Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Stanislav Zajíček: Druhý návrh má stejné návětí: Česká národní rada ukládá předsednictvu projednat možnosti instalace hlasovacího zařízení v jednací síni ČNR.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku? (92)

Kdo je proti? (5)

Kdo se zdržel hlasování? (21)

I tento návrh byl přijat. Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Mašatové. Paní poslankyně Mašatová navrhuje, aby bylo uloženo zahraničnímu výboru vyhotovit seznam poslanců ČNR, kteří se zúčastnili zahraničních cest, do příští schůze.

Kdo s tímto návrhem paní poslankyně Mašatové souhlasí, ať zvedne ruku? (100)

Kdo je proti? (1)

Návrh byl přijat.

Dámy a pánové, tím jsme uzavřeli bod "zpráva o činnosti předsednictva" a nyní nám zbývá k projednání bod "odpovědi na interpelace poslanců ČNR".

Dnes ráno jste dostali v souladu se včerejšími rozhodnutími k oběma odpovědím písemné podklady, upřesňují, že se jednalo o interpelace pana poslance Payna a pana místopředsedy Vlacha.

Budeme se teď zabývat odpovědí pana ministra Sokola na naléhavou interpelaci poslance Payna ve věci sloučení a rozdělování obcí. Tuto odpověď se podařilo zpracovat do formy tisku 432C.

Prosím pana poslance Payna, zdali si přeje vyjádřit.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, věřím, že jste měli možnost prostudovat si odpověď pana ministra vnitra a pan premiér k sledované problematice dodal stanovisko, které vám přečtu a které, myslím, není potřeba ani rozmnožovat v podobě sněmovního tisku, neboť věcně k dané problematice nic nového nepřináší.

Pan premiér odpověděl takto: "K vaší interpelaci věci problematiky sloučení a rozdělování obcí, vznesené na ministra vnitra a na mne v průběhu 26. ČNR, která byla označena za naléhavou s určenou lhůtou pro odpověď 10 dnů sděluji, že jsem jejím vyřízení písemně pověřil pana ministra vnitra ČR dr. Sokola". Podepsán Petr Pithart.

Myslím, že odpověď pana premiéra k věci nepřináší nic nového, tudíž se omezíme při projednávání na odpověď ministra, kterou máte před sebou v podobě sněmovního tisku.

V této věci, chceme-li si ověřit, že jsou skutečně vytvořeny dostatečné legislativní podmínky pro slučování a rozdělování obcí, což bylo předmětem mé interpelace, je potřebný jistý systematický přístup.

Zamysleme se nejprve nad tím, za jakých okolností nové obce vznikají a dále bych se chtěl zabývat otázkou provedení voleb v nově vzniklých obcích, potom otázkou platnosti obecně závazných vyhlášek, a to jak v samostatné, tak i v přenesené působnosti. Nakonec je třeba ověřit záležitosti spojené s majetkem nově vzniklých obcí, nebo přesně řečeno s právy a závazky obce. Na základě takto provedeného rozboru bude potom nutné přikročit k rozpravě návrhu usnesení.

Za prvé tedy, kdy nová obec vzniká, či nevzniká, popř. kdy obec sloučením či rozdělením zaniká či nezaniká. V prvé řadě musíme věc zvážit z hlediska dosavadních platných zákonů, o tom hovoří §§ 10 a 11 zákona o obcích a rozklad a citace příslušných částí těchto zákonů jsou uvedeny v textu mé interpelace.

Dovozoval jsem z tohoto ustanovení, že podle platných zákonů obec při slučování a rozdělování vzniká vždy. Pan ministr vnitra má ve třech bodech v podstatě shodný názor, a existuje jen jeden případ, kdy ministr vnitra připouští, že původní obec rozdělením nezaniká. Pro další postup tohoto rozboru se budeme držet názoru pana ministra Sokola. Je to samozřejmě věc výkladu a měl by to patrně řešit správní soud, který ovšem jsme nezřídili.

Jinak musím konstatovat, že ve věci výkladu zákona o obcích se v této věci zcela shodujeme. Pochopitelně vedle výkladu platného zákona musím konstatovat, že jak pan ministr, tak i my poslanci máme právo zákonodárné iniciativy a je zde i otázka, která byla rovněž předmětem mé interpelace, co by se s tím mělo udělat, tzn. jaké legislativní návrhy by měly být podány, aby tato věc byla lépe upravena.

Jde o to, abychom nepraktickými zákony zbytečně nepoškozovali autonomii samosprávy. Jsem toho názoru, že při rozdělování by měly obě dvě možnosti, stejný názor má i pan ministr, ale v tom, ve kterém se lišíme, to je slučování obcí. Myslím, že bychom také měli v zákoně umožnit, aby v některých případech původní obec sloučením nezanikla, aby se jednalo o připojení nějaké obce i k jiné velké obci, např. městu, v takovém případě je účelné, aby obec nezanikla, to je ovšem věc budoucího řešení v zákoně.

Vláda v této věci přijala jistý postoj a to v usnesení č. 378 ze dne 2. října 1991, a bylo to stanovisko k poslanecké iniciativě k tisku 393. V § 11 tam se vláda usnesla na tomto textu, je to i kritika poslaneckého návrhu. Vláda se pozastavuje nad tím, cituji: "připouští se možnost, že rozdělením stávající obec nezaniká." To byl ovšem záměr naší novelizace, abychom při rozdělení umožnili dostatečný zákonný podklad pro to, aby obec nemusela rozdělením zaniknout, aby to nebylo pouze věcí výkladu, jak je tomu dnes, ale aby ta věc byla v zákoně řešena. Nyní tedy vláda, v tom, co my jsme navrhovali v poslanecké iniciativě, chce téhož dosáhnout výkladem zákona.

Ještě jednou tedy zopakuji případy, za kterých vzniká nová obec - při slučování podle ministra vnitra, původní obce vždy zanikají a vzniká jedna nová obec. Při rozdělování, zda obec zůstává či nezůstává jsou dvě možnosti, buďto při rozdělení původní obec zaniká a vzniknou nové obce, nebo původní obec zůstává a vzniká vedle toho oddělená obec.

Cituji z prvního odstavce textu ministra vnitra, kde říká, "rovněž dochází k případům, kdy na základě rozdělování obce vzniknou všechny obce nově. To je, žádnou z nich nelze považovat za nástupnickou, ve většině případů se od obce odděluje pouze její část".

Zde tedy ministr jasně vyjádřil to, že při rozdělování původní obec buďto zaniká nebo nezaniká. Takže budeme tyto tři případy sledovat, kdy sloučením vzniká vždy nová obec a rozdělení, kdy původní obec zaniká a rozdělená, kdy původní obec nezaniká.

Nyní se zamysleme nad problematikou provedení voleb. To jsou prvé dva odstavce na druhé stránce odpovědi pana ministra vnitra. Chtěl bych připomenout, že tvrzení obsažené v první větě není zcela přesné, protože navržená novela si naopak kladla za cíl řešit otázku provedení voleb, ale na základě nedoporučení vládou sněmovna, patrně očekávajíce další vládní návrh, navržené řešení nepřijala.

V druhém odstavci na druhé stránce se konstatuje názor vlády, že volby by měla provést státní správa. Je to vynikající nápad, přesně tímto směrem směřoval náš návrh. Chtěli jsme k tomu dát zmocnění v zákoně. Tehdy to vláda nedoporučila, nyní se to snaží dopracováním podzákonnými normami upravit. A co ministr vnitra navrhuje? Navrhuje, aby volby provedl okresní úřad ve spolupráci s původní obcí.

Nyní se vraťme k analýze vznikajících a zanikajících obcí. V případě, že jde o slučování obcí, podle ministra vnitra původní obce vždy zanikají. Ptám se, s kým bude okresní úřad spolupracovat, když všechny původní obce zanikly. Zdá se mi tedy, že návod ministra vnitra, že okresní úřad ve spolupráci s původní obcí připraví volby, je neproveditelný.

Obdobná situace je v případě, kdy rozdělením původní obce zanikají. Tam rovněž okresní úřad nemá s kým spolupracovat. V případě, že podle výkladu zákona, jak jej podal pan ministr, obec rozdělením nezaniká, chce pan ministr věc vyřešit usnesením vlády.

Připomínám nyní článek 143 zákona 143/1968 Sb., o československé federaci, kde se v odstavci 1 říká: "K provedení zákona národní rady a v jeho mezích může vláda republiky vydávat nařízení.". Zdůrazňuji - k provedení zákona a v jeho mezích, tzn. usnesení vlády nemůže jít nad rámec platných zákonů. Tato věc je ovšem rovněž věcí výkladu a domnívám se, že by ji měli zejména přítomní právníci přesně posoudit. Jde o to, zda vláda může usnesením řešit - a teď cituji pana ministra "nedostatek právní úpravy".

V dalším bodu bych se chtěl věnovat platnosti obecně závazných vyhlášek v nově vzniklých obcích. V posledním odstavci odpovědi pan ministr cituje zásady pro vydávání obecně závazných vyhlášek okresními úřady a obcemi. Pan ministr opomněl z originálního znění tohoto dokumentu dodatek, který je v jeho názvu - "ve věcech státní správy". Jedná se přesně o zásady, které vláda schválila usnesením č. 236 ze dne 10. 7. 1991. V uvedeném usnesení se tyto zásady týkají pouze státní správy, tedy přenesené působnosti v obcích. je to správné řešení, protože v přenesené působnosti podle zákona o obcích podle § 21 odst. 2 se obec řídí zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů státní správy. Doslova tam je, že v přenesené působnosti se obec také řídí usněními vlády. Jestliže vláda se usnesla na těchto zásadách, pak obce jsou povinny v přenesené působnosti se jimi řídit. Můžeme tedy uzavřít tuto myšlenku tím, že vyhlášky v přenesené působnosti v obcích zůstávají v platnosti a to jak při slučování, tak při rozdělování obcí na území, na kterém dosud platily.

Moje interpelace byla ovšem výslovně zaměřena na vyhlášky v obcích samostatné působnosti, zejména jsem se odvolával na zákon o místních poplatcích, protože tam se jedná o peníze, tam jde o sporný bod. Zákon o obcích nestanoví, že by usnesení vlády bylo pro obec závazné, a proto se domnívám, že odpověď pana ministra problém platnosti obecně závazných vyhlášek v samostatné působnosti neřeší. Vláda podle mého názoru nemůže svým usnesením ovlivnit platnost vyhlášek obecní samosprávy v samostatné působnosti.

Kromě toho je třeba se zmínit o zákonu č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a podrobně rozebrat, co se s poplatky bude dít. V § 34 se totiž říká, že "správu poplatků vykonává obec, která je ve svém územním obvodu zavedla". Správu těchto poplatků, kterou skutečně je nutné vykonávat, musí vykonávat nějaký subjekt. Nemůže to být jiná obec, protože to není na jejím území, ať už se jedná o rozdělení či sloučení, je to jiný územní obvod. Ale nemůže ji vykonávat ani státní správa, protože zákon stanoví, že to vykonává obec, a vláda svým usnesením nemůže tuto zákonem svěřenou pravomoc svěřit jiným subjektům. Na druhé straně někdo správu těchto poplatků vykonávat musí, jinak dojde k mnoha právním sporům.

V zásadě souhlasím s koncepcí, která byla i obsahem našeho legislativního návrhu, aby vyhlášky v samostatné působnosti zůstaly v platnosti. Ale na rozdíl od pana ministra se domnívám, že k tomu je nutno mít oporu v zákoně, že to nelze upravit podzákonnou normou. Mám za to, že stávající legislativní úprava této věci neumožňuje vyhlášky v samostatné působnosti ponechat v platnosti.

Nyní přejdeme k otázce majetku obcí, přesněji řečeno, práv a závazků obcí. V odpovědi se této věci týká předposlední odstavec.

Ministr navrhuje, aby majetek nově vzniklé obce spravovala původní obec a předala jej nově vzniklé obci až po ustanovení orgánů nové obce. Opět se musíme zamyslet nad variantami vznikajících a zanikajících obcí. Při slučování všechny původní obce zanikají. Kdo je tedy tou původní obcí, která bude spravovat majetek? Při rozdělování pan ministr připouští, že jsou případy, kdy rozdělením vzniknou pouze nové obce a žádná původní obec nezůstává. Kdo tedy bude spravovat tento majetek? Pan ministr navrhuje řešení, které lze uplatnit pouze v tom případě, kdy po rozdělení zůstává jakási obec s označením "původní", kde pan ministr navrhuje, aby tato původní obec spravovala majetek.

V těchto obcích, které se budou rozdělovat zpravidla vztahy mezi rozdělenou a původní obcí nebývají dobré a otázka je, zda původní obec s majetkem, který už vlastně není jejím, ale je jejího souseda, čili konkurenta, bude dobře hospodařit a zda právní úkony, které provede tato obec, zavazují nově vzniklou obec, která si musí ještě provést volby a ustavit orgán, který by ji reprezentoval.

Zákon o obcích výslovně říká v § 18 (hovoří se tam o majetku, který je svěřen obci), že s tímto majetkem obec samostatně hospodaří. Tzn., že obec dnem vzniku, tj. 1. ledna, má právo hospodařit se svým majetkem. Dále se v odst. 2 téhož paragrafu říká, že obec může též hospodařit s majetkem jiných právnických nebo fyzických osob, a to na základě smlouvy uzavřené v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Původní obec by tedy mohla skutečně spravovat majetek obce nově vzniklé až do doby předání, ale podle zákona o obcích by k tomu musela být uzavřena smlouva. Aby mohla být uzavřena smlouva, musely by zde být dvě smluvní strany - stará obec, kde je zastupitelstvo, alespoň ve většině případů, pokud se nerozpadne úbytkem členů, a nová obec, ale kdo by za ni podepisoval smlouvu, když ještě nemá orgán, který by ji reprezentoval? A jestliže zákon stanoví, že obec může spravovat jiný majetek pouze na základě smlouvy, pak se domnívám, že ani nařízení vlády ani žádné usnesení vlády tento paragraf zákona o obcích nemůže překročit. Tzn., že řešení, které navrhuje pan ministr Sokol, by bylo v rozporu se zákonem a v takovém případě by bylo nutno toto řešit jako překročení zákona.

V této věci tedy jde zároveň o správu poplatků, odpovědnost za škody, nutné hospodaření s majetkem, jako jsou nutné opravy apod. A celého tohoto okruhu věcí, tedy práv a závazků obcí se týká to, že by podle zákona nemohly být vykonávány.

Domnívám se, že v této věci ani není potřeba stanovisko ústavně právního výboru, protože zákon zde hovoří tak jasně, že je naprosto zřetelné, že stanovisko ministra je v rozporu se zákonem o obcích.

Nyní ještě provedu rekapitulaci, jak se celá věc odvíjela. Dne 9. 10. sněmovna tím, že schválila zákon, který novelizuje zákon o obcích, a umožnila rozdělování a slučování obcí, s vědomím, že ta úprava je patrně nedostatečná, dala najevo svou vůli, aby se obce k prvnímu lednu rozdělovaly. Hned den na to byla vznesena první naléhavá interpelace na ministra vnitra, její obsah byl zhruba stejný jako obsah druhé interpelace, a tehdy ministr vnitra odpověděl "něco s tím bude muset být uděláno". Zároveň hovořil ve své odpovědi o legislativním návrhu, který není schopen hned předložit, takže zcela zřejmě věděl o tom, že věci je potřeba řešit vládním návrhem.

Protože až do 4. 12. žádný vládní návrh k této věci nebyl podán, zopakoval jsem 4. 12. svou interpelaci a musím konstatovat, že nebylo uděláno, co mělo být uděláno, tzn. nebyly vytvořeny legislativní podmínky pro rozdělování obcí.

Myslím, že z toho nebudeme vyvozovat unáhlené závěry. Pokoušel jsem se několikrát s ministrem vnitra domluvit na vhodném postupu, jak bychom ve spolupráci mohli tuto věc do konce roku vyřešit. V prvním případě jsem dostal sebevědomou odpověď, že to není právně problém, ve druhém případě jsem dostal odpověď, že pan ministr mi informace neposkytne. Očekával jsem, že jak písemná odpověď, tak i ochota k nějaké spolupráci ze strany ministra bude větší.

Otázku definitivního vyhodnocení správnosti postupu ministerstva vnitra bych rád ponechal ještě otevřenou. Proto bych byl rád, aby k těmto všem věcem k těmto všem právním problémům se ministr znovu vyjádřil. Myslím, že budeme mít ještě dosti příležitostí na příští schůzi tuto věc projednat a uzavřít. Nicméně nyní je situace napjatá, poněvadž konec roku je zanedlouho a otázky spojené s rozdělováním obcí mohou vést k řadě sporů a k nestabilitě. Proto bych chtěl navrhnout usnesení ČNR tohoto znění:

1. Česká národní rada konstatuje, že nejsou vytvořeny dostatečné legislativní podmínky pro slučování a rozdělování obcí k 1. lednu 1992.

2. Česká národní rada doporučuje ministerstvu vnitra, aby toto konstatování vzalo na vědomí při posuzování návrhů na rozdělování obcí k uvedenému termínu.

3. Česká národní rada žádá vládu České republiky, aby bezodkladně předložila legislativní návrh, který by uvedenou problematiku vyřešil bez ohledu na připravovanou komplexní novelu zákona o obcích popř. dalších zákonů.

4. Česká národní rada žádá vládu České republiky, aby při návrhu novely uvážila možnost rozdělování obcí také k jinému termínu než k 1. lednu.

5. Česká národní rada žádá vládu České republiky, aby podzákonné normy týkající se obecních samospráv byly v co největší míře nahrazeny zákonnou úpravou (zejména v samostatné působnosti).

Dovolím si ještě jednu poznámku k návrhu, aby se obce mohly rozdělovat k jinému datu než k 1. lednu. Pokud si vzpomínám, důvodem k tomu, aby se obce rozdělovaly pouze k 1. lednu, byly rozpočtové problémy. Konzultoval jsem tuto věc s ministrem financí ČR, a on mne ujistil, že z hlediska ministerstva financí by nebyl žádný problém, aby obce se dělily k jinému termínu, např. k 1. červenci, že z hlediska ministerstva financí je taková věc snadno proveditelná. Navíc usnesení vlády, jakýsi pokyn okresním úřadům, přímo říká, aby ve svém rozpočtu si rezervovaly rozpočtovou rezervu, právě pro tyto nově vznikající obce. Takže se domnívám, že zejména v tomto roce, jestliže okresní úřady při přípravě rozpočtu už počítají s rozpočtovou rezervou pro tyto případy, by toto rozdělení nemuselo být problémem a delimitace je v podstatě jednoduchým, nebo ne jednoduchým, ale snadno zvládnutelným úkolem.

Takže tolik moje stanovisko k odpovědi ministra vnitra.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče, Česká národní rada je povinna zaujmout stanovisko k odpovědi, také navrhujete negativní stanovisko k odpovědi plus další usnesení.

(Payne: ano)

Já to registruji, ale v tomto smyslu je potřeba postupovat v souladu s jednacím řádem.

Nyní se o slovo přihlásil pan ministr vnitra Tomáš Sokol. Dámy a pánové, já bych navrhoval poté následující postup. Po vystoupení pana ministra Sokola doporučuji projednávání tohoto bodu přerušit, seznámit se s výsledky voleb ústavních soudců a na základě sdělení těchto výsledků se rozhodneme, jak budeme postupovat dále. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Tomáš Sokol: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, netroufám si v této chvíli změnit tuto sněmovnu v právnické symposium, které by pojednávalo o státní správě, o volbách, o nedostatcích zákona a o tom, co by mělo následovat.