K panu poslanci Lomovi ohledně těch zdravotních
zákonů mám asi tolik. Já jsem se o
ty zákony jako laik zajímal také a vím,
že v podstatě právě seznamování
veřejnosti s pracovními
verzemi, to byl jeden z důvodů - pokud vím
oba ty zákony měly asi osm nebo x verzí.
To byl jeden z důvodů toho zbrždění
skutečně ano, pane poslanče. Vím,
že se mnou nesouhlasíte. Ale jednotlivé věci
se projednávaly dole velmi zdlouhavě. Celý
ten připomínkovací proces právě
pro to, aby se dostal na veřejnost nebo k odborníkům,
v této fázi byl bržděn. Takže bych
byl rád, aby tyto okolnosti sněmovna také
vzala v potaz.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Chromému, s faktickou se hlásí
pan poslanec Lom. Dále je připraven pan poslanec
Meier, hlásí se pan poslanec Žák a pan
poslanec Zajíček.
Poslanec Petr Lom: Pane místopředsedo, nehodlám
zde vést polemiku, jenom chci uvést na pravou míru
některé věci, které zde vyslovil pan
poslanec Chromý. Pane poslanče, vám zřejmě
není známo, že ještě začátkem
října nebyly vytvořeny zásady zákona,
které měla veřejnost diskutovat. Zřejmě
vám není známo, že návrhy těchto
zákonů se v osmi, devíti, možná
dokonce desíti verzích střídaly tak
rychle, že se k nim zdravotnická veřejnost
nestačila vůbec vyjádřit. Vám
zřejmě není známo, že připomínky,
které docházely, se vztahovaly k předposlední
nebo k předposlední verzi, která už
dávno nebyla v platnosti, poněvadž tak jak
postupovala čísla návrhů, čísla
verzí, tak byly návrhy stručnější
a stručnější. Vám zřejmě
není známo, že zdravotnická veřejnost
byla velmi nedostatečně a velmi rudimentárně,
protože návrhy zákonů, které
měly být ve známosti začátkem
července, byly až v měsíci říjnu.
Paragrafovaná verze zákonů - na to jsme měli
čas několik dní. Veřejnost tuto paragrafovanou
verzi nespatřila ani okem, natož aby ji projednávala.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji,
slovo má pan poslanec Meier a připraví se
pan poslanec Žák.
Poslanec Josef Meier: Dámy a pánové,
dovolte mi, abych se vyjádřil k části
interpelace, kde se hovoří o zákonu č.
229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému
majetku. Pan místopředseda Vlach hovořil
o tom, že tento zákon byl přijat 24. 6. letošního
roku. Není to pravda, tento zákon byl přijat
21. 5. letošního roku ve Federálním
shromáždění a je pravdou, že od
přijetí tohoto zákona uplynulo více
než půl roku, je to sedm měsíců.
V tomto zákoně je přikazováno české
vládě provést celou řadu legislativních
opatření tak, jak už tady bylo vzpomínáno.
Skutečnost ovšem je, že dodnes prakticky ani
jeden ten legislativní předpis nespatřil
světlo světa. Já se s tím neustále
v praxi setkávám, kdy celá řada lidí,
které se dotýká tato oblast restituce, nám
tuto skutečnost vytýká. Já to považuji
doslova za úmysl, aby se nemohla restituce, tak jak je
stanovena v zákoně, provést. Proto se s plným
vědomím připojuji k návrhu na usnesení
a považuji tuto věc za velice aktuální
a opět připomínám, jak tu říkal
poslanec Chromý, ona to není první interpelace
nebo připomínka. Skutečně žádám
vládu, aby v této oblasti byla konečně
sjednána náprava.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Meierovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec
Žák, připraví se pan poslanec Zajíček.
Poslanec Václav Žák: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, budu stručný a budu mluvit podle
motta: Vy zíráte, my zíráme. Já
skutečně zírám. Za normálních
okolností, když někdo vyhraje volby a sestaví
vládu, tak je tzv. vládní stranou a jeho
úkolem ve sněmovně je vládu podporovat
a má-li vůči ní výhrady, od
toho má politické kluby, má své ministry
a tam si to z očí do očí velmi tvrdě
vyříká. Např. ODS má prvního
místopředsedu Stráského, my máme
premiéra Pitharta a jiné ministry. Od toho je opozice,
aby kritizovala tvrdě vládu, žádala
vysvětlení od vlády a chovala se tímto
způsobem.
My tady ve sněmovně, vládní koalice,
podáváme interpelace, kde vyslovujeme vážné
výhrady vůči činnosti vlády.
Nevím skutečně, čeho chceme dosáhnout.
Děkuji vám za pozornost.
/Potlesk./
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Žákovi, hovořit bude poslanec
Zajíček a připraví se poslanec Ortman.
Poslanec Stanislav Zajíček: Vážená
paní předsedkyně, dámy a pánové.
Mám dojem, že problém, o kterém nyní
hovoříme, je problém vztahu mezi státní
administrativou, parlamentem a soudy. Proč mluvím
o tomto klasickém trojúhelníku státní
moci? Mohli bychom zdařile dnes diskutovat o tom, že
nejenom vláda, ale i parlament jsou fakticky ve vleku státního
aparátu, který fakticky produkuje zákony
a produkuje podzákonné normy. Je to jeden ze základních
problémů, se kterým se setkává
každý demokratický stát, který
se snaží vyvážit tento vliv státní
administrativy na vliv parlamentu a který se snaží
vyvážit vlivy parlamentu a vlivy vládní.
Pan kolega Payne navrhl, abychom se zabývali zákonnými
normami, které produkuje státní administrativa
nebo - chcete-li také vláda. Domnívám
se, že podzákonnými normami a vůbec
tím, jak je dodržován zákon, se primárně
musí zabývat soud. Je to věc soudu. Administrativa
musí podléhat systému právních
kontrol.
Položme si otázku, jaké dnes máme možnosti
soudní kontroly podzákonných norem. Položme
si otázku, zda máme ustaven Ústavní
soud. Nemáme. Dnes jsme splnili v České národní
radě předpoklady z naší strany pro to,
aby mohl být jmenován. Domnívám se,
že nelze tuto otázku řešit na úrovni
napadání jednotlivých právních
předpisů, které byly či nebyly předloženy
pozdě. Souhlasím s mnoha výtkami, které
zde padly ze strany předřečníků,
ale žádal bych sněmovnu, aby zvážila,
zda tento problém není hlubší povahy
a zda je vhodné ho řešit tím způsobem,
jak zde bylo navrženo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Zajíčkovi, prosím, aby se slova
ujal pan poslanec Ortman a připraví se pan poslanec
Payne.
Poslanec Jaroslav Ortman: Vážená
paní předsedkyně, pane předsedající,
kolegové. Myslím, že kolega Žák
vyjádřil meritum věci. Mně však
dovolte říci malou poznámku. Otázka
přípravy a projednávání zákonů
není problém jen vlády. Odpovědnost
nese, podle mého názoru, tato sněmovna tím,
že neustále zkracuje lhůty, které jsou
a chtěl bych říci, že je to nejen povinností
pléna, ale i předsednictva, jehož členové
zde hovořili o problému přípravy na
jednání a projednávání zákonů
samotných, ačkoliv sami hlasují pro zkracování
lhůt. V tom vidím problém. Využil bych
této chvíle a ve světle toho, že se
blíží závěr roku a co zde odeznělo
Vám připomněl slova napsaná na Konšelské
desce v Kutné Hoře. "Kdožkoli jsa v radě
sem za úřadem vstupuješ, před těmito
dveřmi soukromé své náruživosti
odlož: hněv, násilnictví, přátelství,
pochlebenství, obci své osobní starosti podrob,
neboť jakou měrou ty jiným spravedlnost neb
křivdu učiníš, tou i tobě na
božím soudě odplatu očekávati
a snášeti bude".
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Ortmanovi, slovo má pan poslanec Payne, připraví
se pan poslanec Sedláček.
Poslanec Jiří Payne: Jsem velmi rád,
že kolega z Komunistické strany zde ocitoval tuto
Konšelskou desku. Již na začátku volebního
období jsem navrhoval, aby bronzový odlitek této
desky, jejíž jedna kopie visí na budově
OSN, byla umístěna také v budově České
národní rady, protože se domnívám,
že je to tradice, která by zde měla být
zdůrazněna. Text je vynikající.
Chtěl jsem se jenom vyjádřit ještě
stručně k tomu, co říkal kolega Žák.
Vládní koalice obvykle odpovídá názorovému
spektru parlamentu. Bohužel politické složení
české vlády vůbec neodpovídá
politickému složení České národní
rady. Z toho vyplývá, že žádnou
vládní koalicí tato vláda není.
Dále jsem chtěl říci, že považuji
téměř za trestuhodné to, že projednávání
této interpelace, o které byl pan premiér
informován, že bude dnes na pořadu, se účastní
dva a půl ministra české vlády, protože
pan ministr Sokol si během projednávání
odcházel z místnosti.
Dále jsem chtěl ještě říci,
že jsem hovořil, a to by zde mělo také
zaznít, kolega Zajíček se zmínil,
že nebyl zřízen ústavní soud
a zmiňoval se, že má na mysli federální
ústavní soud. Nicméně, měli
bychom zřídit ústavní soud České
republiky, který by řešil problémy vázané
na vládu České republiky a parlament České
republiky. Hovořil jsem v této věci s panem
ministrem Richtrem a žádný takový zákon
se nepřipravuje. Takže v této věci prosím
pana ministra, aby byla urychlena příprava zákona
o ústavním soudu České republiky.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
poslanci Paynovi, připraví se pan poslanec Sedláček.
Poslanec Michal Sedláček: Vážená
paní předsedkyně, vážení
páni ministři, vážená sněmovno.
Chtěl bych se vyjádřit k tomu, co řekl
můj předřečník, pan kolega
Žák. Pan kolega Žák řekl, že
v obvyklých parlamentech se řeší situace
tak, že parlament podporuje vládní většina,
problémy vládní koalice řeší
vládní koaliční strany na klubových
setkáních. Ale pan kolega Žák zapomněl
říci, že existuje také další
věc, která v obvyklých demokratických
společnostech existuje a to tzv. rozdělení
tří mocí - moc zákonodárná,
moc výkonná a moc soudní. Samozřejmě,
moc zákonodárná musí být také
trochu sebevědomá a nebát se říci
svůj názor otevřeně, co se jí
na exekutivě nelíbí, ať jsou to poslanci
vládní strany, ať jsou to poslanci opoziční
strany.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Sedláčkovi, o slovo se přihlásil
pan ministr Bojar.
Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážená
paní předsedkyně, paní poslankyně,
páni poslanci, dámy a pánové. Dovolte,
abych odpověděl na některé otázky,
které zde byly položeny, jak v uplynulých dnech,
tak při dnešním jednání.
Nezbývá mi nic jiného, než se vrátit
10 měsíců zpátky do doby, kdy jednala
Hospodářská rada a kdy při jednání
Hospodářské rady ČR zde přítomný
pan poslanec Lom navrhl, podle mého soudu správně,
ale s vědomím určitého rizika, aby
byla urychlena práce, která povede ke vzniku všeobecného
zdravotního pojištění. Vzhledem k okolnostem
v průběhu Hospodářské rady
a příslibu, který byl učiněn
náměstkem federálního ministerstva
financí, došli představitelé jak vlády,
tak zástupci České národní
rady a dalších institucí k tomu, že doporučení
pana dr. Loma je opodstatněné i s vědomím,
že dochází k ročnímu zkrácení
lhůty, kterou vláda po předchozím
projednání materiálu na půdě
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví
v prosinci r. 1990 přijala.
Jednalo se o materiál, který se týkal reformy
zdravotnictví a transformačního procesu.
Z něho jednoznačně vyplývalo, že
vzhledem k časové náročnosti jak legislativních,
tak věcných změn se původně
počítalo se vznikem zdravotního pojištění
a zdravotní pojišťovny v roce 1993. Poslanec
Lom tlumočil požadavky lékařské
veřejnosti a došlo k ročnímu zkrácení
lhůty k vypracování oněch legislativních
podkladů. A zde začíná jádro
sporu, který zde, z mého pohledu, vlastně
nemusí být. Padlo zde tvrzení - a já
se k němu potom ještě vrátím
při citaci z projevu místopředsedy Vlacha
- že nebyly splněny úkoly časové
přípravy legislativních podkladů.
/Neklid v sále./
Mohu mluvit dál, prosím?
/Poslankyně Kantůrková vysvětluje,
že se pozastavili nad odchodem místopředsedy
Vlacha v době, kdy je projednávána jeho interpelace./
Bylo nám uloženo, že do 30. června ministerstvo
zdravotnictví mělo předložit návrh
zásad dvou vládních zákonů.
Zákona o všeobecném zdravotním pojištění
a všeobecné zdravotní pojišťovně.
Přičemž původně se uvažovalo
o tom, že se bude jednat o zákon jeden. Podklady byly
předány po delší, širší
diskusi 28. června. Vláda na základě
výsledků připomínkového řízení
rozhodla o tom, že vzhledem ke složitosti problematiky
a k připomínkám resortů i připomínkám
řízení, které pojalo vně českou
vládu, je namístě materiál dopracovat.
Materiál byl dopracováván v průběhu
července a srpna při více jednáních
na půdě předsednictva české
vlády, jednání se zúčastnili
zástupci resortů jak republikových, tak federálních.
Dne 28. srpna byly zásady obou dvou zákonů
schváleny usnesením vlády ČR č.
305/1991. Poté byla ustavena vládní komise,
o níž se zde několikrát hovořilo,
neboť se ukázalo, že vzhledem k nejasnostem na
úrovni republikové i federální, přetrvávající
neshodě o možnosti propojit zdravotní a nemocenské
pojištění, považovala vláda v tuto
chvíli za vhodné a účelné,
aby se tato problematika projednávala každý
týden na půdě vládní komise
pro dopracování legislativních podkladů.
Na základě těchto jednání byly
definitivně přijaty zásady obou dvou zákonů
s tím, že byly předloženy České
národní radě 2. října 1991.
Byly projednávány měsíc na půdě
ČNR, předsednictvo je schválilo 29. října
1991. Potom bylo velmi rychle vypracováno paragrafované
znění a bylo schváleno vládou 13.
listopadu 1991 usnesením č. 459 a 460. Dne 15. listopadu
1991 byly tyto materiály předloženy České
národní radě k projednávání.
Je třeba říci, že projednávání
zásad probíhalo na půdě výborů
ČNR velmi zevrubně a důkladně
a přispělo zcela nepochybně k vypracování
a upřesnění některých částí
zákonu v paragrafovém znění. Tzn.,
že v říjnu a listopadu probíhala jednání
na půdě ČNR za účasti nejen
zástupců ministerstva zdravotnictví, ale
jednání se zúčastnili i zástupci
ministerstva práce a sociálních věcí
a ministerstva financí. Zákon sám byl schválen
poté, co předsednictvo ČNR dalo souhlas ke
zkrácení zákonné lhůty na minimum.
Zákon byl schválen 6. 12.
Sluší se, abych se krátce zmínil o osudu
jiné novely zákona, tj. zákon č. 20/66.
Je třeba, abyste vzali v potaz, že návrh zásad
novely tohoto zákona byl připraven v únoru
tohoto roku, nebylo však možno jej projednávat
ani na půdě české vlády, ani
na půdě ČNR, neb legislativní rada,
jednotlivé právní odbory ministerstev poukázaly
na to, že bez existence zákona o komorách lékařské,
stomatologické, farmaceutické nelze tuto novelu
projednat. Podobný osud měla novela dalšího
zákona a co bylo pro nás nepříjemné,
byl připraven návrh zásad zákona o
poskytování zdravotní péče
v nestátních zdravotnických zařízeních,
ale ze stejných důvodů, tj. z chybění
zákona o komorách a vzhledem k tomu, že nebyl
vypracován systém všeobecného zdravotního
pojištění, bylo ministerstvu zdravotnictví
jednoznačně sděleno, že tyto čtyři
zákony mají být projednávány
jako jeden legislativní balík. Tolik k chronologii
zákona.
Pan poslanec Lom má nepochybně pravdu, že poslanci
ČNR pracovali pod tlakem věcným i
časovým. Pod stejným tlakem pracovaly i legislativní
orgány jednotlivých ministerstev. A nebylo
to proto, že bychom tomu chtěli, ale proto, že
zákony přesahovaly po mnoha ohledech jak naše
možnosti, tak i naše schopnosti. Vytvářeli
jsme zákony, které představují z našeho
pohledu zlom.
Chtěl bych ovšem upozornit na jednu věc. V
interpelaci pana místopředsedy Vlacha došlo
k jedné z mého pohledu k nepříjemné
chybě. Zmíněný zákon o komorách
nemůžete počítat za zákon, kde
by se vláda podílela na jeho zpoždění.
Jednalo se o návrh poslanecký. Ty zákony
byly přijaty díky iniciativě poslanců,
kteří spolupracovali se zástupci lékařské
veřejnosti. Mohu pouze říci, že nepovažuji
za šťastné, je-li doslova řečeno,
že "bych mohl pokračovat příklady
s lékařskou komorou, zdravotním pojištěním,
zdravotní pojišťovnou". Zcela nepochybně
ten první příklad, který dokazuje
opět nemohoucnost a neschopnost vlády, která
pracuje liknavě, nelze počítat za doklad
neochoty nebo neschopnosti ministerstva zdravotnictví české
vlády. Tady se dle mého soudu stala chyba. Připomínám,
že jsme se domluvili a dohodli s poslanci z výboru
pro sociální politiku a zdravotnictví, že
zákon o komorách v žádném případě
nebude a nemůže předkládat vláda
ČR či ministerstvo zdravotnictví.
Omlouvám se, že jsem zdržoval, vytrhoval někoho
ze čtení. Považoval jsem za nezbytné,
abych tyto okolnosti se pokusil věcně uvést
na pravou míru.
Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministrovi Bojarovi. O slovo se přihlásil pan
ministr Richter, připraví se pan poslanec Lom.
Ministr spravedlnosti Leon Richter: Vážená
paní předsedkyně, pane předsedající,
dámy a pánové. Jsem tady v nelehké
pozici, protože z pověření pana premiéra
(poznamenávám, že dnes se vláda omluvila,
neboť má své zasedání, když
v minulých dnech se nemohla zabývat svými
běžnými úkoly vzhledem k nezbytné
přítomnosti při projednávání
rozpočtu.
Poznamenávám také, že dnes má
také na programu 40 bodů velice složitých,
takže prosím, aby byla vzata v úvahu tato skutečnost)
jsem přítomen projednávání
této interpelace. Rád bych za sebe řekl,
že jsem osobně velice rád, že pan místopředseda
Vlach tuto otázku nastolil, protože již delší
dobu pociťuji chod legislativy v naší republice
- míním tím celou federaci - za naprosto
nepřijatelný.
Chvat, hektičnost, nekoordinovanost, náhodnost a
nepropracovanost i nepřipravenost, s níž se
přistupuje k přijímání velice
závažných zákonů je pozorovatelná
na všech úrovních. Jestliže jsme měli
na zpracování našeho stanovisko lhůtu
dva dny, poznamenalo to, samozřejmě, kvalitu odpovědi,
kterou jste dostali.
Rád bych za sebe také řekl, že sám
jsem nezpracovával podklady pro tuto odpověď,
a to z toho důvodu, že jsem se cítil být
dotčen - nikoli emotivně - cítil jsem se
být kritizován interpelací pana místopředsedy
Vlacha v té části, kde jako člen vlády
a předseda Legislativní rady mám na odpovědnosti
koordinaci legislativních prací.
Proto jsem chtěl, aby odpověď byla zpracována
někým, kdo se na tuto činnost může
dívat objektivněji, než já sám.
Chtěl bych připomenout, že za loňský
rok bylo v ČSFR přijato více než 500
obecně závazných právních předpisů.
Nevím, kolik jich bude letos, odhaduji to na přibližně
600, možná i víc. Jestliže k tomu připočteme
i ty předpisy, které byly projednávány,
nicméně nebyly posléze přijaty, pak
pouhý průměrný počet přibližně
10 - 12 právních předpisů, jimiž
se vláda každý týden zabývá,
nasvědčuje tomu, jak obtížnou situací
vláda prochází.
Vy si právem ztěžujete, že máte
na projednávání některých právních
předpisů jen několik dnů. Pro ozřejmění
věci, aniž bych se chtěl vymlouvat z této
záležitosti, byste snad měli vědět,
že jsou situace, kdy ke zpracování stanoviska
má vláda třeba jen několik nočních
hodin. Bohužel musím konstatovat, že situace
je taková, že tato kratičká lhůta
přichází v úvahu především
u těch nejzávažnějších právních
předpisů. A to mně velice tíží,
protože jako člověk, který dříve
v legislativě pracoval, vím velice dobře,
jak obtížně se člověk orientuje
v materii, kterou dostane zpracovanou na stůl v podobě
návrhu právního předpisu a musí
reflektovat všechny souvislosti, které s příslušnou
právní normou souvisí.