Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Ještě někdo se hlásí o slovo?
Pan poslanec Lom.
Poslanec Petr Lom: Mzda. Původní textace
je: "výživou na jeho mzdu".
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Toto bylo upřesnění návrhu, jestli
to tak mohu chápat. Ještě někdo se hlásí
o slovo? Není tomu tak. Rozpravu opět uzavírám
a můžeme přistoupit k hlasování
o návrhu.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 50 Děkuji.
Kdo je proti? 26 Děkuji.
Kdo se zdržel hlasování? To vlastně
není třeba, protože 50 není 51. Děkuji.
Tento návrh nebyl přijat.
Poslanec Petr Lom: Další vystoupila poslankyně
Vorlová, která vyjádřila svůj
názor bez toho, aniž by podala pozměňovací
návrh. Dále byl v pořadí poslanec
Soural, který se vyslovil k bodu § 8 odst. 3 ve znění
společné zprávy, je to na straně 2
společné zprávy, kdy se navrhuje vložit
nový odstavec 3. Nebudu ho číst, máte
ho všichni na svých lavicích. Poslanec Soural
navrhuje ho vypustit.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji, kdo je pro takto formulovaný návrh,
ať zvedne ruku. 13
Kdo je proti? 27
Tento návrh nebyl přijat. Prosím další
návrh.
Poslanec Petr Lom: Dále vystoupil poslanec Krčma,
který navrhl k § 6 doložit nový odstavec
3 a) za stávající odstavec 3, který
by zněl: "Starobní důchodci nepodléhají
povinnosti platit pojistku." Nevím, pane poslanče,
zda to nevezmete zpět.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Polemika je zbytečná, musíme dát hlasovat.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. Nikdo.
Kdo je proti? 24
Tento návrh nebyl přijat. Prosím další
návrh.
Poslanec Petr Lom: Další návrh byl poslankyně
Lagové, který byl podmíněn přijetím
ustanovení o zástupné platbě, takže
ho pomíjím. Poslední vystoupení bylo
vystoupení poslance Fejfara, který vyjádřil
podporu návrhu, ale neformuloval pozměňovací
návrh.
Tím jsou, pane místopředsedo, vyčerpány
všechny pozměňovací návrhy k
vládnímu návrhu zákona ČNR
o všeobecném zdravotním pojištění
ve znění společné zprávy.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu společnému zpravodaji. Chci se
zeptat, zda některý z poslanců nemá
na vyčerpání pozměňovacích
návrhů jiný názor. Neopomíjeli
jsme nic? Není tomu tak, domnívám se, že
můžeme přistoupit k hlasování
o předloženém návrhu.
Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona
ČNR o všeobecném zdravotním pojištění
podle sněmovního tisku 476 ve znění
společné zprávy výborů ČNR
podle sněmovního tisku 490 a právě
schválených pozměňovacích návrhů,
ať zvedne ruku. 121
Děkuji. Kdo je proti? Nikdo.
Konstatuji, že jsme schválili tento návrh vládního
zákona ČNR. (Potlesk.)
Ještě než vyhlásím polední
přestávku, dovolte mi některé organizační
informace.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, zejména vy, kteří jste
na chodbě, slavnostně vám oznamuji, že
ačkoliv není nový rok, začneme s předsevzetím.
Bude to předsevzetí na svatého Mikuláše.
Budeme totiž začínat přesně.
Bodem, který budeme nyní projednávat, je
vládní návrh zákona ČNR o Všeobecné
zdravotní pojišťovně podle sněmovních
tisků 477 a 491. Z pověření vlády
ČR odůvodní předložený
vládní návrh zákona opět ministr
zdravotnictví pan Martin Bojar, kterého prosím,
aby se ujal slova.
Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážené
paní poslankyně, páni poslanci, dámy
a pánové, úvodní slovo bude podstatně
kratší. Není to podmíněno tím,
že by byla sněmovna podstatně méně
naplněna, ale je to dáno tím, že už
dopoledne jsem mohl z mého pohledu říci větší
část podstatného.
Vládní návrh, který vám je
předkládán, je v dobrém i ve zlém
velice významně poznamenán tím, že
vznikal v těsné návaznosti na vámi
již projednaný a schválený zákon
o všeobecném zdravotním pojištění.
Máme se nyní v odpolední části
zasedání zabývat zákonem, který
vymezí a stanoví institucionální rámec,
v němž bude všeobecné zdravotní
pojištění probíhat a uskutečňovat
se. Předesílám, byť jsme o tom mluvili
již na půdě výboru, že ministerstvu
zdravotnictví byla zadána úloha jako zákon
o Všeobecné zdravotní pojišťovně
ČR. Mnohahodinové diskuse na nejrůznějších
úrovních i velmi podrobné projednávání
tohoto problému na půdě výborů
ČNR potvrdily (a doufám, že je to jasné
větší části přítomných),
že ministerstvo zdravotnictví počítá
s diverzifikací pojišťovnického systému
i v této oblasti a v žádném případě
nehodlá blokovat vznik konkurenčních protimonopolně
působících dalších pojišťovacích
útvarů.
Ze zákona má být vytvořena Všeobecná
zdravotní pojišťovna jako instituce, jejímž
úkolem (a o tom jsem mluvil ráno) bude zajišťovat
financování potřebné nezbytné
zdravotní péče pro všechny občany,
na které se bude vztahovat zákon o všeobecném
zdravotním pojištění. Má se jednat
o instituci, která je základním článkem,
základním představitelem státní
garance, nezbytné pro poskytování zdravotní
péče.
Byli bychom rádi, kdyby bylo možno hovořit
o veřejnoprávní instituci, a to i přesto,
že podle dosud platných uzancí není
možno o veřejnoprávní instituci v tuto
chvíli hovořit (nemůžeme ji za takovou
označit), nebo jak známo, tento pojem není
zatím v našem právním řádu
zakotven.
Rád bych v této souvislosti upozornil na to, že
zcela nepochybně nebude Všeobecná zdravotní
pojišťovna jedinou institucí, která bude
zajišťovat velice záhy všeobecnou zdravotní
péči, neboť samotné znění
zákona, jak jsem upozornil v úvodu, předpokládá,
že záhy budou vznikat i další zdravotní
pojišťovny.
K tomu, že zatím zákon pojednává
pouze o Všeobecné zdravotní pojišťovně,
vedly jak důvody kompetenční, tak i důvody
procesuální a v neposlední řadě
- a to především důvody finanční.
Ministerstvo financí opakovaně sdělilo, že
není schopno pro příští rok zajistit
vybavení dalších pojišťoven finančními
prostředky, které budou, jak už jsem řekl,
poskytovány z kapitoly zdravotnictví, tedy ze státního
rozpočtu.
Zároveň bych zdůraznil, že přijetí
tohoto zákona považujeme za velmi důležitý
krok. Jsem přesvědčen, že projednávání,
byť odhalí určité nesrovnalosti, které
se týkají, jak jsme zjistili, řídících
struktur Všeobecné zdravotní pojišťovny,
by podle mého soudu v průběhu dnešního
odpoledne mělo dojít do zdárného závěru.
Zdůrazňuji ještě jednou, že v žádném
případě nemíníme prosazovat
vznik dalšího monopolu v oblasti zdravotnictví
či v oblasti financování zdravotnictví
a považujeme vznik Všeobecné zdravotní
pojišťovny a její fungování v příštím
roce s následným, jenom mírně odloženým
vznikem dalších pojišťovacích ústavů
za velice důležitou podmínku přechodu
na systém vícezdrojového financování
zdravotnictví v plném rozsahu od roku 1993. Děkuji
za pozornost.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu ministrovi a prosím společného
zpravodaje pana poslance Petra Loma, aby se ujal slova.
Poslanec Petr Lom: Vážená paní
předsedkyně, vážené paní
poslankyně, vážení páni poslanci,
vážený pane ministře, vážení
zástupci sdělovacích prostředků
a milí hosté, v předešlé zpravodajské
zprávě k zákonu o všeobecném
zdravotním pojištění jsem se letmo dotkl
jeho významu a historie. Dovolte mi nyní, abych
zcela stručně vzpomněl zákona č.
221, který vznikal od roku 21 do roku 24. Dočkal
se 44 projednávání v příslušném
zdravotním výboru a tak zvaného dvojího
čtení ve sněmovně. My se ocitáme
v časové tísni, protože systém
socialistického poskytování zdravotní
péče musíme změnit co nejdříve.
Zmiňuji se však o zákoně 221 proto,
že uvádí do praxe nový pojem. Je to
okresní nemocenská pojišťovna, do které
vyústily dosavadní nemocenské pokladny a
které se staly základním článkem
osvědčeného systému, který
vítězně bez jediné novelizace, která
by se dotkla jeho principu, přečkal krizová
dvacátá léta, nástup fašismu
v Německu, okupaci i poválečné rozvrácené
hospodářství naší republiky.
Tento systém zničil až nástup totalitního
sjednoceného zdravotnictví v roce 1950.
Předkládaný zákon se týká
pouze Všeobecné zdravotní pojišťovny
a v jeho pojetí není možné, aby se stal
platným pro vznik dalších pojišťoven
(rezortních, oborových, podnikových, družstevních
a dalších). Teprve restrukturalizace daňového
systému do roku 1993 umožní vznik těchto
pojišťoven, které budou do té doby i legislativně
připraveny. Systém zdravotního pojištění
však nemůže existovat bez organizačního
zajištění, které uvede v život.
Vážené poslankyně a poslanci ČNR,
dámy a pánové, pět výborů
ČNR projednalo v měsíci listopadu vládní
návrh zákona o Všeobecné zdravotní
pojišťovně (tisk 447) a doporučilo České
národní radě, aby návrh přijala
ve znění společné zprávy.
Výbory vyjádřili celkem 78 připomínek,
které jsou shrnuty ve společné zprávě
(tisk 491). Společnou zprávu se podařilo
sestavit po dvoudenním úsilí a na poslanecké
lavice byly rozdány i nezahrnuté připomínky.
Proto je zvlášť nezmiňuji.
Vážené dámy a pánové,
start celého systému k 1. lednu 1992 předpokládá
systém. Je možné, pokud předkladatel
nečerpal z osvědčených zkušeností
a nezvolil prošlapané cesty, že si zákon
vynutí pozdější úpravy. Ale nyní
je třeba, abychom měli páteř systému
organizací, to je samotnou pojišťovnu, kterou
bychom mohli vůbec snad někdy v budoucnu zlepšovat.
Systém zdravotního pojištění
nemůže existovat bez organizačního zajištění.
Proto vám, vážené poslankyně
a poslanci, doporučuji jako společný zpravodaj,
i osobně jako poslanec, který se společně
s ostatními poslanci zabýval déle než
čtvrt roku studiem všeobecného zdravotního
pojištění, abychom po projednání
zákon ve znění společné zprávy
přijali. Pokud chceme opustit resortní zdravotnický
socialismus, nemáme jinou cestu.
Vážené dámy a pánové,
děkuji vám za pozornost, kterou návrhu zákona
věnujete a děkuji vám za slovo.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Lomovi, prosím, kdo se
hlásí do diskuse? Zatím zde nemám
ani jednu písemnou přihlášku. Proto
bych prosila, abychom dodržovali osvědčený
způsob písemných přihlášek,
který podstatně urychlí a usnadní
jednání. Děkuji. Jako první se přihlásil
pan poslanec Homola.
Poslanec František Homola: Vážena paní
předsedkyně, vážený pane ministře,
vážení kolegové a kolegyně, dovolte
mi úvodem učinit trochu obecnější
poznámku na adresu projednávaného materiálu.
Všeobecná zdravotní pojišťovna bude
určitě vybudována jako moderní pojišťovací
ústav. Jeho nosným a viditelným atributem
bude především jeho progresivní systém
řízení provozu. Předpokládám,
že bude využívat moderní výpočetní
techniku, výkonné přenosové prostředky
a pokrokový software. Nicméně jedno nebezpečí
však existuje už nyní. Nebezpečí,
že budoucí systém ve své funkční
verzi bude nezdravě přespříliš
centralisticky pojat, že ústředí Všeobecné
zdravotní pojišťovny bude personálně
abnormálně příliš masivní.
Jestliže počítá se 400 pracovníky
bez znalosti náplně a systemizace, považuji
tento připravovaný systém za příliš
neúnosný. Bude příliš zatěžovat
náklady nás pojištěnců a byl
by také tímto způsobem vybaven přílišnými
pravomocemi. Okresní regionální jednotky
by potom byly jako pouhý výběrčí
poplatků pro centrum. Tato jasně naznačená
dirigistická koncepce by neměla být přijata.
Rovnováhu mezi centralizací a decentralizací
je třeba hledat a nacházet již v této
fázi přípravy činnosti této
pojišťovny. Pochybuji, že nám někdo
z odborníků dá takové záruky,
že je reálné, aby se technicky zvládly
všechny operace přes centrální sálový
výpočetní počítač, aniž
by nehrozilo zablokování, event. kolaps telekomunikačních
prostředků a tras.
Proto za jediné reálné a uskutečnitelné
považuji decentralizované pojetí pojišťovny,
takové, že vedle možného pražského
centra, které by zahrnovalo obsluhu pacientů z Prahy
a širokého okolí, by zahrnovalo ještě
další centrum, které by bylo možno pořídit
např. v Brně. Ten by byl třeba i sídlem
pražského republikového ústředí.
V tomto smyslu podávám návrh, aby v §
1 zákona bylo opraveno město Praha na Brno.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Homolovi. Další písemnou
přihlášku do diskuse nemám. Hlásí
se někdo do diskuse? Paní poslankyně Lagová.
Poslankyně Hana Lagová: Vážená
paní předsedkyně, vážená
sněmovno, ráda bych se dotkla některých
otázek, které bychom měli dát do souladu
mezi společnou zprávou v tisku č. 491 a připomínkami,
které nebyly zahrnuty do společné zprávy.
Vzala bych si především tu část,
která pojednává o řídících
strukturách Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Chci se vyjádřit v tom smyslu, že se věcně
přikláním k názoru ústavně
právního výboru pokud jde o zjednodušení
struktury na dvoustupňové. Tzn., aby sbor zástupců
byl pojat jako poradní orgán, ale proti připomínkám
nezahrnutým se domnívám, že i když
tady ústavně právní výbor doporučuje,
jak v dosavadním § 19, odst. 1 toto vymezit, že
poradnímu orgánu nemusí jeho kompetence vymezovat
zákon, že tak může činit i mimo
zákon, tzn., že každý vedoucí příslušné
organizace si může ustavovat své poradní
orgány.
V tom případě bych doporučila pro
zjednodušení celého problému vypustit
§ 19 tak, že by následovalo přečíslování,
a systém by zůstal dvoustupňový.
Současně bych se přiklonila ke znění
připomínky nezahrnuté na str. 1 k dosavadnímu
§ 20, odst. 1, jak ho navrhuje ústavně právní
výbor. Tzn., že v tisku, kde jsou připomínky
nezahrnuté, by v § 20 byly dány správní
radě jako nejvyššímu orgánu pojišťovny
ty kompetence, které byly v původním vládním
návrhu dány i sboru zástupců.
Dovolím si učinit ještě jednu poznámku.
Závažnou vidím i skutečnost, že
na rozdíl od zkušeností jiných evropských
zemí se v tomto návrhu zcela nepočítá
ani v minimálním rozsahu s podílem odborů
na určité správní kontrole, protože
tady v tomto případě chápu odbory
jako zástupce pojištěnců. Ale v této
otázce nepodávám konkrétní
pozměňovací návrh.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Lagové. Nemám
další přihlášky do diskuse. Prosím
pana ministra Bojara.
Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Paní
předsedkyně, dámy a pánové,
omlouvám se, že otevírám ještě
jednou rozpravu. Jednal jsem před chvílí
s panem poslancem Ledvinkou ohledně závažné
změny, která může vyplynout z diskuse,
která právě začíná.
Jde o problém, který lze pojmenovat jedním
slovem: volba ředitele Všeobecné zdravotní
pojišťovny a problémy s tím spojené.
Prosím, zda je možné, aby k tomu řekli
komentář někteří z poslanců,
neboť opomeneme-li v rozpravě tento problém
pojmenovat, ukáže se, že zákon bude bez
důležitého výstupu.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu ministrovi za připomínku.
Rozprava je otevřena. Hlásí se pan poslanec
Syka.
Poslanec Martin Syka: Vážená
paní předsedkyně, dámy a pánové,
v § 15, odst. 4, se praví, že ředitele
pojišťovny volí ČNR. V tomto kontextu
dávám návrh, aby bylo do § 28 do přechodného
ustanovení zařazeno, že ČNR zvolí
ředitele pojišťovny do jednoho měsíce
od nabytí účinnosti zákona.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji za pozměňovací návrh.
Dál se nikdo do rozpravy nehlásí. Rozpravu
uzavírám. Táži se pana ministra, zda
si přeje pronést závěrečné
slovo. Nechce.
Prosím společného zpravodaje, zda je schopen
reagovat ihned.
Poslanec Petr Lom: Vzhledem k tomu, že paní
poslankyně Lagová vznesla závažnou připomínku,
týkající se kompetencí správní
rady, než dáme o tom hlasovat, rád bych znal
legislativní úpravu, která je pro to nutná.
Snad by stačilo patnáct až dvacet minut, pokud
jsou přítomni pracovníci legislativy, abychom
to dali rychle dohromady.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji. Domníváme se, že tuto přestávku
můžeme panu zpravodaji poskytnout.
Mohli bychom pokračovat dále hlasováním
o obecní policii, ale zdá se mi, že tu není
pan ministr, nebo můžeme probírat zákon
ČNR o státní kontrole. Pan ministr Němec
tu ale také není a není tu ani společný
zpravodaj.
Bylo by dobře, kdyby se Kancelář postarala,
protože pan ministr je v budově, nerada bych dělala
přestávku, protože je to z časových
důvodů škoda. (Přichází
ministr Němec.) Pane ministře, jste schopen ujmout
se slova pokud jde o zákon o státní kontrole?
(Ministr souhlasí.) Výborně. Pokud je mi
známo, zpravodajem je pan poslanec Chutný nebo pan
poslanec Žák? Pan poslanec Žák. Prosím
pana ministra, aby se ujal slova. Prosím, Kancelář,
aby obstarala pana poslance Žáka, který je
podle mých informací v budově.
Ministr státní kontroly Igor Němec: Vážená
paní předsedkyně, dámy a pánové,
v současné době probíhající
mimořádné společenskoekonomické
procesy, zvláště pak transformace majetkových
vztahů, vyžadují důslednou kontrolu.
Vzhledem k faktické absenci kvalitativně nového
nezávislého kontrolního orgánu je
nezbytné, aby byl po přechodnou dobu zachován
stávající nejvyšší státní
kontrolní orgán, ministerstvo státní
kontroly ČR. To je i v souladu s důvodovou zprávou
k návrhu zásad zákona ČNR o nezávislém
kontrolním úřadu, která předpokládá,
že vláda ČR rozhodne, zda potřebuje
vlastní kontrolní orgán.
Důvodová zpráva k zásadám zákona
ČNR o nezávislém kontrolním úřadě
uvádí doslova: Vychází se z toho,
že vedle nezávislého Nejvyššího
kontrolního úřadu po přechodnou dobu
může pro potřeby vlády plnit kontrolní
úkoly ministerstvo kontroly a je na jejím zvážení
a rozhodnutí, v jakém rozsahu a po jakou dobu bude
považovat pro svoji práci jeho uchování
za nezbytné. Stávající právní
úprava však kvalitní kontrolu, odpovídající
principům právního státu neumožňuje,
neboť vzhledem k ustanovení § 6 ústavního
zákona č. 23/91 Sb., kterým se uvozuje Listina
základních práv a svobod, pozbývají
účinnosti ke dni 31. 12. 1991 ty právní
předpisy, které jsou v rozporu s touto listinou.
Ze zákona ČNR č. 116/71 Sb., o výborech
a komisích lidové kontroly by zřejmě
zbyla jenom ta ustanovení, která mají proklamativní
charakter a nikoli - zdůrazňuji - normativní
obsah a na jejich základě nelze kontrolu provádět.