Pohled na rozpočtovou kapitolu 333 - "Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy"
je trestné. Jsme na startu ekonomické reformy, domnívám
se, že na startu docela podařeném, pomineme-li,
že se nám pár lidí - tak říkajíc
- "ulilo" a my jim to už teď musíme
tolerovat. Ale ten zbytek řadových bojovníků
v poli se zatím chová statečně. Je
to ovšem nikoliv pole závodníků, ale
družstvo nucené k běhu pudem sebezáchovy.
Nikoliv soupeřem, ten je tak daleko před námi,
že sotva může být vážným
lákadlem. Jenže on by jím být mohl.
To záleží na těch, kdo naši skupinu
běžců, nás všechny, dokáže
morálně podržet. Zdůrazňuji slovo
"morálně". Technické podmínky
totiž známe. Jim byla věnována pozornost
téměř výhradní. Chci tím
říci, že když se hovoří
o ekonomické reformě, hovoří se vždycky
o jejích - tak říkajíc - technických
okolnostech, kdy co, za kolik, jak dlouho. Méně
pozornosti se věnuje morálním vlastnostem
adresátů a uskutečňovatelů
současnosti. A k tomu, abychom morálku družstva
udrželi, potřebujeme lidi vzdělané nejenom
v technických vědách a v ekonomii, ale i
v historii, filosofii, jazykovědě a v kdo ví
jakých ještě společenskovědních
oborech. Vzdělání musí být
budováno na všestranném základě.
Uskutečňovat tuto živelně důležitou
podmínku naší úspěšnosti
budou školy. V těch školách nejsou rozhodujícími
budovy, zařízení a plány, ale učitelé.
Poslyšte několik informací o jejich postavení.
1. Neexistuje vysokoškolák, který by
byl hůře placen než učitel. Úspěšně
a stejně nemilosrdně pokračujeme v trendu
zahájeném v památném roce 1948. Jestliže
tenkrát byla průměrná mzda ve školství
téměř 135 % průměrné
mzdy v národním hospodářství,
byla loni pouhými 94 % a jak to bude po skončení
našeho účtování letos, to si
budete moci snadno ověřit, v září
to bylo 87 %. Ejhle, praktické ověření
toho, jaké je ocenění vzdělání.
2. Elementární podnikatelská zákonitost
káže investovat i za cenu zadlužení. Naše
školství se sice honosí téměř
13 procenty výdajů státního rozpočtu,
což se může zdát dost jenom nezasvěcenci.
Nevadilo by, že nejsou peníze na velké investice.
Je ale smrtelně nebezpečné, že chybí
peníze na zaplacení učitelů. První
takzvaná valorizace, kterou jsem naštěstí
nezažil ve školství, obdarovala každého
- učitele občanské výchovy, tělocvikáře
i fyzika - oslnivou částkou 95 Kčs. Styděl
jsem se a doufal, že recesnost takového skutku patřičně
rozmáznou aspoň sdělovací prostředky.
Nestalo se tak, rozmazávaly jiné věci. I
další zvýšení o téměř
200 Kčs bylo provedeno podle totalitně osvědčené
zásady všem stejně. Omlouvám se za omyl.
Použil jsem chybně slovo zvýšení.
Na mzdovém výpisu nic takového nenajdete.
A nenajdete tam ani tu částku, jestliže jste
měli smůlu a neodpracovali všechny dny v měsíci.
3. Několik resortů bylo pro chod naší
společnosti uznáno za natolik choulostivé,
že se v nich platová otázka musela urychleně
vyřešit. Byla to policie, justice, nesmím zapomenout
na poslance, v poslední době se eskaluje ve sdělovacích
prostředcích naléhavost potřeb stavu
lékařského. Některé argumenty
jsou přitom pozoruhodné. Např. předseda
Nejvyššího soudu v rozhovoru pro Lidové
noviny odůvodnil nutnost úpravy soudcovských
platů mimo jiné tím, že postavení
soudce je zcela nezastupitelné, že požadavek
odpovídá světovým normám, že
každý soudce denně určuje osudy desítek
lidí.
Srovnávat takto resorty a jejich způsoby boje nemíním.
Jenom připomenu, že pedagogové nikdy nepřihnali
své svěřence na Václavské náměstí
a nikdy jimi nezatarasili pohraniční dálnice.
4. Chápu, že mnozí učitelé byli
nebezpeční totalitě, jestliže např.
vedli své žáky k samostatnosti myšlení.
Proč však jsou za to na platech trestáni až
teď, to už pochopit nedovedu. Důvěryhodné
prameny, okresní školské úřady
signalizují nebezpečný únik pracovníků,
především mužů ze školství.
Nemyslím, že by pro školství byli typičtí
ti učitelé, kteří raději přijmou
práci za 1500 marek v lese, ale jsou i takoví. Za
pár let budeme čelit absolutní feminizaci
učitelských sborů, budou-li jaké,
m noho desetiletí - budeme-li mít vůbec to
štěstí - budou naši potomci s pohrdáním
k našim dnešním schopnostem napravovat důsledky
deformované výchovy. Před dvěma měsíci
koloval po této sněmovně inzerát jednoho
magazínu, který hledal redaktora alespoň
s částečnou praxí a za ni mu sliboval
nástupní plat 7000 Kčs a perspektivu rychlého
platového růstu. Soukromá pekárna
v Berouně přijme pekaře, nástupní
plat rovněž 7000 Kčs. Bohužel jsem neviděl
inzerát střední státní školy,
která může plně kvalifikovanému
vysokoškolákovi s dvacetiletou praxí nabídnout
plných 3150 Kčs hrubého platu měsíčně.
Je to i můj případ. Nevím, jestli
mohu říci, že naštěstí,
ale důchod mé matky je větší
než bude moje čistá mzda.
5. Otřesný stav je následkem váhy,
jakou společnost přisuzuje vzdělání.
Nevím, kolik z jednoho sta tisíc našich milionářů
má maturitní vysvědčení, nebo
vysokoškolský diplom. Nezájem o tyto doklady
je jen zčásti způsobem úrovní
vzdělání. Mnohem víc se na něm
podepisuje fakt, že prozatím má naše společnost
blíže k džungli než k bankovní hale
nebo parkovému chodníku. Samovolně bohužel
změna proběhne jen tím nežádoucím
směrem - chodník se může změnit
v džungli. Abychom běh změn obrátili
směrem k civilizaci, o to se musíme přičinit
vlastním úsilím. Na to máme vládu,
aby vedla a ne aby pasivně přihlížela,
jak se vyvinou následky tržních mechanismů.
Na to jsme tu my, abychom udržovali správný
směr. Za rozumné připomenutí takového
směřování bych považoval přípravu
podmínek pro budoucí platovou úpravu, např.
ponechání prostředků z 29-ti procentního
nárůstu mzdových fondů rozpočtových
a příspěvkových organizací
všech resortů v rezervě státního
rozpočtu, odkud by byly uvolněny teprve po přijetí
očekávaného zákona o mzdách
tak, aby se ostudné zaostávání mezd
ve školství zmírnilo.
6. Zlepšení můžeme dbát i v maličkostech.
Před několika měsíci zde navrhoval
kolega Zajíček, aby se učitelům pomohlo
nepřímo tím, že by se jim vrátily
slevy na státní dopravní prostředky.
Já je ještě od svých rodičů
pamatuji a pamatuji i jistou hrdost na ně. Nebo že
by učitele mohly galérie a historické objekty
pouštět do svých síní zdarma.
Pan ministr na to tenkrát neodpověděl, že
se s resortem kultury a dopravy pokusí vyjednávat,
ale spokojil se s upozorněním, že se věc
vymyká působnosti ministerstva. Nevím také
dosud nic o reakci ministerstva kultury, snad si také neuvědomilo,
že by se volným vstupem pro učitele nejen nic
neztratilo, učitelé na dlouhé a zbytečné
devastování výstavních prostor nemají
ani čas, ani peníze, ale že by ministerstvo
kultury získalo jak okamžitě myslím
tím, že by tam učitelé sotva chodili
sami, tak i z dlouhodobé perspektivy. Mládež
by se totiž naučila konzumovat kulturu a historii.
A jen pro úplnost - nemyslím, že by
si učitelé chodili s platícími dětmi
zdarma, ale mohli by si návštěvu předběžně
připravit.
Připomněl jsem jen namátkou několik
maličkostí z velmi úzkého okruhu problémů.
Můžeme nad nimi pokrčit rameny a říci:
No a co, peníze nejsou a nějaký čas
ještě nebudou. Myslím, že kdyby takhle
uvažoval i průměrný podnikatel, neměl
by šanci na úspěch. My bychom ten úspěch
ale potřebovali. Musíme tedy hledat všechny
prostředky pro vytváření vhodných
podmínek. Mimo jiné pro to, aby za rok naši
nástupci nemuseli s větším pobouřením
než teď my slepovat trosky školství mimořádnými
způsoby a také s mimořádným
ohodnocením nás - České národní
rady.
(Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Přikrylovi za jeho závažný
a přesvědčivý příspěvek.
Prosím pana poslance Chromého, po něm se
připraví pan poslanec Kozel.
Poslanec Heřman Chromý: Vážená
paní předsedkyně, vážený
pane premiére, vážení páni ministři,
dámy a pánové, přiznám se,
že před vás předstupuji v tuto chvíli
velice nerad, protože se mi zdá, že bohužel
rozšířím řadu těch poslanců,
kteří poukazují na některé
kritické stránky rozpočtu na r. 1992. Ta,
kterou já mám na mysli, je o to výbušnější
a ve svém možném politickém dopadu závažná
pro to, že hrozí, že by mohla být otevřena
prakticky těsně před volbami. Proto se nemohu
o ní nezmínit a nepokusit se společně
s vámi, vážené paní poslankyně
a páni poslanci, nalézt odpověď, případně
nějaké východisko. Nehrozí totiž,
že mohly být zasaženy jen širší
vrstvy občanů, ale i to, že by mohl být
ohrožen systém veřejné dopravy jako
takové. Nelze totiž vyloučit zároveň,
že by tím ekonomické reformě mohla být
zasazena další rána pod pás, a to si
jistě nemůžeme dovolit, ať již v
jisté imobilitě společnosti nebo v poklesu
důvěry veřejnosti v ni samotnou.
O co tedy jde. Na straně 24 návrhu rozpočtu
ČR na rok 1992 v části jedna se celkem nenápadně
konstatuje, jak se už konečně zmínil
pan ministr financí, cituji: Z dalších neinvestičních
dotací jsou objemově významnější
dotace k tržbám podniků ČSAD, vyrovnávající
ztráty z poskytování zlevněných
časových jízdenek. Jejich objem je však
nižší oproti rozpočtu roku 1991 o 492
miliónů korun, tj. o 30%. Zároveň
jsou zcela zrušeny dotace na pokrytí zvýšených
cen pohonných hmot, které letos činí
1,3 miliardy korun. Chybějící zdroje navrhuje
vláda řešit úpravou tarifů. Konec
citace. Co tyto částky - 492 miliónů
a 1 miliarda 300 milionů korun, které v souhrnu
představ ují 1, 8 miliardy korun znamenají?
Za prvé, že dotace k tržbám podniků
ČSAD a jejich nákladů, které činily
v letošním roce zhruba 3 miliardy, představují
v roce 1992 1 miliardu 150 milionů korun.
Za druhé, že podniky ČSAD budou muset tuto
situaci řešit zvýšením jízdného
a konstruovat je tak, aby ekonomické jízdné
odráželo v 2. polovině roku celkové
náklady. To v praxi znamená, jak jsem byl včera
doslova informován a mnozí z vás také,
prostřednictvím sdělovacích prostředků,
že podle těchto informací, počínaje
1. červnem 1992 nebude možno poskytovat dělnické
i žákovské slevy jízdného, ceny
jízdného do zaměstnání že
by se měly zvýšit trojnásobně,
jízdné při cestách do škol dokonce
šestinásobně. Vzhledem k časově
všem dobře známému chvatu a napětí,
s jakým je návrh státního rozpočtu
ČR projednává, bych vás chtěl,
vážení kolegové, ujistit, že není
mým záměrem šířit neověřené
informace, nebo se dokonce v této situaci prezentovat.
Ale z dobře míněné obavy nevidím
jinou cestu, než abych požádal ministra financí
pana Špačka a ministra pro hospodářkou
politiku a rozvoj pana Dybu, aby tyto informace buď vyvrátili
nebo sdělili, jak jsme na tuto situaci připraveni.
Jak jí chceme politicky a ekonomicky účinně
čelit. Nemohu se totiž spokojit s informací,
která je v tomto směru v návrhu státního
rozpočtu uvedena, že bude federální
vláda požádána o souhlas s celostátní
úpravou tarifů. Myslím, že i vzhledem
k veřejnosti by tato otázka měla být
blíže upřesněna, stejně jako
podnikům ČSAD, by mělo být
známo, jak otázka tarifů bude administrativně
zajištěna. Málo platné, přesto
že podniky ČSAD jsou zahrnuty v privatizačních
vlnách, stále spadají pod ministerstvo pro
hospodářskou politiku a rozvoj, stejně jako
otázka tarifů spadá pod ministerstvo financí.
Stranou sice zde zůstává, ale zůstává
velice také naléhavá otázka koncepce
dopravní politiky. Zdali se totiž v souvislosti s
tímto škrtem vzdáme slušně
vytvořeného systému veřejné
dopravy s poměrně hustou sítí linek,
který je ceněn v zahraničí přesto,
že za tuto skutečnost víceméně
vděčíme minulosti, která individuální
soukromou přeprav u zcela potlačovala. Nebo do jaké
míry či zdali vůbec na tomto systému
veřejné dopravy bude i nadále participovat
stát. Zdá se mi, že cesta zásadního
škrtu dotace v nákladech, ke které bylo v návrhu
rozpočtu přikročeno, je cestou, která
se může nebezpečně odrazit i v jiných
sektorech hospodářství. O možném
politickém dopadu jsem se již zmínil. Bohužel,
se ještě zdaleka nenacházíme tak daleko
v tržní společnosti, abychom se se systémem
veřejné dopravy mohli rozloučit a vsadit
všechno na blíže neurčenou kartu rozvoje
individuální soukromé přepravy. Navíc
se zde ocitáme i v jistém kruhu, v němž
narážíme na nedostatečnou síť
dálnic a silnic spolu s ekologizací dopravy, o které
si zatím můžeme nechat jenom snít, v
případě pro ni vytvářet potřebné
zdroje, potřebný ekonomický prostor. Jak
říkám, moje vystoupení je limitováno
časovým chvatem, pokud se mýlím, předem
se omlouvám, a velice rád a s úlevou
se nechám pány ministry vyvést z tohoto omylu.
Aby mně totiž bylo rozuměno, v žádném
případě nehoruji za to, aby stávající
systém přežíval v závětří
dotací. Len však musím upozornit na tuto skutečnost,
ke které, pokud by nebyla lichá, může
dojít při tomto razantním snížení
dotací o 70%, přičemž upozorňuji,
že toto snížení vlastně odráží
dnešní cenové vstupy. I z těchto důvodů
se domnívám, že by takto pojatá restrikce
měla být vyváženější,
a byl bych nerad, aby tyto obavy byly nějakým způsobem
oprávněné. Vidím jistou cestu, i když
je velmi neradostná a nikdo z nás ji asi příliš
nemůže přivítat, určitou cestu,
která je obsažena v návrhu kapitoly všeobecné
pokladní zprávy, kde jisté rezervy jsou,
a kde by se případné korekce daly učinit.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk).
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Chromému, prosím
pana poslance Kozla, připraví se pan poslanec Procházka.
Poslanec František Kozel: Vážená
paní předsedkyně, vážená
vládo, kolegyně a kolegové, v duchu stanoviska
poslanců ODS k projednávanému návrhu
rozpočtu jsem zapomněl na to, že odněkud
pocházím. Nehodlám se zříci
svého původního povolání, a
proto prohlašuji, že na návrhu, který
předložím, mám profesní zájem.
Moje vystoupení směřuje k připravovanému
zákonu o platových poměrech pracovníků
rozpočtových organizací odvětví
kultury, školství, zdravotnictví, sociální
péče a některých dalších
organizací. Tento zákon by měl být
přijat a vstoupit v platnost někdy v jarních
měsících. Jak uvádí důvodová
zpráva k návrhu tohoto zákona, je cituji:
Odměňování všech kategorií
pracovníků uvedených v odvětví
dosud provedeno řadou mzdových předpisů
s celostátní i republikovou působností.
Účelové zásahy do mzdových
soustav v uplynulém období způsobily značné
roztříštění mzdových soustav
a rozdílné odměňovaní srovnatelných
funkcí nebo pracovních činností. Rostoucí
rozdíly ve výdělkové úrovni
vedly k neustálým požadavkům na uplatňovaní
mzdově politických opatření.
To byl citát z důvodové zprávy. Návrhem
zákona připravovaná mzdová soustava
je založena na jednotném systému hodnocení
typických pracovních činností doporučené
Mezinárodní organizace práce a vede k systému
mzdových tarifů, který odstraňuje
rozdíly při oceňování výkonů
srovnatelných pracovních činností
v uvedených resortech. Navržená tarifní
tabulka určuje výši základních
platů s tím, že podle objemu mzdových
prostředků v resortu může být
tento základní plat u mimořádně
výkonných pracovníků zvýšen
až o 40%. Vzhledem k tomu, že došlo ke zdržení
prací při přípravě tohoto zákona,
nebude se počátek jeho platnosti krýt se
začátkem rozpočtového období.
Má-li však být naplněn základní
smysl navrhovaného zákona, tj. odstranění
podstatných rozdílů při oceňování
srovnatelných pracovních činností,
je třeba ještě před nabytím jeho
platnosti připravit určitá opatření
v zákoně o rozpočtu. Návrh rozpočtu
vychází ze současného stavu, kdy značné
rozdíly ve výši průměrných
platů resortů budou valorizací fixovány.
V okamžiku, kdy nový zákon o platových
poměrech vstoupí v příštím
roce v platnost, budou základní platy za srovnatelné
pracovní činnosti v uvedených resortech stejné,
avšak v důsledku zakonzervování současných
rozdílů v objemech mzdových prostředků
budou možnosti využití případného
40% zvýšení základních platů
v jednotlivých resortech podstatně odlišné.
Dovoluji si proto přednést plénu návrh,
který vzešel z jednání výboru
pro vědu, vzdělání a kulturu, nebyl
však zahrnut do společné zprávy. Znění
je takovéto: "stejnou procentní část
mzdových prostředků určených
na valorizaci platů pracovníků rozpočtových
organizací odvětví kultury, školství,
zdravotnictví, sociální péče
a některých dalších organizací
použijí zmíněné resorty a organizace
k vytvoření finanční rezervy. Ta bude
po přijetí příslušného
zákona o platech přerozdělena tak, aby byly
zmírněny rozdíly ve prospěch jednotlivých
resortů při zvyšování základních
platů mimořádně výkonných
pracovníků. Výše procentní částky
určené pro vytvoření rezervy a způsob
jejího přerozdělení bude předmětem
jednání příslušných ministerstev
a dalších zmíněných organizací".
To byl text mého návrhu.
Věřím, že sněmovně není
třeba vysvětlovat platové poměry,
o které v tomto případě jde. Jestliže
již nyní s předstihem nevytvoříme
podmínky pro přijatelné naplnění
ducha daného zákona, budeme po jeho přijetí
obtížně honit bycha. Navíc by bylo velice
smutné, kdyby na konci března příštího
roku, až si bude civilizovaný svět připomínat
400 let od narození Komenského, byli učitelé
v jeho vlasti stále v postavení chudých příbuzných.
Myslím, že zlepšením platových
poměrů učitelů bychom konečně
udělali ten pověstný první krůček
pro návrat myšlenek Komenského do našich
škol. Děkuji za učitele, za sebe a za pozornost.
(Potlesk).
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Kozlovi, pan ministr Vopěnka
se přihlásil o slovo a ten má právo
promluvit kdykoliv.
Ministr školství mládeže a tělovýchovy
Petr Vopěnka: Vážená paní
předsedkyně, vážené poslankyně,
vážení poslanci, chtěl bych upozornit,
že návrh pana poslance Kozla nevyžaduje žádné
zvýšení výdajů v rozpočtu,
jde pouze o jakousi technickou záležitost, jakési
přerozdělení, proto si myslím, že
mám právo tento návrh plně podpořit.
Děkuji.
(Potlesk).
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu ministrovi, prosím pana poslance
Procházku, připraví se paní poslankyně
Kolářová. Hlásí se pan ministr
Špaček, uděluji mu slovo.
Ministr financí Karel Špaček: Chtěl
bych říci několik slov k této otázce,
pan ministr Vopěnka toto také navrhoval ve vládě,
ale vláda se nedomnívá, že by se mělo
takto postupovat a to z tohoto důvodu.
V návrzích jednotlivých kapitol nyní
je obsažen 29% růst u rozpočtových a
příspěvkových organizací. Je
jasné, že tím jsou konzervovány některé
vlastně dřívější disproporce
mezi jednotlivými odvětvími, které
ovšem těžko lze specifikovat, když tady
budou vystupovat zástupci zdravotníků, tak
budou říkat, že zdravotníci jsou velmi
špatně placeni, je o tom dokonce vedena tisková
kampaň, jistě jste si všimli, takže nedovedu
si představit, jak by se ti jednotliví ministři
dohodli.
Podstata tohoto návrhu je tato, že by se ten 29% růst
v jednotlivých kapitolách snížil dejme
tomu na 20% to znamená jednotlivé resorty např.
zdravotnictví, kultura a další by měly
jen 20% růst mezd a zbytek by se nechal do rezervy na honorování
zákona, který zatím ještě ani
není schválen, upozorňuji, a nevíme,
zda schválen bude. Čili to vnáší
určitou nejistotu do rozpočtového hospodaření
příslušných organizací. Domnívám
se, že jediná možnost je takováto: ponechat
tam 29% růst, tak, jak to navrhujeme v rozpočtu,
abychom také nemuseli měnit objemy jednotlivých
rozpočtových kapitol a v případě,
že tento návrh bude schválen, tak potom dát
na stůl proporce mezi jednotlivými resorty a radit
se o tom v průběhu roku, během rozpočtového
hospodaření, jak eventuelně napravíme
disproporce mezi jednotlivými resorty. To by plně
tedy odpovídalo také rozpočtovým pravidlům.
Zatím zákon schválen není, takže
takovýto postup já osobně nedoporučuji.
Říkám to jen na vysvětlenou k této
věci.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu ministru Špačkovi, prosím
pana poslance Procházku. Pokud byste s tím souhlasili,
byl by to v této části jednání
poslední diskusní příspěvek,
udělali bychom 10 minut, ale skutečně pouze
10 minut přestávku. Prosím pan poslanec Procházka.
Poslanec Antonín Procházka: Vážená
paní předsedkyně, vážená
vládo, dámy a pánové, můj příspěvek
se bude týkat společné zprávy a to
pokud jde o ustanovení kapitoly 313 ve vztahu na ministerstvo
práce a sociálních věcí. Toto
doporučení, které je obsaženo ve společné
zprávě je podmíněné, to znamená,
že je odvislé od jednání třetí
osoby.
Dovolte mi k tomu, prosím vás pěkně,
stručnou poznámku. Vyspělost každého
státu se v současné době neposuzuje
podle toho, kolik vyrobí ocele, nebo kolik zkonzumuje nějakého
tovaru, ale podle toho, jak se jeho občané dovedou
sami postarat o své zdravotně postižené
a potřebné spoluobčany. Vyhláškou
č. 182/91 Sb., se nám podařilo rozrazit hegemonii
státu v této oblasti uvolnit prostor pro nestátní
humanitární organizace. Současně se
začalo přehodnocovat sociální i existenční
postavení těchto našich postižených
spoluobčanů. Vzájemné vztahy již
nejsou budovány na soucitu a milodarech, nýbrž
na tom, že tito občané jsou plnoprávnými
občany našeho státu, který pouze potřebuje
prvotní pomoc k tomu, aby se úspěšně
mohli vřadit do činného procesu, aby získali
pocit plnoprávnosti ve společnosti a na to mají
zákonné právo.
V posledním roce vyrostla řada takovýchto
zdravotnických humanitárních zařízení,
z nichž některá dosahují špičkové
evropské úrovně. Zřizovatelům
nechybí elán, nadšení, statečná
srdce, chybí jim však finanční prostředky.
Všude na světě jsou podobné organizace
sponzorovány, u nás tomu dosud velmi účinně
brání daňový zákon, který
je pro sponzory uzavřen. Zůstávají
k dispozici tedy pouze dotace. Je pravdou, že rozpočet
ministerstva zdravotnictví na to pamatuje částkou
147 mil. Kčs, což je ale naprosto nedostatečné,
uvážíme-li že tyto organizace přejímají
péči, kterou by jinak musel zajišťovat
stát, což by stálo daleko více, několikráte
více. Hovořím k tabulce č. 15.