Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Kdo je pro návrh pana poslance Nováka, aby jak projednání těchto bodů, tak i přerušení této schůze bylo do příštího čtvrtka, nechť zvedne ruku. 80

Kdo je proti? 7

Zdržel se hlasování? 35

Konstatuji, že návrh na přerušení projednávání těchto bodů i schůze byl přijat.

Děkuji panu předsedovi Novákovi.

Pan kolega Novák konstatuje, že by se mělo hlasovat o bodu II. usnesení ústavně právního výboru, který obsahuje doporučení. Omlouvám se za procedurální nepřesnost a prosím pana poslance Nováka, aby znovu přednesl znění bodu II.

Poslanec Jiří Novák: "Ústavně právní výbor doporučuje České národní radě, aby doporučila výborům České národní rady znovu předvolat k jednání výborů kandidáty na funkce uvedené v bodě I. a vyžádat od nich.

1. písemný souhlas se zasláním opisu rejstříku trestů předsedovi příslušného výboru,

2. písemný souhlas k tomu, aby jeho jménem předseda příslušného výboru požádal federální ministerstvo vnitra o vydání osvědčení podle § 2 odst. 1, písmeno a, b, c a podle § 8 odst. 1 zákona č. 451/91 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České a Slovenské republiky s tím, že současně každý z kandidátů zmocní předsedu příslušného výboru, aby za něho uvedené osvědčení převzal, a s tím, že kandidát současně vysloví písemný souhlas se zveřejněním skutečností uvedených v osvědčení při jednáních orgánů České národní rady,

3. podpis čestného prohlášení podle § 2 odst. 1 písm. d - h zákona 451/91 Sb."

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Slyšeli jste návrh na usnesení ČNR, která by měla uložit příslušným výborům to, co bylo předestřeno ve vztahu ke kandidátům na funkce, které byly uvedeny.

Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Zajíček a další poslanci, ale konstatuji, že rozprava byla již uzavřena. Ponechám tudíž na vůli pánů kolegů, zda mají faktickou poznámku, ale rozprava k těmto bodům byla uzavřena. Pouze já jsem nedopatřením způsobil to, že jsem nenechal hlasovat o druhé části usnesení.

Poslanec Stanislav Zajíček: Vážený pane předsedající, mám faktickou poznámku k proceduře.

Navrhuji, aby kandidáti nebyli zváni na osobní jednání v budově České národní rady, ale aby byli obesláni pokud možno nejrychlejším dopisem, ve kterém by byli vyzváni s omluvou s tím, že výběrové řízení se rozšiřuje ještě o další požadavek, a byli požádáni o ověřený souhlas se všemi náležitostmi, o kterých mluvil pan předseda ústavně právního výboru. Tím bychom možná zajistili větší rovnost pro lidi vzdálenější a bližší místu České národní rady. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Domnívám se, že nešlo o faktickou poznámku, ale o pozměňovací návrh k přednesenému usnesení, ale pokusil bych se najít určitý kompromis, i když bych z hlediska procedury tak činit neměl a vy všichni také ne. Bylo by možná na vůli předsedy příslušného výboru, jak tuto otázku vyřešit. Pokud bychom takto vyložili návrh, který přednesl pan poslanec Novák, kterého nežádám, aby se vyjádřil, a pokud by nebylo námitek, mohli bychom hlasovat o usnesení tak, jak jej přednesl.

Na vysvětlení uvádím, že se pouze opírám o jednací řád s tím, že je na vůli předsedy výboru, kde například svolá zasedání, jak široké atd. Chápal bych to tak, že i to, co navrhujete vy, pane kolego, mimo proceduru, může předseda výboru na základě tohoto usnesení učinit.

Poslanec Stanislav Zajíček: Samozřejmě je otázka, zda můžeme ještě modifikovat návrh usnesení, pokud byla uzavřena rozprava. Potom je zřejmě obtížné usnesení měnit. Zbývá mi tudíž než souhlasit.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Pokouším se pouze konstatovat, že se domnívám, že v mnoha věcech je na předsedovi výboru, kterému jednací řád dává určitá oprávnění, aby si počínal tak, jak navrhujete.

Pokud souhlasíte, navrhuji, abychom hlasovali o druhé části návrhu usnesení, předneseného panem poslancem Novákem.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku. 80

Kdo je proti? 4

Kdo se zdržel hlasování? 41

Děkuji, konstatuji, že i tento návrh byl přijat.

Je to vše, co obsahoval návrh usnesení? (Ano.) Děkuji. Konstatuji, že projednávání tohoto bodu je uzavřeno.

Dalším bodem je

Návrh tohoto zákona byl rozdán jako sněmovní tisk 511 a společná zpráva výborů jako sněmovní tisk 558.

Z pověření skupiny poslanců předložený návrh odůvodní pan poslanec Svoboda. Prosím ho, aby se ujal slova.

Poslanec Ivo Svoboda: Dříve než zahájím svůj vstupní projev, chtěl bych pány kolegy a kolegyně upozornit na jedno technické nedopatření, které se vloudilo do společné zprávy na straně 3 "změna § 14". Správná formulace by měla znít "je neslučitelné".

Nahlédnutím do tisku 511 zjistíte, že jde skutečně o překlep při zpracování společné zprávy.

Ve svém úvodním projevu se nebudu zabývat podrobným zdůvodňováním a rozborem zákona. Myslím, že členové iniciativní skupiny tak učinili již mnohokrát při projednávání návrhu zákona ústavního a rovněž tak při projednávání zásad tohoto zákona, který nyní předkládáme v paragrafovaném znění.

Předkládaný iniciativní návrh zákona České národní rady o Nejvyšším kontrolním úřadu České republiky navazuje na ústavní zákon České národní rady č. 481 ze dne 7. listopadu 1991, jímž byl zřízen s účinností od 1. ledna t. r. Nejvyšší kontrolní úřad České republiky jako kontrolní orgán nezávislý na vládě, jejích orgánech a ústředních orgánech státní správy.

Přijetím tohoto ústavního zákona se Česká národní rada zcela jasně přihlásila k demokratickým principům výstavby státu a jeho nejvyšších orgánů a dala tak nutný základ pro zřízení nezávislé kontrolní instituce, která bude poskytovat pro Českou národní radu profesionální kontrolní poznatky, zejména o hospodaření s rozpočtovými prostředky, o hospodaření a nakládání s majetkem republiky a s jejími dluhy.

Při přípravě ústavního zákona a při jeho projednávání ve výborech České národní rady a na zasedání pléna byly již zváženy a prodiskutovány všechny klíčové problémy vytvoření nezávislého kontrolního úřadu České republiky.

S jeho zřízením od 1. ledna t. r. se ztotožnily více než 3/5 všech poslanců ČNR.

Předložený návrh zákona je v podstatě jeho prováděcím předpisem, který podrobněji upravuje postavení tohoto úřadu, jeho působnost, jakož i povinnost a práva Nejvyššího kontrolního úřadu a kontrolovaných subjektů. Východiskem pro jeho zpracování byly zásady zákona, jejichž návrh prošel v červnu m. r. meziresortním připomínkovým řízením. Zásady byly poté v průběhu podzimního zasedání ČNR projednány ve výborech ČNR a také vláda při jejich projednávání dne 16. října m. r. s nimi vyslovila souhlas.

Některá ustanovení zásad byla v návrhu zpracována ve dvou alternativách a jejich výběr byl ponechán na rozhodnutí výborů ČNR, tedy na rozhodnutí politické representace ČR.

Většina výborů se přihlásila k řízení Nejvyššího kontrolního úřadu s kolegiálními prvky a dala mu přednost před monokratickým způsobem řízení, zpracovaným v I. alternativě.

Při úpravě působnosti se většina výborů vyslovila pro její širší alternativu, která je v souladu s trendem, probíhajícím v posledním desetiletí dotvářením nejvyšších kontrolních úřadů ve vyspělých demokratických státech.

Pokud jde o postavení Nejvyššího kontrolního úřadu, jednání ve výborech vyznívalo pro zvýraznění větší nezávislosti tohoto úřadu, aby nemohl být vystaven ani tlaku možného momentálního uskupení politických sil a aby mu byly vytvořeny předpoklady pro plnění úkolů stanovených zákonem.

Výbory ČNR nezpochybnily ani možnost ukládání pokut, které mohou být diskutabilní, a považovaly toto opatření Nejvyššího kontrolního úřadu v současné době, kdy právní vědomí v naší společnosti není na potřebné výši, za užitečné a také s ohledem na to, že takováto oprávnění mají na základě nově přijatých zákonů všechna tři ministerstva kontroly.

Na základě výsledků projednání ve výborech ČNR a s přihlédnutím k připomínkám vzešlým z projednání ve vládě ČR bylo zpracováno konečné znění zásad, které se stalo podkladem pro zpracování předloženého návrhu zákon a.

Návrh zákona projednala a posoudila vláda ČR a na svém zasedání dne 12. 12. 1991 doporučila, aby při jeho dalším zpracování bylo přihlédnuto k připomínkám, které jí předložila Legislativní rada.

V prosinci a v lednu projednaly tento návrh zákona spolu s doporučenými připomínkami vlády ČR tři výbory ČNR, a to ústavněprávní výbor, rozpočtový a kontrolní výbor a národohospodářský výbor.

Návrh zákona vychází ze skutečností při uskutečňování vrcholné kontroly v politicky a ekonomicky vyspělých státech a z tradic našeho státního zřízení.

Je koncipován v souladu se základními směry, doporučenými pro formování nezávislé kontroly hospodaření s veřejnými prostředky Limskou deklarací, přijatou na IX. kongresu Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních úřadů v r. 1977. Z alternativ, které Limská deklarace pro řešení uvádí, se v návrhu zákona dává přednost takovým řešením, která od doby jejího vzniku (t. j. za 15 let) probíhají v dotváření evropských nejvyšších kontrolních úřadů a odpovídají vysokému nárůstu pohybů v oblasti veřejných financí a hospodářských operací i zájmu státu na účelném a hospodárném jejich uskutečňování.

Se zřetelem na tento vývoj návrh zákona nevybavuje Nejvyšší kontrolní úřad působností, která spadá do kompetence výkonných orgánů, jako např. některé druhy předběžné kontroly (kontrasignace dluhopisů, povinné schvalování přesunů finančních prostředků apod.), a sestavováním státního závěrečného účtu, kterou byl před válkou vybaven Nejvyšší účetní kontrolní úřad, budovaný na základě rakousko-uherské úpravy z r. 1866. K takovému dnes již archaickému prvku v působnosti nejvyšších kontrolních úřadů má kritický přístup i Limská deklarace, která v §2, odst. 3 uvádí, že nevýhodou preventivní kontroly, prováděné nejvyšším kontrolním úřadem je jeho nepřiměřené zatížení a vede ke snižování odpovědnosti jiných, příslušných státních orgánů.

Naproti tomu kromě tradičního prověřování zákonnosti kontrolovaných operací ukládá zákon Nejvyššímu kontrolnímu úřadu přezkoumávat také jejich věcnou a formální správnost a posuzovat, zda jsou účelné, jak doporučuje §4, odst. 2 Limské deklarace.

V návrhu zákona jsou však obsaženy nezbytné předpoklady k tomu, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl vykonávat kontrolu hospodaření s rozpočtovými prostředky a jinými veřejnými prostředky, hospodaření a nakládání s majetkem republiky, jejími dluhy i úvěry, fondy apod., jejíž naléhavost všichni cítíme.

Je třeba, aby na základě zákona zřízený Nejvyšší kontrolní úřad mohl co nejdříve vykonávat jemu svěřené funkce a on sám se mohl podílet na svém zdokonalování a dotváření jako nejvyšší kontrolní úřady v ostatních státech.

Děkuji všem za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu poslanci Svobodovi a prosím společného zpravodaje výborů ČNR pana kolegu Václava Žáka, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Žák: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, zdá se, že kontrola se stává evergreenem našich posledních schůzí. Já ve svém slově budu velice stručný, odůvodnění zákona přednesl poslanec Svoboda. Protože se zákon projednával ve třech výborech - ústavněprávním, rozpočtovém a národohospodářském - tak společná zpráva obsahuje připomínky těchto tří výborů. V rámci kuloárových diskusí se objevily i jiné připomínky, řada z nich zřejmě zazní i v rozpravě, a proto bych doporučoval, abychom postupovali tímto způsobem: řeknu nyní jenom stručně pro všechny koncept Nejvyššího kontrolního úřadu.

Na rozdíl od ministerstva není kontrolní úřad vybaven žádnou rozhodovací pravomocí. Kontrolní úřad je do jisté míry sice nezávislým, ale přece jen pomocným orgánem parlamentu, který má zajistit, aby parlament byl informován o věcech, k nimž by získával přístup pouze přes exekutivu a jinak by se vlastně k těmto informacím žádným způsobem nemohl dostat. Takto má k dispozici instituci, která nemůže zasahovat a podle našeho názoru by neměla zasahovat do činnosti kontrolovaných orgánů, čili nechceme, aby tam existovala předběžná kontrola, ale aby pouze sbírala objektivní informace a předkládala je k rozhodování ČNR. To je základní filosofie prováděcího zákona k tomu ústavnímu zákonu, který jsme již přijali.

Navrhoval bych postup, že po otevření rozpravy a po odeznění prvního kola připomínek by se rozprava přerušila a neukončila, sešel by se ústavněprávní výbor, posoudil by připomínky a na základě doporučení ústavněprávního výboru by potom bylo možné (příp., že bychom dostali ještě další připomínky v rozpravě na základě diskuse v ústavněprávním výboru) rozpravu uzavřít a přistoupit k hlasování.

Pokud byste s tímto postupem souhlasili, prosil bych pana předsedajícího, aby otevřel rozpravu.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, o tomto návrhu na přerušení projednávání bodu i rozpravy a schůzi výboru, že to lze akceptovat a že o tom budeme hlasovat až by byla rozprava ukončena. Věřím, že nepřítomný předseda Novák uvítá možnost 503. usnesení ústavněprávního výboru.

Otevírám rozpravu, do které se zatím písemně nikdo nepřihlásil. Paní kolegyně Marvanová.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, poslanci a poslankyně. Navrhuji doplnění § 5 navrženého zákona o další písmeno za písmeno d). Navrhuji zařadit nové písmeno e) a písmeno e) přeznačit na f). Navrhované znění: "Právnické osoby zřízené zákonem." Touto formulací a tímto doplněním sleduji záměr, aby kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu se vztahovala na právnické osoby, subjekty veřejného práva, jako jsou např. Český rozhlas, Česká televize, které nejsou právnickými osobami s majetkovou nebo finanční účastí státu. Nejsou ani právnickými osobami, které by přijímaly dotace ze státního rozpočtu České republiky, ať už tedy podle písmene c) či d) dosavadního § 5. Domnívám se, že by to byl velký nedostatek, kdyby tyto organizace Český rozhlas a Česká televize nepodléhaly vůbec žádné kontrole. Toto opomenutí zřejmě se stalo z toho důvodu, že do konce roku rozhlas a televize byly státními právnickými osobami, zatímco od 1. ledna 1992 se stávají institucemi nestátními, tzn., že nejsou již napojeny na státní rozpočet.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji paní poslankyni Marvanové. O slovo se přihlásil pan poslanec Gjurič.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Mám některé výhrady a pozměňovací návrhy k části III., tzn. k organizaci kontrolního úřadu. Pan předkladatel už tady explicitně zmínil, že po jednání ve výborech se většina poslanců přiklonila k tomu, že Nejvyšší kontrolní úřad bude úřadem s kolegiálními prvky, že tedy sem je začleněna i rada. Když se podrobněji podíváte na § 8 až 22, kde se o těchto věcech jedná, nemohu se ubránit dojmu, že zákon jen předstírá, že je institucí s kolegiálními prvky, jak je to jinak u institucí běžné - komory, fondy, rady masmédií apod.

Podle mého názoru jde dost jasně o monokratický orgán, protože rozhodnutí rady jsou formální. Proč se to domnívám? Z řady důvodů. Jednak návrh jednoznačně a přesně neurčuje a nevytyčuje vzájemné vztahy, vazby, pravomoci, odpovědnost řídící složky, prezidenta, viceprezidenta rady, kdo svolává radu, jak se postupuje, když rada s prezidentem jsou v rozporu atd. Můžete mi namítnout, že u § 22 je řečeno, že to všechno později určí statut. Dostanu se k tomu později a budu proti tomu vznášet protest. Je zde jedna podstatnější věc. Když se podíváte na § 17, zjistíte, že členy rady jmenuje a odvolává předsednictvo České národní rady na návrh prezidenta. Rada jsou tedy prezidentovi muži, které si prezident vybral a pravděpodobně nebudou jednat a pracovat proti němu. Podobně prezidentovým mužem je samozřejmě viceprezident.

Právě tak není nikde řečeno, jak rada jedná, jak se usnáší atd. Prostě vzájemné vztahy jsou tady pominuty. Teď se dostanu k § 22. § 22 to řeší odkazem na statut. Je to typickým příkladem toho, jak odsouvat problémy, pokud to není do určité míry úmysl. Kdo vypracovává statut? Zřejmě tedy prezident, viceprezident rady, i když to tam není explicitně řečeno. Schvaluje ho Česká národní rada. Co když ho neschválí? To bude pravděpodobně předsednictvo předkládat znovu statut atd., atd. Teoreticky řečeno, může se to stát 7krát, 8krát, 9krát.

Přičemž statut, jak je vidět z § 22, je zásadně důležitý, protože určuje vlastně v podstatě všechno. Upozorňoval jsem na to již při projednávání zásad zákona a mám pocit, že na to nebyl brán zřetel. Je podle mého názoru velice riskantní u tak podstatného úřadu ponechat takto zásadní věci na statutu. Když jsem minule hovořil o tom, že schvalujeme-li ústavní zákon, aniž známe paragrafované znění, kupujeme zajíce v pytli, jsem příjemně překvapen, že to nebylo tak hrozné, jak jsem se obával. Mám obavu, že § 22 je nový pytel na téhož zajíce. Nemluvě o tom, že je tady zajímavý rozpor mezi § 2 a § 22. § 2 totiž praví, že Nejvyšší kontrolní úřad může jednat pouze podle tohoto zákona, zatímco § 22 řadu podstatných věcí nechává na podzákonné normě. Zajímalo by mě, jak tyto dva paragrafy lze sladit dohromady.