Česká národní rada 1990 – 1992

Dále byste měli vědět, v jakých nesmírně komplikovaných, neutěšených a takřka neudržitelných situacích v současné době pracuje nejen legislativa vlády, ale i legislativy velké většiny resortů. Legislativce prostě nemáme a pokud je máme, tak nám odcházejí a zůstává nám jen pár věrných, kteří činí tuto práci a podstupují tato rizika s krajním vypětím svých psychických a fyzických sil. Neříkám to proto, abych omlouval chyby, říkám to proto, abychom si byli v tomto okamžiku vědomi velice kritické situace, která v oblasti legislativy existuje.

K jednotlivých výhradám, které zde byly vyjádřeny ať už v interpelaci nebo v předchozí rozpravě.

Sám také nejsem spokojen s tím, jestliže právní předpisy zaostávají a jestliže se nerealizují ty, o nichž jiné právní předpisy předvídají jejich vydání. To je stav velice neutěšený a plně souhlasím s paní poslankyní Marvanovou v tom, že je krajně nežádoucí stav, kdy od 1. ledna příštího roku bude určité legislativní vakuum, pokud se týče předpisů v oblasti bytové politiky resp., mohu-li to tak nazvat, prováděcích předpisů k občanskému zákoníku. Ale jistě všichni víte (a v tomto směru bych se rád odvolal na to, co napsal pan premiér), že do posledního okamžiku, kdy Federální shromáždění projednávalo návrhy novely občanského zákoníku, nebylo zřejmé, jaká koncepce bude zvolena.

Jestliže byla zvolena ta, která posléze byla přijata v podobě zákona FS, tak pak bylo možno teprve nastolit určité práce legislativního charakteru v naší vládě. Tento návrh zákona je dnes na programu jednání české vlády. Je špatné, že nemůže nabýt účinnosti 1. ledna, ale faktem je, že i Federální shromáždění při přijímání tak závažných norem, jako byl obchodní zákoník, jako byla novela občanského zákoníku a novela občanského soudního řádu, nijak nespěchalo s tím, aby tyto zákony nesmírné důležitosti projednalo včas. Tyto normy byly připraveny a předloženy v polovině roku a na pořad se dostaly až v listopadu.

Kdo je seznámen obsahově s rozsahem těchto norem, velice dobře si uvědomí, že necelá 2 měsíční legisvazance do nabytí jejich účinnosti je naprosto nedostačující k tomu, aby se s tím alespoň seznámili ti, kteří tuto normu budou muset aplikovat a ovládat. Je velice špatné (a to bych chtěl na tomto případě demonstrovat), že neexistuje dobrá souhra mezi právními předpisy federální úrovně a mezi přípravou právních předpisů na úrovni republik.

Mohu na příkladech vlastního resortu doložit, jak těžko pociťujeme absenci potřebné komunikace mezi zákonodárný m sborem federace a orgány, které tyto zákony potom v praxi provádějí, jimiž jsou především orgány republikové.

Česká vláda pracuje zřejmě na podkladě určitých legislativních plánů. I v minulém období své legislativní záměry sdělovala České národní radě, zejména vašemu ústavně právnímu výboru, aby byla zabezpečena alespoň určitá věcná součinnost. Je pravda, že ne ve všech směrech se tyto legislativní plány podařilo naplnit, protože se prakticky měnily pod rukou.

Měnily se pod rukou z toho důvodu, že byly přijímány jiné zákony, zejména na federální úrovni, a že na ně bylo nutno brát zřetel. Měnily se také proto, že se postupně nacházelo stále více a více těch zákonů, které v návaznosti na ústavní Listinu základních práv a svobod bylo nutno uvést do účinnosti k 1. lednu letošního roku. Odtud tedy onen chvat, ona určitá chaotičnost, neprovázanost a hektičnost, o které jsem hovořil úvodem.

I v nadcházejícím období máme za to, že budeme muset postupovat dosavadním způsobem, tzn., pokusit se o souladnost legislativních záměrů české vlády a České národní rady. Pokud by vyzněl jakýkoli podnět, který by zlepšil možnost této vzájemné součinnosti, myslím, že bych ho jako člen vlády a předseda legislativní rady jedině uvítal.

Proto v žádném případě nemám nic proti 2. a 3. bodu z navrhovaného usnesení, které jenom vyjadřuje to, co by mělo existovat samo sebou a nemuseli bychom snad k tomu přijímat žádné usnesení. Že vláda musí sledovat proces přijímání zákonných předpisů na úrovni federace a vyvozovaly toho konsekvence, je naprosto samozřejmé a naprosto samozřejmé je i to, že při běžném legislativním procesu by nemělo docházet k situaci, že by se zkracovala nezbytná 60-denní lhůta k přípravě stanoviska k projednání zákonodárným sborem republiky.

Nevím dost dobře, jak naložit s prvním bodem navrhovaného usnesení, protože bych ho mohl interpretovat tak, že by to mělo být vyslovení nedůvěry. Nespokojenost se mi kryje s pojmem nedůvěry vůči vládě.

Pak si myslím, že by to nemělo být takové usnesení, které by bylo obecné, mělo by se spíše na konkrétních případech doložit, kde vláda ujela, kde nesplnila své povinnosti, ač je splnit mohla.

K pozměňujícímu návrhu pana poslance Payna: mám za to, že na něj bylo reagováno v rozpravě. Zejména bych se rád ztotožnil s tím, co řekl pan poslanec Zajíček. Nedomnívám se, že by bylo možné přijmout verzi, že by zákonodárný sbor měl mít právo rušit podzákonné normy exekutivy. Jestliže jsem tomu rozuměl chybně, promiňte.

Myslím, že to může činit jedině ústavní soud. K ústavnímu soudu - co říkal pan poslanec Payne. Vláda vycházela z toho, že komise ČNR, která připravuje ústavu, se dopracuje takového stádia svých prací, kde v jedné ze svých kapitol zpracuje také formou ústavního zákona funkci a postavení ústavního soudu v ČR. Jestliže zatím tomu tak není, přijímám výzvu pana poslance Payna a mám za to, že nazrál čas k tomu, aby se začalo pracovat na návrhu ústavního zákona o Českém ústavním soudu a navazujícího procesního předpisu, který by upravoval řízení a postup před tímto ústavním soudem.

Závěrem mi dovolte ještě tuto poznámku. Jestliže jsme se rozhodli, že musíme transformovat, že musíme přebudovat onu pyramidu právních předpisů minulého režimu, pak jsme se rozhodli správně. Neměli bychom zapomenout na jeden fakt. Tento systém právních předpisů minulého režimu byl složitou pyramidou, kde jeden kámen váže na kámen druhý. Rozebrat tuto pyramidu znamená vybírat postupně jeden kámen po druhém a občas se stává, že musíme provizorním opatřením stavbu podepřít, aby se nezřítila.

Právní systém minulého režimu - možná s výjimkou bývalé NDR, ale ani tam to nebylo tak důsledné - byl nejkonsekventnějším, nejdůsledněji vybudovaným právním systém tzv. socialistického typu. Přebudovat jej znamená postupně kámen po kameni klást základy nového právního systému, a to je nesmírně těžké. Nacházíme se na počátku tohoto složitého procesu.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministru Richterovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Payne. Dále se připraví poslanec Lom a místopředseda Vlach.

Poslanec Jiří Payne: Domnívám se, že je potřeba doplnit to, co zaznělo na mou adresu. Nebudu diskutovat o tom, zda z hlediska ústavního práva je to správné či špatné, ale náš stávající zákon o československé federaci ve svém čl. 107, odst. 2 pojednává o působnosti České a Slovenské národní rady. V odstavci 2 se píše toto: "národní rada může zrušit nařízení nebo usnesení vlády republiky nebo obecně závazný právní předpis ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy republiky, odporují-li ústavě nebo jinému zákonu národní rady."

Domnívám se, že by tuto úlohu měl hrát ústavní soud. Ale dosud platná ústava ČSFR říká, že tuto pravomoc vykonává ČNR. Jestliže čl. 107, který hovoří o působnosti ČNR nám toto ukládá, jsme povinni to také vykonávat.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji poslanci Paynovi. Prosím pana poslance Loma, připraví se pan poslanec Vlach.

Poslanec Petr Lom: Vážená paní předsedkyně, pane místopředsedo, dámy a pánové, už podruhé během dnešního odpoledne se omlouvám, že rozmnožuji polemiku. Byl jsem citován a tím vyvolán, a to mě dává určitý prostor, abych se mohl vyjádřit.

Dámy a pánové, domnívám se, že projednáváme interpelaci, která je možná jednou z nejdůležitějších interpelací, kterou jsme za poslední období projednávali. Vidím její smysl hlubší. Vyměňujeme si tady názory, mnohdy argumenty, i tvrdé argumenty, ale myslím si, že to stále zůstává na výměně názorů na spolupráci zákonodárného sboru a vlády. Účelem této výměny názorů, jakož i pravým účelem interpelace je obnovení plné funkčnosti parlamentu tak, aby mohl parlament v klidu vydávat zákony, což je jeho vlastní funkce, a aby vláda mohla tyto zákony plnit. Pokud někdo vidí smysl interpelace v něčem jiném, pak se domnívám, že nemá pravdu. To k meritu věci.

Pokud se týká pana ministra Bojara, jsem velmi rád, že využil své ministerské pravomoci a rozšířil projednávání bodu interpelace místopředsedy Vlacha a odpovědi premiéra Pirtharta i na jiné zákony, které z citovaným zákonem o zdravotní pojišťovně souvisí nepřímo.

K tomu, co říkal, chci doplnit jeho úrovní laděnou informaci i z poslanecké strany.

12. února jsem nebyl na hospodářské radě jenom já, byli jsme tam s poslancem Ledvinkou. Postupovali jsme ve shodě. Nevyjadřoval jsem názory jen lékařské veřejnosti, ale zejména názory poslanců, se kterými jsme se v únoru nejméně tři měsíce konkrétně radili o tom, jak naše zdravotnictví přeměnit ve zdravotnictví normální. Nezbytnou podmínkou bylo urychlit pojištění.

Samozřejmě, že jsem si byl vědom, když jsme tam spolu s poslancem Ledvinkou o tomto hovořili a když jsem navrhl zkrácení termínu o rok, protože mi připadalo, že zdravotnictví nemůže přežít o rok déle, rizika a současně jsem navrhl hospodářské radě, jistě to ministr dr. Bojar potvrdí, že za nezbytné považuji vytvoření komise složené ze zástupců všech resortů, uvolněných zástupců, která by od rána do večera pracovala na úkolu obnovení staronového pojištění. Představoval jsem si to pravděpodobně naivně tak, že každý resort určí dva nebo tři schopné pracovníky, kteří budou mít návaznost na federální úroveň a budou na tom od 13. února, kdy se na ministerstvu vyhlásí stav pohotovosti, pracovat tak, aby tyto normy byly dávno před 30. 6. v konzultované formě doručeny k vládnímu projednání.

Bohužel ještě hluboko v únoru se scházel přípravný tým myslím, že to byli dva nebo tři členové - jednou za 14 dní nebo jednou za týden. Tímto tempem nemůže vzniknout žádná zákonná norma.

Pokud se týká legislativních postupů, je fakt, že návrh byl předložen do 30. 6. ale také je faktem, že byl doporučen k dopracování opakovaně třikrát za sebou, protože byl rozporný. Stanovisko legislativní rady se o tom jasně zmiňuje.

Jsem si vědom - a při předkládání zákona jsem to řekl, že to je zákon nesmírně obtížný, zvlášť, když předkladatel nevychází z osvědčených norem před druhou světovou válku a tvoří zákon zcela nově. Je to velmi obtížné. Současně musím říci, že byl tvořen v takovém chvatu, že při zásadách jsem neměli ekonomický podklad a při paragrafovaném znění jsme neměli ani zdravotní řád, ani ceník, ten nám byl dodán v den projednávání. Nemyslím to nikterak zle, když říkám, že jsme byli přinuceni k obrovskému koncentrovanému úsilí. Udělali jsme to rádi, protože úsilím všech poslanců nejen výboru pro sociální politiku a zdravotnictví bylo opustit socialistické zdravotnictví a nastolit nové.

Nevytýkám to jako výtku, speciálně ne ministru Bojarovi, ale vytýkám to celkově, že takováto situace by se neměla opakovat, že bychom měli myslet na předložený zákon s předstihem.

To byl smysl mé řeči.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Lomovi, do diskuse se přihlásil dále pan místopředseda Vlach, kterému uděluji slovo.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dovolte mi, abych stručně zareagoval v této časově nanejvýš nevýhodné situaci na některé podněty, které zde zazněly v rozpravě. K té nepřesnosti v datu, omlouvám se panu kolegovi, moc mne nesleduje, ale tam jsem použil zřejmě platnost namísto účinnost, a proto ten posun v termínech, ale to je jen technický detail.

Jeden z předřečníků zde u vedl, nevím, jestli kolega Zajíček, ale uvedl to, že my jsme vlastně spoluodpovědní, protože odsouhlasíme lhůty na předsednictvu a na plénu. Ne? Někdo z předřečníků to zde ale uváděl. Já s tím naprosto souhlasím. Já jsem v té interpelaci na chvilku odbočil a apeloval jsem tady na poslance, ať už členy předsednictva nebo pléna, aby zvážili každý další případ a zkracovali lhůtu, aby upouštěli od zásad jenom tam, kde je to nezbytně nutné.

K vystoupení pana kolegy Žáka bych chtěl uvést jen jednu věc. Já jsem se před dlouhým časem pokusil o vylepšení té chaotické situace tím, že jsme se sešli s předsednictvem vlády ČR. Domluvili jsme se na určité lepší koordinaci, dostali jsme tehdy poprvé, jestli si vzpomenete, plán legislativní činnosti vlády. Pak jste byli žádání, abyste se ve výborech vyjádřili k prioritám, protože já jsem si byl vědom toho, že tak jak je objem naplánován, že to nebudeme moci stíhat, natož kvalitně.

Byla zde tato schůzka, opakovaně jsme o tom jednali na klubech, opakovaně jsme jednali na předsednictvu ČNR, ať už s jednotlivými členy vlády nebo s panem premiérem. Já jsem využíval i individuálních rozhovorů se členy vlády a žádal jsem je o vylepšení v té nebo té konkrétní oblasti. Není to tak, abych zareagoval, že bych si jakoby šetřil nějak munici, nijak se to nepokusil ovlivnit a potom tady vystoupil a jak říkal pan poslanec Chromý, doslova útočil. To opravdu není tak, to není poprvé, co bych o tom mluvil.

Pak ještě jedna věc. Říkal jste, pane kolego, že se vám nezdá příliš seriozní projednávat něco na hodinkách s vládou a potom tady vy užít informaci. Byl jsem jeden z těch, kteří chtěli tuto věc zavést, abychom redukovali interpelace, ale hodinky s vládou nejsou to místo, kde je možno ovlivnit to, jak vláda bude předkládat zákony.

K poznámce pana ministra Bojara - lékařské komory. Jak jsem přednášel tu interpelaci ústně, tak jsem uváděl jednotlivé případy toho, jak na nás veřejnost - co nečiní vláda nebo činí jak na nás veřejnost vyvíjí tlak v přípravě jednotlivých norem. Tam jsem uvedl tu lékařskou komoru. Pokud jsem tu větu smíchal tak, že to vyznělo, že jsem napadl vládu nebo vytkl vládě, že nepředložila dostatečně včas tuto zákonnou normu, tak to byla možná formulační neobratnost, ale obávám se, že kdybychom si teď vzali tu interpelaci a vyškrtli si tam lékařské komory, že budeme schopni tam doplnit mnoho jiných případů, které by tam patřily i v tomto smyslu.

Teď mi dovolte, abych reagoval na vystoupení pana ministra Richtera, respektive mu poděkoval, protože způsob, jak on věcně podal věcný obsah toho problému, to bych řekl, že je obrovský skok od stranického pojímání čehokoliv a politického využívání věcného obsahu jakéhokoliv problému právě zpět k té věcné podstatě. Za to jsem chtěl panu ministrovi poděkovat. A k tomu, co on uváděl k návrhu usnesení. Já jsem v návrhu usnesení uváděl první větu - vyslovuje nespokojenost s dosavadní činností vlády ČR při tvorbě a předkládání návrhů zákonů.

Toto nemá být pokus o nic jiného, než o vyslovení nespokojenosti s tímto aspektem nebo s tímto prvkem činnosti vlády. Činnost vlády se skládá podle mého názoru, ze spousty dalších oblastí a tím se tu dnes nezabýváme. Pokud by se vám zdálo, že toto zní příliš generalizujícím způsobem, přesto že je tam konkrétně uvedeno - při tvorbě a předkládání návrhů zákonů - a vlastně ty nedostatky jsou konstatovány v odpovědi pana premiéra. Pokud by se vám to zdálo příliš tvrdé, příliš zevšeobecňující odmítnutí činnosti vlády jako takové, pak bych pokud tento návrh bodu I. usnesení nebude odsouhlasen, mohl navrhnout alternativu, která by zněla, nebo by byla upřesněna: Vyslovuje nespokojenost a aspekty dosavadní činnosti vlády ČR při tvorbě a předkládání návrhů zákonů, uvedenými v naléhavé interpelaci České národní rady ze dne toho a toho. Aby bylo jasné o co jde konkrétně. Já si ale myslím, že je to jasné i z původního návrhu prvního bodu usnesení. To je všechno, co jsme chtěl uvést na upřesnění.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Vlachovi, rozpravu končím a ve smyslu toho, jak pan místopředseda při svém prvním vystoupení navrhoval, protože další návrh na způsob projednávání nezazněl, přikláním se k tomu, abychom se prvně pokusili přijmout usnesení zřejmě z toho, jak pan místopředseda rozšířil svůj návrh v tom svém druhém vystoupení. Je třeba to přijímat bod po bodu a potom bychom se vyjádřili k interpelaci formou usnesení České národní rady. Takže bych poprosil pana místopředsedu Vlacha, aby znovu přečetl návrh na usnesení, bod č. I.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Bod I. zní:

Česká národní rada vyslovuje nespokojenost s dosavadní činností vlády ČR při tvorbě a předkládání návrhů zákonů.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dávám o tomto návrh hlasovat.

Kdo souhlasí, ať zvedne ruku. 64.

Kdo je proti? 18.

Kdo se zdržel hlasování? 37.

Takže návrh bodu I. byl přijat.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Přesto, že pan ministr říkal, že vlastně ta povinnost vyplývá a je to samozřejmé, vzhledem k tom u, že jsou v té oblasti nedostatky, jak jsme právě stvrdili I. bodem usnesení, návrh nestahuji a přečetl bych vám ho.

II. Česká národní rada žádá vládu České republiky, aby sledovala úkoly a potřeby České republiky v legislativní oblasti, které pro Českou republiku vyplývají ze schválených zákonů Federálního shromáždění a průběžně informovala ČNR a její výbory o svých legislativních záměrech v této oblasti.

Místopředseda ČNR Jan Kasal:

Kdo souhlasí s takto navrženým usnesením, ať zvedne ruku. 76

Kdo je proti? Nikdo.

Návrh byl přijat.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Další část bodu II., což by bylo uvozeno stejným slovesem, tedy "žádá": vládu České republiky, aby předkládala příslušné návrhy zákonů dostatečně propracované, a to s dostatečným předstihem s ohledem na 60-denní lhůtu projednávání zákona podle jednacího řádu ČNR a zásadním způsobem tak zlepšila spolupráci s Českou národní radou v této oblasti.