysvětlování základních odborných pojmů. Myslím si, že jednání pracovníků ministerstva zemědělství lze stěží nazvat slušným a omluvitelným.

Tolik k událostem, které mnou pohnuly natolik, že jsem byl nucen je před vámi předestřít a seznámit vás s nimi.

Nyní dále k situaci, která nastala. Prvního ledna, jak už říkal kolega Kraus, byla ustavena právnická osoba Lesy České republiky, státní podnik, se sídlem v Hradci Králové, jehož řízením byl pověřen pan ing. Oliva. Dovolte mi, abych vám na důkaz toho, že se počítá výhradně a pouze s lesními společnostmi, které mají hospodařit s lesním hospodářstvím, zacitoval několik řádků z tohoto dopisu, byť pan náměstek řekl, že už to bylo napraveno. Nevím, co bylo napraveno, možná, že právě tohle. Jestli dovolíte: "Vztah právnické osoby Lesy České republiky k lesním akciovým společnostem. Lesy České republiky jsou zástupcem vlastníka lesa a jejich posláním je zabezpečit řádný stav lesů a hospodaření na svěřeném území v souladu se zákonem o lesích a dalšími souvisejícími právními předpisy. Lesní akciová společnost je podnikatelský subjekt vybavený způsobilostí k odbornému zajišťování lesnických činností. Na základě hospodářské smlouvy uzavřené s Lesy České republiky vykonává objednané lesnické práce v souladu s předpisy LHP (lesohospodářský plán) na příslušném lesohospodářském celku."

Jen k tomu bych chtěl říci, že se tady vůbec neuvažovalo s něčím, co bylo uvažováno od začátku, a to, aby nám vznikly podnikatelské subjekty drobného a středního rázu. Tady se od počátku uvažuje s tím, že zelená tabulka lesní závod bude přetřena na oranžovo a bude tam místo lesního závodu napsána lesní společnosti. Jen pouze s tím rozdílem, že Lesy ČR se zbaví odpovědnosti za tisíce zaměstnanců neboť je převedou k lesním společnostem AS. Nic víc, nic míň.

Nyní se chci zeptat, kde jsou jmenovány ostatní subjekty hospodařící v lesích. Proč boříme státní podniky a vytváříme další státní podniky a ještě k tomu s organizační strukturou, která vyhovuje pouze a jedině formě akciových společností. A nemá obdoby v Evropě.

Dámy a pánové, řeknu vám svůj názor na toto činění. Není to jen můj náhled, ale i lidí, kteří mají na srdci nejen prospěch lesa, ale i lidí pracujících v něm. Ministerstvo svoji koncepci podle mne nezvládlo. Začíná realizovat experiment, o kterém je málokdo přesvědčen, že dopadne dobře. Marně hledám odpověď na otázku, proč tohle všechno. Není to snad zvůle několika jedinců na ministerstvu, kteří svým postavením se snaží realizovat něco, co nikde nefunguje, co není vyzkoušeno, byť na to byl dostatek času. Vyčlenit několik závodů a nechat vyzkoušet tento systém? Přesto se tak nestalo. Není to snad touha po moci, po majetku, touha ukázat, jak to lze řešit podle mého za každou cenu? V každém případě je to experiment, krok do prázdna bez mantinelu, bez jakýchkoliv mantinelů, bez jakýchkoliv legislativních ukazatelů. Takových postupů jsme již měli za několik posledních desítek let mnoho. Jak dopadly, víme všichni.